Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZlaté prasátko
Výběr: Print, Vaud, Markéta, Fouckault
09. 12. 2006
96
199
22045
Autor
a2a2a
Radkovi
.
.
Ráno jsem slíbil Zlaté prasátko
když budeš držet půst
Večer tam nebylo
Zato hvězd byly tisíce
a každá
se chtěla přiblížit
.
Zlaté prasátko
„Tak se podívej,“ tvářil se vážně otec téměř dospělého syna. „Ty ho nevidíš?“ Zlaté prasátko mu sliboval každý rok. Ještě když byl malý, pozorovali oblohu, ale nikdy nic nespatřil. Pokaždé měl táta nějakou výmluvu. Že je třeba zataženo, nebo že nedodržel půst a musel tajně uždíbnout kousíček z uzeného masa zavěšeného na balkóně. V posledních létech se syn nachytat nedal, avšak řeč na to přišla pokaždé.
Jenže tentokrát si táta vymyslel, že Zlaté prasátko lze určitě spatřit na severní straně domu a vůbec nepřipustil, že by se mohl mýlit. Dokonce se vsadil o stovku, že ho určitě uvidí.
Byl zmaten. Přece, proč by se jinak sázel? Taková hloupost. Ale když tak naléhal... Táta sice měl plán, že by na střechu zavěsil nějakou nafukovací hračku, kterou by nastříkal zlatou barvou, nebo něco podobného, ale ukázalo se, že žádné takové prasátko nebylo k sehnání.
Vyšli ven. Obcházeli dům, táta předstíral, že prasátko usilovně hledá, a syn, že by se tentokrát skutečně mohl dočkat. Patřilo to již k vánočnímu rituálu a vlastně se na to oba těšili.
Tátu prohraná sázka nemrzela. Ani se nesnažil vymlouvat. Díval se na hvězdy, a zdálo se, že si ho předchází. I dům byl jiný. Všude se svítilo, jen paní Hasová odjela k dceři. Zadíval se na okno z vedlejšího vchodu. Na jaře sousedce zemřel muž a napadlo ho, jak jí asi musí být. Dopoledne však přijely děti i s vnoučaty. Přišla si půjčit židle. Taková slušná romská rodina. Najednou ho přepadl pocit studu. Stejně jako nedávno v tramvaji. Černooký mladík nabídl stařence, že vynese nákupní tašku. Chtěl vyběhnout, kdyby se pokusil utéct, ale mladík postavil tašku na ostrůvek, usmál se a nastoupil zpět. Cítil se trapně. Kdysi, to ještě dělal portýra, ukradl pár pytlů cementu. Nikoho ani nenapadlo, že by s tím měl něco společného. Uvědomoval si, že tento večer je stejný jako jiné, ale jen na Štědrý večer se nechával okouzlit nostalgickými vzpomínkami, když jako kluk vymýšlel jména pro kapříky ve vaně, nebo když se ženou sledovali vlastního syna, jak nadšeně ukazuje na obrázky ve svém prvním leporelu.
Vrátili se domů. Přece jen byl trochu zklamán. Čekal od syna alespoň nějakou vítězoslavnou poznámku, něco na způsob, že je ochoten chodit okolo domu za drobný poplatek každý den, ale ten se jen potutelně usmíval. Až když mezi dárky našel obálku se stokorunou, pochopil.
Tátovi za jeho bláznovství. Četl nápis na obálce stále dokola. Měl radost. Stejně jako pouliční lampy. Neměly zrovna nic na práci a tak zvědavě nahlížely.
199 názorů
a2a2a,
v Tvojom pomerne krátkom texte sa Ti podarilo predložiť nám nielen jednu, ani nie dve myšlienky vyjadrujúce Tvoje hodnoty
myslím si, že podobné diela robia svet a aj nás - čitateľov - lepšími a dodávajú nádej
pre mňa veľmi obohacujúce, vďaka
Hm. Na Vianoce si majú ľudia robiť radosť. "Tátovi za jeho bláznovství" - to je ono. Tá nečakaná pravda. Aj som zabudol, že taký zvyk existuje. Ktovie prečo zrazu pochopia, že celý rok len nervačili.
V krčme včera, na Štedrý deň, keď som vyrážal na túru do divočiny, mi krčmár vraví: Vyberte si zapaľovač. Grátis. Aj pivo, dnes dávam zadarmo.
V tej chvíli som poznal, že sú Vianoce. Čudní, títo kresťania...
Pavel Wilk
03. 05. 2017Carina Paw
01. 12. 2016Moc, moc pěkné... děkuju.
Blíží se Vánoce, povídka mi sedla do noty v předvánoční náladě a hlavně snaze být /alespoň na pár dní/ k sobě šlechetnější a uvnitř lepší.../T.
Pěkná minipovídka vystihující nálodu před vánocemi.
Škoda, že jsem ji objevila až teď v lednu
malý_orlík
16. 08. 2011
koukám, že už to tu leží dlouho a já si toho vůbec nevšim... pěkný, tip :-)
jejdavilda
27. 10. 2009Květoň Zahájský
08. 01. 2009
Mrlin70,
děkuji za přečtení a jubilejní 600-stý tip. Máš u mně štamprli, pokud se někde sejdeme
a2a2a: Neděkuj - píšeš dobře, a to si zaslouží, abych se vracel, a taky si Tvé věci pozorně četl.
