Písmák Juan Caballero Rojo - Deník 1
12. 4. 2013
Dnešek si už asi navždycky budu pamatovat. S Pedrem jsme se zrovna potloukali severním Španělskem, poblíž Pyrenejí, když jsem dostal náhlé nutkání sejít z hlavní silnice na mizerně udržovanou cestu.
Věčný Poutník - část 6.
Utíkali jsme dlouho. Až moc dlouho. Tak dlouho, že moje kuřácké plíce posledních pět deset kilometrů neběžely se mnou. Ale Nina odmítala zvolnit tempo, tak mi nezbylo, než dávat nohu před nohu a pokračovat.
Věčný poutník - část 5.
Nic jsem neviděl, zato jsem slyšel těžké kroky asi dvě patra pod námi. Říkal jsem si, že ať už se sem vleče kdokoli, rozhodně se nesnaží být nenápadný. A pak přišel šok, protože majitel kroků promluvil. Dave.
Věčný poutník - část 4.
Zůstal jsem stát sotevřenou pusou, na víc jsem se prostě nezmohl. Za dveřmi mého bytu stála ta dívka zautobusu. Vchodbě ubytovny prostě vypadala nepatřičně. Pod kabátkem svypelichaným límcem měla hnědé kožené kalhoty a těsnou bílou halenku, takovou tu, co se pod ní moc neschová.
Věčný poutník - část 3.
Jak jsem tak pajdal ranní mlhou, přibyla na seznamu mých nepěkných pocitů vlhkost. Uválené sako se proměnilo na houbu, kalhoty se mi nalepily na stehna a nepříjemně studily. To počasí mi byl vážně čert dlužen. Alespoň jsem se zbavil krve na obličeji.
Věčný poutník - část 1.
Svět kolem mě vypadal stejně odporně, jako jsem se cítil já uvnitř. Už dobrou hodinu jsem coural betonovým podchodem tam a zpátky, překračoval opilce, kteří už se déle neudrželi na nohou, smažky, kterým jsem zrovna pomohl do nebeských výšin a kaluže tělních tekutin. Vkapse mě tlačila rulička bankovek a na prsou chladily ampule sBoosterem, levnou drogou, která vdnešní době zaplavila ulice.
Čas se vlekl pomaleji, než bylo obvyklé.
Věčný poutník - část 2.
Zdeliria jsem se probudil až ráno. Ležel jsem tam vprachu a radši nechci vědět včem všem ještě jako mrtvola. Začal jsem si nejasně uvědomovat okolí. Zatuchlý vzduch se líně převaloval tam a zpátky.
Když se práce stane posedlostí
"Takže co tu máme. " začal svůj naučený proslov vrchní komisař Zimmerman.
"Koberec," odpověděl mu jeden z policistů.
"Nechcete mi říct, že jste mě tahali z postele jenom kvůli koberci, že ne.
Mariachi z Puerto de Lobo
Nad malým městečkem Santa Catarina se stahovala mračna. Už kolem čtvrté odpolední byla tma jako o půlnoci a na ulicích zavládlo ticho před bouří. Doslova. Ani slepice si nedovolily zakvokat, aby snad náhodou do nich neudeřil blesk.
Deník Bratra Eyrika I.
57-999 M40
Dnes je tomu sedmnáct let od chvíle, kdy mé oči spatřily světlo Sigmarovo. Posledních několik dní mě dělí od možnosti sloužit Císaři jako voják v jedné z Legií. Všechen svůj volný čas teď věnuji fyzické i psychické přípravě na tento nesnadný, leč šlechetný úkol. Nechť stojí Sigmar při mně.
Eyrik Valentine, Kapitola 3.1 - Oblíbení podezřelí
Oblíbení podezřelí
„Zima, zima, zima. ,“ stěžovalo si samo sobě něžné blonďaté děvče postávající na autobusové zastávce. Ačkoli byla půlka května a slunce ještě zcela nezašlo za obzor, při každém výdechu jí od úst stoupaly drobné obláčky páry. Netrpělivě přešlapovala, na někoho čekala.
Eyrik Valentine, Kapitola 2. - Krkavec a Sup
Krkavec a sup
Bylo ticho. Tíživé, nepřirozené ticho. Stál sám uprostřed nekonečné rudé pouště. Obloha barvou připomínala popel a vzduch páchl stejně tak.
Eyrik Valentine, Kapitola 1. - Nečekaná návštěva
Nečekaná návštěva
Ten den nebyl pro Eyrika nijak zvláštní. Ráno jako obvykle vstal, ještě před snídaní si vyslechl ranní dávku řečí o své neschopnosti a nespokojenosti jeho rodičů a odešel do školy. Poslední ročník základní školy pro něj sice nebyl nejmenším problémem, ale i tak tam nechodil rád. Miloval svůj klid a představa třiceti párů očí, co po něm neustále pokukují, mu nebyla zrovna příjemná.
Osudný odraz
Ráno. Zase další bezútěšné ráno. Budík se prostě rozhodl, že ho zničí. Nakonec pípající stroječek zvítězil a Oscar se, ač nerad, vypotácel zpostele.
Eyrik Valentine - Prolog
Eyrik byl odjakživa zvláštní. Jen co se naučil chodit, začal vyhledávat samotu a stinná místa. Nikdy se snikým nespřátelil. Dokonce i jeho vlastní rodiče kněmu byli chladní.
Deziluze
Prozraďte, vážení
zač tohle prokletí.
Či možná poselství -
hlavou mi proletí.
Skokan
V černém hávubledý pán
na mostě stá, vytesán.
Stojí, zdá se býti klam,
odsouzen být provždy sám.