Písmák Zákoutí pro milence
Kapitola pátá – Zákoutí pro milence
Lenka kydala Amadeovu stáj a svaly jejího těla jakoby hrály sonátu. Byl to úžasný pocit, mít sílu jako chlap a v pohodě zvednout balík slisovaných pilin a odnést ho z kůlny až do stáje. Ve svém životě zvedla stovky balíků slisovaných pilin, sena a slámy, a tlačila tisíce koleček plných hnoje.
Rozprostřela čerstvé piliny na starou podestýlku.
Prázdné zákoutí pro milence
KAPITOLA POSLEDNÍ
Už toho měla plný zuby. Sama sebe měla plný zuby – celej život byla omezovaná vlastním strachem. Měla starch ze strachu, hněvu či neomalenosti ostatních lidí. Bála se koholiv rozčílit, nejspíš aby nikomu nazavdala příčinu zaútočit.
Ještě tři dny a osm minut
Kapitola 4
Byl to jeden ztotálně prosluněných dnů, kdy se člověku vůbec nechce jít domů. Slunce mě celého prohřálo a dokonce i ono podvědomé přesvědčení, že musím zeživota co nejvíc vyzískat, bylo roztavený úplně na kaši, jako když se nahřeje máslo. Dokola si brblám jednu a tu samou melodii a vybavuji si ty šťastnější vteřiny svého života. Veškerý sníh roztál minulý týden a dnes slunce vysouší poslední blátivá místa.
Na cestě domů
Znáš všechny kouty a ony znají tebe
Stromy a keře, odpadky, dřevená lavička
Teď sjíždíš zpolní cesty plný smilnění
Zhřešil jsi, užil sis, nic moc to nemění
Kéž by bylo víc světla v borůvkové tmě
Na vychladlém vlakovém nádraží
Čekal jsem na půlnoční vlak
Dálky a naděje neznaly konec
zarostl jsem
Výmluvy manžela
Neumím uvařit těstoviny.
Zeptej se Ládi, že jsem měl jen dvě piva.
Je mi tak zle, že musím zapnout fotbal.
Jasně že vyperu (než začne zima).
Jak opilec spadlý do výkopu
Připadl jsem si zaklíněný
Jak opilec spadný do výkopu
A najednou jsem tě potkal
a téměř okamžitě jsem tě
Holka s cigaretou II.
Na osamělé noční demonstraci
s propíchnutým rtem a krabkou cigaret
vyplavila slušné a skromné vychování
kolou s rumem – dá si jich dnes pět
Dnes
Je ráno. Musím do práce - vtakové chvíli je obvykle svět můj nepřítel. Dnes je to ale jinak – jdu se do práce odreagovat po víkendu.
Ilonin budík pípá už nejmíň pět minut, a ona není schopná ho zamáčknout.
Dylanova smrt
Svoboda. Něco,čeho se mi doteď nedostávalo. Ale teď se to změní. Budu mít byt, anebo spoustu peněz.
Život jako hemenex
Probudil mě zvonek. Hodil jsem své umrtvené oko po budíku: devět hodin deset minut. Byl čas vstát a vyplazit se do neděle. Ale ne, ještě ne.
Tři dny a osm hodin
Ráno nezná slitování. Prej pokud chci slitování, najdu ho ve slovníku někde mezi salmonelózou a syfilidou.
Autobusová zastávka po ránu funguje jakožto shromaždiště pracujících lidí. „Buď líný, a vydělávej deset tisíc týdně.
Vychladlé vlakové nádraží
Na vychladlém vlakovém nádraží
čekáš na vlak,
který vneděli nikdy nejede
a dnes bohudík není neděle
Ona křičí
Ona křičí, on se bojí
Už jako děti prý žili
Vnepokoji
Ona křičí
Na půli cesty do neznáma
Přišli jsme k hospodě, na které se červeným (podle Ilony růžovým) neonovým písmem skvěl nápis Výherní automaty. Jestli se nepletu, tak kdysi tu byla míst hospody samoobsluha. Ilona automaticky zamířila knejdelšímu stolu v rohu, u kterého seděly mně známé i neznámé tváře. Seznámil jsem se snějakým Martinem neboli Pitbulem, Kokosem, Bin Ládinem a několika dalšími individui.
Teo Torriatte
Když jsem pryč
Není divu
že na tebe myslím
Stejný měsíc svítí
Miss autobus
Opojení jejím
držením těla
a výrazem v obličeji
takovým kočičím
Teroristka
Teroristka
Dny rozlišujeme na normální, výjimečné a dny blbce, blbců mám poslední dobou nejvíc. Stárnutí je vlastně přibývání dnů blbců.
Dnešní den ale začal celkem normálně. A to je ta zrada, že i blci začínájí normálně.
No Title Yet
Chapter I - Ham and Eggs
I would have bet my car that she would not go anywhere, and was curious what excuse she was going to make. I would have bet my car on that if I had any.
