vestibulem můstku
zamyšlím
že většina lidí,
jak ovce pochodují
na porážku
ghgh
trapně si, jakože, vybírám knihu z knihovny,
sleduji pohyb stránek ve větru,
kdy.
když vyhazuji skripta z balkónu,
Pardubická
dneska napadl sníh,
leč z parama vyšla žlutá pára,
byl takový mráz že pěšky chodila kdejaká vrána,
a co lidi.
mimo jiné jako autor
já, já jsem ho kdysi znal.
kdysi jsem ho viděl,
jen jednou.
strávil jsem s ním půl dne
a zvířátko máš?
to je důležité.
nejlepší je pes,
ale na zvednutí nálady,
na vytržení z tupého bloudění bytem
volné verše
pohrával jsem si
kdysi s myšlenkou
psát všechno.
dnes si pohrávám
máma
Pod temným dubem sedí uštěpačná žába,
kolik času ještě odečte,
než dojde poznání,
že mezi náma,
Za temnou tmou - Super Stár
Za temnou oblohou,
tam kde vítr mizí z plachet,
tam kde Slunce usíná,
tam je místo kam se vrace,
arbeitaparát
Já jsem, jako prase,
spocenej jsem zase
a ničí mě ten arbeitaparát.
Kdybych měl to štěstí
jaro ve frontě na banány
Tuhle jsem stál ve frontě na banány
předemnou nikdo
za mnou nikdo
a přece
vrať úsměv do očí
Sněží,
venku sice ne,
ale do tvého srdce
Mrzne,
Můžem za to oba
Kolik krásných slov jsme si řekli,
než jsme se rozloučili,
debile, krávo, hovado,
a přesto mám ji rád.
Počkej ty hajzle, až se vrátim z nemocenské
Co blbneš vole. Zaječel Mašín a dal mi facku.
Mno jo kyselinu jsem mu za krk lít neměl.
Pak se mi zatmělo, snad z hladu, možná taky tim že jsem díky facce vletěl do skříňky a praštil se do kebule.
slimák / šnek
šnek má domeček,
slimák nemá domeček.
NECHÁPAL
šnek je stejně pomalej jako slimák,
lemra
Pod starým dubem palaklo dítě,
matku mu věšeli na ten dub,
trávila vesnici jedem z hub.
Pod starou branou leželo štěně,
bezdomovec
rozbitým oknem do zahrady,
ucítil lehký poryv větru,
navlékl se do pleteného svetru
a tiše umřel hlady.
Začátek cesty
Před tisíci roky jsme byli druzí, kdo opustil planetu Zemi, vnaději že než bude země zničena, najdeme způsob jak jí pomoci. Případně se spojíme snějakou vyspělou a dle našich měřítek inteligentní civilizací.
Putovali jsme několik stovek let kupředu do neznáma, než jsme usoudili že máme jen dvě možnosti. Buďto pokračovat vletu nekonečnou tmou a pomalu degenerovat a zapomenout odkud jsme, kam a proč letíme.
Konec
Ačkoliv byl vcelku vlahý večer, vše nasvědčovalo blížícímu se konci. Dávno pominuly doby válek mezi národy, rasami a lidmi vůbec. Tak dávno že ani nejstarší pamětníci, jejichž mysl se uchovala vpodobě ektoplazmy, si ji nepamatují. A přeci, voněch dobách se zrodil, dá-li se to tak nazvat konec, nebo lépe řečeno začátek konce.
Kamarádi
Tomáš sesypával zbytky prachu z kombinézy, když v tom si koutkem oka všiml, ž e na zemy v prachu leží něco jako oblázek. Přistoupil blíž aby zjistil co že je to za kámen (ehm omlouvám se zapoměl sjem Vám říct, že byl členem bouracího týmu). Předehnul se že kámen zdvihne, podle barvy to mohl být kus roztaveného olova nebo hodně zanesený nějaký polodrahokam. Vztáhl po kameni prsty.
NORSKO VAN
jako Norsko, na chlup stejné,chladné, hnusné, nepříjemné.
poslouchej, smrt už zvedá číš
Pohlaď mne,
jak struny na harfě,
polib mě,
jak pukrle na okně,
PAPOUCHOVI DADATEČNĚ
tibbaR se připojuje s přáním všeho nej
papouchu dál nám skřehotej
dál piš že psát neumím
já naoplátku něco vytuním
Braniborská brána
jakkapky deštěstéká tvá krev po předním skle
jak bláto svlékávlasy na nárazník
jak lámání klacků zní tvá hruď
jak křik racků jen sten
no nečumim a píšu
chce se mi čůrat
no jo ale kam s tím
všude plno lídí
váhavě se schovávám za popelnici
pod studeným kamenem
neplač řeklas
a já vnímal tvé dotyky
poslouchal jsem
jak se zvedáš
Blázen
chtěl jsem vás k nám pozvat na čaj
chtěl jsem ale nemůžu
v kredenci jáskrývámměsíc
drahokamy pod blůzou
bez prdele do hajzlu
Sedíš u okna.
trávy usychá
hmyz umírá a ty jsi stále má láska
dětský smích v tvých dlaních
Několik prvních vzpomínek
Když si mne přivezli domů, řekla panička, že smrdím. Ať prý mne páník umyje. Poprvé jsem viděl vanu, tam vKostomlatech jsem býval smámou na zahradě a voda byla jen vmiskách na pití.
Vykoupali mne, páník mne uložil na můj nový pelíšek, který dostal od své mámi.
Jak jsem k páníkovi přišel
Psal se rok 2005 a můj dvounožec bydlel se svou přítelkyní vPraze na Balabence. Chovali spolu dva králíky a želvu nádhernou, nebudu Vám sáhodlouze povídat o jejich chovatelských zkušenostech. Můj dvounožec miloval tu želvu velice hodně, dokonce ji pojmenoval Bohouš, prý podle jména bratrance jeho přítelkyně.
Tehdy pracoval na letišti jako kuchař vhotelu Tranzit a měl celkem dost přátel zKladna, kam je to zletiště skoro stejně daleko jako do Prahy.
kocour
Potkávám ticho
každý čtvrtek odpoledne
osahávám dámské vnady
v krematoriu
swingová
se zvukem trubky
vnímám teplo z planoucích svící na stolech
za zvuku saxíku
přivoním k vínu
Buick king
Nekoukej na mne kámo
vždyť se tě to netýká
Nekoukej na mne kámo
vždyŤ se tě to netýká
podnapilá
píšu texty z donucení
to vám povídám
nejsem z toho nadšenej
ale musím dál
sebrané věty z knih
nikdo mi nevěří
co pes měl k večeři
cihla nepadá daleko
od domu zedníka
vztahová
naučil jsem se žít bez sexu
proč se na mě mračíš
ta káva ti nechutná
můžeme jít jinam
Kuchařská
Pepř, nové koření,
sporáku hoření,
sůl, marijánka,
co to plácám majoránka,
Svědomí
Srabe vylez,
vím že jsi tu.
