Dotýkám se svého těla

Tady, uprostřed 

říká a píchá si prstem

někam k hrudi

tady jsem pukla. A vylezl štír

krkavec a zavšivený orel

a nakonec se vydrápal

révový kořen. Vyrostl na mně

vinohrad. A od té doby

vážení, se přelévám

sklenice vína do vína

a učím se, dodala tiše

jak v písních nelhat

Tady, dole, a ukazuje kdesi

k ohanbí, je pouť ke svaté kapli

šípek v úvoze se až až červená

píchají trny, a tohle vážení

byl růžový sad. Však každá kaplička

má stěny z malty, která se drolí.

Tak pročpak

naříkat?

A tady, říká, když nanáší si

 pudr na tvář

bydlely včely. A taky čáp

a taky vlaštovky. Ty nad čelem

krmily mladé. V obočí hnízdo

a na loukách to čiříkalo, že bůh dal

radosti nemálo, a líbat že se dalo

v bzučení včel, v klapání zobáků

a třepetání křídel, však každá louka

stane se úhorem. Když vyprahne

zem popraská, jak velká žíznivá

stařecká vráska

A tohle, ukazuje si k nohám

býval stojan k notovým osnovám

to bylo parády na kolonádách, a křídla

to se to vážení, lítalo v bouřkách

knoflíky praskaly, tkaničky jako komety

fábory, lampióny, dech zatajený

nožičky moje, klouzavé koráby

stříbrnou trávou

k soumraku žluklého slunce

mě dovály