"Tabula ráza" už asi žádná nebude
V minulém životě
sis strašně stěžovala
Jak nemůžeš dýchat.
Jaknejseš svobodná
Starej
Má smutná záda
kulatá a těžká
Snad je to křížky
snad dalším kolečkem
Únor taje
Natahujeme ruce
jakoby nám svatí četli
z dlaní
A do rozevřených
Na slovo
Zlatého nebe organzu
vpletli jí navždy do vlasů
Ve směru stínu
marjánského sloupu
Schody
A v těch chvílích víš
že nepřijdou
Žádná
Řádná rána
Bumerang
Rozpadla ses na kusy
Během dvou nocí
Mně to trvalo roky
A stejně
Je v nás
Je v násAbychom ho nemohli bez námahy převlékata ani ztratitTepanou brankou otevíráme podzimupavučiny ověšené rosouProjdu nohou bosoua jsem v němPořád ho cítím"Jak nahoře, tak dole"Dokud nedotlučejako motýl/Admirál nebo Smrtihlavsrdce/.
Název si dosadí každy sám. nebo taky ne... je to pamflet.....
Psal Básně na toaletní papír
A zeď prorážel hlavou.
dneschciaby všichni byli jako on.
Ale nepamatuji si jeho jméno.
42
Paní D. pohladila kocoura
a pak ho její ruka začala drtitposlední výdech patřil jemu
/chvíli trpěl a pak utekl
Pan T. se chytil za srdce
Jakoby ... městem chodí... M.
A co když jsem vám dala všechno.
Ze sebe
Z něho
dokonce z lidí na ulici
Neapol to nutně být nemusí
Bílá holubice tančí
na hraně zavátého plotu
Taju
Už vím, proč se říká
Kdesi
A duše kdesi
Gogolovy
nestýská se mi
Jak může člověk tesknit
Možná to nikdo ani neřekl
A když tě soudí.
Nasypu do koryta nějaké šperky.
Samotu.
Odvahu.
De - socializace - realizace - personalizace...
Píšu si všechno
do karet
Má milá,
co kdybych zapomněla
Canzone - Píseň
Dívka se snaží
rozdělat oheň v kamnech
Zima jí leze pod nehty
až to bolí
Zebra
Jsem ta
Co by ti toho tolik chtěla dát
jsi přece moje mládě
Jsem ta,co prozatím
Eurytmics...
Nechci se ti smát
Ono to samo
Věřila jsem kdysi na alkohol a víly
A teď mi šeptá tisíc malých Bohů
Jako počasí
Dnes je mi polojasno
Syn vysklil dveře
i kus mýho srdce
"Kluku bláznivej,
Čekání
Kolik je Paní bez Králů
Kolik Králů bez Paní.
Děti si vymodlíme na koleni
A dál.
Matce
Vidíš ty její oči.
Třeba ztratila
květy ze svých větví
Nebo jsou jablka
I já... "Brutus"
Do tmy tě tesám
ač nebyla jsem v Pompejích
Ptáš se na zemské jádro
Je kousek pod zemí
Taková ta "ženská"
Protože zníš jinak
i když se modlíš
i když mi spíláš
zaťatý do mých paží
Filipovi i Jakubovi
Zním jako muž
i přes piruetu
stížností a přání
Ale to ráno jsem děkovala
Home Office
Usnula na druhé straně postele
než obvykle
Zlobil se
Na drahou polovičku
Ohňostroj marnosti?
Dopiju a jdu
Jen zcela anonymně.
I předtím se takhle stmívalo
A ti to nevadilo.
Prolog
"Můžou si lidi říkat takový věci. "
Sotva je mi patnáct.
Včera devadesát.
Přivírám oči.
Jak si troufají, měřit nám životy
Hodiny se mi rozbilyMarně tikají
Vždyť ani haiku neumím
Kam odcházejí synové?