Neschovávej se,
cítím tvou přítomnost,
jdeme čůrat huňáči
Spím,
něco studeného se mne dotklo
- přemýšlím:
Že by sněžilo.
stará ošuntělá kočka
Sedím na zábradlí
a koukám jak po mě házíš očka
Sedim na zábradlí
a koukám jak po mě házíš očka
tichot tvého srdce
S pokrčenými rameny,
poslouchám tichot tvého srce
V tmavě dřevěné bedně
nikdo ležet nechce
A vyvrácený strom vnáší zpět do Světa vzlyků pochopení
Po třpitícím se sněhu procházel se ďábel,
nebe není,
peklo zamrzlo,
ze stromu naděje se snáší poslední list do písku,
jehličnatá jabloň
Jako,
jako červ,
jako červ v jablku,
jako červ v jablku sedící,
Lampě
Slepě jsem se díval vpřed,potkal jsem tě u kostela,celá si se zimou chvěla,pohladím tě po plastech,ucítím tvůj tichý vzdech,pak se jenom otočíma colou tě pomočím,a u nohy v klidu: SED.
Opile
Poskládej ze slov písničku,je lehčí než olej na vodě,přemýšlej prosím trošičku,k čemu mohlo a nedojde. Poslechni tuhle ty verše,nevnímej hudbu,podívej,až potkáš pravého muže,pak tepr si zavzlykej. Nevnímej pocit prázdnoty,doteky prázdných očí,až vystoupíš ze stínů samoty,pak přečti si můj dopis. Nevnímej ubohost neveršů,nechej vlát cáry hadrů,usměj se na louku podběla,dej pozor na okov do běla.
Modřenec
Nevnímej potkany pod stolem,nevšímej si modrých květů,nelíbej mne u vás před domem,nejsem jen otrokem Světů. Netleskej upadlým útržkům,nevhodných textů,nestrkej nos do šálku,nevnímej doteky retů. Poslouchej poslední zvonění,zamávej naposled lásce,žij stále jen v domění,že život plyne,tak krátce.
Řekla mi
Zamysli se nad sebou,ano, právě ty,proč ptáš se,no ano právě ty,snad z lásky,ale ne ke mně,běž někam,ale ne ke mně.
pár hloupých básníků
Slyšela jsem, že píšete básně,chtěla bych se přidat,setřást pár hloupých vloček sněhu,na rozkvetlé louce psát,o mořích, o lidech,okolí nevnímat. Rozkvetlá louka,to se lehko řekne,v mořích lidí a betonů,najít sníh,nebo alespoň pár hloupých vloček.
potkal jsem Malého Prince
Dnes se mi to stalo,v ruce držel provázek a plakal,hledal ovci. Co to píšeš, ptal se,a já se na něho usmíval. Co to děláš, ptal se,a já mu odpověděl:Jako malý kluk jsem tě miloval,jako dospělý k tobě vzhlížím,jako starý muž tě obdivuji,no a teď ti kreslým ovci. Stál tam a trpělivě čekal,dokreslil jsem,pousmál se a řekl:Nemohla by tahle být modrá.
Milky Way
Mléko jim teklo po bradě,ano to mléko z mléčné dráhy,a nebylo na náhodě,že se na mě usmívali,nechápu to, ale proč,se Zem točí jak kolotoč,jednou jsi na koni jindy v autíčku,všechno je přetvářka - blbečku. Kup si mléčnou dráhu v čokoládě,sežer si ji a táhni,tvé myšlenky mne trápí, mám je v hlavě,obloukem se raděj vyhni,mě a mejm kamarádům,mé holce a psovi,že ti zbylo trochu mléčné dráhy,co po ní je mi. Chci říct jen poslední větu,Milky Way neplave,jde ke dnu,a mléko mi teklo po bradě.
Sand jen rok
Snad z romantiky hořících svíček,snad z romantiky červánků,probudil se malý klouček,dneska ráno ze spánku. Snad z lásky k letní bouřce,snad z lásky listů podzimu,život chutná lehce hořce,teplou dlaň nech na zimu.
Výtka
Zkus alespoň jedenkrát,políbit mne na rty,na místo věty: Mám tě rád,a tady nesu květy. Zkus alespoň podruhé,milovat mne vážně,pak můžem spolu spočinout,v posteli plné vášně. Zkus alespoň naposled,použít pohlazení,to jen abych věděla,toť poslední loučení.
večer plný vášní
Za hlubokých večerů,kdy slavíci jdou spát,já zvedám se od stolu,a kulečník jdu hrát. Já miluju ten pocit ze hry,kdy duha koulí mizí pryč,kdy trochu skotské, dobrý doutník,trochu vášně chtíč. Pak k ránu sladké usínání,alkohol už nemíchám,toaletnímu pobíhání,raději se vyhýbám.
Anton
Stojím a dlaněmi se snažím zastavit proud řeky,stojím a tma mne obklopuje,bojím se, bojuji, běžím, utíkám,ukryji se do šera,uzavřu se do sebe, ač je chladno,nikdo se zimou netřese,nevnímám okolí,cítím jen stesk,chtěl bych také,právo na smrt,vykoupení po několika desítkách let,nejde to,smrt na mne sic čeká,nikoli lidská,nýbrž utrpení a splynutí s šerem.
Říkadla moderní doby
Ukryj malou myšku v klíně,protáhni se ráno líně,s koucourama na komíně,sedí černej čáp. Sevřu tvoji ručku zlehka,nejde to víc, je tak hebká,chtěl bych bys mne hladila,syna mi pak zplodila. Nezlob se má milá na mě,že jsem zase s chlastem na dně,chtěl jsem skočit jenom na dvě,teď mám velkej buben v hlavě. Dostal jsem křeč do ruky,má to velké dozvuky,chtěl bych by to přestalo,ven ze mě se to dostalo.
NE!cituj
Necituj mi verše smrti,pohlaď mne a odleťsmrtihlav je krásný motýla tys jeho oběťNecituj mi lásky slova,rád bych se tě jenom drželjednou dvakrát a pak znovanež by ti tvůj kaktus zašelNecituj mi mě saméhonechtěj bych se zlobilpotom bych tě mé zrcadloklidně hlavou rozbil.
Říkadla II - moderní doby
Krkavcům je z hůry dáno,rozum krása štěstí,probouzí se každé ráno,v domě na předměstí. Boháčům je krásně bráno,zdraví láska krása,a nad jejich mrtvolama,rodina jen jásá. Blechy ty nás rády mají,z těla rychle přeskákají,trochu krve povysají,na břiše mi tenis hrají. Sedí žába na silnici,jede auto za vesnicí,a pak řidič láteří,že má krev až na dveřích.
kválík divoký
lesními pěšinkami vracím se domů,
poskočím ještě kus, tam u těch stromů
sedí autor a píše báseň.
