Co mě někdy trápí

Hahaha, tys mne rozesmál, kočičáku! asi tě nepřeveršuju, tak jen díky za rozsvícení tohoto rána :-)))

Po sedmi mesících (viz. koment výse) doba zas horsí je - Kockodan píse! Nestastná Diana datluje kaidu: "Ten chlap me utrápí, kdy uz klid najdu?"

kaido: Díky - a máš pravdu. Dnes je ledacos ještě horší, než před těmi čtyřmi lety, kdy jsem tenhle povzdech napsala. Všímám si, že nadešla "móda ošklivosti"! V písemném projevu hrubá slova, popis nechutných scén, na divadle ohavné přepracování klasiků. Například: Karel Čapek Věc makropulos v Praze, kde se herci pitvoří, představujíce šílené loutky, doprovázeno uřvanou nervózní muzikou. Smysl Čapkovy myšlenky v tom tartasu úplně zaniká - snobské hlediště freneticky tleská - já odcházím po prvním jednání.... (vstupenka za Kč 500) :-(

Myslím, že nesouhlasím s názorem, že se nedá nic dělat. Změna nepřijde zvenčí, ale nakonec každý musí udělat změnu sám u sebe, uvnitř. A to o čem píšeš je první krok - uvědomění. Pak jen rozhodnutí žít dle svého já a nenechat se vést ve všem společností a módou. Jsou to krásné verše.

To je dobře, červánku - a díky.

bomba !! čas od času mě trápí totéž...*

*****

...*

jo, dobré, něco mi to říká... že by naše současná společnost? :) není to tak zlé ;)

tohle je tak pravdivé,až mě z toho mrazí,jsem ráda,že ty doby táboráků a dopisů,pokreslený srdíčky od prvních lásek,pamatuju.tip

***

Bojím se, že nezavrhneme. Dnešní místa setkávání jsou např. hypermarkety...

Dianko, tady, ač píšeš, že jde o volný verš, jde podle mne i o docela hezkou formu vázaného verše. Trošičku v tom závěru se to rytmicky vychýlilo.

Nezmůžu se na víc než Tip.

Raději bych se zavrtal do přírody a tam svěloval své city, ale dnes už to tak opravdu nebývá. Škoda.

Yeziiinka to napsala všechno za mne, vzala mi to takříkajíc z úst - T

...já myslím, že někdy plácám....ale ty, jak vidím, taky ráda plácáš...

Ty zlobíš, Ó, víš to? Někteří Písmáci by potřebovali naplácat na zadek! :-)

...nedávno jsme s kamarádem značili turistickou cestu...značky byly umístěny především na pohyblivé objekty...metrovice dříví, vozíky, traktory....a tak...a tak jsme vyloučeni ze spolku značkařů...

až půjdu do důchodu, chtěl bych chodit s plechovkami barev a obnovovat turistické značky...

Gail., Santi, díky za milou návštěvu a za zamyšlení. Přesně o to zamyšlení mi šlo. :-)))

"Osamělí, o nic neopřeni, bez kořenů - zakotvíme srdcem ?"

Vedlejsi efekt: prestalo mne trapit, ze nejsi stroj na optimizmus, co projede po tech svych positivnich kolejich Cernou horou, aniz by jej to nadzvedlo. Trapeni a pochybnosti mohou cloveku dat netusene rozmery ke zblizeni a vubec ... -t-

...já věřím, proto to mám možná jednodušší :-)

:) měj krásný pomalý den, plný barev co nikam neutíkají...

Smolíčku, však ty víš... A díky.

rozumím tvému pocitu a sdílím ho, ale vidím to tak jak to napsala Yezinka - dodal bych, že když stezky zarostou, a světlo táboráků vyhasne, vždycky ti zbyde jeden pár nohou, který je může znovu prošlapat a jeden pár rukou, kterými můžeš dříví nasbírat a oheň rozdělat. A jeden hlas, kterým můžeš svolat ty kteří ti rozumí, aby byli s tebou, spolu. :) * avi

Mne to trápí skoro pořád... je toho tolik, co se stává vzpomínkou, nahrazeno sice něčím rychlejším, ale kdo ví, jestli lepším... */

souhlasím s myšlenkou, ale dalo se to popsat i lépe (tohle je jen text bez nečeho NAVÍC...) :-)))

Moc všem děkuji za milou návštěvu a za názor. guy, Barbar - vám oběma za pochopení, máte to u mne. Vesu - hodná a laskavá, jako vždycky, díky IVO - Ano! Takhle inovované heslo beru! Oldjerry, Smíšek, jorel - díky za zastavení!

neco si logicky hapruje, alespoň z mého pohledu, ale jinak je to hezké vyříkání .. :)

zakotvíme bez kořenů srdcem? / o nic neopřeni, bez kořenů nový řádek zakotvíme srdcem ale ty jsi autor :) možností je...

Správná námitka, JiKo. Ale je to nedorozumění. Myšleno to bylo takto: "Jsouce bez kořenů, zakotvíme srdcem?" Vidím, že bych to měla přeformulovat. Jenže jak tu myšlenku dostat do formy té básně, to musím popřemýšlet. Díky.

přemýšlím nad tím obratem srdce bez kořenů, podle mě je srdce ten nejvíc regenerovatelnej orgán, kterej ty kořeny dokáže zapouštět znova z nova i když se člověk zatvrdí

faaajn ..-) ale ono snad uz tohle obdobi prejde a hura do podzimu ..T-))

Musíš mít pravdu, sestřičko. Vím, že ji máš. Díky.

Já se nebojím, Di. Něco ve mně věří na člověčinu víc než na cokoli. Na tu prastarou lidskou podstatu, která si k sobě samé vždycky nakonec musí najít cestu. Strádání prostě jednou či podruhé přiměje srdce, aby něco dělalo... a čert vem, že na to nestačí jedna či dvě generace - čas si může dovolit rozmáchlá gesta v lidském bytí. A vidíš - cítíš, jak cítíš. To samo o sobě znamená vítězství. Věřím právě na lidi jako jsi Ty. Mimochodem: - Nevěřící - ponoříme se pak odhodlaně do hlubiny mysli? - to je krásné!***

Nostalgie. S tím povzdechem souzním. Literárně nedokážu ocenit.

*

Dobře nakladené otázky, dobře použité podpůrné obrazy. *

Říkám si někdy s Konstantinem Bieblem: "Za toto jsme už nebojovali..." Ale, na druhé straně, jen na nás záleží, co zavrhnem a co nikoli. Úporní hledači třetích cest všeho věku, spojte se! T******

všechno je jak má být :) a bude.. *

Stěžuje si paní, že když omdlela v posilovně a při pádu si na sebs srthla posilovací stroj, nemůže z majitele posilovny dostat "bolestné " a náhradu za léčení. Bojím se, že by od táboráku odjelo několik lidí, kteří by chtěli náhradu za propálené šatstvo od jisker, nastuzení od ranní rosy a .......... cojávímještě...... Taky je mi smutno........

krásně vyjádřené hluboká myšlenka.... TIP a díky

nejsi sama, Diano, koho to někdy trápí jenže ptát se, to je tak skoro všechno, co s tím můžeme dělat bohužel *

hluboké dílo, se kterým vlastně i souhlasím,... ...ale to neznamená, že mám vůli něco měnit!*