Hnus
Tak moc bych se tě chtěl dotknout a nemohu.
A čím jsem blíž, tím jsem dál
A myšlenky jak nabroušený nůž krájí mé srdce
Pěst vražená do vnitřností nutí mne zvracet
Na shledanou
V slepých očích náznak života
Bílý strop a slza na tváři
Světlo dnešní noci odešlo
A už se nikdy nevrátí
Noční
Andělský úsměv mne probouzí
Do dne plného tragédií
Ten úsměv, co hřeje mne skrze tmu
Půvabný, není pro něj slov
Prosím
Noční můry putují ulicemi
sluchátka na vyholených lebkách
na temeni čárový kód
v očích rytmus života/smrti (nepotřebné škrtněte)
Tiše
Nemluv
Nech mne ještě chvilku doufat
Potichu
Objímat prázdné tělo
Kladivo na čarodějnice
Pozvedněte kladiva a ubijte čarodějnice co ve svém škaredém hávu kazí naše děti.
Rozbijte jim lebky
Zlámejte kosti
My jsme ta pravda
Každý den
Frustracejak vodapo kapkáchjiž letapohár je prasklýrozdrcen o zeďnemá mezítohle mořepevnina je zalitá. Morové ránystále otevřenésůl. mám jí dostDOST. Jsem svůj senJsem svůj životJsem svá nocJsem svá smrtKradu vlastní časostatní nevidíÚnavazebe mne
Bez práce
Stačí když se postavíš
Týl ti ukážu sám
Přemýšlím
Jak začít
Noční dech
nitky deště
běhající po srsti
mlha kráčí z kožichů
žluť zubů
Kráska a zrůda
M: Pamatuješ na první noc.
Jak sladká mlha vyřízlas mou ošklivost
Jen nechala krásu zevnitř vyniknout
Noc zůstala polibkem ne věčným
Kdo?
Když si nedokáži odpustit sám, tak kdo bymohl toto dobrodiní vykonat.
Ale pokud se nedokáži zabít sám, jsem nesmrtelný.
O lásce
Láska je jako hra v šach. Na začátku bývají řady vyrovnané, poté následuje dlouhý sled malých nepatrných bitek, jednou je člověk na koni, aby ho časem zasahovalo čím dál tím více andělských střelců a začalo mu strašit ve věži. Přičemž cílem je položit dámu a ochránit vlastní království. A na pěšáky se nebere ohled.
Andělé a stíni
Vše má svůj důvodV životě se stávají věci, při kterých si řekneme: Toto se nemělo stát - nebo možná přeci jen mělo.
Dva pocestní stínové se zastavili na noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla drzá a odmítla stíny nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli stíni dáni do studené stáje mezi koně a ovce.
Na pěst
Tak dlouho provokoval, až se kolem něj sevřel kruh. Nebyl sice červenobílý, neměl na sobě nápis Titanic, ale dopadlo to stejně, jako oné studené noci s ostatními.
Pro slávu
Všichni připraveni na bitvunapětí vrcholítrubky křičí svou píseň oslavnouale uvnitř je ticho
Bratři teď tu všichni stojímeabychom vzdali hold našemu králiStojíme a čekáme na první sluneční paprskyAndělé nesou naší zástavu
Pomalu se rozedníváa světlo vyhání vůni nociNeklidní koně pohazujíc hlavoumuži, zbraně unavení bytím
Někde mezi nimi je tvůj milýpod jednou vestou tepe pro tebemyšlenky před lomozem tichem se vtírají
Vesmírní lidé
MILUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI
Milujte se a mějte se rádi,vopačném případě jste ovládáni.
Láskou se stáváte pravými lidmi,neláskou něčími loutkami.
Milováním získáváte svobodu, volnost a štěstí,nemilováním pak dřinu, bolest a otroctví.
