Písmák Poměr
krájíš čekanku, vymýšlíš most a
kdosi na délku věty počítá do sta
a potom ti říká slova
řeky prostá
Černobýlí
jsi básník; lavička tetovaná nehtem měsíce
post pro dámu co neubránila krále
pro bezesnou noc vpodhradí
jsi zvíře; noc vytržená zkontextu
A ještě něco; zpěv
znal místo
kam se odchází mlčet; ticho
tam vprošlapaných ponožkách tančí waltz
ruka na lopatce; řeřavý uhlík
Znebeupřímnosti
ukláněl se
úplně_k
mé židli
a říkal podlomím ti nohy
Jsou vzpomínky a jsou z angreštu
a bydlí vdiviznách
řekl nad talířem horké polévky
o cestách napříč nocí
kdysi vlastnil ošoupané na kůži
Mateřídoušky
od okna koknu
bývají kdosažení
vitráže plněné barvami
ode dna ke dnu
Muž přes palubu
Muž přes palubu
držíš se boků ženy
za nehty moře dalších soust
lačný
žádost písku
zašel, duben žízní a my u studny
do útrob lili si měsíc starou lunu
byli jsme polykači, čas řezal vhrdlech
a dneska se mě ptáš
Z polárních hlášek
myslím si: ten kus světa znám
oči zahalené závojem
možná, možná dělá že není
že až do uzlů mému
mezi řádky jsem ti napsal spánek
zavěšena za pařáty snů
hledíš na hlasivky noci
neznám nikoho komu by tváří nepohnul
měsíc zarostlý do temnoty
Současnost
Zachází po kapkách
jedu se v ní však nedořežeš
Je základním kamenem lánu
chlebem pro zítřejší hlad
Z žízně
Když noci vyřezané zmramoru
ráno mě přistihneš snídat vitrážová okna
- řekl jako obvykle
nad potemnělým šálkem čaje
Ukradená Danaé
Ještě jednou první den
pověsit na háček kde kdysi
kde vmysli visela touha Rembrandta
po Smyslu Eurydiky,
Bod Dob
zůstává co odchází do teplých krajů ustrnout
pokořit vlny
odchází co zůstalo chyceno balkónem
tou kapsou kam bývám doma
"budouctnosti"
Býval první kdo bílým ulicím
své kroky dal. Cesta je zmije.
Poznamenaná vahou hodin
z nichž sype se mour.
O drápech poezie
Jsou cizinci, s kterými sdílím ruce. A jsou lidé, s kterými můžu zhasnout. (pro básníka)
Netvrdím, že sněží
když na zem padá bílé znebe.
To zokna někdo mohl vyhodit list,
Dva nečasy
Když děravou střechou
zatéká nebe,
běháme po domě
do starých hrnců
Intermezzo - hra králů
vím o bohu - stojíš mi za zády
hledíš do karet
tady nízká čísla chodí v páru
holýma rukama lovit fortunu
U Stolu
mezi námi: stojí
na čtyřech metr stromu
lípa od pasu dolů připravená
o přesvědčení mluvit pravdu
Samoty
místa kam nevkročíš, necvrkneš pecku
kde na pozadí obtisk žeber jak sedávám pokoji na topení
(sednice světa)
vstávám
Dozvuky
ten prst neměl nic společného s bohem
krátce střižený nehet
pár šrámů
nehybný a trčel
Dnes
dnes
ráno se vozí na kolotoči
zapomenutého slunečníku
nemohu vstát ač na dosah
Tři lůňata
o vzdálenostech lze číst román
řekl slepý a zavřel oči
v dálkách se malují obrazy
zatloukal kritik
Útržky
uprostřed města zbezu
stíráš prach
černá ať zčerná
ještě víc
Holobití
u paty žebříku
sypaný obavou ze ztráty kontextu
s přízemím jsem
polotovar vkrabici
Psí jazyky
rýhou v čele zatéká do léta
na jeden nádech soudek žita
srpnem překapaný
lán je žlutá
Ušatá nebe
zahrada
protože stojí na základech
kusé řeči kamene
díl hlíny
Marykšá
Na poli vzhůru nohama
stojí stůl
má štěstí - vžádném (roz)položení
neleží a záda bude mít hrbatá
Dušičková modř
protože noc jako krém na boty
nežádá zruky jediný bod
a dál vpíjí se do kůže
vázaného citu pro humor
Prampouchy
Být mu jasno,
je to mazel.
Půlkolečko pomeranče,
na talíři obloha
Škrpály
věta:
Letos dvakrát kvetly růže.
v uších sběratelů
zní jako klišé a na dřeň kůže
Přecedens
Včera jsme se znali
d o d e t a i l ů
dnes do večera
a zítra se nestrhneme
Do mlhy jako do osudí
včera námi pohnul říjen
i stromy kovanými mrazem,
jako by chůze po kočičích hlavách
vydupala myšlenku lovce
Babí nitě
zatímco jsme mluvily, ze stěn stékaly obrazy
v pokoji příliš září než abychom věřily
že taje minulost
omlouvala ses, že si bosa
Svatostánek
nejprve po hmatu
sleduje ránu táhnoucí se napříč
zády, odvrací se jako cosi:
úvrať.
ProstoČas
už zase o mě se pokouší
ráno co nad polem smlhou
vyhrává vmariáši
čertovská hra, píšu dopis
Statické proudy
od brány kbráně jsme bílé hole poutníků
kráčíme nahlas jako když nebe
padá na železné střechy
slum. nabitý proudem myšlenek,
Na lovu
prošel město, hledal cíl
pár drobných vhloubi pupku,
počítal kolik ještě náhlých chvil
přijde na kloub, vstříc ku
Do dveří déšť
vkvětnu zametli
uklidili tečky starodávných dešťů
když na to přijde jsou pravá místa
kde smíme umírat
Akty v závorkách
I.
mezi řasy zaklíněný kontryhel
sen o trychtýři a kdyby na spoušti palec
po okraj svedla by tě cesta ke studni
Narozen se znamením
zima sotva odtála ze záhonů
a užzase v očích sousedů tančíš indiánské tance
na bačkorách připnutý odznak po dědovi
košili našaplína jak jsme svému umění říkali vdětství
To pod čarou
prý když se čas ještě točil za vlastním ocasem
pilo se slámkou
z vysoké nožky sklenice
slunce recidivu
poetúra
jedněmi ústy
nezněle
plivou sonety
jen tak aby se neřeklo
Dort pod 37 svíček
jednou si pořídím básníka
ke svému křeslu příběhy
samým žonglováním pomačkané
jednou si pořídím malíře
Komponenty
učil krást
bořit dům
přidržet koleny páteř střechy
lžičkou pojídat půdu
Z druhé strany (II)
vídám tě dole
pod oknem
miluješ
dělat jako by moře viselo na horách
Šelesty
když okapy plné ledna
a stromy malované pomyslnou čárou
vidím dvakrát
poprvé okno uhranuté rukama
Vilému Šejku s pírkem na šeříku
ještě jednou
hlasům nedostává se /cest
i já / my
jsme
Samotář
předčítal střechy zpaměti
hlasu a zpátky plakal
lovec ptáků vletu a po něm
zbyla tam čára na nebi
Pasažér
vystoupila na zastávce jejíž název musel nést náznak léta sprošlou lhůtou na reklamaci … byla krásná, inteligenci jsem soudila díky Minulosti díky červené obálce knihy držela se jí jak zábradlí bez něhož by nevěděla kam
dav nás postavil proti sobě … Anděl, protože na zastávce sněžilo
mluvila nahlas o misce, do které sotva viděla o včele, která se vní topila o údivu, když otec do sirupu vložil prsty a pak se dotkl čela o tom jak na ni padala barevná okna o muži kterému chybělo pár dílků do mikuláše
a o druhém, kterého sotva znala, ač byl jejím pradědečkem a že si zněho pamatuje pouze skládací metr tak jak jí ho nabízel a vposlední chvíli ucukl a ten modrý kabát co měla na sobě
Předehrání
jednou bude celý svítit zábst bude domům nadoraz smetat ze střech tašky studu
že je lepší nejdřív vstát a až potom pozřít cestu urousanou dechem rána
vychází mi s tajenkou rozsypaný na kusy měsíc vDé moll na okraje
okapům tak na míru jako kdyby luštil ticho nebo zpouzdra ladem houslí vehnal slzy do dlaní.