Miminka z larviček
Drobná a syrová
Prstíky zkroucený
Vítám vás
Už to není tajemství
Nebudeme si nalhávat
Umřeli ti lidi
Dlužíš matce omluvu
Možná celé žití
Beránky
Neznáš mne skoro čtvrtý den
Já vím,
že moje kouzlo
mizí (čekám)
I kýč byl kdysi básní
Už nejsem "Já"
Roztály mi
Rty, Růže, Západy Slunce
i věty o Lásce
Dětem
Jednoho dne se rozhodnou
Že už vás nebudou mít rády
Taky jsem si Tím prošla
Dveře zůstaly otevřeny
Svíčkám vůbec nerozumím
S železnou košilízvyku
cestičkou k domovu
za trochu lásky.
A s hlavou popelem posypanou
Satyrovi
Slyšíš je.
Neodejdu nikam
Tady jsem doma
I když nás ze všech stran
Dědictví evoluce?
Vyhrávat ve všem
Hezčí kosti lebeční
Auto, telefon a třeba vlasy
To, s kým spíš (asi)
Inspirovaná
Bůh ví, že jsme
dívá se, co (z)můžeme
Nebo usnul navěky.
Protože nedokážeme NIC.
Jenom jako
Roztrhám se vám na kusy
Fakt nechci číst jen opusy
o sobě
A co o tom, nad hlavou.
Na stará kolena
Už je to na třísky
jak postel co dosloužila
Ani na chalupu nenídost dobrá
Oheň ji sežere
Předsevzetí
Otvírá ústa.
A musíš je milovat.
Nebo nenávidět.
Jiná možnost není.
"Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“
Tvář samou jizvu mám
podle tutorialu
Konečně vypadám jako Já
ale do půlnoci se schovávám
† C † M † B 2021
Rozkvetla zima
Tak tříštivá i tichá
Zima se sněhem v zádech
jako plédem hranostaje
A ŠTASTNÝ NOVÝ ROK
Nenech svoje oči vyhořet
Ani ohnutá záda už nevadí
Venku štěkl pes
a pokus na nic nemyslet
Mrs. Brightside
Volám ti
většinoukdyž spíš
A pak se divím, že mne nemáš rád
Lidé, co žárlí
Bez mapy
Nehnu se
Tady žili lvi
a bílá místa pořád. mám
Jeho svět je jako náš
Soběslavské Panence Marii
Orosily se jí řasy
Pod rouškou (noci)
Nad modrýma očima
Máme krajkové závěsy.
Zuby nehty...
Ale je to vtipné.
Jak se pořád snažím, aby mne život něčím "nadchnul"
Zaujmul.
Ale není to prý na něm.
Letošní Vánoce
To, jak děti vyrůstají z kočárků
(a prý i z bot)
během "lokdaunu"
mě děsí
Károši
Trochu se schoulím
Nalíčila jsem si oči
Líto je mi
Nemluví se už o rytmech.
Zrcadlení
V muzeu naší minulosti
Točím se kolem zrcadel
díváte se na mne
a já pod nápisy zkoumám
Pro tu píseň
Zapomněli jsme slova
Tý písně plný očí a něhy
vzpomínáš.
Houpala jsem se v bocích
Životu navzdory
Někdo zpívá
úhel Chléb -
Obrazovka - Chléb se zužuje
Podle toho
Zrovna tu nejsem/Kerouac by věděl
Zas dlouho nic nenapíšu
Střízlivost chodí po bytě
a svazuje mi tužky gumičkami
Barevně oddělenými gumičkami
Touhy
"Někdy rozumím svým nohám"
Stará opře hůl o zeď řeznictví
Chtěla by ji zlomit
nad sebou
Kinetická hlava
Už budu mlčet
Přesýpá se mi hlava
Kinetická hlava
"Udělal chybu
Druhá (devátá) vlna
Měli jsme být přáteli
Měli jsme být lepší
a silnější
a snad krásnější pro dobu "po všem"
Moment/Ka
Teorii koloběhu
Umírání a znovuzrození
Která pro mne bývala tolik líbivá
Nemohu aplikovat
Pertho ... Žena, nebo Osud
Svádím tě pohledem
Protože mohu
Protože chceš
Úplněk probleskuje skrze listy. (tvé jabloně)
Mamince mojí, mámě
Vím, že se o mně bojí
Ale jsem spíš syn
A tak se k tomu i stavím:
Tančí blízko mě
Konečně pochopila
Někdo tomu říká internetová zábava
Je to dokonce fenomén
Unpoem
Literáti na trati VII
Literáti na trati 2020 / kolektiv autorů
Je mi opravdovou ctí, být součástí týmu, který se na knize podílel.
