Za úplňku
držíš mě potmě za zápěstí
na ostří hluboké strže
omamnou, tesknou píseň štěstí
zahořkle postel vrže
Co by se stalo, kdyby ze života zmizel med
Položili jste si někdy otázku, co by se stalo, kdyby znašeho života zmizela nějaká běžná věc. Daly by se alespoň přibližně odhadnout důsledky.
Kúvaze na toto téma mě přivedly články o úbytku včel a jejich produktů. Nejen jakožto milovník medu si nedokážu představit svět bez těchto užitečných tvorečků.
Čínská zeď
Hryžu tužku, nehty a nevím.
Naše dějiny tančí jako andělé na špičce jehly. Andělé, čerti, víly, všechny ty pohádkové bytosti, na jejichž jména pro mě jsi už zapomněl…
…nevím.
A jasně, je tu čas.
Hvězdné hodiny
je to dávno, co jsi
jako ohnivá vlasatice
prolétla mým vesmírem
tak dávno
Blues o modré a bílé
Sedím na posteli a vymačkávám známé číslo. Venku je léto, teplo a já se klepu jako za polárním kruhem.
„Haló. “
„Jasu, Maria.
Písnička pro Johanku
Já nevěřila na peklo
a teď
vidím ho ve vašich tvářích
slyším zvás jeho dech, co hvízdá
Ráno
čekal jsem tě vpátém patře na okenní římse
trochu cizí
a trochu sám
kolem mne procházely stíny
Vlci
Už hladoví jdou vlci zhor
už duní severák
a vtemné noci za pecí
se protahují saně.
ROZSUDEK
Obyvatelé Planety Země, VSTAŇTE . Přichází Nejvyšší soud. Vyslechněte rozsudek.
Jménem Planety Země a všech živých bytostí svýjimkou obžalovaného a vzájmu zachování důstojného života rozhodl Nejvyšší soud ve věci žaloby na živočicha jménem Člověk takto :
Živočich jménem Člověk byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby, konkrétně :
- za přímou odpovědnost za rozsáhlé a vědomé vyhlazování, vraždění a svévolné zacházení sostatními živými bytostmi včetně rostlin;
L.A. Blues
je den blbec, holka
jenom ty jsi dneska krásná
pojď na drink
nebo aspoň hořkou čokoládu
Ovečky
opilé
zkroucené a křečovité
s cigaretou v bezzubých ústech
zamrzlé v sytých skořápkách
Jdu
…po špičkách
blikajícím plamínkem noci
spartou opilých andělů
(a někteří mají tvé oči).
Premiéra
v sále se setmělo
sami dva, já a ona
stárnoucí Othello
překrásná Desdemona
Sny
vjíždím ti prsty do vlasů
a slovy pod kůži
zatímco
rozdáváš si to se mnou
Návrat
tvoje máma ti říká
lež a nevstávej
a obkládá tě
svým srdcem rozpuštěným v moři
Pro jednu malou horskou vílu
divoká růže vprostřed betonu
s duší zakletou do horských štítů
možná že právě v Tobě utonu
v bláznivé písni větru, co zní tu
Co dělá má milá v noci
zas usnula jsi nepřikrytá
ač tělem stále tady
zatímco duše někde lítá
možná jen do zahrady
Chci Tě
Za oknem noc jak drahokam
čas něžné spletl sítě
jsme mezi lidmi
každý sám
Nebreč, lásko
hlavu na mém klíně, stočený jako malé štěně do klubíčka, „…no tak nebreč, už to bude dobrý…“
co cítíš kromě mý ruky ve vlasech . cítíš ještě něco . a co cítím já, zajímá tě to vůbec .
měla bych tě nenávidět, za všechny ty vejlety do paměti mýho mobilu, za to, jak šmejdíš vmým noťasu a žárlíš na všechny kámoše, co mi ještě zbyli, za ty facky, i za ty, který jsem ti vrátila, ten škrábanec pod levým okem ti užžádná plastika nespraví, ty šmejde, aspoň jednou jsem se ti zaryla pořádně do těla, ale ty mně daleko víc, ty hajzle
vzpomínáš si, jak jsme šli od psycholožky, to jsem tě poprvý viděla brečet, řekl jsi mi, že se rozejdeme, prej kvůli mně, věděl jsi, že to nedokážu, že bez tebe nerozdejchám ani sebe sama, svůj vlastní život
Vzdálenosti
a co když jsi
právě támhleta maličká hvězda
vzdálená
jeden světelný život
Erotická hudební
Ráda se mnou líhala
když jsem jí hrál Plíhala,
ona zaspísně od Radůzy.
Když nás pakopustily múzy,
Lidská komedie
Léta mě láká představa odvěká
jak žíti životem Dia se může.
jistě to napadlo mnohého člověka;
myšlenku v báseň jsem rozvinul. Nuže :
...tantum dic verbo, et sanabitur anima mea. *)
I.
Je červnové ráno a všude kolem nebe. Nahoře bez hranic, o sto metrů níže ozářené prvními paprsky vycházejícího slunka, zčeřené chladným větrem a poeticky orámované zelenými břehy. Stužky chodníčků se stříbrně lesknou po nočním dešti.
Důvěrné střípky a střepy
Třísknutí dveřmi; skleněná výplň se podrážděně rozdrnčela.
