Písmák Dobré skutky
„V poslední době se mi dějou divný věci,“ hlásila jsem do telefonu.
„Divný nebo zvláštní. “
„Fakt divný,“ potvrdila jsem zdráhavě.
My, co si jsme navzájem příbuzné, máme vlastní stupnici pro záležitosti, skterými nejsme úplně vsouladu.
Káče jde o život
„Koupíme malýho, abys ho utáhla,“ řekla jsem mámě.
„Hlídače,“ doplnila.
„Tak dobře, malýho a vzteklýho,“ souhlasila jsem. „Krátkosrstýho.
Skok vedle
Říkala, že je maličký. Taky ale říkala, že když jsem chodila takových let sPrckem, nemělo by mi to vadit.
Podal mi ruku a pravil, že ho těší. Na hlavě měl zrzavý drn, pod vysokým čelem zelené oči a knír jak císařpán.
Pořád jenom o umírání
Na kuchyňské lince se zplihle povalovaly čtyři kuřecí řízky. Radši jsem knim nečuchala, abych nemusela vymýšlet kvečeři něco jiného. Holkám už se sbíhaly sliny, prostřední drtila válečkem na nudle cornflaky vigelitce a velice u toho funěla.
„Doprčic,“ ulevila si, když se igelitka roztrhla a drcenka se dírkou vysypala na zem.
Trochu lhát se může
„Všimni si, že se ani vsedmdesáti nebojím zkoušet nový věci,“ radovala se máma v sobotu, pak zastrčila brčko do ledu a spřivřenýma očima vycucla ode dna rum s třtinovým cukrem. „Mňam. Odteď nic jinýho nepiju. “
Aby nás to nepřišlo tak draho, donesla mi Libuška kytku máty.
Morbidní
Bylo vedro na padnutí.
Přestože jsem se stála až úplně vzadu, kam střešním okénkem autobusu občas dýchne průvan, brzy mě na zádech zašimraly čůrky potu, a vlasy se mi přilepily kčelu. Radši jsem vystoupila o stanici dřív.
Venku ale nebylo chladněji, navíc se ze silnice, která naši periferii hrubě krájí na dvě nestejnorodé části, zvedal jedovatý prach, proto jsem zhlavní odbočila doprava mezi rodinné domky.
Důležitý věci
„Já ti to říkala,“ zamíchala si učitelka kafíčko, olízla lžičku a opřela ji o podšálek. „Nakonec si všechny naštveš. “
Samozřejmě nic takového neříkala, navíc vůbec nepochopila smysl a pointu krátké historky, kterou jsem jí vyprávěla:
Když v práci přišla řeč na můj blog, podivila se kolegyně Lenka, že se vněm vyskytuje i Libuška se svými slepicemi:
„Ona o tobě píše, Líbo. “
Pruda all inclusive
„Já pořád nechápu, co ti na něm vadí,“ zahleděla se prostřední dcera přes mou hlavu do dálky, což dělá vždycky, když se nudí. Na poli u dálnice svítily mezi pšenicí rudé máky.
„Řekl, že mý texty jsou človíčkovský,“ ucedila jsem skrz zuby.
Vysmrkala se, stiskla si nos u kořene, nakonec ale stejně kýchla, a já o krok couvla.
KASR
„Nejhorší jsou Číňani,“ konstatovala nejstarší dcera. „Minulej měsíc jsme měli na hostelu dvakrát potopu, a pokaždý vtom měli prsty Čínani.
Napřed se jeden naložil do vany, vodu nechal téct, a usnul. Takže měl vlastně kliku, že jsme na něj vlítli, protože jinak by se nejspíš utopil.
Pod peřinou
Bohatý vnitřní život mi nedá spát.
Mé dny začínají startovním výstřelem kolem čtvrté ranní. Bolavýma očima mžourám do rána, a tělo se zmrtvýchvstání brání.