Některé kritiky výše byly naprosto nemístné a zbytečné, dle mého názoru Tobě, jako autorovi, ničím prospěšné.
TVůj děd Ed :-)
Edvine, děkuji za upozornění na portýra, opravdu mělo jít o políra, sám nerozumím tomu, jak tak dlouho mohla tato chyba existovat bez povšimnutí.
Děkuji také za vlastivědnou doušku o původu symbolu, to jsem vůbec netušil. A především pak za návštěvu.
...jéje, ja už vôbec neviem o čo ide (čítal som to v roku 2006 - neviem, či som vtedy už vedel, čo je google:)), prosím pekne, som úplne pitomý:)))*ale vďaka za správu*
Sorry, ještě k povídce: Líbila se. T.
Jen ten portýr, co krade cement, mi nesedí. Asi jsi měl na mysli políra? (Vedoucího dělníka na stavbě)
Háber: Ad "zlaté prase nebo prasátko":
Jak víš, Vánoce jsou původně pohanským svátkem slunovratu. A v mnoha náboženstvích (ne židovském ani křesťanském) bylo prase symbolem boha slunce. Lidé se tedy radovali, že se znovu vrací slunce, jež až do té chvíle "odcházelo". Tomu, kdo se postil, mu pohled na vracející se prasátko-sluníčko měl být odměnou.
Více: http://pandora.idnes.cz/part/2006/12/23677
P.S. Příště nepros, a nagoogluj si to. :-)
Tontarelli
12. 10. 2008
Takové nezdobené psaní, nultý příběh, jediný co mu dodává ráz je věta "za tvé bláznoství". Ale já nevím, co bych za Tvé dala...
hm, nevim, k takovejmhle dílkům nemám asi eště nějak udělanej vztah, já musim něco akčního se super zápletkou, a tak :c) ale stejně, něco tam..
Tipec
prže ta poslední věta byla dokonalá
čtení povídek a rozsáhlejších textů řeším tak, že si je nejdřív vytisknu... monitor opravdu není vhodný k delšímu čtení... a navíc jsem staromilec... :-)
ruprecht, Edmund Elat, Lakrov
předně všem vám děkuji za ocenění.
Mimochodem v druhém odstavci přibyla ještě jedna věta ... A ačkoliv měl zpočátku plán, jak vyzrát, důležitější bylo hrát si až do konce.
K otázkám stručnosti. Předně si ji vynucuje toto medium. Podobně jako mobily a SMS není monitor příjemným místem pro čtení rozsáhlejších textů. Běžnou beletrii čtu velmi málo, spíše poezii, ale zdá se mi, že v knižní podobě zůstává formát povídek zachován.
I zde, na Písmáku se nozí pouští do rozsáhlejších textů Podstupují však několik ryzik. Prvním je, že nepříjemnosti monitorového čtení navíc konkuruje široká nabídka stručné poezie. Všiml jsem si, že i rozsáhlé básně, či cykly básní, sbírky, atd. jsou také čteny méně.
Je tu však ještě druhé, podstatnější riziko. A sice, že postačí, když se autor v rozsáhlejším textu dopustí několika stylizačních tvrdostí, neohrabaostí, kýčovitostí, a od dalšího čtení tak odradí či potlačí nosný motiv.
A pokud jde o city a jejich vyjádření. Zde autor potřebuje mít poetickou zkušenost, vyjadřovat se neotřele, umírněně, a řekl bych, že potřebuje i životní zkušenost, aby vůbec mohl a uměl vyjádřit jejich cenu.
Děkuji za diskusi.
Tím, že je líčení strohé, dochází ke stavu, kdy mimoběžný tok myšlenek zabírá v textu stejně prostoru, jako hlavní dějová linie. To může vést k dojmu, že dějové linie jsou vlastně dvě. Mně ta strohost nepřekáží. Spíš naopak. Zabývá-li se povídka popisem chlapských citů, strohost je na místě. Jen se občas ptám, jestli je ta (vševobecná, teď se to netýká jen Tebe) snaha o zestručňování vynucena faktem, že v době 'všezahrnujících pavučin' nemáme na zbytečná slova (a city) čas, nebo jestli by to zkracování přišlo i tak.
...Ani nevěděl, proč se mu v hlavě rojí jedna vzpomínka za druhou. Určitě si nic takového neplánoval, ale Vánoce ho pokaždé nutily k jakémusi zpytování.
Až teď koukám, že kousek přibyl; a tok myšlenel (počtem öismen) překonal tu hlavní linii :-)
TiP s upozorněními.
Ahoj Lakrove,
jednak díky za zastavení, ale zejména pak za názor. Vůbec mne až dosud nenapadlo, že by povídka měla dvě dějové linie. Jedinou je sázka. Ostatní je jen samovolné myšlení, které se občas v člověku zpustí, zejména v době Vánoc.
