Písmák Pocit
Pocit. Stále tam je onen pocit. Ten svíravý a zlý stav,kdy nejsem si jistá ani sama sebou. Neustále přichází,už dlouhá léta.
Šašek
Někde tam na koncisedí šašek a chechtá se. Tvá duše proplouvá životemi když už je dávno mrtvá. Neslyšíš slova, nevidíš ostatní,necítíš ten hrozný smrad, který v horkém letním dnustoupá vzhůru. Pokoušíš si vzpomenoutna poslední věc co se stala.
Strom
Bolest.
Veliká bolest se šíří mým tělem.
Postupně jako zabořující se nůž.
Od srdce, zalévá mé žíly, mé plíce.
Dvě tváře
Jeden den úsměv,
druhý pláč.
Jedna strana tváře hodná,
druhá zlá.
Hvězda
Jsem jako kapka rosy
co stéká po Tvých rtech,
aby uhasila Tvou žízeň.
Jsem jako pavučina vzpomínek,
Vždyť je...
"Proč stále vzpomínáš na něho,když tolik bolesti ti připravil. Pouze si s tebou pohrával a lhal ti. Tak proč ho stále ve svých vzpomínkách máš. Proč stále slzy za něho proléváš.
Nay!
Pláč. Slzy.
Smutek a bolest v srdci.
Temná noc a ještě temnější vzpomínky.
Až pochopíš...
Jako když ucítíš ránu sekerou do zad.
Všechny sny se Ti rozplynou
a Ty budeš stát
uprostřed rozbouřený řeky
Cestování
A jsme zase o krok blíž.
Blíž k sobě,
ke svým duším.
Opět jsme cestovali.
On a Ona IV.
Zlý. Ne, já nejsem zlý ani dobrý. Já jsem, který jsem. - A já.
On a Ona V.
Bojíš se. - Ano. Odvedeš mě pryč. -Ne, teď to už nejde.
On a Ona VI.
Ušetřím Tě, když najdeš někoho, kdo by Ti odpustil. - Ale já už nemám nikoho, kdo by to mohl udělat. -Pak tedy zemřeš. - Ano, asi ano.
On a Ona II.
Kde jsme. -To je můj domov. -Točí se mi hlava. -Ano, neboj se.
On a Ona III.
Už jsem mrtvá. - Ano. -Co to držíš v ruce. - Tvé srdce.
Snad už jen...
Unikáme. Tiše ploucí městem, krajinou a snem. Unikáme přred realitou,která ubíjí. Není možne zůstat stát,není možné běžet dál.
Na rozloučenou...
Nabídla jsem Ti své srdce.
Bylo křehké a lehce zranitelné.
V jeden den jsi mi dal všechno.
naději pro další život.
Růžový brýle
Cožpak není krásný
nasadit si růžový brýle
a koukat se na svět.
Koukat skrz prsty a
Podívej...
Podívej.
Nebe roní slzy,
které se pak mění v perly.
Je to tak uklidňující.
Temnota
Odešel. Má duše pláče,cítí bolest,která tam je. Proč musel odejít tak brzy. Do země, odkud není návratu.
Exit
Nesnáším ty slovanapsaná křídou na stěně. Rozluštit je. Proč. Jsou tak neuvěřitelná.
O slunci...
"Ale notak, pane. Nemračte se, sic slunce nesvítí, ale přesto hřeje naši duši. Cítíme a vnímáme ho, a proto máme úsměv na tvářích. "
Slunce je krásné a hřeje na srdci, však co platné to jest, když na duši je stín, má paní.
Nemám sílu bojovat...
Proč jenom zdá se mi,že jsem dál a dál tomuto světu. Cítím hořkost, nenávist a žal. Když rychle ztrácím všena čem mi záleželo,zůstávám chladná,ale v hloubi duše to vře. Jako podzimní listípadám k zemi, ke dnu,jako ryba na suchutoužím po vodě, klidu,jako sebevrah na okraji splavu stojíma přemýšlím, zda skočit do té studené, temné a hluboké horské vody.
...