„Můžeš mi teda říct, skyms tam byla . “
„Co je ti do toho, ty si taky chodíš do hospody jak chceš…“
„Ale neseru na domácnost jako ty . “
Lilith
okouzlená pohledem
v mém klíně
šedá miluje se s černou
dvě nadržené bohyně ve středním věku
Tři struny života
Osud je přivedl k sobě v jedné zapomenuté stáji v Údolí mlh. Bylo uprostřed zimy, konec ledna, čas, kdy zčernalé hlavičky šípků zvoní ledovým dechem, zatímco nad nimi tančí ztracené zimomřivé špendlíky hvězd.
Byl On, říkejme mu Blázen. Na chomáčích mořské pěny, s hlavou kdesi v oblacích jej přinesla touha do cizího světa, aby hledal.
Adventní
ten pán na střeše, co říká, že ho omrzelo žití
to není reklama na Coca-Colu
to není reklama na vůbec žádný pití
ten pán chce asi vážně skočit dolů
Písmenka
nožem si píšem na svý těla
něžnosti slaný
troufalý
je válka
radši půjdu volat jinam
něžné démanty
kapičky slunce napříč
zaskleným chrámem
Florenc 20.00
. víš, nenávidím loučení
ten nerovný
marný a pokaždé prohraný
nekonečný boj
Toulavá
Sbalíme sny do batohu
v duši věčnej meandr
poručeno Pánubohu, jen tak
někam na vandr
mezi námi
proč se ta paní v metru tolik směje
asi že právě zabila manžela
viděl to jenom její pes
starý uvadlý smrk ztepilý
Hněvín
jako jezero, šedivý a kalný
dýchá město pod našima nohama
studený vítr tě drsně hladí
mrazivým dechem
Železniční blues pro tebe
sedím ve vlaku a dopíjím chladnoucí kávu
za okny utíká dozadu probouzející se město a tvoje tvář
smutné bílé labutě v kalném proudu
a prodavači vonících nadějí, z nichž jedna
Putování s černým psem
chtěl jsem umýt tvé mraky
lásko
jenže jejich barvy
vtekly do mne
Nedělní chvilka poezie
Potkal jsem ránona zastávcedva mladé lidi,dívku s chlapcem. On byl v kraťasech,měl vyholené nohya ona na hlavědva modře blikající rohy.
Stromy
po mý kůživrásčitý a drsnývzlínášhedvábnými stezkami svého života
do krve sedřenoutisknu tě k soběpodzimním listímslíbávámtvé rubínové slzy
ani jsme si nevšimli, jakpomalu a neviditelněsrůstáme a proplétámevětve i kořeny.
Naboso
předtuchou zimy
zmodralé pahýly pohledů
do rány špinavé
opadané dny co
Život je jen náhoda...
Stála u bílých vrátek a zírala na velký modrý zvonek beze jména. Dodala si odvahy a stiskla tlačítko, ale nic se nedělo. Netečně pohlédla našedivou oblohu a rozhlížela se po okolí, tonoucím vmléčném oparu. Jak to, že tu není brána .
Bláznivá
hraje si se slovy
hází je nedočkavým tlamičkám
svých věčně hladových dnů
nedbá na varovné cedule
Archivní vánoční
Slunce už bylo vysoko, když jsem zahnal své koně knapajedlu. Nenechali se pobízet, po dlouhé cestě byli žízniví. Podal jsem majiteli pozemku patřičný obnos a přidal spropitné za vlídný pohled na mé oře. Bylo vidět, že je znalec; než se napili, chvíli jsme se o nich bavili.
Sýýýýýr.....
pomaluvybaluji úsměvplesnivýnavinule páchnoucísladce drolivýpřevaluji jej v ústechjako vyznání lásky- co je vám, pane fotograf . Máňo, hele, von vomdlel.
Bez podpisu
na prázdný papír
němý vánek
vložilas život
do dvou stránek
Za zdí
mami
to cizí slunce vpilo se mi do těla
mami
prý jako malá jsem vlasy taky neměla
Odborová
Pro svůj slabý odpor…ech .
octl jsem se vodborech.
Na přátelskou radu Venci
sedím teď na konferenci.
Padlý anděl strážný
Můj anděl strážný
S tváří mléčnou
Včera se vyspal
S jednou slečnou
Ranní písnička
kopni do mě, miláčkunež odsud vypadnešbudu tě šmírovatjak si oblíkáš nový denlovíš z kapescáry větrua včerejší bouřkya taky všechny tyhloupostico jsme si říkalizavřenýma očima- jo, vzpomínky. ty hoď doledo schránky na dopisya jestli nějakou zapomenešpod tím svým ledemanebo na dně, kde živíšslzami, co voní po rumusvý dávno uschlý snynech si je, láskoaž se ti zase vrátítohle kalný a hladovýsvítání
Portrét
krásko narozená ve Vodnářiproč máš pořád divný smutek v tvářikolem tebe v kruhu stopy vlčíústa mluví, ale srdce mlčíruce zebou, voda modrá od nebenemůžu žít s tebouani bez tebeživot tvůj a můjspojená je nádobajak píseň o přátelstvíco se lásce podobá.
Vyprodáno
jak krtek co sesám sebou podhrabávájak holub v noseod moči zrezlá trávajak včelka po flámukdyž lítá dokolečkahraješ si na dámuláska nám došlakonecTečka.