Nejsi první, kdo textu vyčítá strohost. Těžko říct, z mé strany se snažím vždy o co největší stručnost, ale souhlasím s tebou i dalšími, že pár doprovodných řádků navíc by povídce prospělo. Možná se do toho ještě pustím a pak ji třeba oceníš ještě víc.
Děkuji.
Poslední odstavec dělá z tohohle textu nádhernou povídečku. Předpokládám, že byl ústřední myšlenkou či důvodem k napsání. Všechno, co je před ním je takové strohé. Hledám souvislost mezi dvěma 'dějovými liniemi'. Nenacházím, ale nevadí. I tak se mi to moc líbí.
sestricka.slunicko1
22. 07. 2007
bacha, já nenapsal, že je prázdná. dílko může mít myšlenku, může mít v sobě to, co jej činí v jistém smyslu trojrozměrným, a přesto se nemusí trvale nakvartýrovat do mé paměti.
toť můj čistě subjektivní názor.
Martine, vcelku mi nyní už nestojí za to tu povídečku obhajovat, myslím si, že není vůbec prázdná, byl jsem však zvědav na tvé hodnocení, a bez problémů ho přijímám, a také jsem ho očekával.
Ještě jednou díky za tvůj čas.
já napsal vymyzí!!!!! právě jsem uštědřil češtině ránu do zad - řádně nabroušenou sekerou...
zasloužím pranýř a méně piva v krvi :)
"vyšším poselstvím" (otřepaná to fráze) jsem myslel jen něco "víc"... něco, co činí z jednohubky hlavní chod.
tady nejde o poselství vyvrěrající z daného tématu (chtít něco z této epizodky - něco víc - něco, co by mě vytrhlo - by bylo asi bláhové). Tady jde vůbec spíš o ten výběr. Povídka je momentkou, jednohubkou... rychle se stráví a rychle vymyzí.
Jak jsem napsal Armandovi, na to, abych urval výběr, mě musí dílko sejmout a setrvat v mé mysli dlouho po přelouskání daného textu.
Děkuji za hodnocení i za nalezení chybičky. Jen se zamýšlím, jaké vyšší poselství by tam mělo či mohlo být.
na tip ano (vyvolal jsi pocit, dobrej pocit - stálo to za to), na výběr ne (přílišná miniatura bez vyššího poselství, druhým odstavcem lehce roztříštěná). Napsáno úměrně tématu - mile, čtivě a atmosféricky (sálá z toho pohoda, klídek a... koneckonců i ty Vánoce, které jsou dávno za námi). Možná bych napsal některé věty jinak, ale na druhou stranu - zrak se mi opravdu nezasekával.
Napsáno bez chyb (jen jedna čárka mi tam chyběla: před masem zavěšeným na balkóně).
*
Najmladšia
14. 03. 2007
No co říct...zase mě to vzalo. Vánoce jsou pro tebe silná inspirace, jak se tak dívam:)
Marcela.K.
15. 01. 2007Marcela.K.
15. 01. 2007Marcela.K.
15. 01. 2007
thalinko, děkuji, tvůj názor ohledně moralizování není ojedinělý, vnímám to, a vnímal jsem to již i při psaní. Ale jsou chvíle, kdy si člověk souvislosti uvědomuje silněji. A přesto vnímání čtenáře je možná i důležitější.
Gentleman v rubikové kostce
13. 01. 2007Mermaidlenka
08. 01. 2007Mermaidlenka
08. 01. 2007pozorovatel
05. 01. 2007pozorovatel
05. 01. 2007pozorovatel
05. 01. 2007
první jsem četl diskusi pod dílem... a říkal jsem si cos to vlastně musel napsat a docela jsem se těšil až si to sám přečtu :) A musím říct, že si tě dám do oblíbených... protože tohle je psané s citem ... ne na Nobelovku, jen prostě a vánočně napsané.. maličkost co potěší. To je někdy víc než dost.
Je příznačné, že se i tady pod takovým dílkem objeví parta pseudoliterárních hulvátů a zoufalců, kteří si potřebují ventilovat svoje komplexy a antipatie :(
*
vella: také jakoby připojuji svůj souhlas, neboť ikdyž konkrétně tato má kritika směřuje spíše do přízniva, naštěstí jsem se dokázal vyhnout přílišnému pochlebu a tudíž nebudu v časopise narozdíl od prvních pár kritiků-(povětšinou samých nepisů) vypadat příliš (v záporném jakoby smyslu) tipurozdávačně.
pozorovatel
05. 01. 2007
myslím, že pokud sa chtete bavit na téma avíza tak zde to určitě není vhodné pod takovýmto skvělým dílem...Vella se jen ptala, kdo souhlasí či nesouhlasí, tak snad každý normálně myslící pochopil, že jí má napsat ano či ne a ne řešit pod dílem další věci netýkající se díla
Já myslím že dát a2a2a do Rukopisu je dobrý nápad.. pomůže to jak Rukopisu tak a2a2a. Jiří gratuluji! Má kritika moc duchaplná není tudíž souhlas nedávám .-)
pozorovatel
05. 01. 2007
Tak oprava. Já s uveřejněním své reakce nesouhlasím...a nebudu souhlasit s uveřejněním ničeho, dokud nesplníš to, na čem jsme se dohodli. Už mám zase přeavízováno od redakčního fóra, k němuž nemám přístup. Žádal jsem o vyjmutí ze všech funkcí, které už nemůžu ovlivnit. Zablokování nicku Písmák byla otázka deseti vteřin. Na toto čekám už dva měsíce.
