Písmák Natálie1
Tak Natálie zase seděla někde úplně mimo a bylo jí jasný, že její život utíká naprosto beze smyslu někam zcela jinam, než by si právě v tuto chvíli přála. Ale copak jde, aby ubíhal tam, kam chce, když by to znamenalo minimálně rozdvojení minimálně jedné osoby. Už jí není patnáct a její úvahy se prohlubují a bohužel tíží víc a víc. Zdá se, že už přesně ví a má přesně naplánováno, jak bude žít.
Vánoční stesky v květnu (proboha!)
Loudam se ránem (pokolikátý. ),
zas mě někdo vykop´ ze svý duše,
ale. byla tak pustá a samý trny,
jen jsem pobíhala a hledala o co se opřít,
Nejtvrdším trestem smířená?
Já bláhová,
já seděla
nad studní zvící čistotou,
já čekala, že se nakazím,
Konci světa milený
Má vesnice,
má strži, z které není cesty.
Držíš mne ve své kráse,
ve své samotě.
Zima jak bílý hranostaj
Topoly se v slunci vzpínají
po dlouhém ohýbání větrem.
Neuvidíš ani jedinou vločku
snést se k zemi.
Arnika
Tento víkend jsem si zaskočila do Krušných hor. A ač nebyla nikde ani stopa po nějakém sněhu, jen jsem bloudila ve vyjímečně neinverzní mlze v kopcích, zúčastnila jsem se akce nazvané Mezi vločkami. Byla to vernisáž jedné mojí už známé Jany Felixové. Akce se přihodila v Abrtamech v minigalerii Arnika.
Následky mého života
K večeru jsem se probudila úplně mrtvá. Jak jsem k tomu sakra přišla. Ptám se už léta. Každý večer opráším své ztuhlé klouby a snažím se tvářit jako člověk.
Stížnost
Víš, chtěla jsem, abys na mě nekřičel, a chtěla jsem, abys mi přál to nejlepší. To nejlepší pro moje oči a moji duši, ne pro tvoji. Chtěla jsem zadržet konečně pláč, až budeš rozhazovat rukama a moudře se smát. Chtěla jsem nepřestat říkat táto a zapomenout, jak sis stěžoval, zapomenout, jak jsem to zkazila.
Povídky 4
FS Shubin – Mission
No že jo, proč si lámat hlavu. Tady vůbec není na škodu, že tu chybí očekávané pokračování.
„A tam na konci, nejspis kousek od zhavyho jadra maticky Zeme, v pseudo-pohodlny pracovne, typickym pribytku vojaka z povolani, cekal plukovnik Rammstein. “
BZK – Nový Život
S drakem si šustím
Vstříc bezhlavému draku
já s hlavou bezradnou se stavím,
od slunce studeným
listem halený
Tebe pryč (nádraží)
Mám ráda nádraží,
protože mi smutek bere,
posledním vlakem odnáší,
mám ráda nádraží,
Zbijte ji a zapomeňte
Podléhám zas divným představám
a pocitům.
Chcete mě sníst a zbít
a vylisovat do paměti.
Hledání toho pravého aneb tenkrát podruhé
„To musíš taky jít trochu mezi lidi. Nekoukat na všechny hochy jako bubák. Když se na ně hezky usměješ, oni se za tebou otočí, k tanci tě u muziky vyzvou,“ řekla jí kouzelná babička. Stydlivě sklopila oči.
Mře
Opilá, tak ospalá
se válíš přede mnou,
ruka tě bolí,
jak škrábe tvou záděrku,
Bez mých blízkých
1. část:
Je trápení trest za hříchy dětství, je tyranie jen zvláštní hříčka přírody. Budeš u mě, až přijde první křeč. Naplníš sklenku mojí slzou.
Těm z vás
A on. Je věčné prokletí, které vláčím s sebou v kapsičce s pírkem jedné básničky.
Znova si řeknu: Začněme od Adamma. Ale co Eva.
