Vinna svobodou
Až nás obviní ze spiknutí proti neprávu,
právem odsoudí za poněžňování,
zavřou za přemíru svobody,
pak mě proklejte,
Můj přítel Nevědomý
Neublížíš, ani nepohladíš
Nezradíš, ani nezachráníš
A přece pohladíš mé rozechvělé tělo, však jen zevnitř, aby se nestydělo
A přece zachráníš mou štkající duši, však jen lehce, aby se nedalo tušit
Něco víc
Seděla na špičce útesu nad jezerem, dívala se na slunce, které jako by se vynořovalo z temně modré vody. Až na uspěchané hejno krkavců a jezerní pannu sedící na kameni nebylo vidět živou bytost.
Nenechala se pozdně jarním ránem svádět dlouho, odrazila se a skočila do jezera šipku. Plavala čím dál hlouběji, až dosedla na malé dlážděné náměstíčko.
Vlk v rouše beránčím
Většinou každý bez nějakého delšího rozmýšlení zvolí první nebo druhou variantu podle toho, jakou má povahu a co mu lépe vyhovuje. Pro mě není tak snadné se jednoznačně rozhodnout, jelikož na vše je možné pohlížet z více úhlů. Mám za to, že většina z nás je alespoň dvacetinkou duše divoké zvíře. Existují lidé, kteří jsou přímo ukázkovými exempláři např.
Poslední píseň
Dívám se z okna. Sněží. Člověku je z toho až smutno, když vidíte ty malé bílé ledové královny, jak se s výkřikem tišším než tichým snášejí k zemi, aby zde téměř umělecky zhynuly mezi miliony svých družek a nikdo se nad tím ani nepozastaví.
Křehké krásky mají neskutečně smutný život.
Inzerát
Chtěla bych mluvit řečí básníků, používat vzletná přirovnání, originální metafory a synonyma. Scházet se s někým každý čtvrtek, jednou v knihovně, podruhé v čajovně, potřetí v kavárně, po kouscích se sobě otevírat. Jako když čtete knihu jednou s čajem, jindy s kávou. Jazykem pisálků sdílet své osudy bez používání vulgárností a dvojsmyslů.
(S)něžný hřích
Dívám se z okna.
Sněží.
Člověku je z toho až smutno, když vidíte ty malé bílé ledové královny, jak se s výkřikem tišším než tichým snášejí k zemi, aby zde téměř umělecky zhynuly mezi miliony svých družek a nikdo se nad tím ani nepozastaví.
Káva mi stydne.
Úhel pohledu
Sedím na nádraží na lavičce a dívám se na malou kopretinu, jak poháněna větrem tančí spolu se třemi stébly trávy břišní tance. Posunu směr pohledu o pár metrů dál, na pátý schod vedoucí z (nebo do) nádražní budovy a zřím povalející se nedopalek opalující se ve světle líného středečního slunce. Tento úhel pohledu se mi moc nelíbí, obzvláště proto, že já sama se válet nemůžu, podívám se tedy jinam. Na vrásčité dlažební kostce přímo pod mýma nohama pere se mravenec s mravencem.
Spousta studu místy pro ostudu
Stydím se.
- Proč.
Protože.
Komplimenty přijímat neumím,
Smrt hodná psychopata mé velikosti
Sedím sama v koutě, Ema s Honzou se vedle skvěle baví. Nepůjdu za nimi, nechce se mi, nemám na nikoho a na nic náladu. Když tu zpozoruji, že se kolem mě plazí jakýsi černý stín. Pomalu se zhmotňuje, vypadá jako malý modrý ještěr, žloutnou mu oči.
