Písmák Dekáda
Jedu za tebou
spřehledem rozrážim
noční zácpu strašidelnýho města
ruský kolo se urvalo ze řetězu
Trhej
Tyhle vize
byly psaný černym uhlem
na novinovym papíře
pod každou botou
Vstříc
Čekám na ten obrovskej
šedivej hřib mraků
až vystřelí oblohou
a rozprskne se po klenbě
Kolíčkem na prádlo
Když kolíčkem na prádlo
otevřeš zrcadlo,
co hledí do předsíně,
když proskočíš jím
Nezájem
Kdysi jsem tančil na ledové duně
plaval v moři vlhké soli
a ptal se všech kolem kdo je to
kdo přeskupuje mraky.
Jak už to bývá
Můj sen je kilometry tlustá
průhledná koule složená z vody
uvnitř se topí žirafa
krk má omotaný hadem
Kecy o nerezu
Jel jsem za svojí bývalou
a byla to strašně stará láska co nás pojila
snad ještě z doby před velkou potopou
vzpomínal jsem na její pokoj
Proč se knihy píšou místo žijou
představ si úzkou železnou jehlici
kterak ti projíždí pod klíční kostí
ne není to nepříjemné
necítíš to nevnímáš nehodnotíš
Hodil jsem do automatu pětku a místo kněžky lásky mi do kelímku tekly cizí horoskopy
Možná příliš mladej, možná příliš daleko, možná on, možná ne
možná kouří doutníky, jejichž listy bys válela v ruce být o něco jižněji
možná nekouří vůbec, sportuje, hraje šachy, pije jen aperitivy
možná to má rád podřízeně, možná vrchovatě
Anatomie celku
Měsíc je koláč trhukrize z něj ukrajuje až zbudejen čelenka do tvých vlasů.
Blesklo mi hlavou
Když si podnebí utáhne culíktvář má rázem mladšíbez vrásek a přece sečtěloutiše políbí zemichtělo by ji spolknout aleje si vědomo předurčenosti rolístáhne se do sebe vytvoří mrakkoncentruje roztěkané elektronypak mlčky pálíbez varovného hromupřímo do jádrapřesně takhle chápumechaniku věčného koloběhusymobol jing a jangs ostny jako cirkulárka.
Balistická křivka
nalož se do citrónuoholenou tě vyvoním parfémemv každé spršce aromatického prachuzavíří tvé ženstvínaložím tě do taxíkuzmámenou plnou lokenobjednám adresu koncedo nosu ti stříknu pepřáka ty se rozkašleš pakmě políbíš vášnivějako když ti do modrasvírám stehnotřesu s tebou Prober sejenže ty vrčíš bezpečnostní pásykondomy protržené letíme skrz přední sklonebe je za rohem narážíme do tmykde se tvá krev potká s krví mých předkůodšpuntuju se a duše vystřelíkulku do tvýho srdce ne nejsemAmor ne takhle buclatě nahejjsem pohublej s šílenym pohledemvrývám se do žeber abych vzápětíprolétl skrz když se otočíšpro poslední pohled vlasy se tirozprsknou v sifonový poprašeknespravitelné vodní puzzlerošádu střídavých skupenstvíperly leduukryté v obřích mušlíchteprve když definitivně zmrznešprostoupím mořem jako lovecs nožem v zubecha aniž bys cokoliv tušilazačnu tu bižuterii potajízase skládat dohromady.
Něžná práce s dřevem
roztavím tě tvé rtytřešeň v campariřízni se o ostružinua z kapky krve vzkvete strommá bílé listy rudé plodyjako rty jako rtěnka lak na nehtyvyřežu z něj hladkou modlujako tvoji kůži a pomažu ji rajčaty a chillipapričkami ať při každém pohleduukápne slza ať vyroste z ní stromčerný zelený a hnědýs kostrou zapuštěnou hluboko do zemězub mu nikdy nevytrhneštakové má kořenynenosí ho země to on nosí zemiteprve když prokoušeš se letokruhyocitneš se uvnitřjako v bodcích železné pannyspatříš nahou bohyni živenou mízoumodel modly jež v panenkách očínosí mapy světadílů jakonezvlněná hladina jakozrcadlo jako tykdyž se ve mně vidíš.
Rovnice
Kdybych miloval byl bychskákající panenka rotujícího libertariánakdybychbudu rudým nápisem na žlutém froté koberciplánovaný potrat pro vyšší princerituální sebeobranaa šampiónová relikvie ve zlaté podoběaleudělám cokolivkdyž to chceš slyšet polopatěne takhle se nechovajísilní mužové hrdinní bojovníci statečníjež vydobyli republikuvlastním masemjsem jen anekdota narozená větremtak co po mně chceškdyž pokaždé proklouznu mezi prstya zhmotním se až po tvésmrti tak dlouho trvají přerodyzáporných charakterůvím je nemístné žádat trpělivostale přestože zním beznadějněmůžu ti slíbit svaté vyvrcholeníjestliže nebudeš hledětna přebytečný čas.
Kampaň
dneska se ďáblu neupisuje duše smlouvoupodepsanou krvíproces je rychlejší v případě směnkyau porteurfinanční trhy v oblasti pekladenně směňují hříšníkyakcie IT firem a dopravních podnikůtrvale stoupajíčerti už nemají rohy ani rozcuchané vlasychodí v obleku a nechávají se zastřihnoutv nablyštěných salónech u teplých kadeřníkůvytrvale snících o píšťalách H. Boscheta malá zlobidla pak vyrážejí do ulic elegantněodění vmísí se mezi obchodní cestujícís mýdlem a savempeklem už nevyhrožují nýbrž horozprodávají na pozemkyty luxusnější obsahují kádě s olejema věčnou horskou dráhuŽádné obavy o budoucnostjen samé jistoty. stojí na plakátechkdyž nebe nestíhá opoziční kampaňzaloženou na harfácha sopránových sborech vykastrovaných junákůsatanův lunapark rozjíždí turné:Pouze pekelný gospel nepostrádá koule. tvrdí vám šviháci s černým kufříkema vy jim upisujete dušineboť není větší hrůzynež roky sedět na mrakua přemýšletzda vaše vysoká morálkazda vaše správná rozhodnutísoucit a dobré skutkyschopnost odolat pokušenídoopravdy stojíza všechnu tu děsivě průzračnou nudu.
Hudební
Ladič pian spravuje výtahpodivně žhnou mu očiudeří bourací paličkou a šachtou se rozletí cépak padají zdimarně usínám marně snímv noci mě přepadl hráč na ruletuse svojí kapelou v bílých smokinzíchna krku ne černí motýli ale černé můryutahovaly jim oprátkykdyž rozehráli svoje číslovsadil jsem na červenou a modlil seať neskončím v jejich kvartetuvsadil jsem sebesvé vlasy svoji kočkuv níž jsem kdysi neprozřetelněukryl duširuleta zastavila a vyloudila švih strunouzem se zachvělapadlo třistašedesátpět černáčíča začala mrouskat a já zmáčkltemnej čudlv ruce z něj zbyla stříbrná kuličkazdviž otevřela chřtánspolkla mě a na chodběza sebou nechala krátkouozvěnu pekelně dobrého jazzuochuceného sírouladič se jen usmáljako když si říhne ďábel.
legitimní duševní násilí
Jak ti mám říctže je mi jednokdyž tě bolí motolský návštěvykaždej máme svoje slabý místaa pro mě cizí lidi nic neznamenajvim jak tě to kobrovitě svíráale v tom je moje čistotanic nechci nic nečekámnežiju soucitem ale soulademchápeji já tam leželv těch bílejch dekáchpřevaloval se s kapačkouzapíchnutou do pravýho předloktízíral na poškrábaný zdi a bádalcosi o životěsnažil se být optimistanesnášel všechny litujícía miloval černý humor na vlastní účetnechci tě ničitale jestli tě zraňuje pilíř mý hrdostimusí to bejt.
Pyják absintu
neodpovídáv sukýnce lehcenavinuté líbezně voní se parketemklade oči do kádí nevěryšlape na plynšlape na pyj jsempyják absintušílená nástraha knězimina co trhá blahoslavní plášťpapeže lížu si v kornoutuboha koušu v želéa sjíždím při tom trampolínujenže kdo mě zastaví. podobný sušenému rajčetinikdy nepoznám pachuť vymačkánítetelím se v televizivydávám sbírky vlastním náklademřítím se střemhlav větroněm bez motorujenže tyhle hlasitý steskytyhle malý psaníčka zdánlivě bez adresyjsou olíznutý a zabalenýs dopisním papírem pečlivě nalinkovanýmpíšu ti listy bez významupřece kdo ví nepotřebuje nic než malýimpuls rezonanceškádlím tě posílám vzkazyčasto se snažím působit pozitivněve skutečnosti jen blouznímtak aby to historici nepoznaliale ty jojenžejenže vždyckyať se slunce suší nebo syčíať olymp září světlem obětovaných pahýlůnebo skuhrá ateistickou zimoustejně vždycky v návalu inspirativní melancholiezapomenu přiložit zpáteční známku.
epidemickej vzorec
Zkus to podat bez řevuproteklých marmelád z koblih očíbez famfár proslovůpompy popuřekni co chceš a vypadnitenhle ceremoniál není tvůjkremace ti ze všeho nejdřív sežehne chlupya jakej pak budeš chlap. řekni co chceš cos chtěla co s tim ještě uděláša nebo se zavřiv chlastu jako když zabouchneš dveře od trezorua kombinaci máš vytetovanou na zátylkuv místnosti bez zrcadlaotáčíš se jako šílený pesholý vydezinfikovaný a přece ušmudlanýani tu plechovku už nezvládneš bez otvírákua v tomhle stavuv tomhle jednoaktovym tyjátru sebezapomněnístále spoléháš na zoufalost ostatních ale tušíšže tvá šance se naskýtá už jen v levnýchpohlednicích hlasajících že jakýkolibůh je lepší než žádný.
Axiomy
Na každém zítřku něco smrdíkdyž přikládáš pod kotel letargii plastua babráš se ve volném překladupoezie jako tahání karet z kloboukuna kartáček nanášíš ryzí ropubláto deštivý oblasti krajina rozřezanáto všechno si nahrávášdo sbírky schované za knihovnoua čekáš až ti zaklepou na dveřezdvihnou klobouky a slušně se zeptajízda užíváš pouze celozrnnou stravusvý gumový rohlíky marně schováváš v lednicioni je stejně najdou mají detektorymají plakáty podprahové lechtače lalokůovládají rozhlasové vysílání plné jógya militantního optimismuti novodobí hipíci ve svých lněných skafandrechuž zase zaplavují zemi hnojí hovnem léčí bylinkamihomeopaka v programovém prohlášenízastávají astrální formu kuřbymarně volám svým bývalým láskámpár jich asimilovalo většinu zašilijen u tebe doma to někdo bere"už mi nikdy nevolej, slyšíš. "ječíš na mě v čase kdy mraky se stahujoutrenky jsou čim dál těsnější a samoobsluhybyly pozřeny regály s biopotravinamaječíš na mě: "ještě jednou mi zavoláša namouduši uříznu si šňůru od telefonu. "a pak už linka jenom pípáani při všem tom svrabu ses vůbec nezměnilajsem na tebe pořád pyšnej.
Slovo má
Celosvětová krize na literárních serverech. A je to tady. Globální ekonomická krize zasáhla i písmák. V rámci všeobecné stagnace se snižuje počet tipů alias dýšek.