Umprdentální_Kandelábrdelismus
05. 01. 2007
úpravy v zájmeneh jsem nedělal žádné, pouze jsem vypustil dvě nadbytečná slůvka dle ady Zlobyteho, ale zájmena žádná. Děkuju a na ty tvé prózy, když mi je pošlš, se mrknu, a děkuju.
nevím, jestli jsi už udělal nějaké úpravy stran oněch zmiňovaných zájmen... já s pochopením a sledováním myšlenky problém neměla... dílko mi přijde milé, myšlenkou i zpracováním, včetně básničky... prostě takévé do "předvánoc"
nejsu ale kritik a prózu nepíšu a na netu ani moc nečtu, takže na mém názoru se nedá nic stavět, jde jen o mé pocity po přečtení :o)
Dunaj, díky za návštěvu i u Návratů, tam mi nešla odeslat odpověď, jsem rád za názor i ocenění. Měj se fajn.
s tou úspěšností - to bych nerad vnímal jako ironii. Pravdou je, že mám ctižádost být spíše Bergmanem, mám-li využít tvůj příklad. Další pravdou je, velmi, velmi podceňovanou, že největší část lidí má velmi dobrou intuici, a nepotřebuje k tomu akademický slovník, ani instruktáž. A nakonec lidé jako ty mi čas šetří, už jsem to ostatně napsal v předešlé reakci. Když jsem si šel v noci lehnout, byl jsem ti věčný, příklad se slovem - mimoděk - mi ukázal, kolik hloubky může mít jedno slovo. Ostatně jsem tvé připomínky akceptoval i v opravách textu. A tak závěrem tě poprosím o tvůj čas, když něco znovu napíšu. Píšu zde tak 4 věci do roka.Díky.
Milá Markétko, samozřejmě, jako vždy, mohu jen poděkovat a doufám jen, že si brzy přečtu i něo nového od tebe
Romále - rovněž děkuji, a myslím, že i díky naší soukromé diskusi mám pocit, že jsou, a to nemyslím nyní ve vzájemním kontextu, hodnoty, které jsou ještě stále ctěny.
Zlobyte - určitě děkuji za čas, práci, vícero návštěv, a kupodivu i ocenění, jak by se z textu tvé kritiky nedalo očekávat.
Stále si myslím, že i bez mého vysvětlení je zřetelné, kdo je kdo. Nečtu, a tedy ani nepíšu prózu tak, že bych vnímal každou větu samostaně, ale třeba několik vět za sebou současně. Určitě bych s tebou nemohl soupeřit v gramatických záležitostech, tím myslám tvůj názor na vložení minulého času do minulého. Asi budeš mít pravdu, to prostě nevím. Jen to, jak jsem to napsal, mi dává smysl a neruší, pokud pominu, a to nemyslím ironicky, čistý hudební sluch znalců. Navíc si myslím, že próza bez problému může kopírovat zaužívané způsoby vajadřování. Navíc jsem si orientaci čtenářů v postavách, ještě před publikováním, ověřoval, vysloveně jsem se ptal na toto, a bylo mi řečeno, že v tom nevidí problém. Prostě nemohu přijat hodnocení - stylistická katastrofa.
Mimoděk je asi spíše otázkou přísného osobního vkusu, ačkoliv tady jsem ti vděčný, protože když se nad tím zamýšlím, řekl bych, že máš pravdu, a ta citlivost zde může hrát roli. Za tento postřeh děkuji.
K básni - TAM vadí i mi, ale básen je stará asi 15 let, a vzhledem k jejímu založení jsem ji nechtěl či spíše neuměl změnit tak, aniž bych ji celou překopal, poněvadž mi takto připadá nosná a byla mou první reakcí na dávný příběh. DOVNITŘ, další z tvých postřehů, se kterými mohu souhlasit.
Ke stručnosti povídky. Je to věc názoru. Už jsem napsal, že píšu-li do jakýchsi podmínek, respektuji je. Její rozšíření by ji určitě neublížilo.
Závěrem. Je to věcná a přínosná kritika. A i přes dílčí nesouhlas jsem za ni vděčný. Už již zmíněný čas je mi odměnou, a některé tvé vjemy ještě víc.
Buďme však poctiví, pokud bych konkrétně já, měl respektovat všechny vaše postřehy, nenapsal bych vůbec nic, protože jednoduše, bych při své omezené schopnosti psát, a také při své nejistotě a gramatickém základním vzdělání. psal takovoupovídku hodně, přehodně dlouho. Ovšem díky, třeba nyní tvé konkrétní pozornosti, můj čas šetříš. Takže ještě jednou děkuji.
dětská nevinná naivita je skutečnými dvěřmi k tomu pravému zázraku... Sice ne v podobě zlatých prasátek, ale v blízkosti okamžiků, jež nachází svou působnost v kořenech lidké duše... :-)
díky
t,v
five_ch, Pacer - samozřejmě děkuji, a vězte, že pokud je tam něco, třeba právě ve zde diskutované možné menší srozumitelnosti v orientaci mezi aktéry, jestli to tak třeba jen trochu cítíte, dejte vědět. Mi se to sice nezdá, ale pokud by to zde zaznělo častěji, rozhodně to budu mít příště na paměti.
