Pouta

Třeba mě přitul, třeba přidus
zachraň mě z nudy, vyrvi z klidu
z klidu mě jímá hrůza
Třeba mě přeper, nebo přivaž

Klíček II

Halí tma alej pokřivených stromů
jen kroky tvé jdou tou tmou honem domů
je v tmách prý strach a s ním i nebezpečí
Už odmalička říkala ti máma

Oselství

Je snadné Slunce před svítáním propít
Snad ozdravný déšť zkropí stopy kopyt
nežli se od nich odrazí ti druzí
ti kteří žijí touhou vyhrát dostih

Povodeň

Proč přetrhla jsi, řeko, řetěz břehůs kým se to pouštíš do soutěže v běhukdyž předem můžeš převahu svou slavit. Vždyť kalný proud z nás špínu neumyjea nikde hráz, prý nepřáli jsme si jetak předveď, kdo je Goliáš, kdo DavidKdyž rozhodne se řeka bez pokoryvyvázat vlny z okovů svých korytpak příval bývá hladový a dravýPřemění mnohá z polekaných polív rejdiště sluk a kolpíků a kolihnám ale z hlavy plevy nevyplaví.

Ve tmě

Je tma a nejspíš proto nevidímejed má a ten nás trochu uklidnípomůžu zakrýt oči tvé a ty méjsou z cest nejméně příjemné ty příméa vidění nás víc než temno děsínoc je nám skrýšía tak možná, že sinepřejemaby pukly kukly dní.

Sviť

Jen chvíli sviť a nehas, co tě pálíať závidíti ubozí a malíco v šeru dál jen chválí zrcadleníTak převlékni se do zlaté a bíléať v žilách krev na malý zlomek chvílevypění jako jarní míza v kmeniJen chvíli sviť a přehluš rozpadáníbuď královnou, ať poddaní se klanía s důvěrou ať smění úděl za snypak uvěří, že strach nás nerozhlodáže v řekách dál si proudí stejná vodajen chvíli sviťa pak si klidně zhasni.

Lovci

Každý, kdo s námi touží lovit stínymá ruce z hvězda obě nohy z hlínya zatímco se důvěřiví postíjsme samozvaní návštěvníci hostintak zmoudřelítak obtěžkaní světemv němž nám už více pšenka nepokvete. Tak zbývá se jen pevně opřít o stína přebytečnou pšenku v šenku propítpřed rozedněním koně vyzout z kopyta podkovy mu nechat prorůst kostí.

Vlastní trasou

Až z krasomluvy zbydou věty holékrupobití nám nezavlaží polea líným řekám neosvěží břehy. Jen nerozumný volí velet Čehýhluchému koni právě vpůli brodukdyž zázemí už minuli jsme o důmKrupobití nám záhon nezalijea nerozumný znovu volá Vyjékdyž stáda dál se neúnavně pasouJen hluchý kůň už klusá vlastní trasou.

Dějiny

Poslové z dolin nesou divné zprávyUž šikují se nevědomé davydo krvelačných tupých legiíVyhlížíme je z útočištných vížekna cestách, které střeží smírčí křížeMožná nás minou. Nebo zabijía nejspíš po nás nezbude tu, kdo bytěžkými kříži zdobil naše hrobyodplulo snění na ledových kráchMarně jsme chtěli začít novou slokutisíciletí schází do pokrokua nový král je zase jenom vrah.

Koření

Jediná ryba nepropluje sítíTak čí je déšť. A čí je vlnobitía čí jsou jenom blechy v pelechu. Jsou pod střechami pustá hnízda ptačítak souměrná, že někomu to stačí. Tebe však ještě poznám po dechuPrý ani hráz už nezadrží řekua tebe ještě poznám po dotekuještě tě stále poznám po řečiže ani koráb nepokoří mořeže zvítězí, kdo zůstal nepokořena jenom blázen hledá bezpečí.

Pakobylka

Když tlusté krysy vylézají z doupatsmí pakobylka čerstvé listí chroupatJe před svítáním. Nebo před ztečí. Je v příšeří pár příšer pod postelíNěkteří znají. Kéž by zapomněliTak kup mi, mámo, kup mi bezpečíZmatené můry narážejí do sklado skladišť s klamem přinášejí rozklada nad obzorem nedočkavý supvěští, že mrazy přijdou od severuže pod sníh někdo zasil nedůvěrua pakobylka čeká na nášup.

Klíček

Za nocí zlých se otvírají ránya znenadání chůzi mění směrJe v mezibezí hnízdo pro pohanyJe nesouznění. Trapný solitérTeď může další kapitolu načítkdo bez pozvání přišel, viděl, pláchJe léto. Krajem chodí rozsévačia pod nohama klíčí jim i prach.

