Písmák Když umíraj hrobníci
„Stojí to za hovno, když umíraj hrobníci. “ rozletěly se dveře do sálu. Klimbající osazenstvo zvědavě, leč líně, zvedlo hlavy. Starej Vokoun sundal sako a pověsil ho na věšák.
Houstone, do prdele, máme problém
Jako dítě jsem bydlel vbytovém domě číslo devatenáct.
Jelikož jsme jako předpubertální mládež měli trochu jiné zájmy než okolní party, byli jsme často označováni za divné. Nezajímaly nás „dospělé“ zájmy a to po dlouhou dobu. Nechodili jsme sholkama, nepošilhávali po alkoholu, ani nezkoušeli kouřit.
Myšlenka dne
„Kulovej blesk nezastaví žádný brzdy. Jen vypínač. “ řekl mi starej kamioňák.
- Proč vypínač.
Kalina
Vyprávěla kalina,
jak potkala Stalina.
S Chruščovem se nalil,
pak se pod ni svalil.
Judita a Návštěvník
JUDITA
Když se ohlédla, zkameněla. Před jejíma překvapenýma očima hořela Sodoma zářivými plameny. Takový obraz zkázy rozhodně nečekala. Nevěřila těm hloupým řečem svého muže.
Proč se na sport raději jen dívám
Mírně rozkročit, vzpažit a pravou rukou vykroužit velké kruhy. á 1, á 2. No tak nic.
Já vím, mnohé klouby již neslouží, jak mají a mohly by opustit své jamky.
Poezie od flašky 6
SKŘÍTCI
Bydlel skřítek, jeden, druhý,
vživém domku smnoha pruhy.
Sužováni sluncem, vedry,
Tři jednó ranó zabíl...
Včera jsem si vzpomněl na jeden slogan ze seriálu Dva a půl chlapa…
. Máte svůj byt zamořený pavouky a komáry.
Náš sprej si s nimi poradí a položí je na máry… Možná se ptáte proč. Možná taky ne a je vám to jedno.
Poezie od flašky 5
LHÁŘ
Pod paprsky rudé kladenské záře,
vezou mě v kleci na dřevěné káře.
Označen byl jsem za sprostého lháře,
Zlevnili nám kachny
Zlevnili nám kachny. Mělo mě to napadnout.
Nedostatek vozíků, polámané berle a zbytky utržených oděvů na parkovišti. Že po obloze prolétne jakýsi potenciálně nebezpečný asteroid jsem nedávno četl, ale že by se schylovalo k válce, to mi nějak uniklo.
Poezie od flašky 4
ŠOK
Z Ratibořic v zámku,
mají na kahánku.
Tam komtese Líze,
Poezie od flašky 3
KAPR
Jako ten akrobat na laně,
riskuji pro dnešek ve vaně.
S životem jsem na ostří nože,
Poezie od flašky 2
KALINA
Vyprávěla kalina,
jak potkala Stalina.
S Chruščovem se nalil,
Poezie od flašky
KOMÁR A FACKA
Častokrát si říkám,
"nejradši bych si vlepil facku".
Však jen komár
Retro
Tak mě včera urazil náš mladej. Přišel a chvíli nerozvážné stepoval kolem. Znenadání se mě zeptal, jestli jsem někdy měl gramofon. Řekl jsem, že za nás měl gramofon každej a že neznám většího potěšení, než roztočit na pětačtyřicítku Suzi Quatro nebo Marylu Rodowicz.
Šmerkust
Hody, hody, doprovody,já jsem malý zajíček. Dejte něco na zahřátínebo pytel vajíček. Vzpomněl jsem si tuhle, když na mne, v pravidelném hledání čehosi, vypadla ze skříně bužírková mrskačka, jak jsem s touto upravenou verzí říkanky vyrazil kdysi provětrat pomlázku do terénu s naším prtětem. Od té doby už samozřejmě odtekla spousta vody.
Sbohem, kamaráde
Zas je to tady, kurva fix.
Co rád jsem měl a bez příkras
tam převozník dole na řece Styx,
bez hnutí brvou vzal mi zas.
Vesmírná
Moc se mi to nelíbí
a dělá mi na čele varhánky,
že slunce musí na nebi,
kličkovat mezi beránky.
Odešel mi kamarád
Tak mi odešel kamarád. Kamarád můj nejvěrnější. Umřel mi Set top box.
Dále již jen STB.
