Písmák Lán
Kdybys tak přišla za mnou
na ten širý lán, kde stojím
a ve mně podzim ač venku
kvetou na stromech pupeny
...
Už jsem zapomněl jaké to je
cítit něco nepojmenovatelného
na konci jara.
Co snídaly mraky
Řekni, drahá, jsem tak starý
že se mé tělo krutě mstí.
chce vysmeknout se zobjetí
své duše prý věčné
Jedna noc, která dosud neskončila
Vpokoji kouřem popáleném
nebo to byl hospodský sál.
Rozlité víno stéká jako slzy
Opilý ten, kdo stebou spal
Rukama mrtvol
Rukama Mrtvol
Rukama mrtvol cítím
uvadlé květy
vzamčené zahradě kvést
Jestli mám začít zase psát
Jestli mám začít zase psát
neboť Bůh mých volání teď nedoslýchá
chtěl bych vidět slunce usínat.
Pastevec, co v nejchladnějších ránech
Noci ve městě
Červené mraky
a někde za městem už prý svítá
rumový upíři znoci zahání draky
Rozpustilé siluety
Přítel kaligraf
Pohlédli jsme nahoru
tam, kde mraky černé jako tuš
míchá zručný kaligraf
vidí bonsai zjemných tahů štětce
toho večera...
Toho večera
viděl jsem prázdné větve
jako prsty své milé
chtěl jsem urovnat
Seppuka-Haiku (Zen V.)
Seppuka-Haiku
Daišó nebude
smou ženou o večerech
dobré saké pít.
zde neklikejte! (protože co oko nevidí to srdce nebolí)
Mraky, oblaka… zatažené nebe.
Ale déšť ne.
Aby tráva zůstala suchá… usednu do ní
u nás na kopci.
Zen IV.
Co je vyhasnutí ohně.
Kvítek lotosu vBuddhově dlani…
voda ve studni je chladná
a mraky se mi honí nad hlavou,
Kreslil portrét
Kreslil portrét
Kreslil portrét…
upocené čelo muže zfotografie
úsměv dívky
Krkavci hovoří o listopadu
Zmrzly ruce stromům
zbyly jen pahýly, zkroucené kosti
za nimi
nakrájel Bůh pruhy nebe
Tančící tygr (Zen III.)
Přišel ke mně
tančící tygr, ten
co vždy jen mlčel
A zjeho ticha
Zen II.
I.
Pokleká u jezírka
a voda jej pouze zrcadlí
i on je takový
Úsměv posledního slunce
U staré písně vještě starším kabátě
na podzim
listí prostírá žlutý koberec
stromy se svlékají před spaním
Tma je nepřítomnost světla
Hledám li vsobě nalézám
a o něco přicházím
Nalézám
že tma je nepřítomnost světla
Tři
Sedí skytarou
a sic slyší zpívat ptáky
svět neexistuje
Dává nám
Už...
Už mi to chybělo…
Někdy se mraky nesejdou,
aby skryly upocenost paprsků,
rozšklebená zlatá kamna na obloze.
Zůstal jsem stát vprostřed kraje
Zůstal jsem stát vprostřed kraje
v moci dubů, jež se tyčí.
Jejich velikost
a prastará řeč promáčených listů,
Na konci války
Vracejí se knám vojáci zválky
i ti dezertéři, co cenili si života
i ti mrtvý, zabití, které probodali
které postříleli, kteří leží na polích.
Tajný agent
Vprostřed scény leží u opony na kusu hadru bezdomovec a držítransparentem snápisem „Za 10 kč vám zazpívám. “. Náhle se ze zákulisí vynoří muž spistolí udělá dva tuhé kotouly po stylu Jamese Bonda, uklouzne na banánové slupce, při dopadu na zem mu vyletí pistole. Rychle ji sebere jakoby se nic nestalo a agentsky se přikrčí koponě spistolí vpohotovosti.
Je nádherná noc
Konečně přišel déšť
kapky do okapu bijí
tříští se…
Okna jsem nechal otevřená
Temně bronzové odlesky opálených šíjí hážou prasátka po zdech ubytovny(pracovní název)
Nohy se boří do písku
zpocené zoufalství kráčí zrnky
slunce je kdysi opálilo
do zlaté, rudé, hnědé…
Vzkaz domů
Vzkaz domů
Mraky uškrtily hada
uschnul vdunách
vprostřed pouště.
