SMRT

Oldjerry, děkuji.

Už je to sedm let, co mi zemřela maminka. 

I když často říkávala, že se nemocnice nebojí, protože byla také celý život zdravotní sestra a měla tu výhodu, že jsem se pomamila (a  pracovala na oddělení "u lůžka" v nepřetržitém provozu,) zemřela tak jak si přála. Doma, ve své posteli. 

Když vzpomínám, jsem neskonale vděčna za ten poslední rok, kdy jsem o ni mohla pečovat. Ona neměla ráda zbytečné řeči. Ale její slova, která mi napsala a já je objevila až po její smrti, mi jen dokázala, že věděla jak moc ji máme rádi....

Já měla tu výhodu, že mi v práci pomohla vrchní sestra i kolegyně se službami tak, abych mohla zajistit i tu celodenní péči o maminku doma. Vím, že ne každý si v dnešní době, kdy se odchod do důchodu neustále posouvá, může dovolit  Faktem ale také je, že jsem svoji práci podřizovala potřebám mé rodiny. Nešla jsem pracovat na ambulanci, kde bych musela být každý den, protože jsem věděla, že mě máma bude potřebovat. Léčila se s onkologickým onemocněním sedm let. Co jsme mohly, zvládala s mojí pomocí ambulantně. Je mi jasné, že laik by tak, jako já, fungovat nemohl. Přesto si myslím, že i v dnešní době už je, při dobré vůli, možnost pečovat o své blízké v domácím prostředí, být s nimi.

Děkuji Ti za tvá slova a přeji, abys byl kandidátem ještě hodně dlouho i se sílou vše zvládat, být co nejdéle soběstačný. Vím jak moc s právě na té soběstačnosti maminka zakládala. 

Marcelko - nebudu ti psát rozbor tisíci slovy... Je tam všecko: popis, návod , rozbor i pochopení. Kdo jiný, než sestra?

Hluboká úcta od 83letého kandidáta...

Dodlo, ta básnička je z dobý, kdy jsem pracovala v LDN, to už je víc jak třicet let, úvahu jsem psala v době, kdy už jsem pracovala na akutních lůžkách, fungoval tu ale tehdy jen Hospic v Červeném Kostelci a o smrti se tolik nemluvilo...hodně se toho od té doby změnilo k dobrému.

Částečně ten problém řeší rozvoj hospicové péče. Dříve se staraly většinou ženy, chyběly jim pak roky do důchodu. Nezapomenu na článek v časopise Byznys o tom, jak ženy likvidují ekonomiku (delší život, důchod po manželovi, placená metřská "dovolená"). A to tehdy ještě nebyla domácí péče o staré a bezmocné placená státem, nepočítala se do doby náhrad. 

JIří... tolik se toho změnilo od té doby, co jsem ho sem vložila a ještě víc od doby, kdy jsem ho psala. Zarazil mě další výběr, který ho vynesl zase na oči. Včera jsem si četla tu rozsáhlou diskuzi a říkala jsem si, že se snad nebude opakovat. I když dnes bych už asi argumentovala jinak , netuším jestli lépe, ale jinak jistě. 

To co jsem slíbila mamince, to jsem splnila. Nikdy nebyla v nemocnici ani o minutu déle, než bylo nutné.  Minulý měsíc to bylo šest let, co odešla. Jakoby to bylo včera...stále cítím tu vůni, hebkost její kůže...

Přála bych každému, kdo se rozhodne pomoci svým blízkým zemřít ve své posteli tak pěkné vzpomínky..

.http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=416734&cr=all

Po létech jsem četl znovu a když nic jiného, tak už jen ta rozsáhlá diskuse a s ní spojené emoce ospravedlňuje jeho zlatý výběr. A jakkoliv se zde objevily i nesouhlasné názory, nepochybuji o tom, že jsme získali všichni. Málokterý text i s následnými reakcemi zde byl stejně užitečný.

Goro, je tu prolog, tam je vysvětlení.. dík za komentář a čtení "starého díla" :-)

Tvá povídka rozvířila názory na závažné téma. Jsem taky sestra, i když to dlouho nedělám. V mnohém máš pravdu / v povídce/, ale taky se tam zachraňuje zdánlivě prohrané. V každém případě klobouk dolů za to, jak nepateticky jsi se vyjádřila ve svém dílku. Je to fakt těžší než život, jak tu kdosi poznamenal.../T.

díky za reakci, dobrou noc

Markel, tu úvahu jsem psala už dávno, je to starý text...možná bych ji dnes napsala  jinak, přestože já jsem své mamince slíbila, že ji "nikdy nikam nedám". Věděla, že když to bude její přání, zemře doma ve své posteli. Byla jsem nakonec velmi ráda, že jsem se nemýlila a opravdu tomu tak bylo.

Přesto se často do té doby, kdy jí zbývalo už jen pár měsíců života, vracím a ptám se sama sebe, jestli jsem nemohla udělat víc...líp....

 

Pokud tě ale můj text přiměl k tomu být víc "s babičkou", mělo smysl ho napsat...dík.

 

 

no, nejsem na sebe pyšná, já jsem to nezvládla a oba rodiče umřeli v nemocnici, ale je to mnohem složitější, tři děti, manžel, který s ničím nepomáhal..., nesouhlasil, abych si vzala otce k nám domů, moje špatná psychika z toho všeho... Dobře je to napsané, mně to nakoplo aspoň k tomu, volat častěji nemocné babičce. *

.

Asi bych neměla číst tvá díla takhle po sobě. Znovu mi vyhrkly slzy. Je to hrozně smutné. Ale je to pravda. *

Ale dá se s tím něco dělat. Prostě se nebavit s anonymy.

> Jsem zde krátce a jsem docela znechucen používáním alternicků. Jsem zde už dlouho a vadí mi to samé, jenže s tím člověk nic nenadělá. Nejlépe si toho nevšímat.

Náhodou jsem narazil na téma, které mne zajímá. Protože jsem nechtěl opakovat co již někdo napsal přede mnou, tak jsem pročetl diskusi. K dílu. Měl jsem jen připomínku, že jde spíše o LDN, ale to v diskusi již padlo. Na nemocnici mi víc z vlastní zkušenosti vadila ta nesvéprávnost pacienta. K diskusi. Jsem zde krátce a jsem docela znechucen používáním alternicků. Chápu když se někdo stydí publikovat pod svým jménem a používá nick. Ale mít ještě alternick pro napadání ostatních ....

Teda jestli tohle je nejúspěšnější text za poslední dobu, tak to si jdu rovnou hodit, protože takovýhle srdceryvný puertální slohovky fakt nikdy psát nebudu. A ani nehodlám.

Přečti si napřed prolog...a nechci stále opakovat to, co už jsem sem do komentářů psala. To, co popisuješ Ty, to je chvíle, kdy nemocnice pomáhá... můj text je ovlivněný dobou, kdy jsem pracovala v LDN. Můžu tu práci milovat, přestože vnímám jak mě současně i "ničí". Těžko se to vysvětluje. Zkus si přečíst moji "Kde je naděje?" Třeba pak pochopíš lépe, co jsem tím "ničením" měla namysli. Co jsem chtěla říci? Pokud jsi text nepochopil, těžko Ti ho "dovysvětlím".

Tenhle text je jako stvořenej k tomu, abychom si tu pěkně pofoukali na ramínka a řekli si, jak je svět hnusnej a my ušlechtilí. Jenže tak to asi není. Zaprvé mi není moc jasný, co jsi tím textem chtěla říct. Jestli to myslíš vážně, jak můžeš tu práci milovat? To, co popisuješ, připomíná spíš tábor smrt, než nemocnici, kterou znám já. Já ji vidím úplně jinak. Vidím ji jako místo, kam mě přivezou s rozervaným rtem, vykloubeným ramenem, zlomenou hnátou, ledvinovou kolikou či kdovíjakým jiným svinstvem, a mně se uleví. Uleví už jenom tím vědomím, že mi za chvíli přepracovanej doktor rutinovaně sešije pysk, nahodí rameno, srovná kosti a ledviny propláchne kapačkou. Nemocnice je fabrika, která opravuje porouchaný lidi - není to fara, není to maminčina náruč, není to ale ani místo beznaděje. Vždyť všichni děláte, co umíte, tak na vás nebuď tak přísná.Už to, že se snažíte, je dost. Nad sviní smrtí nikdo nadobro nezvítězí. Vy to jen odmítáte vzdát.

Tenhle text je jako stvořenej k tomu, abychom si tu pěkně pofoukali na ramínka a řekli si, jak je svět hnusnej a my ušlechtilí. Jenže tak to asi není. Zaprvé mi není moc jasný, co jsi tím textem chtěla říct. Jestli to myslíš vážně, jak můžeš tu práci milovat? To, co popisuješ, připomíná spíš tábor smrt, než nemocnici, kterou znám já. Já ji vidím úplně jinak. Vidím ji jako místo, kam mě přivezou s rozervaným rtem, vykloubeným ramenem, zlomenou hnátou, ledvinovou kolikou či kdovíjakým jiným svinstvem, a mně se uleví. Uleví už jenom tím vědomím, že mi za chvíli přepracovanej doktor rutinovaně sešije pysk, nahodí rameno, srovná kosti a ledviny propláchne kapačkou. Nemocnice je fabrika, která opravuje porouchaný lidi - není to fara, není to maminčina náruč, není to ale ani místo beznaděje. Vždyť všichni děláte, co umíte, tak na vás nebuď tak přísná.Už to, že se snažíte, je dost. Nad sviní smrtí nikdo nadobro nezvítězí. Vy to jen odmítáte vzdát.

děsí mne to, jak moc je to pravda... t.