Na cestu
i když se všechny živly spojía celý svět ti dá mati když nebudeš mojípři tobě budu státbudu číst z očí tvoje tajný přánívidět v nich, co jen tak vidět nenídržet tě za ruku při usínánívidět tě štastnoupři probuzení.
Pro ....
včeramaličko ještě cizía dneska čím dál více Tvůjzatímco rozum někam mizímý srdce říká - při mně stůjstůj při mně v čase vlčím buď se mnou v čase nadějívždyť víš, o čem teď mlčímže mám Tě čím dál .
Svetr
sjehlicí pletací
- každý jednu -
na hvězdy jsme přísahali
ráno za ránem
Ne(kro)logická
Až pohladím tvář větru
až ucítím déšť
pak odprosím labutě
a svatému Petru
Toulavá
…kdybys tak věděl, co hledáš :
podzimní stříbření,
anebo hořký letní ráno .
chvíle, kdy NE změní se vANO .
O hvězdách a tak
zkrabice fotek voní sýr
šedá mrholí do očí
v kapsách stulený mokrý smír
i hvězdy si čas ochočí
Křídla
Zasněně si podepřelabradu azahleděla do dálky: „Chtěla bych mít křídla. "
Byl jsem překvapen tím náhlým záchvatem romantiky. Zeptal jsem se : „Vzlétneme spolu na perutích lásky, miláčku . “
Pohlédla na mne sútrpným výrazem ve tváři : „Ále prdlajs, dostala jsem chuť na hot wings; viď že mi skočíš do KFC .
Mauglího poslední zpěv
bratříčku hromy rachotí po úbočíbratříčkuvidím zas džungli ve tvých očícha nevím, proč jsem ztratil stopu pověz mi, kde je má lidská smečkahorší než tlupa hašteřivých opůa jejich slova -samá lež a léčkaprozraď, proč spaluje mě rudý květv tom světě, tolik cizím;dnes v noci přijdu naposleds hvězdami ráno zmizím
kým dřív jsme byli nikdo z nás užneníobejmi mě, bratříčku milýbojím se probuzení
Návraty
zlámaný dny ty slůvka rezavý drsný víc než kůže žraločí svítání jako chlupatý knedlík v krku dusí ještě ho nerozdejcháš ani nespláchneš ránem co usrkává studený slunce za oknem tím ránem co z prázdnýho polštáře slíbáváš divoká a trochu sama se skelnou vatou v očích a tam kde byla ústa lační žahavé medúzy když nastavíš je neuhnu.
Klárce
závidím tobě, tvému jaru to bujné hříbě před výskokema trojčí, sílí s každým krokemnež zapřáhnou ho do kočáru vílo, co ukrýváš se v květu než podzim zatancuje létu a zdali jednou přijde zima tě ani trochu nezajímá.
Černá kočka
Přeběhla mi přes silnici černá kočka. Teda - nepřeběhla; zřejmě si to nějak blbě vyměřila nebo co, a auto
vprotisměru ji celou doslova přižehlilo kasfaltu. A když píšu celou, tak celou. Chudinka.
Memory
čas někam odešel; zůstalo
olověné nebe
a dlažba kamenná
dívám se do sebe
Živá voda
ještě mi nepíšeš
prstem do nebe že
právě přestalo pršet
že den usnul do červánků
Hospodyně u Grimmů
Je vrásky a je koště, zakletá
- léta už na to sotva stačím -
teď zpřerážené zbytky rytířů
zametá
Tentokrát o NEmíjení
Z obavy o tebeneprozradím ani šálek kávykterou jsi mi včerapoprvé udělal; lžičkycinkaly zběsile jako na poplachv samém srdci příborníku(až jsme se báliže přivolají bytnou. )a svět se dal do pohybui skály roztályrozkvetly pouštěa v neplodných řádcích dálnicvyrostly růže. Tak nechtěj, aby zvadly.
Zamilovaný
***
Nabral jsem na lžičku cukr a.
"Miláčku, proč mi ten čaj sladíš karamelem . "
***
V mezičase
***
svážeme si pod peřinou palce
nitky osud vepsal do kůže
ten, koho bys chtěla
Epilog
zočí do očí
vykrajujem si střípky
naplavených rán
a vysoušíme kaluže
Modlitba mrtvé nevěsty
Udělej mi křídla
co nikdy neroztají
ať proletět se můžu
po tvém kraji
O létu, co patřilo Tobě
je září
do bytu mi zabloudila včela
jak léto
usmála se
Vteřiny před startem
Vzduch se chvěje horkem a nervozitou. Vzdáleně si uvědomuju, že mi po zádech stéká pot a lepí mi triko pod startovním číslem ke kůži; nevadí mi to. Z minulých tréninkových týdnů jsem zvyklý na horší podmínky. Rozhlížím se po soupeřích.
Uzlíky
díváš se, dívko bledátam na břehunekonečné řeky(a přesto stále žíznící)na provázky co vázali jsme snad ze svých prstů včera a na věky navzdory sobě, vichřici (možná zlásky . )barevné pramínkyza každý němou linkuvuzlících vzpomínkyjak písmo starých Inkůproplétáš, lehce hříšnádo stříbrného hlasu zrozená kdysi ránem, má,zplamene a jasu.
www...
