Písmák Skřípání
Skřípání vlaků
po kolejích který eště
nezarostly
To je ta noc
Sluneční hodiny
Tam kde louky s planými jabloněmi
plynule přecházejí do krajiny strojů
do souostroví rzi
civilizace
Město
Nahorů dolů
na eskalátorech
zrychlený krok
metr přede mnou metr za mnou
Astrocyty
Hvězdy v mé hlavě střeží obraz tebe
souhvězdí které udává směr
mým očím a mým snům
tak dlouho než miliardy světelných let temnoty uběhnou
Beze spánku II
Původně:
V nejtišší části noci
slyším kroky uvnitř mé hrudi
kamenné nohy dupou na práh rána
Přesýpací hodiny
Teď již za hranicí za kterou není žádný Bůh
stejně jako když propadneš hrdlem smrti
Ubývám po kouskách
zrnko po zrnku přesýpacími hodinami
Okraj světa
Prstem po mapách bloudím
za řeky lesy a hory
k přístavům
přes moře oceány
Stříbrné souřadnice
Hlíza uprostřed hrudníku
se naplnila krví
a začala bít
tempem kamenů v černých kopcích
Elegie
Pohlaď ztvrdlou kůži ornice
její osud tepe ve tvých žilách
a na tváři usychá šmír
Srpek se zasel do listových pochev kolem vod
Aurinkoláda
Namíchám ti úsměv s ledem
když ty doutnající tyčinkou u pusy
opět vykouříš zlo z místa
které cynicky nazýváme domovem
Vlci
Nejvíc zahřeje
teplo téměř na dosah
tvého zraku
když se kůže jen zasní před vzdálenými otvory plných světel
Subpolární
Tak obrysy ztrácejí smysl
sochy se začnou hýbat
a nerozeznáš je od lidí
ti kamení pocitem že obzor budov
Menstruace
Každý měsíc
ve mně roste pták
A na konci vždy nejistota úlevy
když porodím jenom chabá křídla
Podobni pochodněmi
Nejkrutější nihilismus je
jít a vědět že ta přepychová ulice je slepá
rozhlížíš se do mě
a vidíš konec cesty
Děkuji
Nalezla jsem únik
cestu ven
uprchla jsem jí sama k sobě.
Našla jsem východ
U brány
Slunce nevychází ale porodí ho každé ráno zaprášený horizont
krvavá rána padnou
do náručí ulic
a tma se schová do očí
Perníčková hora
Kladu si před sebe cíle jako kameny
úplně sám
a občas zvu ostatní
aby tu cestu stavěli a šli kousek se mnou
Tetování
Až si dáme na letišti Na shledanou
při tom mi v hlavě zazní ta známá písnička
naše rty vášní naposledy vzplanou
zastaví se od hodinek ručička
Pohanský rok
Špičaté hlásky
zaseknuté ve sliznici
oběma směry pekla trčí
i kámen se jednou nechal roztavit
Stezka jdoucí korunami hvězd*
Tvoje vlasy jsou
běžícími vlky
běsní
a dívčí pramen
Elsinore
Hřejivá chvíle když slunce rozdělilo bolest na dvě vyplavená těla
- léto je stále zamčené pod hladinou zamrznutých tváří
hřejivá kratochvíle
na pobřeží s Kronborgem za zády
Kožená báseň
Jak dlouho budeš tady tupě stát.
