Písmák Paměti Mořice z Kurastu - poté co padl Diablo...
Byl v místnosti sám a temnotu rušila jen svíce jejíž třepotavé světlo osvětlovalo muže, který pilně škrábal na pergamen perem. Jeho tvář byla soustředěna a psal rychle a bez zaváhání. Škrábání pera a jeho dech, to bylo to co rušilo ticho, stejně jako svíce rušila temnotu. Lehké ťuknutí pera o sklo, když muž namočil špičku do kalamáře příliš prudce.
Svatební cesta posledního Reyna
Je to malinko upravená verze Hry o trůny která se odehrává chvíli před invazí Daenerys:)
Svatební cesta
„Kde je ten zasranec. “ to bylo první, co lord Morgan Reyne uslyšel. Hlas byl hrubý a plný vzteku. Morgan neotevíral oči, bylo mu příšerně zle a vlastně nevěděl, co se děje.
Pracovní cesta
Povídka ze světa Nočních Hlídek
Brno. Tajemné město uprostřed Evropy. Během posledních desítek let se tu odehrálo tolik událostí a nebezpečenství, že Světlí s Temnými vychází… většinou dobře.
Šéf Noční hlídky města Brna, Blahoslav Grunda se podíval ze své židle na Notora, jednoho ze svých operativců.
Prokletej job 2
Druhá zkouška…
Vlastně jsem ještě ani nenapsal kdo jsem že. Tak dobrá. Jmenuji se Joe Travis a to jméno se mě líbí. Ještě před třemi měsíci jsem byl jen mladý tulák vsedle, stejně jako tolik dalších.
Prokletej job
Když člověk nemá v kapse ani celej dolar, je vděčnej za každou práci kterou náhodou dostane. A tak, když jsem dojel na svým vyčerpaným šedákovi do městečka Dawson creek, byl jsem na tom bídně. V tom kraji jsem byl už dva dny a hledal práci. Jenže znáte to, rančeři mají jezdců dost a další neuživí, farmáři na pomocníky nemají peníze a navíc… upřímně, nesnáším práci která nejde udělat ze sedla.
Posthrdinové
Vnější město bylo jako vždy. Rozbořené baráky, trosky a suť. Popraskané zbytky asfaltu. Prorezlé vraky aut a všeho jiného co se nezužitkovalo na Zeď, která chránila Vnitřní město bývalého Dallasu.
Mizernej vejlet
Jeseníky jsem měl vždycky rád. Hlavně takový ty nenáročný trasy zŠeráku na Keprník a tak. ZVozky býval prímovej rozhled a pak další cesta kČervenohorskýmu sedlu.
Ale dnes to žádná pohoda nebyla.
Kluci ze Šimic
Nad Brnem se snášela všudypřítomná mlha smíchaná spořádnou porcí smogu. Bylo teprve brzké poledne, ale zdálo se, že se stmívá.
Dupárna vokrajové části Brna, v Šimicích, byla téměř prázdná. Rozlehlá hospoda, jedna znejvětších mimo Centrum.
Výjezd
Starý chlapy říkají, že být policajt, byla před rokama výborná práce. To po nich maximálně tak střílel zlodějíček kterej zpanikařil a ne profesionální střelec. Řešili se prý menší krádeže, občas vloupačka a ne ozbrojená přepadení konvoje. Sem tam i nějaký znásilnění (což prý stejně bylo tak pade na pade) a jednou do roka nějaká ta vražda (beztak pomsta za to znásilnění).
KnajpGate - Probuzeni z míru
2 – probuzení z míru… Nuda na hlídce byla ubíjející. Pár maníků sedělo v nevelké místnosti a hráli kartičky VeTesy. Obrázky upírů, jejich dovedností, spousta červených kamínků a dalších drobností se válela na černém, mnoha pivy pobrindaném, stole. Hráli asi stopadesátou osmou hru.
KnajpGate
Brno, střed města rok 1905 Tlustý hostinský Mareš si otřel z čela pot a prach. Dole ve sklepě byl těžký, vydýchaný vzduch. Dva pomocníci, co si najal, se oháněli kladivy a špičáky za slabého světla svíčky v Marešově ruce. Někde tady musela být další místnost, zazděná dlouhá desetiletí.
Tisíc dřevařů v Americe
Tisíc dřevařů vAmerice, aneb jak amíkům skopat řitě
Když někdo získá obrovské množství peněz, může se považovat za šťastlivce. Získá li někdo spoustu peněz a musí je povinně utratit do určité doby, považuje se za smolaře. Mít 30000000 eur a muset je do několika měsíců utratit tak, aby znich nic nezůstalo, se může ukázat problém. Samozřejmě, jde vsadit na Kazachstán, že vledním hokeji porazí Rusko 8:0 ale to není ono.
Zatracenej den
Zatracenej den Vlastně jsem ještě ani nenapsal kdo jsem že. Tak dobrá. Jmenuji se Joe Travis a to jméno se mi líbí. Ještě před třemi měsíci jsem byl jen mladý tulák v sedle, stejně jako tolik dalších.
Vlčí lid
Vysoké štíty hor pokryté sněhem. Hluboké hvozdy táhnoucí se od svahů, přes kopce až k obrovskému jezeru. Skučení blizardů během krutých zim, sněhové bouře pokrývající vše bílou pokrývkou. Nic než vytí vlků nad zasněženými hvozdy a zoufalý nářek lovené zvěře nezaznívalo v dlouhých zimních měsících.