Interview
(Nesestříhaná a necenzurovaná verze)
Vden kdy mne sochařský mistr pozval, abych sním udělal interview, jsem si do kalendáře zapsal poznámku oranžovým zvýrazňovačem číslo 8852. Mistr mi na otázku, kde se sejdeme, řekl: „U mě pod mostem“, což mi přišlo velmi vtipné. Vím, že jeho vila je ve čtvrti pěti největších prominentů města. Je to sice, mírně řečeno, dost svérázný jedinec, ale říkat jí most…no…já nevím.
Co se děje v trávě
Lehl jsem si unaveně do večerně naladěné trávy, podepřel si hlavu a tiše, s mírným otupením, zíral do travin a pomalu se dostával do stavu, kdy tělo pomalu bystřilo svůj sluch i zrak. A náhle ho moje oči spatřily. Ten podivný mumraj hemžícího se hmyzu mezi stébly a to mne zaujalo natolik, že jsem pak po drahnou chvíli nevstal.
Scházeli se totiž zřejmě podivní hosté.
Po stopách malého pasáčka...
Tak jsem se po více jak 40 letech vydal do míst, kam jsem jezdíval za svým zbožným dědečkem, co pěstoval,. pardon,. co choval své ovce. Tady se ze mě vždy stával malý pasáček a náležitě jsem si to užíval.
Marion
Přerovnával jsem tuhle věci ve skříni a narazil na sváteční béžovou košili. Už jsem ji na sobě neměl mnoho let a ani bych se do ní už asi nevešel. Tak si říkám, proč tady ta košile ještě pořád vlastně visí. Ovšem jakmile jsem uzřel na její levé straně velký mastný flek snádechem oranžové, který nikdy nešel vyprat, hned jsem si vše vybavil.
Podivné Vánoce
Je to už dávno.
Za pár dnů měly být Vánoce. Kolem leželo asi půl metru sněhu, bylo ticho a byla zima jak v ruským filmu a byla vojna. Náčelníci, politrukové a rozkazy.
Když
Když ti mysl začne rdousit podzimní splín
a na hubená ramena ti sedne pustá melancholie,
musíš okusit na patře nespočet cizokrajných vín,
jež strážce Božího ohně Hermés samoten opatruje.
Když jsem byl malým pasáčkem - ...pojď, já ti něco ukážu
POJĎ, JÁ TI NĚCO UKÁŽU
Ještě ten týden, co se rozloučil sovcemi, opustil i dům na skále.
Rozloučil se i s panem Fiedlerem, kterého to rozhodně nijak nepotěšilo, neboť v dědovi ztrácel nejen kamaráda, ale hlavně společníka ve svých kulišárnách. Popřál mu hodně štěstí v novém domově a na cestu mu dal tři sklenice medu a propolisovou mast, kterou již po mnoho let vyráběl podle nějaké staré německé receptury.
Když jsem byl malým pasáčkem - ... a svět se zastavil
A SVĚT SE ZASTAVIL
Poslední chvíle si stěžkým srdcem zapsal do své kroniky.
„… Tak už jsou vohradě. Koukají kpohybující se gumové plentě ve vchodu.
Když jsem byl malým pasáčkem - Osudové rozhodnutí
OSUDOVÉ ROZHODNUTÍ
Jak jsem stárnul a přicházel do pubertálních telecích let, neměl jsem už tolik času jezdit do vísky za „svými“ ovcemi a za jejich majitelem. Objevili se jiní kamarádi a bezva parta, která se tak špatně opouštěla, byť jen na pár dní. Mé návštěvy řídly a objevovaly se nové zájmy. Prostě jsme oba zestárli.
Když jsem byl malým pasáčkem - Čarodějka a pavouci
ČARODĚJKA A PAVOUCI
Dědečkův dům byl doslova obsypán pavučinami.
Nebylo to proto, že by se o dům nechtěl nikterak starat, ale byl prostě postaven vmístech, kde právě tito členovci měli své hájemství. Měl různé kouty, koutečky, zárubně a zákruty. Přívětivá prkna a prkýnka se škvírami a otvory po sucích.
Když jsem byl malým pasáčkem - Bezovka
BEZOVKA
Venku bylo kolem čtyřiceti. Ačkoliv do autobusu proudil vzduch všemi otvory, co byly kmání a dokonce i otevřenými předními dveřmi, lidé se i tak potili jako dveře od chlíva. Mnozí se snažili pocení zaspat, což ovšem dost dobře nešlo. Jiní ho vyháněli mávajícími novinami, či družným rozhovorem se sousedem.