Hodně štěstí na cestě.
Carpediem.
Požehnaná
Chodník posela
obsidiánová zrcátka
Jedno na každý můj krok
O kus dál valouny Tygřího oka
Instafejs
Jsi můj #Bojfrend
Nemůžu ti říct všechnoA ani neřeknu
To se dnes nenosí (hešteg)
Ale nánosy mejkapu
Budoucnost je jiná, než bývala/ ona hledá jeho
Nepovídej.
Vidíš, že jsem zoufalá,
ze sociálních kontaktů.
Tak to říká moje
Konec "dada" léta
Nechám je hrát si se vším
co budou chtít
Mezitím
Žádám
Nevybereš si
Jsou věci, který pomíjí
Ošoupaný hračky
a sešity z první třídy
Mý názory
Klišé - Dívka sedí na lavičce a píše:
Malíři, buď moje múza
Tak dlouho jsme se
nikdy neviděli
A jestli
Je a zase Není
Tak povídám vám chvíli
o Podstatě Života
Že se jak ty třpytky
ve sněhové kouli
Bylo a není /reflexe/povšimnutí
A pak že necestujem časem
Víc než kdy jindy, pane.
Potkávám je
Zaseknou se uprostřed kroku
Samot/m/ářská
"Některé komedie
jsou spíš k blití"
A nedají ti tíži světa
a ani lehkost bytí
Tolik k dnešku
Twl.
Nesnáším vůni škol
Procházím vestibulem
s duší pod kamenem
Stopy (zase)
Nechávej je tak
A počkej, aby ztichly
Mléčná dráha
se ti ještě vlévá do snu.
Je mi to líto .. Jiná být neumím
Jak němá panna.
Ani dřív bych neměla
co říct
Dnes jsem zavalena mlčením
Teta Jana pije pivo
Doba je vážná.
Všichni víme, jak vážná je.
Musím na poštu. Musím ověřit nějaký podpis.
Hodně po dně
A já to udělala
Stiskla jsem "čudlík"
a rozhodla se "žít"
Klobouk si nevemu
Začínám sčítat
Nakonec budu jen "hysterka z vrchu"
jíž syn v čase Covidu:
rozbil pračku,
koupal se v oblečení,
Kolem šel Golem
Vyhrát na Eg(on)em
To je čiré bláznovství.
Jen si valíme šrouby do hlavy
bolestí dne uondaní.
Den jedenáct a čtvrt
Lesknou se ve slunci
proti mým očím
nitky nemohoucnosti.
Budoucnosti .
Už to není...
už to není jako dřív
Pokud to tedy dřív bývalo Jako
Sotva třískneš dveřmi za minulostí
Tisknem se k sobě v nových dimenzích
Smrtihlav
Jsem motýl.
Vždy jsem jím byla.
Někdo říká, že anděl.
To dělají ta křídla.
Někdo září, někdo v Září
Někdo chápe.
Někdo tápe.
Někdo další je moc unavenej i na tápání.
Tak ahoj, Písmáci.
Jsme jako stromy
Ta místa
kam nás vyřezali
Dýchají ještě Bohem
a čímkoli dobrým
Všechno nebo nic
Některá rozhodnutí jsou neměnná . I když by o tom se mnou mnohý polemizoval.
"Osud máme ve svých rukou, rozhodnutí, život. Každý den je nový.
Smrtí to nekončí /Mortui vivos docent/
Jak vytratí se
šum střel
po válce slov a ledu.
Představit si nechci a nedovedu
Průměrnost je to, co děsí, a přitom každý umí být nadprůpměrně děsný.
Musím se schovat do láhve piva
Mnoho ran zasáhlo má těla.