Bagrista je na tom hůře... nenaříkej

velmi dobře vyjádřené!*

skvělý "článek" syrový skutečný nikdy sice není jen jedna strana mince, ale je dobré prohlédnout si obě, než ji vyhodíš do vzduchu.*

Moorgaane, ta diskuze je tu příliš dlouhá a tak se mi nechce ji znovu pročítat, proto se možná "zoopakuji". Tento text jsem psala v době, kdy jsem měla za sebou několik let práce v LDN. Celkem už mám u lůžka odpracováno přes dvacet let, takže jsem něco viděla i zažila. Nyní pracuji na akutním oddělení, přesto často LDNku suplujeme právě proto, že se příbuzní nedovedou rozhodnout jak dál. Nechápu, jak je možné, že čekají až do chvíle, kdy už "není jiné řešení" a zlobí se pak, když po nich cheme vyjádření, zda si svého příbuzného vezmou do své péče, nebo budou uvažovat o nějaké formě péče následné. Jenže LDNky i Domovy důchodců jsou plné, čeká se na umístění v nich... Je to bolavé téma a to, že jsem za tento text dostala zlatý výběr mě opravdu překvapilo. Myslím si, že opravdu není až tak "skvělý" po té literární stránce. Chtěla jsem jen pomoci těm, kteří nevědí, váhají...ale každá taková situace je specifická. Těžko radit a už vůbec bych si netroufala soudit. Děkuji Ti za zastavení a pro ty, které tento text něčím zaujal, si dovolím avizo a odkaz na text, který je "čerstvý". http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=354687 Markétě děkuji za výběr.

ahoj Marcelko - probiram se ne dilem!-to jsem uz cetl a vim, ze i ty vis , ze vim :-))..ze je jako vzdy dobre napsane a ma hloubku!...tak jako vsechna tva dila - jsi velmi dobra pisatelka, mas cit a hlavne umis!!!...ja prestal mit komentare k tvym dilum, jelikoz me to prostredi z nemocnic dost irituje - to neznamena, ze bych te necetl..ale zaujala me diskuse - dostala jsi zlaty vyber a je celkem usmevne, ze s tim maji nekteri problem!...proc asi?...protoze tu chybi tolerance, protoze tu chybi soudnost a smysl pro respekt k udeleni jakekoliv pochvaly ci vyzdvihnuti neceho co cni vic nez ostatni-cimz zlaty vyber snad je-nebo ne??? ... sama dost casto kritizujes, jakym zpusobem jsou tato oceneni udelovana-snad prave proto ta netolerance !...ale jednou jsi v teto elite zarazena a tim padem by to melo byt svate!! - pokud budeme vsichni, komu lezi na srdci uz konecne klid a respekt z krtiku za jejich ciny respektovat tento titul " kritka" a brat jejich rozhodnuti jako jejich pravomoc a tudiz i fundovanost a spravne rozhodnuti!...je to vychova navzajem - jak ze strany kritku, tak ze strany tech, kteri o jejich nazory stoji...pokud v tom je slusnost, vaha, respekt a znalost veci bez zaujeti a straneni jednech na ukor druhych...tvoje dilo si s nicim nezada od jinych zlatych vyberu, i kdyz je trochu specificky podano a prezentovano - proste je kvalitni a ma vypovidajici hodnotu ... a o to by melo jit jak kritikum, tak i ostatnim co na Pismak chodi se ne hadat a citit krivdu, nybrz z pohody a pocitu spravedliveho prostredi pro vsechny... ...no uz jsem se dost vykecal:-))-jeste snad gratulaci k vyberu a prani bystreho mozku a polibeni muzy pri tve tvorbe

Ano, napsala jsi pravdu a navíc proloženou citem... jako bys křičela do svědomí... ale komu ? Náš svět je opravdu v tomhle takto krutý... a těm, kterých se to netýká/týká stačí přijmout bez přemýšlení povrchně to, co se jim tvrdí. Vše je v nejlepším pořádku... Jsem ráda, že jsem tohle četla... Nejsem ráda, že to je pravda a že ji znám. t***

Čtu si toto dílo už po třetí, ale stále mě překvapuje. Je úchvatné!

"..nezlob se, anad zítra, pozítří" nádherně vystižená drsná realita

Asi rozumím, snad, a moc ráda si přečtu něco o tom co píšeš, každé nové poznatky jsou rozhodně fajn, člověk se musí pořád učit. Děkuju za vše a přeju jen to nej...

Dřív byl vstup malým dětem do nemocnice zakázaný. Byl přece zakázaný i vstup tatínkům na porodnici :-) Je to jen a jen na rodičích jak se rozhodnou ohrozit své dítě. Vyhledej si na internetu třeba článek o MRSA ...pak pochopíš víc. Každé oddělení má své "bacily" i když se dodržují přísné zásady desinfekce, nikdy nevíš, kdo před tebou sáhl na kliku pokoje. Pokud jsi své dítě držela v náruči, udělala jsi to nejlepší, co jsi mohla.... .... a je dobře, že víš, že jsi dědečkovi udělala radost. Ten pocit Ti nechci kazit a jsem ráda, že mi rozumíš.

Ano , také jsem zmínila, že nejspíš jen dělaly svou práci, jistě mají i nějaké předpisy apod. No také záleží hodně na těch lidech jak píšeš a na domluvě, na rozumu maminky,my jsme udělali vše proto abychom rizika snížili, nevím jak je to na takových odděleních s bacily (dědeček měl rakovinu), všeobecně při zachování přísné hygieny a dodržení určitých pravidel nejsou třeba rizika velká, no nerozumím tomu. Jen vím, že dcerka byla zdravoučká,nenáchylná k nemocem (nikdy bych ji nechtěla ohrozit),dědeček ji pohladil po šatičkách, držela jsem ji celou dobu v náruči nikam nepoložila, nenechala jsem ji na nic sahat. Takže myslím jsem ji neohrozila, a jak jsem psala nakonec to byla dedečkova šťastná chvilka. Chápu též, že ne všechny maminky mají rozum, nechají třeba dětičky lézt všude nebo posadí k nemocnému , je logické, že se personál chrání možným potížím. Dědeček už nemohl sedět, ven nemohl.Vlastně to s ním bylo velmi rychlé, ale aspoň se netrápil. A v srdíčkách jej máme stále. Děkuju za krásné psaní, jsem moc ráda, že jsem to četla. A děkuju i za reakci. Přeji ti jen a jen to dobré, hodně síly a každý den něco pěkného, co ti přinese do života i radost, vedle takového poslání.Měj se moc fajn.

Víš, je to těžké soudit. Sama nevidím ta roztomilá miminka na oddělení ráda, protože i když jsou dnešní nemocnice moderní a vypadají čistě, je zde vždy větší riziko nákazy. Bála bych se. Ale chápu zase tu touhu nemocných ještě alespoň na chvilku vidět své blízké a vím, jakou radost jste chtěli dědečkovi udělat. V tomto případě bych ale personál neodsuzovala. Jen vás upozornil na nebezpečí, které na vaše děťátko v nemocnici číhá. Možná vám měl to riziko lépe vysvětlit. Naděje je zvláštní slovo... nevím, zda ji Váš dědeček měl, nebo už ne, ale myslím, že se o ní říká, že umírá poslední...o Lásce se pak říká, že neumírá... a vy máte v rukách důkaz - své dítě. Nevyháním rodiče s miminky z našeho oddělení, ale vždy je upozorním na to, že hodně riskují, když třeba položí své dítě na lůžko nemocného, nebo postaví "vajíčko" na zem v nemocničním pokoji. Kupodivu jsem se ještě nesetkala s odmítavou reakcí a většinou se návštěva po té "rozpůlí" a dítě odnesou ven, vystřídají se a počkají v parku. Je-li to možné, nabídneme příbuzným možnost vzít si svého nemocného na vozíku ven. Děkuji za Tvůj názor. Myslím, že je to vždy o komunikaci...

Mám husí kůži a po prožité zkušenosti přesně vím... mně dokonce vyháněli s batoletem od dědečka, že tam děti nesmí... a on při jediném pohledu na malou, byl šťastný a v obličeji klidný, to jediné ho vytrhlo z apatie, můj muž ho ještě večer dlouho držel za ruku a on pak v noci zemřel, dávali nám naději, ale žádná nebyla, lhali nám... Dodnes jsem ráda za to, že jsem mu umožnila pohladit vnoučátka a rozloučit se, přes zákaz personálu. Asi dělali jen svou práci, ale stejně. Ta úvaha se mi moc líbí a dílko v závěru - prostě dokonalé.

ano je to tak, mě před léty tatínek prosil, že chce umřít doma....tak umřel alespoň ve své posteli a mezi svými, v nemocnici se na mně zlobili, že si ho chci vzít domů...nepochopení, né starost aby k nám nemuseli jezdit v noci s morfiem...svět je hodně divné místo... Mylenko napsala jsi to silně a opravdově, vážím si tě*

Zvláštní, s podobným textem jsem se nikdy nesetkal. Cítím v tom hněv a takovou "obcházecí metodu" - přesvědčím čtenáře aby nedělali A ale B, nikoliv přikazováním, ale jakýmsi smutným zhodnocením A.

Matti, tu úvahu jsem psala ve chvíli, kdy jsem byla hodně rozzlobená. Otázka pobytu v nemocnici není jednoduchá k vyřešení. Proto jsem připsala prolog, který má upozornit čtenáře, že nepíšu o lidech, kteří nemocnici potřebují. Já se zamýšlím nad tím, jak nemocnice dokáže lhát - připustíme-li to. Setkala jsem se v ní s řadou lidí, kteří - kdyby měli tu moc- by o prodlužování svého života nestáli. Nejsem zastáncem eutanázie, ale nemám pochopení pro prodlužování umírání. To my v nemocnicích umíme. Přesto si myslím, že je lepší zemřít doma ve své posteli, než si nechat prodloužit život tím, že mi v nemocnici přivážou ruce, abych si nevytrhla kanylu s infuzí... Proč se tak bojíme smrti? Vím proč jsem si svoji práci vybrala. Měla jsem možnost, jako mnohé ze sester, z nemocnice utéci, ale nedokázala jsem to. Mám svoji práci ráda i když mě často trápí mnoho problémů s ní spojených. To je to co mě "ničí"...to je to, proč o ní píšu, proč se snažím otvírat dveře těm, kteří mají zájem nahlédnout a zamyslet se. Dnes ráno jsem při cestě do práce poslouchala v autě zprávy. Mimo jiné tam oznamovali, že se množí žaloby občanů na nemocnice s cílem vysoudit na zařízeních statisícové částky. Proto se ze setřiček stávají z velké části písařky, které musí podrobnými zápisy v dokumentaci chránit samy sebe. Proto si i nadále myslím, že by si příbuzní měli práci sestry alespoň vyzkoušet, alespoň se pokusit ...Nepíšu to proto, aby nám ubylo "umírajících" pacientů. Těch bude v nemocnicích stále dost. Píšu kvůli lidem se kterými se v nemocni setkávám a je mi z nich smutno.

Umírání snad ani nemůže být hezké... Všichni sníme o poznání, jehož se nám (jak toužíme) na sklonku dostane. A přesto věřím v dobro vykonané na těch, kteří by třebas bez nemocničního ošetření jinak zemřeli dříve. Tvá práce má smysl. O to větší, pokud ji vykonávají lidé, kteří umějí cítit. Lidé, pro něž není pacient pouhou položkou na bidle č.X. Ta práce má smysl, pokud je ošetřující personál obohacen o lidi. Vážím si Tě a ctím. Matti

No, hlavně, když jsi to stihl za 19 vteřin přečíst :-)

hrozné!