snad se pochcat svatou hlínu
nestydíš
až do dna života svůj oheň spolykej
Mikro-odysea
Rampouchy místo bot
odklapávám sekundy do pádu ruky do dlaně
do chvíle kdy se svraští parkety jako unavená tvář
kdy z ní vyraší první stíny noční oblohy
Co ještě zbývá
Šest minut a dvacet šest vteřin empétrojky
zatuchlost zdí a zápach bláta
alkohol čpící na sliznici a
vůně vlasů takkolik
Kočičí
Nahá těla pod peřinou
na každé straně mříže je srdce
jedno uvnitř a jedno tvé
--
Novoroční
Odkapáváš ze mě ve zbytcích
a já už vím jak voní mýdlo ještě za syrova
když odchází vzpomínky i s tichem v ulicích
odtekla pryč tvá duše duralová
Nad kaluží
Zlatobraní
v odlescích slunce svítá teplo kůže
dlaní
jsem listem rzi a právě ze starého stroje
Dekomprese
Břehy plují do zahrad
a chytají se jejich úst
motory zažehly konce do slabin
do nichž rád
Obejme-li mne dítě, můj dech je o něco snazší
Šumot listů zavál rytmus kroků
zvonyopouštění
pahýly se kýveme pod tenkou vrstvou slunce
zima rozhodila plášť
Soli
Zrcadlo
otevři pusu
vylov z jazyka jezero slov
- uvnitř perleťových vln
Dveře
Setrvávám v mezičase
Od doby kdy jsem za sebou musela zavřít
dveře tvého bytu úplně naposled
jsem jako Achilles který nikdy nedohoní želvu
Ossarium mundi
U zbořeného oltáře prosí,
kdo z trosek kostela své srdce staví.
K vlnám toku světa přilne
ten, jenž ze své duše tvoří chrám.
Divná noc
Sem a tam
Dnešní noc byla divná
milenci a milenky se navrátili do pustých náručí
a místnosti prázdné po večírcích
Tanec
Znova jsem otevřela brány
do cizích očí
vytančila kruhy do cudného nedívání
předkové z dávných mýtů
Dřevořez v hedvábí
Ostří laděné dle komorního Á
zasviští
a smích kreslí fantasma na papírové stěny:
Jako kdysi
Zamražení z Wilsonova nádraží
Až se vrátím
mesidž box plný zpráv
bude opět prázdný
lednička taky
Až stromy řeknou
Nehybné odlesky vod
vyhaslé bludičky uprostřed hlubiny
a ve splínu
lesa
Vlaštovky
V noci báseň posílám
lidem přes ulici
a ráno
rostlina v okně dává znát
Mezidomoví
V prostoru a přítomnosti
mezi okny cizích domovů
se vznáším
přes cesty tenké jako nitě
Mi nový
Tak ráda bych bývala
rozebrala minu
na jednotlivá písmenka
a z těch zase poskládala
Poslední v sezóně
Voda
Měla bych ostříhat to moře na mé hlavě
nebo najít nový pramen pod vlnami.
a nechám po sobě vzkaz
Rozbití
Lehkost bosých nohou
a jednoduchá krása
polní cesty
zarůstá do střepů
A na třetí
Krychle jsou svlečeny
až na samý počátek
počátek pohybu
a my se svlékáme z tvarů
Slunečnice
Pole slunečnic se zdá smutné
jakodav lidí se svěšenými hlavami
které se otáčejí stále dokola
za něčím oslňujícím
Javorové klení
Kroky prchajících básní
probudily příchuť betonu
který zazdí toho kdo se zasní
a s ostrou břitvou léta přijde
Do pohádky
Svět je tak velký pro tvé malé ručky,
přesně takové,
které otvírají dveře do pohádky.
Tak jdi a zůstaň chvíli tam.
V neviditelném čase
Nad zelenými stromy a bleděmodrým nebem žlutá pampeliška
trní se do vlasů a nechá se tnout kamením
tajná řeč rukou s ústy od smíchu si stínem staví hrad
a dotýká se
Máky
Ladně se vlní
tichounké květy máku
plameny léta
uvnitř planého těla
Skico phrerie
Představím si
svůj smutek jako kámen
hodím ho dolů
Nakreslím si
Tvar
Rozedněná nahota
se daruje úplňku
až bílý večer
zakryje
Říční tanec
Plynutí kosmu
odnášíš mé chtění
vůle slábne
když gravitace mizí v rychlosti
Šedý
Mou hlavou jdou stíny
mlhou a šedí
jako slepci táhnou brázdou
zoufalství a špíny
Barva
Ruka pod vlnkami plátna
potápění dlaní
Tlukot vůně je barva
a není vidět
Sedna
Sedna neumí plavat. Sedí uprostřed mokré tmy a hladí rybu. Občas se až k ní ponoří třeba tuleň, nebo jí zpívá kosatka. Ale ty jen cítíš,
že ti do snu zpívají sirény.