Korupce
Ráno mě zašilo do matraceněkdo vstal a doplnil myčku nádobío další porcelánový palivozatimco já v polospánku vykrádal butikyse značkovými svetry a schovával je do mrazákustejně jako agitátoři vodky z rozpařeného večeraskončil jsem se špínou na zubechnevysprchovaný nevychovaný příliš mudrcnež aby mne někdo mohl považovat za přítelechtěl jsem se tajně vytratit ještě před snídanía v bezpečí textové zprávy omluvit se všemkteří mou vinou získali monokl tekuté chilli omáčkyna popálené končetiny napsal bych věnovánímoje nešikovnost nepopírá moji pravdua zbaběle utekl kdyby se místností nerozlilavůně míchaných vajíček se salámemtohle byl jediný skutečný důvod zapomenoutna všechna příkoří hádky a zklamáníz terčů duševních investic minulé nocik potlačení vlastní hrdosti mi stačí produktnějaké sériové slepice usmažený na olejia voda v křišťálové sklenici říkám siode dneška by nemuselo být tak těžkénajít si skutečně dobré přátele.
KOULE: bludičky světlušky jiskry ohýnky ohňostroje...
bludičko má. světluško má. jisřičko má. já tě zkoumám.
Bez šance na výběr
Tam na chodníkustřelila mě přímo mezi očiv jasný odpovědi na otázkujak to bude dálskončil jsem s rozervanou hlavoua mé čelo vypadájako by z něj neustále tekloto barvivo, ta krev, ty myšlenkyuž nejsou uvnitř, konečně je vidímnahé a zasychajícímusím se smát všem svým nadějímtohle je pravý obraz hrdinykterý se odvážil zeptatulepený s komiksovou vizážímyje si havarovanou kůžipřed zašpiněným zrcadlemale nestěžuji si, stále jsem naživustále s hezkou tvářía aristokratickým rodokmenempíšu další milostné dopisyplné pýchy, humoru a vášnějen teď už s jasnou vizía nelítostným odhodlánímkaždé použití zbraně vylučuje lhostejnostpřipadám si větší než kdy předtím.
Perpetuum Idyle
Z vody se vypařuje prach a jsem to ty a jsi to já kdo cloumá vlnami kdo chytá se hladiny a trhá ji na cáry v tom podivném tancizoufalství prohraného boje je cítit poslední vůle k životu radost pohybu dokonalost jakýchkoli tvarů tam mimo už není na co sáhnout v perfektně lesklých plochách nic nového se nezobrazí a přece pochodujeme vírem šleháme blesky přimyšlenými bruslemi chce se mi smát, říkám: Strč mě přes okraj. a já už se nikdy nezastavím .
Úniková klauzule
v zádech tě píchá tisíc jehelakupunkturních bodů vyhlazenýchéterickou mastíšplháš po skále osvícenís každou nedokouřenou cigaretouzvyšuje se šance na přežitíčteš Carnegieho denně medituješa na obličej si přitompřikládáš tlusté plátky okurkyrecese je překonána tvé póry mládnoukyslík ti proniká do krvemyslíš na euforii ne emboliina chrám ducha v perfektním tělemodlíš se za stejně mrtvé jako jsi tya oni vstávají z hrobůprodělávají ozdravnou kůrua začínají mluvit do životazakládat politické strany náboženskáhnutí a ligy proti kremacímcítíš se pyšný jako prezidentne nejsou chytří nejsou hezcínejí nepijí nekouří nespí jen zasedajíale pořád jsou tvojistojí ti pod piedestalem a hlasujív anketách za tvoji velkolepostmiluješ je pohrdavě soucitnějako zvíře jako psa na obojkujako raněnou kočku co se bezmocně tulíaniž bys myslel na únikovou klauzulikremace ve vlastním testamentuale to ještě netušíš že i kdyby sis vzpomnělstejně tě přehlasují.
Vstávej
Všichni králové skončí v prachuvšichni princové, aristokrati, ověšení papalášovénádherná pášata obalená hedvábím a zlatemvšichni šlechtici se rozpustí v pískua jejich karamely skončí ve tvých ústechprojdeš kolem bez údivu v očíchvždyť takhle to končívá již věkyslunce a rozpálená chodidlaa vlasy, jež obplétají zemiúzkými stuhami protančených cestimaginací šedých kadeříkdo na tebe pohlédne je rázem staršívyschlý a hořlavý jako červ v tequille domorodcůs širokými klobouky klaní se k zemi moudřípřivírají víčka, vědí, že ráj jednoho dnestane se peklem celého životakdo spatří tvář faraóna, bude bičovánkdo spatří tebe, ztratí jen zítřek.
Mikádo
Chtěl jsem tě varovatposlední dny bylo město prorostlé mechema ústa žab vyčuhovala z kalužídobrovolnické sbory důchodcůnapichovaly odpad na bodákyale i tak celé město zakrývaly polyesterové sáčkybylo to ve vzduchuidealisti to měli za jarobásníci za nadějiproroci hovořili o příchodu mesiášeale jen já vědělže se schyluje k apokalypsesmog Prahy zkapalněla chcal po střechách činžákůtohle byla pravá vůně posledního létarez a duhový odrazy okenrozpouštějící se sračky holubů na sochách svatýchcelé ulice se náhle vypařovalytrouchnivěly rozpadaly měnily v hlínukterou podemílala všudypřítomná řekaobličeje chodců začaly zarůstathroutily se samy do sebe jako zanikající novazuby jim žraly neviditelné bakterieslova nahradily skřeky a pomaléšourání nohou po bývalém nábřežírozvalinách a popraskaných schodištícha přece nikdo nic nevidělpřece všichni dál obíhali své dráhyneměnným tempem tvořili historii konceledabyle nakupovali ledabyle žralia ještě když jim rozžvýkané kousíčky svačinpropadávali prázdným ohryzkem venještě tehdy si vyprávěli stále stejné příběhyo vymyšlených hrdinech pracovních úrazecha nenadálých láskáchjako by apokalypsa ta žena s rudými vlasynestála na obzoru a nezalévala mraky vlastní krvíchtěl jsem tě varovatne před ní ale před vším co považuješ za důležitéjenže když jsem se konečně odvážilkdyž jsem otevřel ústa a šeptalcosi o charakterustudua vznešenostispálil jsem si rty opuchla mi tvářsežehl mě smích ne-příčetnýne-tvůj ale už jejídětem důchodcům pracujícím matkámvšem se kroutila páteřpři zvuku tvého hrdla jako by rezonovalis mramorem vlastního náhrobkunáhle propadali panice skákali z balkónůvrhali se pod kola aut ječeli z ampliónůjen někteří prosili o odpuštěnípřestože už dávno postrádali obličejobdivně jsem tě pozorovaljak ve všem tom zmatku sestupuješ z obzoru jako z trůnuv ruce svíráš cigaretu hořící skládkua z mikáda ti šlehají plamenyzatímco si broukáš nějakou baskytarovou baladuteprvé v téhle dokonalé chvíliv téhle majestátnosti okamžikuříznutého ostrým kouřem a kašlemmi došlo že tohle všechnomuselo bejt předem daný.
A na co hraješ ty?
Ve vyhaslém telefonu tón je přerušovaný linka chrčí jako zrnitá obrazovka šum města zbytečně pokládáš otázky linka je obsazená dál potácíš se časem dny počítáš na decimetry krychlové kyslíku práce vody nudy snů a sexu jako šest strakatých stěn šest elementů kostky páně Rubika páteř máš zkroucenou do antény zoufale šplháš v domnění že nahoře je ráj či alespoň lepší signál jenže kdesi na vrcholu sídlí pouzeprašný oblak žádná zlatá bránažádné harfy andělé žádnýbůh jen zvířený mrak a na něm dřevěná židle stůl vyvěšené pípající sluchátko a černý čerstvě naolejovanýpsací stroj legendárníznačky Petrof.
Prověř to znovu
Než se uvaříš
v říši projebaných nocí
propadneš se do krásy všedního dne
jako pacient na poliklinice
Ani já
Vrátím se kam patřímzpátky do vejce zaklapnuza sebou skořápku usnuzkroucený v malém embryujako pokusný modulbudu opět vystřelen do vesmírua všechny mé vzpomínkyzmizí se mnou hermetickyuzavřené jako v zavařovací sklenicikdyž se znovu narodímna břehu moře vyhrabu se z pískunevzpomenu si na nica pláž bude tak nádherně čistáslunce neokoralé a vzduch slanýna téhle planetě kde lidénejsou žádní a zrcadlo jen jednoobrovské a vždy rozvlněnéna téhle zemi se už nikdynezobrazím ani dobrýani špatný.
je to ve vzduchu
je to jako když cítíš jaro v ulicia vidíš psa očůrávajícího lampuznačkujícího si teritoriumjako když pozdě v nocislyšíš metalový koncert z centra městaaž tady na okrajiněco se chystáa snad je to tvé fosforeskující nitrojež se dere na povrchnevíš přesně kam alechce se ti jítběžet jako utečenecjinak tě to spálírozleptá uvnitř v nestabilní kanagomtěkavý hořlavýočima svítíš si na neberychlost patří světlu a tyjsi jeho zdrojvždy větší než vypadášvždy silnější než když v koupelnětajně zatínáš svalyprávě tady a teď můžeš chrlit plamenyjako papírový draka možná spálíš i sám sebeale co říkáš sijsi znovuzrozený vulkánteď vážně nemá cenubýt opatrný.
Nob less
Chystal jsem se opět plazit mezi dlaždicemivytírat chodníky vlastním motýlkemale chytla mě hrdostpod krkem, naběhla mi z toho žílachytla mě a řeklaještě jednou si zašpiníš něco jinýho než podrážkya na tvou duši seberu ti tvářkterou jsem ti dalapak někdo fouklnebo jen hlasitěji vydechla ona byla pryčpřál jsem si aby měPraha bolela tak jako jindysvíravě, melancholicky, oduševnělese vší nadřazeností a noblesoukterá mě kdy povyšovalaale místo tohojsem byl najednou prostě jen klidnýjako kdyby zmizel všechen ten studco nutí tělo lhát.
V červnu 24
Stůňu studnenech mě tu státmám jinovatkou potažený jazykv mrákotách zbláznilo se počasíčísi oko rozčíslo vzduch jako blesksjíždím po jeho klouzačce z nebeztrácím výšku májový denkřičím májovýdenčichám k blonďatým květůmv tůni pozoruji odraz moře než jejrozstříkne pneumatika autakdyž se hladina zklidníuž jsem tam sámrozeběhnu se do všech směrůa kde narazím kde se zastavímtam umřu úplně cítímjak bez rychlosti člověku stárne kůžekřičím májový den májový. a pak zmlknuvlastně je to příjemnéautor gravitace stále v nedohlednuzatímco já konstantně akcelerujinavždycky nezachytitelnýna chvíli mladý.
nedotknutelná
No jen mi povězkolik se jich v tobě ztratilotvá garderóba jako seismický grafmarně pípají přístroje jipkychtěl bys věčný paušalale sluchátko je hluchételefon odpojenýa všechny orientační přístrojekompas buzola majákty všechny jsi cestou ztratilnasliň si prstať poznáškam aspoň vítr foukálíně se otři o kůru stromujaké to asi je propadnout sedo vlastního hrdla. hraješ skořápky s květináčiale nikdo nevyhrávákaždá miska je prázdná prostor nezaplněnýslovo nevyslovenéjen jako myšlenka možná ještě někde hoříjenže co s ní uděláškdyž vyhodit ji nelzea poločasu rozpadu se vědcům ještě stálenepodařilo definitivně určit.
