Písmák Sír všehomíra
Zbaštit síra všehomíra,
to pak jeden jenom zírá
- pomalu aby se bál -
páč vesmír je samá díra,
DPH ze dne 17.01.2011
Chladnička nechladí.
Teče máslo, teče Rama.
zrodilo se melodrama.
Nedostatek vápníku.
DPH ze dne 7. 6. 2007
Žena ženě :o)
Místo filmu před spanímnoční Plzní uháním. Když tu náhle slečna ňákáuhání mě na paňáka.
DPH ze dne 1. 6. 2007
Z krámku
Já a paní z Olšovkystáváme se zvěří,když složené vlaštovkyvylétají z dveří.
Nelze čekat slova "díky",když zasáhnou zákazníky.
DPH ze dne 3. 6. 2007
Zápletka s gravitací
Zkouším skákat na obrubník. no a zatím přitom. vypadám jak Kryton. když tu náhle:
Půlnoční dvanáctáhodina od Billa, na bruslích rozpláclájá- kyber-kobyla.
DPH ze dne 4. 6. 2007
Z pavlače
Na dvorku dvě vrány jía my pijem sangrii.
Měsíc nad lesem
Snáší se svita průzor větvíje světelný lycantrop. Odpadá z čelistí. Pleská mi do vlasů. Snad umím honeunést.
Dvě analogie
I.
Sypat kamení na květiny je zločin.
Celý svět přichází o vůni.
Vyčítat pak květině,
Spadnutá hvězda
(Co dělat shvězdou,
když padne Vám na závěs. )
Vezmu tříkolku
vyjedu zokna ven
V.
Na zdech Podběl neprobudíš,
dáváš tečku za sutí.
Budiž.
Jsme víc než hmat do osudí,
Zpověď muže učeného
Mým pohledem může být bludný racek,
jenž křižuje báni nebeskou, na míle
vzdálený moři.
Křižuje ji po vzoru zoufalství,
Pan odlivů
Voní tříšť, když
na dno moří usedává
noční šelest slaných těl.
Břehům skráně prokvétají
Kruhy
Po spirále stoupá
letokruhy dřev
jako dech, když
hoboj notou hne.
IV.
Šelest křídel syčí z hada,
stopy tiskne do tepu.
Padá.
Do smrští, co neovládám,
Zákaz vjezdu
Na červených řekách
přiústí jeskyně
vyrůstá jen další
zákaz vjezdu.
Prosté jaro
Tají, ledy tají.
Velmi zblízka
se ztrácím, když
zočí vylétají
Tragická balada o rytíři
Oh pane, Vás já vždycky ráda vidím,
zas přišel jste mě rozesmát.
Obavy stranou, vždyť jen zvednou se
koutky mojí duše.
III.
Dnyjdou stále v rozechvění,
dráp se utnul u mých vrat.
Směním.
Dvě mdlé Kaly po setmění,
Pavučina
Spleteme ji
do vlnobití dřev,
až spřílivem se
dvě stejné noty
II.
Proudy silic udupané,
tříště letek podél stěn.
Plane.
K ránusmýkárežným lanem
Netopýr
Tmou se smýklo po kameni,
křižuje se ve větvích.
Není.
Vplavuních si listí směnil
Mám oharek cigarety
Cigarety nekouřím
jen vtichu koutů
vlastních bublin,
letí dým.
Svá vina
Slévá svá vína,
vTobě až po okraj.
Než vyprchá jinam
těkavá – Jinotaj,
Nyní je Bartolomějská věž
A přidala si do svých kamenů a spár vzpomínku. Další záchvěv pro naše loutny a tamburíny. Další osmou barvu. Jednou, jednou to všechno rozpoznám a uvidím naráz.
Je na místě
Zmatenej jak okradená včela
ucpáváš klíčové dirky
rozjímavého ticha.
Že by snad nebylo
JelouLejk
Dál zůstáváš, JelouLejk. Dál se sléváš mojí hlavou hladinou víříš jako křídly dravce a zastihneš mě za každičkým slovem. JelouLejk Přišla jsem k té ploše a asi překvapena. Zvláštní na jezerech je právě to zrcadlo.
Kanár z Pompejí
Měla jsem Kanára
přiletěl zPompejí
celý popelavý.
Bolavý od srdce
Niké Samothrácká
Vmezivlnách nezasvítí
napříč všechna souhvězdí,
nosím se na přídi bytí,
ledobořím sebezdi.