Pádně do měkkého
začíná to několika kapkami jako když se společně se sklepem potí jablka na lískách možnost prodloužit krok nebo ho vyzout to už podlaha zdá se bere za své
podléhat stropu z poloviny naznak neřekl by dalším svým protože, zrcadlem oněmělými ústy
jednou jsem doplivnul až ke slunci přesný zásah navzdory malému okénkubyl slyšitelný z nedovolání
Zbořeniště
slyšíš padat někdy opravdu sgrácií mdlob z dávných století svět přiškrcený korzetem
slyšíš se protože vždy na palec na hlavu postavené rozvaliny vzájemností vrší se vysoko nad sebe
slyšíš psy polykat prach kostí, budou tvoje když zavoláš …
mžouráš na mě jako proti tabulce špinavého okna ve které se blýská na rukopis věříš vlastnímu hlasu suť co taje
Ze střech
noc zatíná nehty do náměstí prasklinou kašny knohám kutálí se luna
zítra tam potkáš kluka krále protože mu bude pět jako na ruce každému prstu náleží nejedno gesto
namísto skel bude mít hádě vobroučcích obyčejnou otázku, zda se cítíš na fotbálek jeden útok na bránu … tozaprvé
podá ti boty bez podrážek tágo svářecí kuklu
Kouzlo
když za létem trnka a v některých hnízdech usínat by měla pouze meluzína
ač bez dechu pod tíhou luny komín ožívá
Zimní
vpolích rozoráno na slunovrat nejsem v tom sám i ptáci tupí si křídla o nebesa a hodiny ztratily spád
Verše utržené ze řetězu
vtom okamžiku mi pod nohama ujíždí zem nebo jen nebe dělá kotoul plavmo a oslňuje mě slunce
před očima barevné neposedánky jako když jsem byla dítě a tlačila si hrany dlaní do očí aby noc byla barevnější a nepatřila přízrakům
většina byla zelená pro klid vhrnečku na dušičky, také jsem občas plavala pod vodou příliš dlouho, než abych to přežila bez jediné lži a ty červené měly plné rty, které jsem neposlouchala jen pozorovala jak se vlní
vody tam bylo málo, asi jsem měla málo blbých nadějí a štěstí na mě zíralo zpod lupy, jakoby moře tehdy bylo na sladké
Ovinek z voskových máků
možná kdybys ránu podal pěstí den zmodrá od stropu
aniž by otevřela ústa, věděl jsem půjdu sám
moje holka je neděle přichycená lankem kpřednímu kolu kope do věží shazuje hvězdy
poslouchám jak kručí jí vočích: podkovou vrhá se po štěstí
Žabky řece - kon-frontace
dnes přešlapuje zjedné nohy na druhou lže
včera mohl být konec světla kdyby tě dveře vyvedly klíčovou dírkou zpokoje
nasloucháš šatům tavíš siluetu a připomíná ti to ústa nabitá slepými náboji
bolí protože všechno se vejde do obálky na dopisy
Řízená střelka
milenci nechodí v bačkoráchti klepou nebo rozbíjejí oknastřepy odkazůuklízet znamená vzít do rukoustromotočit ho proti proudu a klást otázkutečkou vzhůruukončení neznámave třech bodechpostavený stativobrazem jsme a končíme tahemčerných ptáků nebo štětcem na jihjdeme a spíme a rušíme svoje čáryjako kdyby galileo maloval madonua ona prostápřibývající noc tluče do orlojea doufábýt posledním obrazembít symbolem o patroa kdyby leželana jazyku tečka by znamenala ámenkdybychom mohlibýtco hrdlem nedozněloznělílehnout si jen taka jen tak se vzbuditaniž nastalo ránopřestal by časkořit k nohám hodiny a ruce mysli, kůže a laviček z parkůby se nahodily.
Exponent páry
> Dobrý den,
> chtěla bych Vás požádat o rezervaci laviček:
> -Na stropě jezera - Voda Ustrnula (2008)
> -V čekárně – Papírek Lakmusový (2009).
Pěšiny
vžádné knize nejsou dva řádky
mezi kterými se uskuteční
naše jména
jsou pro a proti
K nahlédnutí
mám strop
hlavu vkrbu
ležím na zádech
zkaždé strany těla
Pohyb
do kamene zatéká
jsme na dně
přesýpacích hodin
jediná můra
Vypřahání
nejsem ti jedno
pole
zorané pohledem
mám další jména
Vyhlídka
do okna cihlu
po cihle
namaloval zeď smírami ženy
dokonavě
Lidovka
otevřels ústa
já vrba stará nebo puberťák
nemám protiproudu
mám vkapse dva dny zralou broskev
medovina z automatu
jsem magor
modrooký lev
zřícená stodola
světloplachá doba
Kornout písku
ještě než jí začínal
na obrazu mola česala moře
chtěla namalovat hřeben
zbetonu
S počasím a ženou nepohneš - akrostich
kudy projdeš řeč- n í š že kříž je tíž a je slyšet údolím Krajinou na pokraji Řeky " Ííííí " - tak mlčí voda Živůtkem E. N. S /(ženou)se mraky/ .
Přízrak z kuchyně - Uzené, bůček a řízek
místo:
malá kuchyň sjídelním stolem
postavy:
Tyčka: hubená žena vmodrých teplácích svyboulenými koleny, má dlouhé vlasy, spletené do dvou copů, které má na zádech zastrčené za gumu od tepláků (nemusí být nutně ošklivá)
Pod jazykem peruť z albatrosa
víš,
vždycky jsem chtěla
vylomit zpantů
všechna slova
Božská
zúžily pas přidaly v bocích
kapky jedu
bohyně byly na vymření
už si nevzpomínám, kdy se začala bát smrti
Zpráva z metropole
nemohl z ní spustit zrakměla brýle ve výstřihu- dva pohledy na Vyšehrad.
Bílá - babí
navzdory jehnědámtrvá platnost mrazua vrba vykotlaná úžasempromlouvánůž táhne nebemjak obálkou na dopisydotkl se dřevaa ještě několikrátstromy nepadnou na kolenapouze položí se (cestám)aby dořezányústy - jejich stiskem:daruji houpací koněkteří nás už dávno neunesouale hříchy našežerou po hrstechdlaně plané zimoujsou věčná jarata bílá navzdorykdyž jehnědám klečíme na kolenou.
Oči rybářovy
od břehu kvoděmlčel hodiny
časlovce
vehvězdách
Z nepokoje
na jedné straně
přikryl se vykostěnou nocí
dělal že spí
dělal že noc nezná lunu
Z maličkosti zahrad
když je čas věřit vpapírové lodě
a duben muž přes palubu
(ten který skládal origami
zlistů divizen)
Přechody
nevymlouvám pavoukům kouty
svých komnat
trochu se bojíš klidu
soknem otevřeným na jih,
Stopy
z dlaní vypáral pomíjivost čara začal kreslit, mořetřemi tahyi s loďkou že prý plachty když rudé nepodléhají útesům mysli, bývají jako holkaco chce, bytím věží udeřit časa nazpátek roztočit suknipříliš vysoko, umí se její sluncepostavit na hlavu, a pálitten obraz z úvodu opřený o ústaod doby co múzy chtějí být líbány, prýhvězdy skutečné, jsoujako anděly napolykané světlo.