Příliš důvěrné incesty urbanismu
Zákon města tě rozsvítív čmoudu oharku zablýskne se prsten bohatýrav kvádru posázeném kočičími hřbetytřikrát za noc otočíš rovníkemtahle země tě chválísvou hlínou svým masemsaješ tu mízu jako elektřinuvzduch se blýská šaty se točína parketu zmítají setanečníci semafory křižovatky a vysázené stromyzavěšen do dvou kabátův nichž jsou navlečeny lampyopile potácíš se cestou domůvyprávíš jim vtipy a ony se smějí poblikávajína cestu svítí si očimav jejich žárovkách ucítíš teplojako bys potkal člověkapokládáš je do prostěradlahladíš jejich ocelová tělaty vybroušené tvarya v posledním zmaru miluješse za vlastní spásu za nová početíteprve ráno zjistíšže kamkoli dopadlo tvé spermaobjevily se náhle polovodiče diodymagnetické piliny nebo úplně malinkésoběstačné obvody z křemíku teprvekdyž se podíváš doopravdy zblízka zjistíšže jde vlastně jen o miniaturní mapy.
Že prý černá není barva
Na sklence bylo vytetováno varováníbarový syžet ležel na pultu již rozepsanýa noci se nechtělo spátčeřila nápoj v rytmu nejhlubších basůa dost možná pocházela od černochů u rohovýho stolusnad si ani nic neříkali jen tak vrnělispokojeně nažraní ucucávali pivo cizího světaa já najednou pocítil nutkání být jedním z nichmít bambusovou kulturu a krev co nebují v mírnym pásumít velký bílý zuby jako mramorový desky náhrobní kamenya rvát jima syrovou antilopu už už jsem slyšel rynčení bubnůkdyž v tom jsem spatřil plavat svý vlasy na hladině mokudošlo mi jak zcestný jsou mý představy o exoticeale stejně jsem se ještě dlouho nechtěl napítaby mi na patře vydržela ta chuť krále vesniceslunce co pálí písek ve sklo a krátkých sukýnekve kterých boky šustí seschlou travou.
Vystřelen
v rakvi sputnikašmíroval zemi okem bohazaznamenával parády všedního dnevískal se ve vlasech sám když nebylokdo by vískal jehotiše odpočítával palivojen tak tak se držel ve vakuugravitace cizích galaxií byla příliš silnáodmrštilo ho to do neznámaproplouval cizími lesyptáci zde nosili skleněné helmyvázy na hlaváchnaplněné tekutinouono máloco zbylo z kosmické lodirozdal tamním barbarům a čekalna další vývoj civilizacevěděl příliš mnoho věcí kterénebyl schopen sdělitposléze se aklimatizoval začalsi broukat a po letechdokonce cvrlikal.
Pomněnky
Kardiodilema kam se podívášdávíš se smyslyvaříš se v olejomalběna dně kachlíkumalý mozek ve vypolstrovaném pokojijako inertní léčba kocovinyreflexy neodrážejí prasátkakaždý dech i šperk je darován toběv hrdle mi uvízl špuntzatřesu sebou explodujia v přímočařé dráze korkové vlaštovkyteprve těsně před katastrofouspatřím požadovanou šifrumá v pohledu odstín modřina podobně ti voní.
Nespravuj to
Co říkáš tak se nebraňvečerníček ti na pomoc nepřijedekanonáda je slyšet do dalekaa tam jsi tyuzavřený ve vlastní mašlikolony běhaj pozpátku časse tlačí ven prořízlou pneumatikouzahoď křížový klíč z autobrašnytím zámek stejně neodemkneša jdi po svých bez berlí kol bohůiluzivních mysticismůna téhle cestě nepotřebuješ botyhladina vody nedře a nepálía když ji vezmeš do rukyvytvaruješ víc než jensvůj soukromý vesmírpřestože právě ten jsina začátku chtěl.
ZzZzZ
Denně se chráním sedímschovanej pod deštníkemkolibříci poletují kolemjako vosy jsem jejich medík jsemjejich limonáda ve sklenicichtěli by se utopit ale jáse neukážu Zazdím své pokladydo neprůhledné truhlicerozřežu ji na tři části a na každou z nichnalepím odlišnou poštovní známkunikdo se nedozví co v ní byloteprve pak konečněpřestane pršet bzučení.
Minutky
Dívat se jak medúzanehybně šplhá po vrcholuz oka jí vyrůstá palác ledukyslík je studenější než krevjediná zima je status quoskutečně nepotřebuji pohyb jsempouhý svědek vlastních událostíjako nástěnné hodinysrdce mi bije pravidelněbezchybně vždy v rytmu atomovýchkukaček na chvíli vyskočímz vlastních dveří a ruku protáhnuaž úplně do nekonečnachytím ho za okraj a roluju zpětpokaždé když se tak stane pár minutnenávratně zmizí.
O židli před publikem
Požádal o odlitek vlastní hlavy vetřel lak do výminku očí jež na sítnici navždy nesou fotografii požádal o projektor nemocnému opatrně vyjmul bulky a následně je umístil do diapozitivů sekvence spustila šlo to přes rohovku čočka maz nervová spojení u turniketů stály fronty na lístek všichni toužili znát tajemství posledního obrazu když děj skončil diváci vřískali nadšením plátno bylo pokrytozáběry z dovolenéfigurovala zde tajemná ňadra ledabylé úsměvy bříška daktyloskopických bludišť davy jimi proudily aniž by kdynašly cestu ven ztratili sedřív než mohly zjistit její jménotak jako on sám definitivněv první řadě.
Principál
kánon říká cosi o koupeliale já se bojímvšechny šampóny světa jsou hořképrojdu se po ruletěbudoucnost je danáaž na mně To já tvořímjediný prvek náhodyvanu si napustím pouze pěnoupřímo z kohoutkuje zelenofialovájako čerstvě umyté oknoponořím se plavu bloudímsvítá a zhasínákdyž tě nahmatám je tojako bych den vstrčil do zásuvkydaří se mi profouknout stropnahlédnout zrcadlo tvarovatmraky a přece nakonec končímna nule s rukou prázdnoujako gesto Krupiéra jako oběťve vyšším zájmuzachování rovnováhy.
Přebytečná víčka
Odkroutíme uzávěrytahle noc je na lásku zralájako vdova v ovulacitřepou se ti pírkav nástěnných hodinách vržoupovolené šrouby posteleodbíjíš půlnoc jako když žábaplave znakna pološílené stěněměsíc utváří neznámé alkaloidychemických vzorcůroztančím tě na parketukoláž je bezednározesměj se Jako když házíš vlasychytám je, protékajímezi prsty tvoří se spojeníelektronů trochu brníšnebudu ti bránitsehni se až na podlahuproud bzučí chodidlypřeskakuje patníky páteřev mracích se srazítvé mínus mé plusrozhýbe Velký vůza koleje pospojují světyHřmím když držíš opratěchce se mi křičet Vzpoura. a přece vyčkávámdo nárazu zbývá sedm paterjá bydlím ve čtvrtém a typrávě procházíšfází stěhováníKoně od něho mají slabinykečupem politéLízni si na lízninabízím ti hřbet rukyJe vtíravě sladký.
zvětralo
Ucho se mělo utrhnoutale namísto toho je džbán suchýpohár nepřetekl nikdyse nenaplnil Za rohem vrže houpací kůňhororová postava zmizela z něj těsněnež jsme se podívalia poryvy větru v kukuřičnym polivlněj se v pravidelnejch intervalech listůrub rub rub líc líc líc rub rub rubZbytek té zvětralé romantiky naštěstínechávají nevyřčený.
Kotvy skrz
Míjí se míjív kruhu zapomněníuzly jsou dávno rozpletenév násosce hledáš nové pojetíjenže kamkoli šlápnešzeje vzduchoprázdnobalón neznatelně unikájdeš ke dnu v nedohlednua cestou počítáš padající mrakyrozhazuješ kotvy alevšechny jdou skrznakonec zůstaneš u své dlaněvezmeš pero ak jednotlivým rýhám začnešpřipisovat jména a datav ten okamžik se koš utrhnevstaneš a vyházíš venveškerou zátěž hořákpytle s pískem vzpomínkytělo tvá mapa mizí s nímteprve když začneš definitivně stoupatdojde ti že právě tohle málobylo rozhraním mezi tya nic.
šimrání
Poklekniná úpatí hory skrývá se malý jestřábodnese tě až nahorua ty cestou vdechneš celý jeden mrakv pohledu leskne sezamrzlá náušnicekolikrát už jsina všechno zapomněl. bludičky obchází na vrcholujako tucet soudných sesterčekají na tebenež tě shodí do bezedné studnynakrátko v šíji ucítiš šimráníjako by za tebouněkdo stál.
Kyslíkový dluh
Mraky se kříží s roletamivaše svátost kráčí v livrejíchpejzy mu vlajoua ze dna archy někdopřed okamžikem vytáhl špuntvšechno se chystá k novému nákupumesiáši se koncentrují v láznícha prodávají tyčinky na čištění ušísmysly se lámou v optické klamydav se stává nemocným a chřadnekázání rozkládá buňkyv nízkotučné jogurty nekalorickétofu jako bublina ve vodovázejazyk zabředlý do mikrofónustále sytí prostředípodobné akvárku a jehokyslíkovému automatujenže když vypneš všechnoumělé osvětlenínastane kyslíkový dluh.
Oběhy
Vzpírá se mazlík náručikůže se husí v pochodu za odchodjazyk se láme, jen když ho zapálíšnarovná sejako sirkajako chemický vzorce v krvina koho zbyla poslední porceze slušnosti nedojídáa střízliví až do rána, ránemse omaže jako medem jako pastoupřikryje modrobílým povlečenímnež usneš napadne tě slovo rubášv posteli lapený jako v kapsevesmírného klokanatuhle vzducholoď nezastavíšpřemejšlíš o proudění napínáš plachtyšťopky očí odlamuješ od jejich třešnía čekáš, že něco zbudejenže všechny planety jsou jen jakopříliš ostrá konstrukce všehomíra z lustrůa lamp tmavého pokojepomalu točíš hlavou jako diskotéková koulev tisíci malých, rozstříhaných, poslepovaných zrcadlech přibližuje se obraz vlastní kompletnosti, konečněpřestáváš chápat oběžnou dráhujako tartanový ovál.
Jsou kopce který úsměvem nepřejdeš
Předpověděl jsem tmua teď se děje každej večernásilně a nenápadnějako jakýkoliv přirozený výběrs každým přibývajícím flámem někdo zvracísoutěžící se tenčíodpovědí ubýváa na konci čeká jen ta poslednípachtíš se kvůli ní tůníšeptemmočálamaaniž bys ji chtěldoopravdy znátje těžká jako dvě dataozdobně tesanýcelý je to o tomsprávně se ptátříká mi Kárltak se ptámjak se píše posledníbáseň o tomže už nemáteco říct.
Bezejemná
I kamenné zuby vylámeš sijsi jako divá, vykládáš karty v neprospěch zákazníkůna lýtku nosíš tetování ve tvaru hadahádám ti věk dvacet, možná vícdnes je den, kdy ti vlasy zešedivízezadu stále čekáš útokotáčís se do zálohyzkoušíš tarotní trikyjak přečůrat osudco máš vypálenej do páteřetak utíkej, běžsvěř se knězi s vodní dýmkou mezi zubypořád lepší, než říct pravdu do zrcadlav tvých útrobách necrčí krev, to je jiná červenákabernet s velkým K jako kyanid spánkuvšechno oddálíš dvěma rovnoběžnými proužkyna tlačítku hi-fi věžepár loky z pětinového sklavidíš se v něm kulatáa někde vzadu v periferii mihnu se jápokládám hlavu na vyšívaný parapetna ozdobné frčky prošlapaného koberceposlouchám, zda nejede vlakkoleje v obloze jsou nejednoznačnénikdy netikají a přece je pod jazykem prázdnou postele čeká mě jen půllitr vodyna sucho v ústech k ránustačily by i ty mrňavé nůžkyna nehty k odstřiženína tak malém stéblu visímjenže všechna potkáváná ostříjsou příliš tupápříliš hrubá, víceméněbezejemnájako na baterii v rádiu kde šumím, kdepraskám v nezřetelných výbojích, kdevysílám kódované zprávya věčně mobilizovanývěčně ve válečném stavučekámna Frekvenci.