Znám tě zatimjenom z tvýho profilu;první rande,v ruce žmoulám Kofilu. hodinky debilně mi tikajtrapnou lež(aspoň něco sladkýho,když nepřídeš. )ze samoty smutekna mě dých; dám si tě do NEOBLÍBENÝCH . S jinou seznámím sena netu,Kofilou jí smyslypopletu :-)).
Blýskání na časy
tak rád bychti jednouřekl :jak já tě nenávidímabych se nemusel vyznávat z čehosi potměšilého za nocico pálí jako nebea studí jako peklojenže polibky tvého smíchuty stříbrné jehličky ve spaní se mi zabodlypod nehty; jsiVZDÁLENÁpětadvacet světelných let - a jáchci po tobě hořkosladce toužit(a možná, že víc než tě míta jenom občas, pouhýmmávnutímnáznakem, letmým pohlazeníma pusou na rozloučenouzatavit do skály svouhorečnatounekonečnou samotu)- ne, tak to není;dál si krásně hrajse svými životya buď mi vším :mořskou pannoupařížskou děvkouPopelkou i vílouprotože takovou tě chci(a možná právě takovou tě i milujuale jenom docela maličkoaby se neřekloale nikdy ti to nepovím nahlas) .
Probuzení
schoulená láska do klubíčkav přivřených očích světluškykdyž políbím tvá krásná víčka
dostanu od nich do držky
Balada o nevydařené valentýnské oslavě s nerýmovaným koncem
Na oslavu kValentýnu
do baru jsem pozval Ginu
a že jsem chtěl zahnat splín
objednal jsem velkej gin.
Na kolejích
Život, to je chůze po kolejích. Jdeš, jdeš a říkáš si, že to nejlepší tě čeká, právě tam, kde se ty koleje setkávají.
Pak se jednoho dne ohlídneš a zjistíš, že jsi to místo přešel…
Anebo taky ne.
Záleží na tom, kterým směrem se díváš…
Tapety
včera nalepil jsem na nebe
jemnou sněhobílou tapetu
na ni kreslím srdce pro tebe
tiše říkáš – je čas odletů
Hvězda
letíma ty držíš se mě za rukumá malá spektrálníže zůstaneš se srdcem na dlaninemám žádnou zárukumé hvězdné nebemoje zázemí
letím a tydržíš mě pevně při zemi
Když nechtějí spát
Bylo čtvrt na rybník. Na nebi se probudila první hvězda. Byla hodně rozcuchaná a neslušně zívala na plné kolo měsíce. Utrhl jsem ji a snědl.
Až budete mít depku
Je to jediný skutečně férový závod. Nejmasovější v dějinách lidstva. Bez finančních skandálů, bez anabolik a dopingu. Všichni jsme se ho zúčastnili, jedenkrát a zároveň naposledy.
S Lenkou o samotě
MYŠ LENKYPOD TRIČKEM ŠMEJDÍMÁ HORKÝ SNY A TLAPKYA TVÝ TRIČKO JETAK TENKÝ
Vzpomínka na smutnou holku z knihovny
mělatak bleděmodrou dušizajizvený srdce tulákakdyž bez barev a bez retušíkreslila mi na dlaň oblakašla samaznala cestu rovnouvlasy jí dodnes smutek zdobív studeném tichu před studovnouv touze na čtyři roční doby
Takový dobrý léto
Ahoj mámo .
Tak ti teda píšu jak sme se domluvili, abysi věděla, že sme všichni v pořádku. Je to tu fajn a sem rád, že sme se tu tak dobře zařídili. Práci mam taky dobrou, ani Rosie si nestěžuje a sousedi sou taky docela dobrý.
Malá mořská
spříbojem tančí; nevelkousmysly mé láká prdelkoupěnou bičuje pobřeží(je nepřístupno mládeži). do vln mě vábíš . Plavat chceš . Moře je pravda, láska lež.
Ledomilky
ránobez slunce(snad někdev zácpě vázne)
šmátrášposlepumé místobílé, prázdné
studené svítánípo horké noci hořké chvilky
na zamrzlém srdcibělostné rejdíledomilky
Listopadový blues
Studenýslunce za oknem
jemně razítkuje ránu
voňavou prdelku;
svítáme, ještě pořád
Poprvé
než otevřeš oči
svařím ti trochu
horkýho rána se skořicí
ksnídani namažu
Pondělní
sočima ještě zalepenýma
se kalný ráno protahuje
houpe v bocích a vydýchává
poslední doteky
Zimní cesta
Ještě daleko rukám
do jara; a hvězdy
sněží, někde nad námi
mokře zjihlé, zpívající,
Zvony
probdělou nocí
- slyš -
horké myšlenky našlapují
po špičkách
Přecházení na červenou
asi tak posledních sto let
přistihuju se, jak
sám sobě
házím
Hledá se...
Prosím kohokoli, kdo ví, kam se poděla autorka Quinn a(nebo)má na ni spojení atd. atd. , nechť je tak hodný a ozve se mi, děkuji.