A prsa jsem nevystavila tak prvoplánově .
zřejmě,
Statická
Tam, kde se lámou křídla
A jako peříčka andělů
padají se vlasy strachem
posledních let.
Všechno je možné, když :
bdím.
Půlnoční vlak za oknem se mnou.
A v cuku cuku další
(už ve dvě a ve tři.
27/7
Zas cítím trhání v podžebří
doktore
Jsem ještě moc mladá
na ty divný věci kolem jater.
Vavřínové...
A když nepřijdeš
Vím že listy i tak opadají
Zejména v Ráji
Píše se to tak v bájích
Bohoslužba
Semlelo mě to
Výstava : Dobrých rad do života
Ani plíseň zpod listí vám není dost dobrá
Pořád chcete víc a nestačí,
Výroční zpráva 8734
Nech pro mne ještě
trochu medu
Víc žádat nechci
a ani nedovedu
Glory to me
Neopustí tě
Půlnoční Blata
Vydechnou tvé jméno
v orgastické křeči
Do dna
Možná jsem prošla spoustou cest
možná už nemůžu osahat si další
Stín se pode mnou točí každý den
tak nějak
Houpavá
Usínám ti v klíně.
Kdeže teď jsme.
Na jaký stanici
a v jakým městě. .
Žena Sépie
Nevadí mi, jsem-li odsouzena sobě
Trpím, když nemohu vykonávat trest
V Aspiku
Tam by se mu mohlo líbit, malovala si Lenka, když objednávala na pololetní prázdniny víkend v Pohádce.
A nespletla se.
Na to ještě znala svého sedmiletého dobře.
Dřevěné postele.
Ještě
Sotva slezla hrobníkům z lopat a narovnala křídla
už na obloze zahlédla siluetu Fénixe
Musí spoustu věcí ještě Ale prý už nesmí skoro nic
I tak c(í)tí krásu života ve spárách pukavého srdce
Šinéd to řekne (nejen) za mne
Konečně přesně vím, o čem zpívá
Ale vždycky jsem to tušila.
To jen:
Ty kytky jsi ani nešlechtila.
Archivní/2011
Přestat hrát kostky se smrtí
Extrahovat chvíle s tebou
Smíchat
je s abstrakcí
Alegorie dětství nás do očí někdy přímo bije
Kolik tváří měla "Škola U Opic".
Člověk tak snadno zapomene:
Na to významné a hezké.
A za třicet let
Všem věčným slečnám
Zastavila se v podchodu.
Tam jak jsou grafity a páchne moč.
Jen aby mu udělala radost.
Prý má rád siluety bez tváří.
Jedné
Chci, aby Múzy
se mnou tancovaly
Napříč obývákem i kuchyní
vlají mi vlasy
Aby se prostor zdál větší
A ptáci bijí křídly
do jednorozměrných stěn.
A to bolí
Usnula jsem nad ránem
Duši odevzdala
nočním ptákům
Nevím kudy půjdu zítra
Nevyzpytatelný
Tehdy, jak ti řekl:
"Mami, já se bojím,
že tě nenávidím. "
Ztuhla jsi celá
Dopis "ježíškovi"
Jen tak si stékám.
Jinovatka nám shořela pod nohama.
Doufám, že zapomeneš na bolest
A budeš "donekonečna" pít svařák.
Omluva
Tak vzdálený.
Znovu ti odpouštím.
Sedíme opření
o kmen umírajícího stromu
Fix už.
Zmizela mi báseň.
Jen tak.
Všechno, co jsem sobě, Jí
a vlastně i Vám chtěla dát.
Sakra experimentální...
"Já už si nechci nikoho ochočovat"
řekla liška, a umřela mi v náruči.
Ale já vím, že jen spí.
To mne chtěla probudit.
Snad
To vyřčené i vymlčené
vrývá se do zdí našich domů
Do zárubní
Do polštářů
Autobiograficky/pokus/dotaz
Když jsem byla malá, nenapadlo mne, že jsem jiná. Jiní mi přišli ti kolem. Máma. Otec.
