To víš, že se to může stát...

Možná že je to rumem,
možná že je to z piva...
Minulost žádná není
a přítomnost mi splývá...

Možná, že tvoje smůla,
možná, že moje štěstí,
v paměti jenom okno,
(ty do něj bušíš pěstí).

Ještě tak čtyři rány
a zacinkají střepy,
chtěl bych si z toho střílet,
však patrony jsou slepý.

Ostrý jen tvoje oči,
kam sjedou zeje díra,
řek bych: "je mi to volný",
jenomže mě to svírá...

Bylo by dobrý vidět
to z perspektivy ptačí,
kouknout se, co mě táhne,
a kam že mě to tlačí.

Vůbec by bylo dobrý,
bejt na tom jako ptáci,
neseknout sebou o zem,
i když se všecko kácí.

Nezůstat v prachu ležet,
(alespoň plácat křídly),
vyhnout se ostří kosy,
rarachu spadnout z vidlí.

Vzbudit se dýl než dneska
a usnout dřív než zítra,
přežít křížovej výslech
na ministerstvu nitra...

Přeplavat dnešní nocí
v důlku tvý klíční kosti... 

       Jsi zakřivenej prostor...

       Zkracuješ vzdálenosti...