až moje paměť zhubne v bocích

nádherný!

* Esence, jaký alchymisti nedosáhli.

Zajímavé, překvapivé. T****

******************* - T

Kdybych to věděl , tak bych ti to pověděl...čtu vočima a vidím prkna.Čau.

stenos: vona tam je, a já vím proč, ale co nevím: proč a jakžto, že ji tam vidíš ty..

Sakra fajnový...poetický ...vidím v tý básni dřevěnou podlahu,ale nevím proč.

Vzpomínky ? O těch bych mohl vyprávět, ale nemohu. To bych na sebe mnoho prozradil a to... Ta báseň je ovšem špica. Já od jisté doby šetřím hvězdami, ale tady jedna z nich je na místě pravém....

:) *

To je moc podařená miniatura, zvláště pak vyklečený hrách...

*

***

*

sjuu: krásná a plná *V* Ostrich: zejména tvá druhá reakce je sama na tip, je opravdu skvělá! .-) "Živý člověk a jeho cesta, jeho kuchyně, je nekonečně cennější než jeho dílo" ano :)

to je nádhera...

*

skvělá, úžasná***

Šňůrka perel, sjuuu... ****

sjůůů ano*

sjuuuu.....zase zpět? Ráda tě vidím... návrat jsi potvrdila úžasně....líbí

***

jednoznačně, dokonalé - t,v

pekne poskladane *t

*t tak tohle můžu

Destilace paměti, to trpké se odpaří a v seschnutosti křížal zbytky sladké chvíle... Na první pohled je to pěkné, takové podobné textům některých písniček - nejasným, možná jen zdánlivě ukazujícím k nějakému jinotajnému smyslu. Přemýšlel jsem, zda tam nějaký jinotajný smysl opravdu je, nebo zda to je jenom hra: jak slova pěkně poskládat, aby dělala dojem? Je to krajina, nebo umělá zahrádka? Zatím jsem se nerozhodl, nevím, neznám tě, ostatně někdy i zahrádka ze sebe může udělat směrovku do krajiny. Máš slova obtočená kolem prstu? Hlavní dojem: malá ztišená radost, jak dovedně se ti to povedlo poskládat, radost z rýmů a několika nečekaných obratů. Zajímalo by mne, jak dlouho jsi to stáčela a z čeho v tom máš největší radost ty... *

ostrichi, smekám za čtení, přemejšlení a rejpnutí, takhle se to dělá. jenomže ti na to můžu (v tom bodě cesty pámbuvíkam, ve kterým zrovna stojím) odpovědět jen tuze málo. jestli to má jinotajný smysl... imho, na alegorie s takovým tím okatě zrcadlivým vztahem realita - symbol už se posledních sto, dvěstě let nehraje, ale dejme tomu, že se pletu: co tu považuješ za jinotaj? pěkně poskládaná slova, tos trefil hřebík na palici; nesvedu to zatím jinak, ale furt se snažím, aby to nebyly jen ozdůbky na poličku, holt funkcionalismus mi začíná vrůstat do krve :) a k tomu stáčení a radostem: do kuchyně si pustím málokoho, hlavně proto, že sama, chci-li něčemu rozumět, nepotřebuju koukat autorovi toho něčeho pod prsty anebo poslouchat jeho komentáře ex post, který jsou veskrze na hodně velký houby. jestli chceš znát inspirace, prvotní pocity, nápady, nálady, krystalizaci, škrtání a vůbec, celej tenhle popis jednoho zápasu, jsi blázen, páč to k ničemu není, ale přesto jsem ti na požádání k dispozici ve zprávách :)

Snažení: to je to JAK. Mně se vždycky zdálo podstatné CO. Jenže když ono to CO bez toho JAK dopadne ještě hůř než NIC. Takže zastříhám ušima, když vidím dobré JAK. A hledám pod ním dobré CO. Co se týče autorské kuchyně: dílo je destilát duše, projektil, semínko, obrněný mem, vystřelený do prostoru. Není-li zde už živý autor, nebo když si strká jak pštros hlavu do písku, aby ho nikdo nepoznal, potom nelze jinak, sbírejme a zasívejme si do duší semínka, uvidíme, co z nich bude. Ale jinak - není nad dialog. Sokrates to dobře cítil. Řekové vůbec měli talent kolíkovat začátky cest, po kterých se půjde až za strašlivou dobu, kdoví, kde se v nich ta jasnozřivost brala, možná z Delf... Živý člověk a jeho cesta, jeho kuchyně, je nekonečně cennější než jeho dílo, je to trochu (jen trochu!) jako rozdíl mezi tím, dát někomu rybu nebo mu ukázat, jak se ryby loví. Jenže tu cestu (zatím?) neumíme zkrátit. Zestručnit, zkomprimovat, zdestilovat, vypustit hluchá místa. A hlavně - o tu osobní cestu je nutno se bát. Nejsme jen ze slov, umíme si ublížit. Nemůžem své cesty sdílet, musíme chránit své soukromí. I když shora jsme vidět jako hloupí, jako ti pštrosi, stojící vedle sebe s hlavami v písku.... Promiň, jsem blázen, hlásím se k tomu, ale psal jsem sem právě pro to, že jsem v těch tvých pár řádkách cítil tu výslednou radost z onoho správného poskládání, jako když konečně najdeš tu správnou kostičku puzzle...

není to špatné ;-)

hmm, to je fajn...

***

jůů

jůů

jůů

a rovnou třikrát

on neřek píp ! moc líbí.... myslim, že už dřív sem si říkala, že máš talent :) *

bezva! t

Moc povedená*** až moje paměť zhubne v bocích až sním i vyklečený hrách ***

!!! t.

chytré, umné, podařené T

Bezva!!!*

Výborně nasbíráno...*

hrách já rád :) * moc*

vyklečený hrách* (napiš něco o plátku citronu místo srdce)

hrach nemusim, tohle ano.. BEZVA! T

bomba*

jo, docela fajn... T

jo, tak mně se líbí moc...*

chjo sem neska něaká lítostivá....*