Písmák Vlastní dům - povídka,která má více poznámek pod čarou, než samotného textu.
Vlastní dům[1]
Byl to takový temný den, kdy vás tíha vlastních myšlenek sráží kzemi víc než gravitační zákon… Takový den, kdy všechno mizí všedi a skrze hustou mlhu nedokážete spatřit světlo… Den, kdy se naděje stává jenom hloupým slovem pro uklidnění bláznů… Právě takový den, který nikdo nemůže mít rád.
A vproudu šedivého světa, který se točí, aniž by se ho kdo ptal proč, kdesi uprostřed širokého lesa, žil osamělý brouk Pavlík[2]. I jeho zasáhl nepříznivý den jako rána obuškem od špatně vyspalého policejního strážníka.
„Ach, ouvej,“ zoufal si pod krovky, „takový mrazivý den a já ani nevím, kde přespím…“ Zima opravdu zábla až pod kůži,[3] že i durové Há vtom mrazu znělo jako molové Bé[4].
O muži, kterému chyběl mozek
O muži, kterému chyběl mozek
(novela, který musí být přepracována:-(, a tak čekám na podněty:-))
Z deníku:
21. 8. 06
BLÁSNĚ a BLÁSNIČKY
BLÁSNĚ a BLÁSNIČKY
(absolutní veršotepectví)
Touha trpaslíka
(odpověď Wolkerovi)
Sbírka úmrtí
I.
Byl sychravý den, sobota třetího listopadu. Jemně poprchávalo, poslední listy opadávaly ze stromů a proplouvaly šedou podzimní oblohou. Rozmoklé ulice a promáčené stěny domů dávaly všemu melancholický ráz, smutek dýchal na lidi, kteří procházeli vtomto časném ránu ulicemi.
Hra pro Haničku (a jiné fantasty)
Omlouvám se čtenářům, že otáčet kapitoly zde nebude jednoduché. Navíc chybí grafická podpora. Ale pro ty otrlejší vkládám tuto textovou patafyzickou hru
Kapitola I. – Dobré ráno.
Nejkratší povídky a ty ještě kratší
N E J K R A T Š Í P O VÍ D KY
T Y J E Š T Ě KR A T Š Í
Tak tedy:
V domečku z karet žijí stařeček a stařenka. Jednoho dne přijde vítr a domeček se rozboří. Stařík i stařenka se z toho neštěstí zblázní a uchlastají se k smrti. Syn, který zjistí, že nic nedědí, si je vezme domů a udělá z nich slavnostní večeři pro svou rodinu, aby z jejich smrti alespoň něco měl.
Novodobý Sisyfos (jednoaktovka)
(světlo osvěcuje pouze 1 židli, na které sedí člověk 4)
ČLOVĚK 1:
(přichází „Existence“ a udeří ho kladivem přes hlavu, při každém úderu se rozezní gong)
Jsem. (úder) Myslím. (úder) Jsem sám. (úder) Bojím se… (úder) Co mám dělat.
Lov na múzu
Seděl před prázdným papírem a nevěděl, co napsat. Vteřinová ručička obíhala jeden okruh za druhým, jenže, což bylo horší, minutová se jí snažila usilovně dohonit. Seděl a přemítal. „Jak dál.
Víťa a brouk
1. scéna: Víťa V, brouk B, Kladivo osudu KO, stíniči
V:(vstává z postele) Ach, to je krásný den. Za oknem sluníčko .
(zahřmí a rozprší se, V ztichne, pak pokračuje) a vůbec, je to
hezký, že tu jsem.
Tajemné va-va-va
V hospodě u piva
tajemné va-va-va
šeptá mi do uší
Nikdo ho neslyší
Touha trpaslíka
Chtěl bych být vyšším, o moc vyšším.
abych se jednou obrem stal.
Z veliké výšky bych pak na vše sral.
Marxismus v praxi
Všem nám je jen jedno rovno -
zbyde po nás velký hovno.