Cimbarnskej příběh
Druid Lómin seděl na hradbě hradu Cimburk a užíval si podzimního slunce, které vysílalo své poslední teplé paprsky dolů na město. Druidovy přivřené oči pozorovaly věž, ve které už dvě hodiny seděl téměř celý druidský Kruh na poradě s císařem a ostatními, kteří tady něco znamenali. Ještě před dvěma lety Lómina trochu štvalo, že on je z porad s císařem vynecháván, ale teď tomu byl rád.
Z města i z nádvoří doléhaly hlasy, zvuky jedoucích vozů po dláždění, klapání koňských kopyt a řinčení železa.
Pomsta mrtvých I
Velký Vont, vládce Orčího Kaganátu pohlížel na lidi před sebou. On seděl na zdobeném trůnu z lidských kostí a zlata a oni stáli dole pod ním. Ork se ušklíbl a ukázal své přečnívající tesáky. Nazelenalý obličej ukazoval směsici spokojenosti a krutosti.
Zkouška
Když člověk nemá v kapse ani celej dolar, je vděčnej za každou práci kterou náhodou dostane. A tak, když jsem dojel na svým vyčerpaným šedákovy do městečka Dawson creek, byl jsem na tom bídně. V tom kraji jsem byl už dva dny a hledal práci. Jenže znáte to, rančeři mají jezdců dost a další neuživí, farmáři na pomocníky nemají peníze a navíc… upřímě, nesnáším práci která nejde udělat ze sedla.
Jít za svým cílem...
Lovecké dobrodružství, aneb jít za svým cílemVrchní lovčí Cimburského cechu lovců založil další šíp a na krátkou vzdálenost složil orka s černě pomalovaným obličejem. Lesem se ozývalo zvířecké vrčení orků, svistot šípů, řinčení čepelí výkřiky lidí. Lovci padli do pasti a na padesát orků na ně zaútočilo ze skrytu lesa. Bořivoj nevěděl, jak přelstili jeho zvědy, ale to zjistí až potom.
Setkání
Říkal si Kostěj. Seděl na hřbetu mohutného vraníka který odfrkoval únavou. Nyní kůň stál a jezdec pozoroval nevelkou stavbu s vývěsním štítem, který hlásil, že to je nálevna u Dubu. „Co tady dělá hospoda.
Apoštol
Co se ze světem stalo nevím. Můžu si to jen domýšlet. Vlastně, lidé si domýšlí spousty věcí. Třeba to, jak dlouho už existuje lidská civilizace, nebo co bylo před sto pěti lety.
Pomsta pro město
Bouřka. Vítr venku vanul děsivou silou až ohýbal stromy. Skučení větru, praskání větví. Hospoda vpohraniční vesnici byla plná lidí, tepla a pachu jídel a alkoholu.
Smečka
Kráčeli jsme po matce Zemi dlouhá staletí. My, její ochránci, bojovníci. Každý z nás byli jiný, ale přesto jsme byli určitým způsobem spojení. Spojovala nás naše víra a tajemství.
Zrod mága
Elisa zvesnice Dokora ve stínu Adeských hor stála na rozbahněné návsi a zírala do husté mlhy. Padala tma a po jejím obličeji stékali kapky vody. Zdáli se neslo houkání sov a jiné zvuky které vydávali snad démoni. Bála se a rychle se vydala ke své chatrči, kde žila sama.
Jestřáb a hrdina
Kočár jedoucí kměstu Dorslov byl tažen šestispřežením bílých koní a chráněn skupinou osmi vojáků vkyrysech se znakem poštolky. Sališa, dcera vévody Medrowskiho pohlížela znuděným zrakem zokna a její ruka si líně pohrávala se stříbrným náhrdelníkem. Dnes měla mít narozeniny a současně ji měl otec představit Plaskovy Kurkonovovy, jejímu nastávajícímu manželovy. Její bohatá představivost jí ukazovala silného, světlovlasého mládence sjasným úsměvem.
Co je to spravedlnost?
Velký, do pasu nahý muž narazil zády do mříží ohraničující improvizovaný ring. Odrazil se, těsně unikl seku šavlí a kotoulem unikl šermíři zdosahu. Horko vzaplivaném skladu bylo ubíjející, stejně jako hluk a zápach. Shade pohodil hlavou aby setřásl pot zčela, přitom ani na vteřinu nespustil zrak ze svého protivníka.
Temný jezdec
Tma. Stromy připomínaly duchy zdávných dob, jak se jejich kmeny vynořovaly těsně před běžícím mužem. Ani větvička nezapraskala pod nohama tohoto zálesáka který si říkal Durky. Ale přesto jej objevili.
Temnota nad městem
Temnota v Tollu
Přístavní město Toll se krčilo mezi Hellingen, které někteří nazývali – Pekelné císařství a Teranem – zemí válečného krále.
Toll byl městský stát, využívajíce toho, že je jeden zmála přístavů na Pustém pobřeží, jinak by bylo srovnáno se zemí. Nízké kamenné budovy, přitisknuté ksobě tak, jako by se podpírali, jejich terasy a střechy přesahující nad sevřené, těsné špinavé ulice. Řeka Jirou, protékající městem byla nyní napůl vyschlá, vmokřině která po ní zbyla, žili miliony komárů a podobných tvorečků neuvěřitelně znepříjemňující život všem okolo řeky.
Pomsta z bažin
Pomsta z bažin
Ojeský močál se vynořil vmlze před uprchlíkem. Zelená páchnoucí voda, uschlé stromy, prohnilé kmeny ležící ve vodě, keře a hejna hmyzu tvořily smrtící past.
Udro Reed vběhl do bažiny a okamžitě zapadl do vody až po pás. Zoufale se ohlédl zpět do mlhy, odkud slyšel hlasy lidí a řinčení zbrojí.