Neúrodná zem

Odlétli ptáci v útěšnější krajekdyž oželeli marných investicsnad najdou k rubům aspoň jeden líca kout, kde réva místo hnití zrajeDo pustých hnízd teď kape ze střechýlůa kalná vláha zkrápí chudou zemkam stěží plevel zbloudí kořenem,z níž semenáček stěží těží síluJen z kratochvíle osud zběsilýza zády ruce spoutal nití režnouvšem těm, kdo kdysi sili a teď nežnouKdyž poté sněží do rozpitých konturvyhublí ptáci mizí z horizontuk prospěchu těm, kdo žnou, ač nesili.

Námel

Napuchlo žito od paličkovica vinici si špačci vzali za cíl. Možná mi chybíš o maličko vícnež smí se přiznat v běžné konverzaciJsi daleko. A nikdo není blíž. Hledám tě v domě, kde už nebydlíšač stále tuším z hlubin sarkofáguozvěnu, v níž mě ticho prosí: Slyša pro prokletí dávno mrtvých mágůdusím se stejně jako před dávnemObcházejíc tu v kruhu otravnémtěžko mi hledat cestu k branám PříštěHustý dým už se valí ze smetiště.

Laciné víno

Pravidla her jen pro některé platí
zrušíš-li dal, pak sirotek má dáti
odplyne s proudem bohapustých řečí
od terapií, co tě nevyléčí

Nezapomínání

Ještě si, prosím, ponech
uzlíčky na axonech
paměti
Snad důvěra se vrátí

Odevzdaně

Lid s nadšením už vítá katymarno se pouštět do debatystěží bychom se shodliByla to past. Už sklaplo víkoNech si svůj šátek, Veronikoraděj se za mě modliAč víc a víc se potí dlaněpro ty, co kráčí odevzdaněje cesta o chlup kratšíAť křičí, nabubřelé nickyzapři mě, Petře, jako vždyckyjá vím, ty víšTo stačí.

Ještě že máme na vybranou

V palírnách znovu kvasí třešněHledám tě v jinýchbezútěšněza malé zisky z marných herKdo nesmí plout ať chodí po dněHledám tě v jinýchbezvýchodněNejsem hráč. Nejsi krupiérKaždý krok víc mě vzdálí časukdy ostří břitů tupí térod těch dob, v kterých přímou trasuVenuši zkřížil JupiterKdo nesmí plát ať bloudí ve tměHledám tě v jinýchbezpředmětněv úniku od laciných gestKrok do přítmí a nebo stranoupozbývá váhy v prachu městještě že máme na vybranouUvadnout, či jen nerozkvést.

Náhodný nocležník

Náhodný nocležník má všechny vlasy bíléa svět je průhledný přes fialové brýlena konci cest už bývá každá cesta cílJdou vlci krajinou kam nedolétli ptácitady se nesluší se vzpírat gravitacia všechna světla mráz už dávno uhasilNáhodný nocležník je dávno víc než mírnýpod dlaní zvětralou mu roztávají firnya s řekou odplynou do nálezů a ztrátJdou vlci zemí, kde se siluety mísís ozvěnou kroků těch co prošli tudy kdysia další tichý host už nemá nač se ptát.

Směr

V kamenných klecích defilují svatía monstrancím se klaní premonstrátijako se hřebík klaní kladivua tupým nožem odkrajují kůrkupro uprchlíky z nových Magdeburkůkteří se marně těší na skývuNa šikmých plochách chybí retardéryznovu se boří hradby nových Jericha nikdo nemá zůstat naživu.

Štít

S úsvitem prosím o pár vzdechůpo kapsách nosím pro potěchu korálky z popelavých přánínamísto kříže štít mne chránív krajinách, kde se tají dechještě se skrývej, ještě nechmé kroky minout bludné kmenycesta je zlá, směr pomýlenýbůhví kdo tahá za nitěuchlácholí tě, zraní tě, a další zrádce sbírá síluv hlubinách nových světadílůkde řekám schází pevný břehkdyž štít nosímena bedrech.

100x

Labutím peřím vystlali nám manéžubohá Echó přijde o práciStokrát jsi shořel, stokrát znovu vzplanešstokrát jsi splatil, posté doplácíšZa běhu dní je snadné zůstat klidnív soukolí těch, co jiným vzali dechAtlas je prý už dávno invalidnía váha světa leží na lidechO spousty zdí se rozbíjejí nářkyje stále ctí být prvním z posledníchnamísto cílů pár rad od kartářky. Stokrát jsi řečnil, postoprvé ztich.

Dohled z nedohledna

Kotvící lano v sedmé sféře
zajistí otevřené dveře
ačkoli tolik vzdálené
Tenké jsou ledy po nichž jdeme

Dalecí

Z dalekých planet prší pýcha
na oblá vystrčená břicha
mladičkých Samojanek
Jsou jiné mravy v jiných krajích.