V poli
a bylo tak zvláštně, tak stříbrně
jako když milují se žitné klasy
kolem jen ticha na tři palce
láska, ta toulavá kočka
Do památníčku
a jsem zas já
vysoko v podpalubí; chci
zůstat, i když
na kolenou
Kočičí Tlapky
. v záhonech růží
občas potkám
divokou kočku
smutnou jako svět
Vyznání
stotisíc okují
v očích ti hořce svítí,
rybičko v závoji
(pánbůh s tím,
Jarní psaní
Jaro je jako
sousedovic kočka.
Přijde - pohladíš ho;
prskne a hned zmizí.
Bez lásky
tam, kde útočíš
je jen moje tělo
ale já jsem jinde
Podobenství o knize
. ach, jak mě milovali .
šla jsem z ruky do ruky
já, děvka bílá
křídová
"Dobré světlo !"
. ty černobílé výpary
ho nebezpečně zblbly.
A ještě ke všemu
klidně přizná ti to;
O daktyloskopii a tak
zanechalas mi
otisky svých prstů
v krajině mý srdeční
to aby jednou
Po noční
pane řidič
vemte to dnes jinudy
vykašlete se na stálou trasu
třeba změníte i naše osudy
Pohan a pohanka Hanka
Pohan a pohanka
v pohankovém poli
mají se moc rádi
ji to ovšem bolí
Mé svědomí má polámané tlapky
hej, dneska v očíchmáš zákonitězas tensvůj divnej čas; to je mi těfakt líto, kdyžslova ti sněží do prázdný sklenicea s modrou lunou roztáváš jak svícejak zmrzka v puse
jak blbý naposled(není na útěk z kruhu;smutek je stejnězvláštní letorost)
v balíčku jeden světa polámanou duhuodnáší siposlední tvůj host
a jenom srdce v dráze střelyvidět tvé děti
Konečná
ručičky usekla jsi
hodinkám dneska zrána
(s)vítáním.
nevítaná .
Nápis na Nuselském mostu
DĚTE SI SKÁKAT JINAMKDO TO MÁ DOLE FURT UKLÍZETDĚKUJUBARTOŠKOVÁ (SPRÁVCOVÁ)
Balada o slepici na betonovém dvorečku
Hladová a zoufalá
hrabehrabehrabe
když brouččí hledá havěť.
Asi jí už hrabe.
Bylo nebylo...
. ne, ještě nepřišel
bílý čas tvého probuzení.
Zatím jen vláčíš palčivé sny
ten těžkej batoh.
Děvka a půlměsíc
pane, seskočte dolů
dotkněte se mě nocí
a projděte mnou, hříšnou
na samý konec prázdný řádky
Z rodinné kroniky 4
nevěřící
apřece najednoupokorný
- pochopím
o co tu kráčí
Blázen a kobylka
z voňavý trávy slunko zívá
na ráno, mokrý vod rosy
záda mi hřeje tvoje hříva
přestaň, můj pane
Borůvky
kanadské borůvky
ústy si předáváme
dva bílé ostrůvky
příbojsevlídněláme
Jak se ztrácí pes
Snadno. Aspoň ten náš. Ale popořádku.
Většina lidí občas něco někam založí, položí a zapomene.
Novácká
Podívej - soumrak. zlaté příšeří.
. z lednice vem si večeři,
stíny se něžně táhnou.
docela malá podzimní
. už zase žloutnou jízdní řády
Odnikud Nikam;
podzim, ten hřbitov
malých víl
Zátiší s vichřicí
. za oknem s kaktusy
dozrálé půlměsíce;
desateru toužení
tvých roztoulaných laní
Máma a lama
Povídal jsem naší mámě:
nepřibližuj se k té lamě.
Zvířena ta velmi mrzká
nevaruje;
Zplanělá
sama si
jen tak pro radost
zákazům navzdory
kveteš;
Metuje
tvůj dech zlátne; vlnky
stydlivě se líbají
- zavírám oči -
tak modravě, tak líně
Malá letní balada o zlatohlávkovi
Sluncem zalitou, ospalou lesní mýtinou zaduněly kroky.
Byly tak silné, že zlatohlávek, odpočívající na lístku borůvky, se leknutím skutálel do mechu a zůstal bezmocně ležet na zádech.
Mezi stromy se vynořili tři chlapci a zděšeně se ohlíželi. Klopýtali
z posledních sil, ale strach a zoufalství, vepsané v očích, je hnaly stále dopředu.
Vzkaz
na schodech za tebou
já, samota
převlečená
za čekání
Moucha
. a enter. Odeslal jsem poslední zprávu aspokojeně se protáhl v anatomickém křesle. Zavřel jsem oči a poslouchal uklidňující šustění okolních pěti počítačů poslední generace.
V tramvaji
tenkrát
naše oči se setkaly
- - -
pak prožili jsme spolu
Epitaf
Abylo toho dne
léto šedé, popelavé,
dech vlaštovky,
co zlámali jí křídla.
Pomsta
Bouchlas dveřmi. Zhasla
naší lásky svíčka.
Z tebe by člověk
z kůže vylít.
Deja vu
zátiší dobřeznámé
stůl, džbánek z kameniny
v zásuvkách ukrýváme
polštáře loňské viny
Podobenství o růži
trním oděná
kvete jako o život
divoká a krásná
Z rodinné kroniky 3.
tati, co se stane,
když si hraju se slovy .
obzor modře vzplane
potápěj´ se ostrovy
Prostořeká
(Co to provádím .