Šiška ve vývojce
přetáhni mu nebe přes hlavu
udělej z hříchů špršlíky k žebříku
a bude anděl který tě nepozná
i kdybys vlastnoručně řezal tesal
Z lavičky
dřevěnou lžící
jedl zluny polovinu
tu s černými ťápotami koček
do rána na dvoře sníh
Ven začtený
ve vlasech ještě zašmodrchanou zimua pod kabát květen ti dýcháten pohyb palce přes hřbet rukyať zase vedle tebečervená po letech, tak rádstůl zatížený poeziínevnímáš věšáky opuštěných svrchníkůjsi ukončený pohledemobraz, co vede k horizontutěsně k samotě lucerenkterým západ slunce táhne pateřínevyrůst z maličkostí a z tvých oken.
Za_brány
jsou obrazy kterými nevymluvímsvětu jedinej blbej denkdosi nalezl prázdné pouzdrona trumpetu, druhému v něm zimují divoké husykřídly podepřené moldánkyučím se kreslit . rovnýma nohama do hlíny. černé brýlekdyž mě dojímají vlastní texty
Tváře v ohni
Raymond Radiguet Sbírka: Tváře v ohni Do vln jezera … stín, že zemře labuť Být s ní Domnívám se, je bílá nit co zpívá půvab do vlasů žen. Když se nehýbeš, samotou slyšitelná přikrývka Nezamlčíš těm co potkáš, už dávno tě tuší. Pokračuj, protože už dávno kdosi namaloval stvoření to bytí v koupacím kabátku svedené na scestí Průvod. Vytí psů jsou mezery noci, tak pokračuj Nauč psa polykat andělíčky, i když ví: tebe nespolyká.
SAKO
Ztoho dne si nepamatuju nic než paniku, když jsem zjistil, že nemám vhodné oblečení. Prohledal jsem skříň, všechny zásuvky, dokonce jsem vhorečnaté beznaději otevřel i lednici. Už nyní mi to přestávalo myslet, před očima se mi zjevovaly bílé čtverce, skládaly se do vlaštovek, zase rozkládaly, aby nakonec zmizely a nahradily je obdélníky.
Byl jsem šílený ztoho, že hledám oblek, který jsem nikdy nepotřeboval a nikdy ho ani nevlastnil.
Snídaně v houslích
rána kterým nestačí žádná notová osnova
složená visí jako zapomenutá šála
na věšáku u dveří do kavárny
za posledním hostem pohled
Lístek
Zkoruny dubu lístek spadl. Hnán bouří ve step stále dál, tak horkem, hořem uvadal.
U moře Černého mladému platanu šepotá a větve jeho laská vítr – rajský to pták pro slávu careviče.
A poutník ke kořenům na kolena padl
súpěnlivou prosbou o přístřeší:
Milostné verše
chodí to tak:z hlíny žena - vypálený cejcha když zatřeseme nebembude padat plodnosta když zadupemebude padat k mužůmstřemhlava bez toho abychom otevřely ústase usmějemea odejdeme: takbosé, aby nedaleko .
Nebe plné houslí a řeka si hraje
musím otevřít ještě jedno okno
dobýval znoci
ta nej
že poslal je
O hvězdách z půdy
na stůl
překapávaná noc
přihořívá naše doma
oknem
Bez Venuše se točí hrnčířův kruh
Kdysi snad
v prostoru mezi stehnypod dotyky prstůi vázou k nalití jehoby se stalaRok neúrodný bylzestárla hlína v pracha s příštím deštěm bahnovysněný tvar zanášelo.
Bubliny
I. Jednou dospějuotevřeným oknem upustit si sny do sněhu za mnou hejno obsadí dřez havrani budou z papíru II. Zatím ticho je pěna co gestikuluje jako bubeník v horečkácha v lyžařských botách a dole na chodníku si kdosipálí čáry o nedotčenou klikuvyhozenou z iglú s povědomým číslempopisným jak pohled vzhůru
Vzkaz ve skořápce
Neuvidíme-li se budu v polovině výdechu
zatím
na tvé okno přimyslím velrybu létající zvíře co v kapsách vlny ještě
až se vrátíš
Čertovina
není mi jasné nebe
když odkládá
nebo podpírá kdejakou stěnu
černými stránkami
K rukám
ze stolu hodina za hodinou padá být s někým v jedné louži ze stolu zmizely umýt si pohnutí času z hřbetů z chodidelz podloubí dotykůodbité okraje bytí.
Když taje sníh nad hlavou
věřím jedinému
když padnu
a je kdo by mě zvedl
po mně andělu
Písničkou ta_je
a kdybych stála tajně za teboupoložím ti dlaně do rámutěsně pod hřebeny tvých čara kdybych stála o slovo klavírumusel by na něm ležet pomerančjako celá notachutnáš po bíléstopě napříč večeremmyslíš na slunce co odrostlo z vlasůza tebou výdech na sklo do mrazuz úst co jen jako žena v košili obsadila výhledna stráni kde hrají si s harmonikoua táhnou z našich osudůvlaštovky jako by letos neměla čím říznout zima.
Koncept myšlenky
za spánky jako na vodu položený kruhbloudíme dvě zdvihnutí rukys ním každý sámkaždým kouskem spolua z hodin vykradený časaž bude ten pravývymyslíme ještě jeden obraz navíc.
Když si Poprchává
do pekla jako do řekyvstoupí pouze jednoumoment horyvýškou do dlanívypálit mořeneboť loď - cejchteď když došly nám čárydo nebe a na podlahu voskbyl za pár drobnýchmyšlenekco dokážou hořetod břehu rukyi kdyby knotem škrtilo se světlo
SNÍM SI
sním si sny
až na dno,
až do posledního sousta tmy
Ta_je v ulicích
je z výšky město těsně před spoutáním
řetězy lamp pod které se páral z oken křížkový steh
zimě zčernalá vodaje ve dvou bodech vypálený cejch
a kam na kolena padnou nestárnou snadno ani luny
Řez vyhlídkou
Spouští se s oknemnebo chodníktam dole vede si svou. k cizím botámpřikládá cestu, jako do kamenkdyž přimaluješ oko koně. Věří na žízeň ohněpo obrazech, kruzích po všemco tečetak dává napít z pohledu,k jazyku naléhavost. Den co den zaťatádo noci, v hrsti parapetu,svoji po okraj stop.
Mé druhé já
zdekdyž subjektem je stromono si užívá na jachtěnebo skřítekco chodí do liduškyučit se malovatlétající rybičkyna provázku v rohu ložnicelampav polednevšechna tato slovauž dávno napsalomoje druhé "já ne, to ona"a přitom vím, že jsem chytřejší než . někdy ale podléhám prostotám.
Výpomoc
o štít opřel žebříkchtěl změnit erbzezdola:"jen žádného hada. jablek mám plný sklepjo beru francouzské oknose šťávou bez zábradlí"shora:"ještě vám umetu schody"
Podhledem
jsem papírový pilot vlastních přistání v hlavě mi straší letadlo na niti počítám že zítra opět nepřežiju počítám s pouty k volnému pádu že na té skobě měl už dávno viset obraz kolotoče se dvěma volnými místy.
Dohra
nebudu se zlobit až rozbiješ obranu až padnu do posledního muže jen ještě než . múza je opravdu ženská. v černém roláku v sukni nad míru běloby stehen ví že tě převeze z jednoho břehu do neklidu když poposedává na tvém stole a byly doby kdy jsem křičela ze spaní a kdo mohl tušit že ne do větru přeji si stín napříč šachovnicí
už nebudu zlobit budu se smáttěsně než…
Holčička ženě - hoře nehoří, ale existuje moře
Tamu nás dolechytáme do prostěradla stříbrné rybkyco cípto jedny rucevedeme ke dvěmaA kdo ví v jaké výšcezídka stává se zdí. Ty čelem horečkaona vedle tvojí hlavymým portrétempovedená sépieTady dolebudeme stále mezi svými .