Zatraceni
Zatraceni jsou ti,
kteří v lásku
věří
Jsou to andělé,
Sněženka
Zůstaň se mnou
Ochraňuj mě
Jako květinu, první sněženku, která příliš brzy rozkvetla
a zasypána sněhem třese se zimou
Hledání
Je to jako bych něco ztrácela, jako bych o něco vědomě přicházela, jen si nemohla vzpomenout o co
Je to jako když si čerstvě patnáctiletá osoba vyzvedne občanský průkaz, dívá se na něj a jaksi ji jímá smutek ze skutečnosti, že už není dítětem
Jste poprávu pyšní na svá krásná bílá andělská křídla, když najednou zjistíte, že vám život polovinu per vytrhal a tu druhou obarvil na černo
Avšak ani jedna kapka vody z moře citů skrytého v lidském těle nedopadne na zkrvavenou půdu bitevního pole
Strach ze samoty
Každý den usínám se strachem, že se jednou probudím a nikdo tu nebude. Zůstanu na tomto světě sama, bez přátel, bez rodiny. V ten den ptáci zmlknou, listí stromů nezašumí, neboť vítr se ztratil kdesi v nenávratnu. Slunce nezasvítí, déšť nesvlaží vyprahlou zem, rostliny zvadnou.
Lavička v parku
Mým záměrem je plně využít času, po který jste ochotni mi naslouchat, abych připomněla, že i laviček si musíme vážit a neničit je jen proto, že zrovna nemáme co dělat. Stojím v tomto malém parku už po mnoho mrazivých zim, zamilovaných jar, horkých lét a přesmutných podzimů a za tu dobu jsem nasbírala spoustu hezkých i nehezkých zážitků.
Nepřicházejí ke mě jen dobří lidé, to zdaleka ne. Je zde i spousta výrostků a chuligánů.
Vyvrhelové
Na svět přichází každý jako originální bytost. Lidé se však často bojí být sami sebou. Nechtějí vybočovat z řady, tak začnou mnohdy napodobovat chování ostatních, aby se vyhnuli posměchu. Proč ale.
Našeptávač
Dnes je moc hezky. Od rána se mi jen daří. Výjimečně jsem nezaspala, ve škole bylo také vše v pořádku, navíc je krásné počasí. Přes to všechno přemýšlím o tématu pro tento den snad nevhodném.
Sladce čti
Tlusté svazky věkem zažloutlých listů popsaných drobným písmem, novotou vonící běloskvoucí stránky, na nichž jsou natištěna výrazně černá písmena, agresivně barevná ilustrace na obalu a šíleně pokroucený název určený dospívajícím, ale i leporela pro děti – to vše nazýváme knihami. V dnešní pokrokové a uspěchané době si čím dál tím méně lidí najde čas na čtení.
Dnešní mládež si ve volném čase daleko raději sedne k počítači než k dobré knize. Pokud knihu vezmou do ruky, většinou je hojně vyplněna ilustracemi či je to přímo komiks.
Nerozbíhej čas
Nerozbíhej čas
nech ho stát, dokud nedospějeme
Když jsme spolu, vše ostatní počká
Až spolu nebudeme, nech čas zase plynout
První paprsky
Zářivou plochu právě napadlého sněhu na parkovišti naruším svými stopami
Padající sněhové vločky rozmáčí můj papír a mírně deformují písmo
To ticho, kdy jen větrem poháněn bílý poprašek šustí po silnici
Krásné, až se musím usmát
Když andělé pláčou
Díval se tak dolů na zem, na svět neřestý, špinavý, poskvrněný, plný zlých lidí. Rozesmutnělo ho to. Ale ještě více ho rozesmutnil pohled na těch pár v jádru dobrých jedinců, kteří by svou ochotou a dobrosrdečností mohli konkurovat jim, andělům. O to víc mu jich bylo líto, že musí žít v tomto neřestném světě, plném pokušení, zlosti a nespravedlnosti.
Rozhovor s kočkou
Dívá se na mě očima šelmy. Já ji vezmu do náruče, hladím ji a ona - dravec a predátor - pod mými doteky zkrtone. Je krásný den, tak s ní jako obvykle zabřednu do hovoru.
"Dneska je tak krásně.
Felix, halucinogeny a nešťastná náhoda
Bylo něco mezi večerem a nocí. Potřeboval se nějak uklidnit, setřást ze sebe ten pocit beznaděje. Pustil si tedy hrací skříňku a začal si zpívat písničku, kterou měl rád už jako malý kluk. Zpíval, poskakoval a křepčil.
Něžný kvítek
Jsi tak něžný
droboučký kvítek
Až mám o Tebe strach
Dav věčně spěchajících Ti pošlapal lístky
O lásce křečka ke Slunci
Ahoj, jmenuji se Sisi a jsem křeček. Bydlím v krásném domě se zahradou a zamilovala jsem se do Slunce. Vstávala jsem brzy každé ráno, abych ho viděla vycházet. Když pak konečně první sluneční paprsky prořízly ranní šero, moje srdce se rozzářilo štěstím.