Na černo
Vidím rudé dveře a chtěl bych je na černoUž žádné jasné barvy, všechny vidět bez slunceVidím děvče jdoucí v letních šatechA dívám se dokud celá nezčerná
Vidím kolonu aut a všechny na černoS kytkama a mou láskou, co se nikdy nevrátíVidím lidi co si všimli a dívají se do zeměStejně jako zrození i tohle je každý den
Dívám se do sebe a mé srdce je černéVidím rudé dveře a byly natřeny na černoMožná už vypadnu a nemusím se obtěžovat skutečnostíNení jednoduché postavit se, když vše je na černo
Už nikdy se zeleň moře neobrátí v hlubokou modřNemohu odpustit, že se to stalo toběPokud se budu víc dívat do zapadajícího slunceMá láska se bude smát dokud nazajde
Tanči blázne
Kdo jen pozná tanečník na palouku zdali má vlohyStarý muž, zda poznal lásku, popsav o citech stohy
Nemusíme se v koutku duše bátZdali u nás v této temné doběPři posledním dechu bude někdo státAž nahlídneš do světla v černé chodbě
Tak tanči si svůj sen, na břitech plných láskyUžij každý den, výhry, prohry týhle divný sázky
Kdo byl bankéřem, kdo jenom přišel vsaditNení rozdílu, pro který mohl bys vaditNa každém kroku, nemusíš čekat na otázkyVnímat ztuhlé obličeje, spíše hrubé masky
Pán prstenů - setkání s nadřízeným
Tři prsteny pro pány lesů, Elfové se zovouSedm trpaslíků, jež pro lid zbraně kovouDevět mužů smrtelných, dle proroctví vážeJeden pro Temného pána, ze svého trůnu kážeV divné zemi Mordor, nad níž stíny vládnou
Jeden prsten káže všem, jeden všechny vážeJeden všechny přivede, do jediné pažeV divné zemi Mordor, bez sluneční záře
Saurone. Ty bídný pse. Vrať co jsi vzal. Mne osud lidstva trápí.
Vlnky
Na vlnách nespavosti
řídím si svůj člun vědomí
Velký hmyz záživek sedí na stropě
a bzučí
Noc ohně
Tiché kroky u bouřlivého ohně
Rozevláté vlasy, vůně hořícího dřeva
Nožky pulsující v rytmu hudby
Rozžhavené kameny s leskem tvých očí
Ten jež tančí na hrobech
Jak jen chtěl bych nyní psát
O tom, že dokáži tě milovat
Však soumrak dnů halí mysl do záhad
Vždyť ani netuším jaké to je - mít rád
Ukolébavka pro Hvězdičku
Jen klidně spi Hvězdičko malá
Nemusíš se škarohlídů bát
Vždyť každej stín tě tu zná
Jen ty jim rozkazy smíš dát
Málo
Neplýtvám slovy, když o tobě hovořím
Neskrývám city, stojím před tebou nahý
Hřeješ mne jako oheň, jenže neshořím
Neumím moc plavat, snad se neutopím vmoři něhy
Krátká zpráva
Krátká zpráva zní
Miluji tě – má první, poslední….
Nemluv
Řekni mi, proč láska tolik bolí
Vždyť místo bych se smál
Vočích se zračí žal
Že vobrazech myslí nejsme svoji
Jenom dál
Jedu dál, dál, dál
Potem tváře slepený
Není tu nikdo, kdo by se smál
Všichni jsou daleko, chvatem schvácený
Posel noci
Mne se nemusíš bát maličká
Jen sevři pevně očka svá
Jménem mým je Sandman, pán noci
Přicházím ponejprve tvým lidem pomoci
Radost z WC
Kdosi křičí, kdosi vzdychá
Kdosi kope do dveří
Trochu vzteku, málo vzlyká
Hlavně nahlas láteří
Romantik 2
Byl první máj, lásky čas
Les voněl, kytky kvetly, zas a zas
Tak jako každý rok, prostě nuda
Za chvíli je tu kráva, bude
Romantik 3
Na loďce, mezi rákosím
Po ránu zápasím
Spocity mými
Nedobrými
Dětská pagátka
Nad močálem dítě stálo
Zplna hrdla křičelo
Něco taťkovi se porouchalo
Auto vjelo, kam nemělo
Ve jménu Stínu
Přicházímse jmény stínůvytetovaných na pažích
Bolesti a Utrpenínesu kříž
Vypálena na zádechnechtějí žít
V koutech po celé Zemikrčí sepláčoua nemají odvahu se postavit
Kanibal
Běžel tady kanibal,plechovku nám zohýbal.
