To není fér
Dopouštím se nového a nového násilí
na lidském pábení chval a žalozpěvů,
když chroustova křidélka ohmatávám jepičím tykadlem.
Láska vyrvala mi s kořeny i půdu pod nohama
Ranní čaj
Ranní čaj na náměstí
chvíli se mi poštěstí,
venku deštík mrholí,
auta světly hlaholí.
Liánami moře v hlavě noci mi šumí příboj
Liánami moře v hlavě noci mi šumí příboj,
pracuje k dobytí pláže.
Vlna za vlnou objevuje tvůj obraz,
už nemá srdce dětství, zbrocený potem,
Ponocného kurýr
Hodněplutra nakláněla
k sobě skůtra,
velmi zhurta
mocně zhůry
Zvrácená hrouda pěsti země
Zvrácená hrouda pěsti země
protnula v rychlosti krajinu zmatkem,
soulový odvar přináší něco ze mě:
krvavou směs odnoží z věznice smotkem.
V dynamickém zášlehu velkého třesku
V dynamickém zášlehu
velkého třesku
na počátku vesmíru,
v souboji srdce a ducha,
Muzeum dětí
prý to není jedna, ale čtyři svíce.
Čtyři svíce dělají nebe, světla všude kolem nás,
hvězdy nad námi, hvězdy pod námi, před námi i za námi.
Jinak jen tma a úzký chodník vedoucí v kruhu,
Vláček
Každé ráno po kolejích
přijíždí k nám vláček.
Moje ze všech nejmilejší
říká:“Má to háček. “
Evropa do skoku
Evropa – to kopa
nápadů západů
a taky východů,
vojenských závodů.
Suverénní suvenýr
Suverénní suvenýr,
zabedněný bukanýr,
nebezpečný Krutihlav,
agresivní Pravoslav.
Protkáni haluzemi úvěrů
Protkáni haluzemi úvěrů
prostopášně chrastíme karkulkami
rudými od studu.
Jak býk v agónii arény
Tvoje hudba zní v mých uších
Tvoje hudba zní v mých uších
já cítím zákon návratu
archetypálního vděku
lidské mužnosti
Věřím ti
Řekl jsem, že ti věřím,
a ty´s mi řekla, že mi věříš
a čas začal proudit napříč,
prostor se zlomil
Není
Není lásky bez bolesti,
není radost bez žalosti,
není moudrost bez učení,
není touhy bez loučení.
Je to blbý
Když sluníčko nesvítí
a když nekvete kvítí
a když pšenka neroste
a když nepřijdou hosté,
Giordano z Brna
Giordano z Brna
Pendolinem do Wroclavi
nikdy neodjel,
protože točí se, točí,
Zítra je zase den
Lano utkané z nejjemnějšího wolframového vlákna žárovek,
na kterém visí celý náš svět plný rozporů,
v prostoru, kam chodili jsme za školu,
jen chvěje se a modlí, aby jej nevzňal
Břečťan mého sentimentu
Břečťan mého sentimentu
klopí oči rozpaky ranní mlhy,
kde otáčí se vstříc beznaději
a vítá skromnost jako krev chudoby.
Nikdo neumí kouřit tak krásně jako Jane Fondová
Nikdo nedokáže kouřit tak náramně
jako Jane Fondová, úplně fatálně,
ta když si potáhne – skoro nenápadně,
jeden by řek´, že vypadá nádherně,
Smutek
Smutek je poezií chráněné území,
kde hájeni jsou žal a stesk,
kam nesmí úspěch ani úsvit hvězd,
kde déšť je pláč a splín je stín,
My bloudili jsme jarem
My bloudili jsme jarem,
léto pak vzali šmahem,
to jeseň listí čistí
zima to mrazem jistí.
Žlutý jak pampeliška
Žlutý jako pampeliška,
fialový jako jetel,
bílý jako žebříček,
zelený jako tráva,
Někdy mám dojem
Někdy mám dojem,
že věci kolem se dějí
kvůli mně.
To je úžasné, zavazující
Cestičkou veselou
Cestičkou veselou
kráčel jsem za tebou.
Kam že mne, holahou,
stopy tvé dovedou.
Citová rozcestí
Citová rozcestí vzdálených předměstí
k cíli se proklestí, nedbaje předzvěstí.
To aby zůstalo půl chleba na stole,
s vodou a se solí, když se jde do polí.
