Nahý pes
Nahý pes
a hřbety tichých zvířat,
líbám tě vserpentinách,
učím ptáky létat
V kožené sedačce
V kožené sedačcejsem ti odhrnul vlasy z čela,jako když spadnou poutado peří,nemohl jsem se pohnout. Kdyby ses nezasmálažmoulal bych ten okamžikdo roztřepení,co by nám pak zbylo. V kožené sedačcejsem mezi nás napnul báseňa ty jsi na ní oběsilarealitu.
Na širém bazéně
V drahách se pohybují
jako velryby,
jako mastný papír pánví,
tam zpátky,
Těhodný
Kdysi se zápalky nelámaly
ani vpeřinách
a slunce mívalo pocit,
že mu patří všechny ohně.
Vlasy nakrátko
Večer se stáčí
ve stopách od zubů
do mezery mezi matracemi.
A ječí jako straka
Plážový hrobník
Dva kroky od hrobu
vysedávám celé roky.
Po mravencích ani stopa,
tráva si drží styl a směr,
Na dně mísy
Do mísy dali
kanály, pole, louky,
porůznu zdí
a pár sloupů,
Připoutaná
Měla to uloženo na středu,
ale už vpondělí si vykloubila kyčle,
tradičně mezi rozteklými švestkami.
Věřila si,
Kámen u dna
Něco mu kroužilo kolem ušíchvílemi jezdilo od prstůdo tmy. Neměl rád zbytečné masakry,tak cíleně vzdělával zdi,věštil z proleženin. Vpodvečer mu z nich služkaodnášela spaní.
Asi i věřiljak si tak protkával plastys minulostí.
Klavírista
Jsem jazykovědec a klavírista.
Přítulné klapky vykouzlím milostivě
a jazykem zahraju
znělku pod vrcholem.
Otec leští polobotky
Otec leští polobotky,
je slunečný den,
ale veranda věří stínu.
Splav temně hučí,
Mizení
Nechtěla se rozrušovat
cizími otomany,
sočima upřenýma na obrazovku
vyhlašovala válku
Mohl bych strhat záclony
Mohl bych strhat záclony
a přikrýt jimi celý večer
nebo se proplazit ksousedce,
abych si dokázal
33
Začíná to se mnou mávat
zkoupelny do kuchyně
a pak do postele,
unavená krypta
Tři řeky, dva břehy
Posledních čtrnáct dní
prší.
Akorát dneska
si ráno usmyslelo
Nýmand
Trávil příjemné podvečery
vletech mimo.
Nepřipouštěl si dluhy,
ráno čisté ponožky
Svačinářka
Ticho je vpodstatě
ozvěna slov.
Ale než se tou podstatou
prokoušu,
Trpelivě na pivě
Trpělivost svítí jako sníh,
než ji na náměstí
podpatky zasadí
mezi dlaždice.
Půlnoc na tvé straně
Vypadá to tam
jako vhnízdě,
jen sláma chybí,
prkna skřípou
Sníh mezi svíčkami
Napadl sníh,
okna se roztahují
po bělosti ulice,
vtrafikách pomalu docházejí zápalky.
Prezervativ na prameni
Brambrory na ohništi
pomalou chladnou,
mlíko vdřezu zpívá
písně vadnou
Brod přes veletok
Brod přes veletok styků
je zarostlý puškvorcem,
je unavený věčným omíláním písku,
"Toprostěradloužjsiměldávnovyprat. "
Ze čtvrtého patra do přízemí
Je tady větší tma
a taky auta jsou blíž,
skoro cítím pneumatiky
přejíždět po zádech.
Ve dvanáct mě vypustili do města
Ve dvanáct
mě vypustili do města.
Jestli si někdo tipoval,
tak bylo světlo
Blues štafetového kolíku
Kráčela pomalu kolem zastávky
černorudá jako španělka
a sebejistá
jako litr vína nalačno.
Žaluzie nad městem
Nastává období ticha,
ulice mají volno,
vpodloubí uložený svět
nevyroste,
Platila za mě
Včera večer
za mě zase platila.
Natáhla se pro víno
a přitom jen tak mimochodem
Ještě pořád ve třech
Dneska půjdeme do kina,
zapalí si cigáro,
možná se trochu polije kafem,
až ji budu chtít letmo políbit
Pohádky a rum
Tak dobrá, nyní pozitivně.
Venku se konečně
zelená stává zelenou,
jezdím do lesů
Já bych ji maloval MMV.