Když jsem byl malým pasáčkem - Výlet a med
VÝLET
V téhle vesničce nebyl kostel. Dokonce ani maličký kostelíček, či zapomenutá "Boží muka" kdesi v polích. To děda, jenž přijal krátce po svém příchodu víru, nesl dost těžce. Jako člen církve, který objížděl po republice různá shromáždění věřících s podobnými týpky, míval děd často od kázání absťák.
Když jsem byl malým pasáčkem - Vosy
VOSY
„Vosy jsou takový divný nepovedený včely, co nedávaj med, a štípou jako kurva,“ prohlásil jednou pan Fiedler, když si děda stěžoval, co se jich letos zase urodilo.
Bylo to skvěle řečeno, ale mělo to jednu dost podstatnou chybu. Byl jsem u toho já. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že slovo „kurva“ mne okamžitě zaujalo a chytlo se mě jako hovno košile.
Setkání
Naposledy jsme se políbili, ještě jako děti.
Teď vyrval svoje unavené vnitřnosti
a sláskou mi je pověsil na krk
jako zlatý věnec šampiónů.
Když jsem byl malým pasáčkem - Ťutínek
ŤUTÍNEK
Ten večer mi do limonády vletěla můra. Nevím, co tam hledala, ale trefila se přesně. Maminka vzala sklenici a vylila ji na zápraží a chtěla nebožačku zašlápnout. Děda ji duchaplně zarazil úchytem za předloktí.
Když jsem byl malým pasáčkem - Flinta a konvalinky
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
FLINTA
„Pojď, já ti něco ukážu…. ,“ říkal mi dědeček vždycky, když měl pro mne nějaké překvapení.
Narozdíl od tatínka.
Když jsem byl malým pasáčkem - Skřítci a broučci
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek…
SKŘÍTCI
Když mě poprvé vedl lesem cestou mezi jehličnany, držel mě pevně za ruku, abych mu neupadl přes nějaký kámen na cestě a neumazal se mu. Možná byl veden i obavou, že bych si při tom také mohl odřít koleno a u toho bych zcela jistě dost hlasitě vřískal. Představa, že by mi ho pak musel dlouze foukat a obkládat rozžvýkaným jitrocelem ho dost děsila.
Když jsem byl malým pasáčkem - Mí nejvěrnější a nejlepší přátelé
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
MÍ NEJVĚRNĚJŠÍ A NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ
Když se děda přistěhoval do vesnice, udělal ve svém životě jeden osudový krok. Pořídil si ovce.
Kdomku patřila i rozsáhlá louka se dvěma planými třešněmi a lískovým remízkem a tak materiálu na krmení i podestýlku bylo více než dosti.
Když jsem byl malým pasáčkem - Anička
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
ANIČKA
To, že byl děda samorost, o tom jsem se již zmínil. Rád si však také střílel ze svých spoluobčanů a na různé žertíky byl kadet.
Když jsem byl malým pasáčkem - Potůček a ohnivá voda
. nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
POTŮČEK
No, potůček, on to byl spíš takový pramínek, ale potůček mi znělo vždycky tak nějak honosněji a mile. Dávalo to člověku představu o něčem významnějším a ne jen o nějakém takovém odplivnutí.
Když jsem byl malým pasáčkem - Přivítání
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek .
PŘIVÍTÁNÍ
Cesta se najednou začala více zvedat do kopečka a člověk se musel do kročejí více opřít, aby nad tím "prďákem", jak říkala mamka, zvítězil. To už ale byla vidět dědova chaloupka a jeho kouzelná studna sozdobným, na modro natřeným zakrouceným madlem.
Do té studny se chodilo pro vodu a ta byla tak neskutečně studená, až z ní trnuly zuby.
Když jsem byl malým pasáčkem - Cesta
. Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek .
CESTA
Když jsme smaminkou přijeli za dědou autobusem, museli jsme se od zastávky vždycky notný kus cesty vracet klikatou cestičkou mezi baráčky, neboť dědeček, stejně jako strýček Věrek, bydlel až u lesa na kraji vesničky. A to, prosím, rozhodně nebyli nikterak pokrevní příbuzní.
Když jsem byl malým pasáčkem - Maminka
Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
MAMINKA
Když se při svých půdních revizích trámoví jednoho dne podíval vikýřem na svůj dvorek, uvědomil si, co mu tam pobíhá masa. Řekl si, že nejlepší bude všechno to masíčko nejdřív sníst.
