Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRyba na háčku deště
Výběr: egil, Print, Lyryk, Elyn, Fouckault, Jinovata
20. 06. 2005
32
0
6872
Autor
drfaust
pro Konstantina B.
Ryba na háčku deště
tak lehce by to šlo
zaseknout háček do dásně
a trhnout
podzimním nebem
draci se křižují
na provázcích z rukou
nesou se
dětské sny
a hospodář? prostořeký
vítr
rozsévá vzpomínky pod kabát
Don´t_worry
08. 07. 2005
tak lehce by to šlo
zaseknout háček do dásně
a trhnout
podzimním nebem
Uf! Jesienka.
dosti melancholické, historické, ale krásné, líbí, ale chce to něco...., no ale přeci ...T
podla mna je uplne super letmá atmosferická, jednoduchá,milá,príjemná,osviežujúca:)
-nemusí byť v básňach vždy len tragika,a to že tam nie su odkazy k skutočnu je blbosť a škoda pre Lyryka,pretože pre neho tieto zážitky neexistuju...
pre mňa je skutočná celkom dosť
(t)
Víš co, mě se takhleta taky líbí, jedna z těch pro mě povedených
diskuze je zajímavá
a včera mě napadlo, jak pozoruhodné je, že pro řadu čtenářů jakobys neměl rukopis
a přitom jsi ovlivnil takovou spoustu autorů. To je zvláštní, fakt že je.
Já nevím, ale ta básnička se mi nejeví jako prostinká. Může působit dojmem žánrového obrázku, v tomto případě velmi povedeném, ale má svůj obsah, první sloka, ale i křižující draci ovládáni dětmi v konfrontaci s jejich sny nabízí asociace se životem. Není to jen Ladův obrázek a jak jsem napsal, báseň věří sama sobě, že je ji vidět až do žaludku.
tři_černí_mravenci
20. 06. 2005
nevim, jestli tady smim takhle poukazovat, ale pro mě se moc podobá Plachetnici od tří mravenců, taky je plná větru, ryb a zasekávání háčků
krása*
něco, malounko, maličkého, snad k tvému štěstí ze psaní, mi tam chybí..., osobní názor :-)
Pokračuješ ve své čisté lyrice. Tvé básně, tedy alespoň mnohé se liší od jiných zde tím, že nebojují, nepláčou, jen řeknou, co je vidět a důvěřují, že to vidět je. *
Asi už jsem zdegeneroval, protože na Styxianově názoru opravdu něco je... ale při prvním čtení nevadí.**
"To je krásné" - vydechl/a.
Přál bych autorovi kontroverznější přijímání dílek, protože zatím působí právě tak - nevyvolávají vnitřní pnutí, neprovokují dynamikou, nezalézají pod kůží, připomínají tisíce slabikářových citůvek, jsou prostě "milé a krásné", možná i příjemné. Ne, to vůbec není málo, odmyslíme-li si ultraklišé typu dětské sny, podzimní nebe, rozsévat vzpomínky pod kabát. O co tu jde?
O klub Naivního příjemna? Budiž, nechť žije...
dítě_na_skleníku
20. 06. 2005
já děkuju za tvůj názor.
proč se ti dětské sny, podzimní nebe, rozsévat vzpomínky pod kabát... zdá jako ultra klišé?
Tomu moc nerozumím. Jak se může z podzimního nebe stát klišé? Jak se může stát klišé z dětského snu?
Já vlastně nerozumím vůbec termínu klišé... nikdy jsem to nepochopil.
Heidi Liehuo má jednu, pro mne skvělou, básničku, kde na začátku říká:
růže,
slavík -
slavík, růže
víc nepotřebuji!
...
----------------------------------------------------------------------------------------
ale jedné věci bych rozumněl, řekneš-li: Poetika vybudovaná nad těmito slovy mne neoslovuje, popřpadě míjí se mojí desítkou. A ještě třeba: chtěl/a bych něco konfliktnějšího, co nad sebou vybuduje napětí a rozpor.
tomu bych rozuměl. já si ta klišé, obecniny všednodenní, budu snad musešt naordinovat.