Čaj plný vzpomínek
Heřmánkový čaj přehlušil tvé doteky,rozplakal jsem se při vzpomínkáchna modré nebe, na říčkuna níž jsme, jako děti bruslili,na rybník v němž jsmese koupali na Adama.
Je to jako
Je to, jako pohladit psa
a nechat se pokousat,
Je to, jako vzit jablko
a snist jen stopku a jadrince,
a koukal se jak spi
A proc. - zeptala se a uschla.
Sedel jsem tam a koukal se jak spi,
pokladal jsem za svou povinost
povedet ti celou pravdu
zdar
Auta jezdi sem a tam,
zustal jsem tu sedet sam,
prazdny byt je plny vune,
jen male plysove slune,
Mozambik
Mozambik
Jmenuji se John Smith, před sedmnácti lety jsem byl zatčen za pytláctví a obchodování se slonovinou, a odsouzen kpěti letům natvrdo. Vbase jsem poznal Ragghůla, malého starého černocha, Nejprve jsem si myslel, že on a skupina kolem něho jsou jen blázni, jednoho dne jsem ho však při obědě poslouchal:
,,Bratři moji, chytněme se za ruce a vzpomínejme na svou vlast, na svobodu tam za zdí, na stráně svonícími rostlinami, na divokou zvěř co se rodí, žije, umírá, loví a je lovena. “
Na chvíli se na mne zadíval, díval se mi do očí a já jsem uhnul pohledem, on pustil ruce dvou kolem sedících a řekl:
mámy medvíďat
sedím na kameni
očima přehlížím svahy údolí
vnímám šplouchání potůčku
co tiševyvěrá
mimózně trapně
potkáváme se
nemluvíme
občas rukou či pohledem
zavadíme
.
až zvedneš ze země,
tu starou oprýskanou hůl
a podáš ji sobě
vyrazíš na dalekou pouť,
Vzpomínám
Někdo mne okopl v davu v metru,
nohy se motají a schody nejedou,
vzpomínám na domov a je to fakt depka,
vzpomínám na vlast svou jedinou.
Zamilová jarní reklamní
Neplač, řekl jsem a ulomil kus čokolády,
podávajíc jí ji, usmívám se,
neznám ji, ani nechci,
by plakala, nesluší jí to.
Trapně a stále dokola
Chceš-li mne zabít,
polib mne,
chceš-li mne milovat,
bodni.
Neskutečně amlé
Moc rád bych navštěvoval server tento,
avšak vídám odepření,
snad je to způsobeno dílkou velkó,
páč číst s lupou u počítače možné není.
Tygr Usurijský
Bílé kotě hraje si ve stepi,
hraje si skáče a dovádí,
pozornost na sebe přivádí,
máma ho hlídá a ono bez strachu,
Tygr kridel labuti
Videl jsem mavani,
posledni libani,
letme hlazeni,
sladke mazleni.
nejmensi v v textu
<. DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4. 0 Transitional//EN">
<HTML><HEAD><LINK REL=StyleSheet HREF="norm. css" TYPE="text/css">
<TITLE></TITLE>
<META content="text/html; charset=windows-1250" http-equiv=Content-Type>
B+P
JE TI DIVNĚ, HOLKA SE VDÁVÁ,KOHO SI BERE. tVÉHO KAMARÁDA.
Má smrt
Bude tomu už nějaký pátek co jsem nastoupil na tento server. Chtěl jsem uznávaným autorem, myslel jsem si že umím vše, ale neuměl jsem a i přes mou nevrlost jsem to dostával od kritiků tvrdě sežrat. Postupem let – ano jsem zde již třetí rok – jsem si vytvořil určitý okruh lidí, kteří mne buďto četli a říkali mi kde jsem udělal chybu. Nebo mne četli a místo aby mi říkali, kde jsem udělal chybu mne napadali a nadávali mi.
Pro Moniku
Sedím na kameni a přemítám,proč nezůstal jsem raděj sám,proč na tvou zprávu jsem odpověděl,kdybych to byl býval nedělal,nikdy bych se nedozvěděl,že jsem se snad za-mi-lo-val. Teď zkouším psát ti pjekné verše,teď skouším sám si sobě lhát,že kdybych tenkrát neodepsal,neuměl bych milovat. A tak prosím slečno sličná,ať rozhodneš se jakkoli,že nás nerozdělí černá kočka,že budem aspoň přáteli.
Vánoční ukolébabka
Olej v lampě na stole dávno vyhořel,obklopila nás tma,z babiččiny spíže voní jitrocel,a čaj z heřmánku mi podala,koukám se z okna a venku mrholí,já sedím v houpacím křesle,babička usla a nic jí nebolí,proč jen se vzbudit nechce. Tak mám zas zkažený vánoce,tak jsem zas na světě sám,ač je mi do breku se nechce,vodu na čaj z heřmánku si na plotnu dám,pak budu sedět v tom starém křesílku,houpat se nebudu, na to jsou jiní,vzpomínat budu na babku na dědu,jitrocel ze spíže voní.
Monice
Pláčeš, směješ se a nakonec umřeš,k čemu je život, když čas nezastavíš. Nad kamny si hřeješ ruce, miluješ,život je k žití a čas láska zpomalí. Nenuť mne prosím uvěřit lží,nenuť mne prosím usínat s představou,že Svět kolem není jen splín,že život je cestou pichlavou. Nechceš-li žít, tak chvíli přemýšlej,cožpak tu není, komu bys chyběl.
Aslan k lidem
Ve Světě nikoho a ničeho se ozývají hlasy,
zpěv ptáků to není,
ze země vzrůstají trávy, stromy, klasy,
má oblíbená ke čtení.
Jaxem se nedoCZkal
Čekal jsem tě,
čekal jsem tě a díval se každý den z okna,
ty stále nic.
Čekal jsem tě,
Masturbační
Svlékala se a já na ni koukal,vlaaastně nebyla ani moc hezká,ale co mám dělat s touhou, s touhou bez partnerky. Olizovala si prsty,a já se pořád jen koukal,tak za tohle jsem vyhodil prachy,celý jedno pětikilo. Měl jsem pocit studu,na místo toho abych se zvedl,šel do koupelny a navoněl se,v baru sbalil nějakou holku,ráno jí zamával a ještě by mi zbylo kilo,jsem se připojil na web kameru,a koukal jak svléká čtyřícátnice bez lesku.
Momentka
,,Jak bych tak řekl:
Svět má dvě strany, špatnou a ještě horší. "
Řekl a zamiloval se.
Klacky a kameny
Klacky a kameny
Píše se rok 3021, před tři sta lety skončila třetí Světová válka. Vlastně nešlo ani toliko o válku, jako o praktické ukázky ničivosti různých zbraní. Vymřeli celé národy, většina suchozemských živočichů také, přežilo jen pár druhů z hmyzí říše a ptactva. Jediným obyvatelným kontinentem zbyla Austrálie.
