Audience
Klepu na dveře,prosím o slyšení,čekám chvíli jen,nikdo však není.
Druhý den znovu,na dveře klepu,čekám o chvíli víc,zimou se klepu.
Sněhem zavátý,vracím se zpátky,zkusím to další den,vždyť jsou tu svátky.
Za okny zpívá mráz,rolničky zvoní,u dveří zase stojím,cítím jak cukroví voní.
Bolest
Pomaličku, depresívně,v srdci spolu jihnem,v duši klidněu oběda říhnem.
Povinnost a skutečnost,realita má svůj tvar,od rána až do večera,v noci pálí žár.
Svoboda
Svoboda je v pravdě drahé peří,je to láska které všichni věří,je to vítr ve stromech,je to pouhý lesní mech. Nádech - výdech, cítíš ji. běhá ti mráz po šíji. svěží vzduch jen dýchej jen,v noci najdeš nový den.
Srdce a Nůž
Prolog…
Není nože, není dýky,
které by řek člověk díky,
za bolest zníž láska pramení,
Zlatý věk
Málo pláču a málo brečím,hledím dál a přitom klečím,na cestě kamsi, jen neznám cíl,jen jedno vím jistě - všem lidem mír.
Ještě tam dál, snad má to řád,však nikdy nebude lidí plémě v řad,při míru, koňská kopyta bez míru,rozboří stanovy - stavěné z papíru.
Mír bez zrady, spravedlnost káže,duch člověka promlouvá - nejsou stráže,jen jedno hrozí, ach ta kopyta,dojde na zradu - prasatům rozbijí koryta.
Bůh vysoudil tento svět,možná se svým si jej splet,běžím ke slyšení, pro mír s námi,probůh pozdě - dává rány.
Nenarozené
Krásný leknínů kraj,o něj prosím pro tebe,koním chystám už stáj,jsou divocí,utekli by do nebe.
Po cestě z perleti,lemovanou Anděly,tvá duše jednou poletí,získáš to,co jiní nikdy neměli.
Ty v mé koně věř,ty můžeš nebát se jich,se slzou lov divou zvěř,tvé oči. je v nich část mých.
Koloběh života
. po vině
Křídlamé mysli létají oblohou,
černá oblaka vosk na ně kanou,
rozpouští se svíce úderem blesku,
Na kolenou
Jasné nebe nad hlavou,
a já jdu chůzí houpavou,
každý krok a jsem dál,
tak čeho jsem se vlastně bál.
Květen roku 2000...
Jsem ochotný zapomenout
na všechen stres a shon,
tu sílu mám dnes -
utrpení srdce a Duše bol.
Do ráje se nikdy nepodívám
Hluboko v mých celách,
v nejtemnějším koutě světa,
vzplanul oheň,
. dusím jej,
Mami, tati, vstávejte!
Chci být k tobě blíž,nejlíp v tobě s tebou být,zatím jsem ti na obtíž,snad mne jednou pochopíš.
Že ne země,ale vesmír je můj domov,že kvůli tobě překračujidenně brány ráje,že naše dítě bude předehrouteplého léta,že nám na podzim napadá listí,a společně spadneme na ně.
Že ke dnu přidá se noc,už večer modlit se nemusíš,že přijde ráno i se mnou,že vyžene nás z postele hlásek. "mami, tati, vstávejte.
Nepravidelné jevy v rytmice u veršovaných básní
Ehm, chrm,. vážení,
Vezměme si klasický verš typu ABAB nebo AABB, nevím jak vám, ale mě se už nelíbí pokud je tímto stylem psaná celá báseň, je to pořád omílané dokola (ale i já to tak dělám). Prostředků pro zvýraznění něčeho je mnoho a jedním z nich je typ kupříkladu "bác", napsání něčeho co se neveršuje ale zapadne to tam po obsahové stránce (samozřejmě). Nebo volné prohazování veršů (kupříkladu Slovíčka od pana Karla Kryla (pro připomenutí uvádím odkaz na toto dílo)).
Tepe tepe!!!
Tepe ve mě,tepe tobě,tepe v tobě,tepe pro mě.
Tepe v obou,hra i nohou.
Tepe tepe,dvakrát tepe. Tepe tepe,žije - tepe.
Zvíře bolesti
Natrhali jarní trávu,mustanga s ní krmili,spolu pili v čaji kávu,byli z ní jak opilí.
Spolu našli dva anděly,oba si tam v trávě hráli,tak nevinně tam seděli,čekali a lidí se málo báli.
Poté našli ďábla z prachu,do vlasů jej vmísili,najednou klečí oba v hrachu,opět jako opilí.
Drak ohrozil je plameny,bolesti se zalekli,spálil i most kradený,dále od sebe si utekli.
Infarkt
Jak pára v hrnci,syčí,
supí,
a chce ven.