Ze skříně I,II,III,IV
I. Ze skříně
První největší umění
Sedím vtemné skříni
a chapadla tmy se kolem mrskají.
Prožíváš kalvárii, drahá?
Prožíváš kalvárii, drahá.
Tvé kroky stále lehce našlapují
po peří.
Tak dovedně se umíš skrýt,
Kostelní zdi
Po kostelních zdech se plazí světla
sápou se po krcích chrličů
líbají škleby ve tvářích zkamene
bojují shvězdami o noc.
Mluv ke mně!
Vzal jsem si tě.
Lenost nošená po pokoji
pod tíhou peřin k zadušení
popálila ji noc uprostřed léta
Balkón(In Memoriam)
Seděl jsem na balkóně a usrkával kávu. Teplá noc uprostřed léta, kdy padají hvězdy mě vytáhla zpostele. Cítil jsem se ještě jednou nohou ve snu, znáte ten pocit. Abych se vzpamatoval rozsvítil jsem vkuchyňce a uvařil si kávu.
Rakev nesená loudavě...
Rakev nesená loudavě
ulicí střídmě zdobenou
loužemi tajícího sněhu.
Je listopad a vnich se topí
Tak prostě se dějí kolem nás
Tak prostě se dějí
kolem nás.
Víry a závěje
se přenesou přes
Na rohu náměstí někoho věší...
Na rohu náměstí někoho věší,
konopná oprátka,
jako had obtočila krk.
Na rohu náměstí
Modlitba na kraji noci
I.
Krajíček noci střetl se srozbřeskem
na polokouli oblohy,
vkraji vzdáleném ještě peřina tmy leží.
Dřevnice v plné síle
Dřevnice konečně zase vypadá jako řeka.
Co na tom, že vichřice vyvracela stromy.
Kdo by nakonec nemiloval déšť.
A mračna, valící se jako dým zpožáru,
Svět pod kýlem
Plul jsem zpátky ke hvězdám,
na lodi znočních snů.
Kmým nebeským nevěstám,
pro konec všech svých dnů.
Pod jasmínovými keři
Mraky se sukují do obrazců
jako kalná voda zlouže
rozlitá po malířově plátně
Nad kopcem hladí
Básník Juan (Juan, el poeta)
Básník Juan
Vypravěč
Lživá rána skýtají
pod sluncem španělským,
Zatlačil jsem tvé oči na písečných dunách
Starý příteli
nechám tě dnes stvoji chmurou.
Cítíš se jako na poušti,
kolem písek ztuhlý
Cigarety
Cigarety
David a Nikola seděli vkuchyni. Popíjeli kávu a nemluvili. Nikola si chtěla povídat, ale viděla, že David je zamyšlený a nechtěla ho otravovat. Vždycky nasadil znechucený tón, když jej vyrušovala zpřemýšlení a podíval se na ni pohledem, jako by ji chtěl probodnout.
Půlnoční Narcis
Jako Narcis se vtůni obdivuje
o půlnoci
Odbíjejí na kostele zvony
Hladím tvou tvář
Jaká to může být krása?
Asi padá obloha.
Jaká jiná to může být krása.
Svět ustrnul jako vokovech.
Asi sáhl jsem si na Boha.
Strach!
Když je nejhlasitější hudba ticho.
A ani vítr vkřoví - ve tmě nestraší bojácné
Když průvan otevřeným oknem přinesl večer
A pod deku se vplížil stín osamění
Popel a bílý prach
Kčemu sypat popel na hlavu.
A jiskry ještě pálí ve vlasech.
Uhlíky, bílý prach.
Proč přes zbořenou zeď,
Kdo si pálí vlastní ruce?
Seděli jsme ve stínu fíkovníku.
A já byl na zhroucení, protože už jsem nedokázal snášet tíhu své slabosti.
Pravil: „Jsem li pro smích ve věcech, které jsou povinné mému tělu,
Ve věcech, které jsou povinné mé mysli-
Radary? To se všichni zbláznili?