Citová rozcestí
Citová rozcestí vzdálených předměstí
k cíli se proklestí, nedbaje předzvěstí.
To aby zůstalo půl chleba na stole,
s vodou a se solí, když se jde do polí.
Kavárenská
V kavárně Za rohem
rovný stůl, rovná zem,
až se mi zatočí
hlava z těch „paralel. “
Zívání
Zívání za vraty
s malými koťaty,
u mámy u táty -
čisté je podstaty.
Koníčku, koníku
Koníčku, koníku,
kam dáš svou hlavinku,
až já se pobiju
s bandou, ó, chasníků.
V Jindřišské věži nahoře
V Jindřišské věži
nahoře sněží,
kdo tomu věří,
do schodů běží.
Tón v tónu
Tón v tónu je něžný sentiment,
malebný jako živý ornament
pod kamenem jemným jak kment,
čisté k čistému dá sediment:
Předčasné návraty
Předčasné návraty
šlapou si na paty
z práce do roboty
máváme v ústrety.
Nikdo mě nezabil
Nikdo mě nepobodal
v tramvaji na sedadle,
ó, jak krásné žít dál,
i když jak v dramatu na divadle.
Metrem jede jaro
Metrem jede jaro,
za uchem cigáro.
Metrem jede kámo,
žádné velké drámo.
Zelená travička
Nepíše se o ní v novinách,
dokonce ani v románech,
jakoby nebyla v dějinách,
tím, co nám vpravdě dává dech.
Život je svině
V zimě, když sněhu padá málo nebo dost,
což je ti po radost nebo máš zlost,
říkám si tak nějak rutinně:
pamatuj, hochu, že "život je svině",
Kdyby se m někdo zeptal, co si to tam píšeš?
Kdyby se mě „kdosi“,
ne snad, že by „kde kdo“,
ale prostě „někdo“,
zeptal:“Kdo jsi, brachu.
Návraty za vraty
Návraty za vraty
Nebyl jsem doma už hezkou řádku dnů.
Děkuju ti, že jsi za mě zalévala
naši křehkou zahradu snů.
Nebyl jsem doma už hezkou řádku let.
Moje slavné nesmysly
Ono se řekne: vymysli
užitečné rozmysly -
ne však žádné dvojsmysly –
to je fuška – nemysli.
Praha ha-ha
Tak tohle, prosím, haha
je hlavní město Praha.
Každá tvoje snaha
dnes cení se, má drahá.
Borová klnutí
Borová klnutí
do smrkových perutí,
lipové vůně ctnost,
březové tůně host.
Pásek
Na zeleném, na kmínku,
visí pásek na třmínku,
Vesele se pohupuje
a písničku prozpěvuje.
Listí se choulilo na dlažbě
Listí se choulilo na dlažbě
javorového ticha,
bázlivě
a přece plno očekávání,
Všelijaké okolnosti
Všelijaké okolnosti
my naděje i víry prosti
zůstáváme nevidomí,
na veřejnosti i v soukromí.
Falešný netopýr
Falešný netopýr:
Takovej pocit
přichází pomalu,
bojí se o vlastní
Čekání
Čekání na pivo,
když je tak deštivo,
když je tak tíživo,
splínu portfolio.
Podívej se na tu linku
Podívej se na tu linku
kolem očí, můj božínku.
Podívej se na tu krásu
plavých vlasů všem k úžasu.
Existuje tajemno
Existuje tajemno,
které může každý člověk nahlédnout,
má více rozměrů, než jsme zvyklí,
tak tomu málokdo porozumí,
Hudba každodenního chleba
Nosím v hlavě několik melodií,
které se mi čas od času vybavují,
v neočekávaném,
většinou ovšem příjemném
Pokorou
Pokorou
váží se slova,
jen s pokorou zkoušej to znova.
Skromností charakter se čistí.
Zahrado
Zahrado snů,
dějiště příběhů,
počátku romancí
přišlých sem za prací.
Krásně´s mi, má milá, popletla hlavu
Krásně´s mi, má milá, popletla hlavu,
s tebou bych šel snad i na vlastní popravu.
Krásně´s mi, má milá, popletla srdce,
s tebou bych bez jídla šel i v dál, za kopce.
