Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoj Drug Pelis
Autor
Vaud
Kamarádím se s kdekým. Od pomocných dělníků po univerzitní profesory. Když to na mě přijde, tak jsem kámoš s celým světem. Takhle udržuji přátelství i s několika bankéři. Občas zajdeme na tenis nebo debatujeme o víně. Přitom je to blbost. Jediná banka, která má o nás lékaře vážnější zájem, je spermatická banka v Černožicích nad Labem. A bankéři? Ti se druží jen proto, kdyby náhle při spatření své výplaty upadli do bankómatu. Doktor po ruce se vždycky hodí. Lékařovi přátelé se promění časem v pacienty a tak jedinými nezjištnými přáteli jsou zdravotníci.
S jedním takovým felčarem se kamarádím už od osmé třídy základní školy. Tehdy pochopitelně ještě nebyl lékař, ale již vykazoval některé příznaky postižení medicínou. David chtěl být odmalička chirurgem. Poprvé se jeho choutky projevily, když jejich pes potrhal sousedovic slepice. Malý David mrtvé kury zašil a naházel zpátky přes plot. Ne, že by si nikdo ničeho nevšimnul….
Zažili jsme toho už hodně. Seděli jsme spolu v jedné lavici na gymplu. Pak jsem spolu i studovali ve stejném kruhu medicínu a nakonec jsme skončili ve stejném špitále. Trochu se teď stydím - tolik let přátelství a naposledy jsem o něm psal v prváku na gymplu. Byla to písemná práce z Ruštiny na téma Moj Drug. Od té doby ani řádku.
Davidovi jsme na gymplu říkali Pelis, což je zkomolenina jeho příjmení. Už tenkrát jsem měl s touhle přezdívkou problémy. Chemikářka mi dokonce chtěla dát poznámku, protože mě slyšela, jak křičím na ulici slovo „penis“, zatímco já jsem hledal ztraceného kámoše. David je kudrnatý jak ovce. Svůj úspěch u žen přičítá nápadné podobnosti svých kadeří s pubickým ochlupením. V opilosti plácá lidi do zad a na znamení přátelství se vám pokouší zlomit obratel nebo lopatku. Druhou jeho specialitou je "most". Asi nevíte o co jde. Někdy uprostřed diskotance se náhle váš soused prohne prudce vzad a hlasitě dopadne na hlavu. V medicíně se této poloze říká opistotonus a je příznakem tetanu. U Pelisů by se dalo hovořit o rodovém prokletí. Viděl jsem jejich rodinu v akci při svatbě. Někteří členové dovedou zařadit prvek "most" i do tance jako je polka nebo čardáš. Po půl litru vína dělají tři generace Pelisů most na požádání a posléze i přes úpěnlivé prosby, aby tak nečinili. V pozdních hodinách se Pelisové již ani neprohýbají a jen s duněním nekontrolovatelně padají naznak. Posléze se přestávají hýbat úplně. Neexistují vhodné kombinace alkoholu. Ať pijou cokoliv, vždycky je ráno bolí hlava.
Rodina Pelisů zřejmě stála modelem pro Troškův film Slunce, seno, jahody. Včetně čiperné stoleté babičky. Bydlí na vesnici kousek od našeho města, kam jsem rád jezdil na zábavy. Jednou jsme se vraceli z hospodské veselice až nad ránem. Měl jsem spát u Pelisů doma. Pelis starší čekal na zápraží. S fixama a slivovicí. Zvláštní kombinace, ale brzy jsem pochopil proč. Prý u nich nemůžu přespat, dokud nepokreslím před hospodou volební plakát ministra zemědělství. Tak jsme šli asi ve tři ráno pro žebřík a já jsem udělal z ministra vepře. Druhý den výtvor někdo vyfotil a poslal do Zemědělských novin. Jde o jediné moje výtvarné dílo, které se dostalo na titulní stranu novin! Ale nemaloval jsem sám. Hodně mi pomáhala slivovice a oba Pelisové, kteří mi drželi žebřík.
Davidova maminka tvrdí, že správná žena má být svému muži oporou. Tím trochu omlouvá svou nadváhu. O Pelisovu maminku se může v pohodě opřít i celé družstvo místních dobrovolných hasičů. Když jsem ještě prožíval svou slavnou karatistickou éru, tak ráda zkoušela můj postřeh. Způsobem, který vřele nedoporučuji. Čekala v zaparkovaném autě u krajnice na trase kudy jsem chodil ze školy. Jakmile jsem prošel, tak rychle vyběhla z auta a… skočila mi na záda! Bože! Přirovnal bych to asi k pocitu člověka sraženého rychlíkem Medzilaborec. S výkřikem: „Postřééééh!“, mi mlátila hlavou o výlohu obchodů. Dodnes cítím zvláštní šimrání v žaludku při spatření bílé Škodovky zaparkované u chodníku. Preventivně si sundávám brýle, kdybych si měl zase zblízka prohlížet výlohu. U Pelisů člověk totiž nikdy neví. Jsou všude. Tedy pokud mezitím nedostali čestné občanství v Mostu!