Já bych ji malovalspermatem,do všech záhybù prostěradla,navodilpůlnoční atmosféruunaveného štětce. Lehce by sklouzlaaž někam do rána,pak bychom spoluv koupelně umývali rám.
Sprchový gelje taky bílý.
Optimisticky ozářené ráno
Dneska jsem z autobusu viděl chlápka,
co vypadal jako Filip Topol zamlada.
Možná se vyloupnul z ranních žiletek,
aby v promrzlém Hradci
Být permanentně nasycený
Kde to žije,
tam jsem zmatený.
Často se zapírám rameny
o futra, kliky přítulných,
Papuče s králíčkem
Napsal nad postel:
"Ještě jednou se sehnu
a budoucnost bude na marách. "
Pak vyhodil polštář z okna,
Nejasná vzpomínka na Vánoce
Ten chlapík
asi neměl moc dobrý Vánoce
a museli sebrat
všechny jeho kousky,
Nazařaditelný
Ubrus bez skvrn,
ve skříni nalevo
od dveří.
Hrášek zdávno ztraceného oběda.
Asi se nebát
Život není těžký,
akorát všude kolem
žijí lidé.
Směj se,
Vytrhávání nezakořeněného
Je to dlouho,
co se kořen
dotknul zubu,
co přes noc z vína
Beztvará
Nevidět v oknech
cizí stíny,
chce odvahu
vyhnout se beztvarosti.
V přístavišti
Záda prý nejsou
erotogenní zóna.
Přivřela víčka ještě trochu,
snad abych měl dojem
Malý exkurz do Štěpána
Temnota je pro spánek
příliš přitažlivá,
chvilkové zavření očí
se neobejde
Ruce ani kořeny
Vítr vál od lesa,
stromy se nakláněly
ke věži kostela
a v údolí vzpomínali
Mezi obzorem a oknem
Obzor je dnes
zub vylomený z času.
Oči naráží na chomáčky nervů
v bezbarvém sousoší
Namířený
Chtěl jsem být pořád na cestě,
semínka slunečnice louskat
na kraji lesa,
ani se nemýt,
Nad ránem zesílil vítr
Nad ránem zesílil vítr,
až se i pod peřinou
udělalo chladno.
Měla jsi vlasy přes obličej,
Trochu se bojí
Trochu se bojí,
ale je zvyklá,
nutit srdce kzběsilosti,
i když se vítr
Marcipán po drátě
Několikrát za večer
se ho ptala
kam jede.
Nevnímal, tlačil tmu
183
Neschovávej se.
Přejedu magnetem
od rtů k podbřišku
a všechny dopisní papíry
Než ses protáhla jako kočka
Než ses protáhla jako kočka,
myslel jsem,
že nejkrásnější jsou večery,
kdy se těla proplétají
Na účtence
Napiš mi nádraží
na účtenku
a já ti vrátím
polštář bez vlasů.
Do stromů se schová všechno
Minule jsem zokna viděl dvojici,
která neviděla
a zmizela vkmeni staré lípy.
Jestli je někdo hledal.
Siddhárthův Zámek
Kavky se vznáší
nad poličkami plnými knih,
hádají zobilí
sytý zítřek.
Lesní cesty
Ticho má v lese
zvláštní ozvěnu.
Jako když slunce našlapuje
po stezkách vysoké
Oči nemají břehy
Oči nemají břehy,
když si louka a nebe
pohrávají se sluncem,
nutí jej mrkat,
Pomalé ochutnávání
Objednal jsem si víno
a přišel podzim
svůní burčáku.
Prý se musí
Koupil bych ti jabko
Koupil bych ti jabko,
kdyby to bylo blíž,
nastartoval ježky
a všechna jejich torpéda
Krajina s řekou a lesem
Obléknout krajinu do sebe,
vydat ji dlaním.
Cesty se mění
místnost od místnosti.
Můj byt nemá žádnou vůni
Můj byt nemá žádnou vůni.
Lehá si na břicho,
nekolébá boky,
vnohách si dává číst
Hladinou do oken
Že prý tehdy do kafe
nadrobili příliš rohlíků,
labutě přetekly přes splav
a unášely na křídlech
Stulená do škarpy
Změť nářků,
krkolomných výstupů
a kůží na cáry.
Taková drobná prohlubeň
Bílou na prostěradlo
Je teprve sedmá,
vesnice na okraji
tlačí do oken
poslední zbytky
Do nich!
Pondělek roven pátku,
rozpáraný bok
do leče zhurta vzývá.
Kolem se střílí,
Do marnosti
Je tam příliš klidno,
vlednici ani nepřespávají
náhodní známí,
balkón je bez kouře pustý.