Milý drahý kanibale,ještě jednu tady máme.
Kanibal sem přifrčelmísto plešky, hrozen včel.
Ranní dárek
Podivné pocity, jak zfetu či nemoci
Když se tě dotýkám, mohou mne přemoci
Impulsy vledvinách, strnutí šíje
Sláskou tě polykám, jazyk ti žije
Unavené karty pro Klárku
Za láskou šel bych světa kraj,
však raději bych se vezl
Stebou vpozlaceném kočáře,
co Hélios směřuje do nebes
Dýchání
Dýchat přestávám
Tmou ukolébán
Cítím teplo tvého těla
Zavřená víčka, celá se chvěješ
Hvězdičce
Nikdy jsem neznal lásku, snad až teď
Smutku a depresím tak vznikla pevná zeď
Když smutno mi je, když ztrácím se vmlžném oparu
Pomyslím na šťastnou Hvězdičku, na roztomilou Kláru
Oheň
Kdysi mi to zapalovalo
Pak jsem byl vznětlivý
Před krizí naprosto vyhořelý
Ale teď pro tebe hořím.
Byl jsem zrozen abych tě miloval
Byl jsem zrozen abych tě miloval
Skaždým osamělým úderem srdce
Byl jsem zrozen abych se o tebe zajímal
Každý jedinečný den
Týden Limericků
V pondělí v parku
Viděl jsem zas Klárku
Je to holka úchylná
Ukázala že ji má
Dveře
Pojď, ulehni vedle mne
Tráva krásně voní nocí
Stejně jako ty
Zkus mi do duše slovy domlouvat
Tanči !!
Kdo jen pozná tanečník na palouku zdali má vlohyStarý muž, zda poznal lásku, popsav o citech stohy
Nemusíme se v koutku duše bátZdali u nás v této temné doběPři posledním dechu bude někdo státAž nahlídneš do světla v černé chodbě
Tak tanči si svůj sen, na břitech plných láskyUžij každý den, výhry, prohry týhle divný sázky
Kdo byl bankéřem, kdo jenom přišel vsaditNení rozdílu, pro který mohl bys vaditNa každém kroku, nemusíš čekat na otázkyVnímat ztuhlé obličeje, spíše hrubé masky
Pán snů 4
Prosil jsem jen o trochu citu a dostal jsem víc,
než jsem si kdy přál
Teď hledám cosi, nebo spíše kohosi,
kdo by těžké břímě ze mne sňal
Podzim
Cítím se jak blázen a možná jím i jsem
Když světem procházím, bez motivů, jen tak za nosem
Procházím a zraňuji
Když jiné barvy maluji
Má královno
Vzemi, kde se skřídly koně rodí
A medové včelky žihadel nemají
Tam, kde zpěv zní jak se to hodí
Jeleni ze lvů strachu neznají
Mládí vpřed
Hledáme si zábavu
Pro všudypřítomnou nudu
Dodělejte nemocné, zlomte slabé
Pro ty, co neutíkají je to marné
Nejsem Noe
Déšť
Tisíce kapek přistávají na tváři
Neustávají
Hustě prší již celé dny
Ledová královno
Nepamatuji si zda jsem byl kdys jiný
Nevím jestli mé srdce někdy někomu patřilo
Teď jsem si svými činy jistý
Na jednání mé, usmívá se má královna
Dárek k vánocům
Potichoučku jako myška. Plot se zavlní a kamera přejede mrtvým okem přes asfaltový plácek. Dveře a páčidlo - jak dojemné střetnutí po tolika letech. Běh přes tmavou chodbu do světla.
Poslední tanec Rokového klubu
Prošel dveřmi do klubu. Techno se marně snažilo přebuzenými reproduktory vyrazit neexistující dveře. Zvuk se lámal o dřevěné stoly a lavice a smetl hovor lidí do občasných výkřiků na různé intenzitě pocitů. Bar po levé straně, kratší chodba, parket a ke konci malé hnízdečko ve tmě pro feťáky.