(sedmi) Netečně
Nešťastná slunéčka, bez teček, lezou travou
My jsme ta slunéčka, hledáme štěstí, naději a lásku v tečkách
co skrylas
Vstávám, ač vlastně spím,
líbám tě, ale netuším,
co skrylas do svých dlaní
- celou noc a krásné milování.
Deset
Deset
Pondělní ráno, vPraze jako každé jiné, návaly lidí hrnoucí se do dopravních prostředků a mezi nimi i já. Pospíchám do práce, trošku jsem zaspal a tak nyní honím každou minutu –do tramvaje – ztramvaje –do metra – na Můstek – přestupuji. Když tu se ke mně přitiskne žena, ne dívka to je – voní po zeleném čaji. Nechápu, ale užívám si její zřejmí omyl, nejen že krásně voní, ona je moc krásná.
Okvětní lístky
Lístky okvětní na tvou tvář jsem rozsypal,
Uslas v levandulovém opojení,
Jak kdyby nás někdo zaříkal,
Láska už mezi námi dávno není
Ani nevím proč
Zkus zastavit hodiny deštěm,
Zaokrouhli nulu na sedm desetin a zazpívej internacionálu,
pak teprve přiznáš, že láska neuletí.
Slyšel jsem tmu prosit o milost
Slyšel jsem tmu prosit o milost,
modrá růže voní, nepíchá.
Hraju si tady na moudrost,
když uznám, že smrt nedýchá.
Malíř holubů
Sedím proti němu,
a nevím jak dál,
já pocítil jsem něhu,ještě prý jsem spal. Já ušel tisíc kroků,
a křídla holubů,
o pláči
Myslíš že pláč vyrývá díry do srdce. - zeptala se tiše.
Asi jo, ale podle toho jaký. Smutný určitě, ale radostný je zase vyhlazuje.
Mámě
Sedí navětvi a pláče,
u potoka v trávě.
Malé plaché ptáče,
ztratilo se mámě.
Člověk a pes
Člověk a pes, když na sebe se dívají,
Člověk a pes, dech se oboum zatají,
Člověk a pes, dva rozdílné Světy,
Člověk a pes, dvě společné paměti.
Kamenné rozhledny
Kamenné rozhlednyJen pár kamenů, na sebe naskládáme,Zté hromady, je vidět do kraje,Jen pár stromů kolem posekáme,Uvidíme do ráje. Kolik rozhleden stojí na kopcích. Kolik pohledů dávají. Tolik snů sní se ve spáncích.
tak nějak
Až mi bude sto,
Tobě bude dvacet,
Až mi bude smutno,
Budu se mít kam vracet,
Sny jsou jen labutě
Sny, jsou jen labutě po obloze letící,
Sny, jsou jen sloni trávou kráčící,
Sny, jsou jen tři písmena na papíře,
Sny, jsou jen malé zranitelné zvíře.
Dopis
Tady by měl být asi pozdrav,
ale proč. Proč bych ti mněl psát ahoj, nebo nazdar, když tě vlastně ani neznám. Dlouho celých sedm let jsem myslel na to, jak tento dopis formulovat, abys v něm nebyly slzy - ale jsou tu schovaný a čekaj na tebe. Vím, jak se jmenuješ – jsi Jimmy Treawer, vím kde bydlíš – Makepeace Street 38/14, Phoenix – Arizona.
Óda Pompejím
Óda Pompejím
Ó, vy slavné Pompeje,
Ach jak mocné město,
Kde jsou mocné časy tvé,
Partička
Partička
Na scéně vkřesle u partičky karet sedí:
kněz ( na hlavě kněžskou čapku a kříž na krku),
továrník ( oblečen do drahých šatů – kouří dýmku),
Válka z doslechu
Válka zdoslechu
Bylo mi asi deset let, když jsem seděl na terase na schodech a popíjejíc čaj sledem jsem si povídal sbabičkou, která seděla ve svém oblíbeném houpacím křesle skoňmi na opěradle.
,,A babi, jaký to bylo za války. “ zeptal jsem se pojednou.
,,To bylo tak,“ pravila babička a súsměvem na rtech se odstrčila nohama a křeslo se dalo do pohybu: ,,Bylo mi tehdy, jako je nyní tobě.
v létě v lese
Je vedro. vzduch se ani nehne,
a přeci tě objímám.
Je zima, mráz tluče na okno,
a přec na tě dolehám.
Přibližně 40
Přibližně 40
Malý chlapec, krčí se, vmámině náruči,
Můry na okno naráží.
,,Ale jdi ty, kluci nepláčí,
Nikdy jsem se nebál
Nikdy jsem se nebál otevřít tu starou knihu a vejít,
do Světa čar a kouzel,
do Světa, kde musím draka zabít,
by můj lid nesužovala nouze.
Námořník
Sedím ve své kajutě, vlastně zda se to dá vůbec nazývat kajuta – je to spíš kuchyň spostelí. Ale to je jedno, pro mne je to můj kousek soukromého Světa, který je jen a jen můj.
Včera jsme potopili španělskou galéru San Sebastian, kapitán nám dal volno. Nevím jestli mám, jako kuchař právo oslavovat, ale staří ostřílení námořníci říkají, že taková událost je slávou pro všechny.
Sláva Vesuvu
a až se budeš vracet, tou vyšlapanou cestou dolu,
pak myšlenkami budeš stále na vrcholu,
vnose prach a síru,
vmysli rozhled, moc a sílu,
česká socialistická idila
Zelené louky protíná zvuk motoru,
Trabant se blíži k Táboru,
ptáci ztichli v údivu,
když vyšplhal se nahoru,
má představa boha (schválně s malim)
hloupě se usmívá a praví,
že vše co provedl hned napraví.
já říkám Bože to nereálné jest,
a vzteky při tom zavírám dlaň v pěst.
Kruhy v obilí
Palubní deník tři nula dva sedm pět čtyři nula sem dva jedna nula tři dva, zadává Císař a zároveň velitel Urganskovické kontaktní flotily.
Již dva tisíce let pozorujeme ubohé pachtění té malé rasy, která si říká lidstvo. Již dva tisíce let je zkoušíme, na počátku jsme si je podrobily, avšak jejich mentální zaostalost byla tak slabá, že jsme Náš příchod posunuli na dobu pozdější.
Dnes je tomu přesně osmdesát osm let, co mi můj otec, Císař a velitel Urganskovické kontaktní flotily předal velení a skonal – tehdy mi řekl: ,, Na den přesně za osmdesát roků od mého skonu, je kontaktujte.
taková hloupá
Sedí žába na premeni rozumu,
slzy stékají,
Smrt se plíží s bouřkou pospolu,
hlavy padají.
Jížním CZechám
ve stínu borovic pláče stín,
že ztratil tvora tam u kapradin,
srdce se svíra a ten stín,
odchází plakat do bažin.
pár slov z jemnosti
Mám doma sál nebo síň
v tom sále nebo síni přímo uprostřed stojí malá skříň,
v té skříni v druhé polici mám pár perutí,
jsou tvoje bílé hebké alabutí.