Pro mne je nadstandartně vánoční, byť čas i počasí ještě není toho druhu. Debata pod dílkem jen vyjadřuje posun současného chápání poesie okamžiku.
Prostě mi to připomenulo vzácné chvíle s dospělým synem, se kterým hráváme hry, zastíraje city. Dík, budu se trochu víc těšit na Vánoce :)J.
Fouckault, prosím, neodpovídej, vždyť už jen ta pozorovatelova genialita, který ví, za co dali jiní výběr. Nechci tady znovu tu ničemnou polemiku. Jsem rád, že se zde objevil jiný styl kritiky - poletik, senior, Maartin.
pozorovatel
13. 12. 2006
pozorovatel, jablkům.. kroutím hlavou.. :-( proč ten agresivní slovník? proč všude šířit plané napětí a estetické odsudky.. doporučuji autory kteří vám nesedí a jsou mimo váš vkus nečíst. Váš přístup který se opakuje (pozorovatel) hraničí s hloupou osobní nevraživostí.. a pouhopouhou chutí někoho naštvat.. kritika by měla mít nějakou formální a etickou úroveň!
Sečtělostí to nebude, jsem dost líný člověk, ovšem ne k práci, ale tak nějak založením. Podobně, jako tys byl veden intuicí, udržující neustálý pomyslný kontakt se čtenářem, spíš než vědomou úvahou, tak i já ve svých kritikách spoléhám na vlastní intuici a zvídavosti víc, než si většina lidí myslí. Intuice se drž, ta tě vždy ochrání, tomu věřím.
Poletik
spíše jde o náhodu než úmysl, jediné, čím jsem k tomu cílevědomě přispěl, byla snaha oprostit se od zájmen a sázet vůbec na intuitivnost čtenáře, protože se domnívám, že takto, je-li styl vededen
od počátku, je vnímán jaksi spavněji. Tvůj příklad s větou - Napadlo ho, jak jí asi musí být - svědčí spíše o tvé velkorysosti, a sice, že předpokládáš v textu víc, než jsem schopen dát, prostě jsi tak trochu postižený v dobrém vlastní sečtělostí. Nebo přišla si půjčit židle. Myslel jsem sousedku, ale tvůj způsob čtení uvádí i jiné možnosti. Právě proto mám tvé kritiky rád, nejsou nikdy a u nikoho podbarvené jak osobním vztahem, tak žánrovou preferencí, a, jak ostatně tady předvádíš, upozorňují na věci, které mne ani nenapadají.
Maartin - také moc děkuji. Je pravdou, že jakousi osekanost celku pociťuji i já, sám vnímám, že by možná větší celek nebyl tak uhnaný. Nemyslím však, že by věty byly osekané, či že by sled krátkých vět byl na škodu. Ale schází tam možná více textu, který by jak atmosféru, tak myšlenkové pohody rozvinul. Byl jsem si toho vědom, a jak jsem napsal, příliš podléhám něčemu nezdravému, touze, abych byl co nejvíce čten. Občas tady čtu i delší povídky, nedávno jsem zde objevil zřejmě mladou autorku, pak dalšího, jedna píše dlouhé věci a řekl bych, že ač jde témticky o červenou knihovnu, styl je velmi barvitý, druhý píše méně rozsáhle, le uvolněně, přirozeně, s citem pro atmosféru i jazyk, a oba jsou čteni tak strašně málo, že se ani nicosobě nemohou dozvědět.
Za tvou přátelskou kritiku stejně přátelsky děkuji.
Kawa - jsem rád, že jsi se zstavila a děkuji.
už jsem Ti napsal (T), teď koukám, že třeba poletik to vidí podobně - ano, sled krátkých vět s různým a nevysloveným podmětem ztěžuje porozumění, je podle mě zbytečné takhle krátit text, který - při troj, čtyřnásobném rozsahu by mohl být parádní - obsahem na to má.
Já vím, že jsem postižený (třeba Hrabalem) a nevadí mi souvětí na půl stránky, když cítím proud slov a myšlenek, naopak... vadí mi (a třeba jen mi, nevím a opravdu nevnucuju nic nikomu) věty takhle osekané, bez vazeb a vztahů - a přimlouvám se za ně, takhle si ten život musím domýšlet
Navíc vím, že psát umíš jinak - občas tady narazím na Tvoji kritiku, někdy i rozsáhlou, ale vždycky dobrou, i stavbou vět... já bych ani zdejší čtenáře nepodceňoval, i dlouhý text (aspoň někdo) dočte a ocení.