Proč jsem tu
as kým .
Šlapeš mi na vlečku,
Re: Život bez televize
Milí přátelé,
zajímá mě, jestlise mezi vámi(nebo vašimi známými) najde někdo, kdodokáže žít bez televize (myslím tímovšem nejen mít ji doma
a nedívat se, alenemít ji vůbec, tzn. úplné odmítnutí televize do důsledků).
Opilý brouček
utíkej přede mnou
honem
zlil jsem se
feromonem
Jolanina milostná píseň
zvučná libě
dotykem plna harmonických
tvrdá, však i hladká jsem
- ach, dostat se mi tak
V pět na rohu
Vidíš,
nepospíchám.
Já, tuna pochybností
na papírové oprátce.
Cigaretka
Bylo krásné květnové odpoledne. Seděla jsem v parku v touze kochat se přírodou a samotou. Přírody bylo kolem dost. Lidí bohužel taky.
Důvěřuj mi
jablůňko, pláňko
daruješ mi jablíčko .
- budu tě chránit :
před zlými duchy
Ze života puberťáka 2.
"Tak kam pudem. "
"Třeba naštvat bábu Sklenářovou. "
"Tam sme byli převčírem. "
"No a co, stejně na to dávno zapomněla.
Rybníček
Jestli jsem uměl plavat . No jasně, dokonce ještě dřív než chodit. Škoda, že jsem to zase zapomněl. Naučil jsem se to v takovým malým rybníčku, co se pořád zmenšoval a zmenšoval, až jsem nakonec dosáhl rukama z jednoho břehu na druhý.
SMSka Adamovi
štrůdl zapomeň
sežrals poslední jabko
ty jeden hade
Eva
a byl jsem všechno
a byl jsem všechno;
blázen a cvok,
- ne:
déšť a mráz
Zakletá
Hej ty tam.
Jak dlouho už vlastně
stepuješ před mými branami .
Sedm týdnů,
Na řece
duhovoukorunu a kříž
kreslím na naše nahý těla
řekni mi
- co ty o mně víš,
Cesta
Ještě metr a půl, možná dva. Přejdu tamhletu čáru a.
"Mamííí, podívej, to je krásnej šneček. "
Auvajs.
Tátovi
Byl jsem tvůj jedinej syn.
S nikým jsem se o tebe nemusel dělit.
Teď tu nejsi.
Ským se mám podělito svůjsmutek .
Až jednou...
dunivě a líně
opovržlivě
vlny se zvedly
těžké a zelené
Příběh bez poezie
najednou zmatená
zrazená
nevěřící, smutně zlá
poprvý a hned tóóó.
Tvůrčí krize
Tužka poskakuje po papíře.
Sténám, skučím, trpím jako zvíře.
Víno, ženy, zpěv mě vůbec neláká.
Musím něco vymyslet do Písmáka.
Míjení
Podzim oblékl barvu toužení
a nejkrásnější růži v celém kraji
listí už zlátne; jiskřičky
od koňských kopyt odlétají
Onionette
Nejdřívtě svléknu
celou, celičkou;
nahou si tě prohlédnu
a pak.
Rozjímání nad krabicí
Za poslední léta
obalová technika
značně pokročila.
Dnes už nepoznáš,
Bez mapy a kompasu
Je a není.
- Advent.
Nastuzené ráno za oknem
o smíření prosí.
Stojí za zamyšlení
Desatero Božích přikázání má 279 slov. Prohlášení nezávislosti Spojených států z roku 1776 má 300 slov. Nařízení Evropské unie o dovozu karamelových bonbónů má 25911 slov.
Jablíčka
Spálilo sluníčko
jablůňky v celém kraji.
Poslední jablíčka
v dlaních mám; ostatní
Malá vánoční
Kulatá šla po ulici a pár kroků za ní Slzavá. Nikdo si jich nevšímal.
Dneska si málokdo někoho všímá. A pak, stejně pršelo a Slzavá měla mimikry.
Vymysli mi pár slov
vymysli mi pár slov.
- jakých .
to je jedno,
malých
Nápis na dveřích
už nejsme z jedné krve
ty a já
dávno
ztratili jsme řeč;
Krátký rozhovor mistra zenu se zlatohlávkem ve formě haiku
"Pozor člověče,
téměř jsi mne zašlápnul . "
"Odpusť, příteli. "
a pro srovnání, jak by NEMĚL vypadat :
Kočka
zlehýnka se proplétá
plotem závistivých pohledů
uhýbá zlověstnému prskání
svých sokyň
Putování za duhou
posté napříč kaluží
dávno dřevění a krotcí
utíkáme vykřičet své roky
do měděnkových rán
Synovi
když jsi byl malý
přišly sudičky
dneska zakleté
říkají si
Když má vrabčák depku
Když má vrabčák depku
tak mu plihne chmýří
nekoupe se a nekřičí
ani se nečepýří
Znamení ryby
zítra ráno
vyklouznem si z dlaní; po nás
mokrá stopa na polštáři
křišťálová ledová
Nad kávou s hvězdami
kavárna je plná cizích lidí
slova váznou
snad se taky stydí
číšníci se mezi stolky plouží
Zítra
. ještě pořád hřmí;
po kapsách plno hvězd,
co tahali jsme pejskům z tlapek
včerejší útěk ze skořápek
Maratón
zase je pitomě a hrbolatě
na týhle nekonečný trati
někdy je ráj častěj´ ale peklo
ďábel se chechtá za opratí
Jako sedmikrásky
nazí a zoufalí
s očima do minula
vyhaslí
vyprahlí
Toulání s ozvěnou
vlasy medový
plný deště
s létem odvátý
touhy rozcuchaný
Na počátku bylo...
