JAKO Z FILMU (2)

Popisovat cokoli podrobněji, znamená pro mne o tom referovat bez podružností.
(Kterým se ovšem precizní popis v mém podání vyhnout nesvede. )
Takže z celé večerní zhruba půldruhé hodiny minulého pátku zbyla prožitkem vystřižena scéna dlouhá asi 3 minuty, když předesílám, že postupnost jejího (a to je zejména důležité: zpřítomněle se dějícího. ) průběhu jsem si při jeho vyvstávání souběžně uvědomoval, jakby dokonce už předtím s nikonem s odkrytou krytkou zpřed objektivu na cosi takového předem nachystán.

JAKO Z FILMU (1)

DŮM UMĚNÍ
MĚSTA BRNA
Tomáš Svoboda
JAKO Z FILMU: ADAPTACE

. . .

Nemám žádnou myšlenku.
Při pomyšlení na to – – –
hned je jedna venku.
Ve středu míním jet do Prahy.

3.9. 2017, hodinu před obědem.

Po návštěvě hřbitovní kanceláře, vníž mi po reklamaci vytiskli podrobnější plánek, jsem objevil hrob přímo vrohu kříže cest.
Zakrytý převislými haluzemi natolik, že jsem se nikterak nedivil, přešel-li jsem předtím nejméně dvakrát podél bez sebemenší pozornosti.
Na ploché desce náhrobku ležela seschlá kytice svázaná ponejvíce zlučních trav s dlouhými úzkými špičatícími se klasy, tedy známka toho, že po komsi zbyli jacísi jeho příbuzní, nebo alespoň pamětníci.
Rád bych se snimi setkal, leč já ve Zlíně nežiji.

30. 8. 2017, hodinu před obědem.

Nikdy jsem ho neviděl.
Osobně, myslím; zaživa, jak se také někdy říkává.
Rovněž na žádné fotografii ne.
Ač se vjeho osobě jednalo o prvního poválečného vedoucího okresního archivu vtehdejším Gottwaldově, předtím i potom docela známého vysokoškolsky neškoleného komponistu, jehož některé skladby se hrají vmoravských kostelích dodneška.

PERFORMANCE (3.)

O klasikovi Marcelovi D. někteří bez užitku víme, že jako svůj majstrštyk seskládal dohromady zrakem nesrozumitelný objekt snázvem Velké sklo – zatímco já jsem si dneska dovolil ve zcela odlišném účelu podmíněně motivační identifikační pomůcku nazvanou Malé prádlo, asi tak.
https://vimeo. com/207081751
Zítra záležitost nainstaluji znovu, přesněji, aby bylo možno zdokumentovat pohledněji, a tak umožnit věci použít kzákladnímu účelu precizněji.

INTERMEZZO – VYTVOŘÍM PRO TÝŽ OBJEKT NOVOU MYŠLENKU.

včera
Zvedavy 08:08
Ještě poznámku k tomu včerejšku, dobré ráno: Přicházela liduprázdnou ulicí ve 14:35 směrem od předměstí za nádražím. Lázeňští hosté chodí v párech nebo skupinách. To by znamenalo, že s Luhačovicemi má něco společného. Poznávací znamení: dobře ušité červené šaty s příměsí odstínu ostré oranže.

INTERMEZZO – SMRT JAZYKA: PORUŠENÝ JAZYK ZNAMENÁ PORUŠENÉ MYŠLENÍ.

22. 12. 2016 11:35:57 Andělka1
Existují dokumenty o Umírání, kameraman je celou dobu s Umírajícím, který se dozví "blbouŮ diagnózu. je s ním několik měsíců až do chvíle, kdy ho dávají do igelitu a do "lednice".

POMNÍK MÉ KRÁSNÉ PŘÍŠTÍ SMRTI.

ARCHEOLOGIE SMRTI JAKO INDIVIDUÁLNÍ MYTOLOGIE.
"Za každý takový kousek vám i vašim přátelům a známým, které FB oslovíte, opravdu moc děkuji, a za odměnu přeji za každou fotografii hezké křesťanské Vánoce, zatímco mochametánským peklem budu natrvalo strašit, kteří ne. "
Vstupním citátem jsem dokončil anonci načatou již minule, abych jejím zněním ilustroval jediný svůj úkol na už poslední můj ještě příští zbývající čas – též paralelně tímto zveřejněným cílem doložil, že jednou znejběžnějších metod archeologických činností jerekonstrukce.
Jsem si vědom, že nikdo mi vyptávané fotografie neposkytne, též mou předchozí výzvu nerozšíří vším svým úsilím a všemi komusi dostupnými prostředky mezi jiné po jemu dosažitelném společenském okolí.

JEŠTĚ NIKDO NEDOSTAL PŘED KAMERU SMRT.

