Homo Sapiens
HOMO SAPIENS.
Když Adama stvořil Bůh
Kam jen to rozum dal.
Dokonalý dělá chyby
Velbloud
VELBLOUD
Jiří Kain
Vtíživé tesknotě noci
jak kdysi skrylo se zvolání.
Vánoce
VÁNOCE
Jiří Kain
Zdřevěnělost lidské touhy po svobodě
vyplývá ze snahy dobře se najíst,
Polopatetická
POLOPATETICKÁ
Jiří Kain
Včera poprvé jsem se podíval do očí mrtvého muže
nebe bylo rudé
Unaveni Sluncem
Unaveni Sluncem
Nemůžem říct co vlastně chcem. nechceme říct co nemůžem. a zoufalost je královnaa štěstí malá princeznaTvářit se můžem celej čas,že nejlepší je něco v násčasto to ale nestačídívat se lidem do očí. Unaveni sluncem.
Kapka
KAPKA
Teče slza po chodníku
bez sklonu,
přesto teče stále kupředu,
Kapka II.
KAPKA II
Stříbrná jehla propichuje posté kůži.
Tam, na místě vpichu,
objeví se kapka červené krve.
Noc
NOC
Penzionový pokoj, z tisíců stejných.
Třetí patro, z tisíců stejných.
Neudržovaná ulice, z tisíců stejných.
Thanks
THANKS
Děkuji mým rodičům za život, který mi dali. Děkuji pánům ministrům za zákony, které nás demokraticky omezují. Děkuji Bohu, neboť on jediný mi dává možnost dělat, co se mi zlíbí. Děkuji rostlinám, díky nimž mohu dýchat.
Poutače (óda na bilbórt)
POUTAČE (óda na bilbórt)
Souvislé tečkování plyne tiše
z davu prolhaných poutačů,
snad vyskočí Ďábel sám,
Time bomb
TIME BOMB
Říkal jim, že má na sobě připevněnou bombu.
Smáli se mu.
Umřeli s ním.
Volání po krvi
VOLÁNÍ PO KRVI
Volání po krvi.
Po neodolatelné touze bodnout nůž do Tvých zad,
po neodolatelné touze stisknout spoušť,
Pro ni (věnováno Agnes)
PRO NI
(věnováno Agnes)
Na prahu mé pokrytečnosti stojí ona.
Jako nehybná socha. Jako nehybná socha s očima,
Siddhártha
Siddhártha
Přiznávám se.
Zasvětil jsem svůj život
obyčejné mravenčí královně.
Ptačí lejno
PTAČÍ LEJNO
Šťastní lidé umí zpívat,
a tak pějí před usnutím
jako koťata, co se zjeví
Oblačnost (věnováno památce Kurta Cobaina)
OBLAČNOST
Jsouce na chvíli ptákem
slyšel jsem zvony jít. ek, asi láska.
A že prý spěchají, do lesů a hájů.
Svatý Robert
SVATÝ ROBERT
Matná zář prošedivělých zbytnělých soch
prosvítá skrze pavučiny a nehybný vzduch
a bzučivý zvuk ruší ten nerušitelný spánek bohů.
Odraz
ODRAZ
V odrazu zářivky je obraz mysli Tvé.
Svítí, svítí, září, září,
přitahuje.
Na kříži
NA KŘÍŽI
Pročež láskou zve se víra,
kýčem lásky zve se svět.
Papírem obalená těla
Netřeba slov
NETŘEBA SLOV
Když Měsíc bojuje se Sluncem na nebi o svou nadvládu,
a vždy prohraje,
pohybuji se jako poražený král noci ztichlými ulicemi sebe.
Dívka z minerálky
DÍVKA Z MINERÁLKY
Vidím Tě v lahvi minerální vody.
Tvoje oči.
Neklidný a hluboký a moje.
Utrpení Phoenixovo
UTRPENÍ PHOENIXOVO
Voda odkapává po kapkách
zrezavého vodního kohoutku,
kdesi ve mně, kdesi vTobě,
Zítra
ZÍTRA
Velvetový ráno utopím v kapce kafe
a příchuti zkaženýho jogurtu.
Tma venku,
Free
FREE
Vezmi svůj dech a zatlač ho hluboko do očí
a pak ty oči zavři a uvidíš osamocení
a tma vezme strach a světlo přinese radost,
Za zrcadlem
ZA ZRCADLEM
Vždy, když slyším pláč radostných,
pláču též.
Neboť je málo chvil, kdy pláč přijde
Jeden západ slunce
JEDEN ZÁPAD SLUNCE
Vyrazil jsem včera brzy ven,
to aby mi neunik žádnej západ slunce,
a bylo jich hodně,
Sorry
SORRY
Znáš ten nasládlej pocit vpuse,
když po dlouhý době zase natáhneš svůj příděl nikotinu
a Tvoje ruka si nevědomě pohrává scigaretou,
Škola základ života
ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA
Na židličce sedí žáček,
jako ten vycpaný ptáček.