„Nikam nechoď,“ radila maturantka, ostřílená záškolačka.
Trvalé následky
Sedly jsme si blízko nich, protože jinde nebylo místo. Mladší seděla u okna svodítkem vruce, starší vzdorovala setrvačnosti ve stoje, pes spal.
„Nevadí, že jsem se na tebe vymluvila. “ zeptala se mě dcera.
Postava na konci tunelu
Obalovala jsem tátovi kvečeři rybu.
„Ty jsi tak rychlá,“ řekla máma závistivě. „Já bych se stím patlala nejmíň hodinu. “
„Taky jsi bejvala rychlá,“ usmála jsem se od kuchyňské linky a pak se radši soustředila, abych kolem sebe nenadělala.
Čistě pudově
„Máme první vejce. “ třepala Libuška křídly mezi dveřmi kanceláře. „Černý a bílý. Asi takhle velký,“ ukazovala mezi prsty sotva dvoucentimetrovou mezeru.
Možná to bylo tornádo
„Na to zapomeň. Samotnou tě sním nepustím. “
Prostřední dcera právě předváděla svůj oblíbený kousek sobočím. Levé zvedla káravě kamsi doprostřed čela, zatímco pravým se na mě mračila.
Zloději!
„Dveře od bytu byly dokořán,“ vypráví maturantka. „Napadlo mě, žes třeba nikam neodjela. “
„Doufám, že jsi nešla dovnitř,“ děsím jsem se.
„Ani náhodou.
Se Skládkou v pátek
Ve čtyři už jsem vzhůru. Tělu by dalších pár hodin spánku prospělo, ale hlavu mám čilou, chumel myšlenek vní víří jako prádlo vbubnu pračky.
Nevztekám se, vklidu si za úsvitu počkám, až se myšlenky odstředí. Úhledně je potom rovnám na sušák.
Skládka v Symbiose a Ouky Douky
Večer ke mně vtrhla naše maturantka, aby mi sebrala drát. Poslední dobou se totiž trochu přetahujeme o internet.
„Co se culíš. “ zvedla obočí, pak zaklekla vedle postele, přelétla zrakem pár řádků na obrazovce, a taky se zaculila.
Na Šumavu s knížkou
Na Šumavě od rána zuřilo jaro. Pupeny se nalévaly, ptáci řvali jako pominutí, traktory drkotaly do kopců, a sousedka mé zlaté Šíšidorazila na nádraží vpuntíkaté noční košili.
Jednu knížku jsme nechaly vmotoráku cestou do Stožce. Asi tam pak neležela dlouho, protože naše zmatkovánívzbudilo zvědavostpaní,která seděla přes uličku.
Se Skládkou do sauny
„Letos budeš muset prořezat ty forzýtie,“ řekla paní, naklonila hlavu na stranu a otřela si zpocený nos o rameno. „Až odkvetou. “
Pán, jemuž byla slova určena, souhlasně zamručel. I jemu visela u nosu kapka a stružky potu tekly po skráních, na rozdíl od své ženy to však snášel stoicky.
Skládka na plese
Když byla maličká, mluvila hlubokým hlasem:
„Co tomu žeknou lidi. " točila se před zrcadlem, jak se snažila zahlédnout vnových šatičkách i zezadu.
Když musela o pár let později do školy, snášely jsme odloučení těžko:
„Chtěla bych mít vlavici tvojí hlavu a o přestávkách se sní mazlit," přála si basem.
Jak mou knížku nechtěli
„Holky, a víte, co von mi řek. Že se mnou odteďka bude komunikovat už jenom přes právníka. "
„Cože sní bude. "
„Komunikovat.
Vpašovaly jsme knihy do knihovny
„Už teď se cejtím provinile. "
„Neblbni, přece nejdem krást. "
Kdysi měla studovna patro sčítárnou, kam se chodívali bezdomovci ohřát a přečíst si noviny. Moc to tam nevonělo.