Písmák Erynwen
V té době jsem celý rok pracovala mezi lidmi a tak, čas od času, jsem prostě potřebovala vypnout, relaxovat a nikoho nevidět, neslyšet a s nikým nekomunikovat. Celkem se mi to dařilo, protože moje tehdejší povolání mi umožňovalo přes léto zmizet. Zmizet z města, zmizet z internetu, zmizet ze sociálních sítí a užívat si klidu a pohody v náručí přírody.
Od zimy jsem se většinou začínala těšit na léto, ale toho roku jsem se opravdu nemohla dočkat a nemohla to čekání vydržet.
Zimní dívka
Je už dávno tma, uvnitř chaty svítí veliká petrolejová lampa a v kamnech praská hořící dřevo. V místnosti je příjemné teplo a vůně z ohřívajících se přísad, který tvoří základ výborného grogu, jenž ohřeje posádku chaty na těle i na duchu. Muž stojící u kamen právě přilévá do hrnce mužnou dávku rumu a praví: „Jestli to takto půjde dál, tak zítra bude plší polívka. Já tu potvoru snad roztrhnu, rozpářu, stáhnu z kůže, uvařím a pak zabiju.
Poprvé
Je sobota brzy ráno, polovina srpna, roku dvoutisícího osmnáctého. Malé modré motorové vozidlo se zvolna přibližuje k parkovišti za nádražím. Do cíle zbývá ještě pár set metrů, motor spokojeně přede a žena za volantem se usmívá. Všechno stihla tak, jak si to naplánovala, za chvilku se setká s kamarády a společně vyrazí za dobrodružstvím.
Příběh jednoho květnového pondělí
Je teplá květnová noc roku dvoutisícího dvacátého prvého. Pomalu se blíží půlnoc a všude je tma. Vložnici, bytě, domě, vesnici, a konec konců vcelém širokém okolí je tma, jak už to tak touto dobou většinou bývá. Na posteli pod přikrývkou leží postava a neklidně se vrtí.
Poslední den na Zemi
V této části planety je slunce ještě za horizontem, ale nebude to trvat dlouho a začne svou dnešní pouť oblohou. Část přírody se pomalu probouzí do dalšího dne a druhá její část se naopak pomalu chystá na posilující spánek. Noc byla velmi klidná, vlastně jsem neměla nic na práci. Až teďka k ránu to vypadá na další společnou cestu.
Dušičky
Dušičky vyšly na pondělí a to se, ohledně počasí, mimořádně vyvedlo. Teploty přiměřené začátku listopadu, mlha hustá tak, že by se dala krájet a do toho občas mrholilo a občas i pršelo. Kdyby někdo mohl počasí objednávat, tak by to jistě objednal zrovna takto. Prostě dušičky jako ze katalogu meteorologické kanceláře.
Večer u krbu aneb Kapitola třináctá
Ve Lhotě, vlastně v celém jejím širokém okolí, panovalo již takové šero, že by jej většina lidí nazvala spíše tmou. Vládlo večerní ticho a temnotu jen tu a tam narušovala svítící uliční lampa. Po ztemnělých kamenných schodech pomalu stoupala postava v kápi a krok za krokem se přibližovala ke dveřím ve třetím patře cihlového domu. V ruce klíče, přes rameno tašku a v obličeji poněkud unavený výraz.
Ve frontě
Všimla jsem si jí vlastně náhodou, stála přede mnou ve frontě u pokladny. Zaujala mě svojí postavou. Nezvykle vysokou postavou. Tmavohnědé rozpuštěné vlasy v délce pod lopatky, maskáčové tričko, tmavomodré džíny, kolem pasu uvázanou fialovou mikinu, na nohou tenisky.
Radost
Byl vlahý, letní večer po slunečném, ale ne parném dni. Kolik bylo hodin nevím, ale byla již tma. Oheň v ohništi vesele plápolal a šířil kolem sebe teplo, světlo a jen minimum dýmu, který navíc většinou stoupal kolmo vzhůru.
Kolem ohně sedělo dvanáct postav.
V sobotu večer a v neděli ráno
„Mám toho po dnešku dost. Ještě zatáhnu roletu a jdeme spát. “
„Prosím, nechej roletu vytaženou. “
„Proč.
Divadelní
Prázdné jeviště -
židli inspicienta
tiše kryje prach.
Spící divadlo -
Sváteční ráno
Dubnové ráno.
Sluníčko pomalu stoupá na oblohu a začíná nabírat sílu.
Leží na posteli a kouká kolem sebe. Probudila se bez budíku, sama od sebe.
Kapitola dvanáctá - definitivně poslední aneb jak je to ve skutečnosti
I u tohoto příběhu by mohlo platit ono klasické „Osoby a události tohoto příběhu jsou smyšlené, jakákoli podobnost se skutečností je jen neúmyslná a náhodná. “ Nicméně je tu několik ALE a na ta se právě teďka podíváme.
Děj příběhu je zasazený do fiktivní Lhoty, která má svůj reálný předobraz a tím je severočeský Malečov a jeho okolí. Mám ten kraj ráda a vždy se tam ráda vracím.