Proč nejsi se mnou,miláčku. Zrovna v době,kdy bych tě potřebovalaze všeho nejvíc. Schovat se, zavřít očia tiše usnoutVšichni mi vrážejí kudlu do zad,nenávistí proklínajía já samotná stojím uprostřed vroucí lávy,která mě pohlcuje a já už z té temnotynechci vystoupit. Její horké plamenymě obmotávají a já,já se stávám jí.
Můžu se schovat...
Miláčku,
můžu se schovat pod tvá křídla.
Můžu utéct z míst,
kde mě všechno nenávidí.
Vzpomínáš si?
Vzpomínáš si,
miláčku,
na náš první polibek.
Byla zima, noc a nikde nikdo.
Myšlenka
Schouleni v klubíčku slibůtiše unikáme realitě. Praskající oheň dává nadějia uvádí ty ještě neospalé dosvěta bez reality, ale pouzes jednou myšlenkou. Myšlenky nehodné přemýšlení. Myšlenky, ze kterých se odvíjí celý příběh naplněného kinačekajícími lidmi na katastrofický životní film.
Bláznovství
Za chladné nocina lavičce před prázdným domem polykám slané slzy,které jako ohnivé bleskypadají na mé ruce. Zakrývám si jimi očia pokouším se nevidětten svět plný nenávistia zrady.
Sedím na vlakovém nádražív noci opuštěném. Klepu se zimou.
Brouček
Na svěžích lístkách rudé růže prochází se malý a krásný Brouček. Zpívá si svoji písničku s uzlíčkem na rameni pochoduje dále ve své cestě. \\\"Ahoj Růžová, nevíš jak se dostanu k Sluníčkový. \\\"zeptá se nesměle.
Kruhy
Kruhy na vodě.
Černé odrazy strachu.
Hodiny na věži
odpočítávají nové tisíciletí.
Prstýnek
Prstýnek sevřený v dlani. Prstýnek plný vzpomíneka s částí naší duše. Chtěla jsem ti ho vrátit,ale ty jsi mi říkal,abych si ho nechala na památku. \"Však je tvůj.
Tři tlačítka
\\\"Kam jsem zase dala ten zasranej ovladač. \\\"
Šmátrám po stole, na kterém se vyskytuje spousta zbytečných věcí - krabička od cigaret značky Lucky Strike, věnované sirky od kohosi neznámého, upatlaná lžička od jogurtu, hrnek s nedopitým ranním kafem, ale hlavně spousty papírů popsaných zbytečnými slovy. Na ruku se mi přilepil kousek izolepy a ani nevím, kde se tam vzal. Rychle jsem ho sklepala a přilepila někam na stůl.
\"Dospělí jsou opravdu...\"
Seděl v rohu.
S malou lucerničkou plnou mušek.
Každou chvilku rozhasínal a zhasínal onu lucerničku.
Malé mušky létající kolem
\"Nakresli mi beránka.\"
\\\"Nakresli mi beránka. \\\"Ozvalo se z ticha a jájsem se probudila a pomalu se podívala na toho malého človíčka,tak malého, že by ho mohl každý obelstít,ale jeho veliká duše ho ochránila.
\\\"Nakresli mi beránka. \\\"Znělo mezi klokotajícím řemenem méhorozbitého motoru.
Procházka s malým princem
Chtěla bych cestovats malým princem po celém hvězdami rozzářeném nebi. Měsíc by nám byl rozcestníkema svá přání bychom šeptali vrbě bez duše, která se prorůstá našimisrdci a duší. Svou malou ručkou by jemně svíral tu mou, která by se strachy třásla. Celou noc a den,všechen čas by patřil pouze nám.
Černé koťátko
V noci jsem našla za dveřmimalé, černé kotě. Bylo vyděšené a pokoušelo seusnout na chladné zemi. Vzala jsem si ho domů. Choulelo se mi na klíněa roztomile vrnělo.
Tři růže
Nad postelí mi visí ty tři růže,
které jsi mi jednou koupil v restauraci,
pamatuješ.
Bylo to chvíli po Tvých narozeninách
Klíč od věčnosti
Tvým ostýchavým výkřikem do tmyzapočal nový film našeho života. Stříbrovousý nesmrtelný dědvykouzlil, pouhým mávnutím ruky,zatmění nebe, na kterém jsme se v mládí vozily. Nacházely jsme radosti života a zahaleny elfím pláštěmjsme tajně pozorovalymuší svatbu. Nekonečnou cestou protkanýměsíc signalizoval příchod.
