Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečas k místní léčbě zánětů a infekcí
Výběr: Zbora, Print, a2a2a, pozorovatel
07. 09. 2006
53
25
13090
Autor
sidonia
mým spřízněným duším nikdy jsem něchtěla nikomu ublížit
Lidé trápili se pro hlouposti,
přiškrcení brečeli si potmě...
.. bylo to léto jako každé jiné
kromě tebe, kromě ní..
.. kromě mě.
Já zase než si proměním všechny ty hleny smutku
v lásku jako vlny před polednem..
bylo to rozfázovaný.
Koukej: každý smutek na cizí hlavu,
každá přesná rána nožem do jinýho těla,
a teď ty frekvence pomalýho otáčení.. vymýšlela jsem do noci..
Byla to ta pravá bolest a záškuby uvnitř
míhaly se
nebyla jsem překvapená, jen jsem chtěla
nebýt já..
myšleno obecně krok tam a deset zpět
a s každou otočkou pod tou paží
byly to malé, sladké pomsty
za nic
přesto vypařovaly rosu z dlaní a z těch směšně rozšklebených ran
bylo to prostě léto jako vždy
a víš
vlastně.. bylo celkem fajn.
25 názorů
"...Byla to ta pravá bolest a záškuby uvnitř
míhaly se
nebyla jsem překvapená, jen jsem chtěla
nebýt já..."
Je v Tobě něco z Jirky Krchovskýho a zároveň něcoz korespondence Voskovce s Werichem (nedávno vyšel třetí díl;) )... Prostě to umíš - tak nenásilně popisovat věci tak, jak sou, bez příkras, syrově, a přesto tak ňák laskavě, víš, tak ňáko jakože jednoduše, prostě, sdělně...
T., to nejde jinak...
chytrá_jak_radio
08. 05. 2007Usmáty_autor
09. 02. 2007Antiutilitaristka
02. 02. 2007
posílal sem ti avi,nevim jestli ti došlo...nějak mi to tu blbne dneska:/
jen tak léto...jen tak je to...zkusit se to musí a už tu máme zimu, a zase jaro a zase léto...
Zabloudil jsem k tobě náhodou - není boha, který by tu stačil všecko přečíst. Nebudu rozpitvávat detaily - jen náladu.
Tuším o co jde, ale hlavní je, že jsem měl pocit člověka který se vznáší krokem čtvrt metru nad zemí a přesto cítí pod nohou každý kamínek a hřebík. Nemyslím, že by mohla být poezie lepší, než takto působící
Vzdálený_hlas_moře
23. 09. 2006
Sice nejsem spřízněná duše, ale tohle je naprosto super.. rozumím, chápu, cítím.. A nemůžu jinak než Tip*
Holky mají hodně drsné momenty.
Je obtížné je pojmenovávat.. a většinou si je nechají uvnitř. Je dobře, že je to venku, takhle na světle je na tyhle věci možné koukat prizmatem sdílené zkušenosti: příčina - následek.
Tolik k tomu, co je uvnitř.
Co je navenek - troška stylizace, která mi vadí. Nejvíc v té poslední větě. Já tomuhle moc nevěřím, těmhle postpubertálním vzdorům. Usazují se do duše a lidi pak žerou prášky jak zjednaný. Když to bolí, křič.
TIP*
malej_blazen
17. 09. 2006
druhou sloku bych nechala jako prózu, ale jinak klobouk dolů - ta návaznost! **
já_a_můj_svět
15. 09. 2006
napadlo mě prostě nic neříkat
ale zas abys věděla že sem četla ale prostě nevěděla co k tomu.. ne že teď bych věděla
mno prostě víš jak, tipnu si
diky, guyi..;)
a2a2a...ohledne ty uvodnisloky, ta tam bejt proste musi . ani zkratit nejde. a to jako fakt - ted sem nad tim tak dobrejch 5 minut premyslela...:) jinak dekuju.. za zastaveni a naor a tak no.)
až na snad dvě drobnosti ( snad bych vypustil či hodně zkrátil úvodní sloku, jako úvod je relativně rozvláčný oprotibezvadně gradujícímu a pulzujícímu dalšímu textu - a pak na rosu z dlaní - příliš hlučná lyrika na jinak odlišný, hezky civilní projev ) je to hezká báseň, mladistvá.
taky jsem nikdy nechtěl nikomu ublížit, protože ti, co by si v mém případě to ublížení zasloužili, mi za to nestojej ..
ale upřímně přiznám, že bych je příliš nelitoval, kdyby jim trochu ublížil někdo jinej .. :-)
no, já vím, že ta tvá záležitost je dost o něčem jiným, ale mi to nedalo se s ní trochu svízt .. *
ze ja se s tebou poustela do debaty... to mi mohlo byt hned jasne, ze zas za vsechno budu moct ja:)
do debaty, hah, to je taky dobry:)
Ou, sidi... Protože si drze myslím, že jsem s tebou spřízněný...
Ne, jinak: nebojím se unést fakt, že někomu vědomě ublížím, to se dá napravit. Mám právě jen jeden strach a to ten, že ublížím nechtěně, nevědomě a že se o tom nikdy nedovím a že ten, kterého se to týká, zůstane sám se svým zraněním, aniž bych ho objal a přátelsky políbil... Zoufalá bolest zraněného, "vyhaslé lampy v ložnicích milujících", nepřítomnost samoty a přítomnost osamění...
"Byla to ta pravá bolest a záškuby uvnitř
míhaly se
nebyla jsem překvapená, jen jsem chtěla
nebýt já.."
Přesně tak...
Na dálku polibek*!
pozorovatel
08. 09. 2006
...anebo jo, je to asi nejlepší věc, jakou jsem od Tebe zatím četl. Životná, procítěná, rozervaná (ovšem rezervovaně) a uvěřitelná, s notnou dávkou solidně exponovaných stavů, které asi občas přepadají každého z nás.
Msyslel jsem že píšeš pouze prasečinky (s dovolením) ale toto je relativně normální dílo. Teda jako z Písmáku, takže by to chtlělo zlepšit a to ješte říkám dost mírně.
Pamatuješ si co jsem Ti říkal o té táborové fotce? Já doufám že ano .:) Jináč nádherný vyjádření letní rozpolcenosti ( ... Když se rozeběhnu, půlky hlavy mi klepou ... o ramena, a duše je, duše je ňáká zakalená ...)
hm... zatím mi nějak dochází jen začátek a ty otáčky mě matou........ asi nebudu tak moc spřízněná :-)
ale léto je divný a plný spousty podobných věcí- to jo........