With this uncomfortable curiosity I was getting up. It was Saturday, around noon.
Ona - šéfová
Ona jeKráska a zvíře v jednom obalu
Ona jeTlusťoch, co píše o hladu
Ona jeMoje šéfová.
vyzrát
Co se týče mého otce, byl to vždycky nerovný souboj. Až ke stáří, kdy zdětinštěl, jsem se na jeho záchvaty obviňování dokázal dívat snadhledem. Dva dny před smrtí si nechal zavolat slečnu, která se přivdala do sousedství – pracovitou a usměvavou Iluzi. Když předtím chodívala odpoledne zpráce, občas se zastavila u našeho plotu a povídala si sotcem.
Lži které léčí
Povídám si sesebou
A sostatními soutěžím
Obelhávám se
A nakonec těm lžím
Můj přítel alkohol
Můj přítel alkohol
utišil můj celodenníbol
On velice mi rozumí
Vysmívat se neumí
Pesimistická
5 minut denně miluju5 minut denně nenávidím5 minut denně přemýšlím5 minut denně se stydím
pár minut něco slibuju
pár minut hloupě chybujukdyž říkám, že už zase miluju.
Holub
Na okno přiletělna lup
velký šedivý holub
holubů to bylo pět
co posralo nám parapet.
Jiřík
Jiřík už chtěl by být
Velký a dospělý
Proč jen má každý den
Spát ve své posteli.
Rozzuřený vysavač
„To je ale vrak. Má co dělat, aby ten kopec vůbec vyjel,“ stěžuju si své kamarádce Jitce, která sedí vedle mě, na sedadle smrti. „A to bylo dneska přemlouvání, než mi Mirek tráboše půjčil. Že prej se o mě bojí.
Ach jo
U vánočního stromečku si vzájemně nadělíme obálky, vkaždé je pět set korun českých. Jediný, kdo letos nakupoval dárky, jsem byla já; radši ani nevzpomínat na fronty, které jsem musela vystát. Ačkoliv jsem si slibovala, že dárky nakoupím snejméně měsíčním předstihem, nějak se mi to vymklo zrukou.
„Nemáš nám nic kupovat,“ ozve se moje maminka poté, co zvánočního papíru vyprostí zástěru.
Můra
Prolétla pod záclonou
Připlašila se zhloubi noci
možná je čerstvě po nemoci
otlouká si křídla o lustr tvaru
Plýtvám
Prý plýtvám elektřinou
když spím u rozsvícené lampy
prý plýtvám životem
když necucám bonbóny Campi
Bodláky mýho hněvu
Čekám, kdy bodláky mýho hněvu
konečně rozkvetou
barvoudomácího malinovýho sirupu
Bez hněvu prý nebylo by
Sen
Jedu takhle metrem a vlaková souprava se mezi dvěma stanicemi promění vletadlo. Prostě je to najednou letadlo a všichni, kdo tu sedíme, letíme tunelem pro metro. Je to prima, libuji si, to se teď bude krásně cestovat, bude to rychlé. Bude to tak rychlé, že revizor mě ani nestihne mezi dvěma stanicemi zkontrolovat průkazku, takže nikdo nepřijde na to, že už ji mám tři měsíce neplatnou.
Porouchanej kolotoč
Během příjmu mi dojde, že vůbec nebylo na co se těšit. Přijímá mě Mudr. Kadras, který mi pokládá podobné otázky jako lékař, ke kterému mě rodiče dovezli dopoledne.
„Takže - Bergmanová Martina,“ a zaznamená si mé jméno do počítače.
Déšť
Pro lesy a rozkvetlé louky
padá znebe déšť.
Pro lidské hříchy a brouky
padá znebe déšť.
Už skoro třicet let jsem na světě
Skoro třicet let
už jsem na světě
a prý pořád mám
nápady dítěte
Toužím
Toužím a umírám čekáním
ještě že spánek je tak sladký
krátím dny přihlouplým spěcháním
chci jít kamkoliv, jen ne zpátky.
Báseň šíleného informátora
Bobík je mé písíčko,
dal jsem mu své srdíčko.
Office, Windows, MS DOS,
z her jsem ještě nevyrost.