Vosa dvakrát taková
Chtělo se mi zařvat Uááá. Zařvala jsem Uáááááá. Chvíli poté, co Honzík v šest hodin ráno poněkud rozladěn práskl dveřmi, že prý pořád spím. Rána patrně probudila a také rozladila velkou vosu, zoolog by řekl správně asi sršeň.
Povídky 3
Doraz – Možná to bude
Jedna super absurdum povídka. Mňam. Tyhle věci čte i čtenář náhodný se zájmem až do konce. Co se vám může stát, když si jdete koupit koberec.
Slečna s botkami od hnoje
Musím být po městsku.
Musím mít sukýnku krátkou či dlouhou a pěkný sestřih svých vlásků blond.
Abych snad na chvíli denně byla ta dívka z Písmáku, kterou někdo z vás stovek
má snad i rád.
Lovkyně skalpu aneb tenkrát poprvé
Co se může stát, když půjdu sama. Zahleděla se do tmy, která ji čekala cestou domů. Chtěla vidět dveře od jejího domu, v téhle chvíli však několik kilometrů vzdáleného. Objala svá ramena, ochladilo se.
Dvě hodiny vedle Betty
Tak jsem si zase ráno v 7:47 pozdravila pány v naší kanceláři, zapnula počítač jako každý den, spustila Out look, Word a Písmáka. Vždy nejdříve spustím Word jako krycí plentu. Zadám jméno, heslo, mrknu na zprávy, co nového přibylo. Nejdříve projdu auditoria.
Povídky 2
AHED – První sníh
Zajímavý lidský příběh. Žádný slaďák. Je v něm něco zvláštního. To asi ta schizofrenie.
Krutý jaro
Ležela bez hnutí, jakoby spala na sluníčku. Obcházel ji, jako někdo obchází neznámou věc, třebaže s ní prožil celé dětství. Nemohl věřit. Vypadala krásně, jen její oči zastíral černý kal.
Povídky
har – Šílenství v Jackpotu
cha chá cha, stručné, účinné
„V džekpotu sazky je tří tisíce milionů pět set devádesát tři. “
MM – Justiční omyly
Den splněných přání
Měla výsadní postavení. Mohla se dívat po boku svých zachránců, jak životy tisíců ubožáků vyhasínají. Pomalu i rychle odcházejí z šedi světa nikdy nepoznaje, že život někdy nabízí i věci kouzelné, pro ně asi až nadpozemské. Věci příjemné a s radostí očekávané.
Pretomáš
A Tomáš. Z malého kluka vyrostl větší, doživotně poznamenaný svým psychicky opravdu nemocným otcem. Ještě horší než Natálie. Malému Tomášovi ukradli kolo ze sklepa a druhý den šel do školy s brýlemi poslepovanými lepenkou.
Lesní směs
Mihl ses přede mnou přesně na tři a půl minuty,
vtiskl´s mi do dlaně lesní směs
a na tvář jarní polibek,
pozlátka vzpomínek plní mi zásuvky,
Prenatálie
Z normálního malého děvčátka pod nadvládou neurotického otce vyrostla slečna. Ve všem odporovala svému otci, protože cítila, že podle něj nebude nikdy nic v pořádku, sotva tak to, co si sám udělá. Ač to byl vulgární egoista, mohla Natálie již od patnácti navštěvovat alespoň občas vesnické zábavy a vracet se takřka kdykoliv. Dostala i nějaké peníze na útratu.
Neprojde
Víš, venku prší
a já se snažím psát prstem po okně.
Moc mi to nesvědčí,
můj prst zebe,
Smrt si vážně vybírá
Dnes ráno jsem se probudila a vůbec mi nebylo dobře. Oči jsem měla opuchlé od pláče a zmatená jsem byla z nočních snů. Večer odešla osůbka, nejdražší osůbka, která mi kdy odešla. Odešla, zemřela.
Jak se dělá láska
Přehršel citů hodím jí do čaje,
aby jen na mě koutkem oka pohlédla,
pak trochu neřesti strčím si za klobouk,
abych ji k sobě přivábil,
Merlemu
Den za dnem sonety skládá,
jeden dáti jemu chtěla bych
než noci přijde vláda,
bojim se však, že by spich.
