Pocit
Někdy mám pocit, jakobych Tě viděla odcházet
a já byla za Tvými zády, aniž bys o mě věděl.
Chtěla se za Tebou rozběhnout, ale nohy měla vokovech.
Chtěla na Tebe zavolat, ale zúst nevyšlo ani hlásku.
Kopie
Vánoční pozlátko zářící zkoše,
křičící po znovuobjevení.
Pozdě.
Bylo jsi použito, splnilo jsi svůj účel.
Bojím se
Bojím se utonout ve tvých myšlenkách
kradoucích se do tmy mé duše jako slabé světlo vprostřed beznaděje.
Bojím se odhalit se ti neoblečená vpřetvářku osobnosti,
vnějšího obrazu plujícímu světem bez starosti o lepší příští.
souznění duší
mlčky jsme seděli a duše rozmlouvaly
sdělit slovy nesdělitelné
těžko se opouští
však není východiska
Sama
Sama
Sama se oblékám, sama se svlékám,
tvé ruce nechtějí tak jako dřív
Co já vlastně čekám.
Ticho
Ticho
Bezbřehá touha po naplnění uvrhuje tvé oči do věčné temnoty,
ta krátká chvíle poblouznění ti dala víc než jen duší křehkou temné šlápoty,
a přece stále nenávidíš slova,
Ubrečený den
Ubrečený den,já brečím s ním, naše kapky synchronně dopadají na zem jak dva spásní andělé na tvář boží.
Motýl
Jak motýl probuzený zhlubokého spánku kukly, připadá mi svět,
tak vzácný a tak prudký, jako čistý jed.
Vracím se, utíkám a hledám kudy jen, kudy ses sem dostal ty.
Nedotknutelný, nepolapitelný, nedosažitelný, neproniknutelný,
Pár křehkých snítek vrby
Pár křehkých snítek vrby
polykám,
ten hořký odlesk doby
v sobě mám.
Příležitost
Příležitost
Život je boj,
ale já už nechci bojovat
0:0, plichta,
Útěk
Útěk
Sedím sama vpotemnělém vlaku,
tmavočerveném.
Mé myšlenky, jako koule střelného prachu,
Tak už se nestyď...
Tak už se nestyď…
Tvé oči se zabořily do mých
A já tu sedím a chce se mi smát.
Promiň, promiň, promiň, promiň,
Chci být sama...
Chci být sama…
Sama brouzdat ulicemi,
prázdnými.
Sama lkát svá přání knebi,
Je to tak...
Slova tě minou
a věci plynou
jak splašenej vlak.
Smutně se díváš
Slova
Někde někdo někoho osloví,
prý.
Nebo se zmíní jen slůvkem, co zabolí,
snad.
Byli jsme
Byli jsme…
…dva ztracení na poušti,
vyplněné pískem stesku,
jež naděje opouští,
Přelud
Přelud
Přišels, však já tě nezvala,
jsi jen přelud,
který živím odmala
Vzlétnout
Vzlétnout
Vzlétnout a udržet svá křídla vletu,
chtěls a opustit svou přízemnost,
když netušils, že vkaždém květu
Loutka
Loutka
Loutky na rozměrné scéně života,
hrajeme svá představení,
dokud nepřijde ta,
Bez nich
Bez nich
Tiše se proplétám, bloudím ulicemi,jak těžké je člověku žít mezi těmi,jež nemají ve snech cíl. Tiše křičí opilý ohně dým: „Jak těžké je člověku žít mezi lidmi. “
Hvězda vznáší se zmámena krásou,vplétajíc do vlasů kapky deště,její slova stejně jak má zlá jsou. Ozvěna hlasu však slzy nese ještě:„Jak marné je člověku kochat se spásou.
Sbohem
Sbohem
Život šel kolem mě,
já se ani neohlídla.
A dál bloudila ve tmě,
Opuštěný
Proč se skrýváš,
pohledem uhýbáš.
Ztrácíš poslední kapku naděje,
že někdo někde bloudí, je.
Lásko!
Lásko,
platím daň za své bezcitné chování.
Lásko,
proč není On ten, který mě zachrání.
Bydlím, bydlíš, bydlíme
Bydlím, bydlíš, bydlíme
Chystala jsem se opustit výtah, leč rychle jsem se zase ukryla v bezpečí jeho dvojitých dveří. Útočila na mě totiž prý kočka, ale o původu a druhu tohoto dravého zvířete by se dalo pochybovat. Jestli to byl příslušník, vlastně příslušnice rodu kočkovitých, tak se její matka musela na ulici zapomenout s tygrem. Jinak jsem si agresivní chování kočky nebyla schopna vysvětlit.
Třetí planeta -
Třetí planeta
Ingarská vláda dlouhou dobu velmi štědře dotovala programy, týkající se výzkumu mimoingarského života. Jako nejvhodnější objekt výzkumu se ukázala třetí planeta systému NVX 2605, která splňovala všechna kritéria pro vznik, udržení a další možný vývoj tvorů vykazujících život, se všemi jeho parametry, jak jej známe zIngaru.
