ŘECKÝ VEČER - červen
Kdy: 12. 6. 2004 (od 20 hod. )
Kde: Mánes (Masarykovo nábř.
MÉ SMYSLY
Někdy se cítím se jako slepec, co vše měří doteky svých dlaní, snaží se jimi vidět, ale nakonec si vždy musí připustit, že jediné, co mu zbývá je jeho představivost.
Pak si zas připadám jako hluchý, co se snaží zachytit třeba jen nepatrný zvuk, ale ten stále nepřichází, vlastně nikdy nemůže přijít.
Občas jako bych na chvíli oněměla, obzvlášť když mi někdo ublíží natolik, že se nedokážu bránit. Rtyse pohybují jakoby jimi protékala slova, ale já jim nedokáži dát ten správný tvar a zvuk, aby se zhmotnila.
Řecký večer
Kdy: 14. 5. 2004 (od 20 hod. )
Kde: Mánes (Masarykovo nábř.
Někdy
Někdy mám chuť umřít,prostě si lehnout a přestat dýchat.
HLOUBÁNÍ O ZTRÁTÁCH A VÝHRÁCH...
Vždycky když si člověk myslí, že má něco pod kontrolou, zaručeně se mu to vymkne z ruky a všechno dopadne úplně jinak než by předpokládal. Snad pro tu pýchu, kterou se zpočátku naparoval. Že on je ten, komu svět leží u nohou a která ho nakonec srazí na kolena a donutí ho, aby vše přehodnotil a uvědomil si, že sám leží u nohou světu.
Stejně jako já.
O NEMOCECH, ŽIVOTĚ A LÁSCE…
Právě včera jsem se dozvěděla, že můj pejsek je nemocný. Žádná rýma nebo chřipka, ani paraviróza nebo tak. Je to horší, je to na “celý jeho život”, má srdeční vadu. Ještě včera jsem o nedomykavosti srdečních chlopní nevěděla nic, dneska už toho vím docela dost.
ANKETA
MŮŽU SI PO VYTRŽENÍ ZUBU MOUDROSTI PŘIPADAT TROCHUHLOUPĚ (-jší než dřív).
KONEC?!?!
Miluji tě a nechci tě ztratit
jen protože oba nevíme,
jak říct to samé:
„Mám strach, že přijde někdo,
VZDÁVÁM
Vzdávám se bez boje
a bojuji za to,
abych to už konečně vzdala
a přitom vím,
HLEDÁNÍ
Hledáš lásku,
kde ji těžko najdeš
oči máš zaslepené
a hmat tě zradí
CHTĚLA BYCH VĚDĚT…
Chtěla bych vědět,
jestli také přemýšlíš o svém životě
a na co přicházíš.
Chtěla bych vědět,
SKLEROTICKÁ
Zapomněla stařena
někde obě kolena
pohoda to veliká
sedí i když utíká.
KDYŽ JSEM PROCHÁZELA KOLEM TĚCH DVEŘÍ…
…když jsem procházela kolem těch dveří, zaslechla jsem překrásný hlas, který zpíval nějakou písničku. Měla jsem neodbytný pocit, jako bych ji kdysi znala. Byl to mužský baryton a úplně mě ochromil a vlastně taky pohladil… Znáte ten dotyk jako když přejedete kočce po kožíšku, až její srst zapraská elektrickým nábojem. TEN HLAS byl jak sametový plášť, který se na mě lehce snášel, až mně celou přikryl.
CHTĚLA BYCH...
Chtěla bych Ti poslat svůj cit v dešťových kapkách,
aby svým hebkým dotekem řekly, co cítím…
Chtěla bych poslat vítr s tou zprávou,
aby Ti zašeptal těch pár slovíček…
O ZAPOMÍNÁNÍ
Člověk něco buduje a piplá a nakonec z toho není nic… pomyslel si pan Svéráz jednou při odpolední procházce. Tak například květiny…párkrát je zapomenete zalít a pak už to jde s nimi z kopce. Začnou žloutnout, scvrkávat se, sesychat až nakonec většinou uschnou úplně. To přece není fér.
JABLKA V ŽUPANU
Třeste se JABLKA v ŽUPANU
já vás z něj už nějak DOSTANU.
NA POKRAJI SMUTKU
Zas mám ten pocit
na pokraji smutku
teď je však jiný než dřív.