Za ženu
Jen ženy si můžou
za klece vlastních řad.
To dámy stojí
a vystavují cnost
Stavitel varhanních síní
Noc má těžký prstoklad,
když na liliový sad hrát nechá
pár mollových řad.
Co zbylo z vůně je
Podpísmenková VIII.
Válí Valda na cimbály, balí Báru na cigáro ubalený v grozném báru. Balí marně Barča dává přednost barmě.
Podpísmenková VII
Stelefonem nemám tele. Funím si to do postele.
Post tele =kráva(býk) post býk =volek.
Podpísmenková VI.
Přidám dámu do parády, šilhám hlady po té dámě, dá mě. Nedá. Vparádě s dámou já si nevím rady.
Podpísmenková V.
To je pocit po caciky po citu, procit prosil o pitu.
Podpísmenková IV.
Pulci půl rci polopravdy po půlnoci papa procit: žabák.
Podpísmenková III.
Kalně na lně kalí Khálí halí belí malý velí velcí malcí dvěma palci upapíme po papulci
Podpísmenková II.
Čtyři deci decimoval to valně. Čtyři oči protočí se kalně.
Ranní
Kdo dal to ráno,
kdo ho přichystal.
Že se ptám,
to já to ráno
Sen o jedinečném
Pane. Vy jste básník.
Ne. Já jen nosím pláště
dívkám, co se krčí
vyděšené,
Sny o Ditce
Zahlédla jsem ji.
Procházela podchodem
ve vlajících šatech.
Samé kvítí.
Bílá je tak klidný ubrus
Polož na můj stůl
bílý ubrus.
***
Skvrny tu táhnou
Nechtěně
Oděná mládím veskalách stála,
o kapky moří pečovala,
předla mraky,
líbala vzávanu
Stará rána
Zase se míjím,
jak ze staré rány
mi teče ctnost.
A nemysli, já vím svý.
Lesk a bída, bída Havany
Havano, dámo prostobřehá
vzatá měkkým dlaním hvězd,
kdo dnes bude vTobě kvést.
Havano, rovna cejchu zběha,
Apeniny
Srdce Tvé jsou Apeniny,
Hořcem srůstá vpropastích,
lícem sedá na mé stíny,
Tvé srdce jsou Apeniny,
Horská tramvaj
Co to brázdí horská čela.
Městská tramvaj zdivočelá.
Jezdí vzhůru, jezdí zkopce,
na plošině vozí ovce.
Mandlová loutna
Podél hlavy popolétla
vprostřed léta půlnota,
pěkně si to hrál.
Podél hlavy bez obavy,
Blbůstka
Hřeben hřmění mění
jazyk kazí neumění
ve sklenici temnice
tlení tleskot není
Jednorožce III
Když slůvka sypu
na lekníny,
notky líbou
retní říš,
Jednorožce II
Oči má sebrané zkaluží
mělké a vylité
pod hrazením blínu.
Těžko uvěřit,
Jednorožce
Pevninským tvářím
jen přeješ oceán
ze kterého bílá
hříva nezapění.
Zhoubnost negativního uvažování
Jsou chvíle
kdy ke mě svět
proniká míň
než obvykle.
BIM! BÁC!
Na severním předměstí
zšeřelých internátů
putují krajkové proudy
Ticha a Harmonie.
30.9.2004
Na prahu lampy krůčky svituvyťukávaj do výmluvných kamenůpolomáčených zdísvětlo a stín,světlo a stín. Věnuji Ti pastelky. Snad zamaluješ ten vykradený kout,abys nebyl sám.
***
Vystupuji z auta,zbývá najít tensprávný blok, správný vchod,správný zvonek.
Jížní pláně pampelišek
Spráším zrnka zneúsměvů
a pod plátky semklých víček
sešeptám Ti vyprávění
zvonných zpěvů,
Prostý smutek
Prostý smutek.
jako hranice mezi
Keňou a Tanzánií.
Vočích jména všech
Já vylétám
Já vylétám
a světozdání zrácí obrysy,
slovíčko “bude”
vpilo se do “kdysi”
V zajetí smyslů
Ne, tady necinká mřížovou ocelí
vanoucí tříšť nočního ticha,
voňavá všedními kroky.