Poslední slova
Ach pane, omluvte můj žal vzahradě vaší
Že skládám hlavu tam, kde květy růží raší
Slzy skrápí úrodnou půdu i písčité cesty
Ztratil jsem naději, propustil anděla štěstí
O čem je Haiku?
Vítr hrozně funí
Zdá se mu snad jen o ní
O atmosféře
. Správně.
Žití a umírání
Umírám štěstím, když mohu stebou městem procházet
Užívám každé kapky rosy, když vidím hvězdy vycházet
Miluji tě, když mohu dělat zrcadlo očím tvým
Miluji dny, kdy se mohu oddávat sladkým iluzím
Poslední hranice
Jste připraveni zapálit poslední hranice
Louče již hoří a kněží již klaní se
Vjednom dni ztrácíte, vjiném nacházíte
Však ztráty jsou bolestivější, jak časem procházíte
Bože
Ach odpust mému starému srdci
Odpusť, že se nikdy nenaučilo milovat
Viděl jsem na vlastní oči horší věci
A vnoci slyšel mnoho lidí zaplakat
Krysař
Tóny píšťaly zní
Na cestě poslední
A městem prochází pán krys
Smích utichl nemá tu míst
Smích
Smích mi vuších zní,
Smích zúnavy a blouznění posledních dní
Já věru doufal, že upadnu vlásku
Šílený jsem byl, rozum visel na vlásku
Čas
Časy se mění
Noc vzrůstá z večera
A sladké snění pění v probuzení
Čas se točí, deformuje a to není pověra
Strach byl klíčem
Žijeme své životy ve věčnosti
Ve sladkém světě bez bolesti
To jen vnoci můžeš cítit dotek strachu
Když vdžungli tušíš kroky vrahů
Zloděj
Jen tak procházím ulicemi
Hlavou se mi honí zvláštní sny
Pohled mi oplácí hvězdný svit
Snad jen ony tuší ostrý života břit
O rytíři a básníkovi
Jsem jen rytíř bludný
Procházím krajinou a nepoznávám lidské vášně
Snad čekám na ten den osudný
Kdy tělem proběhne zachvěv nepřátelské záště
Odpusťte
Přicházím nocí a tmou
Hra je životem a život hrou
Promiňte mi všichni co jste mne znali
Odpustťe a zapomeňte
Rebel
Jsi na konci cesty
Před tebou je jenom propast
Motorka temně hřmí
Policisté jsou míli za tebou
Jednou
Vzpomínky mizí, jak desítky snů
Paměť je cizí, šedne bolest prožitých dnů
Nerozeznávám přání a nutnost
Nechápu jak mohu žít, tu boží zrůdnost
Vlci
Oparem nového dne procházím
Nazlátlé svítání provázím
Lovím, zabíjím
Žiji, nesním
Pagátka o tichém dnu
Déšť. Jemné kapky plné chladu odplavují smutek z dne. Stojím na hřbitově. šedé žulové kameny zde stojí jako poznámky na věčnosti, jako výsměch živým a oltáře mrtvých.
Smrt nemá jmen
"Každý si přeje dlouho žít, ale nikdo nechce být starý. " Sofokles
I.
Probudila mne šílená bolest v hrudi, no šílená. Člověk by si zvykl, ale stejně by mu to nebylo moc sympatické.
Pagátka pro splněný slib
Postával jsem na čerstvém vzduchu, opřen o budovu. Jemná vůně tabakového dýmu mi zahalovala tvář a mé přimhouřené oči sledovaly hvězdy. Miloval jsem noci. Okamžiky, kdy jsem mohl pozorovat měsíc a ty droboučké perly rozeseté po obloze jsem se cítil nejšťastnějším člověkem na světě.
Pagátka o žertech a smutku
"Ne, seru na vás a jdu domu. Už mně to tady nebaví. Co si myslíte že jste. Že se kvůli vám poseru.