Už se vněm neumím utápět
PRO ROGERA II
Bouříš se, vzdouváš se jak vlny nespoutaného moře
padáš na suchou zem sklidným deštěm
kroužíš nad poli sčernými havrany
snášíš se na nás jako soumrak všedních dní
O BOUŘCE
Nálada počasí před bouřkou ho fascinovala. Dusno až k zalknutí, skoro nedýchatelno, pocit vyprahlosti. Tak odkud se jen může brát takové množství potu, co se z něj jen lije. Od čela až po plosky nohou.
ODPUSŤ
Odpusť, odpusť,
pokud to jen jde.
To láska k tobě
mi zaslepila oči.
KOUZLO RODNÉHO HNÍZDA
Sedím si vautobuse a ujíždím do bezpečí kmamince. Dneska mám myslivou a ta hodinka a půl je právě tak akorát. Ani ne krátká doba, abych měla dostatek času a nepřerušila tok myšlenek příliš brzy a taky ne tak moc dlouhá, abych se nestačila ve svých úvahách utopit nebo nedej bože nesklouzly někam, kam vůbec nechci.
Občas přemýšlím, proč jsem vlastně opustila rodné hnízdo tak brzy, když bylo tak útulné a přetékalo láskou.
ČÍ ŠKODA?
Škoda, že jsme na to nepřišli dřív
mohli jsme tomu nechat volný průběh
jen mně mrzí, že jsme se nepoznali dřív
mohli jsme se chovat podle pravidel slušného chování
PRO ROGERA...
Dostal jsi do vínku
místo krásy
dar řeči.
Dovedeš dát slovům tvář
THAT´S JUST ME
STÝSKÁNÍ PO ŘECKU
Krajina mých snů
“dejavu” na konci léta
přístav plný lodí
co navrací se zas zpět
STRACH
Cítím, jak odchází starý strach,
co mě po celá léta paralyzoval,
co mě vázal nohy
poutal ruce
SEDL SI KOMÁR NA VOLA...
Sedl si komár na vola
a jak lok si jeho krve
hned se začal potácet
což nikdy neznal prve.
SNAD TO JE JEN POCIT…
Mám pocit, že jsem to zažila snad tisíckrát
pohledy plné něhy,
tiché přísliby o splynutí duší
letmé jakoby jen náhodné doteky
CHYBÍŠ MI
C jako “cibulky” smíchu poskládané na záhonku šedivých dní, které jsi vlastnoručně sázel
H jako „hranice“, na které jsem sama sebe upálila jako čarodějnice, co použila svých kouzel vsobeckých úmyslech
Y jako „tvrdá ironie“ osudu, která mě donutila pochopit, že někdy míň znamená víc
B jako „bolest“, že jsi přítel, kterého jsem svojí hloupostí stačila ztratit ještě dříve, než jsem ho potkala
BEZBŘEHÁ JISTOTA MILOVÁNÍ...
Po letech cítím tu bezbřehou jistotu,
že všechno bude jen o nás dvou.
Ještě včera jsem se zaříkala,
že raději zůstanu sama a zapomenu,
O BOTÁCH
Koupil si boty. Drahé boty, pěkné boty. Potřeboval už nové jako sůl, a tak se vypravil do centra, aby je koupil. Ty staré už měl tak prošoupané, že cítil, jak se bosýma nohama dotýká dláždění, když jde po ulici.
BLUES O NÁS DVOU
Jsi částí mého života
tak nepatrnou
tak důležitou
a nic na tom nemůžeme změnit
JARNÍ
Koukám se koukám vůkol, jak všem jen se zlýtek kouří
je jaro zas a pocit mám, že všem hormony se bouří
včera mi jeden vcelku slušný pán na záda bez obalu skočil
nechtěl se pustit, ať číslo mu dám a já nevěděla, co si počít.
YBURAN
íšjěnetamz cív lád míč mesj
cív a cív mend az ned
tád es umokěn ichc
mám hcarts saz kap a
(SEBE)VRAŽEDNÉ MYŠLENKY
Poslední dobou mi připadá
jakoby mé myšlenky byly spletené do copu
a já si nepřála nic jiného, než je dokázat rozplést.
Nebo kéž by se chystaly
A TAK...
Chybíš mi,
když na okna kreslím
prstem ve sražených slzách…
Topím se,
ZMATENÁ SOBĚ (TOBE?)