Gravitace
I kdyby se Newton nikdy nenarodilbyly bychom na tom stejněK sobě víc víc než těsně
Rošáda
zavřel knihu a začal mi číst od prstů v černých punčochách přes sto deset centimetrů odvrácené stranyjak měsíc v kostkované sukni jsem obraz nahlasnebo po paměti slovy visím a padám na kolena doprostřed náznaku můžeme se smát i okům kráčet v ústech ruce darovat navzájem nebo napsat inzerát na podlahu z javoru nebo vyškrábat bílou řeku tamtéž kam list k listu jsme si stejným jazykem.
Ryzí je neuvěřitelná
prolog:(brání se k smrti . včelažena jenom popichuje svého milovaného muže)snad je to strachz lesklé dlažby pánských interiérůkde každá kapka cituje zřetelná až po zaschnutísnad že až daleko za oči bodákaždý monotónní prostora mezi styčnými body polární liškytěžko se čte o lásce i z tepající červeně
Bez vykřičníku jen do z(a)tracena
věř freskámna jejím stropěsám vybíral si barvya jazykem obléhal ty stěnyona víbývá až moc tichým sálemže ráda obrazu tvémuv sobě naslouchá 6. 12. 04.
Dívko s okarínou
máš lepšíploty za kterými mizíšJsemprsty od hlínyze tvých ústplaná to temnoto. zhasni poslouchám.
Po spirále listí (vpád)
tobě věřím
a břehy polím
i s rybáři na stoličkách
jen jedno prohnutí
Zanícené lůžko
znozder je bílá
přec vohlávce
nemáme pevně vrukách noc
krotkou splašenou
Stisk
jako strnulost vody uprostřed létanebo dům stojící na půdějsme výjimečný stavvisíme na stromězakousnutí do jablkaa ono ne a ne spadnoutřekni budu tě mít v mezerách mysliučit tě létat nebo začni tkátpo vláknech od jednoho k druhémučarujeme břeh ten kde sníh líže ránynám co promluvili.
Dvacet let nic neznamená
na poslední vánoční pionýrské schůzcese konala diskotékadostala jsem pískací mimino pro miminaa zjistila, že je možné být milována více než jedním mužem.
Nepříběhová (z DAMAŠKU)
Nemůže být Kdyby a přece koupím to nejprůhlednější kombiné vystříhám se snů a pro strýčka Náhodu vystříhám z nich dávné křivdy vybledlé fábory na novou šňůru
( mimo text pro Rebeccu)
… jsou noční tramvaje
řízené blázny
Indigová máma
poledne s přízvukemna věži čas půstu kohosi o němž mohla nemusel psat Hugokdysi dítě zvedalo hlavudnes v uších drátyneslyší volání k oběduzkusila jsem napájet se ze šest set trojkynebo tak nějak se to jmenujezúžily se ulice poskakovala mi hlavaa taky všechny konce tělapoprvé jsem nepřiměřeně kroutila bokydruhý den psali v místních novinách že v Pražské ulici města Příbraměobjevila se husa domácíkdybych v tu chvíli měla sluneční brýleasi bych se ani nestydělajá třicítkas šuplíkem plným dramatických veršůvyhlásila jsem si bojovku- přečíst nádraží Perdidoa potom poslouchat železný zvon čtený mými dětmi .
Odmocnina světla
Na uzel vzdáleny pero a štětec Tam kde končí nebe tam začíná příběh Akt jednoho papíru se dvěma jmény Na nichž nezáleží jen slehne po nich noc
Cesta II
vložil mi do dlaně zkamenělé moře a řekl - už noc bez večeře jinak pustá zeď nese známku barevného ticha zaznamenám do notýsku plachetnici vlnu z červených ovcí na sukni ve které dovolen krok do neznáma zatočilo se nebe nebo jsme zakopli o vůz úmyslně bez řidiče
věnováno G.
tzv. dny naboso
sběratel otisků ve voskových hrstech netušil že až zítra chce být šťastná hledal pro ni ryzí nebe v podšívkách meze našel trnky-zatmění zdálo se mu o rtech v pohybu na mysli modlitbu, a …ono září. jako dokonavost měsíce když padá hvězda a smutné dívce jen pustilo se ráno punčochou .
V hořkých kůrách zakuklen
řekl: zataj dechpotřebuju slyšet naťuknout krevtím železným z kladivasvíráš oknaa vždycky když se obejmeš přes prsapřisedne si k tobě na parapet červený grapefruitzíráte jeden na druhéhosoumraky zapletených zřítelnicvíteže nedořežete se rukamaa takéže až řekne:už se můžete nadechnoutztratíš hlavupro jedno zakousnutí do dužiny
Cesta
stále mám na mysli pozvání které se zvrtlo pohledem do výstřihu kontinentu - fikce z čokolády na kolenech vážím noc snad pochopím až tu prožitou s tebou tu s příštím veršem snadno srpnům přimyslet strop s pochybnou omítkou to přání spadlé na palubu na které nejsme jen píšeme o ní společně stále si pamatuji skleněný stůl pod ním šálou svázané jazyky stejně jako dva páry bot vlastníme každý svůj botník avšak se stejným pískem
.
Vysypáno z bot
Den namazaný na krajícchleba s marmeládoupříště se solíRánokříží ruce před tělemzachytit okraj tajeobnaženípomalu přes myšlenkyPolednepadají z věží někomu do talířenám na papírOdpolednenevíšna jakou stranu pexesakurzívou předkloní se štěstíVečerzůstává doma- blázen v obleku Nocpo vlčímsnídá z těla houslí.
Důvěrnost
Světlá stránka noci je pár zrn písku jimi se brodíme jak plnovousem neznámého muže
V ústech převalujeme lampua bývalo u našichtak jinak
tak se srdcem na vypínači
Utkvělým
Ještě je čas přiznat červenec
a už miluji příznaky podzimu
Anno, slyšíš.
Rána mezi pelesti
Škrtni mi
cokoli zaznamenáš je voda
stočená do ruličky hladina
jsou tak různé způsoby cest
pro obraz kterému vzali rám
Z druhé strany
chtěli by vás k vědeckým účelům nakrájet na malé vzorky když pod Brdy pozorujete alky když v mysli tají vám bezy chtěli by chytit do sítí, připravit na ohni, křupavé obrazy okousat na kost jak dlouhá tak široká píšete - padá zima z třetího patra sad když může býti domem – básníci jak stárnete něco ve vás ubývá a druhé roste každý moment se jmenuje a ne vždy vím jak vám je, když šlapu Vltavu pod vaším obrazem.
Stínování
vrhám se bodem do terče svým jak stopkou ze skla barvím hladinu vězeňským slangem já havran U Havrana míjím pomysli kdybych neseděl na jiném místě tebou v putyce pro místní byl by stín a plaveckým stylem motýlek vrháme sebou do dna na stropě dlouhá brzdná čára černá za bouřky topí se koťata a z nebe neklidně visí kotva .
Kam; pozornost
bývám upřímný po jedné ještě upřímnější po druhé po čtvrté sklence spím ze spaní nemluvím protože zatvrzele zapírám med vosy otoky les obnažené lidi a když bdím nežízním snad upito z vlásečnic má na sklonku smrt
Bodláky
Po dešti v trávě
pár šelem
upouští od barev, úšklebků nebe
než přijde
Vzkaz. Proč?
teď když tulipány ztratily hlavuje jaro dopsanétéměřk obratníku rakaa v kalamáři právě takna poslední větus nádechem jsmea ve výdechu ještě méněod hlavy můžeš spustit rucepo hlasu nejsmea perem nahrbený leskácíme kdejaké srdcesložit ho jak kmeny na hranici zahrad ( tam kde rozkvetlo šílenstvíoněch tulipánů)později sbíjíme z nich zpovědnicipro každou nad kořenemzvlášť modřinuobvinit borůvčí z léta příliš silného stiskuz modrého výronu těsně nad chodidlya utíkat si do papíru
Luna od plotny
kdyby noc byla úplná nebo kdyby chybělo jí z bílé co za nehet se vejde nevykláněj se vím, že občas večeříš s myšlenkou v rozvalinách v paměti dům a kdyby o jednu cihlu navíc měla bych sílu strašit z titulu paní ve vikýři jsi a nejsi chlapec s chutí na bramborák
.