Pagátka o Slovech Slavných
Kdosi slavný kdys napsal: „Lepší je milovat a svou lásku ztratit, než nikdy nepoznat lásku. “ Možná vté době byly poměry jiné, možná byl onen muž přesvědčen o své pravdě a možná to byla jen milosrdná lež jiným. Kdo může vědět pohnůtky starého muže, který usedne na návětrnou stranu skal, jen aby zde meditoval nad svým životem a učil ostatní ze svých chyb. Bohužel, někdy i staří muži zklamou, jejich rady zhloupnou a jejich tvář zavěje čas.
Pagátka o smutném chlapci
Miloval ji. Miloval ji víc než cokoliv na světě. Znal ji teprve krátce, ale pokaždé když ji spatřil, když zaslechl její zpěvavý smích, vokamžicích, kdy ucítil její vůni, jeho srdce tlouklo jako o život. Noci a noci snil o tom, jak se jakoby náhodou potkají, jak by mohl proběhnout první polibek.
Velkej krysí král
Velkej krysí král zemřel dnes
Žádnej čistokrevnej maník, jenom směs
Zhebnul, když mu čtyřicet bylo
Čtrnáctýho máje, zrovna lilo
Paranoidní
Sedím si tu a paranoidně koukám
Kde se na mne co chystá
Jak za rohem zazní výstřel
Jak se oknem prořítí smrtelný šíp
Pro Smrt
Kdo by chtěl žít věčně
Ptal ses mne
Nevím
Nevím, kdo rozhoduje
Nejednou
Otevři mi oči a dívej se
Zavři je a schovej se
Přicházím, má duše
Jen té střez se
Poutníci
Jsme na pouti, již dlouhé týdny
Snad od narození
Nepamatuji dne kdy tomu bylo jinak
Poutníci hvězd, poutníci země
Pán snů VI
Čas se vláčí pouští
A zrnka písku propadávají zúženým hrdlem
Ručičky smrt rychle točí
A tys již propadl
Vůně benzínu
Natankuj plnou
Poslední to zatáhne
Klíčky v zapalování
Stačí otočit
Možná vyhraješ
Chtěl bych být jednou jiný,
Chtěl bych být takový jaké jsou mé myšlenky
Možná pokřivený, ale svůj
Chtěl bych odhodit tu masku, jež mou tvář hyzdí
Mexiko
Pojď holka, zdrhnem do Mexika
Vykašlem se na práci a na celníky
Nemusíme spěchat, cesta je tak krátká
Necháme tu svoje šéfy a jejich podniky
Dotknout se ohně
Dotknu se ohně a celkem rád
Vždyť ztratil jsem vše, nemám co dát
Ztrácím se vsobě, cestu hledám
Nenávist okolí, celému světu předám
Černé růže
Slunce vstává a já odcházím spát
Hněv světla zabíjí vše co jsem měl rád
Ty stíny podlouhlé, a tančící se svíčkou
Tmavé louže rozryté rychlou jízdou
O rybkách
Já rybou chtěl se stát,
Jen si tak občas skočit ke slunci
Ve vodě s ostatními hrát
A smát se starému sumci
O duši I.
Odešel jsem z práce a nasedl na motorku
Vyjel na dálnici, zastavil pro pěknou holku
Miluje mne a já ji mám rád
Oba víme, že si nemáme co dát
Pán snů V
Kam odešla ta dívka z půlnočních snů.
Ta dívka, jejíž aura byla čarokrásně modrá
A vzala trochu toho posledního světla z mých dnů.