Pokorné doznání koloběhu beznaděje
Škrtám všechna zbytečná slova, co jsem kdy napsal
a píšu nová zbytečná slova, znova a znova a znova,
abych se naplnil, úkol svůj splnil, lidství své dovršil a zjistil,
co zmršil jsem a co nezmršil.
Prší a sklo hladí mlčky potůčky bublinek
Prší a sklo hladí mlčky potůčky bublinek
stékajících v teplém podvečeru.
Na čele vráska se zkrabatěla do úsměvu
a jarní se na časy.
Útěky a návraty
Útěky a návraty
bezděky za vraty.
Ztráty a nálezy,
nebyla a je březí.
Kočka leze dírou II.
Kočka leze dírou,
pes oknem,
nebude-li válka,
nechcípnem.
Ach synku, synku
Ach synku, synku, co ti brání,
ach synku, synku, co ti brání,
pobírat dávky sociální,
pobírat dávky sociální.
Prší, prší
Prší, prší, jen se leje,
kam v té slotě pojedeme,
déšť je silně kyselý,
počkáme do úterý.
Teče, ropa, teč
Teče, ropa, teče
z plání ruských k nám,
přítok dobře hlídá
ukrajinský kmán.
Vláda padla
Vláda padla, vláda padla,
kdopak nám ji postaví,
senát není kompetentní
parlament to neumí.
Ovčáci, somráci
Ovčáci, somráci,
vy jste naši whisky,
skotsky nebo irsky
vykásli.
Kudy, kudy, kudy cestička
Kudy, kudy, kudy cestička
českého človíčka,
kdy, kudy, kudy cestička
moje, tvoje.
Hop hej
Hop hej, kulináři, kulináři jedou.
Hop hej, dobré jídlo, dobré jídlo vezou.
Koření a sůl dávají na stůl.
Hop hej, kulináři, kulináři jedou.
Já na úřad nepojedu
Já na úřad nepojedu,
já na úřad nepůjdu.
Kdyby na mě berní přišel,
on by mě vzal podporu.
Ententýky
Ententýky, potají,
anděl letí tramvají,
v klobouku a obutý,
vůbec není mrzutý.
Čekárna na lásku I.
V čekárně na lásku
se milý oblázku
potkávaj´ chlapci,
co hledaj´ svou krásku.
Čekárna na lásku II.
V čekárně na lásku
mám jednu otázku
jež visí na vlásku
nočního biásku.
Nejsem doma
Nejsem doma,
nesedím v prázdném pokoji,
v prázdném křesle,
a nepopíjím vlažné kakao,
Prostorem lahodně se vlní
Prostorem lahodně se vlní tvoje krása,
jdeš jen tak pro radost listí, větru a ptáků.
Vzpomínka šťastné chvíle o překot srdce drásá,
já vidím tě pravdivou a nahou v poli máků.
Poetika duše
tónika duše, poetika těla,
vůbec nezní hluše, zvoní tak, jak chtěla,
Poetika nesmělého studu, poetika hrdá, smělá,
na koníku kluše víla rozechvělá.
Radost je bolest
Radost je bolest,
naděj je zmar,
víra jsou myšlenky,
když najdou tvar.
Krásná: na zabití
Byla tak hezká
až to hezký nebylo,
byla tak milá,
že to nemilé bylo.
Náš život balíme do slov
Všechny naše příběhy,
všechny naše postřehy,
všechny naše zážitky,
konání i pohnutky,
Malovaný kvítek
Malovaný kvítek,
keramický střípek,
patrony odlitek,
prachu z nebe zbytek.
Ztracený tanec
Svět už je dávno rozdělen na parcely.
Musica Viva Da Capo jsme brečeli,
fancouzské víno mi doneste do cely,
až mě zas přijdete navštívit, Marcelli.
Nikdo mě nezabil
Nikdo mě nepobodal
v tramvaji na sedadle,
ó, jak krásné žít dál,
i když jak v dramatu na divadle.
Písně, písně hvězd - 2.část (Spirála hudby v čase a prostoru)
„Když náš táta hrál“
Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí,
scházeli se farmáři tam u nás v přízemí,
mezi nima můj táta u piva sedával
Písně, písně hvězd - 1. část (Spirála hudby v čase a prostoru)
PÍSNĚ
písně hvězd
Spirála
hudby
Písně, písně hvězd - Spirála hudby v čase a prostoru
PÍSNĚ
písně hvězd
Spirála
hudby
Vyřiďte Radůze
Radůza
mysteriozní tepání ženské duše vesmírem je opásáno nepochopitelným citem,
pro který má lidstvo nedokonalý pojem lááskáá,
je to „e-motion“ pictures extatického míru,
Čůrání (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Čůrání do písku
je malý rorýsku
nejsladší zábava
bohatých kotýsků.