To má sílu. *t*

Nobody cares.

rádo se stalo ;-)

Toscano, děkuji - už je opravena :-)

moc dobré! (jen ta křídla bych viděla zplihlá se Zet na začátku, protože jde o změnu stavu...) *t

Jistě že nemají stejné vidění jako Ty. To by nedělaly v nemocnici.

Vím o co Ti jde, ale shazuješ tu sebe.

Třeba litovaly Tvoji maminku, když Tě viděly.

Přála bych Ti, abys je nikdy nepotřeboval, ty sestřičky. Možná mají při pohledu na Tebe důvod se tak tvářit...

k tomu není co dodat... krutá skutečnost, a tvá reflexe je na místě a je důležitá. *

Oldjerry, seš hnis.

tip...tip za srdce...a tip za poslední andělský odstavec...

FAE BOMB - tak ty ses nezúčastnil? a kdopak zlomyslně za tebe vložil toto? (:-D 10.02.2010 01:48:29 FAE BOMB Nemocnice je hnusně prolhané zařízení. Saje vám zbytečně krev, nutí vás zbytečně si měřit teplotu, lije do vašich žil vodu, která se tváří, jako že léčí - přitom ji během pár hodin vymočíte. Zbytečně vás ozařuje a prosvěcuje a neustále lže. Když se začnete vzpouzet, bránit, můžete skončit přivázaní za ruce k postranicím lůžka, protože byste si mohli - prý - ublížit… Něco takovýho jsem zažil. Sice jen votřes mozku, ale bylo to stejný. Jseš "nemocnej", tak se budeš léčit! Tady rozhodujem my!! Nech si kecy na koledu!!! Chceš do držky!? Smutné, protože podle skutečnosti... *

a proč to avizo posíláš mně?

rímoraji, mám ti taky posílat avízo ke každému svému upocenému nápadu?

Děkuji, že už mi nebudete bezdůvodně posílat avi. Ač se této debaty neúčastním, už jsem dostal asi páté...

Osobní zkušenosti a postoje lidí mají svou vypovídající hodnotu, odlišnou často či místy od názorů, řekněmě odborných. Pro mne je zajímavé vědět, co v této souvislosti lidé vědí či prožili. Až tu bude řeč o Karlově mostě, nepochybně to také řadu čtenářů přiláká, dost možná i mně, a proč nebyly vyzdviženy jiné texty ? Asi jsem je přehlédl nebo mně na ně nikdo neupozornil či mne prostě nezaujaly a hlavně hodně je o časových možnostech. Takže, PROSÍM, pišme k tématu úvahy, téma práce kritiků zde bylo propírání snad stokrát, naposledy v diskusi Pištově. A navíc to není slušné vůči všem, kteří zde přišli vyjádřit názor na obsah dílka a ne na práci kritiků či funkci výběrů.

Mně se na tomhle Zlatém výběru líbí, že zviditelnil text, který se nás hodně dotýká – troufám si tvrdit, že se dotýká nás všech. Budeme o něm přemýšlet ještě dlouho. Nevím jak koho, ale mě nezasáhlo pouze téma - tak, jak je úvaha napsaná, včetně těch přehnaných emocí, možná právě pro ně, pro tu přímočarost a jednostrannost, je pro mě působivá. Věřím zaujetí autorky, to není tak málo. Výběry, stejně jako tipy, bych nepřeceňovala. Když se podíváme na čtenářsky nejúspěšnější díla, u většiny bych docela chtěla slyšet od čtenářů ty obhajoby - za jaké literární kvality dnes udělili své tipy... Tady se prostě sešli čtyři kritici, kteří chtěli ukázat, že dílo podle nich stojí za přečtení. Možná by Zlatý výběr měl být něčím víc, než součtem výběrů, možná by měl být výsledkem nějakého společného rozhodnutí Sekce kritiků, oceněním, na kterém by se shodli všichni, nebo alespoň většina. To je ale asi těžko proveditelná představa, aby se kritici pokaždé "sešli" a ještě se i shodli. Takže odpusťme systému výběrů jeho nedokonalost při hodnocení našich ještě méně dokonalých výtvorů :-)

Katugiro: oba víme, kolikrát umělecké dílo pohlo dějinami aniž obnášelo kvalitu. Ctím tvůj názor i jistou toleranci k názorům našim. Pokud by i ostatní zúčastnění diskutovali tvým stylem, bylo by to mnohem přínosnější. Pro shodu s tím, co psal Jiří typu A2 znovu neopakuji. Hezký den :) J

pacer: jenom plácáš. bohužel.

a2a2a: pohled do slunce, yalom. to mohu doporučit víc jak webpage

s tím s tebou souhlasím, ovšem současně tvrdím, že se to navzájem nevylučuje. A zejména si nemyslím, že výběry této úvahy šly na úkor jiných místních textů. To určitě ne. Kvalitnější tvorbu lze jistě potkat např. ve Vagónu, myslím, že i na Totemu, třebaže jsou tam výkyvy, asi budeš namítat, že \Vagón není server, já se v obsahu těch pojmů technických příliš neorientuji, chtěl jsem jen říct, že na internetu se lze setkat se slušnou literaturou a pokoušet se, máme-li ty ambice, do nich proniknout, neboť některé jsou jaksi uzavřenější.

a2a2a, ovšemže neplní jen funkci literární, ale důležité přece je, jaká funkce je hlavní a tedy zasluhující podporu, a jaké funkce existují jen díky té první a tudíž je nešťastné je prosazovat na její úkor. Za dobrou literaturou chodím především do knihoven, ale pokud víš o nějakém serveru srovnatelném s Písmákem a přitom kvalitnějším, rád se poučím. Ovšem předem přiznávám, že neočekávám, že by sítem slova "srovnatelném" mohl nějaký projít.

promin mylenko, mám na pány dotaz. Je odchod z Písmaka spojen s tučným odstupným? Jestli ano, jsem ochoten okamžitě zanechat činnosti)?

mylenko, nezlob se, analýzu tvého textu dělat nebudu; jak už jsem napsal, reaguji tu proto, že se zde diskutuje o kriticích a Výběrech; už vůbec nehodnotím tvoji osobu, jen jsem velmi rezervovaně vyjádřil svůj názor na tvé vystupování pod tímto dílem

katugiro, tento server neplní jen funkci literární, a nemyslím si, že je to na škodu, zvláště pak, když přísně či výrazně literární servery, které lépe uspokojí hlad po slušné, třebaže jen amatérské, ale i té profesionálnější literatuře, jsou k máni. Dokonce si myslím, že naopak, kdyby se zde na Písmáku dění zúžilo na preferenci jen podařené literární tvorby, tak by ho dost možná opustilo mnohem více lidí. Ať tak či onak, toto téma má smysl. A pokud jde o vystupování autorky, jakkoliv není vždy šťastné, pak, bude dobře, když se budeme zamýšlet i nad vlastním vystupováním, mne a tebe nevýjimaje.

Ano, to jsem čekala - jak jinak, tak se, hoši, seřaďte a počkejte si na Narvaha. Já jdu spát - dobrou...

Katugiro, máš pravdu v tom, že Písmák je literární server. Já dodám - amatérský. Mám pocit, že na to se tu často zapomíná. Takže bych byla ráda, kdybys vytkl mému textu jeho literární chyby a nechal stranou téma. Upozorňuji, že se jedná o úvahu a už jsem zde odsouhlasila, že je - díky mojí citové vazbě k tématu ,dosti jednostranná. Nikdo si tu na nic nehraje. Sešlo se tu pár čtenářů a vyjádřilo své pocity, své osobní zkušenosti s problémem , kterého se má úvaha dotýká. Nenutím nikoho, a už vůbec ne kritika, k tomu, aby se mojí úvahou zabýval. Takže chceš-li rozeber literární kvalitu díla, eventuelně básně, prosím... ale nehodnoť tu moji osobu. Děkuji.

do řady...

Protože se tu diskutovalo mj. o kriticích a Výběrech, napíšu něco málo za ty, kdo s těmi zde udělenými nesouhlasí. Jak už jsem někde psal, názory na funkci Výběrů se různí, snad každý kritik má své pojetí a já v současnosti proti téhle pluralitě nic nemám. Ale: Nesouhlasím s tím, že je zviditelnění takového typu děl na Písmáku potřebné nebo záslužné. Nemá to nic společného s potřebností takové diskuse z hlediska společnosti, ta je nesporná. Ale Písmák je literární server. Má podporovat literaturu. Kvalitu. A to na prvním místě. Z tohoto důvodu existuje a díky tomu sem přicházejí lidé. Pokud bychom dovedli do důsledku praxi otevírání závažných témat za současného důsledného ignorování poslání serveru, bude tady sice tisíc zajímavých diskusí, ale žádná literatura. A možná žádní lidé. Ano, tvrdím, že zviditelňovat nekvalitní příspěvky na úkor kvalitních je parazitováním na systému. Přijdete-li do sněmovny a začnete z galerie přednášet o tom, jak potřebné je okamžitě změnit zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, nechají vás vyvést. Stejně tak vám za tímto účelem nedají prostor v televizi. A nebude to proto, že by neměli sociální cítění. Snad to nemusím rozvádět, každá věc má své místo a svůj čas. A když už si hrajeme na to, kdo je lidštější a má více pochopení a ví lépe než jiní, co je dobré a co ne a kdy udělat výjimku... zamyslete se, kolegové, nad úrovní diskuse a vystupováním autorky. Opravdu má tohle být zviditelňováno? (avi jsem se snažil vybrat jen těm, kdo se účastnili diskuse, pokud jsem se u někoho zmýlil, omlouvám se)

Tak ještě - pokud jsem se tu někoho osobně dotkla, věřte, že to nebylo úmyslné a omlouvám se.

:-) ach jo, no jo, nemůžu mluvit za Tebe - to musíš Ty, ne já. Dobrou....

já to čet, je to klasika stejně jako ta diskuze, Já, já, já jenom já, aspon vím kdo psal Olympicu texty. Měj se

:-) Pacere,tak promiň, jsem věděla, že Tobě nemusím...

jejdavildo, přečti si to ještě jednou a popřemýšlej, než vystřelíš ...