Kuličky
ohořelas mě, i já tě ohořímv naducané peřincev kolíbce dokruhu zapálenéuši si čistím cukrovou vatoufixem si značím nároží, jež mi patříumanu tě pouťovou větouampliónem z centrifugyodstředivou silou, co tě vyhodí ze sedla labutěna pohyblivém ramenispadneš do pískuotlačí se ti do něj zadek a jáse na tom místě zahrabujako želva své vejcenarodím se znovu a odejdu v mořekteré mě pohladí nekonečnem rukoukde mě sůl bude šimrat jako trávamezi konci prstůtam kde končí prstyzačíná totiž astronomievyfouknu obláček ve tvaru frázea moji duši rozvane vítrchytáš ji do vlasů, ale marnějenom pár bublin, v nichž jsem usídlenýjako v srdci atomuzbytek skáče po podlaze podobný nezbedným hopíkůmkývají se mi z toho hlavyje mě tolik, a přece si připadám lichýtak už si cvrnkni.
Jak ti to říct
Poddej se tomulouhuj se dlouhove vaně s bublinami a mořskou solíve spárách kachlí šplhaj malý dinosauřizakrátko nekdo otevře a přistihne tě při onaniirychle schovej ovladač od televize pod hladinušpunt už je vypuštěnej a teď srkávodu jako tvůj otec kávuuž ráno mne si od brýlíotlačený kořen nosujako by s nimi prospal celou nocjako by se mu sny zjevovaly na stropě místo za zavřenými víčkya on na něm pozoroval nahé herečkykterak se mísí s bohatými podnikatelito vše v dioptrické kvalitěale teďteď tu sedí úplně normálníještě se neoholila čte si novinyje to tvůj hrdinazíráš mu na pažejistě by kdekoho přepraldojíš svůj rohlík a brašnusi hodíš na zádaúplně sámnečekáš na vyprovozenív předsíni si tajně zkusíš jeho botyjsou dny kdy by ses do nichvešel celý.
Květníky
V Kampách kempujumůj tým bezstarostných velbloudů osedlal Cestukouříme kouříme, co je ti do tohopísek není na sypáníz písku sípu, je na kašláníkašlu laň za lanímísto hlenůhejbnu se kostrousejmu se, jsemantibiotikem na svůj druhpluh tlačím dálpluju polemkolem ohrad jsem volem, stromempřelomem prokletístoletí ohnem narubyvysajem z potrubíúzkými rty a úzkými zubypoložím tě na lopatky i na kyblíkypoložím tě na hřebíky, budešjogínem budeš kmínem co mojipolévku sází budešsazí na mém chlebutrochu mi kazíš estetikujsem plný tiků, tikámpukám, klekám, předsedámsektámjsem ten tam tamtamplkám prosebným rukámdýžky pohrdám z výškykde obří sloni malují stromykde pláž se miluje na dobrou noc ve forměbílého krystalizujícího se mrakujsem totem; reflektory vozu ti zablikám vrkůtak projdi stěnouprojdí zdí, stejně jsi má, alepřecejen bys to mělaudělatna rozloučenouto ti neublíží.
spánky
Tady už nezbývá než se jen dívatneprozřetelnost ukazuje své zádumčivé cestyv rybnících je tichosmích se utopil nahota je oblečenáporyvy čeřej koruny stromůa někdo z flašky vysál všechen vzduchvcucává mi to jazykkdyž mě hodíš z třetího patraexistuje vysoká šance na prasklinuněkdo dovnitř vfukuje kouř někdo smogytrochu láteřím trochu hravě aleuvnitř jsem smutnýjedinou mojí útěchou ježe takhle hlavou do skla navlečenýmohu se potápět do nečekaných hlubinaniž by mi pukly spánky.
Zlaté ryby
Jako nově zavržený vesmírnad talířem večeřeuvařené z láskykvetu si v posteli z lopuchů svinutýchbalím se do arabských chlebůvnitrostátních plevelůa ty hraničíš hraničíš. když dlaně už nejsou rozevřenéslunce je zašité, poslepovanéa obrázky přestříhané v kolážejako tři prsty na svátek tří králůsvé přání zlaté ryby vyberu sijako vždy až po zavírací době.
Páter
Jsme v nejdivnějším ze všech světůmezi stánky se zmrzlinou, klaunovskými botytryskáči a potápěčiale snad se pletukdyž schody jezdí nahorua lidi do vagónů nastupujou dobrovolněa když já mám svůj pokoj a ten někdo zdědí po mněa když něco hoří a pak prostě zhasnenení mi jasné, jestli to teda bylo, anebo nejestli to platí jako kniha nebo jako mincezmatenou hlavu vystrkujuzpod zplihlýho límcea trochu nahlas uvažuju, jestli je to všude stejnýlidi bydlej v barácích, baráky v lidechdůchodci i novorozenci měněj si plenya pokladny cvrkaj v trafikách, v obchodecha já běžím nahoru po jezdících schodechco jedou dolůmozek mám prožranej od hladovejch molůDo lebky sroluju si tričkodo žíly píchnu paraplíčkood koktejlua představím siskládku z motejlů a jejich kosterJedu páter nosterfurt tou samou cestoutam a zase zpátkya pak ještěa ještě jednoubez zastávky.
neamerická
Nakonec skončím jak si představujua že je to smutnéticíc papírových kapesníčkůnebude stačitmusím víc číst ezoterické knihymusím hledat řáda svaté slovoabych se nezbláznilkdyž sedím u telefonu a čekámkdyž v každém zaklepání dveří slyšímže teď už to konečně přijdei když nevím comůj odraz v zrcadle má zpoždění když máváma na všech čtyřech plotýnkách sporákuzeje cosi připečenéhoa já to pokaždý zapomenu umejtpřestože ráno se odhodlávám a večersi to představuju před spanímPur ze skříňky stejně nikdy nevytáhnuv tomhle věčnym koloběhupořád něco květe něco hnijea něco bude jen nějakdokud sámnezaklepu na ty své dveře.
seprané koktejlky
Namoč mě v půvabuplouži se, mňoukej, opři o stěnutak řvi, vždyť tě držímdo koktejlu po pas ponořenátvá sukně je papírový deštníkpomalu se rozleptáváuštkni a já ti to oplatímkrk má jen dvě tepnydost málo na dlaň plnou prstůdržím je v hrsti, když se otočíšvšechno upustímtípni ty nehty jehlou podpatkuvždyť jejich bříška ještě pořád hořínoc je zavařená ve sklenici bez dnauž bychom dávno měli jít spátvlezeme do postele a tysi ani nesundáš boty.
Nepřijatelno
Kam se poděl tvůj hrtanv jícnu je zhasnutoletargie už dávno neobtáčížárovku nahoře u stropui ty abstraktní věci někdy vychcípaj abyse narodily znovu akonečně správněprvní plenky jsou charakterisitckýsterilní močídokud nenačichnešdokud nenasaješ ty houby co lítaj ve vzduchunepochopíš floutka co má olejovej jazyka v břiše akvárium sardinekco dokuřujou vajglykdyž chlapi dejchaj břichamapak musej kouřit i tyhle srolovaný rybyosud je vydlážděnej tartanema divil by sespodobu kolika míst na sebedokáže vzít hřiště za panelákemjenže když ti zbouraj i typitomý stříšky na kopci kousek od metrapomyslíš si možnási úplně klidně pomyslíšžes všechny ty vysněný místanavštívil doopravdy.
Aritmetickej azyl
V kapce splašily se konvoje sekvojípodobojí jím plastikovou lžicíjsem zkrabatělý tabatěrkounápady mám pookrovanéjsemjsem z té samé hlíny jako tychytají mě z toho mrákotya přece jsem bílýhrdý muž ve své zemihnojím svůj trávníka akvárium udržuji suchéjsem sluchem co bije na druhé okomám proto radikální vysvětlěníjsem trafikální tření bez měřenínízký tlak a nízká mračnanaše těla jsou stlačnáv prostoru je hračka co pískái když se jí nikdo nedotýkáa tak ti vykáma tak vám tykámpřicházím k sobě v částečné obměněstřídám se s malátnými průkopníkyve tvaru zubů štikyveve vyslíbeném království černémafiánské ruky protrhlo seokrajové pnutínaše hnutí za mosaznou nebesje liché vrávorání mezi nepřítomnými duchyjsem suchý jako pannav kondomu spatřuji nemoc naší generacepraha je poslední štace nemocnicejestli se chceš dozvědět více kliknina odkaz který neníjsem tvé slané probuzenína jazyku pár semen cizích mužův břichu chuť záplatovaných pulzů křivýchkurzů parníkumůžu už vejítmůžu už dáltrochu jsem po cestě poodvál od hlavního cílemé mílemé mílové botytaktické vrutysnoubí se s milými vrtulníkyaž usneš nad hieroglyfyvzpomeneš si na měkdysi teďjsme tu ani jedennebyli sami.
Potopa
V polívce třese se mouchapolyká sama sebeškube nohama jako malý paralyzovaný záškodníkspolknu jí a nad mým domemrozsvítí se hvězdanavždy tam spatřím sluncejeho paprsky jsou jako provazystahují smyčkuje tak veselépodobné radosti rozdloubaného pískovištěmarně si mnu obočí do protichůdných tvarůs ubíhajícím časem připadám sijako Noe Nového světakolik srdcí sežereš tolikrát jsi zvířetemna zádech mi rostou blankytná křídlatelevizi sleduji už jediněvytaženou ze zásuvkya světlo probleskáváv pravidelně krátkých intervalechšetřím na svou archu tak jako ostatníJestli potopa nepřijdecelý život doufám v nesmyslnezbývá tedynež se v ni modlit.
Rozlitá
Tahle konvice plakalapřelejvala v sobě vlnyodpařovala zármutky jakokoberec odpařuje bublinkyrozlitý limonádyvšechno se vrací do kloboukuto on je moudrýa šaty jsou moudrétmavěmodře rozumnépomalu mi v nich pukají spánkyvčerejší pohřeb se příliš nevyvedlv krabičce je popel a nicco by připomínalo života korále a svíčky narubyco hořej plamenem doluv protestu proti gravitacinedávaj smyslale možná jsem jenna nesprávný polokouliano určitě bude to taktady hořím od sluncea pomalu se vypařujujako limonáda rozlitádo koberce bublinkamaaž ke stropu.
Odpar
Hadi se snoubí s ženštinamimá kštice pokrývá půlku světajsi-li žena, pak právě tu tvojizbytek jsou holohlaví mužiozón je nabitý částicemiskládáš se z nich a já takya doktor nám přiložil naslouchátkoke spánkům a na prsato proto že tu tak nesmyslně píšuza nás za obato protože on si občas přečte noční vzkazya tak jsem poslední dobouraději mlčenlivejo vesmíru přemejšlim už jen u umyvadlamaj stejnej tvari odpadní trubicia na zrcadlo nad nímse odpařuje všechnoco jsem nestihl spláchnoutněkdy váhámjestli náhodou nejsembůh svého vlastního světa.