Když jsem byl malým pasáčkem - Dědeček
DĚDEČEK
Můj děda zmaminčiny strany byl taky pěknej čípek.
Tato věta patří spíš těm, kteří nějaký čas sledovali mého strýce Věrka. Ti, kteří o Věrkovi nikdy neslyšeli, nechť vynechají slůvkotaky.
Po válce měl obchod smetrovým zbožím kdesi vÚštěku.
Mám respekt aneb tlející bestie
Po menším zápolení jsme otevřeli dveře staré vojenské nemocnice. Prý byla postavena už kolem roku 1840. Zámek, který visel na mohutné petlici, již naznal také velikých změn ode dne vlastní výroby. Stejně jako zbudovy, od které se odlamovaly kusy omítky, i zněj kus čehosi prapodivného odpadl.
Strýček Věrek - Epilog
Můj strýček Věroslav, přiznám se a to bez mučení, mi věru moc chybí.
Moc rád používal různá přirovnání, bonmoty a veselá moudra. Vždycky jsem si říkal, že bych byl rád jednou jako on. Bohužel na to asi nemám mozek sodpovídající pamětí.
Strýček Věrek - Šumák
Můj strýček Věroslav často začínal své věty „Moje milá, krásná maminko…“
To míval vždycky něco za lubem a přiznám se, že mě tahle věta pokaždé potěšila, jelikož pak přišlo něco vtipného. Babička se usmála a přitom na Věrka hrozila svým ukazováčkem a slibovala muhezkých pár na holou. Nikdy mu ale nedala. A nedala nikdy ani nám capartům a to ktomu musela mít příležitostí nepočítaně, protože jsme jí zpestřovali život dost často.
Jak jsem vychovával
„VÝLET“
Mezi nohama se mi vkuchyni proplétal nově koupený autobus ve žlutočerveném laku, postrkovaný drobnou pravačkou. Ústní motor dělal brm brm a ééén ééén.
Úplně mě to vytrhlo od utírání nádobí, kterým jsem se uklidňoval po hádce se svým svědomím, když mi neúprosně spílalo za to, že jsem lenoch línej. No tak jsem vstal a šel to udělat.
Strýček Věrek - Jablka
Můj strýček Věroslav byl už od malička pěkné kvítko. O tom by mohla vyprávět nejen babička, ale i každá zjeho těžce zkoušených sester. Zvlášť tetička Kamila, která, ač by se do ní vešel dvakrát, měla co dělat, aby ho ukočírovala těmi správnými směry. Musela používat různé chvaty a rozličné typy úderů, aby ho co nejdokonaleji paralyzovala a mohla si poplkat skamarádkou či tokajícím amantem.
Baby to věděl
„Rozplynul se jako dým od cigarety a nezůstalo po něm nic, jen trochu smradu,“ vyprávěl starý Vaněk, známý po všech hospodách a pohostinstvích jako otec Váňa. Přimhouřil oči a vyprázdnil další půllitr.
„Když čert nemůže škodit, aspoň zasmrdí. ,“ ušklíbl se hospodský Sláma a připsal mu na účet dvanáctou čárku.
Strýček Věrek - Dřevo a uhlí
Můj strýček Věroslav miloval svou maminku. Vychovávala ho vdobrého člověka, i když to často bylo nad její síly. Ochraňovala ho a vždycky stála za ním. Často bohužel i vokamžiku, kdy tajně kouřil ve vrbičkách.
Strýček Věrek - Dalekohled
Můj strýček Věroslav celý svůj život věřil, že ve vesmíru nejsme sami. Přemýšlel o tom, kudy chodil a občas stím otravoval celé okolí a hlavně tetičku. Magdalena pořádně nechápala, o čem hovoří a raději si hrála spanenkami na školu, kde ona byla paní učitelkou a dávala „žákům“ pěkně zabrat. Zato ve mně našel jedno velké ucho i vykulené oko.
Strýček Věrek - Bramborové placky
Můj strýček Věroslav mě neustále překvapoval. Například když ve svých krátkých kalhotách náhle vstoupil do vysokých kopřiv, aniž by mě předem varoval. Úplně jsem ucítil jejich spalující dech, když je svou línou chůzí rozvlnil. Utrhl si tři kopřivové šlahouny a počal se jimi šlehat po holých rukách, od loktů až po ramena.
Čistič
Byl krásný letní den. Slunce stálo vysoko, vánek lehce ševelil, ptáci v korunách si štěbetavě předávali nějakou zprávu a psi se radostně honili za svými ocasy.
