Drama v panelákovém domě
Drama v panelákovém domě
To se tak jednou za ten rok rozhodnete odjet na dovolenou. Jako správní obyvatelé panelového domu samo sebou dodržíte domovní pravidla – utáhnete kohoutky, aby ani kapička nevyrušila odpočívající dřez, který má jako vy nárok na týden prázdnin, ledničku i mrazák vyprázdníte, aby se nelinul bytem zápach hniloby, protože ji odpojíte, poprosíte sousedku o starostlivou péči o květiny, hodíte kufry do auta a pozorováni špičkovým kamerovým systémem v podání postarších sousedek Dvořákové a Novákové vyrazíte na Mácháč.
To jste ale nepočítali s tím, že za dobu vaší nepřítomnosti se manželé z bytu nad vámi dozvěděli, že jste rodina vodníků a z ohleduplnosti, abyste nelekli jako ryby, vás patřičně vytopili. Vracíte se tedy do rozvlhlého obydlí a plánujete se ucházet o Darwinovu cenu za biologii za analýzu toho hnědozeleného, co vám nyní žije na stropě.
Omyl
Omyl
Stál na zbytcích tajícího březnového sněhu, spohledem, snad nostalgicky, upřeným do jarem se probouzející krajiny. Ostrý, nemálo studený vítr, který přicházel zjihu, se mu zařezával pod gestapácký kabát.
Bylo 23. března 1944, nedlouho po útoku Italských partyzánů na Němce.
Podzim a smrt ve sněhu
Podzim. A smrt ve sněhu.
Zeleň opuštěného listoví,
hraje si s svými dětmi,
ztracené ptačí trylky, ty to ví,
Namodralý horizont, vřes a kapka v moři
Namodralý horizont, vřes a kapka vmoři
Namodralý horizont, co se táhne do nekonečných dálek,
Pohrával si kdys ten nejchladnější vánek,
Sčervánky rudými jak krev bílé růže,
Jarní hra
Jarní hra…
Cítím vůni jehličí,
Když květ vrůži mi vyklíčí.
A vnímám krásu okolí,
Zelená báseň
Zelená báseň
Přede mnou je mořem lemovaná krajina,
Já však vím, že pro mne je to dálina.
Kdybych tak mohla toulat se lesem,
Snít o tisíceru spás
Snít o tisíceru spás…
Jít a pod nohama cítit jehličí.
Snít a na mracích ze sametu se nést.
Občas ledový vítr, kolem mne si zaskučí.
Cesta pravdy
Cesta pravdy
Až vrátí se čas předlouhých básní,
Vzplane hned touha a po ní žár,
Převelcí hřebci, tak bílí, tak krásní,
Svatý déšť
Svatý déšť
Poslouchám zpěv hromů,
jiskry na vrcholech domů,
světelnou show,
Vražda rozvodového advokáta
Asi žádné ženě by nevadilo, probudit se vedle těla svého manžela. Ovšem jen málokterá by zářila radostí, kdyby tělo nebylo po vášnivé noci příjemně teplé na dotek, nýbrž… Mrtvolně chladné.
Sedím na židli u kuchyňského stolu sposlední kapkou Whisky ve sklenici a přemýšlím, zda si naleji znova, nebo mrštím sklem o zeď. Po našem… Vlastně nyní jen mém, bytě se prochází desítka policistů a dva detektivové.
Zápisky cestovatelů v čase
Zápisky cestovatelů včase
Černá tma se pomalu rozpouštěla, nicota začala opadat a vnevelkém okénku typicky anglické telefonní budky se zhmotnil starý svět – svět roku 2013.
„Tak kterýho grázla jdeme zneškodnit dnes, strýčku. “ zeptala se asi pětadvacetiletá dívka.
Vysoký muž sprošedivělými vousy, který stál vedle ní, začal cosi lovit vkapse.
Márnice
Márnice
Beztvaré tváře hledající,
Strništěm pravd a lží cestu vlastních pochyb,
Nemohoucí nalézt svou krmi – píci,
Klavír, růže a plamen
Klavír, růže a plamen
Klavír stál jako vždy poněkud osaměle a trochu smutně uprostřed velikého pokoje. Došel kněmu plouživými kroky, které se už nemohly rovnat mladické, avšak nerozvážné chůzi, jakou by si to vykračoval před třiceti, čtyřiceti lety. Trochu zadýchán usedl na stařičkou Beethovenku. Kvílivé zavrzání parket, třesknutí vzámku jak odemykal klavír.
Dveře
Dveře, které nejdou zavřít,
zkazily mi výsměch pánům,
nechali mne svorně zavřít,
teď se klaním i všem kmánům.
Kočka
Kočka
Ve značkovém kabátu se mu ani náhodou přes plot lézt nechtělo.
Stál před sousedovým, odporně zrezlým oplocením a nadával, jaký je pitomec. Nejen, že nechá svou manželku odjet na týdenní nákupy do Paříže, ale dokonce jí i slíbí, že se postará o jejich rodinný domek, jejího bílého kočičího miláčka nevyjímaje.
Nyní ho už větve škrábaly do obličeje a on musel potlačit několik vybraných nadávek.
Motorkář navěky
Motorkář navěky
Zelená, oranžová, červená.
Teď neprojde ani bota děravá.
Semafor - zastavit stát.
Perníková chaloupka (trochu jinak)
Perníková chaloupka trochu jinak
Bylo nebylo, možná bylo, ale asi nebylo. Byla, tedy vlastně asi nebyla, ale dejme tomu, že byla. Tak tedy abychom nezdržovali. Jen tak krátce, že ano.
Mé temné uličky
Mé temné uličky
Svět co nechápu,
Ve kterém bez radosti tápu,
Jen temné uličky bez světel,
Verše ve svitu měsíce
Verše ve svitu měsíce
Zatažená jest obloha půlnoční.
Své verše teď ve svitu měsíce psát počni.
Vše co tíží jak Atlase mračna tvou duši.
Bílá krůpěj sněhu
Bílá krůpěj sněhu
Bílá krůpěj sněhu,
Kdys zelené pláně smočila.
Ukončila tím podzimní něhu,
Excalibur
Excalibur
I zkut byl cín,
A trocha měděných vín,
Litý bronz vznikl,
Matička zima
Matička zima
Padla tma na bílé závěje,
Není třeba již dělat si naděje.
Poslední list smutného javoru,
Tisíce hvězd a mnohem víc...
Tisíce hvězd a mnohem víc…
Tisíce hvězd,
Je vidět na nebi.
Milion cest,
Déšť nad rozvernou krajinou
Déšť nad rozvernou krajinou
Smráká se a už je tma.
Nevidím černoty dna.
Na listy skapl první déšť,