Poločas rozkladu
V laskavém hávu divadelních kulissmála se až jí zpod sukněstoupala stužka vůněotáčela se na kočičí hlavěve výskoku obratně propínala lýtkaa když špičatým copem propíchla oblohurealita se nenapravitelně zcvrklado vypuštěného balónujenž se v nezbytně neviditelné atomyrozloží až za několik tisíciletíCelé mi to přišlovelice neekologické.
Alimenty kocoviny
Hašený popelokapem skapal na chodníkmezi dlaždicemi rostou drnyslunce se vznáší ze záštitua tví rychlonozí jezdciplazí se úsvitem z bojiště pryčMáš nepohodlnou náladu prázdnajsi jedním z nichbuď se musíte navzájem zabítanebo rozejítaby ti už nikdo nemohl připomenout tuhle prohruPo ztrátách jsou věcijiný než před nimastarý kontury vypranýv prášku z reklamya skleničky vyschlýčekaj na další láhevpo mejdanu se vždyckyněkdo vzbudí dřív než ostatní.
kapemi
Bubáci vylezli do ulica v hubách cucali větrový bonbónypřitáhl jsem si kabátjejich dech se dokázaldostat pod oblečenírozepnout košilia na těle zrmzlinou vytvarovat vločkujako je v zimě na oknechstudělo topřipadal jsem si jako tetovanejpříslušník klanuzačal jsem se bát dotyků všechnyhorký ruce mě tavilyměnil jsem seodpařoval na voduv koloběhu mrakůcestoval rozfoukanejtříštil se o skályobklopoval horynakonec sprchloněco do hlínyněco na lidizbytek skončilv děravym umyvadlepod nim stojí lavordo něho kape.
horoskopy
zoričky snímaj lampy lesní porostantikvariáty všeho co se stalopromítaj se na zdi podchodua kolem sedí můj zástupFlákač a Flink a Chaoz a spousta dalšíchjen tak pokuřujíbaví se promítáním na zdi vyvalujounahý bytosti promočený potemsnad z milosti snad ze studupropadaj se podlahoudo tajných komnatv něvědomí hraju si na vojáčkyv ringu armáda je rozestavěnádo všech čtyř světových strana taky vertikálně vzhůruukazuju ti souhvězdí jsemromantickej znám kecy znám správnýnačasování ale kurva nevimkdo je ten druhejze všech ho mámim ale poznatneni jakjako horoskopy co nikdy nevyjdou- ty stejnýco jsem nikdy nečet.
Až bude po všem
postím se mé názorové blátoje nevyvratitelnélehce čichám k amazonkámmají jen jedno prsoutíkám po poloukolijsem zbrklý a návykovýkřížem lemuju nesvaté cestyv terči šípy zabodnutývyndám je a vyřežu z nich modlys ostrými hlavamia ty mi říkáš pořád mi vykládášjaký to bylo támhle za rohem krásnýodvážim si tě na dvoukolákuomámenou chlastem ne kyjemne do jeskyně nejsem pramužvoním a jsem načesanýs hrudí nezarostlounatáhnu tě mezi břízya rty pomažu lesním ovocemaž bude po všemvrátíme se do paneláku.
dlažební jistoty
Protekla hrdlem a ustlala siu nohou své vlastní postelezáda měla kamennáa z prstů jí zmizely otiskyvyhladily se do růžovaskelně jako porcelánzdálo se jío krásné bižuteriio náušnici v uchu žirafyv tom snu měla jednu na vodítkua běhala s ní po ulicícha nakonec ji pustilatohle bylo její rozhodnutívšude to usínalo bez lidícelý dny v tom snunemohla narazit na nikoho živýhoa přece byly květináče v oknechpermanentně zalitýa okenní tabule vypulírovanýmyslela siže je prostě jenom nevidía tak chodila po všech hlavních třídáchsnažila se vrážet do neexistujících chodcůmávala rukama dělala bordelrozhazovala časopisy z novinových stánkůvšude po zemijenže když se druhej den vrátila na místo činuvěci bylo jako dřívtichý uspořádaný a uklizenýprázdný ospalý místo kde nenimožný zanechat jedinou stopukde se vymaže všechno kroměprapůvodního směrupak si v jednéz výloh značkového butiku všimlaže to ona máprůhledné očinejdřív se rozplakalachvíli seděla na zemi jen takdívala se na světlojak se mísí s omítkou domůnakonec vytrhla z dlažby kámenvzala ho sebouspala s ním v objetísvírala ho rukama ležel jí na hrudijako polštář jako domácí mazlík jakotrilobit z jiného věkua když se probudila cítila že tam pořád jechladný a těžkýbyla si jistáže ten už zpátky nikdo nevrátítak jako ji.
Pusto
Jsem i když dělámže nejsemabsolvuju, plujuloudám se, lenivímsem tam kopulujuv reakcionářském nihilismukdyž dopiju láhevopouštím matračkua padám přímo ke dnubazénukteré je průsvitnéjako obrovské brýleza nimiž se potácíbílé plánětam nenío čem přemýšlet.
Mlčoun
Žíly jako chodbydo všech těch místnostíhygienicky vytřených jódemvytřeštěný oči vykapatbílé bulvy bílé zubybílé pruhy zebryjenže některým lidem na přechodusvítí pokaždé červenáa když náhodou šlápnou vedlepropadnou se rovnou do silnicedo betonového pruhukterý vede až na východ Asiekde rybáři kouří dýmkya tukem z vyhynulých druhůsi mastí popraskané rtysvezeš se s nimi na mořeukrytý v podpalubíuvízlý v sítibudeš se třepat mezi ručněpletenými okya přemýšletproč ryby mlčí.
Záclony
Za oknem je alej politá světlemfénuju si vlasyvlajou jako vlajky lodíve větru šlehaj mi o tvářmám tvář ošlehanou fénemdívám se do protějších okenprůhledné tabule do dušeneprodyšně uzavřenéplastovými rámy skrz které nefoukámé černě zakroucené pramenykončí na skletočí se po němbruslí piruetyale v ledu není ani rýhajsem si jistývakuum nikdy neumíráa záclony jsou jenomo něco důmyslněji utkaný řasy.
ucelený
místo obojku mám vypuštěnou gumuje černá a přiléhavě sjetáladí mi s vlasyz kterých čouhá hemisférajako letáka z něj složená vlaštovkajež odlétá do neznámacucám si karamelkukdyž zrovna nehraje hudbaje mi fajnz prstů odkapává samolepkaa to mám rádkdyž sám od sebe držím na stropějako mouchajako lustr co má místo svíčekmalé sošky nahých tanečnic z porcelánujež se otáčejía k tomu hraje hudbaz krabičky na pérkozaklapnu jí a položím na ulicinikdo jí neotevřeje tak tajemnápoložím ji doprostřed žlutého kruhua všichni ho obejdoutak jako tymůj milý čtenářivím co udělají onioblouk o velkém rádiusus čepicí přes očia za rohem zapomenoutak jako ty můj milý čtenářimá malá osobní terapie ve dvouna témachtěl bych být ucelený.
Ubrusy
panelák zabalený v celofánu aby neunikla žádná z duší jeho obyvatel vysává je hučivým motorem stoupačkami plnými rour plynovody elektroměry a výtahy s tlačítky co vedou do neexistujících pater ve kterých jsou stěny vycpány barevnými polštáři každý kdo vejde obdrží na požádání chlazené pití jenže záclony se dnes vlní úplně jinak jako když tančí ubrus puštěný z balkónu nepravidelně zcela náhodně a proti veškerým vzorcům z učebnice není kudy ven ale to nevadí svět přes zelené pravítko nikdy neomrzí a lízátka budou už napořád sladká.
výhledy
najednou jsem unavenýválím se na dně mísyprohýbá mi to zádaasi už se nenarovnámjazyk mám z pendrekovejch vlaštovek zčernalejjako trofej nechám ho viset na stěněze které setřu dva vzpomínkové flekynedávno jsem potkal tvůj obličejna jedné z příměstských garážía všechno bylo rázem povědoméa nic nebylo dávnožádnej prach ani tunylistí co pohřbívá a hnijejen okrouhlý dna vysekaný z láhvía nízká hebká trávaco roste na kopcipo sanatoriem.
aviváž
Mé prostěradlo už začalo kvéstkdyž ulehámmačkám listycizokrajných rostlinráno se vzbudímpohlcenýsložím sám sebedo komínkua odvezu domůna vypránísvět z bubnu pračkyje odstředivýmyšlenky mě opouštějíjsem prázdný a čekámna aviváž.
pískovec
jsem pouštíkdyž odpouštím vámvyschlej a prázdnejvnitřnosti z pískurozdávámrychle se vstřebávámsám do sebeve volných chvílích čichám éterslýchám vaše slovaomleté do dutých křišťálůabych jen kývla přece holubi kroužej furt v tý samý sinusoiděa vlasy se točej do spiráljako šroubovice mýho já- má tvář se ještě pořád odráží ve výloháchjen když vám souhlasímpokaždé zmizí.
tohle fakt ne
tak se vyvíjí z malého vrabcev komínu na posádcezrobili z hlíny člunyodpluli od své eskadrony aby mělismetí v písku, smetí v nitrusmetí na vlastnim intru dítě brečív klíně dítě brečí před i pojako navždy napůl vyndanýmalý náhody nehrajou na bodyhrajou na puky v síti na pukyna kalhotách jako házet hráchna vědmu jen tak se nezvednupřevezmu závazky zavěsím taškyna přepážky a proclívat budukódem očárované prodavačky.
Dýchačka
Seno malé hypertrofické holceco zamlžila všechna okna autobusuúplně samanoční linkou jela domůmrzlo uvnitř mrzlo i venkunatřela si pusua ztratila podkolenkua když vystoupilaza těch dvě stě metrů od zastávkyk jejímu vchodudokázala vydýchat celou tmuTak začalo postupně svítatzatímco ona furt myslela na toho hubenýho černovlasýho klukaco se jí v hospodě pokoušelpodstrčit lísteks nějakým neznámýmtelefonním číslem.
Mezi čtyřma očima
Dneska jsem se toulal
jezdil po sněhu
šacoval sukně výkladních figurín očima
přejížděl brázdy sněhu
Fotr moudrosti
Strávil jsem pochodeňúzký a hybridní náhrobekna úzké a hybridní střešeprošel jsem chodbami až na úplný koneckanárek v kleci notoval sošeztuhlá se smálakameny padalya mě dojímala obřadnost těch dvouta samákterá mi chybía točí se kola, disky, mrakyzapomenem všechnojako jména z foteksluneční hodiny pochodují dokolaabychom umírali a rostlipostel po postelivlastní kostiodrazy duše, úzce nakrájený plátkymodrobílé nicschované ve slepém bodu mezi očimašipky na chodníkukruhy z kamenůsedřené kůry poskládané do nekonkrétních tvarůpneumatiky navlečené na kmenyjako prsteny na prstkrálovské odpustky, míchaná vajíčkajednoduchostpro potěšení druhýchAž ti zprostřed dlaně vyklíčí kytkaa listy shodí žílybudeš Ten Samaritánkonečně pravýa tak krásně nevzdělanýBudeš mít tendencizaseopakovat věci.
Ručníková válka
hraješ na varhany prstůmýdlo šplouchlo pod hladinusymfonie sprchyvlasy jsou slepené šampónema já si v duchu pobrukuju:"vana je hebká jak čerstvý dítě,do týhle koupelny okna nesvítěj,vzal bych tě do křesla a hned někam ulít,vana je hebká jak houba na tabuli. "a ty děláš ááááájako u doktoraa to mytí se ti líbía z vlasů je horaa dvě oči pod níněkdo přibilasi vodníka pak jsme se na sebe oba podívalia uviděli svý směšný hlavyv kulatym disku přilepenymna čele toho druhýhotys v něm vypadala jako zdravotní sestřičkazatimco já měl na sobě uplej trikotnějakýho superhrdinyna chvíli jsem zapřemejšlelo ručníkový válce.