Ne, nehledej stín na stopách u cely,
Introvertovaný (aneb. Uzavřený II)
Na úrovní intuitivní, mé neurony vykazují určitou aktivitu
co zrcadlí podráždění čichových senzorů
květenou vminulém čase, předpokládanou
za geografickým útvarem, který je charakterizován
Malému chlapci
Chtěla bych moc mluvit
stím malým chlapcem
co opírá bradu o parapet.
A kouká na silnici.
Meziživotí
Ažposlední kapka
zádušní voskovice
své teplo smění
spuntíkem večernice
Napoprvé?!!!
A na rtech krev
moc silně si skousla,
Náctiletko.
Za devíti lesy
Na náhorních plošinách
Horizonte.
ovinuls své modré tělo
podmanivě kolem
a do mých žil
Labutí jezero
Noc rozpustila své tmavé podzimní kadeře a tiše vzdychla, když šňůrky stříbrného a bílého svitu hvězd, opovážlivě rozvířily její slavnostní půlnoční účes. Bohatou hustou hřívou propadlo tisíce malých jiskřivých kapek a Noc se nervózně zavrtěla na trůně mléčné dráhy, až se hladina Labutího jezera rozvlnila a všechny ty malé jiskřivé kapky se spustili do sametových vln. Na tom rozhoupaném zrcadle nebeského ohňostroje se pohnula křehká bílá těla labutí a jejich něžné oblouky se rozsvítily jako souhvězdí věčně trvající lásky. Pohled na jezero vtuto dobu by vás přinutil pochybovat o tom zda to co vidíte, je skutečné.
Uzavřený
Tuším vonět kvítek loňský
za nedostupným břehem,
avalonskou mlhou.
Můžu tančit
Chůze
Jako každý den
jako každé novoluní
a pátou hodinu
druhého dne v týdnu
Nero
Zdůvěrného šera
vystupuješ Nero
vpodvečer
za modrým závěsem
Lístky lilie
Lístky lilie
přivodách niagárských
zítřek nevemou.
německé slučování slov
Přiletěla včelička,
na lipový květ,
napila se šťávičky,
odletěla zpět.
Gotika
Květem lidských oddálení
jsi, šerošedá gotiko.
Hluboko. navždy zatraceni
tráví hebkost objetí.
Něco o kráse
Vím, že mi pár lidí, které jsem poznala nevěří, když řeknu, že vzhled pro mě není vlásce důležitý. Vim proč mi nerozumí. Ze stejných důvodů jako já jsem nerozuměla jim, když si vybírali partnery podle exteriérů. Jenže, copak vedle sebe můžou chodit lidé, kteří si báječně rozumí, jen tak.
Taková malá výpověď
"Před nějakou chvílí jsme přejeli hranice, teď jsme. "
a hlas na druhém konci mobilu se ztratil. "Asi vypadl signál. "
Sedačky se nějak naklonily.
Ditce
Přílišná radost na chvíli,
váhy na levo vychýlí,
jenbezedno pod nohama máš.
Přílišná radost na chvíli,
O medovém království aneb. jak vznikly pouliční lampy
Bylo jednou jedno maličké království. A vtom malinkatém království bydleli samí hodní lidé. Nebylo jich mnoho, ale za to když šli po ulici tak si podávali ruce a súsměvem se zdravili. Prali se jen málokdy, a vždycky když se někomu ze soupeřů spustila krev znosu, druhý se mu hezky omluvil a podal mu čistý kapesník.
Šeherezáda
Dobrý večer, jsem Tvá paní,
Ty zítra mojí hlavu chceš,
já však krýt si budu záda,
stavět vlastní strážnou věž,
svět
Hrozně ráda bych řekla,že svět je rozkvetlá louka posypaná odpadky.
Ale svět prostě jenom je.
A kdo chce vidět květy, vidí květy,kdo chce vidět smetí, vidí smetí.
Radost
Kamil vstal a kouknul z okna, svítilo slunce a mohlo být tak kolem desátý. ”Vedro… horší to bejt nemůže…. zase hic. a co tu sakra dělaj čmeláci.
Upírka
Je psáno tolik pověstí
jen o lidském neštěstí,
co splodil můj chtíč.
Už jsem povídala,
Shodně
Na solných jezerech,
jak slunce nad paláci
vtropických večerech,
přistanou plameňáci.
Ledovýmu princi
Můj život, můj zámek
shořící svící,
vledovém sále
. můj ledový princi.