Mně to nevysvětluj. Pouč se od psychoterapeutů, jak reagovat na tyto reakce.

to je ovšem smutné pracovat ve lži

Pacere, jsem zvyklá odtahat to rukama :-) Vím jak vypadají oči lidí, kteří se dozvědí, že je pošleme do LDN, protože doma je nechtějí...vím jak dokáží bolet prázdné sliby... vím jak vypadají lidské slzy. Mně nikdo nemusí učit jak se mám chovat k nemocnému člověku a vždycky budu stát na straně slabých a bezmocných a vím, že když mi budou scházet síly, najdu i já ruce, které mě podrží. Můj text není alogický. Můj text není zdaleka tak špatný, jak se tu jeden studující, budoucí "psychoterapeut" snaží dokázat.

Začínám mít radost, že jsem toto téma pomohl dostat na dlouho viditelné místo.Téma, a zvláště toto je často užitečnější, než báseň. Řekl bych, že je užitečnější, než mnohé tisícové diskuse na tomto fóru. Pozitivní i negativní reakce velmi dobře vypovídají o náladě, znalostech a připravenosti ke zmíněmým skutečnostem. Taktéž o úrovni, jakou v čechách posuzujeme názor někoho, koho neznáme, zdá má nějaké objektivní znalosti či zkušenosti. Ale žiji zde již dlouho. Autorku lituji, do tohoto boje šla méně připravena, než do dvanáctihodinové služby :)

Psychologie Olomouc Univerzta Palackého- autor citátu Narvah "jinak studium je spis o teorii, ciste praktickych veci je pomalu... a celkem me to bavi... obcas to sice nuda je, ale nestezuju si :-) zalezi, co od toho cekas ty... rozhodne to neber tak, ze po vystudovani skoly z tebe rovnou bude terapeut nebo poradce... " Tak copak nám ještě poradíš? Víš, já tu psychologii mám z praxe...takže přestaň si tu hrát na odborníka se zkušenostmi- teoretiku. Teď už jdi k šípku Havrane.

duke, pokud je to v tvé moci a víš o nějakých webových stránkách na toto téma, konkrétně právě o oné terapii beznadějně nemocných, uvítal bych to. Osobně jsem skeptický nikoliv ve smyslu oné myšlenky, ale spíše vzhledem k reálnému potenciálu psychoterapeutů, nicméně je to otázka také vývoje, třebaže v USA a nejen asi tam se tomu věnují co já vím, desítky let.

> u mě je to spíše vztek na to, že je zviditelněno dílo ne pro své kvality, ale pro téma, kterého se dotýká. Ze vzteku nikdy nevzešlo nic dobrého. Neohromuj tu ostatní cizími slovy. To, že používáš lékařskou terminologii z Tebe doktora neudělá.

> jo, zkušeností mám dost. odpoledne jsem byl na semináři hematoonkologie, který byl věnován terapii terminálně nemocných pacientů a jejich blízkých. To není zkušenost - být na semináři. Zkušenost je o takového člověka pečovat. Dívat se mu do očí, omývat ho, posazovat, krmit, povídat si s ním... Zkušenost je, mít tak nemocného člověka doma.

Lakrov: výjimečná se stala teprve těmi výběry. bohužel. závist je (dle kleinové) pocit vzteku, že jiná osoba vlastní a užívá si něco kýženého. u mě je to spíše vztek na to, že je zviditelněno dílo ne pro své kvality, ale pro téma, kterého se dotýká. těžko by irwingova pravidla moštárny byla zfilmována jenom proto, že píšou o děcáku. ale tyhle myšlenky jsou na většinu zdejších čtenářů příliš složité. místním čtenářům stačí pár alogických emotivně podbarvených impulsů a jejich "vkus" je uspokojen. ty levných útoků na amygdalu ve svých dílech také používáš. a čtenář se sype. je to legrační, jak málo někomu stačí. vždyť už ten prolog tady napovídá, o čem tohle dílo bude.

Lakrov, ona to nejspíš nebude povídka, ale to je jedno :-)

Pro .duke.: Výběr může být udělen za cokoli; často třeba ze staré známosti, tak proč by ne za námět? Tohle povídka, která je o něčem. Takových je tu málo, takže jistě čímsi výjimečná je. A že nevyhovuje vkusu každého čtenáře? To je celkem obecná vlastnost většiny textů. Vkus může být ovlivňován též závistí... A těší mne, že právě tahle povídka získala tolik pozornosti.

a2a2a: jo, zkušeností mám dost. odpoledne jsem byl na semináři hematoonkologie, který byl věnován terapii terminálně nemocných pacientů a jejich blízkých. a docela jsou mi blízké názory yaloma na danou tématiku.

neblbněte!!! Napsaný to není dobře - to uznává i sama mylenka.... Možná to mělo být zařazeno spíš jako diskuse, než jako úvaha.... O výběrech kritiků tady na serveru všichni víme své, tak nemá cenu lpět na detailech :))... - nicméně faktem zústává, že svůj účel mylenčin "počin" splnil a promiňte mi vážení, ale taková "nízkost" se pod toto téma (byť nešťastně uchopené a nedobře napsané) přece jen nehodí....!

duke, dobře, jsi dost bystrý a pro tuto diskusi i cenný, abys přijal má předcházející vysvětlení, jestliže jsem měl na mysli téma, měl jsem samozřejmě na mysli také obsah, už jsem dostatečně vysvětlil a tato diskuse to jen potvrzuje, že je dobře, že tento příspěvek byl zviditelněn. A věz, že nemám nejmenší pocit, že bych se své roli tady jakkoliv v souvislosti s touto úvahou zpronevěřil. A jestliže ty prokazuješ v této diskusi věcnost, pak ti nejsou zapotřebí jakékoliv znehodnocující poznámky. Psal jsi jako o jedné z forem řešení, jestli si to pamatuji, nechce se mi to zpětně číst, o komunitních centrech, snad i o skupinové či individuální terapii. Zajímá mne, zda v souvislosti s tématem máš nějakou, třeba i převzatou zkušenost, případně praktický poznatek. Děkuji.

Tady jsem udělal chybu : spíš latentní, než nediagnostikovaný... sorry

FAE BOMBO - je tu pár lékařů mezi námi - ti na tvé řeči kašlou. Já vím, že mne neposlechneš, ale : Měl by ses poučit, jakým způsobem se projevuje chybně diagnostikovaný otřes mozku. Pak bys nepsal takovou ptákovinu...Možná, že ti těmi "příkořími" zachránili život...

> "vyhřívání se v cizí slávě". :-) nevím jak se tomu kde říká, jen argumentuji fakty. Člověk, kterého si nesmírně vážím, člověk vzdělaný a moudrý, moji úvahu posoudil a moji básničku dokonce použil při publikování své úvahy o nemohoucnosti stáří. Ty tu jen pliveš a prskáš, osočuješ kritiky a přitom pochybuji o Tvé schopnosti posoudit, co je dobře napsaný text. Ano, uznala jsem, že vím o jeho slabině - je příliš emotivní, ale nebýt toho, nevyvolal by možná takovou odezvu. Překvapilo mě, že ve většině kladnou a těší mě to. Nenechám si ten pocit zkazit někým, kdo je natolik zbabělý, že si vyrobí nový nick, aby mohl "statečně" kritizovat a urážet.

Ne, mýlíš se. Neznáš mě. A lžeš. A nedělej tu z toho blog. Tys přišel s vůlí mi to "natřít". Jenže mezitím jsi znejistěl...přece jen je tu příliš lidí, kteří vidí, vědí, rozumí a chápou. Nesnaž se ze mě dělat něco co nejsem. To, že odmítám s Tebou diskutovat má své důvody. Už jsem Ti je několikrát psala. Nebudu je tu znova opakovat. Prostě se smiř s tím, že "nemám o Tvé názory zájem". Jestli máš co dodat k textu - prosím, posluž si, ale mě - moji osobu- nech napokoji.

mylenka: tomu se v sociální psychologii říká "vyhřívání se v cizí slávě". pěkná ukázka.

Napsala jsem Ti, že máš problém a to si o Tobě myslím už delší dobu. To, jak se tu chováš, jak se projevuješ v komentářích, mě v mém názoru na Tebe, jen utvrzuje. Už jsi mi směšný s tím, jak se stále snažíš o mně psát, že si o sobě myslím, že jsem dokonalá. Vím jaká jsem a vědí to i mí blízcí přátelé. Ti sem ale jistě nebudou vypisovat mé nedostatky, aby ti tvůj názor vyvrátili. Nikdy jsem nenapsala, že jsi hajzl, takže se zklidni. To, že Tě považuji za nepříliš moudrého je pro mě fakt, který potvrzuješ svým chováním. O co Tě kdy žádala Tvá matka je Tvá věc a mně to nepřísluší hodnotit.

Ta Tebou zmiňovaná "pseudobásnička" vyšla před několika lety v jednom církevním časopisu s úvahou o stáří, kterou napsal farář jedné reformované církve. Mimo to, že mu vyšlo několik sbírek básní, je i překladatelem básní z několika cizích jazyků a na Filosofické fakultě studoval češtinu. Když on si tuto báseň vybral jako doprovod svého textu, věřím jeho tvrzení, že je dobře napsaná a ne Tobě. Stejně tak posuzoval i zde zveřejněnou úvahu. Proto si tu klidně dál vykřikuj co chceš. Možná je to emotivní úvaha, možná je příliš jednostranná, přesto si za tím, co v ní píšu stojím.

VT M... to se fakt nedá komentovat. Běž k doktorovi. Máš patrně problém. Asi dost velký.

VT Marvine, nezkoušej to tu na mě. Už Tě znám víc než dobře. Tvé slušné otázky i Tvé odpovědi.

Jiří, nemohu si vážit názorů člověka, který - jak dokazuje svou znalostí zdejšího prostředí- si zhotovil anonymní nick, jen proto, aby "odstranil hnis" a jediné, co ho "zajímá" je má úvaha. Oldjerry - dík, Ty víš za co.

duke, jednak vůbec nemáš pravdu v tom, že se výběry dávají za spíše téma, také není až tolik rozhodující, nakolik je úvaha vyvážena v tomto případě, poněvadž daleko významnější je, že vyprovokovala diskusi na toto téma, že pomáhá tříbit názory, k čemuž přispíváš také ty. Výběry jsou subjektivní a odpovědně tvrdím, že nejméně 80%, ne-li víc označují kvalitní či zajímavá dílka. Na druhou stranu naznačovat, že ze strany autorky jde o cílený útok na emoce lidí je zrovna tak napadání, jak se ty sám cítíš napadán ze strany autorky. Podobně psát, že Pacer se nevyzná, protože vidí chybu v podfinancování, také není košér. Jde především o diskusi a nepodceňujme schopnost lidí se orientovat. Já například se zájmem sleduji zdejší názory, opravdu mne zajímají, včetně zkušeností. Někdo je dost možná profesně více s tématikou v kontaktu, jiný třeba vůbec ne, ale to nemá vést k tomu, že své zkušenosti a názory budeme znevažovat. Mylenko, výběry jsi dostala oprávněně ve smyslu našeho zdůvodnění a ta diskuse a reakce, třeba nesouhlasné, jsou užitečné. Myslím, že ostří mezi tebou a .duke. je věci na škodu.