Měl chvíli po obědě a v bílém overalu za sebou táhl velký úklidový vozík s roztodivnými roztoky, s ještě podivnějším složením. Už z dálky ho vítala třepotavá žlutá šustící páska.
Strýček Věrek - Malíř
Můj strýček Věroslav byl takový boží všeuměl. Krom zedničení získal i ušlechtilé dovednosti.
Například dobře hrál na kytaru. Nejen takové to mlácení do strun, jako je běžné u mládežníků při různých pijatikách u ohňů.
Dýně
Nedbej ženy, nedbej tchýně,
zakopej je mezi dýně.
Žlutých květů celé davy,
vyrostou znich jejich hlavy.
"Andílek"
Dělník se ptá se slzou v oku,
maminko, prospal se náš synek trochu.
Pro svět, kde těžce bude dobývat si místa,
Vladimír, náš malý komunista.
Strýček Věrek - Houby
Můj strýček Věroslav bydlel na samotě u lesa. Když se oženil, dostal snevěstou od pantáty i kousek věna a tak se smojí novou tetičkou rozhodli, že si postaví malý domeček. Jelikož strýc chtěl být co nejdál od pronikavých očí drben a ještě o něco dál od jedovatých jazyků pomlouvaček, rozhodl se pro vzdálený pozemek u lesa na konci vesnice. Dokonce vprvotním nadšení uvažoval i o padacím mostu.
Strýček Věrek - Utopenec
Můj strýček Věroslav mne jako malýho vodíval po vsi a seznamoval snad se všemi psy, co jich obec měla. Nechával mě jimi očuchat, aby věděli, že tohle je náš kluk a vy na něho budete hodní, jinak česnek už mám připravenej a zatopit v kamnech, to je hned. Ty hodně známý „firmy“ jsem si pak mohl i pohladit a od těch přítulných si nechat oblíznout celej ksicht. Od brady až po čelo.
Strýček Věrek - Věrek
Můj strýček Věroslav se narodil dvanáct let před válkou a dva roky před svým bratrem. Mým tatínkem. Přišel do rodiny, která již měla na kontě pět dcer, starostlivou a obětavou maminku a otce žijícího spocitem, že selhal. Proto byla zpráva o narození prvorozeného syna tak nečekaná, že se můj budoucí dědeček radostí zhroutil.
Strýček Věrek - Prolog
„ . byl studnicí krásných nesmyslů…“
Prolog.
Když jsem byl ještě malý človíček sotva plínu nesoucí (podle obsahu), připravil jsem často rodičům nejednu horkou chvilku. Jedna však byla opravdu „vařící“.
Na kopečku - Klavírista
Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka se otáčí, anebo taky ne. Některá kolečka jsou nafouknutá, jiná zase splasklá. Spousta koleček se otáčí už pomalu a jen pozvolna posouvají majitele vpřed anebo skoro stojí.
Na kopečku - Pohádková babička
Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka jsou různě rozvrzaná, ojetá a mnohá čekají, až je někdo vymění za ta, která se ještě nikdy ani neotočila. Ta čekají ve skladu, vtemnotě. Čekají, až přijde Lojza a vytáhne je zkrabic.
Trpaslík osudu
Z novinových výstřižků, stvořil jsem si trpaslíka
Prý z bezduchých textů poskládá mou kroniku života
Opírá se při tom o světové názory, jak o švédské hole
Pije kávu dějin a lógr lije na kompost historie
Na kopečku - Emílie
Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka jsou různě namontovaná a nainstalovaná, a pak jsou tady ta, která jsou všemožně přeházená a často ztracená. Někdo má o kolečko víc a jinému se zase nedostává. Často si přejete ta kolečka všechna najít a vrátit na správná místa, ale ono to už nejde.
Tajemný kamarád
Siri vystrčil hlavu do mýtiny. Tenhle malý gorilák již delší chvíli cítil zvláštní vůni, která se kolem linula jako had. Zřejmě tu rozkvetly nějaké květy, které tu vposledních dnech ještě nebyly. Přivřel oči a tu nádhernou vůni si začal vychutnávat a představoval si ty květy, které ji mohly vydávat.
Zatrolený meloun
K něčemu se přiznám. Mám rád hrušky. Nerad je kupuju, raději je dostávám. Není to tak dlouho, co jsem si je ale musel natrhat sám a přiznám se, že se při vzpomínce klepu ještě teď.