Ty nejlepší vlasnosti
Když projdeš záclonou řasona je najednou sama a naháchtěla by obléct si gestasvých předešlých milencůale mrknout jí není dovolenoV pupíku vypotí jezírko potuje slané jako mořekoupeš se v něm a dělá to vlnyna styčných plochách břichlinie mezi tělybývají rozmazanéKdyž projdeš skrza černou panenkou jejích očísleduješ sebepochopíšproč ti zrovna teď hladí vlasytak prapodivným gestempochopíšže někdy tam možná ani nejsi.
O rybaření
Jako bys polkla rybujsem pohlcený v růžovém kluzkupadám na zátylek a těžko se sbírámbojím se abych nenastydltakže Mt. Everest nakonec nezdolámale to nevadí protože pointastojí stejně hluboko pod vrcholemklíčí v tý promrzlý zemi naducaná rovnicemao bytí a vzájemný interakcidvou rozdílnejch vesmírůkterý ne a ne vybuchnout. A tak sedím na cizí planetěvlasec prutu míří někam do tmy dolůa snaží se vylovit něco vícnež jen starý rozbitý rádiaruku mám pod bradoua na hlavě stínítkood lampy připadám si jako Číňanzmatenej ve svý svoboděhledající hranice, který chytána konstantně nesprávnou návnadu.
sebesoda
Když přijde, v zatáčkách se vzepnou žebříkya svodidla začnou česat hlavyjako bys skočil šipku do skályotevře se buď onaanebo tyKdyž přijdesvý rty si necháš proděravět kouskem železaa rozházíš vlasy, aby každý z nichhořel po tmě podoben sircePodruhé v životě si koupíš módnísluneční brýleKdyž přijde, všechno se vrátí do normálupřestože ty šílíšJenže když šílí svět a tyjsi zaledovanej ve svym kliduto vzduchoprázdno naznačuježe taky možnávůbec není.
škatulata
ticho jak v babiččině pokojia nepořádek v hlavěpán s vestou stojí na autobusové zastávcebýt o sto let zpátkyprohlížel by si cibulovkykdyž lidí spí půlnocírozestupují se domycelé město žijestromy se houfujía tančí s radostně blikajícími tramvajemijen ten pán s cibulovkami mlčísleduje ty své hodinkya když přijde ráno, zmáčkne stopkyto se pak všichni probudía neví nicjen že ulice se proházelya včerejší mapy už zase nedávají smysl.
koncert byl zrušenej a já zůstal doma
Ruce si promílám i promíjimtrochu klopýtám, lidi přehlížima přece když se mrakem mihne botasvět zbystříuž dlouho jsem nekoukal na terrence a philipazvažuju, že si konečně přečtu portnoyův komplexod perverzního židanebo knížku co má na obalunalejvaný mlíkonejsem si jistej vůbec ničima věčně se mi rolujou ponožkyjenže když rozleptaný jádro poslepuješ dohromadykrystaly změní svoji strukturu na buněčnou formua ty konečněpromluvíš s kamenemdojde ti jak málo znamená všechno toco se právě teď dějedojde tiže z dlouhodbýho hlediska nezajímáš vůbec nikohoa tak si ze soucitu aspoňnapíšeš tuhle nekvalitní báseňzasadíš jí do země a čekášjestli z ní vyroste něco hezčíhonež ošklivá hysterická housenka co klíčí přímo na chodníku jenžekdyž svý smutky svěříš zemimotýly z toho nečekej.
koncert byl zrušenej a já zůstal doma
Ruce si promílám i promíjimtrochu klopýtám, lidi přehlížima přece když se mrakem mihne botasvět zbystříuž dlouho jsem nekoukal na terrence a philipazvažuju, že si konečně přečtu portnoyův komplexod perverzního židanebo knížku co má na obalunalejvaný mlíkonejsem si jistej vůbec ničima věčně se mi rolujou ponožkyjenže když rozleptaný jádro poslepuješ dohromadykrystaly změní svoji strukturu na buněčnou formua ty konečněpromluvíš s kamenemdojde ti jak málo znamená všechno toco se právě teď dějedojde tiže z dlouhodbýho hlediska nezajímáš vůbec nikohoa tak si ze soucitu aspoňnapíšeš tuhle nekvalitní báseňzasadíš jí do země a čekášjestli z ní vyroste něco hezčíhonež ošklivá hysterická housenka co klíčí přímo na chodníku jenžekdyž svý smutky svěříš zemimotýly z toho nečekej.
Po dlouhé době
V posledním tažení slimákovi deregulovali nájem a on se konečněsvezl na koloběžce.
Usnul jsem v topinkovači
dneska jsem se roztočilúplně do kulata a jako bych měl těhotné břichopřešla mě chuť na náramkybyla to jen chvilkaco se albatros změnil v pelikánaa já poprvé pochopilkdo tu má patent na pravdujenže i tak mi od začátkunebylo něco jasný:Když vlastníš obřínevychovanou kočkuco ti jazykem obtočíkrk o všech 360 Cjako kravatapsa už si nejspíšnikdy nepořídíš.
mýtusy rebusy
V karanténě se vyskytl obří kazmámonéřka vymámila na dělbuchu další explozikdyž si v pravou chvíli zlomíš vazkdyž zapadneš do nedělní nocistáda mraků ti stárnouV dimenzi podobné té našínarodilo se oko paví a jako včerejší mysliteléopustilo nádenní rustikálV rušnu pozdního odpolednev kaši ruchu dělícího hlavní tříduod té opomínanévrodil se do dlažby městanový kristus poopravený a s dřevěnýmikončetinamijako pravý mystiktřikráte zakokrhal do rána, pakobeplul obzory a vlastní séměnakonec rozdal žádoucími těm ne-.
Ariel
Zdálo se mi, že jsem lodiodamputoval admirála. Výsledek byl překrásnej: Mořese klepalo před plachetnicí hnanou větrem a bandou rumovejch námořníků. Pokoušeli se volit si náčelníka. Bez úspěchu.
tajem sví
zasekli jsme časdo malé betonové škvíry a přelepili izolepoukostěný prsty na okraj klepouale my si pobíháme po ulicia nikdo nás nevnímájako bychom byli někde jindesami dvazasedlí ve třmíncích navzájemzmrzlí ze sněhu ukutálený tajem a tajem svýmalý tajemství.
Přemýšlím o špuntech
I kdybys tisíckrátobeplul zemiona bude pokaždé za rohema nasbírat je potřebasedm klíčůk její komnatěz plachet ti foukáa vlny přílivu jdou od břehu do středu mořekde sedí zakletáv černé obruči a bílých šatech--když ji vyndášvšechna voda se vypustídovnitř země.
solnodráhy
Životy tajně odplouvají přímořským kanálem a ty nejsvébytnější se mění v sůl Kanibalismus tak přetrvává.
spirittrip
Asi co víc chtítnež vysedávat ve své kostymércea převlíkat tvář stejnějako údělyjako navoněný sejryv krysích pastičkáchLouskáčkem otvíráš mozky ořechůa čekáš na pohádkové šatystále nových, stálestejných barevAž k omrzení točí se hodiny v nádražní halepořád tím samým pohybema proud světla z kulatého okénka nahořemíjí je v neměnných intervalech, zeď vypaluje drobným sluncemJen v rituálu úschovny jako by se děloněco neobvyklého: Zapomenuté kufry cestujícíchrozplývají se do mlhava nebomění svůj tvar, zatímco jejich majitelé takprožívají věčně nové životy.
řasnatý
zatoulaná manekýna prodala lístek do kina starému pánu co nechtěně zíval na kolemjdoucí z obroušené lavičky podroušil se až pod ní do snu, jež ho vynesl v oblaka písečného prachu a dun hoven z orientálních velbloudů když se vzbudil, na tváři mu vyrostly noviny a okolní město s vitrínami a chaluhami jako by vyskočilo z moře; okna byla dokonale čistáže ani neodrážela jeho tvářjen sem tam obsahovalahrbol v podobě mizivého planktonupán tedy škrtl sirkou, zapálil dýmku a potáhl až semu začalo kouřit ze slzných kanálků, tehdynevidě na cestu, zoufale vnikl do toho řasnatého města a ulice byly vodnaté jakobludiště Atlantidy a on běhal a běhalaž do konce, jako by hledalbájné fimfárum.
Senzace
nažehlenej promenádník upustil špičkua sáhl si na srdcenastala tma v těch bílejch šatechtak symbolickejch pro unylýnedělní odpolednezbyl jenom střapec vlasůa zbytek jako by vyklovalfunebráci i ostatní titulovanízděšeně uvažovalikam se ten nóbl pán asi poděl aproč tu po sobě nenechal anizubní čelist k identifikacimnuli si bradyale nakonec někdo pokrčil ramenamacož se stalo módouzatimco na chlapa v bílym pláštikaždej zapomněl .
eSKa
Když se Aššovistmívá na poklonukonečně rozhrne vlasya ukáže tvářZ malých bodů v dálcekde svítí prvnílampy městanavlékneme korálena dva krkya pakúplně tišívzepneme těla dokud se nerozlétnou.
Sousta
Někdy vykrádám sám sebejako slabost antikvariátujsem zaprášenej historiíAle všechno dokola běží a zdrhásedim v epicentruturecky zkříženeja marně koukáma snažim se z rozmíhanýchtváří lidí zjistitkomu se podobám. Kukačka odbila noc nocmaličká černá skříňkazačala hrátSvý objemný sousto povalim sijako brouk předsebou dál.
Den v parku
Na nebe vyskočil broukzajiskřil nohamaa s očima pohanasfouk svíčku sluncejednoznačnej ležim v trávě: dneska byl skutečnej dendržel jsem ho v rucejako zabitej časse zakalenym pohledemčas neznámýho člověka co bydlív úplně každym městědneska byl skutečnej dena já ho celejproseděl na lavičcea vůbec na nikoho si nevzpomněl.
fejrytejl
Jako arzenál vybuchlejch kuličekmlátim hlavou v rozšafnym rozpoloženítohle odpoledne bylo vážně vyvedený . král si bruslil na jezeře a všichnikolem něho řezali kruhy jako voskovej panákroztekli se pohledem do sluncea nikdo neměl černý brejlev týhle pohádce Zase jsem starej a dobrejzase si šisuju vlasy strkánim hlavydo imaginární trouby a zase poučuju vásjak se máte chovat, aby vám spadl hřebínekz vlasů rovnou pod nos.
plachtič
někdo se chtěl podívat co mě tlačíjsem malý ucho džbánu a svraštělý obočíutržený řetízky řetízkáčů, bába mi prodalaasi nekvalitní bylinky. trochu teď mlčimod září nesnídám a kvalty aut v okněpod kolejí rozhodně neodpovídajfrmolu v mejch představách, ráno zase zaspímden, vlasy si umyju v kafi, dám tři čtyřikaramboly a lesklej skočim z panelákuabych snivě plachtil, jasně že nevíteže já se zase naučil lítat ve snechjsem teď dobrodružnej a furt prcháma to mě děsně baví když jezdim po zábradlíjako Jackie Chan sem nepřemožitelnejúprkář v zubech nesu kořist ani nevim kamale až se jednou probudimurčitě si jí nechám u postelea ona tam bude už napořád.
Jose G.