A Jiří - zdravím, upřímně. m.
už jsem Ti napsal (T), teď koukám, že třeba poletik to vidí podobně - ano, sled krátkých vět s různým a nevysloveným podmětem ztěžuje porozumění, je podle mě zbytečné takhle krátit text, který - při troj, čtyřnásobném rozsahu by mohl být parádní - obsahem na to má.
Já vím, že jsem postižený (třeba Hrabalem) a nevadí mi souvětí na půl stránky, když cítím proud slov a myšlenek, naopak... vadí mi (a třeba jen mi, nevím a opravdu nevnucuju nic nikomu) věty takhle osekané, bez vazeb a vztahů - a přimlouvám se za ně, takhle si ten život musím domýšlet
Navíc vím, že psát umíš jinak - občas tady narazím na Tvoji kritiku, někdy i rozsáhlou, ale vždycky dobrou, i stavbou vět... já bych ani zdejší čtenáře nepodceňoval, i dlouhý text (aspoň někdo) dočte a ocení.
A Jiří - zdravím, upřímně. m.
Vrátil jsem se sem, abych ti ještě pochválil tu básničku, na kterou jsem v komentáři zapomněl i když je tak pěkná a co to nevidím, tvá odpověď. Ta avíza asi fakt moc nefungují. Rozhodně mne neotravuješ, spíš mi zájmem o mé posouzení lichotíš a navíc ve mně čtení povídky vyvolalo vyloženě příjemnou náladu.
Ka tomu co píšeš. Rozdělení na více částí je zcela v pořádku, ptal jsem se jen právě na to mísení postav v rámci plynutí jednotlivých vět. Má poznámka o zájmenech se vázala tkaé jen k jejich (ne)určitosti, nikoli k jejich počtu. Například tyhle dvě věty: "Mimoděk pomyslel na sousedku z vedlejšího vchodu. Na jaře jí zemřel muž, a napadlo ho, jak jí asi musí být." "Napadlo ho" se jistě váže k onomu člověku, který "pomyslel na sousedku", ale stavba věty nutí spíš čtení, ve kterém něco napadlo zemřeleho muže. "Na jaře jí zemřel muž" je užito jakoby to byla věta vložená do jednoho velikého souvětí, ale proč tam tedy je ten předěl? Dál to pokračuje: "Dopoledne však přijely děti i s vnoučaty. Přišla si půjčit židle. Taková slušná romská rodina. Najednou ho zaplavil pocit studu." "Přišla"... kdo, ona vnoučata? Čtu dál a dostává se mi vysvětlení jasně mířenou vysvětlující větou, které je jasné, že se ptám "kdo ona?": "Taková slušná rómská rodinka." A jen co vím, kdo je ona, je tu věta, která mluví zas o nějakém muži: "Najednou ho zaplavil pocit studu." SKáču v paměti o pár řádků nahoru až najdu muže, o kterém je řeč. Takové zvraty jsou charakteristické pro celý odstavec. "Černooký mladík nabídl stařence, že vynese nákupní tašku. Byl připraven vyběhnout, kdyby se pokusil utéct." Kdo? Jistě ne ten černooký mladík, protože to by byl paradox, takže zas sahám k otci. Celý odstavec, čtený bez zaváhání potom půobí právě onim všepropojujícím dojmem, který se tříští na postavy jen když budu chtít zapnout analytické obvody svého mozku. Vše je logicky správně. Ale pokud logiku nenutím, otvírá se prostor pro zamlženou atmosféru, která vidí celek. Právě na tohle jsem se ptal, jestli to je vědomé: to vytváření přechodné nejistoty, kdo je teď zrovna "on", "ona". V téhle povídce mi t přijde funkční, ať už záměrně či náhodou. Pokud je to náhodou, upozorňuji na to, že tu je cosi nezkroceného, co by mohlo jindy nadělat škodu. Pokud to náhodou není, tak jen tleskám.
Poletik,
předně děkuji a to opravdu hodně. Ačkoliv jsem na té povídce pracoval dlouho, znovu jsem znejistěl. K mísení postav. První odstavec úmyslně vypráví jako syn, druhý zase otec, třetí už je jen pointou, ačkoliv pointy jsou tam dvě, a správně jsi odhadl, že jde především o příběh otce. Ta učující je spíše jakási melancholie otce, včetně morálních ozev. Uvědomoval jsem si možnost záměny, je třeba zřetelná ve větě o nafukovacím prasátku na konci prvního odstavce. Ale spíše jsem to uvítal, protože, aniž to smyl děje naruší, může být vlastní oběma. Takže ty dvě části jsem svěřil záměrně každé z postav zvláště.
Vyhýbal jsem se zájmenům, jak nejvíce to šlo. Připadají mi otrocká. Také jsem vědomě chtěl být stručný, poněvadž podléhám tlaku Písmáka v tom smyslu, že dlouhé tety tu nejsou ochotni příliš číst. Je to chyba, vím. Omlouvám se, že tě takto otravuji.