Myšlenky se valí v proudu kamenném,zabolí kdesi hluboko v srdci zbořeném.
Ostny sladkých ostružin
Usnu a už se nevzbudím,
to přeji si tak mé nebe,
tělo své z duše odhodím,
a na hrob napíšu lásko tebe.
Omluvy nevinného pro ženu
Promiň za mé malé lži vyplývajícíz mého prapodivného vnímání,nebo spíš nevnímání času. Jsem nevinný co se týče času.
A čas už dávno uplynul.
Taky promiň za mé oči,nechci aby Tě bodaly,a promiň za můj svět.
Lásko...
Má nehynoucí láska k tobě,den i noc jsou už ztracené,rozprostřu ti samet v domě,a přinesu tygry skolené.
Na kůži ti vytetuji rudé orchideje,Lásko spolu půjdem spát do vánku,dáš-li mi víru můj hlas se nezachvěje,s Tebou budu číst dětem říkanku.
Nebudu se dívat, zavřu mé oči,tak schovej se a přesto najdu tě,věř, nikdo mou řeku nepřekročí,leda že by měl místo paží perutě.
Nevíš
Tvůj život tiká jako hodinky,vše propočítané, vládkyně nad osudem. Lidé ve tvých očích jako kobylky,jednou, víš,my tu už nebudem.
Kolik kroků, tolik bolesti,ach. Jaká to žena.
Porodní bolesti
Tělo je trýzeň a duše je slast,pěji tuto píseň, na vojáky past.
Pole a láva, sopka a drak,pocta a sláva, po smrti pak.
Oči šílených, bázeň a strach,z květin spálených, zbyde jen prach.
V bolesti síla, je tu, je tu.
Jediná otázka pro Boha
Co jsi dělal před tím, než jsi stvořil Zemi a nás.
Slíbená
Po dlouhé pouti, dospění k cíli,svobodně douti,vodními víry.
Po dlouhé cestě,na lávce štěstí,v tomhletom městě,pro jiné scestí.
Po ranách klesni,na trávník z fialek,potichu hlesni,budeme mnoho let.
V zemi draka,umřu ať bolí,až lidská stávka,kostely shodí.
Zakázaná
(Slíbená na rty. )
Slíbená na rty,vyrytá do kůže,zjizvená drápy,k cíli pomůže.
A kdo nezmůže,půjde klečet,na hrob pro růže,půjdu pak brečet.
Boje a zteče,krvavá lázeň,nože a meče,volají bázeň.
Salvador Dali
Nevíte prosímvás někdo kde by byl k vidění obraz od Salvadora Daliho na kterém jsou tři labutě a pod nimi tři sloni jako odraz ve vodní hladině. Stačil by odkaz na internetovou stránku a nebo místo kde by ho šlo spatřit. Pátral jsem po internetu ale marně. Už začínám mít pomalu dojem, že jsem měl nějakou halucinaci když jsem ho spatřil na stěně v jedné restauraci kam už se asi nikdy nedostanu protože je to stráááášně dááááááleko.
Bože! Lidé umírají!
Lidé umírají
a lidé žijí,
musíme milovat,
abysme neumřeli
My máme touhu!
Usínám s tužkou v ruce,
čekám na další zázraky,
už lépe dýchá moje srdce,
na nebi nejsou žádné mraky.
Minulý život
Jakou mám naději, že vypátrám kým jsem byl v minulém životě. Je to vůbec možné.
Chtěl bych vidět svůj hrob.
TaMtAmY nastančenou
Roztančím svou duši kolem ohně,
spánek mě ovládá, nepůjdu spát,
v ohradě nechám všechny mé koně,
budou schovaní, nic nemůže se stát.
JARO
Ve vzduchu se vznáší,
vůně hořící Zimy,
zemi to oči zkrášlí,
barvami zářícími.
Tři Cesty
Přinesu Ti v dlaních tři Cesty,
na každé je stejně kamení,
jsou to naše tři veliké tresty,
které ve skalách pramení.
O Bolesti
Řezal jsem se do prstu na pelesti,
moc chtěl jsem se dozvědět o Bolesti,
musel jsem napsat svou rudou krví,
jak moc mě ta lidská Bolest.
Bloudění po městě
Lidé už najednou nejsou figurky,
už vnímám jejich tep,
v létě jedí okurky,
a vítr láme jejich dech.
Vzduch Zemi (omluva Vodnářů všem lidem)
Drazí lidé,
promiňte nám prosím že tu žijem,
jsme určeni pro tuto dobu
a máme hlásat svobodu všem lidem…
Vzduch Ohni (v Tobě)
Mám strach z delfína který přichází po šelmě,
síla co jsi ve mně vzbudila,
nedá mi spát a tahá nás za křídla do země.
