Jeroným
Slunečné nedělní dopoledne lákalo kvýletu do přírody. Kdo měl nohy nebo kola, vyrážel ven ze zaprášeného a nudnéhoměsta směrem knevšedním víkendovým zážitkům.
Také pan Jeroným se rozhodl, že opustí malý byt vsuterénu starého činžovního domu a vydá se ven. Kartáčem nasáklým černým krémem přejel své zánovní boty, oblekl si svatební sako, na hlavu položil klobouk a do ruky vzal dřevěnou vycházkovou hůl.
Dům
Býval to docela obyčejný činžovní dům. Dům, jakých je ve městě dvanáct do tuctu a šedesát do kopy a nikoho ani nenapadne na nich hledat cokoliv zvláštního. Nebyl ani velký ani malý, ani barevný ani šedivý, nezářil novotou ani nebyl polorozbořený, zkrátka byl úplně obyčejný. Stejně jako lidé, kteří v něm žili.
Oni
Velmi ho milovala. Vždy, když namalovala některý ze svých obrázků, těšila se, až mu jej dá a uslyší, co on na něj řekne. Nepovažovala své výtvory za kdovíjaké umění, vlastně je kreslila jen pro něj. Měla obrovskou potřebu jej obdarovávat a věřila, že nejlepším dárkem může být něco, co pro něj sama vytvoří.
Antonín
Pan Antonín měl svou práci velmi rád. Častokrát zůstával ve své kanceláři i po skončení pracovní doby, zhusta i dlouho do noci, zabrán do svých pracovních úkolů a vrácen do reality až telefonátem své ženy, která se již obávala, zda se panu Antonínovi něco zlého nestalo.
Pan Antonín byl knihovník. Pracoval ve velké vědecké knihovně vhlavním městě.
Peněženka
Nalezl jsem peněženku. Uprostřed rušného velkoměsta, na zastrčeném místě, na které skoro nikdo nechodí. Co jsem na tom místě dělal já zde nechci příliš rozebírat, avšak pravdou zůstává, že mě nález peněženky značně překvapil. Asi ji někdo ztratil, pomyslel jsem si.
K čemu jsou nám přechodníky?
Co jsou přechodníky.
Přechodníky (neboli transgresívy) jsouslovesné tvaryvyjadřující současně probíhající nebo časově předcházející děje, které autor projevu hodnotí jako druhotné (což ovšem nemusí znamenat méně závažné). Přechodníky tedy umožňují hierarchizaci probíhajících dějů a zároveň zhuštění psaného textu nebo mluveného slova, vněmž jsou použity.
Příklady:
Hledě zokna pil čaj.
František
To kouření je opravdu příšerný zlozvyk, zaklel v duchu František, zatímco pomalu scházel po schodišti svého činžovního domu. Doutnajícímu tabáku holdoval již od svých studentských let, ale vposlední době mu tato bývalá libůstka stále více vadila. Už mu nestačilo svátečních pět cigaret denně jako dřív, ale klidně zvládl za stejný čas i dvě krabičky. Od té doby, co ho opustila žena, kouřil víc a víc a poslední dobou měl pocit, že již žije zcela vzajetí své manýry.
Konec bez konce
Zpočátku to vypadalo jako úplně banální příhoda. Probudil jsem se do poněkud pošmourného rána. Na rozhlasovém přijímači jsem vyladil svou oblíbenou stanici. Fanfáry zmuzikálu Drakula právě ohlašovaly devátou hodinu, když se rozezněl zvonek nad dveřmi mého bytu.
Cesta
Jeho vůz se pohyboval nezvykle pomalu. Uvědomil si, že sedí na místě spolujezdce. Přišlo mu to zvláštní. Nechápal, proč svěřil řízení svému příteli: své auto přece nikdy nikomu nepůjčoval.
Klub za renesanci přechodníků v jazyce českém
A je to konečně tady. Pro všechny, kdož mají rádi přechodníky v českém jazyce, používají je (ať již správně, nebo PROZATÍM nesprávně) a myslí si, že je škoda, že tento krásný gramatický fenomén mizí z naší mateřštiny, je zde nový Klub za renesanci přechodníků v jazyce českém.
Prozatím sice nevím úplně přesně, co bude jeho náplní, jsem si však jist, že cíle, který si vytýčil, nakonec dosáhne. Možná ne hned, možná to bude stát spoustu potu, krve a nervů, ale jednou to jistě přijde.
Hledá se Josef Hanzlík
Haló, přátelé Písmáčtí, nebyl by někdo z Vás schopen obstarat mi kontakt na básníka Josefa Hanzlíka. Je ročník asi tak 1938, v šedesátých letech napsal sbírky Úzkost, Krajina Eufórie a další, pak pracoval v televizi, psal pohádky . vlastně vůbec netuším, co s ním teď je, mohl by snad žít v Praze; zhudebnil jsem nějaké jeho básně a rád bych jej zkontaktoval.
Díky
Temporis incerti
Pár minut chůze od onoho místaNa pomíjivém útěku od povinnostichtěně omezující rozlet jeho fantazie
otevírá se před ním pohled vskutku nečekaný
Nazíraje svůj každodenní životjaksi z ptačí perspektivynetušízda takjako opustil ono místodokáže opustiti pocitykteré v něm náhle vyvolalopůsobení dříve zastřeného světla
Připouštěje si v nejtajnějšíchzákoutích mysli neexistenci mořek němuž kráčíodmítá natrhaná jablkaa nevěří sluncijež za těch pár chvil na které protrhne šedavé mrakynezahřeje jeho zábnoucí prsty
Povídka
Její název si doplňte sami
Na listech kapradí se ještě třpytila ranní rosa. Osamělý cestovatel Max Turb právě procházel údolím říčky Darvy. Šel proti proudu, poněvadž se chtěl dostat k jejímu prameni poblíž vrcholu kopce Tar Dump. Právě přemýšlel nad čímsi nedůležitým, když nad sebou náhle uslyšel podivný hluk.