Snad Amor
Jak stvořen pro lásku, sedím v parku, srdce na dlani.
Jak jsem byl stvořen, otázkou.
Toulec s šípy ukradl mi nějaký darebák.
Jak lidé poznají, že jsem Amor, a ne žebrák.
Vánoce 2013
Venda Klaus seděl za svým novým mramorovým zlatem obkládaným vyleštěným prázdným voňavým hladkým pracovním stolem a kouřil dlouhou českými granáty vykládanou lulku. Koukal se při tom do svého nového mramorového zlatem a bronzem obloženého bauhauzového krbu na elektrický plamen.
Když tu mu u ucha zazvonilo jeho nové dlouhé zlatem a diamanty vykládané hendz frý, Venda se tak lekl, že upustil svou dlouhou českými granáty vykládanou lulku na své fajnové černé škorně se stříbrným laclem.
Vzpamatoval se posadil se zpět do svého koženého dubovým dřevem obloženého otáčecího jezdícího křesla a zmáčkl příjem hovoru na svém novém dlouhém zlatem a diamanty vykládaném hendz frý: ,,Haló.
Smrťák na devatenáctce
Smrťák na 19
Pan Trojníček leží na svém lůžku, vpokoji číslo 19, vnemocnici, když tu přichází sestra.
Trojníček: Dobrý den Jarmilko, jakpak se dnes mám. Mám se fajn, ale mám plného bažanta. Tak jestli by nevadilo, kdyby jste mi ho vylila.
první letní bouřka
přistoupila, ani nevím kde,
voněla jako první letní bouřka,
se zavřenýma očima jsem vnímal,
přál jsem si, aby řekla: ,,Hezky voníš. "
storočná lípa
Lipka vprostřed pole stojí,
stará, snad i stoletá
pod ní si vždyděti hrají,
odmrazů až do léta
Blesky nad Prahou
Blesky nad Prahou
Blesky padaj do Vltavy
A mně nejde do hlavy,
Kam se ona poděla,
Za minovým polem žije homo-sexualis telluricus
Majkl seděl za stolem a četl ranní noviny, když tu se bytem rozlehl zvuk telefonu.
,,Ale já přece žádný nemám. “
,,Aha, pardon, zkusíme to znovu. “
,,Souhlasím.
Bitva tří císařství po Písmákovsku
Jednoho krásného dne se na internetu objevil server Písmák. cz, zcela si nejsem jist kolik měl zakládajících členů, ale zajisté jich je dost.
Po nějaké době sem přišel papouch – vytvořil si vlastní císařství – vněmž vládl rukou úsměvnou a vtipnou.
Nevím – nepodařilo se mi zjistit, kdy se do sem připojila Krokodýl – ale předpokládám, že dlouho přede mnou.
……..kdesi na prknech, které znamenají Svět……..
,,klep, klep“ – na dveře.
Napoleon: ,,Vstupte. “
Pan Tuček: ,,Dobrý den, mohu Vás vyrušit. Asi jsem zabloudil.
rytířova smutná
prsty kmitají po strunách
jako mravenci v lese
smičce vytahují tóny
jako břinkot meče
rytířova vyznaná
Tak jsem tu a jsem sám,
svoji čest Magdaléně přísahám,
netuším kolik krás,
ó Bože uznáváš.
Psoidní blues
Jsem psoidní člověk,
sedím nad kanálem a zpívám svý český šedý blues,
je to podivné, tenhle věk,
nekoukej tak divně, přidej se, jen to zkus.
- skok, navždy
Koušu se do rtu,
krvácím, umírám,
zavíráš modré dveře,
odcházíš, navždy.
Fascinuje mne pohled z oka na západ Slunce
Fascinuje mne pohled z okna na západ Slunce,
je nádherné pozorovat,jak se Měsíc objeví, když ještě nezapadlo.
Město pomalu rozsvěcuje svou odvrácenou tvář,
a já se opilý potácím k domu, kde musím spát.
Nesnadná vůle bytí s měkým í po b
Zelený potkan skáče modrofialovou řekou,
Žlutý jestřáb se plazí spolámanými křídli pouští,
Velbloud prochází změnou, tam kde modrá sfialovou tekou,
Welryba vykukuje zčerného mužství.
Můj osobní cintát
Bůh je jen jeden.
Ostatní velicí, kteří jsou uznáváni v různých částech Světa jsou jen generální ředitelé jeho poboček.
Jan Sadílek 28. 05.
Pro přehledný svjet
Vlk stříhal kapru vlasy,
Zajíc chtěl bej punk, snad toť asi,
Seděla husa za zatáčkou a stopovala,
Seděla bába na vozejku a chleba kupoval,
Jak jsem si rozbil hubu 160405
Včera, tedy 16. 4. 2005, jsem se dohodl sPištou, že bych si od něho vzal tři knihy PROJEKT ZOO 131104 – samozřejmě splatbou. Dohodli sme se na 18:00, vyrazil jsem tedy zdomova přibližně ve čtvrt, jel jsem tramvají číslo 19 na Kubáň a odtud jsem pokračoval sedmičkou na Otakarovu.
Jak se kladou vejce
Chovám želvy nádherné,
ač jsou někdy dotěrné,
nejsou krásné jsou nádherné.
A ač jsem to tušil, nevěděl, že tak brzy,
Křivé obvinění
Obvinili mne neprávem, prý jsem dveře rozbil,
já si to však neuvědomuju, vždyť jsem u nich nebyl,
avšak rozhodl jsem se ukvapeně - možná,
budu s nimi jednat s rozmyslem - snad se ten pachatel přizná,
Piráti z Paříže
Lásko jsme, jak piráti z Paříže,
náš vztah jepo slepu malovanýobraz,
dáme ruce do kříže,
dřív než přijde náraz.
Vzkaz
snad kdyby se dalo Slunce pohladit,
snad pak by došlo lidem,
že není třeba závodit,
když na jedné planetě žijem.