Přitažlivá
"Já to neudělal naschvál, chápeš. Chápeš to. Nevěděl jsem, že ty peníze nesmím utratit. Já ti je přece vrátím.
Na krásu si nelze hrát
Na krásu si nelze hrát
Z vnitřku stromů
život vytéká
voní po létě
Chceme být figuríny?
Jeden básník,
už nevím který,
ale vím, že ho zavřeli do "cvokhauzu"
a pak se jím chlubili,
Existuje apikace, která ti připomene...
Vlní se v prvním podzimním
listy staré jabloně
Tak staré
že se u ní fotila
Před bouří
Padla mi
Madona mezi čtyřmi svatými
Ale jdi, s těmi svými manýry
Smysl života a radost z něj
Chtěla bych zešílet
Chtěla bych zešílet.
Do modrých šatů
s parádní vlečkou
a vetkaným stmíváním.
Jsi dobrá, mami
Nejsušší den v roce
"Nazdechnutí"
A mně očiprší
To oni vloni řekli,
27.7. 2018
Po noci zůstala prázdná skořápka
Jak říct hlasitěji
bosýma nohama
ticho.
Mám zahradu a furt trpím entuziasmem...
U Vodičků. A už se chytám s jakýmsi Jirousem. A už jsem dala při svém entuziasmu (v mém případě blbosti), 1200 Kč za posekání trávy panu Krásovi. Pan Krása je "tramp".
Rozbít ti ciferník
Jistoty se mi třesou v základech
Ptáš se mne
"Jak mluvit se svým synem"
Koušu se do rtů a rostu
Kde ty lípy jsou...
http://pirati. sobeslav. cz/kde-ty-lipy-jsou/
Na jednom místě v Soběslavi nechali naši předci nápis: „Dle lásky k sadům posuzuje se vzdělanost národa. "
A teď nic.
Disertační práce jsou strašně důležité, takovým tím nepříjemným způsobem
Kdosi pokládal plátky keramiky
a lepil to papírovými vlákny. prý se to nepodařilo.
A tak to tam nechali.
Název: "Pokus"
Už je tu léto
Horko se zrcadlí nad silnicí
Ještě dlouhá cesta nás čeká
Vlastně jsem pořád "čekající"
Až se narodíš.
Posvatební
Vdávala dceru
V černých . hodně hodně tmavomodrých . šatech
Vdávala dceru
"Všechnoje naprd. "
Včera
Jakoby už nebyloco žít
Čekám na zastávce
a Nikdo se nepřipojí zabroukat "Ring - o- Ding"
Čekáme si v ulitáchulití sami
Ó, Exupéry, i ty?!!
"Flákáš "to", a jde to znát.
Vím, ano, a co radíte. Co s "tím"
Pustit či tvrdě přitáhnout vodítko.
Všechno by asi mělo mít nějaký vývoj
Svlékání
Aby to nebylo málo
Máš na triku Fridu Kahlo
Máš na triku Che Guevaru
Víc už z tebe nedostanu
Nádobí se samo nemyje
A tak tu sedím uprostřed Chaosu.
Země Nikoho je
. Moje
Nádobí se neumylo dva dny
Půlnočnímu muži
Jsem Nikdo a Všechno
zouf(v)ám se před prahem své duše.
Tak suše
můžu tiříct:
Zavírám okno
Zavírám okno.
. okno zavírám.
Kavky lítaj tak nízko
Stahuje se k dešti
Posmutnění
Stala jsem se služkou
Vás
i nepoznaných
Někdo mi to vytetoval tužkou
Spoušť
Miluju tahle slova,ála řeka.
Plynutí, bolení. Vzdor i doufání.
Přitisknutá zády ke zdi.
První "vyčtení"
SYNOVI
Příliš prý
tebou spoutaná
Já už jsem taková
Vždycky je to o sexu, životě a umírání...
Ty ještě nevíš
kolik vášně ve mně
A možná bys neměl
Chvějí se mi řasy
O návratech, nadějích, lásce zkrátka O mezičasí
Tam
prázdné kolébky nadějí
vždy když se vrátím domů.
Neber si to osobně.