Na konec
Měl oči mezi řádky, bloudil obilímbyla noc. prsty hrnčířenedočtená z hlíny přítomnost deště,zítra jeho smyslem pro kruho kapku víc popálené sluncezajde žízní.
Kroky
stojím v hodinách soukolí pro moment vroubků nezapadám jsem ústa v neznámých tvářích jsem křivkou když se ptáš kam . .
Kamenné domy
pouštěl se skálydorůst tvářnedopadl zazněla spoušťmoře za svítáník nepřečtení dlaňrozsypaná k rukám jinýcho čáru života dálevstávaly chloupky vytesaným po lokty si v ústech
Den pro dva básníky
dvůr pobitý nýty pampelišekobědvám víno nabosožidle prostřené Šarlatem a Vestálkou pamětivražedná kombinacepít autorům ze zápěstívrůstat ústy až křísnou zuby o zubyna jedné straně souhvězdí v pravé poledneo pravý úhel jinde povolil spoj právem vetadvůrjak měděný plechpatinou vrostl mi do chodidel
Do ztracena
čím staršítím těžší průběh nebenoc s kterou nepočítámje vůzjízda mimo spojnice světlých bodůvím toho příliša neulevím časuperem naplněným tekutým pudrempíšu do deště bič na vlastní nebezpečípro samé očimimoděkmohla být luna konečnoukdyby byla novánebo by stačil dena nebo se vzhůru nedíváma chodím neusínatdo schránek s cizími jmény
Před probuzením včel
je v koncíchpopraskaný stroma na lavičce pod ním přešlapuje déšť
Nedospat vzlínání
V hrdlejako když polkneš hodinu písku. Jak doslovanocje v kostelních věžíchzbytím,zůstáváš. Tenkrát opíjelo se lžíač nalito v číších. My temnota ťatá nehtyjsme se zanícenými měsícidlaňza cejch světlapopálená ledem.
**
Nepokradešpod hnízdem vlaštoveknespočet bílýchmincíFormacenástup jednotkyv naleštěných botáchkáždému nártu po vlaštovce.
Četl mi svoje místa
Dneska už se nenosí křídlaa když jen z papírua v pravý časO poezii nezakopnešo tu se rovnou přerazíšSámMěli jsme mlčet a vlastnit jediný pár botv botníku přechovávat prstySpolu A na jiném místě
Krajina ze dřeva
Jsem dveře od dveřítotálně nasazený smyčecV houslích chovatelem vzdálenostíMezi námina lopatku pískuv podrážkach nosíme si do předsíně vrstevniceKaždá hora má své vysvětleníNa okraj lípynezazpívámjen výškám kryju záda.
Duben jako čamrda
levým hákem uvytržení jarapolím do brázd zasadilo tabulky sklarána z nemilosti uzavřených lastura cestářům do podrážek knoflíky
ve stodolách jako po výpraskuo úkrok od nás se obzor zraňuje o kostelní věže
nebo naopak
zítra nedohlédneme tvářhrnčířům bude do větrublýskne se na lití olovaa zatopíme mrakům
Hrubého zrna
krájí pečivo na kostičkysvěšené koutky měsíce se ho už nikdo neptal na nebe- bylo mu známé károuztratil odpověďřezemslova ze dna kalámářez kohoutku odkapávají známky na dopisy v minulém čase záložky mezi ruce astronomůna lžíci prostoduché anojsem po němprázdný talíř od česnečky s krutónky a sýrem
Bokovky
sedmnácté století přálotěžišti prostormoře s lodíhrai s jejím mužemach, výhledy baroka . nyní v módě řeka rozšířená - klame bokyvytržení kánoe bezhlavě och, kostivýhledů kostěných.
Fronta na ještě teplé mléko jednotných zemědělských krav
cestou do školyhrál na prasklinychodil po celých čtvercíchklasika ulic let osmdesátých dlaždice na znamenízastávky tu jednatam žádnápravoúhlá dělba cestkončila odpovědí*mlčel v hotovosti* jen jedna je pravda berné mince:- ruka- druhá ruka- dojít jednotlivce.
Poslední večeře
za městem po hříchubřezích zrnje neznělý časdo rozmzelých dolíčků zasul se výraz lánu takové vyjádření vodového psanebo taková ka_ri_ka_túraze mě ne_ze_měvyju z obrazu nad postelína hnízda která budoupodepírat střechuprodloužený půstna jazyk padá jak stín předtuchysnad že naposledy večeřím bílou Dobříš.
Výpůjčka
Měli seMilovaliCesty kolem zahradZa plaňkyNatahovat krkyŽivit se cizí poleziíííí.
Na trase
Přehánímtemné stránky mohuPlynujen tak vodaŘíkámnerozumíšMyslímjednoZda kohout či kuřepočátek vejceteUdělám ti omeletuna rostliném tukuTlukudo kůžehromotlukůMám je ráda Milujuale nikdy neřeknuPíšu něco čemu omlouvá se básnířka bez rozmysluNemyslím jdusměr Dobříš Prahaje lépe jetJednou za měsícpotřebatvého Gillettecizinčezatvrzelé cestyobtisklé do pat.
Padání na jazyk
kouše do tváře rychlá mluva řeky vrba na spadnutí jsou břehy obnažené dásně spad bodůtah mléka namáčení stropu v hořké čokoládě na kořenech stárnerána ruce nahrbené noci karabáč
Tupě střižený horizont
nebylo bylonebo bylo nebylobílo nebyloneb nebílo bylo/hrajeme mariášandělovy kartyzvoní hranou/žádný Ernestve křížku s čertemv čekárněna sníh/zatím jenom poletují desetníky/zářípod javorem/novinytíží papírová hlava/na křídlo klavíruneznámý známýpoložil list/to táhly vlaštovkyvahou zimy/v kostech hnízdo
Poprava rytířů
všechny ikony už rozebralibezmyšlenkovitým .
Strašilky
nemívám lítací sny trpím samospádemráno má černější oči nežpříliš nízký práh bolestí mých na strážipomysli na bílá stvořenína nákazu jinovatkoušíříc se nocík posteli hrnekhromničky ptáš se jakohřát mlékonetrpímopíjím se vlkyto zelené je plíseňv ošatce týden stará nocprý málo spímprohozená oknem tak snadno tak ohlodaná na stín.
Konec světa /2008/ - zítra je běžného března
co tě nazabijeto tě vypijeabstinuješale jednou za uherský únorje dobré se opítod modrých kachlíkůdo železaopicím za mříží předvésttoČlověče zlobíš
V cibulkách (o domku)
řekl: nerozumím rovnodennosti a tvým textům jsou jako oceány pohnutí mysli na kyvadle času ona: samá voda voda v barevných podkolenkách poutky kalhot protažený úhoř a tričko z pěny na ramínkách břehu přesné množství písku do úst a do hodiny s námi odvážím ticho na hromadu kovu hřebíky slunce přibité k okenici řekla: pod dveřmi světlo je čára života pohnutí hlíny dva palce nad úrovní příliš zemských Alimer s pugétem tulipánů a s nemořem smyslů na dně zahrad
.