Tvá slova jdou do Větru miláčku,
Mám tělo, tělo!
Podívej, mám ruce a nohy,
a po zemi chodím.
Mohu se dotýkat a brát a dávat,
Mohu se smát, řvát i plakat.
Vzduch Vodě
Rozbíjím všechna zrcadla,
kdo jsi králi, že se tě tak bojí.
Pevně zavážu obálku, co na zem upadla,
utíká nám realita, opodál stojí…
Vzduch Vzduchu
Nespíchej tak Bratříčku,
kam se stále Bratře ženeš.
posečkej jen chviličku,
jsi můj vítr, mocně duješ.
Svobodu pro všechny!!!
Žádám Tě o svobodu pro všechny ó můj Pane,
položím oběť za všechny,
podívej, už mi slza kane…
Udělám všechno pro všechny,
...tak trochu pohled do života...
Dostávám se do varu,
toužím po Tvých rtech už zase,
sedím, piji víno u baru,
s Tebou na zádech sundám ti pouta čase.
Opilá moucha
Do vína spadla mě moucha,
opatrně jsem ji vytáhl,
a jak si šťastně bzouká.
Opilá moucha.
Jsem Tvým ranním šálkem kávy
Jsem Tvým ranním šálkem kávy,
a klidně si má Lásko křič ne. …
když mě mícháš lžičkou která je sexy,
na talířek ji pak položíš vedle mě…
Ráno na nádraží
Ráno v nádražní trafice jsem si koupil noviny a tužku, v novinách píší, že svět stále umírá, tužka nepíše, tak píšu zprávu nohou do písku abyste o tom věděli.
Sen o Jediném Vodnáři
Dala jsi mi sen co ukrad mi spaní,
plameny v ohni se nám uctivě klaní,
pán Větru ukryt v Tobě nepoznán,
to je to pouto, co žene nás dál…
To jsem já - člověk...
Hurikán je jak tygří oko,
pokud máš strach nikdy jeho střed nespatříš,
kolem krku má těžký okov,
ale ty i se strachem víš, že mu náležíš.
Aγάπη πόυος αγαπώ
(Aghapi ponos aghapo)
Tvým jazykem vkládáš mi do úst slova,
ochutnala’s jak chutná má bolest,
dnes už víš jak je hořká,
Κλαίω πλήρης ημερόνυχτο
(Kleo pliris imeronichto)
Zavaž mi oči šátkem z hedvábí - prosím,
aby mě Tvůj pohled tak nepálil,
budu vnímat pouze Tvé dotyky,
ANO
Láska mnou cloumá,
noc už celá temná světem bloumá,
vzlétly pro nás k nebi tisíce křídel,
a tryskají prameny horkých vřídel.
Prorokova slova III
Je spousta cest po kterých se dá jít a každá může vést do cíle když víš kam jdeš.
Prorokova slova II
Dívej se kolem sebe a možná uvidíš, že i růže v zimě můžou kvést.
Rybáři
Jak se chytají ryby v rozbouřeném moři,
když vichřice nad ním burácí rybáři.
Je to hra živlů, tedy měj se na pozoru
a buď rád, že stojíš pevně na svém molu.
Návštěva ze sna
…dnes, o jednu noc dál,
připadne mi, jako bych tu předchozí si jen zdál,
z křižovatek spleti čar,
stojíme před obrazem a pomaličku snášíme se z Nebe na Zem.
Prorokova slova
I přes rozblácenou cestu vede most z duhy po kterém můžeš přejít na druhou stranu aniž by ses umazal.
Vy taky počítáte básně?
Tak jsem se dozvěděl že v básních existuje taky nějaká rytmika a že by se verše měly počítat. Prý se tak může zvýraznit báseň.
Jsem naprosto konsternován. To neumíte psát básně bez pravítka a kalkulačky.
Chtěl bych říct...
Proplétáš se mezi tóny kapek deště v mých rtech,
já chci tě slyšet ještě,
budem si spolu čmárat bílou křídou po černých zdech,
. Pak ji pozemšťané houbou smyjou.
Další bezvýznamná báseň...
Nebaví mě už hraní bezedných her,
vždyť toto může být moje poslední,
Raděj vše co vidíš, vše čeho se můžeš dotknout to ber,
právě zítra se černé nebe rozední.
Už nejsi nic
Seberu ti tvé Oči, stejně patří mě,
aby jsi poznala, že jsem i krutý
a nemohla už víckrát říkat
že ty mé jsou nádherné
Bastardi!!!
Přibili jej na kůl,
milujícího člověka,
vzali na něj hůl,
a smáli se mu, považovali jej za chudáka.
Utloukli básníka!
Utloukli básníka,
zabili jej, chudáka,
on přišel s otevřenou náručí,
smál se a občas naříkal.