Kapitola jedenáctá a poslední (skoro)
Blížilo se léto, vědci a doktoři přišli na způsob, jak Nemoc porazit a tak počet nakažených začal razantně klesat a zrovna tak se velmi snížila úmrtnost pacientů. Venku začínalo být opravdu krásně, příroda asi chtěla lidem vynahradit tu zkoušku s Nemocí a tak se snažila seč mohla. V půlce června došlo k ukončení nouzového stavu a na začátku července skončila i poslední mimořádná opatření. Život se začal vracet do normálního stavu, lidé si začali opět zvykat na pohled do tváří ostatních lidí a nastal čas si pořádně oddechnout.
Kapitola desátá
„Byl už podzim, všude kam oko dohlédlo zlátlo javorový listí a já se vracel po pěti letech bojů pod vlajkou Spojených států…“ linulo se slabě ze sluchátek. Seděla u stolu a nevnímala okolí. Před sebou měla sešit a kalamář, v ruce redispero a do toho sešitu cosi zapisovala. Nad stolem ji svítila lampa, jinak měla, dle svého zvyku, všude zhasnuto.
Kapitola devátá
Michal postával před firmou, chodil po chodníku sem a tam a čekal, až pro něj jeho nastávající přijede. Měla toho dne nějaké zařizování ve městě a tak se domluvili, že ho vyzvedne a pak pojedou spolu domů. Věřil, že se to povede a nikde se nezdrží. Mluvila totiž i o knihkupectví a to bývá někdy na dlouho.
Lesní
Lesní noční klid,
oheň již dohořívá -
lidé budou spát.
Večerní ticho,
Kapitola osmá
Michal se zvolna oblékal a zrovna zapínal knoflíčky u košile. Arwen se nakrucovala před zrcadlem a kontrolovala, jestli je všechno v pořádku a nevypadá moc tlustě. Měla na sobě svoje milované antracitové šaty, přes ramena žlutý šátek a přemýšlela, nad tím, jestli to takto stačí, nebo by to chtělo ještě něco malého přidat.
„Tedy tobě to dneska sluší,“ řekl Michal a chvilku se na ní jen tak koukal.
Kapitola sedmá
Arwen byla doma a dělala takové ty nudné ale nutné činnosti, skoro by se dalo říci, že naprosto přízemní. Luxovala, uklízela a pak se pustila do žehlení. To ji, na rozdíl od jiných činností, relativně baví, takže u toho už konečně přestala brblat. Vyndala desky, zapnula gramofon a u žehlení si zpívala.
Kapitola šestá
Doslova pár dní po nočním potlachu Arwen s Michalem osaměli. Katka, Gimli i Johny využili možnosti, přidali se k ostatním cestovatelům a vyrazili ke svým domovům. Jejich města byla sice pořád uzavřená, ale lidé dostali možnost se do nich vrátit, ačkoli to znamenalo v nich pak již zůstat až do konce nouzových opatření.
Arwen vyzvídala, jak se cestovatelům podařilo přijet, když by se to dělat nemělo.
Kapitola pátá
Její fantazie začínala pracovat na plné obrátky. Po stezce již nešla ta relativně nenápadná paní, kterou znají sousedé nebo kolegové z práce. Byla tu skutečná elfka. Stejně, jako před časem na arkádách Bruntálského zámku byla skutečná Prázdnota bojující o nadvládu nad světem s Ruprechtem Falckým, nebo v lese s dětmi se loučící Paní vod, jenž právě vyhrála souboj se Suchomorem.
Kapitola čtvrtá
Ačkoli nemusela, stejně toho dne jela do práce. A to z několika důvodů. Prvním z nich byl fakt, že měla nějakou rozdělanou práci a chtěla ji dokončit, nebo v ní alespoň pokročit. Druhým důvodem byl fakt, že potřebovala vyzvednout nějaké věci v jedné firmě.
Kapitola třetí
Podle všeho začínal hezký den a tak se parta rozhodla, že opět vyrazí ven. Do lesa se pořád ještě smělo chodit a lidí tam bylo velmi málo, takže to bylo příjemné i bezpečné zároveň. V posledních dnech toho nachodili opravdu hodně, postupně zdolávali všechny větší i menší kopce v okolí. Arwen se omluvila, že tentokrát nikam nepůjde, že raději zůstane doma.
Ahoj mami
„Ahoj mami. Tak se zase jednou shledáváme. Naučený stereotyp mě nutí říci, že tě ráda vidím. Taková ta zdvořilostní fráze.
Kapitola první
Dokola kolem stolu seděla skupinka lidí. Lid obojího pohlaví, kamarádi a přátelé. Poslouchali večerní zprávy z rádia. Každý měl před sebou plecháček nebo hrneček.
Kapitola druhá
Do ticha odpoledne se ozval charakteristický hlas naftového motoru. Černá Octavia projela pod okny a zatočila na parkoviště, kde po chvilce manévrování přistála na svém obvyklém místě a po malé chvíli se motor zastavil.
Posádka bytu se zrovna domlouvala, kdo tentokrát vezme ven Psisko na procházku, ale zvuk přijíždějícího auta je zaujal. Vykoukli z okna a začali na řidičku hulákat a pokřikovat.