Na řece
předvídal puknutíhladiny ať se propadnujsou místa kde z nebepadají hříbata z porcelánu něco si přej . hlínu do úst s hladce zapletenou mlhoustéblům do řeči zámek z pavučinynemáme stáníbrodíme vzájemnost v dálce ze spaní zaržála hvězda zněla voděco ostruha to bludný kruh až na dnona atom vypitý čajpředvídalhorečku býlívýdech jak půlměsícem raněnou noc
Vychýlení
neumím čístřádky obtěžkané sklepenímmá vyvedení tmy z rovnováhy /schodům:/ztěžka se dýchá dolůdo břichachytám na poslední chvílipoložit se do úst .
O černých háďatech
Jistěnebe má pravidlasouhvězdí jménanikoli dle emocítvary, pohyby když přivřeš oči snad tónyláska je láska byla jako pohled vzhůrutemné části Ze mědo doby než člověk vymyslel zákon s citem s citem pro saze nametené na papírnic spletené do copukteré tak připomíná záda užší ramenavážné "jen".
Tanec v pavučinách armatury
beton zahalený do atrapy Indievychází ti naprotimolo vybělené krokynahota tanečnicepodtržená teniskamiza nehty jak ve schráncečerné půlměsícenerozbalená nabídkalevného tetovaníidea sklepa pod úrovní trávyzámekna bosé kódyna tři tečky za ženami.
Přesuny
temnou stránkou času na náměstí padla věž zní poledne jako půlnoc třením jeseterů je libo kaviár. zhasnout rybu. kroky za město oči v solný sloup nebe cloní rukám je klid . tak zaostřeno stínem
Sešlost
obrazy obličejem ke zdioslovil krajinářev pokoji kde prostředno pro dvabílý talířpaleta s jednou barvoukdysi jsem znal básníkato ještě neuměl číst a psátměl-li rád nikdy nepsal lyriku jen beat i o prachu v prosvíceném pásu pokojeuž zase němýzarývá dráp do rámů pamětihřeje se portréty ohněm zavěšenými na stěnua z profilu mlčí o stmívání jako břitva
Zaprášené smutky
cítit ji mezi ňadry nejprve podlahu nábytek setřít pohledem stopou končím u žebříkuvždycky nevedu na střechuto cítím za ňadry tupou stranu kosy po kolena mrzne a kdyby ještě výš sloupem do rukou neprojdu.
Novoroční řeč bludných kořenů
Před nocíutíkáme utíkáme jak hrdlo ráčíkráčí před nocí před nocí měsíc uhýbá(stříhá ušima, kuliferda)pomlčet račí chůzí po novupozvolna tkáme si osnovuosnovu hráči bez notbez not a bosým krokem
.
Zima ochucená punčem
přikládám se k pohárkům ze kterých teď když venku mrznestoupá párak půlnebí mačkám zamčené slunce a kdysi potoku ke rtůmpřimrzly hory
Otýpka
z bazárku pod úrovní přinesla jsem kocoura domů ke krbu dřevo pro kočku a hostům pro úlek nectím tradice daných míst z cest sbírám náznak za náznakem na klopu kabátu který nevlastním zachumlaná v ovčí kůžičtu generální stávku výprodejelistuju ohněm a cloumá mnou tvrdohlavá za plnou cenu víraač nedovírá dveřečas od času cinknejakoby si spletla poschodí.
Andělská stvoření
Zdá se přesochánoa ještě nezačalo platně mrznout. Zdá se přetichov hmoždířích naprázdnoZdá se mi najednouzdá se nemáme odvahuNezdát se vyrobit křídla do půl sebe nad bolavé křížeMy z popsaného papíru na vážkách ukřičení mistři těžké váhy.
Srdíčka
Mám dcerunarodila se po višníchMám synahraje si na planetáchMám mužemiluje kostelyJsem sadař Jsem astronomJsem zvoníkJsem tajný samouk a v neděli na chleba medem jim maluji.
Eroze
rozlepujeme nikdy nedošlou obálkurukama vážíme kámenvlasnictví chvíle ticho na druhé misce světadiletanti osedlali aretační šroubsměrem k večerůmpouťpohnutím kolotočejsme vážení ústy světských" a . pojedeme zády" po hoře co pískem hrozí téct .
Klidně házet sebou v posteli
Případ od případujsi na tom stromě o větvi nížKdysi někde někdo vymyslel neznámouměl za to že objevil poslední písmenoa kdykoli se vrátil zavřít očivzbudil se stále jen ve své vypůjčené hrstiPostel zůstala pod oknem,v nohách o cestu šedivější vlasy
Slyšet hvězdy
zadrhává o nebemlčenlivý bodje mnoho průsečíkůa ještě víc cest podéltolik povykupro zemský dalekohled
Špatnosti (dne)
my jemu Drahý on vypadá jakoby ztratil řeč zná jen dvě buď krysu a někdy nás oslovuje Myško vyhrává představa bílé patřičnost teritória hada po kapsách nosí pasti vyhřívané umělým světlem probouzení vedle jména večer pochybujem dvanáct hodin je málo zapomenout pokřtěné my je prach trojúhelníku v moři svěcené vody pil z písku mezi zuby .
ségro, ještě že máme kluky
mámě a tátovi do večeře sypaly smíchbyly tyrankyvymýšlely pouťletadla v pyžamechtenkrát se platilo neklidemv hledáčku se chvěly snychycené drátkem na špejlistáčela se vata z peřínikdy nepršeloa kdyžpak déšť voněl po bylinkách (holčičí večery - začátek osmdesátých let)
Mostění
Je říjen
léto vysypané z myšlenek javoru,
je chladno.
Dřevu
divoký říjen
Nedopitý den. Na dně
zřícenina vinohradu
tak nějak se nehodí
Na zdraví
Přitažlivost listí
za okolností rána ve stínu lampy mělo být teprve bylo už bylo prožité my končící na lavičce kdybychom se nechali kdybychom podlehli krajináři povstala by rozervanost lipoví ulicí prošlé myšlenky ve vlastnictví osamělého vlka - flétny tušily napříč těmi v korunách .
Taková - podzimní
a zase pod dveřmi táhne další podzim vymetám loňské saze - pár dopisů ještě námraze odestlat okna vyrovnat lístky - mezi řádky zahradě učesat pěšinku klikatá přemýšlenka podél plotu pomalu stěnám vyrovnávám (se) obrazy pak čas počatá nocí - nedoručitelná stínu.
V držení - podzimní
dvůr zapřaháokna obtěžkaná šedíjavor na spadnutítíhneške křeslůmmyšlenkou na kořenyvrážet do tmy klín
Do očí jsem mu nedohlédla - podzimní
v mlází pohnul se časje za minutu modrá trnkajak zakalené nebe když vyplázlo jazykden co nezapomeneštrhovci rozbalili stánkyv poledne vyprodánodošlo i na lízátkaze šamotu takové cestyke střelce s rukou za zádytají si jihna dno komínuvlaštovčí tahymalují tříštící se stromoplocený obraz dům tátamáma Nikol pod prahem vědomí kluka v obličeji mořekaštanůa v ústech natažený drát.
