Došel cukr

   Jsem vědec. Entomolog. Zkoumám, přednáším a publikuji. V oblasti řádů všenek a třásněnek jsem uznávanou kapacitou. V praktických záležitostech zůstávám však poněkud nepraktickým, pročež drobné práce zajišťující chod domácnosti obstarává manželka. Neříkám že dobře.

Zejména její metodika ukládání šatstva se vyznačuje svéráznou logikou, již jsem si ani za těch dvanáct let společného soužití nedokázal osvojit. Ale budiž. Ona mi rovněž nehovoří do taxonomie hmyzu blanokřídlého. Zato svátky, narozeniny a rodinná výročí vede v patrnosti až pedantsky důsledně.

    Minulé úterý jsem, jako již tradičně, poněkud pozapomněl na výročí našeho sňatku, navzdory tomu že jsem si učinil poznámku červeným fixem na okraj chystané přednášky o pružnících. Druhý den mě hryzající svědomí probudilo záhy. Zadumán, bloudě sem a tam kuchyní, uvažoval jsem o nabídce holandského kolegy Goedaerdta jenž mi byl zavázán, a v opilecké pýše se holedbal schopností obstarat náruč tulipánů kdykoli si zamane. Tu mi padl do oka útržek papíru přichycený magnetem ke dveřím ledničky, se strohým nápisem - Došel cukr!

Ze zmíněného dokumentu vyplývalo, že naše domácnost trpí znepokojivým nedostatkem této komodity. Pravdou je, že jsem se u nás neviděl s cukrem už celé týdny, ale přičítal jsem to manželčině zvrhlé zálibě ve zdravém životním stylu. Tu jsem byl osvícen myšlenkou: Půjdu nakoupit! A cestou z krámu ještě mohu naškubat něco lučního kvítí, jež žena chová v neobyčejné přízni!

    Vybaven značkovou igelitovou taškou s nápisem Tesco, odebral jsem se tedy sebevědomě do nedalekého supermarketu. Obchod mě překvapil svou rozlehlostí. Ještěže byl moudře vybaven pojízdnými košíky, které poskytují utrmáceným zákazníkům vydatnou oporu a v nichž by se dalo v případě nutnosti i přenocovat. Po čtvrthodině bezvýsledného bloudění labyrintem počalo mé nadšení polevovat.

Zlatý konzum z dob mého dětství; s umakartovým pultem, pěti poloprázdnými regály a upovídanou hokynářkou Hrůzovou. Obchodní řetězce snad nezaměstnávají prodavače? Comercial Sales, Public Relations, či jakého čerta Managery? Je sice báječné vidět na vlastní oči kolik existuje věcí bez nichž se hravě obejdu, ale kde najdu ten zpropadený cukr...

    Už jsem se začínal smiřovat s osudem Ahasvera, když tu můj košík nedopatřením zavadil o pyramidu, důmyslně sestavenou z plechovek fazolí ve slaném nálevu. V tu chvíli, zjevila se přede mnou militantně naladěná ženština ozbrojená koštětem a z výrazu její tváře jsem odtušil, že nehodlá brát zajatce. Počal jsem tedy neuměle opravovat zmíněnou pyramidu, svěřuje se zevlující uklízečce se svým problémem. Počisťovačka, obměkčena tím že vidí zákazníka na kolenou, vyslovila smělou hypotézu, že sortiment sladidel se bezpochyby nachází v sektoru C, neboť právě tato oblast je proslulá výskytem zdaleka nejtlustších mravenců, a z času na čas i hlodavec zavítá.

    Mýlila se. Regály s roztodivnými druhy pečiva dokazovaly, že ještě nejsem ani na stopě. Abych přilákal někoho z personálu, počal jsem lascivně osahávat bochník, předstíraje tím zájem o koupi. Pokus se nesetkal s odezvou.

