Pomsta růže přináší

Seděli jsme v parku na lavičce. Ona kouřila a tupě zírala před sebe. Z boku vypadala zasněně. Podíval jsem se jí na srdce, jestli tluče. Bylo schovaný ve výstřihu s ňadry. Sledoval jsem velmi pozorně, jestli se hrudní koš vzepne. Koukal jsem dlouho a tak mě radši políbila. Pocítil jsem dehet a raději jsem rty přešel na krk. Vzdychala. Nebo se možná zakuckala tím dehtem, nevím. Sledoval jsem stahy srdce.

Při odchodu z parku jsme se drželi za ruce. Závistivci potajmu koukali a mně bylo jaksi nepatřičně. Podíval jsem se na Janu a zkontroloval, jestli se za ni nemusím stydět. Hezká holka, jen kdyby tolik nemluvila.

Stále se na něco ptala: „Proč nic neříkáš?“

„Měl bych?“ odpověděl jsem a povolil sevření její ruky.

„Ráda si povídám. Nechceš mi třeba říct, jaký máš problémy? Potíže s rodiči? Ani škola?! Tak sakra! Třeba tě někdo nemá rád a chceš mi to říct…“ řekla podivně rozhořčeně a dívala se mi do očí. Nemám rád, když mi někdo kouká upřeně do očí.

„Zase ses pohádala s mámou?“ zeptal jsem se a plácl ji přes zadek. Zvedly se jí koutky úst a stiskla mi silněji ruku. Asi měla radost, že ji znám.

Pak se jen vykecávala z problémů s matkou. Neposlouchal jsem ji, nešlo to. Aspoň jsem se bavil nasloucháním melodií a intonací jejího hlasu. Jakoby mluvila cizí řečí a já rozuměl jen citovému zabarvení některých skřeků. Měla příjemný hlas.

Smál jsem se, když se smála ona. Soucitně jsem se mračil, když svraštila obočí. A měl jsem radost, že jí tak pomáhám. Asi byla také šťastná, protože mě pozvala k sobě domů. Pozvání jsem přijal, protože jsem čekal, co čeká každý mladistvý znuděnec. Šli jsme po schodech a já jí osahával hýždě, abych navodil pocity vzrušení. Při odemykání dveří jsem byl takřka v stavu připravení. Vešli jsme do bytu a ta kráva mě představila rodičům. Zapnul jsem si poklopec.

Druhý den jsme se sešli zase v parku a když začala kouřit, jen tak mimochodem jsem podotkl, že jsem ji podvedl s jinou. Vrazila mi facku až jí vypadla cigareta. Začala plakat, nesrozumitelně nadávat, ale nakonec si stejně zapálila cigaretu novou. Tak jsme tam seděli a já mlčky pozoroval, jak se mraky posouvají po nebi. Bylo ticho. Jen samomluva pejskařů byla slyšet. Jinak sžírající ticho… než konečně promluvila: „Milovali jste se?“ zeptala se a pohlédla mi do očí přesně tak, jak to nesnáším.

„Ne. Byla jen hezká a já vožralej. Znáš to….“

„A miluješ ji?“ – …očividně neznala, jinak by se tak hloupě neptala.

Neodpověděl jsem. Jen otráveně zavrtěl hlavou a ona to nejspíš konečně pochopila, protože přestala plakat. Jen se nenávistně dívala.

Dva dny se mnou nemluvila. Až pak napsala, že mi odpouští. Ještě to odpoledne jsme se sešli v parku na lavičce. Tentokrát nekouřila a já jí líbal na rty. Řekla, že mě také podvedla a já jí to nevěřil.

Jednou se vezmeme.