Diktafon se záznamem vinohradu
na vodítku nocnáhodou aportovaná hvězdamohla to být romantická šňůraprázdniny 007 plusdvatisíce záchytných bodůpadání s černými hadybřicho na zádecha nadosah lila seno léto staršíhlavou ztěžklou dalším minulýmu dveří knoflíku začala jsem se dotýkatze zvyku a pro štěstínakonec každé léto je fajnpozvánka na schůzku s vlčím vytímkončí na patře mezi ostřím a ústřicí
Listonoška
vyprávěl o nedělích
co začínaly na "pane, půjdeme si hrát"
napříč myšlenky táhla mu stáda
snad tušil zvíře přešlapovat
Hliněný měsíc
pampeliškový dým
za prsty na hrnčířském kruhu
modlitbu
skládal na lavičce minulých jar
Stůl v podpalubí
mám je v šuplíku
hodiny
co chodívaly hlavou dolů a v bílých rukavičkách
takový příliv stojaté vody
Bludné naše třítečkoví
soustřední v pádech
od sedmi k nule splýváme s řekou
by kamením do moře
mířily skály ozvěnou
Pod prahem identity aneb ujíždím na eskalátorech
ztrácím schody pod nohama
když potkávám tě v podzemí
uvytržení stěhovák
na neznámé adrese
Tuláci po krajině slabin
o málo víc než železněkolmo pokládal se k zadumánítázal se krajiny na pokraj nevědomí
na to otočené za očima
mlhou na dva západy
provlečeni špičkou jehly
chodníky
Noc kterou se neprospíme ke všednosti
dává nám ruce žebráka
na místě kde i jojo zavádět do krajnosti
jsme k nezaplacení
Možná že byl květen
nakrátko ostříhaná
pod cylindrem
tajně
v černém obleku
Hvězdy v síťce na motýly
zakončeny kruhy z horkých kamenůplamen od plamenuchytáme nebe
do pasti popela
do pěsti oči si zavíráme
.
Zaskleno
Pod okny se náměstí tváří jako matka nad dítětemjehož oko je kašna bolavá věžíPřed tím pádem hotel přivřel dveřetak napůl jako bychom se znali od zvonu ke zvonuSvedeni hodinovým pohledem k několika monologůmkončíme si na druhé straně nekonečna
.
Poločas na čtyři doby
pootevřeným víkem pouzdrana šířku ramentáhnou hvězdybývá prázdno nad rozehranou nocí ona housle svedené na scestí dlaně on vítr na znamení povětrné zvedá se na čtyřipohnout strunou
Ke svátku hrdinek
pár věcí se od minule změnilopřibylo lékovek tekutého pudrunoc je dítěkdyž synům je šestchtějí být vojákymizetz područí dlouhonohých sestersedm letnocí planých neštovic projížděl vlaknechumelilojen padalo ráno za ránemjsou různé hvězdyjedny na ramenech generálůa ty na čelech princezenstále stejné páry očídohlédnutí je vítrpovolenka pro topoly odkvétat vzhůru.
Vysypané okno
chvíli trvá nevnímat dechčíst plynně, nahlas moment vah,letmý krok nad seberozepínáme se na ramenechtěch co pověřili násnebem z povolání jakoby knihu položili na záda poslední stránkou nedoznít.
Palička
řekla: apokalypsa je silné slovo po kávě bez cukru a mléka černé dno nemyslí špatně to že zůstává v servisu po babičce poslední cibule poslední tak že na ocet džbán jediný kousek porcelánu za zříceninou ouška jako do studny zakázano padat mříží ostří založené do knihy četla po kapsách bílou nahlas a stacatto
.
Výběh pro orla a pannu
vybral dvě knihyz nich po příběhujakoby stál rozkročen nad studní a nechal mě naslouchat přízvuku džbánurozevřel hlínu - plynně četla cestu k listům do dlaně půjčil si moje ústaa mlčky se dotkl džunglecitem pro temnotu slabých stránekpřimyslel mi mezery mezery namísto tajenek ve kterých vychází stále ale jen slunce - rovnoběžně s vodouchtěla jsem aby raději začalo pršetale zvuk vedl k západcejako kdyby zelená mohla mít brankuzůstalo otevřeno do ulice z prostoru tak jednoduchého plotem
První Milostná
na prahu ložnice a zahrady
probouzet se s cizím mužem
na oko spím
mezi víčka jsem si malířem
Čtvrté skupenství vody
ten chlapeckterý se včera nezdálmaluje čárystoupala vodaon poznamenal na zeďjak vysoko jsme se dostalimlžímestarou kůžípod nohy v tak trochu cizích botácha jestli po nás mostpak ke dveřím a na západ.
Svíčka na lopatkách a noc o holi
- pošlapaná luna- asijský chlapecklenboučtouc dlažbě mezi spárypata špička horyna východ od šeraprší vzhůru střapaté hlavy- dvě mikáda pohozených holí.
I mošt má svoje prázdná místa opilců a sklon přetékat
doběhlo měráno do větru- spala jsi s Archimédemve vaně plné . mlčí se o tom jinak těm s obtisky planěk na zádechdo očí podlitýchjablky prošlých očistcem lisuvina koruny. - jasno vymyšlené mlhou v jiných zahradách - chodidla s příchutí moštu.
Pohybem sochy
Hladinapřešlapuju jí v dlaníchvyslovila bych řekupo hláskáchmyslela na déšť košile s puntíkyDnoje jasnopod most upřeněpředklonil se kámen pro husí kůži .
V poloze deště
je přesahem předprstía po kapkách vyslovená řeka špičkou jazyka čeřené jasnopod most upřímně si lžuv předklonu sochy tak stojím tak váhám o kamenné pomlčceo spojitosti zdali a zdály se mi skokya ústí-li do úst stínu
Klíč nad řekou
Přibližněna délku línapřibliž měna dosah rybám co dnes už se nenosípo kapsáchzvoním sidnům procházetponocná
Kružítko
o krejčovství jen na okraj pasekypro koněa prokrávy takytam kde se chystámjistotu zachytit skobou horolezceje salónje touhabýt horou se zlatou žilou železa Fe_ rari_ ta v pohybualchymieapatykalékárna a hned vedle bankačtyry domysvírají mi dvůrpod klepadlem uprostředjsem bodz rozrušení předklonem zlomená čárapůlím silnice pohled navrcholu střech každým okem v jiném proudu
Nedotknutelnost zatmění
polykám vlastní stínaž tady zítra nebuduneříkej že jsem umřelarozprodej tajemstvímezi palcem a ukázánímknoflík radiapo drátu noční vysíláníve vlnách trochu jsem se svedla. studní - nahlas . v držení na krátkou vzdálenostjen jsem utopila nov
Stejného písma
Františku potkávám poprvé na jaře když z bytu na dvorek vynáším dracenydo květináče přisypáváme zeminu SpolečněPodivná trojice nahá list po listu Tak po násprach stále stejný ale proti směru hadaKoncem července při svátku svaté ženyA. je jedinou kdo kouše do vína Studeným nohám se prý neutíká Tak střízlivíme napříč městem s jediným přáním protijedu Darovat dědovi taktovku pro hrdla vinic Zapomínáme v horečkách z flanelu na rovnodennost Zaznamenány jsme přímé úměry saténové košile a jediné jistoty že se do rána probouzíme samy Vždy bosé dračicena odchodu Psát o další dobrý rok do vlastních schránek.
Černým brkem na jaro
dnešní ránouž nedohoníškosáci spía jejich druhá polovina přikládá do kamenpřivstali jsme si do únoratušit . čeká nás půst tentokrátbez očí havranastín praská povědomím dne co se připomínázvečera topit rosoua pírkem psanou notou.
O ústa půjde až v příštím kole
utíkám z lopaty pavlačových babke stáži falešně dupu podhradí do notyhrát desetníkovej mariášs chlapamaco mi do úst vložili pilník a olivu každým rohem hradbypo nocích straším oči labutí jsem postřelená růžezdí oněmělý lunaparkdo bankupadám střechou věží vím, přijdu o šatyo ústa půjde až v příštím kole.