Trn z tvé paty
Pobíháme bosi v mokré trávě
a kobylky nám hrají na své dlouhé nožky.
Nastal úplněk, hvězdy na tmavém nebi
se rozzářily a dlouhá kometa
~ČAJ~
Rozlitý čaj na dlani tvé rukyse snaží dostat i na nejtajnější místa pokožky. Pomalu oblizuješ kapky krve smísené s čajema na jazyku pocítíš trpkou chuť květiny, která byla opatrně trhána prsty žen,které moc dobře věděly, na co slouží jejich slzy. Každý den květinu zalévaly a nosily dary. Uctívaly bůžka ctnosti a neřesti.
Rozloučení
Dohasíná svíčka,kterou jsme zapálili naší láskou. V prázdné místnosti plné zbytečných věcí,tikají hodiny a mladá dívka sedící u stěnyse pokouší zamyslet se nad svým životem. Těžko se brání pocitu,že se vše změnilo. Ona, rodina, škola a okolí jsou jiní po té zvláštní události.
Vyhnáni z ráje
Jsme vyhnáni z ráje,lásko má. Zákeřný had nepřál nám,on za zády utrhl jablkoa mě pod ruku ho strčil. Lidem na vyšších místech se to nelíbilo,a tak vyhostili nás.
Jsme vyhnáni z rájea osud nám nepřál.
Na rozloučenou
Do písku něžně vepsala
dvě krásná slůvka.
Usmála se a oba se ocitli
v zemi splněných přání.
Dům na prodej
Růže shořelaNebe zčernaloa zemí se ozvalo podivné duněníCelým prostorem se ozývalynářky mrtvých a pláč nenarozených. Planeta plakala a třásla se strachy,že něco nebo někdo rozbije ten dům,který není na prodej. Pach síry selinul všemi místnostmi,které již byly vystěhované. Na zemi stály mísy s lidskou krví, která bublala varem.
Duše v temnotách
Nacházíš svou duši v temnotách,nevíš zda-li je to sen či skutečnostProbouzel jsi se na chladné podlazeden co de. Každý okamžik co jis prožíval,se opakoval. Dívka menší postavy sblonďatými vlasy, které jí spadalyna ramena kolem kulatého obličejerozrazovala stále tvou hruďnožem, na kterém pak v noci spávala spánkem nevinných. Tato dívka, ne krásná, ale s kouzlem v očích, zabíjí tvou duši každýmokamžikem.
Joint
Pokoušíš se proplouvat mezi dny
nenacházíš správný výraz pro smrt
Chce se ti vykřiknout v mrtvé krajině
ale bojíš se vlastního hlasu.
Chybíš mi...
Neříkej ty dvě slovaTak moc mě ubíjíjsou jako hřebíkydo mého srdceZacpu si uši a zastavímdech a pokusím sezachytit ten okamžikOkamžik, pro který nemají význam slova, alepouze naše srdce
Moudrý náčelník našich životůsedí na Nosorožci a tišepohlíž na našečasto promarněné minuty života.
Na talířku je oko brontosaura, žabičkychtěl jsi ho vypít, ale zalepily se ti ústa
Jednooký brontosaurus pobíhápo hlavní tříděa chovatelé z psychiatrické léčebny ho nemohou chytit.
Šel...
Šel městemChudý, slabý anemocný. Bylsám a hledal konecve své cestě. Černý ohavný plášťmu visel z ramen. Byl těžký a nasáklý vodou.
Usínám
Slunce zapadá a den se krátí, když moje srdce a duše pomaluusíná. Spí spánkem krásný, avšak ne věčným. Proplouvám ke svému světua brouzdám se pustou aholou krajinou a stálenenacházím klíč k mým dveřím. Prvním zazpíváním ranníhoptáčete se moje zeměZapomnění a Věčných lovišťrozplyne a mé srdce začne opět bušit a duše sestane pro každéhodostupná a otevřená.
