Chci křičet!
Chci křičet.
Chce se mi křičet
Chce se mi řvát
Ohni mě vpase
Jako dvě kočky divoký
Jako dvě kočky divoký jsme běhali ve výškách staroměstských střech a koukali do oken Nicnetušících, kteří se před našimi blýskavými zraky milovali a hádali a líbali a uzavírali smlouvy sdémony. Protáhli jsme se mezi květináči na Jejich oknech a schovali se za jedním zvyhaslých komínů, abychom mohli vzývat své vlastní démony. Smirkově sametový papír noci obrousil hrany našich sporů a my mohli tkát melodické sítě svých životů ad libidum. Měsíc nachystal městu lázeň zchladně bílého světla, ukázal na vředy spořádaných domů a vyšperkoval nevěstince.
Úsměv
Už brzo bude jaro, usměješ se, krk obalíš obrovskym šátkem
svejch iluzí a vyrazíš mezi lidi. Budeš se smát na nasněžený
sedmikrásky a mladičkou trávu, sedat na opěradla laviček,
červený boty na sedadle a budeš se smát pohledům babiček,
Brečím si na papír, brečím si tuš
Brečím si na papír, brečím si tuš.
Červenou, modrou, červenou. Tušové slzy ztěžka dupou po papíře. Jsou husté, jsou syté, prolínají se a přitom si každá znich zachovává svou původní podobu.
Sůl nad zlato?
Já a Ty. Naše společné tajemství. Borůvkový les splněných přání a nesplněných snů. Měsíc zaplouvající pod peřinu.
Bez názvu
Trpký špinavý květrozkvétá přesně takjako tulipánu květ,jsem od něj celý žlutý, ruce i nohy, jsem na něj . , horlivě si ho smývám z tváře, slzy jsou mi mýdlem, hledím do jeho záře,anděl pořezaný kouskem svatozářeptá se mě jestli nemám lék,musím se smát, beru si tu svatozář, a konečně si myji tvář. Odevzdal svatozář a zavřel oči. .
Vůně ženy
Vůně ženy je sprostá a perverzní – přesto ji všichni máte tak rádi.
Zvůně ženy se člověku chce zvracet. Je cítit krví, spermatem a potem. Line se zní zápach špíny, zvrhlosti a vypočítavosti.
Drsné polohy
Slzy řežou do očí a vypalují v nich spoustu drobných kráterůůů
Celý svět je najednou v plamen-ech, na ruce mi někdo pověsil tisíce drobných závažíí, která mne táááhnou dolůůů
Chtěla bych se schoulit do klubíčka a na nic - na nic - na nic- nemyslet
Ale nejde to
Večer s opravdovým chlapem
Dana měla přijít sice až po deváté, ale Oskar se na její návštěvu chystal už od rána. Chtěl, aby ho dneska viděla obzvláště upraveného. Došel si proto na kosmetiku a na manikúru, na kadeřníka se pro tentokrát vykašlal. Neměl náladu vidět Roberta a poslouchat jeho řeči o tom, že mu to sVáclavem vposteli moc neklape.
Etuda z (před)manželského života?
Noc už se skoro stala ránem a Ty jsi pořád seděla u masivního psacího stolu, poslouchala sladkobolný písničky a kouřila žlutý camelky. Snad jsi i dneska měla pocit, že chutnají po kokosu. Po nějaké době jsi začala pokašlávat, ale tvářila ses, že Ti to nevadí. A přestože Tě asi škrábalo v krku, připalovala sis dál jednu od druhý.
Requiem pro žiletku
Byla bych mnohem radši
kdybys líbal mne a ne onu
ocelovou krásku
Snad se Ti líbí Její dominance
Komplikovaná
Kto sa vTvým slovech vyznať má.
Prečo je komplikovaná.
Chceš ju celú prečítať
Na pomoc slovník musíš brát…
Kristus na kříži
Drtikolova stylizace Krista na kříži v nás vzbuzuje všelijaké pocity.
Spasitelovo tělo, pohublé a ztýrané, působí dojmem plané růže pnoucí se po meči, který v zemi zapomněl opilý voják poté, co znásilnil mladičkou dívku z nedalekého města. Růže objímající chladný kov je mementem zneuctěné krásky a její panenské krve.
Každého, kdo projde kolem, zamrazí při pohledu na ocelový kříž chráněný trny.
Zkrat na duši
… Něžná i proradná, krutá i bezradná, plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl…
Nad hlavou slunce, pod nohama sníh. Snad právě proto si přijdu tak nicotná…. Kazím souznění přírody. Narušuji harmonii.
Proč?