Omluva těm, kteří ho znají.

Jsem ráda, že tato moje úvaha zasáhla tolik čtenářů, že je donutila zastavit se a přispět svým komentářem, podělit se o své zkušenosti . Děkuji vám všem a nabízím "přídavek" k zamyšlení. http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=317946&cr=all

VT Marvine, nastuduj si péči o nemocné v hospicích... Pak se ptej. Je pohodlnější nalít lidem fyziologický roztok do žíly, než jim dávat pít po troškách. U nás to řešíme třeba hadičkou napojenou na obyčejnou dvacítku - stříkačku na jedno použití... Mimochodem - víš co udělá květina, kterou "přeliješ"? Nesnaž se diskutovat o něčem, o čem nevíš nic.

Mně vadí, že tenhle cílenej a docela levnej útok na emoce zasáhl takovou řádku čtenářů. A kritiků.

Víš co? Už jednou jsem Ti napsala, že s Tebou diskutovat nechci. Ne proto, že bych Ti nedokázala odpovědět, ale proto, že Tobě nejvíc vadí to, že je to text, který jsem napsala já. Bav se tu s kým chceš, ale ne o mně.

No, jak to tak pročítám, tak mi stále víc vadí, že se tu výběrují díla v podstatě za to, že se dotknou určité tématiky. A kritikům je jedno, zda jsou patetická či jednostranná. Myslel jsem si, že výběr je prostě něco víc, než tip. Že jeho cílem je zviditelnit kvalitu, či, pokud jde o úvahu, tak dílo vyvážené. Ale že tohle visí na první page myslím znejisťuje i samu autorku, která není schopna kritiku přijmout bez toho, aby ji nebrala jako útok na svou osobu, dokonce sama navrhuje, že dílo smaže. Navíc si myslím, že se v dané problematice nevyzná. Stejně tak pacer, který se ohání tím, že chyba je v podfinancování. Člověk s terminálním onemocnění může mít dobrou smrt jak v nemocnici, tak doma. Záleží na tom, jaké lidi má okolo sebe. By mě třeba zajímalo, mylenko, jak se k pacientům chováš, co jim říkáš, zda jsi vyškolená v tom, co jim můžeš říct, a co ne. Protože to je prostor k diskusi. Ne to, jak ti bylo líto babičky, kterou tam její rodina musela šoupnout. Protože mnohdy lítost umírajícím pacientům spíš uškodí. Jinak jsem rád, že se tu našel někdo, jako sklenář - tímto tě zdravím, V. ;)

To je pěkná představa :-) ta babička bez ponožek :-)) Já vím, je to těžké, ale třeba, až si to tu někdo přečte, napadne ho zaplatit mamince pedikůru ;-) Třeba jsem pár lidí i zbavila toho mylného dojmu, že "se to všechno nějak - někdy vyřeší samo"... Jo - dík a ty hamburgry Lakrov odpusť :-)

...no a proč jsi ten text nenapsala, jako to co teď do poslední kritiky? Tohle beru. i když (ale to už ber jen jako lumpárnu) - už vidím maminku jak jde za dětmi a říká víte, já už si neostříhám ani ty nehty na nohách, nebo jak děti bábinku srážejí ve dveřích a zuřivě jí stahují ponožky, aby se přesvědčili, jak na tom je. Když už jsi na to narazila: Je zvláštní, že ti nejbližší si závažnost stavu babičky, nebo dědečka, nebo.... (mluvím o "přestárlých") většinou uvědomí jako jedni z posledních. ...no pokecaly jsme - měj se V.

ale... Já vím, že to jsou těžké otázky a vím, že je tu nevyřešíme - co když můj záměr byl jen zastavit se a zamyslet nad tím, jak to má kdo doma "vymyšlené". Víš, zaráží mě, když se u nás často objeví děti přestarlých rodičů a nevědí jak budou situaci dál řešit, protože :,,Doteď byla maminka soběstačná...." a my ji stáhneme ponožky a zjistíme, že si ta stará paní nedokáže ani ostříhat nehty na nohách...

:) ...to máš těžké - kdo určí zda potřebují, nebo nepotřebují - komu přiřknout ten soud... umírat doma X umírat v nemocnici někdy (někde) to "doma" může být horší než u "cizích"... kde je ta míra kdy ještě medicína pomáhá a kdy už jen "ubližuje"... to a další jsou velmi těžké otázky...chápu kam jsi svou úvahou směřovala...ale... :)

PROLOG Jsou chvíle, kdy nemocnice pomáhá-léčí. Tato úvaha se týká chvíle, kdy její péči, lidé v ní zavření, nepotřebují... Možná bych měla to tvrzení o "hnusně prolhaném zařízení" zmírnit slovíčkem NĚKDY

"Mohla bych napsat desítky příběhů, ale já nechci nemocnicím ubližovat. Vždyť mi v ní zachránili život, zachránili v ní život mému muži i mé mámě...já hledám odpověď především na to, jak se poprat se SMRTÍ, ne s nemocnicí." "Nemocnice je hnusně prolhané zařízení. Saje vám zbytečně krev, nutí vás zbytečně si měřit teplotu, lije do vašich žil vodu, která se tváří, jako že léčí - přitom ji během pár hodin vymočíte. Zbytečně vás ozařuje a prosvěcuje a neustále lže. Když se začnete vzpouzet, bránit, můžete skončit přivázaní za ruce k postranicím lůžka, protože byste si mohli - prý - ublížit…"

Je to velmi pravdivý článek a i závěrečná báseň je velmi krásná… Je ale nutno si uvědomit, že řeší hlavně následky. Příčiny jsou (vesměs) někde úplně jinde. Patříme k tzv. západní civilizaci, takže jsme poznamenáni křesťanstvím bez ohledu na to, zda se za křesťany považujeme, či nikoli. Nejde totiž jen o milosrdenství a ochotu posloužit umírajícím, nebo o úmyslné klamání a lhaní. Jde o naši všeobecnou neznalost. Viděli bychom smrt zajisté jinak, kdybychom „mohli“ vzít v potaz skutečnost, že se nejedná o okamžik, v němž se zastaví srdce, či vypnou přístroje, ale o proces, který (podle stáří umírajícího a stupně devastace hmotného těla) trvá různě dlouho, tj. od několika minut do několika (někdy až desítek) dní. Anebo skutečnost, že duše zesnulého má strach, že nechápe, co se s ní děje, neboť vidí a slyší vše, ale projevit se již nemůže. (Proto se říká, že o mrtvých se má mluvit jen dobře). Teprve definitivním odpoutáním duše od těla je smrt ukončena a duše může pokračovat v cestě… Kdo by však dnes něco takového vyznával, či o tom pouze jen zauvažoval, stává se ihned intelektuálně podezřelým… neboť křesťanstvím ovlivněná část lidstva nic takového (již po mnoho století) „nesmí“ připustit…

Proč? Těch je mnoho...třeba i proto, že sestřičky z nemocnic utíkají. Dnes už to mají být VŠ...vidím je přicházet a slyším je mluvit...a je mi úzko. Stejně tak lékaři. V nemocnicích jsou ti mladí, kteří potřebují atestaci, praxi...jenže od koho se mají učit, když všichni zkušení jsou ve svých odborných ordinacích? Mohla bych napsat desítky příběhů, ale já nechci nemocnicím ubližovat. Vždyť mi v ní zachránili život, zachránili v ní život mému muži i mé mámě...já hledám odpověď především na to, jak se poprat se SMRTÍ, ne s nemocnicí.

Víte, ono je to těžké. Mít stále rád někoho, kdo na vás celý den jen tupě zírá. Ošetřovat hnijící rány tak hluboké, že válečná zranění jsou proti nim škrábnutí. Ptáte se sami sebe: Je to vůbec ještě život? Jaký smysl má starat se o takto stiženého? Příčina často zbytečného svěřování svých blízkých do péče lékařů a zdravotníků není dána dobou, ale právě pohledem dnešního člověka na smrt a především nevolí přijmout život jako takový. žádný ústav nemůže nikdy nahradit domácí péči. Vždyť péče o nemluvně je podobným závazkem. V rodině máme tento případ a díky lidem, kteří rádi pomohou, je to snazší. Z pohledu nemocného je to poněkud jiné. Pokud však budu moci držet v ruce, mezi prsty nohou, v zubech či mezi dásněmi psací nástroj, jsem šťasten.

Lakrov :) mylenka: obranu na rovině osobního útoku jsem očekávala, ale to ponechme stranou... ...proč myslíš, že to tak funguje? Ty hlavní důvody ti myslím unikají :) k textu - takové téma si zaslouží zpracování s nejvyšší opatrností a vkusem...

Lakrov, to neřeš ...dík

Původně? To vysvětluje mnohé. Copak asi děláš dnes? Já tuto profesi dělám celý život a dokonce jsem v nemocnici de fakto vyrostla. Nešla jsem na tu školu kvůli slušivé, modrobílé uniformě...neutekla jsem od té práce i když bych bývala mohla. Nemusíš mi radit, jak se mám chovat. Neřeším problém svého pracoviště. Zamýšlím se nad tím, jak to v nemocnicích ještě funguje a proč. Vím, že ten text má své chyby. Přesto ho nebudu přepisovat kvůli názorům jaké máš Ty, nebo duke. O tom, jaké je "umírání" doma mi psát nemusíš. moje švagrová ležela doma s RS 17 let a zemřela svému muži v náruči...

