jak se máš

No zrovna u tohohle - já ti myslím napsal k vícero věcem. Myslím, že je fuk, jestli ti zkritizuju blbůstku nebo něco za čím děsně stojíš, naučíš se z toho stejně. Nejde mi o udělení plus nebo mínus bodu, ale o odhalení chybných tvůrčích vzorců, ze kterých se musíš vypsat - a ty jsou nejodhalenější právě tam, kde píšeš nejledabyleji. Myslím, že jsem tě na jiných místech vychválil na své poměry dost, jsem totiž jinak dost drsnej, abys věděla. Nebezpečí vyplývající z přebujelého rýmování ti hrozí i v jiných textech. Způsob použití nespisovné mluvy zase ukazuje na nedoladěný jazykový sluch, taky třeba trénovat. No a jako v každé ledabylé blbůstce, je i zde zárodek něčeho dobrého. Opuštěnost tohoto zárodku zase vypovídá o tom, že nemáš dostatečně vycvičený čuch na vlastní dobré verše, nemáš instinkt, který by tě nutil chytat se vlastní geniality. Většina básníků pracuje tak, že odkudsi z paty vytáhnou skvělý obraz nebo myšlenku či obrat, poznají, že je to geniální a chytí se toho, doplní to, rozvedou, prodají, zapouzdří. To, co je pěkné a zajímavé na prvních dvou řádcích je třeba i autorem objevit, jinak pokračuje dál a nechá své verše daleko za sebou.

Vytváření relativně kvalitních rýmů se ti daří, právě to ale vše maří. Ten přidaný lhář měl být poslední kapkou, jeho dodatečnost byla vykoupena kvalitou rýmu a rytmickou opozicí jednoslovnosti vůči předchozím řádkům. Co následuje potom je už babrání. Dál bych si dal pozor na užívání slabikářových výplní typu "tyhlety změny nejsou v kalendáři". S tímto řádkem je spojena ještě jedna výtka a sice používání nespisovné češtiny v kombinaci se skácelovskou dikcí. Pro zachování takto pestře rýmovaného stylu a stávající obraznosti bych doporučil rozhodně volit jazyk spisovný. Ne že bys to nemohla kombinovat s nespisovnou češtinou, je to však velice výrazný prvek a musela bys s ním velice obratně a vědomě zacházet. Nejhezčí na básni je první trojverší, ačkoli posledním řádnem trochu stylysticky nejisté. Problematizace času otevírá zajímavý prostor pro zbytek básně, ovšem nevyužitý.

Ahoj, ty stará vojno, jak se ti vůbec daří? Jsme spolu dlouho nikde nebyli, co bys řekla tomu, kdybych tě pozval na šálek dobré brazilské kávy? Mohli bychom zavzpomínat na ty starý časy — ono se sice řiká, že to byly „starý dobrý časy”, ale, co si budeme jako, mezi náma, povídat, oni dobrý nebyly, nicméně, co bylo, to bylo, a zapomeňme na to — jako onehdá. Určitě se ozvi, rád bych tě zas po dlouhý době viděl. Měj se krásně a skládej básně, který budou tak dobrý jako tahle.