Jaro v kuchyni
pili léto přelité vroucí vodoua nevěděli si rady s tím zvukem v šálcíchdnes také leden jak má býtjen o půl lžičky méně medua stejný odraz v oknechzavřeno na severnevadí když blíž bezům s předtuchou kapky v úlupřes konvici šedá z nebe nemá hrany lechtivým na délku stolu
Vzhůru nakloněná rovina
psal nocido vlastních rukourekomando ve věci snuo tramvajia její tiché poště po tyčíchv doušce o postící se schráncekterou už dávno ze svého plotu odstranilzmínil papírovou krabicibyla dobakdy topil letákysháněl kabát a tlačily ho boty o tři čísla většípopsal noci rekomandojak sčítal anděly s výsledkem rovným dlani
Pak říkej mi jak chceš ... třeba "miláčku"
až růže po řezu vůlí tornádaaž z oka budeme padat společněrychlostí sněhuaž ústy obejmu těnatolik slunečnicíže se ti vysypu srdce k srdcipak říkej mi jak chcešprozatím jen tichoslyším kvést
Po meči málo zvoníků a čím dál tím víc louží
Stát se bezrukou, zmijí pro nahotu hada odejít zdí, lokty nechat na stole vymluvit se jinovatkou jazyka mírně opile minout řez těžištěm noci bití na zapřenou jsou kroky co měly být slyšet čtyřikrát dutě a třikrát tolik do zatracena vést si jako půlnoc po lanu ke svým pěstím
.
Lekce digitálního času
jsem Věčný začátečníkovšemne ve významu pósle a_bě:_da;přeživší p. m. znamenalo chválusrážky těla s přítomnostíkdyž chodil's P. o M.
Noc vrb
zaléhám pramenyruce za hlavouv dlaních křivuli s neklidem vody- tak z břehůkamenem hrozí tvářza ní mysl není prodejnástejně jako veteša chce-li seještě lépe (pohledem)vyvážená děvkakdyby snad anoobchody prošly by proměnou ve skleněnékoulevedle postele těžítkorozestlalo sněhemnesnadné zkrotit obrazkdyž noci je příliškdyž hladina narušená momenty skalnakročena k bludnému řezunapříč kruhem.
Možnost křídla
Víš, proč dutě to zníkdyž o kůru stromu zavadíš pěstí. Možná leden má ústaa možná je to prostor pod prstyněco z černobíla na dněnebo něco not ke ztracené hře,z kterého umí čístkdyž ustrne voda.
ŘEZ
Být na náměstíkluk
v červené čepicichtěl by medvědaušitýho z polárního dnevycpanýho pískemmořepod hlavumámězapomenout se na okraji dnakde břeh měl na jazykudávku škeblía jednoho koněna klíček kdyby nebyl v pohybumezi křížiprostovlasýchce rukuvést prstem v dlani monologo houpačkách za branoukterá se otevírádo bezstínu
Odrazy... aneb bouřívalo jinak
nad vlakem také někdy viselo léto fialové věštbou pro topiče co obcházel cestující,nabídnout z dlanězaťatý osud světlonošebyla hromničkoudráha nespoutaná dráty,napětí bývalo statickéa procházelo sklem .
Pod jazykem
Jako kružnice s příčinouV jednom bodě který míjíPozorovali jsme tichoPředčasně zestárlého jablka Kdyby tohle představeníPro ruce klauna v horečkáchMělo stropKoupil bych nebe na dluhA vyprávěl ti pod ním o časechKdy se ovoce peklo v pecíchMoment zvonu v době půlnociBil plamenem A ústa byla jen k milování
Exteriér
Únosce tvářískrz oknazapomněl na rucezapomněl na odvrácenou stranu úplňkůZbylo jich desetotiskůprsty ne nepatřičnéjak sedmý důlek suknaSeděla dáljen mimo chod kruhupohledem táhlo jí vlákno z wolframua stínem popichovala hranu kulečníku.
Interiér
už si nevzpomene na cizinkusedávala v nejtemnějším koutuputyky pro místní takována jedné lodi s dechem tuberkulózní žárovkymožná i taková co zaslechla melodiipsala k ní slova "ještě ráno se milovaliskrz oknaslunce je podvodník"tenkrát byl březen, mrzloustřihla si neheta na špinavý ubrus vedle piva položila měsíctak aby dorůstalúplně k ní žádná židle nebyla volnána délku stolu se nevzpomeneže zůstala na jazyku výdechem
Světlo v okně
když se nedívášpod stolemsvírám. nedoříkej modlitburuce mám z hlínyteď když tam nahoře pohli časemděti tak rády modelují nocna zahradáchodkud okna vedou vždycky k jihukdyž se dívášshoří i panenka z vody .
Rozostření
půl metru od sebezvažuju denní příděl textunějakých deset deka písmenopodzimukaždý gram hluchého listíje papír k večeřijako halucinacenemluv jí do jídlachce jít spát přes kopírákdvakrátdo jedné posteledotekem slyšitelná kopie
To o té kůži až příště
vzpomínám stál na kraji mého stínu a pořád si mluvil pod nohy že kůži má poruby a že skočí chtěla jsme si tenkrát stopnout taxíka z Nábřeží jít do kina ten kluk znal číslo sedadla pak do února vyplázl mi jazyk z úst vyletěla mu vážka / včera jsem potkala starce chyběla mu ústa . věnoval mi oči ze dna propasti / za strach z duhy . a . šatnu hada.
NA
halí se do párynosních dírek titanumadlenkyjež ptát se na myšlenkyzakázánonerušit příkopynezametat pláňatapřiznat cestářůmže některé směry chtějí zapadata kdybys promluvil"podívej, moderátorky počasímají skvělé postavy"budu souhlasitale řeknu: "jo a nohy do X"foneticky by = bajnásobím ticho tancem žehličkya výsledkem je'tenhle tejden jsem se neučila anglicky,v koši na prádlo máme angýnu'občas bolí v krkui holé řečirozvitá souvětíjsou noční můryprůvankterý neumlčíš okenicí.
Když vesmíru padají mléčné zuby
už nepřemýšlímproč kukačku nechali hnízditprávě v hodinách asi se předcházím jo a taky že nevěrná tvářineřekl bysmám nejvyšší čas vymyslet z čeho upletu hnízdonejupřímnějším úsměvům synajsem sentimentálnía asi je to naposled
Snad ... Justýna
jako by chybělo stmívání
nadechla se patnáctkrát
a ještě jí stačilo na křídla
když ptal jsem se na srdce
Múza je on
včera slyšel kameny
padat ze srdce léta
a zítra autorem útržků
něco na způsob mistra tetování
To ... z podzimu
Ještě stále leží na dně batohu
oznámení schoulené do kuličky
snad že chůzí
psalo léto mezi řádky
Možná hodinář by věděl, jak pojmenovat dobu, které se podléhá jen jedenkrát do roka
Vzdálenost mezi vodou a vodou
je pohyb očí k prvnímu písmenu
na výšku deště psalo léto
že po nitích svého příště
Přebíraná z labyrintu
kráčí bez podpatků
prodýchat se k zapomnění
udělat důlek jako vrásku do čela cesty
kolikrát ještě
Horký klíč k...
Stačilo zvednout ruku,
koncem pohybu a patou pocitu
brnknout o strunu
v prstech promnout
Střepy dřeva ... básníkům
jen pod modrými stromy
odpouštím básníkům krajinu původu
to ticho
akt intimity sebe; mysl na proužky
Hřímá
Pod dveřmi světlo
jak čára života
ne na dlani ale o myšlenku výš
mnoho cest bývá
Mohla by být slepá
Už si nepamatuju
v kolikátém patře
možná i suterén
mohl trpět vidinou moře
Rozhalenka
oklikou přes pána
nechci potkávat topoly
něco prý v nich
duši rodu "ta" připomíná
ta ... jednoduchá ...
voděrovnou
vložím si do očí čáru
když nade mnou potkám tě
pode mnou
Třes mnou
kolik mi mohlo být
pět, deset, dvanáct let.
snad i dvacet
stačilo si hrát
Autostopem do Zpět
sedával raději na místě spolujezdce
tichý
mohl nevěřit
a bát se
Té, co souhvězdí ve strunách
zbývá uvěřit negativům šátků
muslimských žen
co s rukama nad hlavou
nemodlí se k pocitu
Z dědečkovy dílny
na desce stolu jen šest prstů - odezíral
ze srdce dřeva, rozmlouval se stromy
ještě dnes zní mi
rovnými zády židlí v mysli ocele