"Pojď sem . "
"Co jé. "
"Prosím tě,co to tu leze . Cos to zase udělal .
2xskorohaiku
Loučení
vážce na Tvých rtech
hladím křídla blankytná
než mi odletíš
První milování
Těšili jsme se na něj. Bylo tak krásný, jak jen může první milování být. Věděli jsme, že příště už to nebude ono. Že zítra naše láska ztratí příchuť zakázaného ovoce.
Na konci 8.C
Věčně rozcuchaný,
drzý obočí.
A těch blbejch nápadů .
A taky kyselina.
Akrostich pro Pavlu
Cesty široký a rovný,pokud vím,zcela
ignoruješ;
rozpustilá jako káva
irská, voňavá. a někdy
Malé zamyšlení
"Výchova je rozklad osobnosti; vychovance
i vychovatele. Osobnost se může zachovat
a rozvinout, jestliže zamýšlená výchova
naprosto ztroskotá. "
Podzim, lípa a sníh
svlékám tě; studím
lístky skládám do peřin
jemných, prachových
A.D.1986
včekárnách dlaní
napředměstí
odklízím den.
- a co z něj vlastně zbylo .
O lásce a času
s večerem
smířená
- nezastavíš vteřiny,
ty malé drbny;
Zrádné srdce
zlomilas mi
moje srdce zrádné
nejspíš umlátím tě dlahou
skončíš jako ono
o Poprvé
dávno,tak dávno
co vteřiny zasypaly tenhle sen.
a stejně byl děravej
jako tvoje náruč
Vzpomínka na noci s čarodějkou
Její dlaně jsou
bílou květinou
oči studánkou
co nikdy nevysychá
Z poslední stránky deníku
plazím se
houstnoucím trním
z pohádky do pohádky.
. ach, růžičko má nejsladší,
Z rodinné kroniky 2.
". táto, hele, čtyřlístek. "
(lžu. v deníku schoulená
stohlavá
vzteklá samota;
Ze života puberťáka
Je úterý, večer.
Otec a matka sedí u televize.
V televizipořad "Předčasná úmrtí".
Přiklátí se (13) samárukasamánoha a otráveně zahučí: "Co to je .
Nový písmáček !
Na vědomí všem se dává, že odvčerejška se řady písmáků opět rozrostly. Šťastnou maminkou je písmačka Helianthea, miminko se jmenuje Kateřina a má2,97 kg a 49 cm. Tož vítej, Kačko .
Příběh jednoho dne
vytryskla jsi
z temnoty jako malý zázrak
na polštáři noci, přišla odnikud v tom
diamantovém ránu mrazivějším než
Až na věky...
Byl to jeho nápad.
Teď tu oba leželi, oblečení a drželi se za ruce.
"Stejně si myslím, že to bylo hezký," přerušil mlčení mezi nimi.
Bylo .
malá vánoční plus silvestrovská
má drahá ženuška
ač nikdy nepije
včera už koupila rum
tři lžičky odměří
Píseň jednorožky
plamenem vyhnal jsi mne
z vlastního srdce.
proč já, jednorožka dosud
teď lady Amalthea jsem .
Šeberovský rybník o půl páté ráno
ztichlé rákosí
jen vánek s rosničkami
tiše klábosí
Haiku zamilovaných broučků
lásku haikovou
stříbrní kovaříčci
hvězdám ukovou
Za okny bez barborek
tajemná lpěním
na přeživších
smutku
na tři mávnutí
Důvěřivé smlouvání s osudem
tiše si září
- že prý o tom neví -
modrou tmou rozchodů
křišťálové střípky snů
Cácorky
v očích od pomněnek
všechnu moudrost světa
a dohromady
sotva čtyři léta
Na konečné (autobusu)
Možná znáte ten pocit bezmocnosti nad něčím, co se nedá nijak vrátit zpátky. Zlepšit. Odčinit ani pomoci. Kdy už prostě není řešení.
Já, čistokrevná
Ahoj mami .
No, mohlo to být horší. Jsem tu sice sama, ale už jsem si trochu zvykla.
Ti moji lidi jsou zvláštní.
O veliké vodě a tak
tolik miliónů kapek
tolik vody
no a co
na druhém konci světa
Pro jednu malou stydlivku
skrývám pod dečku
smyslnou něžnou křivku
Tvého zadečku
Bezejmenná
. víš, jak bolí čas.
jako přejetý kotě
co jsem míjel
včera večer
Zpověď divoký holky
. někdy tichá
měkká jako plyš
poddajná a tvárná
(sotva o mně víš)
Jak komu, jak s kým
věty, který Ti
nikdy neřeknu
slova, co od Tebe
nikdy neuslyším
Blues slepeckého psa
mé černé tlapky
jsou tvýma očima
a moje oči
hmatem tvým
Malá federativní rozvodová
Sedíš na tenkom
dlhom konári
- tichúčka kvapka
stiekapo tvári.