Vzakz v láhvi
našel jsem láhev v řece,
ve které - no přeci v té co tu teče,
našel jsem v ní divný vzkaz:
Ten kdo našel tento dopis, nechť ho vrátí do lahve,
rodičům
šla po ulici,
krásně voněla,
otáčeli se za ní všici,
nikdo netušil, že ovdověla.
je třeba je vymítit
Jednoho dne přišel za mnou jeden frajer,
Dal mi pěstí, aniž bych proč věděl,
Tak se zvedám
A normálně mu říkám:
Nekonečně krátká samota
Často se mi zdá,
že žiji jen pro tebe,
že jsi láska má,
že s tebou letím do nebe.
omlouvám se
Venku prší, voda z řeky vystupuje,
je to čím dýl horší, pole louky zaplavuje,
berehouští, stromy, les,
lidé křičí, utíkají na náves.
před bojem
Stáli jsme v řadě,
vstříc válečné vřavě,
vstříc smrti a osudu,
nesmím utéct a dělat ostudu,
varování milujícím
Včera jsem pod oknem stál,
před rokem se tu i smál,
teď je tu špína a prach,
a já mámopravdu strach,
pižďuchova povídka
prokletý pižďuch peskuje přes propisku potulného polárníkova papouška podivně pokulhávajícího pustou pouští plnou pravěkých plavuní pleskajících právě podél potoka poskakující papuánce papající polívku při povedeném posunku pokročilých přemyslovců pomrkávajících po policejních psech před poliklinikou pokládajících povidla pokrytá poštovními posly posetými prvního prosince prokletým pižďuchem
Rytíř
Chtěl si být vždyckyrytířem,
co ctí krásu dam,
Co pro nahotu skrytou vějířem,
zarezneš v tom brnění sám.
Taky se Vám to stalo?
Vím, že si myslíš, že dávno spím,
Já vím, že nespíš, když přicházím,
Ale mé opuštěné slzy padají na polštář,
Vím, že bys neodpustila, jsem lhář,
Letmo
Letmo tě pohladím a půjdu pryč,
letmo se ohlédnu, ztratil jsem klíč,
letmo snad ucítím tu vůni kaštanů,
letmo a svěncem se k tobě dostanu,
Jaro voní
Jaro voní venku,
tam mezi stromy,
tam jak slunce zapadá,
tam kde slzy roní.
Dětská
Pomalu se stmívá,
červánky, jak malé ovce běží za Sluncem,
slavík romanticky zazpívá,
ovce se psem za pastýřem.
Pedofil
Stojím před budovou,
vylekaně šmátrám v kapse,
to snad není možný
- jen pár prázdnejch obalů.
Přání II.
Všem přeji krásné prožití Velikonočního pondělí - ptáte se zajisté proCZ jen pondělí - inu samozřejmně že i o statních dnů, ale až v pondělí mám volno a tak se nedivte, chci vypnout a spát do kolika budu chtít, pak se jít projít a radovat se ze života, ŠLEHEJTE JAK TO JEN POJDE A NE ŽE SE ZASE VOŽERETE JAKO MINULEJ ROK - P. S. HODKY HODKY HODKY DEJTE LITR VODKY, NEDÁTE LI VODKU, DEJTE ASPOŇ RUM,
NEŽ VÁM ZBOŘIM DUM.
Pomeranč
Je oranžový a šťavnatý,
mám na něho chuť,
má to jeden háček,
je za výlohou a ještě z plastu,
Z malichernosti strastí
Baví mne se dívat -
jak spíš.
Baví mne tě líbat -
když se probouzíš.
nejlepší kamarádka
Zemřela má nejlepší kamarádka,
zemřela byla tak malá, že se nevešla do strouhátka,
maličká tužka číslo dvě,
už nikdy víc se mnou do přírody nepůjde,
Zrození
Vcházím do bílé místnosti, jsem sám, ale cítím na své tváři miliardy pohledů. Otáčím se dokola, nikoho nevidím, jen bílé stěny, podlaha i strop. Slyším tikot hodinek.
Něco mne táhne kupředu, nohy jdou sami a já mizím ve světle.
tibbaR_etihW vs. vláda
Prolog:
Vážení poslanci, dovolte abych Vám
představil nového člena našeho klubu: tibbaR_etihW…
Rychle prachy napakovat, lidem ňáký lži,
Útěk
Křídla serafínů se ti obtiskla do dlaně,
Fénix zpívá vzahradě,
Babí léto ukončilo trápení,
Mladá laň pije zpotůčku,
Poslední den dvou věží a jednoho pěšáka
Vážená redakce,
promiňte mi, že Vám posílám svůj příběh tak pozdě, ale musel opravdu dlouze přemýšlet, jak tento dopis koncipovat a i kam ho poslat.
Nyní, když jsem se odhodlal je za 5 minut 12 hodin, pátek a datum, datum já nevnímám, proto tedy datum neuvedu.
Velice rád bych Vám vyprávěl jeden den svého života.
Láska v zemi stínů
Do dlaně otiskla sis křídla Serafínů,
Já odcházím do světa smrti a stínů,
Fénix včera vylétl zplamenů,
Na můj hrob pár hladkých kamenů,
Literární konec
Důvod
Tento příběh se udál vdobě, kdy byla všechna poezie sepsána a tolikrát kopírována, že se autorům nevyplatilo pokoušet se cokoliv napsat.
Ani próza na tom nebyla zrovna nejlépe, i když se sem tam objevilo nějaké rádoby nové dílo za několik týdnů se většinou přišlo na to, že autor pouze změnil jména a místo příběhu, a že hlavní hrdina nebyl On, ale Ona.
Ktomu všemu navíc pomalu zlenivší lidská rasa vytvořila stroje, které nejen že pomáhali vdomácnosti, ale také a to hlavně pracovali za lidi, chodili za ně do škol, četli za ně nahlas. Až to jednoho dne došlo tak daleko, že stroje ovládli Svět.
Vzkaz pro Ádu
Jak Slunce září furt se směješ,
ale mé chladné srdce nezahřejes.
Forma rozchodu
Nevím, zda to nahlas říci smím,
že tě lásko má, jak starou hračku opustím,
tak prosím smiř se s tím,
že o tobě a o něm dlouho vím,
Slunce v horách - lásce
Slunce svítí do údolí,
stín hor dopad na tvé rty,
ztráta nikdy nepřebolí,
omlouvám se žes to byla právě ty.
Rozhovor s Ďáblem
Já - Si tu.
On - JO.
Já - proč.
On - Tys to tak chtěl.
Zbyla ještě jedna šance
Šachové figurky miúchvatně rychlemizí,
Tomáš se opět usmívá pod vousy,
zbyla mi jedna věž, jeden černý střelec,
bezchybné manévrování jeho Královny,
Bezdomovcům
Ten kdo má prachy, ten se fakt má,
ten kdo je nemá, tak se furt ptá,
jestli mu nedá, ten co je má,
a když mu dá,
Jepičí láska
Seděl na listu po kterém se před minutou kutálela kapka,
opíjel se zapadajícím Sluncem,
usmíval se na všechno živé kolem,
ale bránil se myšlenkám na ni.
OUT-PAT
Hra byla už skoro v závěru,
Jan táhnul Králem na poslední políčko,
Tomáš se usmíval pod fousy,
které mu protivník nechal nechráněné,
NO WAR
Letí letadlo,do dáli nebo blízka,
chtěl bych ti lásko říct,
říct že se stýská,
kéž bych mohl tehdál neutýct,
POKUS
Pokus
I. Zahájení projektu Eden
„Profesor Franklin Newborow, narozen na planetě Zemi léta Páně čtyři tisíce sedm set devadesát jedna, podává hlášení do palubního počítače lodi Sluneční Záře, o projektu Eden.