Tiché šplouchání větru vulicích
hlučné ticho, těžké jako padající sníh
jak nelehké pochopit, jak věci správné jsou
když jednou jsi tady a hned zase na nohou
KOUZELNICKÁ
ráááz
dvááááááá
třííííííííííííííííííí
čtyřííííííííííííííííííííí
VIDĚT PINK FLOYD A ZEMŘÍT...
Jen co se mi do rukou dostalo ještě horké nové album Pink Floyd – Division Bell a já ho svelkým očekáváním poslechla, pocítila jsem zklamání. Několikrát jsem ho přehrála, protože vím, že na první poslech to není nikdy ono, ale stále nic… Žádná horká vlna, žádné mrazení vzádech, nic takového… Ještě jednou jsem nevěřícně potěžkala kazetu vruce a znovu ji prohlédla, ale neshledala jsem na ni nic zvláštního. Sdivným pocitem jsem ji odložila sodvoláním na neurčito.
Dny plynuly a datum koncertu se neúprosně blížilo a sním na mně přišel i divný pocit, který provázely obavy, jestli se na něj vůbec těším.
ŘEČI CO BOLÍ
Tiché šuškání
o tom, co není
nutí mě vzdorovat
a zároveň se trápit.
PROČ
Proč jsme se museli potkat tak pozdě,
kdy je všechno tak složité.
Proč Ti nemůžu říct, co kTobě začínám cítit,
když teď stojíš tak blízko.
PRAVDA O KAMENNÉ TVÁŘI
Kamennou tvář tu mám
- občas
bolavé srdce to mám
- neustále.
ROZPORY VE MNĚ
Svázaná do kozelce vzpomínek
tak to jsem teď já…
Rozhodnutá nevracet se ani o krok
tak to jsem taky já…
SILVESTR VERSUS NOVÝ ROK II
Od půlnoci k druhému dni
jen vteřina nás dělí
co zůstane, když uplyne
a noc náhle už tu není.
KDYBY
Kdybych Tě alespoň
mohla nenávidět
pro něco, co jsi udělal,
ale po tom, jak jsi byl ke mně
PROČ VLASTNĚ?
Došlo na má slova
vždycky na ně dojde.
Jen si čím dál tím častěji přeji,
že bych byla radši,
NA TOMHLE SVĚTĚ
Odkud a kam jdeme.
Na tomhle světě plném nástrah
na tomhle světě plném krás.
Po čem vlastně toužíme.
USÍNANKA
Hajdy hajdy na kutě
ať už ležíš nehnutě
už neměj strach z noci venku za okny.
Když zavřeš hnedle oči
FOR STANDA
Hvězdný svit
nenech si vzít
to jeho křehké tajemství.
V očích lze čít
NÁHLE
Zjevil ses náhle
a mne Tvůj návrat
rozbolel starou ránu v srdci.
Krvácí, neptej se proč, nevím sama.
JASNĚ SI VZPOMÍNÁM ...
Jasně si vzpomínám na naše první setkání
na chvíli, kdy jsi mne spatřil poprvé
a kdy jsem já poprvé spatřila Tebe.
Na chvíli, kdy jsem si uvědomila,
SILVESTR VERSUS NOVÝ ROK
Od půlnoci k druhému dni
jen vteřina nás dělí
co zůstane nám, když uplyne
a noc náhle už tu není.
TOUŽÍM
Znenadání se mi udělalo smutno,
to protože nevím,
jestli mně máš rád
tak jak já Tebe.
MOŽNÁ BUDE POZDĚ MĚNIT
Tolik mužů mě zradilo,
že si nejsem jistá,
jestli jim ještě můžu věřit.
I Ty jsi jedním z nich,
MALÝ SLON
V zologické malý slon
vzbouřil celý pavilón
to protože malá včela
ze svého úlu vyletěla
VE TVÉM VNITŘNÍM SVĚTĚ...
Jak moc z Tebe cítím samotu a smutek,
i když vypadáš zrovna šťastně.
Jak moc v té chvíli toužím
Tě pohladit, obejmout nebo se Tě alespoň dotknout,
SKORO MNE DĚSÍ
Skoro mne děsí,
že přesně víš, co udělat,
abych o Tobě musela přemýšlet
po celou dobu, co Tě neuvidím.
PŘÍLIŠ JSEM SI ZVYKLA
Scházíš mi jako ostatně tolikrát,
ale dnes je to zas o moc silnější.
Tuším,
že jsem si příliš zvykla
KDYŽ SPÁNEK NEPŘICHÁZÍ…
Myslím na Tebe bez ustání
ode dne, kdy jsme se viděli naposledy.