Ta dívka, jejíž tvář byla neskutečně dobrá
Navždy
Pojď, vyjdem ven. jen ty a já
Nažhavíme motory a noc je tvá
Povídej o dnech co přešli
Pod hvězdami a nebem, než jsme se našli
Pán snů I
Světy iluzí byly vždy tam, kam jsem šel
Tajemné hladiny moří a sněhem pokryté vrcholky hor
Hledal jsem tě všude, v srdci hlubokou díru měl
Prohledal jsem mnoho dětských útulků i zvířecích nor
Polib mne
Řekla jsi "Polib mne", ale já jsem nemohl
Cítila ses v tu chvíli podvedená a já jako zbabělec
Otočila ses a dodala: "Jen jdi", a já šel
Prošel jsem celou zem s myšlenkou na tvůj dech
Občas
Občas bych chtěl mít děvče, které bych měl rád
Být blízko ní, být s někým, koho bych mohl milovat
Pomozte mi někdo, dokud mám ještě chuť se smát
Stále ji hledám a začínám se strachovat a bát
Pán snů III
Déšť je mým společníkem, mým tichým partnerem
Kam vkročí noha má, tam za okamžik dopadne iluze vlhka
Nikomu neříkám, že raději bych byl já tím netvorem
Kterého by můj vlivný přítel Déšť přemohl zlehka
Osud
Vkroč do mých příběhů
A hraj, tak jak ti osud přál
Zapomeň na šepot dnů
A na sen, co se ti dnes zdál
O duši II
Hej, jsem už roky mrtvý a přesto nepřestávám žít
Hej, jsem už pár dnů vzhůru a stejně nepřestávám snít
Tak kde jsi ty.
A ty tvoje sny.
Nesmrtelní
Pojď, ulehni vedle mě pod oblohu hvězd
Lehni si a kašli na lidi z měst
V trávě jen tak být
Špínu cest v řece smýt
Zpět
Když vstáváš uprostřed noci
Když ujíždíš opuštěnou ulicí
Utíkáš zemí jak štvané zvíře
Snažíš se ztratit získané hoře
Ohněm a vodou
Prošla jsi ohněm a mne teď pálí srdce
Prošla jsi vodou snad jen kvůli vzpomínkám
Nejsem už tím, kým jsem kdysi býval
Zbytečně tu čekáš na člověka cos znala
Dlouho
Už je to roků pár
Co jsem přestal hledat
Ne, štěstí už nehledám
Nemá už co říci, co mi dát
Balím
Tak balím kufry a jdu zas o dům dál
Lituji toho, že jsem ti za pohled nestál
Lituji a odcházím, s hlavou sklopenou
Lituji a odcházím cestou, slzami skropenou
Brambor v krku
"Dej mi jméno. ", byla věta
Řekla si to, a čekalas
Dal bych ti část světa
Ale právě mne zradil hlas
Vánoční propagandistická
Na Štědrý den vlese
Stromek se hrůzou třese
Když odměna naláká
Na zasněžený smrček pytláka
Radost ze života
Vhradu plane radostná nálada
Král zpívá si jak za mlada
Rolničky radostně zvoní
Šašek sdětmi vpodhradí se honí
Pozdě
Je dost pozdě něco měnit
Asi sto let po dvanácté
Když budík začíná mi zvonit
A probouzím se vedle tebe
Zízí a peříčku
Nevím v co mám věřitJestli jsi mi řekla pravduJestli jí vůbec znáš.
Nevím jaká je
Tedy, nejsem si naprosto jist jaká jeMyslím, že není špatnáMožná potrhaná a zjizvenáAle snad není zlá
Nevím jak to říciNevěřím že by všechny dostala
Bubeníček
Bubeníček tlučetluče na bubentluče silou tlučečeká na duben.
Bubeníčku malýzapomeň na chvílibuď na ní milýláska mysl kalí.
Bubeníček pro nítluče na bubensmrt na jeho paníčeká za dubem.
Ráno v práci
Dnes ráno jsem si pustil televiziJako vždy, jen pro trochu hluku co vydáváMožná pro líné světloAbych nebyl sámSpatřil jsem tam ženuNeměla oči jako tyRty se tvým nepodobalyVlasy dlouhé a rozpuštěnéNarozdíl od drdolu jež zdobí tvé ouškaBrýle hranatější tvýchKulatýchZvuk byl vypnutýAle slyšel jsemTvůj hlasA zase vzpomínal
A proklínal
Čas
Jako bys byla mrtváA já tě nemohl pohřbítJako bys byla šíleně dalekoA já už nemohl jítJako bys byla cizíA já neuměl pozdravit
Kdo chvíli stál
Stále něco dělámNa autěDomaV práciNevím to tak úplně jistě
Asi ze strachu
To příslovíO člověku, který chvíli stálZnám
Ale myslímŽe bych spíš
Boží syn
Prý zemřel pro všechnyNic o tom nevímNaposledy jsem ho viděl trpětMěl v očích bolestNa rtech trošku krve
To jak si je rozkousl
V ústech vzlyk.