Pro sklenář: > ...až hamba... Je to snad narážka na americký zdravotní systém, v němž Hamba je jedním z mnoha druhů hamburgerů? :-))

hm...v podstatě souhlasím s dukem - tvůj popis celé problematiky je jednostranný, přehnaný až hysterický a patetický až hamba... taky jsem původně zdravotní sestra... ono dost záleží právě na personálu - na zdravotních sestrách - i ony mohou pohladit... a měly by!...nechápu, proč celou věc řešíš právě tímhle způsobem - když ti vadí stav věcí na tvém pracovišti (což je v pořádku) - snaž se s tím udělat něco především tam... V naší rodině je také "tradice" - umírat doma - ale med to tedy rozhodně není - je to tak těžké a náročné, že shodit celou věc těmahle patetickejma kecama mi připadá nedůstojné... PS: přála bych vám zdravotnickej systém např. v Americe... čus Veronika

Dík za zveřejnění osobní zkušenosti:-) myslím, že Ty se bát nemusíš, že by Tě Tvé děti zavřely do špitálu...

moje babička umírala doma máma ji nikdy nenechala ve špitále chodila do práce na tři směny a živila v té době sama tři děti o babičku (když máma byla v práci) jsme se starali my od nejstaršího, který dělal ty nejtěžší věci až po nejmladší mě, která s ní třeba jen trávila čas byly mi 4 roky když umřela pamatuji si její vyhublé ruce jak mi malovaly do památníku pomněnky babička byla hodný pacient umírala na rakovinu žaludku asi půl roku dlouho před tím měla problémy, ale nikdy nechodila po doktorech když na to přišli...bylo už pozdě otevřeli ji a hned zase zavřeli šlo to s ní z kopce celkem rychle před zhruba 30 lety toho tady na rakovinu moc nebylo ozařování nesnášela nějak to tehdy máma zvládla do truhly ji dávali v baráku nikdy to nikdo z nás nebral jako příkoří dokonce nevím, jestli vůbec máma za to kdy brala od státu peníze prostě jsme se starali bylo to samozřejmé ...dnes nevím, co bych dělala...ale jedno vím jistě, udělala bych všechno, aby mí blízcí netrpěli...něja by to jistě šlo... ...jen jsem zde chtěla přispět...

Zuzko, přála bych Ti to - nemuset tam být, ale jsou i chvíle, kdy pomáhá :-)

překrásné, lidské, upřímné v nemocnici jsem bala jen 3 x, u svého narození a pak 2 x, když jsem přiváděla na svět své děti nechtěla bych tam být víckrát opravdu ne a doufám, že mě tam jednou nezavřou*

Jiří, zřejmě vám někdo míchá dohromady náklady státu na tyto skupiny - v tom je socko, zdrávko etc

Jiří(a2a2a), Nepouštěla jsem se do financí, protože to nevím přesně - mohla bych to zjistit, ale o to přece jen až tak nejde. Ano, člověk si zvykne na cokoliv a jistě, pokud mu to ještě myslí, může rozhodovat sám za sebe.Co ale dělat tehdy, kdy už není sto sám posoudit co dál? Ano, řada lidí se rozhodne sama včas... zařídí si penzion, odtamtud už je lehčí se dostat i do DD... Moje úvaha má prolog. Ten je dost důležitý pro celý její text. Moje maminka má oblíbenou větu :,.Zatím jsem svéprávná..." říkává. Ano je, ale současně ví, že nikdy nebude muset být v nemocnici déle, než bude nezbytně nutné. Ví to, protože jsem jí to dokázala říci. Ano, mám to jednodušší. Dokonce pro mě nebude problém zůstat doma po tu dobu, co by to bylo eventuelně nutné. Pochybuji, že do doby, než půjdu do důchodu, se stav sester v nemocnici změní natolik, že bych nesehnala místo v třísměnném provozu. Minulý rok jsem musela řešit hodně věcí kolem maminčiny nemoci. Mám to štěstí, že moje vrchní sestra mi vyšla vstříc i v rozpisu služeb a místo dovolená jsme si "dovolili" být s mojí mámou. Nemyslím si, že by byla sobec. Naopak. Nikdy už jí nedokážu vrátit vše, co dala ona mně a mé rodině.

pacer - Jiří, já jsem ochoten se s tebou přít, že je to skutečně přes 30000 měsíčně, podobná částka je na děti v dětských domovech, naprosto přesně vím, že jeden vězeň stojí měsíčně 21000 Kč, ale poněvadž vím, že jsi chytrý kluk, tak se raději na tu částku znovu podívám. Duke, já osobně východisko vidím, obávám se, řes nějakou velkou katastrofu, kdy si lidstvo bude nuceno uvědomit, že věci veřejné nejsou jen věcí profesionálních politiků, bojím se, že ten morální sešup je provázen narůstajícím cynismem a to musí bouchnout, tím spíše, že lidské přirozenosti je přitom bližší spíše dobrota než zlo. Ale to jsou nyní jen bláboly. Je jasné, že tam, kde v rodině neschází citová výchova, je i vztah k nemocným jiný, a nemusí být zrovna prezentován péči doma. Ne nadarmo se říká, že si člověk zvykne i na šibenici a zpravidla nikdo z nás, pokud se nestane senilním či jinak psychicky nemocným, neztrácí soudnost, a tak i v nemocnici vnímá signály lásky a sám je vysílá třeba tím, že umí zhodnotit, co může po svém okolí požadovat, aniž by to bylo sobecké.

to není. ale dobrý mluvit za sebe ;)

pacer: čekal jsem, že když dokážeš problematiku vyčíslit, že vysypeš i nějaká řešení. tak nic, no..

thalina: téma se týká všech. pokud ne nyní, jednou zcela jistě. mimochodem: svůj výběr byl měl kritik umět zdůvodnit.

Myslela jsem, že to je víc... Tak příklad z neděle: Dcera - asi málo před šedesátkou, upravená,namalovaná...přišla za maminkou, která je ležící, neudrží se ani vsedu s nohama dolů z lůžka. Několikrát během dne ji vysazujeme na klozetovou židli. Váha přibližně 80kg. ,,Chtěla bych, aby maminku poslali na rehabilitaci, já se o ní nemohu starat.Sice jsem v ID ale... děti říkají, ať si mámu vezmu domů. jenže já ji nezvládnu a ony se na mě taky jednou vykašlou...." Nevymyslela jsem si ani slovo - spíš ubrala. Myslím, že kdyby tato paní dostala místo 2.500Kč o deset tisíc víc, zvládla by to. Já vím, řeknete a kde je láska- cit. Ten se koupit nedá, to máte pravdu. Přesto si myslím, že má svoji mámu ráda a myslím si, že její mámě by i s takovou dcerou bylo líp, než v LDN. Třeba by pak někomu mohla zaplatit, aby jí přišel pomci s hygienou, nebo vysadit maminku na křeslo. Co já vím...nevím za co všecno je nutné platit. Vím jen, že pokud se před smrtí budou zavírat oči i dveře, doplatí na to další a další generace.

duke - zde nejsou východiska. Najeli jsme na marický systém bez amerických možností a historie. V americe každý ví, že se musí na stáří postarat o sebe, děti vypadnou a ozvou se na krocana, či s přáním na motherś či fatherś day. Moje degenerace má ještě zbytky evropského rodinného cítění, generace mého syna je již v americe - je to velmi praktické. Popravdě - nechci již pokračovat - trčím v této práci od pátečního rána :) BTW - tvé termíny svědčí o tom, že o zdravotnictví cosi tušíš :)

pacer: pokračuj, pacere. zajímá mě, jaká nabízíš východiska.

Mám to smazat?

avi

Já věděl, že to bude průser. Zjevně nikdo neví, jak věci jsou. K a2 - jiří, stát dává pro DD 57 000 ročně, ne měsíčně, důchodce odevzdá bezplatně byt a zbude mu trapné kapesné z jeho důchodu. na DD čeká více než rok. V LDN je na medikaci,pleny etc. 25 Kč na den. Za umístění v hospicu zaplatí rodina 10 - 15 tisíc měsíčně. za péči o osobu blízkou dostanež po velkém úsilí 2.500 sakra, mám pokračovat?

opravuji - hnis, ne hnůj.

Proč Ty nepíšeš pod svým nickem? Proč si zřizuješ další, abys mohl "diskutovat"? Stydíš se snad za svoje názory? Kdo tu je potom ten Tebou proklamovaný "hnůj"? Nikoho neblokuji, pokuď se chová slušně a blokace - jak vidět nic neřeší.

Způsob tvé komunikace, pokud s tebou či s obsahem tvého díla někdo nesouhlasí, je znám spoustě zdejších autorů. Nedokážeš to překousnout. Navíc začneš být paranoidní. Ukončuješ diskusi, ale nakonec ten vnitřní tlak nezvládneš a znovu se do ní pouštíš. Navíc saháš po extrémních metodách, jak obhájit svůj názor. Nebude trvat dlouho a budeš blokovat mé názory.

.duke. Na Písmáku od 20.02.2010 17:51:44 Seznam posledních kritik autora .duke. |< < > >| Datum Kritika k dílu 2010-02-22 11:41:51 SMRT 2010-02-22 11:27:02 SMRT 2010-02-22 11:18:14 SMRT 2010-02-22 10:58:21 SMRT 2010-02-22 10:56:51 SMRT 2010-02-22 10:43:15 SMRT 2010-02-22 10:09:33 SMRT 2010-02-22 10:08:31 SMRT 2010-02-22 09:21:37 .cool world. 2010-02-22 09:20:45 SMRT 2010-02-21 20:32:04 SMRT

Podobným stylem jako ve své úvaze.

Jen konstatuji fakta.

mylenka: vyjadřuji svůj názor. přestaň mě napadat. děkuji.

a2a2a: no, máme co dohánět. Komunitní péče, využívání pečovatelské služby, denní stacionáře, osvětová činnost, etc. To jsou věci, které se u nás pomalu rozrůstají a jsou určitým východiskem, řešením dané problematiky. O pacienti z LDN, když už tam jsou, by měl pečovat kvalitní a vyškolený personál, který bude mít svou práci rád. Je tragédií, když "určitá" místa zastávají lidé s "burn out" syndromem. Navíc si myslím, že kvalita je daná sestavou každého oddělení. Stejně tak, jak jsou lepší a horší porodnice, tak jsou lepší a horší eldéenky. I proto mi ta úvaha přijde jako příkře jednostranná.

Ne, ty nechceš diskutovat, ty nechceš rozumět. Rodina se nechce nikoho zbavovat! Rodina je postavena před fakt, že někdo z jejich členů onemocněl a potřebuje péči 24 hodin denně. Někdy třeba jen natolik zestárl, že se stal nemohoucím. Nemocnice nikomu nic platit nebude. Nemocnice účtuje peníze pojišťovnám a ty je platí. Nebudu si vymýšlet, kolik stojí denní náklady na jedno lůžko v nemocnici. Vím ale, že ta částka malá není a leží-li na tom lůžku někdo, kdo by mohl ležet doma a doma by o něj pečovali, myslím, že by se vždy vyplatilo dát část z těch peněz rodině bezmocného. Ono se to tak už dělá. Jenže je fakt, že řada lidí se bojí odejít ze své práce, protože jsou třeba ve věku, kdy už "vydělávají " na důchod... a příspěvek na péči nenahradí plat v zaměstnání.Je to složitá otázka a Tvé "přeformulování" mě jen přesvědčuje o tom, že sis svůj nick založil proto, abys mě tu urážel. Prot už s Tebou víc diskutovat nebudu.