Město je zahaleno do smogu
a já do ovčího rouna;
jen červená světla a věžácích udávají
tón dnešního večera – zataženo…
Ad absurdum
Po půlnoci pláč stává se smíchem
a smích se mění vslzy
Křečovitá grimasa
Sněžence nikdo neřekne, že na jaře nevykvete
Milenec podzim
Zatímco si vítr hraje smými vlasy, dopadají mi na záda zlatavé sluneční paprsky. Má chodidla se utápí vtrávě a vadnoucím lučním kvítí, na pozadí šmolkově modrého nebe jsou vidět vlaštovky odlétající do teplých krajin.
Toulám se podzimní přírodou a vhlavě mi jak drobné mušky poletují neuchopitelném myšlenky. Jsem na cestě už třetí hodinu a pořád mám sílu jít dál.
...
Zdraví je jako pytlík bonbonů - pomalu ubývá a snědené bonbony nejdou nahradit .
Znamení?
Na stole ležela mísa plná ovoce a uprostřed všech těch vitamínů trůnila dvě krásná červenožlutá jablíčka. Protože byl zrovna čas svačiny, vzala Sharon jablka zmísy a omyla je. Jedno z nich rozkrojila a ono rázem zavonělo tou nejkrásnější vůní léta“ Sharon se pousmála a udělala zněj malé lodičky. Pak vzala do ruky to druhé a rozpůlila ho.
Červen 2006
Červen je většinou měsícem třešní, sluníčka a vodních hrátek. Měsícem jak stvořeným pro nezávazné kočkování. Časem radosti uvolněnosti. Většinou…
Avšak letošní červen je časem huňatých svetrů, šedé oblohy a hrátek ve vodě .
Skrz hřebíčkový kouř
Deštivě červencové odpoledne… Ve vzduchu se mísí známá vůně deště sneznámou vůní moře. Zvěcí, které jsem měla dopoledne na pláži, se line nakyslá vůně soli a řas. Je bezvětří, nic se nehýbe… Cvrčci i ostatní zvířata si dopřávají polední siestu a je jim úplně jedno, že nesvítí sluníčko, ale prší. Sedím na miniaturní terásce pronajaté dřevěné chatky uprostřed borového háje a skrze stromy se dívám na nezvykle klidnou mořskou hladinu.
Necítím totiž vůbec nic...
„Z cigarety modrej dým, hraje magneťák, děvče sedlo na Tvůj klín. “ Sedím vhoupacím křesle, které je pomaloučku pohlcováno tmou stejně jako já a moje myšlenky. Ne, dneska jsem nerozsvítil lampičku, kterou jsi mi dala kVánocům. Chtěl jsem zažít tmu, která tu bývala bez ní.
Muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy...
Věděla jsem, že až se vrátím domů, Ty už tam budeš. Těšila jsem se na Tebe asi tak, jako když se dítě vrací ze školy vpřírodě a nemůže se dočkat, až zase uvidí mámu. Byla jsem unavená, šéf mi neskutečným způsobem zkritizoval tu práci o Kafkovi, jejímž psaním jsem strávila poslední tři týdny a do toho všeho mi zavolala Karolína – málem potratila, je proto doma a jestli se prý nechci někdy zastavit…
Šla jsem podvečerní Prahou, vtašce lahvinku chilskýho cabernetu… Snažila jsem se na nic nemyslet, ale nešlo to. Pořád jsem měla před očima rozlícenýho šéfa anebo vyčerpanou Karolínu… Vduchu jsem počítala, jak dlouho to ještě potrvá, než hlas zreproduktoru oznámí, že jsem doma – chtěla jsem se Ti schoulit do klína, popíjet červené víno a vnímat jenom mne a Tebe…
„Rajská zahrada, příští zastávka…“ Konečně.
Když i duše zažívá těžkou chvilku....
"Jednou z nejhorších chvil v životě duše bývá, když způsobí šrám nějaké jiné duši a zároveň ví, že si to ta duše nezaslouží. Ona ale nemůže jednat jinak, protože by tím znásilňovala sama sebe. ".
Uprostřed
Uprostřed života
Anebo na začátku. Ještě jsem nenapsala první kapitolu a přesto už byla celá kniha napsána… Anebo ještě dřív. Ještě než jsem dokreslila obrázek na úvodní stránce, byl celý spis kompletní… Měla jsem to tušit, ale netušila… Nikdo mi neřekl, že by to tak mohlo být. Položili přede mě knihu a řekli jenom: Piš, holka, piš.
Kdo jsem?
Jsem víla ztracená vpropadlišti času
Jsem víla, jež oděna je do atlasu
Jsem víla, jíž se kránu krátí dech
Jsem víla přemýšlející o lidech
ach, holčičko!
Dlouze jsem se na něj zadívala. Můj první hrneček. Už byl zašlý, omlácený, popraskaný… A přesto jsem ho pořád měla strašně moc ráda. Pak mě to napadlo… Vzala jsem ho do ruky a praštila sním o zem.