Smolnotužná
Do ticha jehlostromoví
unesu tě
do čarosvitu lesovůní
spoutanou
A nakonec trochu optimismu
Refrén:
Na tu bídu s nouzí
je to ještě O. K.
Na tu bídu s nouzí
Na místě...
Na místě láhve
jen váza s narcisy
slunce svítí (svítilo i tehdy)
jen přes zimu přehoupl se čas
Poselství o odpuštění
- ano, můj pane.
Slyš:
dříve než
mé srdce se stane kamenem
Ze čtvrté návštěvy u psychiatra
ČASTO MĚ NAPADÁSPOUSTA VZNEŠENÝCH MYŠLENEK, KTERÝM ALE VŮBEC NEROZUMÍM.
Blízká setkání prvního druhu - závěr
Po oknech kavárny stékal déšť.
Kavárna byla asi zpoloviny plná. Dveřmi z ulice pronikalo šumění a vůně jarního deště. Uvnitř jsem se hřál já a uvnitř mne káva a bylo nám
dobře a útulno.
Praha 1911
\". slečno
co roznášíte dopisy,
já. \"
(mám vás rád
...už jsem ho zapomněl...
Na lávce pod starou lípou starci dva s fajfkou hnípou, chrápou a vůbec jim nevadí, že zpěvu ptíc to neladí. I uspořádalo valné shromáždění nad jejich hlavami vrabců hejno, hlavičky dohromady dali, každý dal příspěvkem jedno lejno. A když se starci probudili, očistě musel být každý z nich podroben. Za těch pár chvil, co sladce snili, od hlavy k patě byli od .
Palindrom
KOL MÝHO RAMENE LEZE ZELENÉ MÁ ROHY MLOK
(ještě ta zelená, aby to bylo stylové, táák. )
Z rodinné kroniky
zeptala se mě
- tati,
jak je velikéštěstí.
vzal jsem metr
Ve slepé uličce
říkáš mi
POJĎ
ale myslíš jenom na sebe
proč kčertu
Zločin
Věděl jsem, že je to past.
Věděl jsem to od chvíle, kdy jsem ji uviděl poprvé. Byla moc dobře zamaskovaná; taky aby ne, když má chránit takový poklad.
Bylo mi jasné, že musím něco vymyslet.
Vzpomínka na Santorini
s posledním rackem
i léto
odlétá
na prázdné pláži
Blízká setkání prvního druhu 1.
Bylo devět a Michal tiše zuřil. Den začal jako dokonalý den blbec. Od rána pršelo, v práci mu už podruhé zamrzl počítač a ke všemu si doma zapomněl svou oblíbenou kazetu. Povzdechl si a znovu začal přemlouvat PC ke spolupráci.
listopadové haiku
z listnaté výše
mlhavé šedivé dny
snáší se tiše
Tulácká romance
pojď ke mně do spacáku
nastydneš
a udělají se ti vrásky
dneska ne
Myslivecká ukolébavka
zajíčku maličký,
utíkej,
utíkej.
dokud tu stojím,
Loučení lišky s Malým princem (úryvek)
řekni mi,proč se ti lesknou oči
Ach ty troubo, mám je plný tebe, mizero. - mě tu necháš; nikdo si mě už neochočí. A z těch tvejch novejch kámošů dost mě mrazí - no koukej . Už zase jeden z nich se sem plazí: znamení smrti uprostřed čela.
z lékařova deníčku
. jen TICHO
špinavé a hnusné
krvavéticho
mě vždycky nejvíc bolí
... aneb jak to tenkrát bylo
\"Tati, tatíííí, pojď si dát závod, kdo vyletí vejš. Pojď honem, mně začíná
bejt strašný horko. \"
\". počkej, Ikárku.
písek a diamanty
z oblaků snášela se duha
a okřídlený déšť padal
na dort s pěti svíčkami
očarované svítání,
Náš kocour
drsnej a hustej jako jeho kožich plnej šrámů po životě ale uvnitř malý hravý kotě
Zakletá čarodějka
Usínáš v chladivé náruči času
Půlnoc je plná kouzel a čarovných slovíček
Sníš svůj sen z hvězdiček a jasu
Aredhel stojí na stráži u víček
o vlaštovce
až jednou přiletíš, vlaštovko
- přiletíš, viď.
zobáčkem zaťukáš mi na osrdí
(\"někdo prý tu na mě čeká\")
haiku pro Tebe
čas pláče, říkáš
když po tváři Ti stéká
a venku prší
Go, Ježíšku, go!
Pod troskami stromečku
vánoční brouk se tiše plazí
- naděluje se, blbečku.
naděluje se, moji drazí
noční koncert
rozeklané rozevláté
jako štíty barokního kostela
jsou mé stromy
bílé květy v měsíčním světle
ŽELEZNIČÁŘSKÉ BLUES
Nezapomeň na ten pokoj
na jedno zátiší se vzlyknutím
na koberec z mořské pěny
nezapomeň dny
na rozloučenou
Beatles byli čtyři
dvakrát víc než my
a přece se rozešli
esemeska
pár písmenek spleť do provázků
bez nich je mi smutno a není tu k žití
kdoví snad postačí to na lásku
bez ní se displej ani srdce