Duke, tady s tebou musím hodně souhlasit, jako argument slouží to, jak málo jsou zpětně využity prostředky na sociální služby, které byly z ústavů převedeny zčásti na samotné pacienty, třebaže je to v principu správné. Těžiště je skutečně v obecné morálce, osvětě, třebaže i ty peníze jsou zapotřebí. Četl jsem, že stát v průměru přispívá na jedno místo v domovech důchodců částkou přes 31000 Kč měsíčně. Když k tomu připočtu ještě důchod onoho umístěného důchodce, pak je to 40000 Kč. Kdyby opravdu například stát řekl, že kdo si vezme svého stařečka či stařenku domů, dostane příspěvek 15000 Kč, pak věřím, že by to mnozí udělali rádi, třebaže ne všichni. Mylenka nehovoří ani tak o pacientech onkologických, ale v LDN, z nichž mnozí by mohli být ve svých domovech za určitých podmínek.

Janino, kdyby Ti bylo doma opravdu "hodně zle" měla bys mít možnost rozhodnout se zda v nemocnici být chceš, nebo ne. Vím, že se zdravotní péče zlepšuje a máme možnosti o kterých se nám před třiceti lety ani nesnilo. Mohla bych ještě vyprávět o sterilizaci jehel, zkoušení o mul, jestli nemají "háčky" ...o balení nemocných do podložek místo plen... mohla bych o tom napsat "román"...ale právě proto si myslím, že v době, kdy každý obvoďák může předepsat jednorázové plínky, nebo morfiové náplasti, jde v mnohých rodinách jen o to chtění. Naštěstí se často setkávám i s lidmi, kteří si své blízké domů odvážejí a mám dokonce pocit, že je to nyní i častější jev než dřív.

Pacer: co myslíš tím špatně pochopeno? chceš tím říct, že ty jsi ho pochopil dobře?

a2a2a: ok, díky za vysvětlení. mylenko, tvoje řešení daného problémů (dát polovinu peněz vynaložených na nemocniční lůžko někomu z rodiny) je poměrně absurdní. rodina se chce někoho zbavit, dá ho do nemocnice a ta jí zaplatí za to, aby ho nechala zemřít doma. fakt dobrý. se ten umírající člověk bude moc dobře cítit pak. řešením je osvěta, podpora myšlenek tradiční rodiny stran péče o stárnoucí, komunitní péče etc. ne lehce zneužitelná řešení.

.duke: své vyjádření jsem napsal při udělení výběru. Plně si za ním stojím. Výběr jsem nedal pro nějakou extrémní literární kvalitu, ale za téma. Je potřebné je otevírat i diskutovat. Autorku jsem varoval, že bude místy špatně pochopeno - ale i to je současná pravda.

Věřím tomu, že je daleko víc lidí, kteří by dokázali se o své staré, nemohoucí, či nemocné blízké postarat. Já nepíšu o všech. Na to tu práci dělám už příliš dlouho a vím, že je řada lidí, pro které tato možnost prostě není. Samozřejmě, že se péče zlepšuje. Hospic je jednou z alternativ pro těžce nemocné a je to přesně ten typ zařízení, kde by lidé měli umírat, pokud potřebují odbornou péči. jak hospic funguje si každý lehce najde na internetu. Tu tvoji poslední větu nechám raději bez komentáře.

Je toho hodně k přemýšlení. Chtělo by se jen přikývnout, ale pak se na mysl vynořují nejrůznější "ale". Nevím, jestli by mi bylo líp, kdyby kvůli péči o mě třeba v dnešní době moje dcera přišla o práci. Nevím, jestli bych chtěla, aby mě měli moji nejbližší před očima 24 hodin denně, pokud by mi bylo opravdu hodně zle. Nechtěla jsem ani svého muže u porodu... Každopádně gratuluju ke zlatému výběru, dostalas ho právem.

.duke. až nyní jsem si přečetl tvou poslední reakci, již jsem ocenil, že přispíváš odlišným názorem do diskuse, ale tvá poslední věta o tom, že bys v nemocnici nechtěl potkat jako sestru autorku ti nesluší.

duke, odpovím ti, proč jsem dal výběr. Především pro obsah této úvahy, pro příležitost na zajímavou diskusi ohledně daného tématu. Jak jsi si u mé reakce povšimnul, také nesouhlasím se vším, ale také souhlasím s mnohým, podobně i ty svou kontraverzí přispíváš k diskusi, a to je dobře. Zde na Písmáku jsme téměř denně konfrontováni s diskusemi, z nichž mnohé jsou opakované z hlediska tématu a jiné poněkud hloupé nebo rádoby humorné. Toto je téma, které zřejmě musí zaujmout hodně lidí, zejména ty, kdo již nějakou osobní či nepřímou zkušenost má. Pokud jde o patos ve formě, pak ho lze stejně dobře nazvat jako spontánnost postoje a já vím již z dřívější tvorby Mylenky i ze vzájemné korespondence, že jí problémy ve zdravotnictví trápí a tak jsem současně ocenil i lidský motiv její úvahy. A právě pro ten obsah, literární kvality u úvahy nejsou tolik podststné, a proto, aby se úvaha dostala prostřednictvím výběru více na oči čtenářům a my ostatní si mohli přečíst jejich zkušenosti, jsem dal výběr. Kdysi jsem zde zveřejnil povídku ÚPLATEK o uplácení v nemocnicích a tehdy sousta čtenářů reagovala a byla to zajímavá přehlídka postojů. Tu povídku jsem již později smazal.

Pokud jsi chtěla upozornit na rozpad mezilidských vztahů, na to, že stáří lidé mnohdy umírají v nemocnici a ne v kruhu rodiny, tak věz, že nemocnice je pro ně ještě možnost, kde budou v teple, zamedikováni, dostanou stravu a pokud možno nezemřou zcela opuštěni. Navíc zřizování hospiců a palitatovní péče o onkologicky nemocné je další známkou zvyšování kvality péče o umírající. Jo, chtěl bych do nemocnice, kdyby se na mě ostatní vykašlali. Protože by to bylo lepší, než zemřít na ulici. Ale nejsem si jistej, že bych tam chtěl potkat zrovna tebe.

Nedávno se mě jeden člověk ptal, co má dělat. Nebudu popisovat jeho příběh, ale potřeboval radu a já mu jen opatrně řekla, co bych dělala na jeho místě já. Pak jsem měla strach. Velký strach, že jsem neměla právo ovlivňovat jeho rozhodnutí svým názorem. Vážím si ale nesmírně toho, co on dokázal udělat. Postarat se o bezmocného, těžce nemocného člověka a umožnit mu zemřít doma. Setkávám se s tím problémem dlouhá léta. Příbuzní chtějí od zdravotníků zázraky. Ano, vezmou si své blízké domů "až zase budou chodit". Můj bývalý primář pacientům často říkával :,,Dvacet nám už nebude," a hladíval je při tom po hlavě či paži... Vím jak důležitý je právě dotek, pohlazení, úsměv...sebehodnější sestřička nenahradí blízkost synů či dcer. Je to velký problém našeo zdravotnictví a přitom by možná stačilo tak málo - dát polovinu z peněz vynaložených na nemocniční lůžko někomu z rodiny, kdo by se o přestárlého, nemohoucího, či nemocného příbuzného staral. Věřte, nebyla by to malá částka a vyřešila by snad nedostatek lůžek pro ty, kdo je potřebují, protože nemají nikoho, kdo by se o ně dokázal postarat.

:-) Já v nemocnici pracuju. Pokud by si pacient mohl ublížit tím, že se snaží vstát z lůžka a je neschopný chůze, pokud, se snaží vytrhnout si kanylu ze žíly, močový katetr, nebo žaludeční sondu, může lékař naordinovat fixaci končetiny k lůžku. Ano, je to OCHRANA pacienta, ale co myslíš, nebylo by mu lépe doma? Chtěl bys to sám? ležet na lůžku, být třeba ochrnutý na polovinu těla, nemoci se obsloužit a čekat, až Ti sestra příjde dát tekutou stravu do sondy? Mýlíš se. Ti chápající zde, mají svoje osobní zkušenosti a vědí o čem píšu. Posílala jsem Tě k jinému svému textu, ale to už tě nezajímá. Nebyl jsi tam. Nečetl ho a pořád tu budeš opakovat svůj názor. Ano, máš na to právo, ale neobviňuj druhé z nevědomosti a mne ze lži!Mohu Tě ubezpečit, že tomu tak není. Oni oproti tobě pochopili o co mi v mé úvaze jde a já nelžu.

Avi kritikům: za co jsou ty výběry?

Ty jsi tu úvahu vůbec nepochopil - bohužel. Nemocnice není peklo. Stává se "peklem" pro lidi, kteří tam nemusí být...Přečti si Pacerův komentář. Čekala jsem, že se ozvou lidi jako Ty, kterým se nebude chtít zamyslet a kteří vlastně nepůjdou dál...jen prásknou dveřmi a opět vše svedou na "personál". Mě výběry také překvapily, protože jsem je nečekala. Nečekala jsem tolik chápajících lidí. Já "svědomí" příbuzných "burcuju" už hezky dlouho. Přečti si "Zavolejte mi Jiřinku" ze sbírky Anděl se dívá klíčovou dírkou... přečti a pak teprve suď.

Burcovat svědomí můžeš tím, že půjdeš příkladem, tím, že tvůj přístup k pacientům bude co možná lidský, když se budeš podílet na tom, že nemocnice bude místem, kde člověk zůstane člověkem. Ty jsi z nemocnice ve své úvaze udělala peklo. Nechápu ty výběry.

Je to moje úvaha, proto je možná příliš jednostranná... Možná máš pravdu i s tím patosem, ale jak jinak burcovat svědomí? Líp to v tomto případě neumím, ale ani Ty jsi se ve svém jediném příspěvku zde na Písmáku patosu nevyhnul. Proč?

Příliš jednostranný pohled. Navíc plný patosu.