Daleká pouť ježka Bodlinky za smyslem života
Mladý ježek Bodlinka měl od rána divnou náladu. Přemítal o smyslu svého života, o vlastní existenci vtoku plynoucího jsoucna, ale veškeré odpovědi, které nalézal, se mu zdály prázdné a chybné. Popocházel okolo letité lípy a zeširoka gestikuloval, když promlouval sám ksobě. „Kdybych alespoň nalezl určitý pevný bod, východisko, o které bych se mohl opřít při překonávání onoho bludného kruhu, ve kterém se mé myšlenky neustále točí,“ zoufal si a, aniž by to tušil i jeho tělo se pohybovala stále po kružnici.
Hon na šneky
Proplouvat světem fantazie je jako honit šneka na dvorku za domem. Vzrušující, neskutečné a neobyčejně poutavé. Je to ten druh činnosti, kterého se nemůžete zbavit, je to návyk obdobně silný jako těžká drogová závislost. Zavřít oči a měnit realitu.
Takovej obyčejnej den
Mizerný ráno. Když jsem vstal z postele, zase mě zastřelil můj pes. Dělá to pokaždý, i když jsem mu už několikrát vysvětloval, že ten revolver ráže 9mm jsem mu dal na sýkorky a ne na mě. Je to blbec, nepochopil to.
Smolný den tuleně Berty, aneb pád posledního marxisty v tulení říši
Tuleň Berta měl ten den prostě smůlu. Co se mohlo pokazit, to se také pokazilo. Už ráno, když vstával, hloupě upustil rybu, kterou mu házeli, takže mu jí sežral jeho nevlastní brácha Ondráš. Od rána proto Bertovi kručelo v žaludku, až se kolem něj dělaly v bazénu kruhy od zvukových vln.
Krokodýl v předsíni
Když jsem se vracel domů z dalšího dvoudenního flámu, překvapila mě jedna velice nemilá událost. Odemknul jsem totiž dveře našeho bytu a v nich polehával pětimetrový krokodýl. \"Promiňte,\" zamumlal jsem roztržitě a zabouchl za sebou ihned dveře, \"spletl jsem si patro,\" dodal jsem skrze ně, ačkoliv mě již nemohlo být slyšet. Okamžitě jsem zamířil po schodech nahoru, abych ze sebe shodil pocit trapnosti.
Medvěd snowboardista
I. Tragédie
„Neštěstí. Pod kopcem Vršákem se stalo neštěstí. “ vtrhl do domu doktora Vlka mladý Jezevčík, „Musíte hned se mnou.
Osudový okamžik
Šel jednou jeden člověk ulicí a najednou kouká, že mu upadla hlava. Byl poněkud překvapen touto prekérní situací, a tak jen zíral na svou hlavu, respektive lépe, hlava se dívala na své tělo bez hlavy.
Pro onoho člověka to byl zvláštní pocit - divil se a bručel, že v tomto světě není žádný smysl pro pořádek, a že se něco podobného musí stát zrovna jemu. Pokusil se představit si podobnou situaci u někoho jiného, třeba u svého nadřízeného, a tato představa se mu zdála býti daleko přijatelnější, ba co víc, dokonce se mu i zamlouvala, takže se malinko (ale opravdu jen malinko, abyste si nemysleli, že byl kdovíjak škodolibý) pousmál.
Zajíček a medvídek byli kamarádi. Znali už se devět let, ale nikdy se neviděli, pouze si posílali zprávy po emailu. Zajíček si medvídkovi stěžoval na příliš dlouhé uši, které mu ve společnosti dělaly problémy. “Všichni se mi smějí,” psal doslova, “nemohu se s nikým seznámit, aniž by mé uši byly terčem jeho vtípků.
Jak si čtyři medvědi hráli na slunce
Jednoho pozdního odpoledne neměli čtyři mladí medvědi, kteří sotva dorostli tak, aby z včelích úlů mohli vybírat med, co na práci. Své úkoly, kterých dostali od mámy medvědice požehnaně, již splnili, a teď jen líně mžourali skrze svá hustá víčka na pomalu zapadající slunce. Jak ho tak pozorovali, napadlo jednoho z medvědů, že by si na něj mohli zahrát. “A jak se to dělá,” zeptal se jeho mladší bratřík.