Oko domu
Pořád se na mě dívalo
To okno protějšího domu,
Jež jak jeho oči vábilo,
A poskytovalo mi vzpruhu.
Rozpoložení -náctiletého
Nebaví mě pořád chodit do školy,
Mít podepsaný úkoly
A rozpitvávat mí myšlenkový pochody.
Chci jít pařit do klubů,
Minimalistická povídka o pokusu vyloupit byt obývaný starou paní a psem
BAF.
LEK.
KLEK a BREK
Potom ŠTĚK
Kampak jsi utekla?!?
Kampak jsi utekla, princezno. Copak nevíš, že je mi bez Tebe smutno. Prosím, vrať se. Nemusíme spolu být pořád.
Pomocí kouzelné věty?
„Haló. Je tu někdo. Slyšíte mě někdo. Támhle někdo jde… Pane, počkejte prosím.
Abeceda
A je absinth, barvou vábí, hlava po něm často pálí,
B je brčko, kousek plastu, hodín se i kpití chlastu,
C je cukr, prášek bílý, khříchům on mě často svádí,
D jsou drogy, jsou jich spousty, smrt si nás zuby brousí,
L´ Espigette
Slunce a slunce, nic jen žár,
Vůkol písek,stromů jen pár.
Voda je oázou chladivou,
Příboj zas kulisou zvukovou.
Bukovany 2005
Ležet u ohně na zádech
Pár pivek a pár cigárek
Kytárka zní tu do noci
A zamilovaným není pomoci
Každý to zkusí
Zmalého kuřátka dospělým ptákem
Zidee potrhlémoudrým nápadem
Zošklivého káčátka labutí krásnou
Znaivní škrabošky důstojnou maskou
Hasičská
Když je dříví kolem suchý,
Zapálit ho těžký není.
Stačí jiskra, jiskřička
A hasičům zasvítí očička.
Jak to tak bývá...
Ve vzduchu je cítit tabák, víno, koření,
Tak ať žije kouření.
Vyzývavé pohledy, nesmělé úsměvy -
To jsou prvních lásek projevy.
Oranžový likér
Žluté je sluníčko, bílý je sníh,
Oranžový likér co teče mi po dlaních.
Stéká mi po prstech, po loktech, po pažích,
Pomalu proniká do mého podkoží.
Procházím se nočním městěm...
Procházím se nočním městem. Je zima a tma, jen tu a tam se na mě usměje pouliční lampa a já vtu chvíli vidím, jak se kzemi snášejí drobounké sněhové vločky, jako kdyby se archandělé pokoušeli zasypat zemi kokosem.
Jdu dál a dál. Nevím, kam chci dojít.
Romantika na palouku
Uprostřed lesů
Na trávě měkké
Ležíme spolu,
Srdce nám tepe.
Do pr...
Do prdelky na fialky / hlava se mi zatočí / do prdelky na fialky / panenky se protočí / do prdelky na fialky / krůpěj potu na čele / do prdelky na fialky / každý zemře, ne že ne.
Všechno už mi leze krkem
Už jsem vážně zoufalá,
Nevím, co mám dělat,
Kluka bych tu míti chtěla,
Dlouze se s ním líbat.
...ještěn že nejsem pedofil !
Je neděle odpoledne. Horko a dusno. Sedím v autobuse. Všude kolem mne je cítit štiplavý zápach potu.
Menší esej o lásce
Co je to vlastně láska. Jak bychom ji mohli definovat. Je to vůbec možné. Touto otázkou se filosofové zabývají již po mnohá tisíciletí… Já nemám ani doktorát zfilosofie, ani mnoho zkušeností se životem, ale právo na myšlenky mi odepřeno být nemůže.
Těžká rána opilcova
Hlava třeští, oči pálí,
Žaludek se houpá,
Dala bych si kafe malý,
Ubalila jointa.
Vzkaz pro jednu slečnu...
Slečno, prosím, nemračte se,
usmějte se na nás,
andělé vám nepomůžou -
ale to víte i bez nás.
Dívenka sličná, dívenka jiná
Když jsem ji uviděl,
Tak zastavil se čas,
Do očí se jí zahleděl,
Nevnímal svět kolem nás.
Svinstvo v oranžovo-bílém
Cigarety, to je svinstvo,
Měli by je zakázat,
Často po nich sahá žactvo,
Co nebylo mu osmnáct.
Optimistická
Prázdniny nám nastali,
sláva, třikrát sláva,
poslanci nám povstali
a prej zdraží tráva.
Podoby lásky
Láska je žár,
láska jsou slzy,
láska je dar,
někdy však mrzí.