Sněhové vločky
Sněhové vločky
létají tam a zpátky.
Chňapají po nich děti, kočky,
když se blíží advent,
Ve dne Já, za tmy My
Jsem tu já
Jen já
Jen já jsem my
Však za tmy
Óda na kuře
Ta vůně kořeněná
láká přijít blíž
sbíhají se sliny
Teplo ještě stále z onoho stříbrného předmětu sálá
Princezna z Porcelánu
Vypadá tak křehce
když přede mnou
tančí na stole
tak křehce
Proč jdu ven
Jdu ven
potřebuju rozchodit svůj
nevykřičený vztek z nespravedlnosti
zármutek ze všech těch nepravostí
Nevědět
jednou se to dozvědět musel
ale
někdy je lepší nevědět
ten pocit viny, opovržení
Líčení anděla
V kapkách rosy odráželo se slunce, jako radost v Tvých očích
Staré košaté stromy líbezně šuměly o kráse Tvé
Tvoje rty tak jahodové mezi výdechem a nádechem
A když ve vlahém vánku vlají vlasy Tvoje
Valčík
"Smím prosit. " zní ta vytoužená věta
Valčík, krásný to tanec
Tvé ruce si mě k sobě přivinou
O hladovém pohledu hlubokých očí
Pár očí
Prameny vlasů rozbíjí se o sklo zad
Požár lesa nohou jenž uhasil potopu uší
Když mozek zabije srdce
Ono zemře nic netušíc
Lullaby
Na následujících řádcích vám popíšu svou oblíbenou hrdinku Lullaby ze stejnojmené knížky. Autorem je J. M. G.
Hranatý míč
Splín, který rád se veselí
Smutek jenž radostí se tetelí
Nenávist, která miluje
Tučňák, který netancuje
Vánoční čas
Má krásná lásko v čepici
Mechem a lesem vonící
Z Tvých jemných vlasů cítím skořici
Líté blesky, bouři, oblohu plnou hněvu
Za paloukem s pavoukem
Co se mi tak honí hlavou
Vzpomenu si v chvíli pravou
V hloubi tvých slibů se ztrácím
Topím se v tůních tvých očí
On/a
Oči
hluboké, hnědé, temné
Červenám se, když se na mě dívá
Jako dvě jahody jejichž sladkou příchuť chci znát
Svíčky a sirky
Už odešla
Zhasla svíčka
Stoupá do tmy šedý dým
Zítra ale bude zase hořet
Lem Tvých šatů
Vzpomínky protékaj mi mezi prsty.
Pálím vše, co tvou vůni má.
Jsem zoufalá,
jak láska dál mi mozek zastírá,
Útěk? Těžko.
Nedá se utéct před hlasem, který vám hraje v uších.
Nedá se utéct před obrazem, který máte stále před očima.
Nedá se utéct před tím, co vás dělá šťastnými i smutnými.
Nedá se utéct před tím, co vás drží při životě, ale ubíjí.
Heart?
You´ve got my heart. Its still warm beating in your hands. Blood in the neat wisps slowly flows down your hands. But my heart is still beating, cause its in right hands.
Ořechový osud
Jdu do školy. Hele, ořech. Hele, další. A já do nich kopnu.
Nebe, mraky, stín mé duše, že by?
Jednou bych si sedla na houpačku a celý den sledovala nebe.
Jak se chová, co pořád dělá, kdy spí, co jí.
A taky mraky, kam asi putují.
Ženou se jako pradávní dinosauři za vodou,
..ze strachu, že..
Objímám tě tak silně, abys opravdu cítila, jak moc tě miluji. Zároveň ale něžně, ze strachu, že by jsi se mohla rozbít. Políbím tě, ale jen letmo, ze strachu, že by jsi se mohla pod mými horkými rty rozpustit.