Věřila jsem, že to zvládnu,
ale již vím, že bez Tebe
KDY UŽ KONEČNĚ POCHOPÍŠ...
Kdy už konečně pochopíš,
že to není láska, co cítím.
Protože milovat někoho
pro mne znamená něco zvláštního
NIC NEŘÍKEJ
Myslíš na mne za teplé letní noci.
Topím se v bezmoci jak dál.
Co chybí nám k tomu, být spolu
aspoň na chvíli
NEMŮŽU TĚ NECHAT JEN TAK ODEJÍT
Nemůžu Tě nechat jen tak odejít,
protože bych si to vyčítala do konce života.
Nesnesla bych ten pohled na Tvoje záda
až by´s odcházel navždycky.
UŽ NEMÁM SÍLU PLAKAT
Už nemám sílu plakat…
Tahle záležitost trvá tak dlouho,
že cítím, že vlastně už nic necítím.
Přesto se ve mne střídají záchvaty
DNES UŽ VÍM
Dnes už vím,
že nemůžu brát vážně,
věci, které jsi řekl,
protože to byl rozum,
NA POČÁTKU NOVÉHO ROKU NA KONCI STOLETÍ
Vím jistě jen jednu věc,
na počátku nového roku
na konci století,
že mi chybíš.
PŘÁTELSTVÍ – LÁSKA
Vážím si Tvého přátelství,
ale to nestačí,
když Tě znám i jinak.
Takového jaký jsi býval,
NETUŠÍŠ JAK MOC
Chybíš mi
a já jsem si jistá,
že vůbec netušíš jak moc.
Stále mezi námi stojí
MILENKA HRAČKA MANŽELOVA
Potkala jsem muže, který by po pár hodinách strávených s ním o samotě, dokázal rozmetat na střepy můj pořád možná ještě naivní ale pro mě přesto neodolatelný pohled na vztahy mezi oběma pohlavími.
Pokud bych se do něho zamilovala a nechala se jím ovlivňovat, asi bych brzy začala nahlížet na manželství jako na bezcennou instituci důležitou jen pro zachování rodu a na manželku jako na udřenou a zanedbanou osobu, která nejenže manžela vůbec nezajímá po sexuální stránce, protože byla vybrána jen jako „vhodná“ nádoba pro donošení plodu, ale nezajímá ho vlastně vůbec.
Kdybych s ním toužila strávit hodiny, zřejmě by byly vyplněny jen spoustou kvalitního sexu a málem povídání. Byla to na chviličku lákavá myšlenka, jak se něčemu přiučit, ale po hlubším prozkoumání se mi začala hnusit.
NEMUSÍŠ SE BÁT
Nemusíš se bát
nebudu prosit o Tvojí lásku
nikdy bych se tak neponížila,
ale vždycky na Tebe budu myslet,
TAK NĚJAK SE TRÁPÍM JÁ
Motýli odletěli, kytky bez jejich doteků uvadly
a zem toužila po tom pohlazení hedvábnými křídly.
Slova jsou tu zbytečná, jejich stesk stejně neutěší
tak nějak se trápím já bez Tvé něžnosti.
JSI SRAB
Jsi srab a srabem zůstaneš.
Co Ti mám na to jiného říct.
Je to Tvůj život a je jen na Tobě,
jak se k němu postavíš.
JEN DOUFÁM
Trpělivost prý růže přináší
a já jen doufám, že nejsem růže s trny,
které drásají a zraňují.
Jen doufám, že Ti nepůsobím hluboké rány,
LÁSKA?
Již od dětství často přemýšlím o tom, co je to vlastně láska a co znamená slovo „milovat“. Po dlouhé době jsem o významu těch dvou slovíček opět začala uvažovat, když skončilo něco, co mi mělo dát odpověď. Láska je být s někým, s kým je ti moc dobře. Láska je trápit se, protože ten, koho miluješ není s tebou.
BOJÍM SE...
Bojím se, že se nikdy nedohodneme
bojím se, že si nikdy nedáme šanci
bojím se, že to opět zkazíme
bojím se, že Tě znovu ztratím
CO S LÁSKOU?
Byla sametová noc,
co slibovala něžnosti,
ale přinesla jen bolest a slzy
a také spoustu otázek
Jednou
JEDNOU…
Stále nemohu uvěřit,
jak moc jsem se Ti otevřela
a nespoutaně hovořila