Kritiky jsem četl jen po názor SENIORA a ještě k tomu směrem od nejnovějších. Musím se ohradit proti přirovnání k USA filmům. USA film postrádá melancholické zanícení, které je tady přítomno přímo v jazyce povídky, nikoli pouze v pointě nebo v konstrukci nějakého happyend tušícího děje. Člověk je na měkko od začátku a byl by spokojen, kdykoli by přestal se čtením. Melancholie spojená s odvahou být osobitý a tvůrčí v detailu. Dojemné není to, co se stalo mezi otcem a synem, ale otec sám. Chtělo by to větší rozsah, silný příběh a s tímhle citem rozpracovat postavy co možná nejživěji. Sice je to idilický svět, ale co na tom, když je to idiličnost vědomá a když má nějaký styl. Jako možný příklad toho, co se s takovýmto způsobem psaní může vytvořit, když se pojme koncepčněji a odvážně, se jasně nabízí Malý princ. Sice tuny něhy, ale přeci právě tam může číhat smrt, silná jako málokde. Tohle je takový příjemný nástřel. Zvláštní mi přišlo jak mísíš postavy. Vypadá to, že je to záměr... Když člověk čte, neví dost často, kdo je "on", nebo komu "jemu", protože se nabízejí z předchozích věd různé možnosti a teprve z kontextu se čtenář ujišťuje, jaký je smysl řeči. Pokud to neděláš schválně, chtělo by to trochu jednoznačněji používat zájmena, ale pokud to je záměr tak to zde na mne dýchlo zajímavým významem: popisovaná rodino a vůbec všechny osoby se jakoby prolínali, bylo cítit, že jsou si blízcí, že jsou celkem rodiny, společnosti.
...zrovinka dneska jsem četla Vánoce, jedno z mála dílek, a narazím u Tebe na tohle. Do dnešního dne je to krásné pohlazení, velmi děkuji!
...zrovinka dneska jsem četla Vánoce, jedno z mála dílek, a narazím u Tebe na tohle. Do dnešního dne je to krásné pohlazení, velmi děkuji!
...zrovinka dneska jsem četla Vánoce, jedno z mála dílek, a narazím u Tebe na tohle. Do dnešního dne je to krásné pohlazení, velmi děkuji!
...zrovinka dneska jsem četla Vánoce, jedno z mála dílek, a narazím u Tebe na tohle. Do dnešního dne je to krásné pohlazení, velmi děkuji!
Michale, děkuji, podobně jako u Big Georga, mám radost, právě proto, že oba píšete prózu, jste zde nějakou dobu, máte srovnání. V tvém případě, s ohledem na výše uvedenou polemiku, jsem (upřímně) měl obavy, že jsem tě do něčeho namočil.
Ahoj Jirko, někam se ztratila moje kritika k Tvému dílu, tak píšu ještě jednou:
zpravu jsem si říkal, že zkusím aspoň na chvíli odolat frontálnímu útoku na city a povídku jsem odložil na později. Pak jsem si ale uvědomil, že lidé, kteří přečtou Tvá díla většinou nepřemýšlí o nich, ale na chvíli sami o sobě. Těžko kdo z nás dosáhne ideálu altruistického dobra Tvých postav a podle všeho i Tebe samého. Hodně mi Tvůj styl připomíná Coehla - píšeš jednoduché příběhy s myšlenkami, pro které se lidé na chvíli musí zastavit a přemýšlet právě o sobě. Zrovna teď je na to ten pravý čas.
Hezké vánoce, Jirko!
V úctě
Michal alias Vaud
T+V
Něvěřím až v tak obrazitní chabost pro vnímání posudku, když věčne přibrblý potomek praotce se do onoho kabátce jakoby přímo nabízí. Jakože emerická nota není úplně řípočistá (naštestí jakoby)
seniore,díky, tento tip kritik vnímám jako užitečný, jen, jestli mohu požádat, jsem neporozuměl tomu hrbu Řípu, jestli bys trošičku osvětlil. Děkuju jinak zaké za čas.
Diskuzi číst nehodlám.
Dílko je vybaveno tahem na tip běžného nepise i mnohých pisštějších písmáků. Ponáší se jakoby na otco-syní romance znamé z usa filmů to ale jakoby protkáno v kabát s rýsujícím jakoby hrbem Řípu.
Dějstvo klasické, nepřinesné něčeho nestandartně obrazivého, což pro mne jakožto příznivnce poesie není tak atraktivní. Moralitní poselství počitám jakoby k dobru. Známkově nehodnoceno.
jablkům, vlastně všechno víš. Jestli ti činí potěšení urážet, prosím, mi nikoliv. Vem na vědomí, že v naší polemice pokračovat nebudu.
je to možné, ale při tvé vnímavosti ti smysl jistě neušel. Myslím, že už stačilo, a nic to nepřináší Hezký večer.
Děkuji. Správně jsem měl napsat. Domnívám se, že je to pro tebe příznačné. Abych nebyl vševěd. Je mi líto, že jsem se vyjádřil nepřesně.
Druhý odtavec smysl dává, bez ohledu na poněkud neobratné souvětí. Ten příměr s NSDAP je pro tebe příznačný proto, poněvadž dáváš najevo, že jsi Einstein, tedy ten, kdo tuší či ví, zatímco jiní se mýlí.
Ano, už jsem tvou zprávu četl. Měla věcný tón a v takovém duchu se nebráním diskusi.