Nechat si napochodovat cizí vojáky do vlastního státu a nechat je tu postavit první cíl jakýchkoli útoků to se může stát jenom v česku. Jak je možné, že nad tím vůbec někdo uvažuje. Američani toužící ovládnout svět si rozmístí svoje proprietky a my se necháme vyhladit za pašáka. Bush poplácá Topolánka po zádech a pochválí ho a ten by se mohl posrat, aby mu splnil co mu na očích vidí.
Je tohle moje poslední báseň?!
Jaký smysl má psát básně.
Jaký smysl má psát cokoli.
Slova minou jedno za druhým
A nikdo jim nenaslouchá
Příhody básníka Juana(2): Juan a Carmen
(příhoda druhá)
Básník Juan sedí ve své oblíbené zahradní kavárně. Číšník Alva mu právě donesl kávu. Juan si všimne, že kjednomu ze stolku si sedla pěkná dívka a je sama. Počká až si objedná a jde kní.
Jizva
Ulož se vsmrt
stará jizvo na duši.
Slož ruce na hrudi,
Byla jsi zazděna zaživa.
Příhody Básníka Juana: Juan a Kytarista
Příhody Básníka Juana: Juan a Kytarista
Básník Juan sedí vmalé zahradní kavárně vMadridu, kochá se okolím a především procházejícími kráskami. Jednu zastaví a pohotově jí skládá verše.
Juan:
Boky - obláčky cukrové vaty,
Kreslíš do peřin
Kreslíš po kůži obrázky
Kouskem třísky,
Nechává bílou stopu
Jako křída na tabuli.
Sedmička vína
Sedmička vína
Noc na poli neosetém
Hlína ztuhla mrazem,
Vhrázi se stromy krčí
Můj Bože, ty si se mnou hraješ!
Můj Bože, ty si se mnou hraješ.
Můj Bože, ty si se mnou hraješ.
Jsem jen vpoli kukuřice klas.
Ovcí ve stádu, kde tys pastýřem.
Políbená múza
Políbená múza
Ležel jsem vposteli a díval se na prázdný strop. Vmoji hlavě se tlačily nesmyslné myšlenky. Stím se musí něco udělat. Nesnáším ten pocit, kterému se říká mít hlavu jako škopek.
Poslední sloka
Poslední sloka
Tochihuitzin psal svůj odkaz. Zabrán do díla nevnímal ani šero, které již pohltilo jeho dům. Nezapálil si svíčku, aby viděl. Natož, že by pomýšlel na spánek.
Čas se nachýlil
Čas se nachýlil,
medové koláčky, oblaka a ptáci,
vše dnešní smutný den odplavil.
Píšu ti poslední slova,
Cesta
CESTA
Přeletěl nade mnou pták. Docela obyčejný pták. Já jsem zvedl hlavu a zahlédl jsem ho. Jen na moment, kratičkou chvilku.
Libreto operety farmářův hrob (Cimrmanův absolutní rým)
Libreto operety Farmářův hrob na Cimrmanův absolutní rým
Úvodní sbor
Ó, farmáři chudý
Ó, farmaří chudý
Druhý experiment na Cimrmanův absolutní rým
Second experiment on Zimmerman’s absolute rhyme
(druhý experiment na Cimrmanův absolutní rým)
(Střídá se vždy sloka a lyrické intermezzo)
I.
Hospoda u lesa
1. Kapitola
Rok 1921 hospoda v malé dědině na okraji lesa, zevnitř se ozývají výkřiky, zpěv a opilecké chrchlání až pozdě do noci, než hromadně z krčmy odcházejí bandy motajících se podnapilých. Hostinský stojí u dveří a hadrem vyhání poslední štamgasty. Chvíli se ještě dívá, než je pohltí noc a slyší jen vzdálené brebentění a pěvecké pokusy.
Skladba pro nečekaného hosta
Skladba pro nečekaného hosta
Štěpán vzal do ruky kytaru, která byla opřená o stůl. Opírala se tam sotva pár vteřin, než její majitel spěšně dopsal několik not na neúhledný papír. Takových bylo na jeho stole spoustu. Proškrtané a flekaté od rozmazané tuhy.