že Konstantina B. pozdravuju. u mně bydlí taky... (jakýsi výbor z díla z Č.s. 1989).
dítě_na_skleníku
20. 06. 2005
drfauste - KB alespoň plul s čajem do Číny či kýho výročerta, ale ty nosíš dříví do lesa. Myslíš vážně, že jsi až tak imunní vůči klišé, tedy znovuužití naduživaného. Je přece jedno, jestli podzimní nebe nebo rozsévat vzpomínky už bylo poeticky užito třikrát nebo třistakrát, sama tato sousloví jsou prostě otřepaná.
Tvé verše jsou milé a laskavé, nemají ani třpyt ani jiskru, kterou vykřešeš jedině tak, že zvládneš balanc mezi patosem a nehranou palčivostí, mezi atraktivním metrem veršů a horoucí výpovědí. Působíš jako dědeček, rozdávající dárky - protože laskavosti a citu není nikdy dost v tomto prohnilém vezdejšnu.
Nic se mnou neděláš, ničím se mne nedotýkáš, působíš jako skelně strnulý v prostoru a mile a laskavě se díváš a mile a laskavě komentuješ. Co? Pro koho?
rozhodla jsem se, že si budu vybírat do šuflíčku nej, takže zatím druhá v pořadí... :-)****
pokud je to pro tebe nadužívaná, pak nemuho sloužit. co naplat. dík za zastávku.
někdy to takhle potřebuju
vydechnout si od běsů
třebas koukáním na starý film, kde to cinkne hřejivostí
láskou a jinými pochybnými okamžiky
pak
získá výdech podobu mého
někdejšího synovce
tehdy
ještě moc malého kluka
pro kterého je být hrdinou docela snadné
jen u toho naběháš asi pět kilometrů ze vsetínského kopce
než se ta potvora papírový drak vyšplhá větru po zádech
až k obloze*
no, něco na tom styxianově názoru je; člověk snadno vklouzne do tvých sladomléčných zaběhnutých kulis a je fakt, že dynamika konkrétna - myslím tím odkazy ke skutečnosti jsou v nedohlednu; je to asi tak v poměru užitečnosti zenbudhistického mnicha a dětského zabijáka v sierra leone; když zabiják přijde do tibetu a užije si klidu, dopadne to skvěle; když přijde mnich do sierra leone, useknou mu ruce; v autonomii tvých básní, jakoby nedýchal současný svět; a to dovedu v kontextu tvého trvalého čtení zahlédnout onu teoretickou aktualizaci oněch klišé, takže věřím, že to kýče nejsou; ale mají být verše dovětkem k večerním zprávám?? pro mne nemusí, takže si dovolím jeden kontroverzní výběr .-)
já děkuji.
Třeba se mi někdy podaří napsat i něco, co přivede řeky do těch správných koryt. Třeba se podaří přivést vodu, tak aby řeka žila. Třeba taky ne.
Mimochodem, tenhle text žil v mém sešitě asi 14 dní... a pořád se mi na něm něco nelíbilo... včera jsem to překopal a dnes ho pustil ven, protože se mi zdálo, že takhle už je to ono...
je možné, že za 14 dní se mi to už zdát nebude.
no já abych to ještě trochu vyvážil .-)))
tuhle jsme byl na výstavě moderního výtvarného umění; šlo o pallmall přehlídku čehosi současného nejlepšího a co tam člověk neviděl: vedle skutečně nových experimentů, ozvuky impresionismu, expresionismu, postčehokoliv z minulého století -> prostě tam bylo všechno dobrý z minulosti a sem tam nějaý úplně původní stylový bonbónek, ale založený na neskutečných technologiích; např. Zámečníková představila svoje lepty mezi slepenými tabulkami skla - pro mne úžasný, ale nikdo se tam okolo moc nemotal.... věřím tomu, že na nějaké pomyslné besedě těch výtvarníků by se zhádali .-))) do krve a do výstřelů, ale mně jako literátovi to všechno přišlo převážně zajímavé a ty případné vypjatosti jsou mi úplně ukradený; stačilo mi tam vidět, že někdo vidí svět, takový jaký je a ve skutečnosti není...