Lodní šroub projel mi páteří a nikdo už nevěří že co se stalo. že srdce schody pokapalo do tvaru houslového klíče oči se klížej- a všem se stýská v svátečním. dnes bůh se zlískala my s ním .
letadlová kampaň
Zhyzděná deka probouraných pavlačíráno jsem vstal bez námahyprohlížel slunce v ulici jakz fotoalbaa říkal si kdy to skončíněco hejbalo stromamanejspíš život kterym seutajují stínymezi zdmi po kolenanašel jsem rozkouřenejvajgl od letuškyvzkaz exotikytiše odloupl etiketucizokrajna a jako vínostoupaly mi do hlavynahaté baletkyz minipoutí rovníku. Tu noc blikal maják komínuvýstražnými světlya letadlose mu vyhnulo až na poslední chvíliostrým obloukemkterý pootvíral všechna myslitelná okénka.
ZŠ
Návalem sladkostipromeškal denv drátěný šatně po oběděna moment strnulobtěžkán přítomnostíprsty se mu roztahovaly do dálkyjako sinice po rybnícezačal poprvé absorbovatostatní dětia jejich kulaté obličejeotevíral jim konzervy hlavičeka smál se smál sesmál sezničeho nic najednou stal se pánem.
92´
je mi sedum adal bych si kornout zmrzlinyjenže mě bolí v krkužvýkačku z chodníku neseberupronásledujou mě kočárkya telefonní automatyudělám kolem sebe ostrova radši zapomenukým jsem.
just one little for you..
odpolední přistánímezi pokojovými rostlinamichtěl bych si vzít tebehned tady na podlazerozšlapali bychom tisícvinylových deseka jejich střepy slepili do navždypřerývané stopy.
porcelánové baletce napraskla hlava / vodou mě omluv a dál víš co se má dít
kašničky víček za očima proběhlo setkání panenek kolikrát za život měla jsi tenhle fosforeskující pocit. hořlavinu zapálily dvoje vůně a v náhradním parku baletní rákosky lítaj vzduchem pověz mi jak málo stalo se za roky pověstných šancí utrpení v peřinách zašitý pohlednice z dálek jako vykašlanej syčák chtěl bych tě teď a tak podvádím a piju sem rozervanej šacuju sukně mě nezajímaj jen ty jsi nedaleko na banánových šlupkách sklouzneme se do bazénu ty v bikinách a já jako tvůj osobní námořníkzmizim v hlubině bazénu a z jehodna budu pouštět bublinyžádostivých tvarů.
chewing-gum preacher and his itch
vážka lítá po zamračenym nebi křižujefialový nabobtnalý pohledy bohů uhybá bleskům ještě stále žije vyleštěnými křídly jim hází prasátka do obličejů a hystericky se smějesviští vzduchem než se prostor sleje v galaktickýcestování černou dírou míjí rákosovýdoutníky úplně se z ní kouří jeposedlá vidí si na vlastní oči . rebelsky přemílá peprmintovoužvýkačku výsměšně se proměňuje v bublinu a bohové zuří nežpraskně což definitivně slepí šílený snahy nabrat rychlost atmosféry a s kyslíkem u hrbu pozorovat hvězdy ještě většíma brejlema.
námořníkovo rande
Jako leklej džin pluju oblohou se prodírajunavený pelikání a tyjejich obrovský volevláčej za sebou po zemi. Kašpaři ustavili mír . V zátokách piráti parkujouna místech pro invalidy,jachtkluby, vyhlídkovýlety a ponorkový nemoci- vousatý námořník řízlse o zubatou plechovkua byl mužempřes palubu . Vypínám představivost.
Balasty
na opuštěný pláži někdo zapomněl protrženej slunečník smeju ti obličej mezi vlasy zůstane holá kůže smeju ti otisky prstů má milá zůstaneš jen pro mě v mysli ti odpustím dvakrát se rozhlédnu než přejdu ulici zaťukám o chodník bílou holí a nikdo už tě neuvidí tak jako jáa nikdo už tě neuvidí.
Send me a postcard
Tenhle leteckej soubor neumí vrutypadá přímo k zemi . Sem sťatej a rozpitejv barvách černá a bíláchlap v ohnivý mlze padáz barový stoličkyco sen co alkoholho sejmul. Něco tu krákorá - je tomezera v paměti. A dlažbazarejvající se do podrážekoddělené hlavy.
FastForward
Valí to hlavou nemoc jenemoc jako kdyžmozek naráží zevnitř do lebkyprsty odkapávaj žabí nohyvaří se v kotlíku a křik a dusota zpřelámaný kroky se šinouchodba je tmavá věž nastydlá princeznaprávě políbila krále. A do toho si beru mikrofón já chroptim a kašlu pro aplaudujícísál sípu jako paralyzovanej a všichninadšeně tleskaj v šatně pakv tý hollywoodský šatně se zrcadlemlemovanym miniaturníma žárovkamasedim mezi šminkama láduju si žaludekpilulkama proti stresu migréně alásce v té chvíli napořád zarůstámkotníkama v podlaze už mě nevykroutíš proti směruhodinovejch ručiček čeká jenminulost a tou já si užpodruhý neprojdu totiž opona jezatažená a mě napadaj jen slova jako flanďák a funebrák a funus.
Litry v akustickym bazénu
Pohráváš si s chundelatým polštářem, ne nemoc dobře vímco ty tvoje pohledy znamenajrozpuštěnej zmrzlinovej dorta povlečení na lopatkách. Strávil jsem den ve vězení Nemoctrochu bilancoval o skicách budoucnostivesmíru, o lidech a jejich lysohlávkáchnež mi faxem přišla pohledniceod neznámý černoškyprej mám okamžitěvyrazit na sever. Ale já na to kašlu, stejně jí neznám a navícčernošky maj obecně dost velký zadky. V koupelně se nepoznávámzrcadlo ukazujenevyplněnej prostorco to sakra znamená.
šrámy
šrámyAdopce proběhlastředem pozornosti jako albínská myšrudě koketuju se sýry a vidličkou rozebírámpodstaty nezásadních věcíchlast už mě zase přestalbavitvlejvám se do tebe, neslyšíššumivý houpavý přílivyseknu tě nehtem pro pláčpro objímaný rvoucí pláčvylisuju desku melancholickejchsongů do kůže ti vypálímcd billie holidayza každej další pohledco způsobuje bolestně slastnývztahy v pochvě srdečnínechám tě odříkat ámena pak si sám kleknuabych uctil tvoje vyznáníinfantilní láska versuspodélný šrámy.
reminds
remindsLaškuju s krásou jako bych ani nevědělže umí trhat na kusysnídám trsy trávy a neznatelněpokukuji kde že vycházíslunce a Nový prostordo kterýho komínu metrazapadá nad Hlavákemrezonuju vzpomínkamaztráty a nálezy v krabičkáchs velbloudamajedna zapomenutá náušnicea dva dodejchávacíknoty vážně jsem zapomnělkdo že jsiale to nemění nic na tomže ještě pořád hořimjenže co ty.
TransskY
Ztratil jsem se někde mezi sedmou a osmou čokoládou.
Noty lítaj a zřítelnice šuměj
kprasknutí. Hořkosladký nálevy přes
dno staré sklenice. Jako hromy - jako doutníky
Kolovatel
Šumění vlese. Jen klepání telegrafů a
datlů na opačných koncích. O předpovědích
blesků u severního pólu, kam prorostl strom
skrz zemi až najejí rub. Věčný cestovatel se
??
Mí neladní ptáčci
zmateně, bez směru
naruby lítali
ve ztěžklym éteru
kočka
Země obíhá po deformovaných drahách
koleje letadel vedou do stejného neznáma jako--
jako oči přihlížejících.
budíček je šlápnout na minu
Dnes nepršelo
Déšť má svá vlastní pravidla.
Je zplihlou krásou dlouhovlasých a
na chodidlech má malé černé
louskáčky. Prudký dělá rýhy stromu.
Tisíckrát Nebýt
Tisíckrát zavřenej v sobě zámky
zaletovaný srdce skříplý
v roletách a petlicích kupuju
dalekohledy do protějších paneláků už
perplex
těžko se schází
ze strání prší svazky jednohubek
děti na magickém a levitujícím kolotoči
pláčí štěstím
zčeřeně v červené
noeho jachta
na skleněný kopuli říšskýho sněmu
někdo zkouší zpívat karaoke.
akvárium za pár dní vyschne stejně
Au
V prokoplém bubnu ulity
těžko se mámí něžnosti zašité
asi nikdy nebudu zábradlím.
pochody vnitřností
Cítíš ten smutek
vevnitř i vně
mne
hudba je jen nástroj bohů k modlení
stropy
smát se je trochu jako hasit
požár proti větru: štiplavej a nedůstojnej humor
čtyřprstý svícny místo rukou
zatočenej vlas na etiketě z r. 1949 a špunt
common sense
sepnuté připínáčky na spáncích obrů
horkovzdušná atmoséra ubíhajících kilometrů
blízkost snu determinuje prsty v obličeji
poprvé vědoměkontrolovat tep srdce
hlavička
Oliheň v hlavě někdo dávno skryl
mrtvou kočku jsem nikdy nezabil
a přesto tu teď leží
asněží
čas jít spát
Vhoď kámen do vody která
je stromem a vlny budou
letokruhy.
A zatímco čekáš,
un sibble
Kolorit palety
nabral jsem barvu z tvých očí
a z obrazu vyletěl živý pták
neznámého jména--
rozrůzněná
nůžkama rozevřít hlavu spánku narkózy
všedního odpoledne
pobřeží mává vlnou
a dráty z pevniny
zkrat
Probodl jsem si žebro odznáčkem
a aspiruji na dalšího
nedonošeného milence.
Závraťpřichází jen
výraz
Stejně je to všechno jedno
blejskání laviček v podzimnim deští není
pravá romantika, když tam
nesedíš sám
O křivkách
seru na koeficienty i
horoskopy.
prej že každá třetí labuť
nabourá do ropnýho tankeru
gumíd
Kouřící město
v ulicích uhlí
od Mikuláše
protože zase zlobilo
vaše
rovnovážky zase lítaj ulicema
ležim na horizontálnim paneláku
a Afrika je z té výšky
opět nadohled
menší a barevnější
dnes jenom neurotické kafe
nekouřím
když jí nepotkám
Oboustranně zakázaná čokoláda
The Start
usměj se na svýho tumora
každej třetí elastickej med chytá včely
pravítko v ruce vadne jako seschlá orchidej
a břízy jezděj na koloběžkách
jenení
Někdy máte pocit
že je všechno vlažný
no tak jen v o l n ě
plujte na slovech abecedy
Smysl
baletky krouží po vltavě
je jí tak málo že sotva vidí svá zkřehlá zápěstí
- hraj velvet svýmu psovi
hraj armádní pochody babičkám ve stísněných pokojích
Osobní
Osobní ježíš je
gestapo na autodromu.