A já.
Omyl
O lásce
První byla nejsilnějšíUdeřila vší silou do srdceA odhodila tě přímo proti zdi
Přišla druháTa nebyla tak silnáJen tě trochu zmáčklaA nechala být
TřetíSpíš jako pohlazení po těch předchozích
Věčné
ZtrácímPokaždé když vzlétnuKdyž ohlídnu se a vidím se tam stát
Stojím v záři umírajícího slunceStojím a chce se mi plakatSlzy, jak moře útěchy na lícíchRty, jak pouště bez oáz
Řekni mi proč se směješ osude. Jsem tu sám a zatracenAle dál stojím na vlastních noháchA budu tu stát věčně
Nikdy jsem tě nežádalNikdy jsem tě neprosilNikdy jsem v tě nevěřil
Otevřené vyznání lásce
Stále na tebe myslímV bezesných nocíchA dnech
Také
Představuji si jaké by to bylo
Kdyby.
Pagátka o pohádkáři
Pagátka o pohádkáři (10. 9. 00)
Toho dne nebylo příliš pěkné počasí. Vítr se převaloval nad lány obilí a občasná kapka ze zachmuřených mračen poškádlila slepice na dvorku.
Pagátka o šípkové Růžence
Šípková Pagátka (5. 8. 00)
Prolézám těmito houštinami snad již celé dny. Čas zde teče tak pomalu, že mám pocit, jakobych stál na místě.
Windows
Já zBilla Gatese předložku kposteli chtěl bych míti
Aby každý den, kdy skončí mé lidské bytí
Mohl do něj nohy otřít a říci: „Bille
Windowsem sto posral, to už všichni víme.
Náhoda
Kus chlapa, jak dítě naříká
Proč jsem musel zabít toho staříka.
Copak peněz nemám dost.
Copak vraždím jen tak pro radost.
Branecká
Srdce jak zvon a plíce jak vysoká pec
I mozek měl on a není to žádnej kec
Doktor se usmál a On posmutněl
Na dívku svou, na okamžik zapomněl
U nás v ulici
Plynař lampy zapaloval
Než mu kluk veliký
Přidal kprachu hřebíky
Lampu rozžal
Opuštěné slzy
Leží tam na polní cestě, osamělé vprachu
Leží tam, pošlapané, jak vzpomínky na dnešní noc
Leží tam, beze známek strachu
Leží tam, a já nad city nemám žádnou moc
Naděje
Kosmický prach, zvedá se vnás
A vzpomínky na Zemi, už dávno odvál čas
Když já a tři sta jiných jmen
Opustilo rodnou zem
Student
Malý student vlese
Moudrou knížku nese
Dlouho už jí nevlastní
Už se řítí propastí
Žaneta
Tenkráte na X-Chatu
Poznal jsem Žanetu
Veplula do dveří
Hnedka tu láteří
Běžky
Vhale sedí, tiše mlčky
Však vmysli její, nové běžky
Po svahu se prohánějí
Teď však jinou zábavu mají
Veselá branecká
Tak se rozluč a řekni zdar.
Netvař se jak mrtvola a nasaď úsměv
Vždyť jedeš teďka na útvar
Kde radostný tvůj zazní zpěv
Přísloví IV
Psychologové říkají, že bychom ksobě měli být víc otevření.
Souhlasím – jen dodávám – Kněkterým lidem až po pitvě.
Přísloví III
Rozdělili jsme se fifty-fifty
Padesát procent jsem získal já.
Padesát Petr.
No a zbylých čtyřistapadesát jako vždy Franta.
Přísloví II
Říkají, že musí dosáhnout osobní svobody
Ti, co hrají si na bohy
Jiných….