Hořící město
Scéna: hořící město, chaotické pobíhání lidí
ČLOVĚK 1: Pomoc, pomoc, oheň. Hoří.
ČLOVĚK 2: Volejte hasiče.
ČLOVĚK 3: Jsem mrtvej, hořím.
Malý brouk a boule
Jednou se na čele malého brouka objevila boule. Ještě netušil, že to bude osudný okamžik jeho života, ale už si uvědomoval sžíravou bolest, která mu svou přítomností dokazovala existenci boule. Nejprve ji chtěl ignorovat, doufaje, že tímto počinem z jeho subjektivního života brouka jako svého osamoceného Já definitivně zmizí, ale nestalo se tak, neboť (z hlediska brouka) objekt boule měl ze svého subjektivního pohledu na věc jiný názor. Jeho Já bylo ovlivněno touhou přežít a udržet tak své vlastní bytí, které bylo ovšem neodmyslitelně spjato s (pro bouli) objektem brouka.
Setkání s pyrenejským skřetem aneb cesta na Monte Perdido
Letadlo právě kroužilo vysoko nad bílými oblaky, které zakrývaly pevninu tisíce metrů pod námi. A někde tam, v oné nekonečné hloubce, se tyčil štít Monte Perdido, cíl naší horolezecké výpravy. Pocítil jsem jistou dávku osudovosti, protože v onen okamžik mi letuška donesla další pivo. Rychlým mrknutím oka jsem ji prohlédl, ale byla to zbytečně vynaložená námaha.
Den v Tžungli
1. Pískomil se šine za večeří
Pískomil vyrazil vpřed. Bylo pozdní odpoledne a on si musel najít večeři. Vyběhl tedy po cestě, která se mu zdála být nejblíže jeho cíli a šinul se po ní.
Petříkova sbírka
Jednoho dne spadlo slunce na zem a rozbilo se na kusy. Malý Petřík, který tento div zahlédl, si poznamenal do svého notýsku: “Jednoho dne spadlo slunce na zem a rozbilo se na kusy. ” Malý Petřík z toho byl celý smutný. Ne snad proto, že by litoval slunce, ale že ani jediný malý blyštivý kousek nedopadl k němu a on si ho nemohl odnést do své sbírky cenných předmětů.
Šutrák a Kugura
Slunce se zatáhlo přes mraky, takže ty přestaly okamžitě jasně zářit, což dosud dělaly s velkým potěšením. Měsíc, který byl z toho celý nesvůj, protože ve sluneční tmě, která nastala, viděl jen čistě bílé nic, se obrátil vzhůru nohama a plival hromady šutráků na naši zem.
Jeden z oněch vyplivnutých kamenů trefil při svém pádu geparda Kuguru za levé ucho. “Jau,” vykřikl Šutrák, protože ho ona srážka bolela stejně jako gepardíka.
Mouchy
“Bzz,” zabzučela jedna moucha ke druhé, své nejlepší kamarádce, rozezleně. “Dnešní doba je dobou strašlivého úpadku much. Kultura upadá, mouchy by se teď ve své bezohlednosti zabily kvůli kdejakému hovnu. ” “To dělá ten obrovský nárůst počtu much,” odvětila jí druhá, “ je příliš málo prostoru pro společnou stravu.
Temné podkoutí hvozdu
Na zahradě se ozval podivný hluk. Vyšel jsem ven, rozhlédl se a spatřil jsem ji - veverku. Byla totálně zhulená, což bylo vidět hned. Přistoupil jsem k ní.
Opravdová láska
Procházeli se spolu ruku v ruce večerním parkem. Vítr šuměl v korunách stromů a šeptal jim sladká tajemství o vzdálených krásách. Park byl jen jemně osvětlen lampami, a tak jim cestu ukazoval bledý přísvit měsíce a zářivé hvězdy na obloze. Vzduch voněl jarem, příroda se probouzela a tepala do širokého okolí svou nově nabitou energii.