Vánoční zázrak
"Bohužel," řekl doktor a podíval se kamsi doprava. Na roh svého stolu. Na něčí složku. Na šuplík.
Možná je ďábel žena...
Máš už delší vlasy než on
VONÍ
Atos ho tolik milovala
Spodzimem se všechno mění
"Co mi to píšeš za nesmysle?"
Tati
už dva roky spíš
tím spánkem nedotknutelných
A já ti pořád chci psát "eseméšky"
- ze(nová)-
Kdo chce s vlky ...
Už dlouho jsem opravdově
neplakala
Slzy se mi mění v Kainovy kameny
a to pak bolí
Pozdě /ráno nebo večer?/
Až rozvineš se z origami
Člověk nad jezerem
čekající na zázrak
Rozhrneš vlasy nad očima
Hodina mezi psem a vlkem někdy trvá celé dny
Smutním.
protěžká ústa smutním
pro rána nedopitá
pro oči ukolébané rytmem mého srdce.
Srdeční
Jednoho rána
mi zestárly ruce
jako voskovanej papír
co už se myslím ani nevyrábí
Věštba
Pro smutek
Pro ty, kteří chybí...
Chtěla bych být tvůj táta
Od prvních krůčků
říkat ti: Jsi moje malá holčička
Abys věděla
Jarní
Tady a ...
Když se dívám na tvé ruce ...
Kdo jsi bez viny
Kolem čtvrté ranní
O beznaději
Další teorie
Jak moc je opravdové
Stmívání nad rozJitřenou hlavou
Když celý vesmír je relativní.
Zatímco pláčeš
Pokoj 207
Do okna z naší strany
tluče melanchra
-všimla jsem si-
Jak se dostala přes síť.
Slavnostní večeře
Nejdřív se ztratíš sama sobě
V polévce z talíře se stříbrným proužkem
V ořechovici, kterou pálil než umřel
V zrcadle v pokoji po zesnulém
Kdyby se někdo ptal
Tenkrát
když jsem se snažila
do kmenů oškoruše
zaklít svou minulost
Som nam /4:15/
Až jemi líto:
Tváří v tvář sobě
pak nastavuješ druhou
a znovu
Indispozice
Sotva jsem slezla hrobníkům z lopat narovnala jsem křídla A na obloze zahlédla siluetu Fénixe Musím spoustu věcí ještě Ale prý už nesmím skoro nic I tak cí(t)ím krásu života ve spárách pukavého srdce Ještě poztrácená slova z prachu zvednout Týden a den tam ležela sama a celá zděšená Ještě musím zkusit létat Ještě musím nechat hlavu tepat Ještě, . Ještě, .
Blues vyhořených/ Forever last
Chci zasecítit bolest
co mi dáš jen ty
Až mi ze zápěstí tryskají
slzy
Hříšná
Když budeš chtít
nechám ještě chvíli slunce hořet
Nebe znít
Hořčičná pole a třešně sladké jako ženská prsa
Černobílé královně
Někde u mantinelů odložit tělo
a hýbat jen duší
-po šachovnici života-
by chtěl občas každý
První/Poslední
Tam
kde dotýkáš se Pravdy
prsty v póze Zrození Adama
je konec světa
Pro ten okamžik
Jakobys zpíval ukolébavku
když mluvíš
Houpání v ramenou
Paže jež plují
O nezbytnosti
Ryba v akvárku zpětnýho vokna
Nedívám se na ni
Podle ní poznávám
ve spleti jiných akvárek
Panna nebo...
A někdy srdce i pocity
nás klamou.
I oči.
vidí pravdu lhavou.
I to je důvod kapitulace
~Ještě můžeme pít
Ještě nezačalo ráno
a střevíc je plný vína.
Ještě můžeme být .
Hledá se smečka
~Přidat poznámku:
Dnes jsem vyprala záclony.
Jusus. (Džísis)
A kde je moje smečka.
#jesuisparis
#jesuisparis
Jsem.
Protože, kde jste vy, budeme jednou my.
Bože, nenech vyhrát Satanovi /i když od teď už jste pro mnohédvě strany jedné mince/
Angel Station
~Angel station
U nás je taky.