Přísloví
Zvykli jsme si říkat:
„Je duší jinde. “
Ale znám lidi
O kterých mohu říci:
Na okraji
Stál jsem na pokrajiPaneláková střecha a dál už nic
Byl jsem sámNež přišla onaA pak. Zase odešlaAle ta samotaTa samota pamatovala dobuČas, kdy neexistovalaKdy neexistoval časOn bez níOna bez něho
Stál jsem tam a čekalNač. Bez časuBez láskyBez lidí
Přišla"Neskákej. "
Jako lvi
Jak prasátka bijem o mříže….
A co.
Jsou snáma jenom potíže….
Ležíc v posteli
Vůbec jsem tě neslyšel odejítDivím se, že jsi vydržela tak dlouhoSnažil jsem se, ten okamžik nezměnitPřesto jsi tu pobyla chvilku pouhou
Ach, co já jenom jsemPozoruji svět den za dnemNechci měnit ani kousekMožná jsem se v paměti zasek
Dělal jsem si, co dělat jsem si chtělVšak nemusel jsem nic, co možná jsem mělNechtěl jsem mluvit, nechtěl jsem spátMěl jsem chtít víc lásky, víc času milovat
A teď nechci už dýchat, nechci se smátNechci odejít, nechci se vzdátZase už nechci, však dalas mi valeJen led v srdci, a bolesti stálé
Tvé klíče
Pevně je drž a nebo schovej je stranou
Ať je nikdo nenalezne, ať jsou vbezpečí
Použij je,až nebudeš mít nic, jen bolest samozvanou
Až budeš mít cosi, co životu nesvědčí
Ťápoty od vedle
Ulicí padl dvojitý výstřel
Odešel do tmy, stejně jako vrah
Koukám z okna a slzy deště zakrývají tělo
Opřen o chladivé sklo dusím vztek
Neznám tě
Vesmír plný hvězd
Žádná není stejná
A právě tys ta, na kterou jsem čekal
Jen neznám jméno tvé
Děkuji
Čaj mi pomalu chladne a já se jen tak ptám,
Proč vstávat z postýlky, kterou dobře znám
Mlha ranního deště ulpívá na okně
A tak nevidím vše, co vidět bych měl
Já vím, že lítat je těžký
Nebuď smutná, když křídla unavený jsou
A ty musíš letět dál
Za tvojí nadějí
Za tvým osudem
Dar zuřivosti
Víc vím, než tuším, kdy seslal s v mne tu divnou ctnost
Kdy zatemnil s mozek a krví zbarvil nevinnost
Víc než tu noc jsi zničil ten den
A sluncem zničil krásně pochmurný sen
Přídavné spalování
Polil jsem se a neřekl bych že nerad
Pak škrtl zápalkou a ze světa vypad
Nemám snad radosti dost. Že bych jen snil.
Byl jsem snad špinav, že ředidlem minulost smyl.
Druhá strana mince
Do města došel ten podivný muž
Snad každý se ho bál
U pasu meč, na zádech kuš
A překrásně na flétnu hrál
Toulaví psi
Slunce knebi opět stoupá
Však nechte ohně plát
Zopilých hrdel píseň hloupá
Znavený houslista již nechce hrát
Kde jen?
Sedím u ohně a hvězdy jak hlídací psy stráží tu noc
Plameny přeskakují, hrají si, hlídají čarovnou moc
Šepoty hrozivých skal a hvizd plání
Lesů tichý žal nad údolím se sklání
Kam chodí hvězdy spát?
Kam mohou hvězdy chodit spát.
Kam zajít mám, když jednu chci polaskat.
Za velkým vozem táhnu se světem
Jak malá kometa sním se jen dětem
Armaggedon
Zůstávám vzhůru jen abych slyšel tvůj dech
Jen abych viděl tvůj úsměv když spíš
Když jsi vzdálená a sníš
Mohl bych strávit všechen život ve sladké odevzdanosti
Krysař trochu jinak
Prolog
STAŘEC
Když slunce vysuší zem,
jež praská a napíná se potají,