Zapomínání starých stezek
Pocit štěstí se nedrží věcí
zato smutek hraje věčný karneval
v chodbách pekla
labyrintu mysli
Horizonty a vzdálenosti
(Mirce)
Zrak upíná se k obzoru
DO DÁLKY
DO Dálky
Den, jako rozpadající se mrak
To jdeš takhle dopoledním náměstím obdélníkového tvaru a vychutnáváš si pohledy udivených budov a cítíš, jak po sobě nenávistně pokukují. Budova z roku 1972, kterou zdobí kus industriální abstrakce se ironicky směje novorenesančnímu divadlu, které hrdě skrývá svou urážlivost vůči moderním stavbám. Ovšem mnohem zajímavější je pohled na lavičky obsypané květinami všemožných druhů a barev. Zaujal mne mezi nimi jeden milenecký pár, ladily k sobě nejem barvami ale i vůněmi - skutečně tato kombinace působila jako afrodiziakum, což způsobilo, že moje samičí tužby zesíly a já se tak těšila více na svého milého, který už se blížil mezi třpytícími se vodotrysky.
Až budeš nekonečnem plout
Předtím než tě stačím nekonečně obejmoutPod víčka ti skryji vzkaz a jemný svitTo až budeš v nekonečnu se svou bárkou ploutTak zavřeš oči a zříš mou ruku nataženou z trávyV tmách svých sladkých víček zkus se zastavitTa ruka je má a zve tě v opuštěný koutZahořklý sál, kde již dávno nikdo neslavíObjímáš moje vláčné tělo jako naposledyDo srdce vesmír jsi mi vtiskl na chvíliA také bolest horší než ty nejprudčí jedySama jsem ve tmách hlubších než ten vesmír snadSnad sníváš můj vzkaz a pak jím býváš opilýUprostřed hvězd na své bárce jako měsíc bledýKdyž já sama ve vysoké trávě mám teď usínatSnad nezbloudíš v té nekonečné šediTisíckrát silnější než mořský proud tak dravýA než ta, co ležíc v chladné trávě do vesmíru hledíA ruku natahuje k bledým klamům, rose v měsíciNeví, který je přízrak a který je skutečný a lkavýNa dávném nebi dávné hvězdy všechno vědíZ modrého nekonečna nevrátí se bloudícíZbytky světel pod víčky jsou cesta do vysoké trávyMléčné tělo chladné leží a duše trpícíVolá přízrak v nekonečný kout
akord ve stříbrné dlani
Stříbro října a jeho trpké plodyněkdo přinesl mi v přívětivých dlanícha volá stálesvými strunami(Pozor na akordy, které flirtují s ušimaa melodie svádějící k červenání tváří). a prsty zkrze klavír sdělují tajnou šifroupolibek, který se nikdy nestane.
Píseň Flóry
Podívej sedo mých dlaní,smích sladkých květin volá vena konejší těve slunečné stránikdyž po cestě jsi unaven. Vyslov přání,než nám své světloměsíc do vlasů zamotá,než pocit se rozplynes mlhou rannía pohltí tě prázdnota. Než si ránoobzor vezmeměsíc v růžovém závoji,Hluboký mír přeji,nashledanou. Ať rány v tvém srdci se zahojí.
zpívání za mrtvé
Za tebe, Boha a ráj,
za vlast a zničený kraj,
za myšlenku, mír a ideály
jako malí - vzpomínám -
Tulák
"Díky"
Voku se mi objevilo
něco osvobozujícího
od tísně srdce z nesvobody
Moře v láhvi II.
Ozvěny moře
se propadly
hluboko do nepaměti
( příště, než se utopíme, pošleme láhev s verši
Moře v láhvi
Ponoříme se
a budem poslouchat
zástupy veršů
( alidé je budou vnímat také, až ty verše
První a poslední...