Nedávno jsem se dočetl v jednom časopise, že chléb, jak jej známe dnes, je starý více než deset tisíc let. Nečekal jsem však, že se o tom budu moci názorně přesvědčit právě v tomto obchodě. Opatrně, abych nepoškodil pult, odložil jsem pecen a vydal se bludištěm, následuje krásný exemplář Potemníka moučného. Tenebrio molitor patrně tušil že je pronásledován a rafinovaně zmizel pod chladícím pultem s dovedně naaranžovanými salámy a klobásami. Podle data výroby se patrně jednalo o výstavku archivních uzenin.

Osvěžen mrazivým povětřím, zahlédl jsem v dálce cosi zeleného. Nešálí mě zrak? Přidal jsem do kroku. Příroda! Oáza v poušti spotřebního zboží! Rozplýval jsem se nad tou krásou, dokud mě nekousla do předloktí moucha Muchnička, mezi námi odborníky zvaná Pičurka (latinsky Simulium vaginae). Pronikavá bolest a natékající paže mě přiměly rozpomenout se na můj původní záměr a opět jsem zabrousil mezi regály.

    Vosa. Vespa vulgaris! A druhá! A hele, támhle buď mají hnízdo, nebo hodují na něčem sladkém! Rozběhl jsem se. Heuréka! Cukr! A plný regál!

No jo, vlastně. Plný regál. Ale pro jaký cukr já to "de facto" jdu? Třtinový, hroznový, hnědý nebo bílý? Cukr krupice, moučka, krystal, kostky, želírovací či snad kandys? Invertní a homolový naštěstí chyběl.

Pojal jsem náklonnost k cukru nazvanému Bridž. Obrázky na krabičce dávaly tušit, že bude žertovně zformován do tvarů karetních symbolů, pročež si oko estéta i jazyk gurmána přijdou na své. Zvítězil jsem!

---

    Ženě se zavděčit nelze. Je to v rozporu s řádem vesmíru.

"Kde se couráš celý dopoledne?"

"Zabloudil jsem v krámě."

"Nebuď směšnej! Já mám nakoupeno za čtvrt hodiny na celej víkend. Že tys zase někde pronásledoval brouky?"

"Chtěl jsem ti udělat radost, miláčku, tak jsem zaskočil pro ten cukr."

"Tohle? To není žádnej cukr!"

"Ovšemže je!" Maně jsem se rozpomenul na pohádku O rybáři a zlaté rybce. "Nemůžeš přeci očekávat, že skoupím celý sortiment sladidel abych se ti zavděčil. Na to bych musel vybrat stavební spoření!"

"Nežádám žádnej sortiment. Chtěla jsem jenom upéct buchty..."

"A tenhle ti snad není do buchet dost sladký?" uraženě jsem odtrhnul víko krabičky.

"Za tohle jsi vyhodil šestadvacet korun?" zpozorněla manželka. "Dyť je to skoro prázdný!"

    Pravdou je, že karetní symboly svým tvarem poněkud znesnadňují ekonomické uspořádání v krabici pravoúhlého tvaru, pročež balení obsahovalo z dobrých čtyřiceti procent vzduch, který je jinde k mání zcela zdarma. Kupodivu i u mnoha benzinových čerpacích stanic, což mi od druhdy hanebně kořistnických petrolejářských společností přijde překvapivě nehospodárné. V oblasti zpeněžování vzduchu může s cukrovarnickým průmyslem soupeřit snad jenom prodej míčů a to ještě s čestnou výjimkou medicinbalů.

"Dobrá,"pravil jsem poraženecky, "nechal jsem se potupně napálit. Víckrát se té chyby nedopustím, abych naletěl na podobně rafinovaný obchodnický trik! Jsem neschopný moula, nekňuba a zasloužím všeobecné opovržení. Jaký druh cukru jsi to měla vlastně na mysli?"

"Ale ty můj blázínku. Moučkový přece," zašvitořila smířlivě žena.

"Moučkový? Tak to bych mohl svůj omyl ještě napravit," pookřál jsem.

"Nerezová sítka jsou tento týden v akci a v oddělení domácích potřeb jsem zahlédl takový šikovný hmoždířek…"