Písmák Stařenka
Jdu, jdu, co mi dech stačí,
potkávám domy, zaběhlé kočky,
podivné stromy, sněhové vločky,
tu za starým dubem stařenka kráčí.
Omámen
. mám jí plnou hlavu, plné oči, ovládám se a přemáhám se, abych nestrnul a neobšněroval ji pohledem. Krásná. překrásná.
O Nerinkovi
Tak já ti řeknu pohádku:
. bylo nebylo v jedné maličké chaloupce až nahoře na kopci z kraje tmavého lesíku ležela v postýlce drobňoučká dívenka. Celá bledá, tváře zapadlé, třesoucí ručka. to ji zaklela stará víla, co nepřenesla přes srdce, že vyrostla do daleko větší krásy než ona sama.
O jednom děvčátku
. jednou zrána když se sluníčko vyhouplo na oblohu, všimlo si roztomilého blonďatého děvčátka, co ještě spokojeně spinkalo.
Aprotože byl už jasný krásný den, začalo jej šimrat svými paprsky tupo tváři, tu po ouškách, nosíkui víčkách. Děvčátko se začalo usmívat,pak otevřelo očka, slabě ucuklo před ostrým paprskem, ale pak začalo rozeznávat věcirozložené v pokoji.
Hledání ztraceného medu
Už padla tma, když maličká, kapku zavalitější postavička vykoukla zlesa. Spíš jen rozhrnula
husté větve plné drobných, od ostrého slunce již zrezavělých bodliček a opatrně se rozhlížela.
Pak vyšla…. zprvu se držela kraje lesíku - hup .
Brouček
Potkal jsem cestou zlesa
malého broučka, který se smál.
Připadlo mi, že znebe klesá
a jakoby říkal: „Zastav se, už nechoď dál“.
Domů
Divoce vzhlížející nebe,
slunce pálí do vetchých hader,
koukám se do vln a vidím sebe,
zarostlá troska, ktomu pár žeber.
Prima večer
Je ráno. Snad se mi to jen zdá. Ne, siréna hučí. ta siréna, co jsem si ji před lety vzal.
Kapička
Jestlipak ta malá kapička,
co dnes ráno Ti sjela přes víčka,
orosila tvůj sladký smích.
když vprůvodu těch ostatních,
A čas běží....
Začíná to dortíkem sjednou jedinou svíčkou, krém rozmazaný po celé tvářičce, pár rozšklebených úsměvů do objektivu, spousta hraček, se kterými se dovedeme zabavit i na delší dobu než pět minut a nějaký vklad na účet, ze kterého stejně pár let ještě nebudeme mít rozum.
A čas plyne….
“Dnes máš kulaté narozeniny, celých pět let. ” Ozve se odkudsi seshora a my se tváříme, jakože tomu rozumíme.
... jen dál
Když pohlédnu Ti do očí,
stačí krátce, jen pár vteřin.
Všechna slova na jazyku se mi zaskočí,
jakoby toužily zalehnout do měkkých peřin.
Prach a růže
Každý den o té chvíli sním
kdy do očí tvých pohlédnu,
kdy vtobě lásku probudím.
a klamnou touhou nezblednu.
Kamarádi
Chtěl bych vám povědět pohádku
o jednom kouzelném děvčátku,
co vzahradním domečku za vilkou
netrávilo večer ani statínkem ani maminkou.
Tajemství
Buch buch buchMoc tě milujuSrdíčko bušíVšak na černý plátektyto slova píši tušíPřec nemohu je zvolata toho lituju.
Sen
Sen
Kraj smyslnosti, území bez času i bez tvaru,
kraj ladných křivek, tužeb i vášní.
Nic neskryto, leč zahaleno do horkého oparu,
Smrt
Hluboké ticho
slepá temnota
oči uzamklé pod víčky.
. a stále slabší dech.
Já a Ty
Já a Ty
Vlasy
Mé vlasy se nemohou nabažit tvého laskavého dotyku.
Tvé zlaté kadeře. nemáš je ráda. já je miluju.
O ztraceném Beránkovi
O ztraceném Beránkovi
Byl jednou jeden veliký palouk, a na tomto palouku zrovinka spásala Ovečka čerstvoučkou travičku. Kousek opodál pobíhal oříšek Alík a vysoko nad nimi kroužila Sojka a všechno pečlivě pozorovala. Vtom přiběhlo vyděšené Kůzlátko a volalo: „Ovečko, Soječko, Alíčku . Beránek se nám ztratil.
Blouzním...
Nechci tě trápit či nějak omezovat,
nechci vidět smutek vočích tvých
chci tě jen štěstím obdarovat,
chci tě zbavit všech pocitů zlých
Z posledních sil....
Sluníčko z posledních sil z hor vykukuje,
stráž si s hvězdičkama mění
klidné moře se rychle proměňuje,
vlny se u skalisek pění.
Proč?
Jen plamen svíčky, ve větru klátící se ze trany na stranu. Nevydá ani hlásku, ani nestojí v pozoru, ani nezemře ve žhavé lávě světlého vosku. Právě barva této svíce je jedinečná, taková meruňková. V záplavě ostatních vyjímá se skutečně nezvykle.
Láska
Je tu snáma a my sní. Někdy ji cítíme, a občas si jí ani nevážíme. Většinou do té doby než se ztratí, pak si teprve uvědomíme, jak ji potřebujeme.
Sami ji hledáme, kde by mohla být, kde se nám ukrývá.
Pro Tebe
Když slzičky z tvých očí kanou,
beru tě za ruku a vedu si tě stranou.
Jen za konečky prstu tě uchopím,
přitáhnu tvé tělo k mému,
co teď?
Jednoho dne, tuším, že byl konec března, zima ještě docela upozorňovala na svoji sílu, jsem vpráci opět dělal ty své tabulečky, když na mém stole přistál kus papíru. Zase nějaký vtípek, pomyslel jsem si, vzal ho do rukou a četl. Vlastně to bylo obyčejný pozvání na menší večírek, jen lidi zpráce, vjedné hospůdce. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem přece jen vzal tužku a připsal své jméno.
Bolí to...
Zářívé moře barevných květů,
kratičké spojení dvou malých světů.
Vřelý dotek.
a vlahý polibek - zastudí na tváři,
Kráska
KRÁSKA
Když zrovna myslím na Tebe,
myslím na hvězdy a myslím na nebe.
Myslím na tu krásu,
Pro mou Berušku
Beruško, Beruško, ty milé stvoření,
rudou barvu má tvé krásné odění.
Červený kabátek se sedmi puntíky,
šest hbitých nožiček černé jak uhlíky.
Hvězdičky
Hvězdičky
Stříbrný srpek měsíce,
tmavě modré nebe,
moře plné hvězd
Záblesk
Zkomírající den, těžký vzduch
a pár blesků jen,
udělalo na obloze pruh.
Pruh stříbrný -
Věci se dějí jinak...
Mlha. Váli se po ulici, je bila, tak jako kdyz se prevrhne konev s mlekem. Neda se chytit, schovat ani uklidit. Proste se tu jen tak znicehonic zjevila a clovek s ni nic nenadela.