Talisman (pokračování: Život pod Slunečnou)
Talisman.
/volné pokračování příběhu Život pod Slunečnou/
Seděla na kuchyňské židli a listovala vmódním časopise. Přinesla si jej od Elišky. Ta jich měla plnou kupu.
Bezdomovcem v jedné minutě
Bezdomovcem vjedné minutě.
Proplétám se mezi spěchajícími lidmi. Jdu klátivým krokem známou ulicí. Namířím kpotoku a usedám na prázdnou lavičku vpřilehlé aleji lip.
Srpnová láska z roku 1968
Srpnová láska zroku l968.
„Kam ses tak vyšňořil, mladej. Nějaké smradilo je ztebe cítit na sto honů. Snad nechvátáš zase na rande.
Dovolená s Pragou Piccolo
Dovolená sPragou Piccolo.
Každým rokem pečlivě plánujeme scelu rodinou letní dovolenou. Mnohokrát jsme si vychutnávali příchuť mořské vody, dovádění ve vlnách na bulharských plážích, uchvátila nás i nádherná příroda chorvatského pobřeží. Některé prázdniny jsme se ale naopak toulali vnaší milované vlasti.
Život pod slunečnou
V nevelké místnosti, kde to ještě před chvílí švitořilo dětskými hlásky, zavládlo nezvyklé ticho. Osiřelé zástěrky na věšácích, papučky, napěchované do plátěných pytlíků a pár kalhot se záplatou odevzdaně čekalo, až se drobotina vrhne opět mezi ně.
Na lavičce sedělo děvčátko. Vedle něj dřepěla žena a pevně mu utahovala tkaničky bot.
Výhra snů
Výhra snů.
S igelitkou napěchovanou po okraj se zastavila u přechodu. Vstup do vozovky v tom hustém provozu byl pro ni opravdu oříškem. Zastaví opravdu ten proud aut, nebo zase uslyší to děsivé skřípání brzd.
Jak jsme z bratrance dělali chlapa.....
Jak jsme z bratrance dělali chlapa.
Náš syn je od přírody společenský tvor. Když mu bylo asi 10 let, bydleli vulici jen starší lidé nebo rodiny sodrostlejšími dětmi. Tak si našel kamarády na nedalekém sídlišti pod lesem.
Nejlepší nahrávačka
Nejlepší nahrávačka.
Robert protáhl tělo v načechraných peřinách a široce rozevřel oči do šera pokoje. Ručičky na budíku se ploužily k časné ranní hodině. Ještě nemusí vstávat, ještě může chvíli snít.
Moje babička
Moje babička
Čím více mně přibývá let, tím častěji vzpomínám na pro mě nejmilejší osobu – babičku, která už bohužel není mezi námi. Vdětství se však mně i mé mladší sestře hodně věnovala. Bydleli jsme společně vmalé vesnici na Rýmařovsku. Rodiče se vraceli zpráce až pozdě odpoledne, tak jsme většinu času trávily u babičky.
Srdcovka
SR D C O VKA
Dnešní sobotní výlet jsme nasměrovali smanželem do vzdálenějšího města, abychom dokoupili některé potřebné věci kletošní letní dovolené.
„Konečně máme všechno,“ říkám si vduchu a pozorně sleduji, jak manžel ukládá nadité tašky do kufru auta. Plavky, několik triček a dvě nové halenky a letní vesta jsou zaklapnuty do bezpečného prostoru a já už se chystám otevřít dveře spolujezdce.
„Prosím tě, počkej chvíli u auta, ať nemusím zamykat,“ zaslechnu najednou prosbu své drahé polovičky.
Zatím, co spíš.....
Zatím, co spíš
Zatím, co spíš, sedím trpělivě u tvé postýlky. Úzkostně sleduji tvůj dech. Každý samočinný pohyb ze spaní, každé tvé vzlyknutí. Mám strach, že se zase začneš dusit tím suchým, dávivým kašlem.