Slzy
Stojím v propasti beznaděje,uprostřed řeky plné horké lávyz které vede jediná cesta. Ponořit se a proploutpod celou hořící vrstvou. Svými myšlenkami se vznáším mezi černými mraky mojí dušea snažím se najít otvor, kterým bych proplula podvroucí lávou. Dýchám sirné výparya popílkový vzduch.
Oči
Za šedivými oknyběžných životůse odehrává jedenvýznamný můj moment. Souboj černé duše a bílé mysli nedopadne dobře. Okolo se smráká atemný kormorán dopadána mé oči. Drásá a sápe je na kusy,které z výšky nebesrozhazuje po celém světě.
...už nikdy...
Jedeme vlakemunášeni po draháchpřání a snůza hvězdou poslední. Každý se halí do svých nevinných podobaby svojí líbeznou pohádkouochlácholil revizora. Vzdalujeme se od našeho světa,jsme taženi našimipolibky, které nám dokazujínaši upřímnost a věrnost. Mladý muž v maskáčích roztrhalna kousky Tvé srdce,všechny částečky se rozletěly každá na jinou vesmírnou stranu.
Pojď...
Hladím tě po tváříchale stále si nemohu zvyknoutna Tvou přítomnost. Jsi tak blízko mému raněnému srdci. Nacházíme se mezi realitoua snem, mezi dnema nocí, mezi nebema peklem. Hvězdy, nositelky noci, námsvítí na cestu.
Výkřik do tmy
Výkřik z ticharychlý a ostrýzazněl mrtvými ulicemiměsta, které už dávnospalo. Jasné bludičkytmy svítily na cestupoutníkům na daleké cestě života. Modré šípy létalypřes černou oblohu nakteré zářil jedinný jasnýbod. Měsíc nositel nadějenenacházel místo v našich srdcích, které patřilo dojiného světa.
Smrt
Komu se vyhýbá. Tomu, kdo se jí směje. Tomu, kdo se jí nebojí. Přijmu smrt, přijmu krásu,vždyť jak krásná je růže,když člověk ví, že je jeho poslední.
Odplouvám...
Poslouchám jak kapky
deště narážejí
jedna do druhé
od okna mi zavál
Děkuji...
Šla jsem cestou nehezkouplnou bolesti a strachuavšak stále jsem doufala,že se stane něconěco co změní můj celý životNesnášela jsem každý svůj nádechvzduchu, který mě měl udržovat při životěnenáviděla jsem každý nový denbez lásky a porozumění
A pak jsem na této trnité cestě našla malý a krásný paloučekByla jsi to Ty, má sestro, kterás ukázala mým očím krásný svět bez nástrah smrtiByla jsi mi oporou v potížíchčasto jsme se na krásný kouzelný palouček spolu vracely a ochutnávaly krásné plody a zázraky světa
Ovšem vše nebylo zase tak perfektnía brzy se mi objevil dlouhý černý tunelu kterého jsem neviděla konecNěkdy jsem utekla se svojí sestroumalou škvírou ve zdi, ale on sinás opět našel a pohltil
Najednou jsem viděla slabé světlo,které se přibližovalo a síliloByl jsi to Ty. můj Nesmrtelný bratře. Ukázal jsi nám novou krásnější cestunechal jsi nám poznat co je to opravdové přátelství
Mala otazka tajemneho sveta
Nekdy jen tak sedavam u vody a myslim na zivot. Divam se na strhujuci proudy, ktere berou vse co jim prijde do cesty. Zanechavaji za sebou pouze pustou planinu bez niceho. Vsechno si pohlcuji pro sebe.
Mlha
Mlha padáje ráno a na obzoru je viděttajemná osoba
Zlostně vykusuje kousky mlhya vyplivává je okolo sebeNemuze se skoro hýbatale i přesto zápasís bílou hmotouPomalu se prodíráke svému cílua uvědomuje silidskou zbytečnostJe sám.
Nezná význam slovpřátelství a láskaJe sám a mlha si ho určuje svým poddaným.
je mrtev a spi pod hustou vrstvou bílé mrazící hmoty. brouzdá se zemí Zapomnění a zemí Věčných lovišť.