Nepojmenované téma (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Nejlepší báseň, co kdy kdo napsal,
na tohle téma, o němž se mlčí,
že chybí mu jméno, neb jméno je ničí
a nemá svůj stín, byť na slunci trčí.
Rozkotlaná kůra (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Rozkotlaná kůra letitého dubu
dává snít starodávnou vůni hořkého listí,
co zetlelo dřív na prach hvězdného druhu
a teď vánkem se po dešti májovém čistí.
Nekrolog u snídaně
Nekrolog u snídaně
Nekrolog u snídaně:
náš život platí daně,
z účtů, co ztratili jsme
Krouživým pohybem
Krouživým pohybem
světem se potácí,
zítra už nebudem´,
jistotu rozvrací.
Trojiční princip
Šel jsem kolem polního lůžka druhého světového míru
a pocítil touhu po válečné vřavě čpící krví, potem a špínou,
po nesmyslných obětech za budoucí i minulé hříchy,
po míru vykoupeném životy nevinných,
Primární princip
Šel jsem kolem postele,
a chtěl jsem si lehnout,
šel jsem kolem kostela
a chtěl jsem se pomodlit,
Duální princip
Šel jsem kolem kolébky
a chtěl se mi být starcem
i dítětem zároveň.
Šel jsem kolem koncertního sálu
Co pořád ti Amíci?
Co pořád ti Amíci
maj´s tou svojí tradicí.
Jak jim někdo umře,
hned brečej jak alíci.
Celetná 28. března, 2014
20 dní po happeningu PAMATUJ.
na oběti největší hromadné vraždy vdějinách Čech a Slovenska.
Už žádný popel tady nelétá,
jen ruch lidí, co jsou unaveni nakupováním suvenýrů
Když nastane situace, že je někdo z blízkých je ve štrapáci
Když mám takový normální den,
kdy necítím se pomaten,
to věru já užívám si života,
jak ve mně proudí, klokotá.
Jedna paní
Jedna paní měla orgasmus
z reklamy na Coca-Colu,
kterou sledovalo devadesát devět
ze sta napomádovaných volů.
Píšu nokturno po douškách
Píšu nokturno po douškách,
hladím hrníčky na ouškách,
malý stoleček v kavárně
hostí mé nálady komorně.
Špetka soli
Špetka soli dělá hodně,
také koření, když voleno je vhodně,
umí zázraky, to jistě říct lze shodně,
ať podáváme u stolu nebo u ohně,
Sami sobě žalářníky
Umolousaní,
možná i trochu pomalí v chápání
některých
sociálních skutečností, například:
Můj stůl, tvůj dům, tvůj dům, můj trůn
Můj pevný je na nohách dubový stůl
pevný je
na nohách
dubový
Česká to píseň
Bondy Egone milý
zdalipak slyšíš mě chvíli,
rád bych řek´, jak my živí
jak jsme se příšerně mýlili.
Zemí jede vlak
Zemí jede vlak
přesně, akorát,
jede v hbitýh intervalech,
až jsem se té přesnosti lek´.
Hospůdka u parku
Na kraji Kyjeva malá je hospůdka,
kdysi tam přijela neznámá osůbka,
lázeňský sympaťák, typický letní host,
přijel sem jenom tak, čistě jen pro radost.
Na autobusové zastávce
Na autobusové zastávce stojí pán a čeká
na autobus, který pojede až pozítří.
Nemá kam jít a ani nechce,
protože ví, že musí jet právě tím autobusem,
Praha hl.n. (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Hlavní nádraží
hlavního města
hlavní republiky
Střední Evropy
Skoro pravda
Skoro krásná dívka
se téměř usmála
na skoro úspěšného
nic netušícího mladíka,
Odpadky
Starý lístek do kina
použitá jízdenka na tramvaj,
náhradní knoflík,
nefungující miniaturní propisovačka
Holofaust mlčí
Holofaust mlčí,
v duchu vidí vzdalující se světla odjíždějícího vlaku.