Bláznivá Beáta
Bláznivá Beáta
se pomiluje splešatým pánem
nechá ho pohrát si
smladým dívčím tělem
Motýl
Motýl mi usedl na rameno
křídly mi tváře pohladil
ukázal prostou utajenou krásu
a pak se i sní vytratil
Drasťák
Ležím si pod stromem
jak pod palmou na poušti
teplý vánek mi zčechral mokré vlasy
a pomalu je vysouší
Smutek
Smutek je něco, co visí ve vzduchu
a lpí na duši
smutek j šest písmen
pokání po radosti
Mladý lidi
Po ulici se za ruce voděj mladý lidi
ty chodíš stejnou ulicí
sám tudy chodíš
srukama vkapsách nevíš
Hvězda
Hvězda padá
na má nahá záda
nevím co si přát
ač tuze mladá
Usínání
Na perutích anděla přilétá spánek
ten anděl jsem já, anděl nad mořem
slehkostí duše bez těla
strach zvln nedovolí smočit křídla
Dvojí tvář
Mám dvojí tvář, tu jednu
tu ostatní každý den vidí
tvář veselou, co chce se smát,
tvář rozzářenejch mladejch lidí
Vyzrát nad životem - Třetí část
Ilona mi již potřetí tento týden sdělila, že neví, vkolik hodin ji matka pustí ven, a tak že mám přijít za ní domů. Když jsem tentokrát spatřil Iloninu matku, zjistil jsem, že jí hrozí upadnutí; také každou chvíli zadrhla vřeči nebo se přeřekla. Vobýváku na stolku dvě lahve, jedna znich vypadala dokonce na něco tvrdšího. Uvědomil jsem si, že to není zas až tak špatná situace, ba dokonce jsem byl vlastně rád, že je připitá, a tudíž laskavá.
Vracím se
Zas ve světě se ztrácím,zahanbená se vracím,pochybná je jistota,nejeden ztroskotáve smršti fanatických gest,zase sevřít tuku v pěsta tvrdě udeřit neumím,konečně už rozumím,že dovedu jen utíkata potichu si naříkat. Má cesta byla zrádnáa rána hodně chladná,jsem trochu bez názorua s malou kapkou vzdorudenně usedám v trávě,věřím zas jiné pravdě. Nevyznám se v tom bolu,který táhne mě dolů,duši zachvátila sněť,jsem labilní introvert,odvahu jít dál ztrácím,jenom proto se vracím.
Neznám
Neznám, a tolik tě chci znátmožná tě potkávám každý denuž tolik let čekám na zázrakže spolu samotě utečem. Volám tě v duchu neznámým jménemdoufám, že přijdeš spasit můj světbez tebe je tu už věčnost prázdnochceš přijít za rok za dva. Přijď teď.
Kousek hněvu
Mám vsobě kousek hněvu
dnes drží noční směnu
je jak zažraná špína
a nazpátek se dívá
Jak některý lidi žijou
Probudil ho zvonek. Hodil své zoufale rozespalé oko po budíku a zjistil, že je teprve půl desáté. Vzpomněl si, že domů se vrátil ráno někdy mezi pátou a šestou hodinou, potom ještě půl hodiny vyjídal lednici, takže do postele se dřív jak všest nedostal. Rozhodl se zvonek ignorovat.
Fred je na chlapy
Fred mě tenkrát uchvátil hned na první pohled - statná figura, bystré oči, inteligentní výraz ve tváři. Zajímavě šedé a šedobílé peří, bytelný zobák, úchvatný jasně červený ocas. Jistě již někteří zvás tuší, že Fred je africký šedý papoušek, vnašich končinách známý jako Žako. Fred ale není ledajaký papoušek - je to jeden zmála anglicky mluvících ptáků obývajících Prahu 4.
Prší prší jen se leje
Jako malý slepý skřet
který bojí se jít vpřed
ohlédnout se taky bojím
a tak jenom hloupě stojím
Vyzrát nad životem?
Jak jen vyzrát nad životem
víc už nebýt cítit potem
jak jen vyzrát nad životem
oplotit se pevným plotem
Báseň na "p"
Báseň na „p“
Postrádám překrásnéPrahnu po pitomostech pro potěšeníPlýtvám pocity, pudyPachtění, práce, příjem:Pláču prázdnotou
O mně
O mně
Mám ráda slunce,mám ráda jaro,mám rada nebe,kde se tu vzalo.
Nesnáším bolesta mokro v botách,v tomhle prý kráčímv máminých stopách.
Mám ráda stromya vůni ohně,spousta věcí jezadarmo pro mě.
Slunce a život
Slunce a život
Ve vzduchu je slunce a životbarvy voní strach se bojínarodit sednes klidně zapomenupomodlit se
Vzduch je azurově modrýjen ho nabrat do sklenicezavařit a schovat na zimní podvečery
Louka plná kopretinje mou kopretinovou zemísvět objímá hřeje a slibuježe mě nikdy neopustí
Porouchanej kolotoč
Porouchanej kolotoč
Život je porouchanejDětskej kolotočKdyž se točit nemůžešTak se aspoň pootoč
Nejdřív ti tleskajíPotom tě pohaníBereš si tabletkuTabletku na spaní
Vybrat si nemůžešKomu ses narodilVlastnímu svědomíInfarkt bys přivodil
Rande
Rande
Těším se na večerní setkání s vdovou z internetové seznamky. Popsala se mi jako atraktivní dlouhovlasá brunetka dobrodružné povahy. Pravda, moc dlouho jsem si s ní neemailoval. Potřeba uniknout z každodenního stereotypu mě předevčírem přiměla k tomu, abych té ženě zavolal a smluvil si s ní na dnešek schůzku, na sedmou hodinu večerní.