Závěr ze zadávající studie Společnosti pro meziplanetární výzkum systému NVX 2605:
Dlouho se předpokládalo, že tento svět býval kdysi obydlen. Dokonce se spekulovalo o možné spojitosti této civilizace snaší.
Třetí planeta - Přistání
Přistání
Ten den se zdál být něčím zvláštní, poslední den první fáze. Ve všech mozcích na palubě kolovala spousta otázek. Za několik hodin mělo dojít k setkání civilizací dvou různých systémů, které o sobě dlouhou dobu nevěděly a žily spokojeně vedle sebe, aniž by jedna druhou sebeméně ovlivnila. Najednou měli začít žít ve společném prostoru.
Třetí planeta - Ona
seznam
Ona
Probudil se v nuzném příbytku. Na zemi udusaná hlína, stěny stlučené z čehosi hrubého, co mu nepřipomínalo nic, co znal z mateřské planety. U zakrytého ohniště jakási osoba něco připravovala. Tiše zasténal :"Pít.
Jsem
Jsem
Bojím se smrti, bojím se života,
bytí se vzdávám.
Přede mnou temnota,
Prázdnota
Prázdnota,
podivná a krásná protíná mou kůži,
beze svědků tančím v náruči lůzy.
A houpám se tiše jak kapka jarního deště
Ztracený
Ztracený
Krásná a bezradná,
krutá i proradná.
Plamen i červánek,
Kamna
Kamna Kamna
Po delší době se nám opět rozjasnilo, tak jsem se pustila do testování. Po vzoru starých kamnářů jsem protáhla komín a snažila se ho upevnit na rádoby montáž se stativem. Pocit vítězství, který v tuto chvíli totálně zaslepil můj zdravý úsudek se mi později stal téměř osudným. Kompletní sestavení mi oproti prvotním 134,5 minuty zabralo pouhopouhých 48,2 minuty + 30 minut na šroub, který měl větší průměr než díra, do které jsem ho přes jeho vůli chtěla vpravit.
Návrat
Místo
Brodil se rozmočenou loukou, na níž rostly jen vlhkomilné rostliny, jež mu neskýtaly tolik radosti. Najednou jeho pravá noha kdesi zmizela. Uvízla vztrouchnivělém kořenu stromu, aby se nechala omývat jiskřící vodou zpotůčku, do něhož co nevidět zapadne celý.
Hledal tohle místo už dlouho.
Místo
Místo
Brodil se rozmočenou loukou, na níž rostly jen vlhkomilné rostliny, jež mu neskýtaly tolik radosti. Najednou jeho pravá noha kdesi zmizela. Uvízla vztrouchnivělém kořenu stromu, aby se nechala omývat jiskřící vodou zpotůčku, do něhož co nevidět zapadne celý.
Hledal tohle místo už dlouho.
Dvě slova
Dvě slova
seznam
Křičet, vykřičet do celého světa
ta dvě slova,
Nevinnost
Nevinnost
Nevinnost, pohled zdáli,
oči zasněně jakoby plály,
hledajíc pevný bod vnejistotě,
Orel a holubice
Orel a holubice
Dětský pláč, dětský smích,
topí tvůj hlas ve starých šlépějích.
A překvapená holubice klove prst
Sněží
Sněží,
Ne, to jen bílé chmýří pampelišek
poletuje vzduchem
a ve své prostotě hledá,
Epidemie
Jeho otec do něho vkládal veškeré své naděje. Jediný syn, při jehož narození přišel o milovanou ženu. Elmara vychovávaly sestry.
Možná i proto, že otec nenacházel pro samé starosti sobchody pro syna volnou chvíli a vlastně i díky neomezené sesterské lásce, stal se zmalého Elmara rozmazlený chudinka, který jen očekával, co dostane místo aby se snažil o to sám přičinit.
déšť
Déšť
Slzy se derou do očí, běžte pryč vy nenadálí poslové utrpení,bez něhož touha touhou není. A řasy dál rozeznívají svou mokrou epizodus dlouhým koncem pochopení,bez něhož cit citem není. Nač se skrývat, hledat náhradu, nikde není, co tady nabízí se na zlatém podnosu pokušení. Hudba, zdálky rozeznívá smysly opájející se představou vítězství, velké výhry nad malostí vykoupené tolikou hořkostí.
Poutník
Poutník
Kolem tebe padá bílý sníh,
lidé jdou kolem, ty vidíš, co je vnich.
Skrývají bohatství nezničené,
Žijí mezi námi!?
Strach. Je s námi od počátku věků. Opodstatněná obava založená na předchozí bolestné zkušenosti. Ale i neodůvodnitelný strach z čehosi mimo náš rozměr.
Ženská a technika
Slečno, nespletla jste si fakultu.
…pravil profesor pošilhávaje na mě se škodolibým výrazem ve tváři a ješitným uspokojením, že zase vyhodil od zkoušky další rádoby elektrikářku. A jako lovec dorážející poslední ranou z milosti svou oběť, dodal : „Vy jste měla jít studovat archeologii. “
Tak takhle přibližně probíhá vyhození od zkoušky v ženském podání, nejenom, že vám profesor dokáže, že nic neumíte, dokonce si přihřeje svou polívčičku, s tím, že sem nepatříte.