Po několika neúspěšných pokusech se nám podařilo nalézt planetu, která zdevadesáti procent připomíná planetu Zemi, deset procent tvoří fakt, že je její rotace třistasedmdesátkrát rychlejší, než rotace planety Země. Tento fakt, je dnes však překonán, podařilo se nám geneticky upravit Novou Rasu lidí, tak aby mohli na této planetě, kde dle průzkumů neexistuje vyšší forma inteligence, než jsou delfíni a sloni.
Astronaut Saša
Astronaut Saša
I. Reptile
Byl to mladý muž, měl rodinu, spoustu přátel, čekal syna a byl dobře placený, jako astronaut NSSSR, byl vysoce postavený. Ale něco mu stále chybělo, vlastně nechybělo, bylo mu to odepřeno i když mu to bylo předem slíbeno, jako náhradu poletí na Měsíc, ale měl letět na Mars.
Dnes je tomu přesně měsíc, co jeho místo zabral Michail Reptile, plukovník vesmírného výzkumu a velitel ostrahy na Ruské části budovaného Zemského prstence.
Ztraceno ve sněhu
Jednoho dne sněžilo,
líbat se mi zachtělo,
mazlit se, tulit, hřát,
zkráceně jen milovat.
Smrt vs. Áda116
někdo umře hned
a někdo za pár let,
ale až to přijde jen Áda116 bude připravena a my. My se budem bát
SPRÁVNEJ CHLAP
Jak se podle Vás má chovat správnej dospělej chlap - asi 21 let - by mu mohlo bejt.
Není to jen pro ženy, ale i pro muže.
Zemření
Jednou umřeme všichni,
někdo zítra,
někdo před okamžikem,
někdo začtyřicet let,
Psal jsem...
Psal sem ti báseň do ticha,
psal sem ti píseň do oušek,
jen za zpěvu slavíka,
jen za kvákání ropušek,
Dvě miniatury pro pohodu
Zaláskovaný život
Život běží před očima,
težko si ho láska všímá,
ten z nás kdo má za ušima,
Spisovatelův Svět
Tomáš vystoupil z tramvaje číslo osm a zamířil ke škole, přeběhl silnici mimo přechod a prošel branou hotelu Crowne Plaza Praha. U vchodu do školy na něho čekal a držel dveře Pavel. ,,Čus woe, jakse máš, jakej byl vejkend. " ,,Hádej.
splín Boží syn
Na patníku u cesty seděl jeden Boží syn,
kde, že má Otce, byl jeho splín.
Proč jeho jedinou dceru,
přepadli v parku, během dne a ne v šeru,
Prostitutka
Jednou semnou v metru jela,
rozsekanou držku mněla,
jenom prachy,za sexchtěla,
milovat jen drogy měla,
PŘÁNÍ
Všechno nej - většího kapra, krásnější lásku,pohodovější život, lepší přátele, ohromnější sněhovou nadílku, zelenější stromek, uklizenější pokoj, lehčí školu a práci, alkoholovější Silvestr, nadupanější káru či rádio. A hlavně nej-hustší přání přeje tibbaR_ewtihW
Milenci
Voblézají se, je mi to nepříjemné,
ale co mám dělat, já musím do práce a jiná tramvaj nejede,
voblézají se, strkají do mne a já.
. já sem tu sám.
Divoké husy
Jednoho krásného zimního dne, bylo asi sedm pod nulou, jsem se vracel z práce domů. Všude byla tma, nikde ani živáčka, nějakým omylem jsem z metra vystoupil na Florenci a nejel až na Palmovku. Nu což, pojedu tramvají.
Čekaje na zastávce a přemýšleje o nesmrtelnosti chrousta jsem je zaslechl, byli daleko, ale ten zvuk poznám.
Na usmířenou
V tomto Světě spěchu šedi a smogu, jsi jen ty mým oknem do právě rozkvetlé jarní zahrady. lásko
Uriel
Uriel - počátek
Vám děti, Vám křídla dám,
Vám lidé, Vám štěstí dám,
a pak ve Fuze zůstanu Sám.
Sen o labuti
Ach až mi srdce zaplesalo,
chtělo vzlétnout jak ten pták,
pak mi ale slova vzalo,
byl to pouhý plameňák.
Dětská ZOO
Sedí žába na kameni, mouchy kolem létají, jazykem je chytá, mlaská, že jí chutnají. Leží si lev ve své kleci, že spí to jen předstírá, oštřovatel pak shlavou v tlamně beznaděje umírá. Lamy, kozy po pár metrech oslintají, olížou, dětem ruce, obličeje - rodiče nepomůžou. Malý hrošík pase keře, žere listí, každý kdo stál příliš blízko si zas boty klackem čistí.
Tramvaj
Siréna rozřízla pouliční šum,
všechno se zastavilo,
Smrt předvedla zas někde svůj um,
to dítě se tramvaji postavilo.
Gaston - Zoo Praha
Seděl tam a díval se na Nás, drželi sme se za ruce, byl krásnej kožíšek, jak z bavlny a černá ouška, na té ohromné halvě, mi připadali poněkud komicky.
Pak zařval, zvedl se a vlezl do bazénku, hrál si, plácal ploutvemi do vody, v očích se mu skrývalo zklamání, ale v obličeji byl šťastný.
Proč šťastný. ptala jsi se.
Gay
Posledni metro jede kamsi, kam.
Zustal si v nem lasko sam.
Ja se bojim smirit s tim,
ze te vice nespatrim.
Sníh
Sníh
Sněží, křupe to pod nohama.
Pláčeš, již nejsme spolu.
Sníh stále dopadá na tvé vlasy, chtěl bych se jich dotknout.
Labuť
Labuť
Bílá labuť letí nad řekou,
Již vícekrát nesetká se má ruka stvou.
Vlny Vltavy šumí o bok vratké bárky,
Přepadení
Telefon mi zvonil, ale já se nepostavil a nešel ho zvednout. Ležel jsem na podlaze, zmítal jsem s sebou, ale ať jsem co jsem dělal, nemohl jsem vstát.
Krev se mi nahrnula do mozku, špatně se mi dýchalo a provazy, jako by se stále stahovali.
Někdo zazvonil, snažil jsem se křičet, ale přez lepící pásku jsem vydal jen lehké hučení, zase jsem se zmítal.
Strach
Myslím, že se také bojíš,
i když černých stínů neujídáš,
bojíš se, ale neutíkáš.
Není kam.
Věk
Koukám na nebe,
je snad něco divného na našem vztahu.
Co na tom, že jsi o půl roku starší,
při cestě tam nahoru, je to stejně jedno.
Svítí Slunce
Svítí Slunce na kamení,
svítí Slunce do ulic,
nikdo tady, ale není,
nezbylo tu vůbec nic.