Nad oharky
Tak mám pocit,
že jsme byli jako pandové.
Pořád spolu,
alebez výsledku.
Popěvky
Kdybych měl parkety
postavil bych se doprostřed pokoje
a uklouzl tak,
že by se sousedi přestali opékat,
Cestou k ránu
Ten den nesnídal,
ztruhly vytáhl papuče
a vydal se na cesty.
Mířil od ledničky
Malý
Gočárova třída je zrzavá.
Střídá obrubníky s omyly
a vřeští do výloh.
Kam se poděla páteční pokora.
Stranou
Brzy po ránu
opouštím město,
na zádech stezky od večera.
Včerejšek měsíc nastrouhal do salátu,
Tlumeně
Sousedé kreslí po oknech záclony,
střídají sloupy spísčinami,
nemají daleko
do přízemí.
O malých světech
Na koberci jsou uloženy
spousty světů.
Noha se do nich nevejde,
ale než je projdeš
Prázdný
Do slunce zaražená
střepina krovu před rozpadem
zakrývá výhled,
všechno ostatní je za zenitem.
Hlavou
Do jámy hlavou,
na ni seberu odvahu,
seber mi všechno.
Dálka jako nejbližší příležitost,
Na závěr
Přišlo jaro,
slova nahradila gesta
po loukách stíny
stíhají barvy.
Vyjedeno
Pod lampami se stmívalo,
slunce chtělo vrátit drobné,
když se pod lednicí objevil
kousek papíru.
Bez pokladu
Byl to ostrov bez listílemovaný touhou,vešla se na něj jen jedna básnířka,trochu unavená vlnobitímstrmícím břehydo ostří.
Jednou ji z mostu zahlédlpostarší básník. Stála po kolena ve vodě,hladinu brousily vlaštovky,zdálo se, že řeka začínáod ní.
Napsal báseň o baletkách,básnířce a vlaštovkách.
Za vodu
Ukradnout vodu
a zasadit řeku,
budeme muset sami.
V dutých holích
B(ř)itva
Jsem tvůj tachometr,
tlačím před sebou metry
polštářů, peřin, prostěradel,
jsem dlaždič,
Plení
V opačných koutech záhonu
se oddáváme plení.
Až po prsty ve špíně
chytáme za kořeny
Střapce
Snad jsem něco i chtěl
a dlouze si prohlížel
kotníky hvězd,
vytrvale kreslil
Sklepy
Ticho pod městem
trápí stehna
a trápí vědomí domů,
vlna stenů bloudí
Zmatený
Mám rád,
když z veršů teče krev
a elegantní strohost
chytré dokonalosti,
Ranní mosty
Po ránu vzduch řídký,
jako moje vlasy
se vinul po nosnících
mostů čerstvě postavených
Svoboda
Svoboda je když
jednám, aniž bych reagoval
a přitom reaguji na podnět
který mě donutil jednat.
Z práce
Odpolednem zazvonilo, ale neslyšel jsem to jenom já, i když to bylo zvonění ryze soukromé. Přes schody a přes chodby se hnalo mnoho jiných, domovem ozářených, najednou hlučných, po dlouhých tichých hodinách ve společných kancelářích. Většinu jich hromadně pohltily prostředky a ostatní po vlastních osách i po dvou poloosách nabrali kurs domů. Brzy jsem uhnul ze zahuštěných chodníků a nechal se obklíčit jemnou travou v parku.
Role
Melancholicky jemně,
uchopila krůtí stehno.
Napadlo ho,
-Zapráskaná běhno-
Měsíc v kouřové cloně
Až dneska v noci sídliště tma zaletuje
a mraky zvadnou kousek nad obzorem,
pak měsíc na zeď cigaretou namalujem
a hvězdy rozfoukneme kolem horem dolem.
Blues zamilovaného muže
Koženkové křeslo v koutě
a malý stolek vespod televize.
Je mi tu nějak prázdno
i koberec už hřeje jenom obrysem.
Vlaku domů, zpátky s jedem
Vlak, jízda, vlak, jízda, vlak, jízda
jízda vlak, s vlakem vlakem jízda,
, jizva, vláknem připoutaný
do skořicově hnědé tváře
Jako Bukowski
Četli jsme spolu básně
a pak byla mokrá jako nikdy.
Slítlo to na nás všechno
za poslední měsíc.
Koketná nit
Večerem opilá zkroucená větev,
ťuká mi na okno bouřkové blues.
Ještě se napiju hořkého čaje
a pak polštář požádám