sourozenci

Přemýšleli jsme se sestrou v zahradě. Já přemýšlel, ona zavírala oči a usmívala se. Říkala ?Hele, jak to všechno bliká,? a ukázala řásou k nebi. Na to jsem jí neodpověděl, aby se nepřestala smát. Bylo nám dobře, v zahradě.

Slunce pálilo, lidé se mračili a kytky otvíraly květy. Jen sestra se v trávě opalovala a všichni šmíráci koukali, když si sundala tričko. Šel jsem raději koupit dva kopečky jahodový zmrzliny s deštníčkem v meruňce.

Když jsem se vrátil s jahodou na rtech, seděl u opalující se sestry čumil s černejma brejlema. Říkal jí vtipy a chechtali se.

?Koupil jsem ti zmrzlinu,? řekl jsem a choval se netečně, ale stejně mě představila tomu vtipálkovi. Robert ? blbý jméno, ale hodilo se k černym brejlim.

Ještě chvíli vyprávěl erotický vtipy a sestra se stále víc a víc smála, až jsem šel koupit čokoládovou zmrzlinu bez deštníčku i meruňky.

Vrátil jsem se s čokoládu na rtech, abych uviděl ty černý brejle nalepený na čele mé nezletilé sestry. Sundal jsem mu je dobře mířenou pravačkou a uviděl ty jeho úlisný malý očka. Utekl, srab jeden!

Cítil jsem se majestátně jako ochránce a velký bratr. Drsně jsem se pousmál a dostal facku od sestry. Zrudla mi celá tvář. Až tak krásné to bylo. Uhodila mě jemně, jak jen to rozmařilé dívky umějí.

Zmrzlinu jsme si už nedali a mám takový dojem, že i to nebe přestalo blikat.

Doma celý večer trucovala a odmítala jíst. Nenutil jsem ji a šel spát.

Až o půlnoci si ke mně lehla.