Mezigenerační cestovatelky
Mezigenerační cestovatelky
(aneb --„Sesterské putování časem“)
„Haló, Marti, jsi tam. ozval se značně vzrušeně mužský hlas ve sluchátku.
Tak vzrušeně, že cítila, jak šelesty jeho dechu málem rozkmitávají její pravé ucho.
Vánoční příběh
VÁNOČNÍ PŘÍBĚH
Den ubíhal jako desítky a stovky jiných. Seděla schoulená v křesle obýváku. Hrníček s modrým ornamentem, který patřil jejímu oblíbenému kávovému mokku, stál jako vždy na stole. Byl nezbytným společníkem, když zapnula televizi a zatoužila slyšet v bytě i jiný hlas, než stále jen ten svůj.
Jak jsme hledali Jenny.....
Jak jsme hledali Jenny .
To bylo nedávno radosti a výskání vnaší rodině. Vnoučatům se splnil dávný sen. Dostala dárek – živé stvoření, takové malé nic.
Nelaskavá láska u některých.......
Verunka sedí schoulená pod urousanou dekou. Chlupatý cár připomíná mnohem více hadr pro psa, než měkkou, hřejivou přikrývku. Do oken se plíží šero z ulice a zvolna začíná halit do tmy strohý nábytek v místnosti. Přítmí pohltí i plno prázdných plechovek, prázdných krabic a kupu nemytého nádobí.
Nelaskavá láska u jiných......
Podzimní sluníčko vysílalo do krajiny paprsky s posledními zbytky energie. Měly dobarvit listy na stromech, prohřát karmínové květy jiřin a rozvinout poslední poupata chryzantém.
Před rodinným domkem se zahrádkou zastavil stříbrný Peugeot. Vystoupila z něj žena vyšší postavy v elegantním kostýmku.
Babičko, kdy zemřeš?
Babičko, kdy zemřeš.
„Babí, můžu jít kVám nahoru. “ ozval se dětský hlásek pod schodištěm. „Tak jen pojď“, odpověděl mu ženský hlas spotěšením a zjevnou radostí.
Housličky mé ztracené ..........
Housličky mé ztracené a znovu nalezené ………
Sšibalským úsměvem se rozhlížím po třídě malých předškoláků, jakobych ani nevnímala jejich štěbetání a brebentění. Jsem si jistá, že za chvíli upoutám jejich pozornost bez jediného slova.
Pak se skloním nad černým futrálem a prsty jemně pohladím jeho zdrsnělý, lety vybledlý povrch.
„Cvak, cvak,“ zarachotí malé zámky a hlásky capartů se ztišují.
Koho potkáš v dešti.....
Koho potkáš vdešti.
Od rána slunce předvádí sílu žhavými paprsky. Jakoby všem tam dole chtělo ukázat, jak má vypadat výkon na sto procent.
Zoblohy visí tíživé dusno.
Říjnová noc
ŘÍJNOVÁ NOC
Celý den hustě prší. A zrovna vneděli a právě, když nás čeká ještě jeden volný den.
„To není fér,“ říkám si, když už beznadějně poněkolikáté odhrnuji záclonu. Bohužel, už je to tak.
Proč jsem si toho chlapa brala.......
Proč já jsem si toho chlapa brala.
Motto: „Láska je odměna za lásku, i když je někdy nelaskavá. “
„Tak ahoj, Petře, děkuji za doprovod a doufám, že za pět let zase přifrčíš,“ šeptala do tmy.
Nelaskavá láska
Nelaskavá láska
Hospodou se linul namodralý, cigaretový kouř. Chlapské tlachání připomínalo rojení včel.
Už hodinu vysedával sám v koutě u rohového stolu se svými půllitry.
Nespustil z ní oči.
Lesní rapsodie
Lesní rapsódie
Celé sobotní dopoledne při úklidu a vaření přemýšlím: „Tak, kam se dnes vypravím stím malým raráškem. “
Procházka spětiletým človíčkem se vdnešní době musí pořádně promyslet.