Jsme ve století atomu, vysokých rychlostí a telegrafu,
ve století nobelových cen a slavných kabaretních hvězd,
Za totáče my čítali jsme mezi řádky
Za totáče my čítali jsme mezi řádky,
byl to náš způsob úniku z přetvářky do pohádky,
v realitě ubíjené komunistickými svátky
my zvykli jsme si trpně hrát i tyhle hrátky.
Rozpustilé básničky
Rozpustilé básničky
stejně chtivé jako živé,
dobrácky i cynicky,
logicky i nelogicky,
Happy Death
Rodokaps života píšeme svým každodenním lámáním chleba,
kávou za pět minut sedm,
dozorem na chodbách
naší základní školy
Samba Pa Ti
Samba Pa Ti od Carlose Santany,
to fakt je trhák, to musím si pustit
minimálně jednou za rok a půl,
když mám tu správně blbou náladu,
Báječný rytmus našeho souznění
Báječný rytmus našeho souznění
vyvažujeme občas sólem stakatovým,
neb nelze pokaždé držet basu
a není možné hrát pokaždé prim.
Kočička mňouká na rošťáka
Kočička mňouká na rošťáka,
rošťák se kouká, kdože to mňouká,
kdože si troufá, pod vousy brouká,
kdože mu vkrádá do hlavy brouka.
Kočka leze dírou
Kočka leze dírou
pes skáče,
kdo nemaká, nemá koláče.
A když makáš, musíš
Pec nám spadla
Pec nám spadla, Pec nám spadla,
kdopak nám ji opraví,
servis nemá otevřeno
v neděli a v popndělí.
Ej lásko, lásko
Ej lásko, lásko,
ty nejsi stálá,
jako politik
mezi volbama.
Vlnou brčálového sedmiklece
Vlnou brčálového sedmiklece
a vonných rozmarýnů mnou prolínáš.
Na kolena nebes, mraků a hvězd
a jinotajů zpomaleným pádem já klekám
Dobrá nálada
Dobrá nálada
jako za mlada,
to se počítá,
násobí, sčítá.
Sněhová vločka mého života
Sněhová vločka mého života
letí chladivou krajinou vysočiny,
takže se nemusí bát,
že by ve své jedinečnosti roztála.
Jinovatka na trávě
Jinovatka na trávě,
tvář středověkého pážete
s opotřebovanými brýlemi,
když staneš takhle jednou ráno u potoka,
Kam poděly se Pokémoni
Kam poděly se, k ďasu,
všichni Pokémoni času,
ty dysneyovské kýče
a Playboy, Hustler chtíče.
Mezi snem a bděním
Mezi snem a bděním,
mezi telepatií a čtením,
mezi touhou a chtěním,
mezi láskou nevinnou a ctěním.
Obhajoba průvodčích
Nevím, pokolikáté už projíždím po této trase,
automat ženským hlasem ubezpečuje cestující,
že jedou správným směrem se správnou společností,
průvodčí po cestujících chce platnou jízdenku
My honili jsme čas
My honili jsme čas
a ten pak dostal nás,
v atomovým věku
my oddali se spěchu.
Tanec smrti
Tančíme jak každý umí, každý sám,
každý jinak, nikým nepoznán,
temný a záhadný soudu žár,
smrt jako úděl, smrt jako dar.
Úsměv ženy
Úsměv ženy nespočívá v tom,
že se žena usměje,
ale že je zářící bytostí,
do které jsi připraven se zamilovat.
Plachost
Mám vás rád,, Elvíro,
řekl kontrapunktista,
a Elvíra se tak jemně,
přirozeně a s lehkostí usmála
Ztracený svět plný tázajících se očí
Ztracený svět plný tázajících se očí,
nevyhaslých sopek a opravdových pannen,
nevinná sekunda před stvořením všeho
a nasládlá chuť třešňového džusu z letošní sklizně.
Kapča není Gabča
Kapča není Gabča
a dupa není zupa -
to dnes chápe každá
i hudební grupa.
Na hĺbokom Dunaji
Na hĺbokom Dunaji,
tam sú všici prisvoji,
tam sú všici pospolu,
len při jednom Gospodu.
Hodiny tvého života
Tikají
malebně, jako když vrní kočka
Bijí
hrozivě jako atomový orloj od Pink Floyd
Sto dnů
Sto dnů
pracovních, obyčejných, svátečních,
normálních i zvláštních, krásných i špatných.