Pexeso zaseklé do prsu
existence a explodující klakson
0:23 po půlnoci
kostkovanym cukrem kreslíš
mi nahost ve tváři, tvý oči nejsou
slánkou ale sládkou, potají nosíš
polštáře po kuchyni, sprejuješ vlastní koupelnu
FAQ
ruš po okrouhlém dni náměstí
šeptaným zpěvem, letím s
turbulencí flusu
do třpytky kašny házím korunu
Kostky
A všechno se obrací
i paraplata ze sáčků Haribo
stačil jsem vyhodit už žádný
oči hřející, jen logicky ne
Any_tram
orvi mi listy z hlavy
už není já, jen
stále nekončící podzim na teploměru
mého srdce- tříštivá zlomenina
výstřih
Co mi chceš říct.
brnkáš ani nevíš jak hladíš
-a proč-
ležíš ramena nedbale poodkrytá
souhvězdí našeho roku
utíkám do ztracena
hloubím hroby pro své rozdělené duše
kulatě sjíždim tobogán červí díry, mlhavé
pokroucené podvečery, písně, trosky
žízeň
do vlasů ti voní
svařené víno
jak prokřehlá sama námraza
čekat na teplejší dech
bruslení
beznaděj znamená
že ti někdo ukrad sny
který jsi milovala víc než
mě
bílá čára
bílá čára
bílá čára
válčí barvy močálama
vláčí larvy brčálama
žárovka
chceš mě bez těch
hystericky narůstajících křídel
jenže v zahradách rezne ovoce
a míza je obr s kyjem šlapající vzad
náhody
nevímna comyslet
když ztrácím sepřed očima
gumoví medvídci
a kouzelná hůlka na parketách jeviště
psaníčka
otazníky se sbíhají ulicemi
prošláplý plechovky se válej pohozený
čtu jejich etikety a vyčkávám znamení
no třeba z oblohy
no_think
she is pooring my smile
more. again
like a frozen face
you are so high you say
a pakFrnk pryč---
věštím si velkou budoucnost
mýdlové bubliny a buřinka p. Tau
do hlavy sype se mi písek sykotem hada
levé ňadro ti zahryzl kolíček který jsem já
sníh a třas
Zas pár dní do úsvitu
čekám na další méněcenný znamení
spletený barvy ode dnedělímě jen
ten jedinejzpropadenej nenalezenej desetník
rýhy
Skáčeš línou smršť
a stáčíš točenou
nejsi to ty když městem
opouštíš sám sebe
tohle
"pojď dál
nejsou tu stíny"
převlékám stromům barvu
na šedivé vrány ve vlasech starých lidí
Nevyspalá
dvěma polštáři obložená
přlílivová vlna, černobílá noc jako fotka
přejíždí horkost prsty, host na krku
rozpáleného rozbřesku nadvakrát cizího bytu
Setkáš mě !
malý vrah a kleptoman
přes lidské duše
po hrudi ti kluše
ocelový koma: komínů
Zlomit se sám
ťuká mi do hlavy
vyťatej šíp
bezhlavý obrazy
barevnej džíp
thanksgiving...
Všechny mne bolíte
na autobusových zastávkách a za jejich sklem
v metru kde paní krmí dětmi dobrmana, v peřinách
paneláků
berušky
reakční doba: dvě patra letu
marně pláču nad koncem našeho roku
když tříštím se dole na podlaze jako láhev
něčeho zřejmě nepříliš tvrdého
barvy..
bolíš mě
hlavou
čokoládoví indiání loví mé srdce
splašeně zdrhám když zvedáš mě z podlahy
Venku
topím se v bublinách černé díry
foukací panenka na mě plazí jazyk
je to smutné, že máme dnes hvězdy na dosah ruky, že.
tvůj hlas mě hladí i Venku, kde se prostor srůstá sčasem
Jinudy prosím
Byl jsem tady vůbec.
městem se lámou ulice
- neznáme se noční vločky
padaj z nepochopitelných důvodů
Vypitá
Mýticky vystydlé kafe
spletl jsem si s kofolou
kulatá ústa tvá tvoří kouřové obruče rozpadající se
na molekuly pod stropem neviditelně proskakuju
trnou_atd.
trochu krátkodobé vlnění
na tolik oceánu v očích
nemyslíte slečno.
To není déšť co pijete
Karavan
Podupával si nohou a pak kopl do popelníku. Bůh. Nenáviděl věčnej pohledz okna svýho karavanu. "Jsem vůbec Ježíš.
Hašlerková
Stěhovavej hmyz shořel
kdosi fouknul do drogérie duhu z bublifuku
a pak se tomu strašně dlouho smál
Moje vlasy rozvlnila voda z hydrantu,
Můj milostný polštář je už unavený
Pár průhledných očí
vyletělo nad severní moře
zas
schovávám se pod tvojí postelí
Cizí tvář
neprůhledná aura
s vůní polštářových zbytků
ochutnávám tikot nástěnných hodin
že v tramvajích do stanice ráno
Rozlouděně
kousavá atmosféra bezprizorní nálady
jedním štěkem rozeběhnout ledové kry a popsat
jednoduchost vzniku světa
opatrně se tázavě dívat na rozlouděné psí pohledy majitelů třešní, jež
Báseň na tričko
Nadstandartní tušení další reality
odhalitelné ve skákajících hopících. Ano.
Šedě natupírované pohledy jako hromosvody
do vodnatě modré - zabalit se do fólie .
Balónky
Složitě zamrzlá nálada
stereotypní stereo buší do tváří a vytváří tak
kataleptické stavy strnulosti,
hihňavě zubatý úsměv, který násilně přidržují
Odpověď
Skákal jsem do kaskád
neurvale odměřený přijetí vlažný vody
vlažný vosy
strhávám si jazyk hřebenem, abych hozase
Roznožile nijaká skladba
Zírám ti do stropu:
černobílý plakát s růžovým čírem napovídá
že nejspíš miluješ Sex Pistols
zatímco tvoje síťovaný punčochy skrývají
Plechovka
seš jednorukej mel gibson
potácíš se ulicí a nevíš kam přesně
dopadne tvoje hlava po nejbližšim rozbřesku, chlastáš
tvý čarovný gesta po ránu zmizej stejně
M?rakomyš
zdárně se míjí
moje okna s tvými pohledy
o něco častěji by neškodilo přivřít si prsty do dveří
a nahlas vykřiknout
Cisternou přes hrudník
Malý kontemplující sráči
na obláčcích, co si jenom žerou tu svojí cukrovou vatu
a jsou tak plný až je to k zblití
no co se stane když mi daj kousek toho svýho sladkýho štěstí
Nechej si zahrát...
Moh bych třeba napsat
že bych nějaký těhotný ženě nejradši
rozkopal břicho abych vás šokoval
ale na to seru, žádný další
Slza pro Marilyn
Jirzyij
co rezavý jméno půlnočního vlaku
řezavej hvizd vzduchem sviští
ti pára kolem ksichtu
beethoven na oběžný dráze
Uhni z dráhy mýho ra-ke-to-plá-nu .
největší bazénovej tanec proběhl minulý prázdniny
na jamiraquai, tyhle pozdně letní hity člověku zařezávaj vosy do kůže,
když noci jsou tak uleptaně sladký -za pochodu beethovena
Sleď
Chytit brouka za nohu
Jen dneska.
neoOpica: furt bez diskuze.
S Guevarou na triku
Jiná poloha
Voněla po parapsychologovi
trochu jsem ji rozevřel a dálka hvězd najednou bylo jedno
velké nic, pohybující se všemi směry jak útloboký číšník
rozlévající minerálku na požádání
Podivnej den...
Už mě trochu děsej
ty rybí pomeranče místo ksichtu, vláčej je mořem za sebou v síťovkách
a nevěděj kdy přestat. Udělám si radši
jednu čepici z alobalu, vesmírně mi to uleví a mý
Tabletka Ch.B.
Je právě čas
kdy spíš
oči máš zavřený
a ani za boha
Z Marsu_Kočkou
Kosinus vesmírných vermutů
svírá mi hrdlo, strká jím fernet do trávicího ústrojí
co den to lok
lok za každou namalovanou princeznu
Autor
V týhle básni seš muj čtenář
nemůžeš s tim vůbec nic dělat, je to tak.
Leda zaklapnout knížku, ale
to by ses zas nedozvěděl co s tebou bude dál
Terapie
Slunce je vlastně jenom takovej
docela neopatrnej
slaměnej klobouk
na mý slaměný hlavě.
Shiítta
Kritická zpráva o konci světa : přebaleno
Zvoníci uhání provazy na poslední chvíli : tak rádi se houpou
Jestliže slovo pozbylo jádro vzdušných helikoptér, i pointa
rozpouští se, padá přímo k zemi a při pádu
Osobnost
Povadlý anekdoty tužkových baterií směrují obvody
a jimi protékající proud nesčetných myšlenek pracujících
v hlavě naškrobených udavačů těžkotonážních parníků, jež tak s noblesou
vznáší se nad Prahou časně zrána po nekonekonečnémmmmmmm--- moři
Verzatilka pro Nic
strhující poetika paskvilních tvůrců
hraje si na obtloustlou holku nedonošených let
kreslící verzatilkami nahou krásu mládí
- uhlové kresby roztroušené ulicemi válí se
kari
sem levý křídlo
kličkuju, dostávám balón
je to senza, diváci tleskaj, senza
jedu na bránu, pohled na mraky, slunce nevidim
Pravé unavené poledne
Je klid
žena tlačí kočárek s dítětem, na sídlišti
je klid
Stříbrná kola hází prasátka lidem do očí
osobní paralely
Kulatý trámy vznešenejch parcel svatýho města
zabořily hlavu do chomáčů neuprosných světel, kde každý
druhý hříšník jen tklivě sklopil hlavu a v bedně mu přitom zvonilo
Jen ať to nepoznaj, jen ať to nepoznaj
Kubánský smích
paralelní vesmíry kmitočtů slavných jak
hvězdy stříbrnýho plátna promítanýho na uvolněných
rockových koncertech kapel, jejichž frontmani sázeli na
lepší pohyblivost za opilého stavu vědomí přecházejícího
Jako doma Bobe
Roztrhaná tapeta kterou zakrýval
možná ještě roztrhanější plakát
se právě
tiše odloupla
Rozšlápnuto, pomoc.. prosím
čtyři prsty na očích
zatočí se dovnitř náhlým
táhlým tlakem vyjmu si
škvírou bolesti pár vlasců
nohou do božskýho břicha
Nechte mě
tančit třeba mezi keřy
nechat se řádně podrápat¨prsty přirody, jen ať se zaseje
do mě, bůh - položil mi hlavu na klín
Kladné vyjádření o konci světa
Aristokracie se vyjádřila jasně:
Válka barev krve je jako nebe proti pastelkám
A tak jsem sebral ze země kámen
a hodil, jenže ty zasraný vitríny už dneska
Starý desky, starý Bohy
A tak prosáklo učení peněz
do naší skvělý doby
všichni se máme rádi a ST. Claus
nás zase vítá jednou za rok jako potomky
Dráty beznaděje
Jsem tu aby
obscéní kočičí sbory mohly
mňoukat na nebezpečnej měsíc, na žirafy
na sebe navzájem, tiše
A pohřeb Starých zvyků
Vypisuju vám směrodatný prvky z nový bible
má černě orámovanej okraj jako parte - jako
pozvánka na pohřební párty, kde všichni
čekaj až skončí kecy, dohrajou písničky pohřební hrající
Dezertujem zákusky
Ne je to fakt bída
přemlouvat chorý hlavy k chorálům
prostě fakt nemá smysl,
asi jako házet žabky na tekutym písku
Filozofická
AAaaaaaaaAAAaaaaaaaAHHHH
představení, nové náboženství, sex, dlaždice
a sperma místo šampónů do tubiček
Tak. Kdo by to poznal.
Znáte ho někdo?
Minulý vánocejsem si pod strameček přál
o něco lepší karmu na další rok, ale
Ježíšek
to zase celý zesral
Gumový tenisák místo mozku
Na nebe vyjí
plyšové ovce
z žaluzií
A všichni sou chytrý,
Budfík mě denně je
životní sebranka
válka knoflíku
na rannim budíku
studenej displej
Já a sklenice, Praha-Dejvice
Já a sklenice
Praha-Dejvice
pijem víno
někdy mám pocit