I vtakovém městě, je les doslova za humny a malebná krajina láká téměř na všechny světové strany. A když má navíc nahradit dobrodružství srodiči vsupermarketu nebo napínavou hru na počítači, tak to musí být pořádná bomba a ne máčka /viz slova mého vnoučka, která převzal od starších vnuček/.
Nostalgie školních let
NOSTALGIE ŠKOLNÍCH LET
„Jsem tady,“ zdraví mě žluté veselé sluníčko na vchodových dveřích dětřichovské základní školy. Vítá mě pokaždé, když zaparkuji na protější straně u obchodu a chystám se vyjít alejí prastarých lip až ke kostelíčku, kde odpočívají moji milí příbuzní.
Usmívá se ostře žlutou barvou a nedovolí mně hned tak odejít. Oči mně sklouznou zjeho paprsků do širokých oken levého přízemí.
Já se za tebe stydím .......
Já se za tebe stydím.
„Tak Radime, už jsi konečně hotový. “ zvolala úpěnlivě od vchodových dveří. „No jo, vždyť už jdu,“ zaslechla nepříliš nadšenou odpověď zkoupelny.
Pamlet nebo pomlet
Pamlet nebo pomlet.
„Ahoj můj Čahounku, jak je po ránu,“ nakousnu rozhovor se synem, který si vkoupelně velmi pečlivě upravuje svou čupřinku.
„Mami, prosím tě, to nemyslíš vážně. Ještě se stou tvou přezdívkou zapomeneš někde vdavu a pak bych se musel odstěhovat až někde do Humpolce.
Dvakrát křtěná za éry Gottwalda
Dvakrát křtěná za éry Gottwalda
Psal se rok 1950.
Noc čím dál víc ukrajovala dnům. Advent začal nakukovat do všech koutů domova. Krajina kolem se třpytila bílou pokrývkou.
Budu ti zpívat
Budu ti zpívat.
„Tak, sluníčka naše, kdo je po svačince, může se jít oblékat do šatny. Dnes jdeme na vycházku do lesa. Podíváme se na zvířátka, budeme hledat nejhezčí barevné listy.
Ve svých botách dojdeš nejdál.....
VE SVÝCH BOTÁCH DOJDEŠ NEJDÁL, VKRADENÝCH JEN KPOKLADNĚ
„Ještě asi 200 metrů a mám vyhráno,“ kmitají mně vhlavě myšlenky a vnitru pulzuje stresové napětí. Lehký pohled na hodinky dává malou naději: „Při ráznější chůzi to mohu stihnout. “
Klap, klap, klap, nohy poslušně zrychlily kadenci. „Nedá se nic dělat,“ přemítám napůl vběhu, „každý zaměstnanec musí být na pracovišti nejméně pět minut před zahájením pracovní doby.
Český člověk se domluví všude a s každým....
ČESKÝ ČLOVĚK SE DOMLUVÍ VŠUDE A S KAŽDÝM .
Zpočátku naše rodina „horovala“ jen pro dovolenou u vody, shorkým sluníčkem vzádech.
Snadšením jsme vparných létech brázdili tuzemskými přehradami a rybníky, později jsme se odvážili pokořit i mořské vlny. Samozřejmě jen vtěch zemích, které jako ta naše, ležely před
„železnou oponou.
Co řveš ty krávo?
Co řveš, ty krávo blbá.
Ve třídě houstlo napětí, burcované tichem špendlíkové hlavičky. Většina očí se vpíjela do rozevřeného sešitu nebo učebnice.
Ve vzduchu visela jako na „špagátě“ k prasknutí jediná otázka: „Kdo se stane posledním obětním beránkem před zvoněním.
Stála v řadě za mnou......
STÁLA VŘADĚ ZA MNOU .
Rozhlasová zpráva:
Dnes, mezi 8-9 ranní hodinou, došlo na silnici mezi Přerovem a Hranicemi na Moravě ksmrtelné dopravní nehodě. Osobní automobil značky Peugeot , velkou rychlostí narazil do protijedoucího kamionu. Srážku nepřežil řidič a jeho spolujezdkyně.