Večer
Pomalu se ke mně snáší lyrycký večer,
cítím to ve všech řasách,
něžný a lehounký,
tiše mě přikryje.
Hlavičky
Asi začnu srážet hlavy,
první půjde řediteli.
On si jen tak přiběhne,
volej, piš, ať se to hne.
Absurdní pozice
Nešťastný člověče,
co jsi to udělal.
Jednou jsi otevřel skříňku,
co držela
Vždycky jsem se bála
Vždycky jsem se bála klíčů v našem zámku,
klíčů, který tobě patřily.
V ten okamžik bych se ztratila
jak vánek za záclonou.
Král
Zase jsem šla úplně sama tou cestou. Pršelo a foukal vítr. Byla tma jako v pytli. Víš, jak se bojim sama venku ve tmě.
Byl si tady
Byl si tady a už nejsi,
proč jsi sakra odešel.
Kdybys tady jenom zůstal,
nikdo by se nevěšel.
Myslíš na to?
Zjišťuji z kradmých pohledů,
že ta zrůda je taky člověk,
začnu ho tajně litovat.
Vidím, jak hýbe prsty
Rozpustí se láska
Rozpustí se vločka v ruce
jako velká láska,
snad je to jen loterie,
snad je to jen sázka.
Noční můra
Když chrápeš s jiným,
vznesl jako omluvu
tenhleten mladík,
kterého tolik miluju.
Já tě vidím
Víš, rozprostírala jsem se nad tebou,
víš, ty spěchal si už za jinou.
Bylo to zvláštní, zírat z tý vejšky,
viděla jsem vlastně dvě malý blešky.
Doteky
Ležím mrtvá bez příčiny,
čekám, až mě nadzvedneš.
Chci rozdýchat trpké tělo,
chci čekat, až se přiblížíš.
Já čekám.
Těžkej mráz mi záda rozřezal,
když telefon oznámil tvůj slabý signál.
Přál sis, aby se vypařil docela.
Nad hlavou mi hoří
Panenka
Na pohovce seděla panenka maličká,
po podlaze koulí se její hlavička.
Panenka už nesedí,
nějak se nám svalila,
Mám radost, když
Přišlo mi na svět maličké děťátko,
přišlo a nic mi neřeklo.
Radostí málem
zblázním se rázem.
Nemám radost, když
Přišlo mi na svět maličký děťátko,
přišlo a nic mi neřeklo.
Kdosi ho odložil
do mojí náruče.
Trvalé poškození mozku
Potkala jsem osud, ač nevěřím na něj.
Chtěla jsem veršovat
a nemám slova.
Zas jsem tě viděla,
Horečka
Za noci jenž se zrodila,
pod černočernou oblohou
já umírám snad, zaživa.
Můžeš si říct žes to ty,
V oblacích?
Věřím, že láska jen zvítězí,
věřím, že bude to fajn,
věřím, že potkáš mě ve dveřích,
věřím, že bude to ráj.
Šílenej zážitek
Nicméně Natálie se cítila úplně v pořádku. Měla v hlavě jedině ten pocit, jak hajzl zdrhal. Mizel, ani se neotočil, a možná už to nikdy nezkusí. Báječnej pocit.
Na zeleným
Na zeleným linoleu mý podlahy
se válejí cizí vlasy a těžkej prach.
Prolomim zelenou hladinu
a mizim někde v hloubce.
nejlepší
Bylo nás šest dětí. Mě matka bila nejvíce. Bála se mě. Dokazovala si, nebo spíše mně, že se nebojí, že nemá strach z toho příliš brzo vyzrálého přemoudřelého mrňouse.
přívětivá
Přívětivá, svěží, leč veřejná. Taková je ta noc. Jsem sama ve tmě, ale pořád někoho potkávam. Je mi tak divně.
Příteli to já
Kdybych to byla já,
Tak kdoví co se stane.
Mám pocit ten, že můžu být i podveden.
Leč kdo mi známku dá a