> Je to hnusné, brutálně pravdivé, nepřijatelné pro veřejnost, která pravdu nechce slyšet... Ty jsi to, Pacere, pochopil, tak proč by nemohli jiní? Já si prozměnu zase vážím těch, kteří dokáží podřídit svůj život tomu, aby mohli své blízké mít doma. Samozřejmě rozumím i tomu, že to nejde všude. Buď chybí síly, nebo jde o tak nemocného člověka, že v domácím prostředí by opravdu trpěl víc. Já ale píšu o jiných - o těch, co jsou v nemocnicích zbytečně. Jenže pokud se budeme tvářit a chovat tak, že smrt není... Setkávám se s tím často. Příbuzní se mě ptají a já mohu odpovědět jen tak, jak bych se zachovala já. Nikomu svůj názor nevnucuji a jsem si plně vědoma, že jsem v takovém rozhodování ve výhodě díky své profesi. Přesto si i nadále myslím, že když člověk doopravdy chce, dokáže i skály lámat :-) Děkuji za kritiku.

Thalino, to je těžké. Pohled na těžce nemocného nebývá nic pěkného, ale přesto si myslím, že smrt patří k životu a tvářit se, že neexistuje není moudré. Stačí jít přes silnici, nasednout do auta, dostat infarkt...těch možností je nespočet...a najednou nejsme. Zemřeme třeba i mladí a krásní. Myslím, že je správné, že si babičku pamatuješ veselou a plnou života, ale současně i nemocnou, protože zároveň víš, že měla vedle sebe člověka, který ji miloval do posledního dechu. Tak to má být. Tak je to správně. Dík za kritiku.

Mylenko, Marcelko, vím, že jsi marcelka, oslovil jsem tě nickem a udělal hrubku. Chci poděkovat kolegům-kritikům, že pomohli dostat tuto úvahu víc na oči, poněvadž je to živé téma a třebaže ne literární, pak ale určitě věčným tématem nejen pro literaturu. K tomu umírání v nemocnici. Zemřela tm i má maminka i můj ještě mladý švagr. U obou jsme zvažovali vzít si je domů, ale lékaři i oni sami se tomu bránili, poněvadž s ohledem na charakter bolesti by údajně převozem velmi trpěli. A tak nám v nemocnici umožnili, abychom v závěrečných dnech byli s nimi 24 hodin denně, dokonce mně vzali formálně do stavu pacientů, aby můj pobyt legalizovali. Byla to obyčejná malá nemocnice, toto je příklad, kdy možná převoz domů není dobrý.

Jiří, jmenuji se Marcela. Proč jsem si sem kdysi dala takový nick už jsem vysvětlovala u sebe na profilu. Nemám ráda to označení "anděl" i když už dávno vím, že andělé nemají křídla... Básnička, která se Ti líbí vznikla v době, kdy jsem pracovala v LDN. I ten text popisuje spíš problém pacientů v léčebnách. Nyní už dlouho pracuji na akutních lůžkách. Rok v nově přestavěném pavilonu. Přesto, že prostředí nemocnic se radikálně změnilo podle "evropských norem", je spousta "novinek" které se mi vůbec nelíbí. Za stohem papíru se ztrácí pacient a pravda je jen to co je psáno. Někdy mi je úzko z toho, kam se dnešní zdravotnictví žene. Vidím to z druhé strany a to, že otvírám dveře "svým návštěvám", má svůj důvod. Nechci ze sebe dělat něco co nejsem. Jsem obyčejná, dost často unavená, stará sestra, ale v nemocnici jsem vyrostla ...jen se mi v ní nechce umřít. Děkuji za kritiku. http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=275897&cr=all

Je to hnusné, brutálně pravdivé, nepřijatelné pro veřejnost, která pravdu nechce slyšet, natož pochopit, natož akceptovat. Mám námitky proti tomu, jak to píšeš, protože zbytečně velká část publika toto bude vnímat jako přiznání špatné péče v „prolhané“ nemocnici, prolhaném zdravotnictví – jak vděčné mediální téma. Nepochopí, že „prolhaná nemocnice“ je prolhanost systému, který předstírá péči o stáří, prolhanost naši vlastní, kdy právo nám nepřikazuje starat se, snad jen penízkem nahradit cit a trvalou blízkost osiřelé stařeně. Na druhou stranu – jdi pečovat o matku a opusť povolání, když živíš děti na škole a hraniční rozpočet.. Vím, o čem mluvíme – dělám to teprve 41 let – vím co je to vyhoření, vím co je to po dvanáctce přijít domů a mít tam totéž.. Pokud tě to potěší – neskonale si vážím práce sester – tím i tvojí. Snad bude čteno Písmáky a pochopeno správně  J.

Milenko, vím už z jiných příležitostí, či spíše tuším, že jsi sestřičkou - bílým andělem a z této tvé lidské účasti tak trochu vyplývají i konflikty, kterých se účastníš a pro které jsi dílem či zcela neprávněně haněna. Nad tvým textem se nejspíš každý zamyslí a také já, který něco málo o těch věcech ví, a proto ne zcela souhlasím, ale i já nemohu přehlédnout, že zde sděluješ řadu pravd. Nečetl jsem zdejší reakce, ani jednu z nich, a tak, pokud bych na některé nyní reagoval, pak nevědomky. Chci říct, že dost možná někdo tento text bude vnímat jako sentimentální a zejména marné stýskání, poněvadž plakat se příliš nesluší, třebaže má řadu prospěšných funkcí. Také obdivuji, že jsi se sice nejspíše naučila ve své práci potkávat se smrtí, ale dodnes ji jako sousedku nezdravíš. A konečně se mi líbí i tvá báseň.

dnes je svět naruby... *

Docela jsi mě překvapila... já chci naivně věřit, že jsou i nehororové nemocnice, právě proto, že tam pracujou lidi jako ty...

Zavezla jsem matku do nemocnice, že jí tam pomůžou. Jen spadla, nic si nezlomila. Ale nikoho nezajímala, říkali, že jí nic není, že to jen hraje. Do týdne umřela hladem, žízní a v bolestech. Nedokázala jsem jí pomoci a stále si to vyčítám a mám strach ... T*

t*

Pokusím se...ale radši už neslibuji :-)

Já se také někdy utápím ve splínu svého povolání. Není až tolik odlišné...když to hodnotím po svém.Ale separátně jsi mi psala, že jsi veselá.... .Verše či věty odplaví tlak na duši. Písmák je dobré místo na odložení pocitů. Někdo se v nich rád povrtá. Já k tobě chodím rád...ale slíbila jsi něco veselého, vzpomínáš? No a za Smrt dám tip.A nadnesu-li myšlenku. Kdo dostane zaměstnání se smlouvou na dobu neurčitou, má to do smrti. Naš generace bude umírat u strojů, za kancelářskými stoly a za pulty v prodejnách.Tedy ani doma, ani v nemocnicích...ale moc se tomu stejně nesměju. Napiš něco veselého, já vím, máš je tam...ale něco nového- jo? J.

je to na prd* a je to pravda* rozumiem tomu veľmi dobre*

S tím bohužel musím souhlasit. Syrové a velmi upřímné sdělení to je. Vím, proč to vím, a tohle 'vědění' je jedno z mála těch, jež mě netěší.

tak tohle je drasťák a zpověď jako hrom! skvělý postřehy, takhle podobně to tam na mně vždycky působilo, viva umírání doma*

nesmírně těžké téma skoro tak, jak život .. v něčem i mnohem těžší

V tom s tebou souhlasím, takováhle osvěta je asi nutná. Zatlačili jsme smrt do nevědomí a děláme, že neexistuje a jestli ano, tak jsou na to přece odborníci v nemocnicích a nás se to vlatně netýká. Za sebe mám sice taky jasno, ale vůbec nevím, jak to dokážu.. Snažím se připravovat už dopředu, jaké to bude, až rodiče zeslábnou. Ach jo.

Nemocnice je hnusně prolhané zařízení. Saje vám zbytečně krev, nutí vás zbytečně si měřit teplotu, lije do vašich žil vodu, která se tváří, jako že léčí - přitom ji během pár hodin vymočíte. Zbytečně vás ozařuje a prosvěcuje a neustále lže. Když se začnete vzpouzet, bránit, můžete skončit přivázaní za ruce k postranicím lůžka, protože byste si mohli - prý - ublížit… Něco takovýho jsem zažil. Sice jen votřes mozku, ale bylo to stejný. Jseš "nemocnej", tak se budeš léčit! Tady rozhodujem my!! Nech si kecy na koledu!!! Chceš do držky!? Smutné, protože podle skutečnosti... *

Oldjerry, děkuji...občas, když se mě někdo zeptá, co bych chtěla dělat jiného, se vracím v čase...a zjišťuji, že bych šla znova nejradši na zdravotku :-) přesto jsem ráda, že se moje dcera "nepomamila".

Vše už bylo řečeno... já jen : mám tě rád, že tě zaměstnání nedokázalo zatvrdit, znecitlivět... *

Nikoho neodsuzuji, protože vím, co péče o nemohoucího, nemocného člověka obnáší...Lidé, když přijdou do nemocnice, se najednou ostýchají na své blízké sahat, pomoci jim třeba jen se posadit na lůžku. Často slyším větu:,,Bojíme se, abychom mamince (tátovi) nějak neublížili..." Znám i několik lidí, kteří dokázali o své blízké pečovat a nechat je zemřít doma...velmi si jich za toto jejich rozhodnutí i schopnost vše zvládnout, vážím.

... čistý pokoj, televize, šatna, vlastní sociální zařízení, moderní přístroje a špičkoví lékaři. V takovém prostředí umírala moje matka, ale jen já jsem ji miloval a přesto jsem ji nechal zemřít tam. Stydím se za to! ***

tip

líbí, no něco na tom bude, ale domnívám se, že to bylo v nemocnicích za komunistů, ještě horší

Neobyčejně upřímné. Také mě tíží, že se pokoušíme smrt ignorovat, jako bychom sejí tak mohli zbavit. My, pacienti, ještě pořád nejsme zákazníci svého doktora, ale evidenční položkou zdravotní pojišťovny. Proto byly tak důležité poplatky.Bylo jedno, kde skončí a kolik mají být. Jakmile si však doktor nebo sestra musejí říct o 30 korun, dostanou se konečně do správného vztahu k nemocnému. V nemocnici to tak nepoznáš. To je velká firma. Ale u praktického nebo odborného. Jinak ale často děláte, co můžete. Jsem v nemocnicích málo. V Ústí nad Orlicí, kde zemřela moje máma, to bylo otřesné ještě 2004, ale dnes už jsem viděl pěkné nemocnice. Moderní ne ošuntělé. Záraky nemůžete dělat ani vy. Tip*