FILM PROSTĚ ZACHYCUJE VĚCI, KTERÉ JEDNOU NEVYHNUTELNĚ MUSEJÍ ZEMŘÍT, ZMIZET.
Když vás někdo poučí, že film sleduje smrt při práci, zajisté má na mysli okolnost, že film vždy zachycuje okamžik dění právě toho, co je zrovna snímáno. Jakoby viděným věcem zastavil čas, jeho související věcnou podobu naráz konzervoval na dobu příštích desetiletí.
Filmovým obrazem je navždy cosi dáno nezměnně, umrtveno: podoba jednotlivostí i vztahy mezi nimi.

SE ZOROU RANNÍ MARNÁ POUŤ 1.

Dnes je dnes, poněvadž neděle.
Ztohoto ohledu vás proto nesmí překvapit, budete-li posléze číst na kterési následné stránce, že zítra už bylo včera, popřípadě předevčírem, ne-li dokonce ještě o den dřív.
Nebo, a například hned tady, že posledním, anebo filmograficky nad zapomnění významnějším, partem herečky Lídy Baarové byla vjejích pouhých devětatřiceti role starožitníkovy manželky ve Felliniho filmu Darmošlapové, zatímco já budu zanedlouho tvrdit, že ona se mi vtamtom filmu zhlédnutém před víceméně padesáti možná lety zapsala do paměti jako záhadná česká učitelka nikdy nevycházející zpokoje kteréhosi zhotelů provozovaných ve Felliniho rodnémitalském přímořském městě Rimini.
Ale abych vději popostoupil, napíšu zcela stručně popravdě, že když jsem tamtoho středečního rána vstával kvlaku, který pozdější odpolední příhodou souvisel stakovýmito prolínáními kalendářových parametrů mého žitého času, nad severním koncem podélné siluety budovy českotěšínského nádraží ve směru od západu včera navštíveného města Plzně sotva svítalo.

SE ZOROU RANNÍ MARNÁ POUŤ 5.

Když jsem tenkrát se sklonkem odpoledne středy prvního srpnového týdne na samém konci naší letmé známosti stojící už vrozevřených posuvných dveřích s hlavou napůl v chodbičce studentce teatrologie nazpátek do kupé sdělil, že od zítřka míním začít psát povídku, zabořena do sedadla zády ke směru jedoucího rychlíku se namyšlenětéhle pro mne údělem zásadní novině s povýšenou škodolibostí pousmála.
Přesto se i vtéto příležitosti po nějakém čase, teď na sklonku října, posléze na konci listopadu, ne-li ještě stále i vprosinci, blížím ke konci.
Kněmuž mi zbývá se proškobrtat už jen pár stránečkami, aby i příběh rozložený na nich sám klopýtavě dospěl konečně do cíle.
Zdivadla mě bolševici navždy vyhodili včervnu roku devětaosmdesátého.

. . .

Egonu Bondymu
Ve čtvrtek jedu do Luhačovic.
Jsou lidé, kteří za týž den vybudují víc.
Cosi ještě více budoucí,

. . .

stupor
Masamisi, nevíte, koho mi připomínáte. , měl jsem se zeptat před měsícem a jedním dnem.
Masa misi, nevíte, koho mi připomínáte. , kdybych se byl býval zeptal tenkrát před měsícem a jedním dnem…
stupor stupeo

ALTAR

https://vimeo.com/141170137

https://vimeo. com/141170137
Is it art brut. No.
Nikdo odkaz neklikne.

POVÍDKA O HLEDÁNÍ (1. část)

Pokud se někoho zeptáte Ty, hele, co to je granek. , určitě vám tázaná ihned nazpět směrem od jižního pólu naší kuchyně spobaveným údivem odpoví, že to je přece takové to instantní kakaové mlíko vprášku, pro odeznívající pány, co se pije ke snídani, tys to fakt nevěděl.
Máloco mě naštve, přísahám, ale když občas něco, tak takové ty někoho naschvál protažené otazníky mě pokaždé nabrousí jako nějakou tureckou šavli málem až do stejně ohnutého předklonu.
Abych zněj se vztyčením náhodou někoho nejblíž neposekal, radši se za takových okolností zdržím hlasování a zvednu se někam do hospody na panáka, mám totiž odpradávna vyzkoušeno, že salva dvou kousků zelené těsně po sobě spolehlivě zalepí každý vzteku žal.

VYTVÁŘENÍ TEXTU, KTERÝ ODKAZUJE SÁM NA SEBE /2/

Persona jako původně označující slovo znamená, že herci antického divadla si na hlavu nasazovali nebo před obličeje představovali masky, svého druhu popsané již hlavy, které zastupovaly, tedy zobrazovaly, výraz emocí, jak si je žádala dotyčná hra, aniž pro každou dílčí pohnutku, jak je člověk svede zevně vmilionech grimas vyjádřit, by se pokaždé používala jiná maska.
Napsal jsem tohleto mezi jiným včera, nikdo z těch, jež sem vstoupili, ve významu nepřečetl: nikdo si nevšimnul čehosi jako dějící se paralelní etymologie vsouvislosti smým velmi záměrně, dokonce úskočně, jak vidno, vytvořeným dvouslovím představovali masky.
Si představovali masky; jimi představovali.
Nevím, jak je to sobdobnou etymologií vjiných jazycích, a proto mi můj nedostatek stojí za výzvu, aby jiní sem přinášeli případné souhlasné i odmítající příklady týkající se této mé včerejší jednotlivosti.