Civí tupě do tabule,
Style in pohled II.
STYLE IN POHLED II
Písečná jednoduchost tupců lemujících chodníky. Inteligence skrytá vtuposti, nebo naopak. Tupost nezápolí sdobou. Tupost za totáče, tupost demokratická.
Style in pohled I.
STYLE IN POHLED I
Potkal jsem vteřinu zapomnění
a vzpomněl jsem si na to,
co odešlo do prdele venkovní trubkou plnou květin,
Podmínečné vyloučení
PODMÍNEČNÉ VYLOUČENÍ
Za zvuků fanfár obřadních zlaté dějiny se píšou.
Dějiny naše bez předsudků, dějiny co skvostné prý jsou.
Pokaždé sahá ruka silná, sjistotou sobě vlastní,
Možná
MOŽNÁ
Zborcenost chrámu víry vybízí ke vzpouře,
však nikdy se již nevrátí, pakliže touha překoná respekt
a procitnutí bude kruté a studené do horka léta
Picture of paradox
PICTURE OF PARADOX
Vidím. Jsem rád, že vidím. Prohlédl jsem. Jsem rád, že jsem prohlédl.
Skřek
SKŘEK
Zase sněží popel do úst chrličů
strašlivě strašících své stvořitele.
Vypoulené oči, jakoby živé,
Ráno
RÁNO
Kostra se bortí do neurčita,
rozkládající se mícha protéká skrze obratle.
Tak trochu zkamenělá lebka se neznatelně pohne
Love IV.
LOVE IV Potkal jsem jednu dívku. Řekla, že mě miluje. Vzal jsem ji domů. Pak jsme spolu nějaký čas chodili.
Love V.
LOVE V
Láska je skvělá. Já mám rád Jí a Ona má ráda mě.
Ale někdy bych jí dal nejradši přes držku.
Love II.
LOVE II
Ve stánku na nádraží jsem si koupil párek vrohlíku. Vtu chvíli prošla kolem. Uchvátila mne. Šel jsem za ní, ale ztratila se mi.
Love III.
LOVE III
Šel jsem do zahrady. Chtěl jsem si utrhnout jeden tulipán. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nacházel jsem pouze růže.
Druhý den jsem šel znovu do zahrady - tentokrát do jiné.
Love
LOVE
Žil byl jeden mladý muž. Koupil si nový byt. Koupil si drahý nábytek, koupil si auto. Přesto se mu jeho život zdál nenaplněný.
Alive
Jiří Kain ALIVE věnováno Karlovi Komárkovi Když byl malej kluk, každou neděli upekla jeho matka koláč a uvařila vanilkovej čaj. Tu chuť, tu chuť toho jahodovýho koláče nezapomněl. Právě teď se mu líně převalovala na jazyku. Škoda, že si nemůže dát šálek vanilkovýho čaje.
Poutník
POUTNÍK
Poutník prochází Tvým tělem a duší a myslí
a Ty ho cítíš a potřebuješ a miluješ
a on Tebe zná a potřebuje a miluje
Me and my angel
ME AND MY ANGEL
Já a můj anděl jdeme stoletím.
Nevidíme na cestu, ale jdeme dál, protože kdybychom nešli, zahynuli bychom.
Vždycky se dá začít znovu. Vždycky člověk může vstát po prohrané bitvě.
Human
HUMAN
Narodil jsem se a začal jsem brečet. Tahal jsem ostatní za rukávy, kalhoty a sukně, ale nikomu to nepřipadalo důležité.
Tak jsem začal mluvit. Mluvil jsem na ně.
Slibuju
SLIBUJU
Odletíme ztohohle světa na křídlech koní,
asi pegasů srudými křídly,
schováme se rychle do mraků,
Strom
STROM
Papírem bílým dal se vběh,
pokušitel, jehož rychlý dech,
našeptával ‘Prachu, vstaň. ’,
Colours
COLOURS
Seděl jsem jednou opřený o strom na nevelkém kopci a díval se na černobílý svět. Zdálo se mi, že do něj nepatřím, ale když jsem se podíval na sebe do zrcadla, zjistil jsem, že jsem též černobílý. A bylo mi ztoho smutno. A tak jsem seděl a byl smutný a plakal jsem.
Black
BLACK
Temnoty se blíží, když křídla odmávají konec,
který pozře vše bez rozdílu věku a vyznání,
jako černá tečka na bílém papíře,
Like me
LIKE ME
Nekonečně mnoho jasných pohledů pokrytečnosti,
které Ti vyrvou zázrakuplnost zTvého podvědomí,
se změní všípy andělů letících na jih,
Spasit?
SPASIT.
Vybledlá fotka na stěně,
o kterou rozbilo se už pár generací,
ale žádný ohlas vkanálcích podlahy
Láska
LÁSKA
Típnouce cigáro o mrtvého psa,
podívala ses do slunce.
Ten pohled říkal vše.