Smutné takty
skladby malé
zní od George Nevady
Bojím se tu
Navzdory!
Nejsem snob, ale člověk svobodný
Antidiskouš a "jedinec"
Věru, nejsem ta
Za kterou bys měl dolejzat
Okno
Vlahý vítr dýchá
na světlo okenic
Okna do duše
Říše snů - tam je možné vše
pro všici co maj nutkání vkládat dílka
Neustále cejtim potřebu sem vkládat nějaký básničky,
příšerný nutkání, který mě dohnalo až ke psaní týhle
kraviny. . Proč teď ale nepíšu básničku. Zkrátka
- mám doma fakt hafo rozmanitejch veršů, ale
Smrtí ke slávě
I.
Už utichly boje
zas chvíli je klid
jdem slavit vítězství
MATKA
"Houpy houpy hou
tu noci chmurné jsou
nenechám tě
drahé dítě
Jsou sny a přání
Jsou křehoučké sny a přání
jsou něžné a voní květinami
každý den úsměv bez přestání
tak jako kdysi mezi námi
Cesta za světlem
K TOBĚ
S anděly jděte do háje
cena za nevinnostdrahá je
křídla z vosku se rozlila
Anežko, Tobě...
Duše je vesmír
uvnitř těla
citů a barev
jakoby láskou
teče víno, teče krev...
Mlčíš
a oči tvé vypráví mi
o lásce
slzami krvavými
Voní lípy
Miláčku,
voní lípy.
A jak voní láska.
Jako rajská zahrada
Hadí plémě
Krása divočin a vyhřátá země
Pro naší podobu prý ďáblovo sémě
Hlavička, jazýček k zulíbání
Slizké tělo je jenom zdání
NEJSEM
Já z tisíců malých nic
prázdné tělo a nic víc
A kdo je já.
Chci řvát zplných plic
Květ(i)nový den
RÁNO
Hlas světla oknem šeptá ti
A ranní svatozář než se vytratí
Změní zahradu v květinový sen
MÍR AŤ TĚ DOPROVÁZÍ
Křídla holubiček a
Ruce andělů v
Evině hříchu
Varování smrti
SLUŠNÁ DĚVČATA Z PRVÁKU
U nás na hodině psýchy
dívky řezají se smíchy.
Při jiných hodinách pečlivě
svůj obličej studují horlivě.
Vzpomínka na moře a cit
Černé útesy- vyvřelá těla
matky země
jakoby tříštily
její krev
Nejsme
včera:Když políbíš mě do ticha,
mé tělo tajně nedýchá.
dnes: Polibky nejsou, ticho není,
jediné zůstalo pochopení.
Navěky s Tebou aneb bláznivá ženská:-)
1.
Noc, kdy klidně si spal,
spolkla jsem pláč,
s přáním jít dál.
Nechce se mi spát
V nocipo obloze chodí
Nosíhvězd plný džbán
Jednu sem, druhou tam hodí
Ale stále je sám a sám
O nás
Jsem nesplněný sen
co v raní mlze dřímá
jsem touha mořských pěn
políbit útes či jen
Úpadek
Nemám sílu tu krásu nést
Pocit jako zrozený z hvězd
Slávu srdce zářící vúsměvu
Duše pod křídly, s láskou, bez hněvu
ÓDA NA MANŽELSTVÍ
Svoboduodevzdáš u oltáře
manželství koupíš za pouhý slib
Nadšení za čas se vytratí z tváře
ze slibu stane se smutný vtip
Zachycení chvilky
Za okny padá,
padá sníh.
. a jánevnímám
vteřin pár posledních.
Duše ráje
Duše ráje
Tmou kráčímDo tichaHledím do zrcadla
a přeci vlnky šumí z něhož zeje
světlo tu dřímási pro sebe druhý svět
Konec začíná
Vzorným rodinám
svíce dohořela
a s ní Marsův rudý vztek
A jen vzpomínám