VYTVÁŘENÍ TEXTU, KTERÝ ODKAZUJE SÁM NA SEBE /1/

Včasech, kdy už existovala řeč, a ještě ne písmo, začala se projevovat touha nějak zachovat moudrost kohosi mrtvého.
Jako nepísmenný záznam nebo vzkaz svého druhu.
Je zvláštní, že aniž byly známy tamtěm dávným funkce mozku, tušené sídlo moudrosti, zkušenosti nebo paměti bylo již před věky tisíciletí umísťováno do oblasti hlavy.
Na principu podobnosti, tedy napodobování, což obojí jsou magické praktiky, moudrému mrtvému byla odřezána hlava.

ANIMOVANÝ FILM – 2. VERZE

Slovo maska má původ varabském ma - schara – – – tvář mrtvého.
ANIMOVANÝ FILM – 2. VERZE
( Něco jako explikace k povídce hraného filmu. )
01.

ANIMOVANÝ FILM - 1. VERZE

01. 01. 2016 09:06
Začínám po 39 a půl letech, komusi by to byla půlka života.
Fotografie na sám začátek se nezachovaly, nic, nic, nic.

DOTAZ

Pokud vše ve slově obsaženo, není vyslovitelno, onu nevyslovitelnou substanci nazvu paradiktum.
Ptám se zejména básníků, v případě jejich nedohledna, vezmu zavděk i sémantiky: Je takové tvrzení rozumné.
Představa čehosi jako destilace, výsledek, co by zbyl po slovu jeho opakovaným vyslovováním v kontextech různých situací jako po jakési postupně odpařované kapalině, masa substance neviditelna, nevyslovitelna, ohromná masa významové zásadnosti zkoncentrovaná do čehosi nepatrného, viz možná porovnatelný příklad zdrcnutosti do nekonečné hmotnosti rozměrově až nepatrných černých děr.
Naznačil jsem snad svou představou onu váhu, zásadnost či těžkost slov, kteréhokoli slova, jak si ji představovali mystici, popřípadě staří rabíni při stanovování důvodů nevyslovitelnosti Jeho jména, kdy svět může skončit náhle posledním zbytečným vyslovením kteréhokoli slova, jež obnaží, dodestiluje jeho podstatu, a na vzduch se … dojde kvůli kostře slova k nekonečně velkému závěrečnému výbuchu.

PRAVDA JE JEN JEDNA - NOHY MÁ VŠAK DVĚ

Z použití takového názvu plyne, že každá velká tuzemská mediální událost a sláva mají zaručeně svůj rub, jako i za sebekrásnějšími rty vždycky najdeš aspoň jeden zaplombovaný zub.
Podle společensky platných pravidel se ale příležitosti mají využívat, a tak se vždycky načeše a navoní mezi ringšpíly nějaký ten šidil, jako i v tomto případě. Poněvadž jsou vynalézaví a v jednání s naivními hejhuly k tomu ještě mazaní jak rozvařený turecký med, obrany proti nim víceméně není. Natož u kohosi zastání.

V NAŠEM JAZYCE JE ULOŽENA CELÁ MYTOLOGIE

Tenkrát před roky, když americká filmová superhvězda Meg Ryan přiletěla do Čech objevovat místa hrobů jejích předků, došlo hned na letišti k takové zvláštní, i když už zapomenuté, příhodě.
Všichni, kteří ze zdejších ji tenkrát doprovázeli, se zejména divili, že první knihou, po níž se Meg již na Ruzyni sháněla, byl úplně obyčejný aktuálně platný jízdní řád vlaků Českých drah.
Cosi pro našince tak samozřejmého, že si takových pominutelností ani nevšímá, inu, celebrity víajpí, jak známo, mívají přece odjakživa divné libůstky.
Vždyť k nám přiletěla obklopena svým osobním štábem, jehož jediný člen česky nemluvil, natož aby v tomto jazyku sebeméně kdy četl.

HAIKU JAKO TIPY CÍLŮ VÍKENDOVÝCH ŽELEZNIČNÍCH VÝLETŮ:

Krásná studánka.
Krásný les. Bažantnice.
Skály krásný.

26.09.2010

Pár kroků támhle
mlejna náhon nadnášel
trup Wittgensteina.
V lehkovážném tónu skeče vstupuji do oblasti, již kdysi dnes připomenutý filozof nazval jazykové hry. K účelu rozvíjející ilustrace této myšlenky jsem zvolil seznam názvů v současnosti činných železničních stanic v Čechách, Moravě i Slezsku, jak je komukoli volně přístupný na Internetu.