Fábie
Narodila se, jako krásné červené kulaté, hranaté auto. Každý den si ji prohlížel jeden mladý muž. Až jednou, když uplynulo asi šest měsíců si ji konečně koupil. Přikoupil spousty doplňků, až Fábie vypadalam jako sportovní vůz.
Přestat milovat...
Jednoho krásného dne se to musí stát,
i když bude svítit slunce, ty nebudešě se smát,
jednoho krásného dne, lásko, tě přestanu milovat.
K čemu zkouška dospělosti?
Šel jsem tam pomaloučku,
na životní zkoušku,
na zkoušku dospělosti,
šel jsem tam v opilosti.
Chata na Orlíku
Az jeden z nas lasko zavre na vzdy vicka,
pak postavim si na tvim tele chatu u Orlicka.
........ si ............
Vemsi mě, než zemřu,
vem si mne, než sem přijdou,
vem si mne, bude to naposled,
vem si mne, jsem jen tvůj,
Myšlenky
Příklad, pro výpočet relativity, je relativní.
Moderní člověk zná mnoho stupňů, já znám tři - matematické, - Celsia, - Farheinta.
Každá myšlenka, je jako blesk.
Každé slovo, je jako myšlenka.
Reportáž z hodin
Navštívil jsem hodináře, byl starý a nemocný, vlastně už ani nevstal aby mi potřásl rukou, ale stále se smál. Ruce se mu již třásli, tak že sotva udržel lžíci, přesto opravoval jedny jediné hodiny.
Orloj, ty hodiny, co viděli spoustu lidí, životů a smrtí, co prožili s Českou zemí dobré i zlé, ty co jdou již staletí, jdou díky němu. Vlastně již ne, jdou díky někomu jinému, ale zajímá Vás někdo takový.
M.A.R.Y
PÁTRACÍ LOĎ
Martin seděl nehnutě u okna a díval se do dálky vesmíru. Měl na sobě kalhoty a vreps, což byla uniforma pro velitele kosmických lodí, které strážili hranice Společenství sedmi planet a Soustavou hvězd Kraminů. Vlevé ruce držel odstřelovací triml a vpravé, ač je to divné, zřejmě zbezpečnostních důvodů se do kapitánské kajuty dávala jedna obálka a dopis zpapíru, vpravé ruce tedy držel zalepenou obálku snadpisem: „Veliteli lodě, na níž jsme čekali příliš dlouho.
Pak vstal, obálku stále držel vruce, dosedl kpočítači a zapnul nouzové vysílání:
„Tady Martin Sinclar, kapitán Strážní lodi 36985 Společenství sedmi planet, slyšíte-li mne ozvěte se.
za stranou 169
Seděl na větvi, klepal nohama a koukal se na jezdce na obzoru. Blížili se, věděl co se semele až budou tady, věděl, že poteče krev a nebude jeho, nebál se Ne už se nebál.
Jeli krajinou, bylo jich pět, každý za pasem dva kolty, každý na opasku sto zářezů, věděli kam, věděli proč, ale něco jim našeptávalo NE.
Celý děj sleduješ, čekáš co bude, ale ne a ne se dostat za stranu číslo 169, bojíš se.
hůůůůůů mašinka
Poslouchám linkin park, nepíšu velký písmena, nudim se a přeci se něco děje - žiju.
Bolí mě hlava, přesto koukám na obrazovku, dusim se, ale žiju.
Sedim v autobuse, nejedu a přesto žiju.
Mačkám se v metru a netušim proč sem, přesto žiju.
Zapálil jsem minimax
Seděl jsem za tebou, ani ses neohlédl. Nudil ses a přeci jsi měl práce nad hlavu, tak proč. Proč si se otočil, když jsem ji líbal. Ne nezajímáš mě, nezajímá mně nikdo, chyby mě nezajímají ani tenhle text, co píšu na starej dopisní papír mě nezajímá, kašlu na všechno.
Worm I
Jediné co dokáže naštvat je zmutovanej Worm,
sedíš sám v pokoji,
venku jsi už nějakej čásek nebyl,
sedíš a koukáš,
11. září
Vážená redakce,
promiňte mi, že Vám posílám svůj příběh tak pozdě, ale musel opravdu dlouze přemýšlet, jak tento dopis koncipovat a i kam ho poslat.
Nyní, když jsem se odhodlal je za 5 minut 12 hodin, pátek a datum, datum já nevnímám, proto tedy datum neuvedu.
Velice rád bych Vám vyprávěl jeden den svého života.
30
Seděl sám v přeplněnym metru,
díval se do dálky, směti nohou a kabátů,
boty ho tlačili, ale smál ses,
ruce už nevnímal.
Ha Ivan
Tož to bylo, tehdy když staré lípy byli keříčky na kraji lesa a moje prabába byla malé dítě. Tehdy se vykládal příběh o mladých Djs co zremixovali kultovní rodinnou vánoční pohádku Mrazík.
To bylo v době, kdy ani jeden z nich netušil co rozpoutají, dnešní verze Mrazíka je uspěchaná, přesto Vám jí děti Traminů povím, bude to trvat asi čtvrt hodiny, tehdejší pohádka měla si 90 minut, to je ale jiný příběh.
Nástěnka koukala z okan, když tu náhle zaslechla: "Chaloupko, chaloupko, ať je mi vhod, otoč se ať je ke mně tvůj vchod.
TAJEMSTVÍ
"Už mě to tu nebaví. " vyhrkl sem a otočil se na přítelkyni.
Ona i její rodiče se otočili a zírali na mne, a já věděl že jsem si to nemyslel, ale že jsem to opravdu zakřičel.
,,Co teď.
HLÍDAČI NEBE
Seděl na zdi a kouřil, byl mladý, tak 19 let. Koukal, jak se Slunce snaží zastavit o Pražský hrad, ale zapadá dál.
Když Slunce zapadlo a on dokouřil zahodil filtr kamsi na zem do tmy, odpálil další cigaretu a otočil se k Měsíci, vypouštěl leskle modrý dým, tak v minutovém intervalu.
Náhle a nečekaně se postavil a zapískal na dva prsty.
Čertovka
Čertovka tiše šumí,
bezdomovec na ni čumí,
zima se přiklonila k počátku,
bezdomovec zjihnul kvůli pozlátku,
Za dva dny NASHLEDANOU!
Ahoj,
když si odcházela, seděl jsem tam. Seděl jsem tam a koukal se jak jdeš pryč. Slzy ti padali na tu blůzu, co jsem ti koupil k našemu šestému víročí.
Seděl jsem tam, náhrobní kámen dávno vystydl, ale mě hřála tvá nekonečná láska.
Továrna na absolutno
Tak jako za továrnou na absolutno zapadá slunce,
tak jako válka ničí Svět,
tak k tvému hrobu věnce,
a manželka jen pár vět :
Rybář
"Vlna za vlnou naráží na loďku mou,
moře se v obzoru slévá s oblohou.
Sám jsem zde v prostřed vln,
sedím tu myšlenek pln.