A velký voči,
který ještě ráno žily.
Koloběh (věčný)
Jednou
utečeme všem matkám, otcům i dětem
v nás
a rozkveteme
Záznam z knajpy
~Víš, něco ti řeknu "bejby"
to svinstvo do sebe pere každej.
Místo mozku z piva kostku.
Hlava v éteru a všechno lajf.
vyprovázení
Tak jsi tam stála.
Jako anděl " z rozlámanýho kostela. "
A moje oči byly vzdálené tvým
A tak (smrtelně) blízko.
Musí mít všechno jméno?
~~Budu se bít.
Tebe cítím.
Jeho.
Ji i Vás.
Kaštany země - vzduch....
Jako každé jiné.
ráno.
Ale mrtvý strom vás přesvědčí o opaku.
Ještě slyšíte kaštany "země - vzduch - listí".
Chat: 11.1. 23:00 :
Mně nikdonijak
To já musím dokazovat:
odkazy našich otců
a "nemusím jsem princezna"
Aire
Vznáším se ve tvojí
rozevřené dlani
jako balerína na klíček
Tak bez života
PF 2015
Nepotřebuju vést "normální" život.
Potřebuju být šťastná, aniž by to komukoli ubližovalo.
Garra
Mobilní naděje
Jsi jiný, tam na konci hlasu. a znovu se dotýkám tvých vlasů. "Jsem na tvé straně. "
Slyšet něco takového tvými ústy bez náznaku sarkasmu a lži.
Zátiší (Muerte)
Plakala.
A tím by mohlo být řečeno všechno.
Protože pláč
řekne i co sám nevíš.
Amen(dron)
Až zdálky cítila jsem
tu bolest z linkování
Někdouž tudy šel
a nahou svojí dlaní
Pomlč o odmlkách...
Některé dny nás nutí šeptat.
Prý: po dlouhé "pomlce" přicházím.
A já ho chtělaopravit,
že se říká "odmlka".
III. Strážnický salón Františka Cundrly
http://www. straznice-mesto. cz/VismoOnline_ActionScripts/File. ashx.
Vykrádat sebe samu
Ještě nechci přestat létat
Pojď, budeme znova věřit na anděly
Dáme zárámovat tu loňskou fotku
Víš, tu z Drahanské Vrchoviny
Čísi kráse
A některá krása nám sváže
ústa do kozelce
třeba předklášteří u Tišnova.
Nebo dlaně
Ještě jsem...
Poslední poštu už si
nepřečtu
Tak nějak dobrovolně
Tvé čelo už líbat
... takovým tím živým způsobem.
Matce with Love
Rozebíráme se na kosti
Minulost budím
specifickým druhem ethanolu
Viním tě
Un Garra
Psali jsme spolu dokonce i básně
"Fotograf" je tvůj a "Vzlínání" mé
Jak dlouho jsme
Hru na Lásku předstírali
Melancholie (Trochu chemlonie)
Zastesklo se mi po člověku.
Krabice se stíny od věčného stěhování.
Zlost na Tebe.
Tiché.
Aut-Donai
Zůstávám sama ve svém světě
Nemusíš mi to psát
Hladím nahou stěnu
Ještě cítím její rty.
TVAR ze sítí - "Ba - ladím"? Bez sentimentu prosím... I když...
Ana(ta z klipu z devadesátých let minulého století. )
si oblékla déšť a zimu.
Ona počká na pláži.
Dostojí svému slibu.
Dopis I. - Otevřený
Ztrácím se:
Jako když prvně zabila jsem
Tys o tom nikdy nemluvila. Nikdy ve smyslu Smrti.
Ale já cítilahebounké típ típ
Bad Romance - performance
Rovnám se do hranic(i)hranice
S falešným pasem(i) psem
za pasem.
Balancuju Vám pro radost(i) zděšení
Nebuď
Nebuď
. mě před večeří.
Mám oči zavřený (škvírama pozoruju sítnici
a řasy a oranžovo a obývák, celej zabordelenej). Že ještě nemusím.