Kapky
Padá jedna kapka za druhoukap kap kap kapz rozbitého radiátorudopadají na zema ta je ihned vsakuje
Dopadá jedna kapka za druhoukap kapkap kapz mých očí na tvé mrtvé tělokteré se už nikdyneprobudí
Stékají po tvé hrudichladné a slané moje slzykteré už nikdy neucítíš.
Nezapomenutelná noc
Tichá noc plná slov nevyřčených
tajné touhy a sny
splnily se nám
my splynuli jsme v jedno
Tovární město
Hoří nebe nad továrním městemsmog, špína a strachv tovární haleopuštěná mláďatase třesou strachem
Beznaděj a láskamají jenom sebebojí se smrtikterá přijde snad až zítraneznají milost a odpuštění
Žijíaby umřelia zanechali zde plod své nekonečné lásky
Nebe vzplálo a zachvátilo lesya louky
Odešel jsi, buď sbohem!!
Buď sbohem věčný
už Tě nikdy nespatřímbuď sbohem a věř mi,
že já nezapomenu.
Pomalu odplouváTvá věčná loď
Maličká
Utíkej maličkávšechno je veliképadá to na zemizabíjí dušičky
Utíkej maličkáutíkej rychlevšechno se zvětšujevše bude mrtvé
Utíkej, utečeš, vyhraješPřežiješ maličká.
Labuť
Jsem labutíletící vzduchembez zábranbez závazkůjen tak letímnevšímám si zkázy kolem pouze letím.
Nemám křídlai přesto letímletím dolů, k zemi
Nemám hlasi přesto mluvímsvýma očima a činy
Nemám srdcei přesto žijiv srdcích a vzpomínkách vás všech.
Probuzení
Brouzdám se kapkami deště
které uvízly na listech květin
probouzí mě to opět k životu
vyvolává to ve mě úsměv
Konec
Slyším zvukyv tichém doměVidím obrazyv černé místnosti
Všechno ve mě se bouřímůj organismusnespolupracuje
Žiju v nutnostis těžkostí vstáváms lehkostí lehámnutím se k žití
Jednou všaksvoje bytí ukončímneprobudím se jižumřu.
Sněhová vločka
Jsem pouhou sněhovou vločkoukterá dopadá na chladnou ocelNa kov, smutný a těžký kovNemůžeš se stále jen schovávatpřed realitou, životemnemůžeš stále jen utíkatpřede mnou.
Jsem sněhovou vločkoukterá dopadá na Tvou rakev.
Viděla jsem...
Viděla jsem hořet růžekrásné čisté rudé růžehořely vášníhořely láskou
Viděla jsem Tě cestou jítcestou pro mrtvélemovaly ji sudy sohněm a krví
Viděla jsem Tvoje očijak brouzdaly na cizím tělena ladných křivkách jiné ženy.
Viděla jsem hořet růže.
Luční kvítek
Jsem Luční kvítekpolonahýmám léčivé účinkynevídané
Ptal jsi se jaká jsemna louce jsem Tě nepotkalkdyž chodíval jsemsvěží lístky květin okusovat
Mě nenajde každýač by chtěljá schovávám sepřed palbou slunečních paprsků
Až noc mi dává pokynnaději v žitíjeho svit mě ochraňujedíky jemu se stávám svěží, nesmrtelná
NOC
Když zhasne lampa
jakožto poslední nositel světla
uvolňují se lidem pudy
o kterých nikdy nevěděli
Příroda!
Připadám si jako kořistchycená v pavučiněVítr si mě obírá jako svou poslední kostpomalu a důkladněsvléká mě kousek po kouskuuždibuje ze sladkéhopoháru vínaničí a likviduje- vychutnáváSlunce, kdysi můj kamarád, mi vypaluje na tvář znamení smrti
Nemohu uniknoutač ráda bychčím víc s sebou hýbutím víc mě past pohlucujeje to jako nejhorší sen. už na sobě nemá skorem nicstojím tu jako Eva, která zradilaVítr mě stále okusuje víc a vícjde mi po srdci a po dušia Slunce. to mi vypálí na hruď na má ňadraznačku ďábla
Hrozný úděl potkal mějá chycena jsem přírodoukterá mě pohlcuje a zabíjí.