Pokoušení

S ránem mě láká do svých hnízd
marnivá straka, antikrist
nezbyl mi soucit pro tuláka
vrčet je snazší nežli příst

Mávání ze dna

Uzrál čas vzbudit víly ze sna
Schází-li Střelcům trefa přesná
proč vlastně míří.
Kanonýři, rytíři dneška

Berani v záclonách

Až holé stěny pokoje
osvítí záře polárková
můžem se za záclonou schovat
nebo se pustit do boje

Meióza

Jednou se možná neminem
a podlehneme zdání
že geny
v jádře dceřiném

Lítací koberce

Z lítacích koberců
shlížíme na ty dole
kostely ve stodole
pro víru bezvěrců

Outsider blues

Promoklí tchoři táhnou z polí
neschopni vděku za cokoli
a ani v kruhu záchranném
jim ničí ruce nenabídly

Taková doba

Zhnisané rány všivých psisek
na odiv očím něžných víl
rezavá sprška špiní písek
a při hledání východisek

Červ

Místo mízy jen vlažná voda
pomalu zaplavuje cévy
a každý krok je levý, levý
vzbudil se malý červ, a hlodá

Zlou cestou

S menší než malou péčí
svírá se ruka něčí
které ses chopila
a dál tě táhne nocí.

Zhasínání

Stín si sed za krk mému kraji
zvolna si zvykám na čas, v kterém
k nám netopýři přilétají
na průzkum

Kape

Za letních nocí někdy stačí
před deštěm skrýt se pod pavlačí
milé se stulit v náručí
nazlátlý nádech nic víc není

Kamenní

Už zas si sčítám lichá kdyby
a stěží tuším, co mi chybí,
zas ohlížím se - za jménem.
A rána řídnou tím, co není.

Čekanka

Někdo se zastavil a shýbl pro čekanku
někdo se zastavil pohladit koníka
Ještě tu zůstat smíš, tak neobracej stránku
A přece obrátil. A přece uniká.

Nesvítá

Už pár let pro nás nesvítá
noc přes komíny přelitá
převzala nad vším vládu
Přišla sem k nám a nejinam

Resumé

Skládáme týdny jako střípky
jsme slípky
(puťa, puťa. )
Sluncem je svíčka mihotavá

Odsouzená

Je zeď. Sem vrazi
svými hroty
vrývali vzkazy
vzkazy pro ty

Tiší

Z topolů lístky spadané
stěží dech hlíny odvane
a myšky skryté v hrabanku
se ukládají ke spánku

Broučci

Pod keři šípků nebo pod trnkami
narozdíl od nás spolu místo sami
tiše a skromně jaro čekají
Okna už dávno utěsnili mechem

Bez happy endu

Co víc si přát, když Jsi a Jsem
sami se sobě dáme v plen
aniž bychom tím slábli
Pojď blíž . A nestůj u dveří

Ještě ne

Je mi tě.
. snad i trochu líto, když tak hlavu skláníš
a říkáš : Možná jindy, v jinym čase.
Pro tuhle chvíli nezbývá než přání

Nemilostná

V motlitbách za čas neprožitý
zhášíme své dny i já i ty
a není vody na náš mlýn
Dál na rybníce kruhy, kola

Ambivalence

Až se ti dovolám
- budeš-li chtít -
poplive stádo lam
ego i id

Za létem

Pohrobek od léta
ztěžka se proplétá
mlázím;
já flintu do žita

Bez kontextu

Ve strachu před příště
ptám se svý vlastní hlavy
kde najdu smetiště
pro svoje nepředstavy .

Bez kontextu II.

Ne, nejsme z oceli
ne nejsme muži činu
jen oknem do cely
teď nahážeme hlínu

Dva a čas

Házíme slovy v terče těl
Chutnají po pelyňku
Náš strážný anděl odletěl.
Má Jarmilo, můj Hynku

Tichá bolest

V mém stínu se teď i kus tvého skrývá
děsím se obou. Tichá, mlčenlivá
v duši pláču. Bez Boha, bez pomoci -
- to ty´s ho ve mně zahubil té noci

Neusínej !

Neusínej, teď nesmíš spát.
Ještě tvá  očka, zdá se, žijí
ač mezi okny listopad
pohřební dýchá symfonií

Nevěřím

Ke kávě na snídani
sušenka máslová
obojí pro mne věc je známá
nové je to, že snídám sama

Jsem sama v cizím bytě a nevím, nevím ani kolik už dní Jsem sama v cizím bytě a čekám na svítání a potom zase čekám až se setmí Jsem sama v tomhle městě a je mi celkem prima i když je trochu zima i když mám strach Jsem sama v celém světě jak malá mořská víla abych se nenudila přebírám hrách Jsem sama v cizím bytě jsem opuštěné dítě pomalu se vytrácím Jsem sama v tomhle domě snad někdo přijde pro mě možná že pan domácí co tady bydlí Jsem sama v cizím bytě. přirůstám k židli.

Podobám se...

Člověk prý neměl by být sám
říkají to i odborníci
já podobám se puklinám
po parném létě na silnici