Sto lidí
Zabředlí v hovoru duší
Zabředlí v hovoru duší,
spojeni mlčením
na téma inverzní nicoty
procitají zášlehem oka
Shodneme se na tom určitě
Shodneme se na tom,
že rohlík snědí mravenci,
jak nebezpeční jsou běženci,
že nejlépe rozumí si sourozenci.
Úplně nesmyslná lavička
Úplně nesmyslná lavička
popsaná nečitelnými kódy milostných vzkazů
mezi činžáky na Praze 10.
Ne, víc vám už neprozradím.
Opojné vlasy dívky
Nořit se do vlasů dívky,
do dívčích vlasů se nořit,
do její vůně, pohybů a slov,
do jejího pohledu
Nacistická epopej
Kde je schována ta vševládenoucí
krvechtivá pompézní exhibice záhuby
tvářící se jako zachránce pokroku,
rozvoje technokracie a původce bezchybného úsudku,
Tydlibrky čuli brk
Tydlibrky čuli brk,
Surabája hulifrk,
Mórmeláda kádlibo,
Nónestrádá zálibó.
Když je něco totální
Když je něco totální,
pak to není normální,
ale je to fatální,
mnohdy však ne morální,
Rozkotlaná kůra
Rozkotlaná kůra letitého dubu
dává snít starodávnou vůni hořkého listí,
co zetlelo dřív na prach hvězdného druhu
a teď vánkem se po dešti májovém čistí.
Nepojmenované téma
Nejlepší báseň, co kdy kdo napsal,
na tohle téma, o němž se mlčí,
že chybí mu jméno, neb jméno je ničí
a nemá svůj stín, byť na slunci trčí.
Ruce
Zkourmoucené ruce pašijových úrazů
za děti revoluce hříchů a zákazů
brodí se sveřepě od srázu ke srázu:
v noci spí ve sklepě, přes den jsou na mrazu.
Není to ono
Nějak není to ono,
řekla Yoko Ono.
Ztratili jsme prince,
řekl Derek Prince.
Poezie těla, ducha a času (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Poezie těla,
poezie skvělá,
poezie bolu, touhy, rozkoše,
poezie boje, výhry, prohry, pádu,
Naděje neumírá
Naděje neumírá nikdy,
ani nakonec,
je předávána jako štafeta těm,
kterým hoří anebo alespoň plápolá uvnitř trvalou vizí
Století nenávisti
Století nenáviti
technické progrese,
vůbec si nejsme jisti,
zda my vpřed hneme se.
Vznešené proudy barokní hudby
Vznešené proudy barokní hudby
vlévají mízu v kořeny sudby.
Patina věků dere se vzhůru,
kde andělé pějí kol Božího trůnu.
Teď je ta chvíle
Bez peněz na útratu,
Bez látky na záplatu
Bez chtíče na hříchy mládí
Zcela zdeptán zradou hadí:
Cigarety půl
Lid miluje své vůdce,
silná slova a tajemné symboly.
Lid miluje své svůdce,
sladké lži, co slíbí ti cokoli.
Blankyt nebes
Blankyt nebes, pánů Pán,
ťal živý osud, jitra žár,
jak sněhobílý prapor vlál
a z našich srdcí břímě sňal.
Východisko z bezvýchodna
Přilož pero k papíru
a piš absurdní básně,
co ti sedí na míru
a světu čistí dásně.
Toulání a zouvání
Toulám se, toulám,
do světa volám,
kde jsi, má lásko,
mého žití sázko.
Zácpy
Při vjezdu do Prahy
nedbaje ostrahy
lehce nadskakuješ
s auty v zácpě pluješ.
Zradili Bruta
Pekelnyj čort,
hoj, vem to mord,
zradili Bruta -
je to na tuta.
Na hraně
Na čepeli nože
život balancuje,
na ostří žiletky
tanec bludný pluje.
Osm taktů ticha
Osm taktů ticha,
pak čtyři věty Brahmse,
Schütze, Mozarta a samozřejmě -
jedinečného Bacha
Neořeme nebe
Neořeme nebe,
nebe rodí nás,
v parabole spektra
drží zlatý pás.
Volali vojáci
Volali mládenci,
volali do dálky,
že už víc nepůjdou
bojovat do války.
Čůrání
Čůrání do písku
je malý rorýsku
nejsladší zábava
bohatých kotýsků.