List
Procházím se krajinou
beze stromů, květin, zvířat
Jsem tam sama
samotinká jako poslední
Déšť
Déšť očisťuje silnici
kterou tečou potůčky vodyvšechno hřmí a utíká
duše si odpočívají
Klidnězní tiché bubnováníkapek do střechy a
Kam jdete?
Nikde nikdo
ulice jsou prázdné.
všichni jsou pryč
nikdo tady není.
Prožitky
Zažili jsme zrození
nového dnezažili jsme zrození
celého vesmíru
Všichni jsme bylisvědkyzasnoubení dne s nocí
Oslava nového dne
Je ráno
pomalu svításluneční paprsky
probouzejí ospalou přírodu
Svými jazýčkyoblizují zavřené květy
Moucha
slunce jasnéhlína hnědávšude kolem jedna mouchalítá, lítá neví kde si sednoutnikde nikdo, neví jak to pojmoutcelé jedno lejno pro nínemusí se dělit s ostatnímihnedka toho využívá, dusí se v tlamičcedusí se dusí, neví jak tomu zabránita náhle zástava srdcechudák muška leží celá mrtvá na hovínkunajednou ji rozšlápne velká noha lidskáto je ten pomíjivý život
Strach, zloba!
Úzkost dopadá na moji duši
Začínám se bátNevím co se to děje
Nedokážu se uklidnitPocit sklíčenosti vzrůstá
Strach, zloba.
Bezvědomí?
Setmělou ulicí procházím sama
celé městoještě spí
já připravena na cestu
vydala se do světa
Konec uprostřed
Nahoru
DoluDoleva
DopravaPořád tak putujem
Všechno to stejně skončí uprostřed
Sbohem!!!
Já jsem DEBIL. Proč vždy udělám nějakou blbost, který později budu litovat. Dyk je to pokaždý to samý. Všechno podělám.
Jednou se někde sejdeme...
ledové ruce
strach
zastavený dech
strachnebušící srdce
Splav
Stojím na okraji stěny u splavu. Myšlenky hodné pozornosti jsou fuč. Na vše zlé se snažím zapomenout a na vše dobré rozpomenout. Nejde to.
Bolest
Venku hřmísedím v křesle a poslouchám hudbunehýbám se a nechávám všecho proniknout do tělapomalu se to do mě nalévámám špatnou náladuprášky přede mnounesmím se jich dotknoutbyla bych na nich závislávlastně já už jsem nevím jak se mi to povedlonechápu topouhá bolest hlavya velká bolest srdcebylo to už neúnosné a tak jsem si jeden vzalajedeni druhý den, když se zase objevila ta bolestbráním se tomu. snažím se to nebratnikdo mi v tom ovšem nezabránípomalu upadám do bezvědomíže bych si toho vzala moc. jenomže je mě krásněbouřka vrcholí.
Ukradená duše???
Jsme prázdná
Nic ve mě není
pouze orgány
Někdo ve mě vymaloval
Co bude až všechno skončí?
Co bude až to všechno skončí.
Až slunce nevyjde
vítr nezafouká
voda nepoteče.
Největší krok
Přichází den D
Jste připraveni
Je to veliký krok ve vašem životě
Poprvé to zažíváte
Nerozumím...
Snažím se proniknout do dušene cizí, ale svojíNechápu a nerozumím ji užNevím co se se mnou dějeJsem plná rozpaků a všechno se vě mě mícháMoje hlava je prázdná a duše už není asiMOJE.
JAK SE DVA NESMRTELNÍ VYDALI NA PÍSMÁCKÉ HUDEBNIČENÍ
Mno ano. Vše to začalo nápadem vydat se do Prahy na Písmácké hudebničení. Nápad jistě zajímavý, ale jak se později ukázalo značně bláznivý.
Dne 14.
JAK SE DVA NESMRTELNÍ A PÁR PLEV VYDALO HLEDAT MASOŽRAVÉ SRNY TO CAVE OF MADNESS...
Mno ano. Dne 21. 6. jste mohli potkat na cestě z Teplic nad Metují osamělou postavu oblečenou v prapodivném oblečení, s velkým batohem na zádech, na kterém se pohupují dva podezřelí plyšáci.