Jsem
Jsem
Nejčernější mezi černými ovcemi
Díra po hvězdě, která vypadla z nebe
Monstrum z tvých nejstrašlivějších snů
Valašská Bystřice
Vydali jsme se s bratrem, sestrou, tátou a jeho přítelkyní na výlet. Konečná zastávka byla ve Valašské Bystřici, odkud jsme se přes Rožnov zamýšleli dostat do Bystřice pod Hostýnem. Valašská Bystřice má celkem dvě autobusové zastávky pojmenované originálně U kostela a U kostela. Po prostudování jízdních řádů na jednotlivých zastávkách došli jsme k závěru, že vyvěšené jízdní řády jsou na obou shodné, kromě jedné drobnosti.
Pokus omyl
Promluvila, pochybila
Záhy se však opravila
Příště zase pochybila
Potom plna vzteku byla
Slohová práce mě a mojí kamarádky
Moje budoucnost
Já a Tereza
Smojí kamarádkou Terezou (Hagrid) si plánujeme společnou budoucnost vAmerice. Plánujeme už dlouho a nedávno se nám konečně podařilo naše sny sepsat do následujících řádků. Bylo složité vybrat znašich rozličných možností a přání to nejreálnější.
Střední školy herectví
Samomluva
"Ahoj, jak se máš. "
"Mám se dobře, a co ty. "
"Taky se mám dobře, díky. Ale, kdo jsi.
Tanec s hvězdou
Noční myšlenka
Za svitu Měsíce
píšu tyhle řádky.
Nehodí se písničce,
Hra barev & hra citů
Nachové odstíny,
běhají mi po tváři,
všechna svá tajemství
schovávám si v polštáři.
Vysoce hořlavé
Plameny touhy
Plameny něhy
Sálají ze mě
Hořím
Blbej tlak
Blbej tlak,
bolí mě hlava.
Myslím, že co chvíli exploduje.
Nebe - šedej mrak,
Celej den pršelo, mě nic dělat se nechtělo
Z rozhlasu hraje ponurá písnička
A pod mýma rukama rodí se básnička
Skrz mříže žaluzií
Dívám se jak po okně
Krátká zpráva o vztahu počasí k mému duševnímu rozpoložení
Bouřka
Venku je hnusná bouřka a lije
Na mě zas padá nostalgie
Slunečno
Ve sprše
Horká voda stéká mi po těle
a i když sebe se ptám
ptám se nesměle,
zda život není jen
Mozaika duše
Pocit samoty,
nuda,
nevyřešené otázky.
Pocit prázdnoty,
Maminka
Mamka je Vodnář a měří metr padesát osum. Má neuvěřitelně malý obvod zápěstí. Ani číslo bot a délka prstů nedosahují nijak velkých rozměrů. Dlouhé, štíhlé nohy i opálené a vypracované tělo jsou jí vlastní.
Hodně práce
Písemky, stres,
už je to tu zase.
Jestli chci mít dobrou kariéru
tak je na čase
Rozhodující chvíle
Známka za pár okamžiků
změní můj odpolední program.
Učitelé,
každý má svou taktiku,
"Dobré" srdce
Tohle už je na mě moc,
zklidni hormon, chlapče.
Kéž bys mi tenkrát nepřišel na pomoc
a já se utopila hladce.
Euforie úsměvu
euforie úsměvu
požehnaný stav blaženosti
moře krásy bez břehů
úsměvů není nikdy dosti
Růžová je lehkost
Růžový balónek letí si vzduchem,
já ráda bych letěla s ním.
Ve školní lavici sedím,
jsem pryč duchem.
Básnička pro babičku
Už je Ti zase o rok víc, to víš,
avšak smutnit nemusíš.
Byl to další rok prožitý s námi,
kteří Tě máme tak moc rádi.
Hudba
Hudba, dává :tělu švih a ladnost,
duši rytmus a
životu nádech volnosti.
Hudba je nám pořád za zády,
Měsíční svit
Je to jako když zasvítí mi do očí měsíc
cítím že můžu,
že musím poznat víc.
Už přibývá těch vlků
Život
K dobrému životu patří dobré jídlopo dobrém jídle, dobré pití,po dobrém pití, dobrá nálada,po dobré náladě, dlouhý život,a dlouhý život svědčí o dlouhodobéradosti ze života.
Příroda
Kameny jsou živémy to o nich víme. Budeme tu s nimi žítpramenitou vodu pít. Příroda je Boží darPán bůh je králnebeského království car.