A pokud jde o vějičku, měl jsem na mysli především to, že lidé, nejsou-li na něčem existenciálně, morálně či materiálně zainteresováni, a anonymní, a k tomu ještě literární server, k tomu příležitost příliš nedává, pak přece jen bych se vystříhal toho, abych tvrdil, že mám pravdu já, a většina se mýlí, i když to tak může být.
Ano, tvůj příměr s NSDAP je pro tebe příznačný, chudáci čtenáři, kdyby věděli, koho tipují, a pokud jde o ta popletená zájmena, skutečně mne to zajímá.Předem mohu těžko věřit. A pokud uvěřím, poděkuji.
jablkům, mohl by mi vysvětlit, jak je to v té mé básničce s těmi popletenými zájmeny ? Děkuji.
jablkům, prostě nemáš pravdu, kritiky se nebojím,bojím se jen nepřátelství, a je mi jedno, jestli zde budeš argumentovat mou paranoidou, či tím, jaké nepřátelství, když se neznáme, apod., a jestliže ty a pozorovatel jste mými soustavnými kritiky, a přitom mnozí jiní, kteří něco umí a vědí, mají názor opačný, pak mi snad nechceš tvrdit, že zrovna tvůj názor je správný. Nu, a když je zbytečné mi psát otevřeně názory, tak je prostě nepiš. A již má citace, že jsem dříč spíše než člověk schopný psát dobře z placu, nesvědčí o samolibosti, Ale to je jedno. Prostě, až budeš umět být věcný, rád se poučím. Za tou povídkou si stojím. A klidně pošli avízo komu chceš. Zvykl jsem si.
pozorovatel
11. 12. 2006
Noráčku, snad to vyjde mimo, v únoru budu 3 dny v Praze, 7. - 9.2, jedině o čem ještě uvažuji, o Bratislavě, pokud to tam kluci zorganizují tk, jak mají v úmyslu. Ale jinak, však víš.
pozorovatel
11. 12. 2006
a2: to si řekl hezky, ale stejně mě sere, že si nebýl
(sem se na tebe fakt těšil)
Pozorovateli, před tvým hlubokým úsudkem smekám, řekl bych, že se zde nikdo s takovým kritickým zápalem nevěnuje mým věcem. Čím to asi je ? A směšné vsuvky o Romech ? Věřím, že to tak vidíš.
Možná bys měl avízovat kamarádům, jak to máš ve zvyku, aby tě podpořili. Dělávaš to tak, přece, ne ?
A nedovolávej se Norska. On tě, na rozdíl od tebe, k úsudku nepotřebuje.
pozorovatel
11. 12. 2006
mozna sem prilis mlada mozna ne mozna rozumim mozna ne zcela ale libi :o)*
Pablo_honey
11. 12. 2006
buenavistasocialclub,Selia,satannáš, děkuji moc, satanáši, já z tebe nakonec udělám anděla
Umprdentální_Kandelábrdelismus
10. 12. 2006Umprdentální_Kandelábrdelismus
10. 12. 2006buenavistasocialclub
10. 12. 2006
Jirko, za tak velkou poklonu od prozaika, který ještě nedávno měl kritické připomínky a vcelku oprávněné, děkuji dvakrát. vy, či my, kteří prózu píšeme, víme, co je to povídečka tak říkajíc napsaná z placu, a co je to povídka, když se nad ní zamýšlíme. A na té jsem pracoval hodně dlouho. Opírá se o autentické prožitky z 90 %. Takže profík nejsem, jen dříč.
A poněvadž jsem řekl dvakrát, tak ještě jednou děkuji.
physis - děkuji pěkně za čtení a ocenění
Drvo - také děkuji, a takových ochotných čtenářů prózy by Písmák potřeboval více. Souhlasím s tebou, že by to i mělo být delší, a že by se dalo lecco rozvinout, ale jsem veden místní zkušeností a chutí číst zde prozaické texty je bohužel mnohem méně než u poezie.
Veľmi pekné, ale chcelo by to byt trochu dlhšie, škoda lebo je to veľmi zaujimave čítanie.
Veľmi pekné, ale chcelo by to byt trochu dlhšie, škoda lebo je to veľmi zaujimave čítanie.
ze začátku jsem nechápal, kdo je kdo
a zbytek
roztříštěný
ale zato totálně
želva - moc děkuju, pokud tvé slzičky jsou podobné těm mým, kteé mne přemáhají v nejrůznějších situacích, pak jsme si blízko
vesuvanka - Janičko, děkuji, jseem rád, že jsi zaznamenala i básničku, a letos jedeš k dceři ?
Fouckault - děkuji za kritiku i ocenění, k té romské tématice, je to autentické, a skutečně jsem se styděl, když jsem v duchu pochválil romskou rodinu, jako bychom byli zaskočeni slušností slušných, či se tomu divili. Zbytek je už jen dokreslení, rovněž autentické. A ten cement je už promlčený.
Pěkné.. moc moc se mi líbí ten prvek jakéhosi předávání štafety otce synovi.. na prahu dospělosti.. jakýsi generační závazek.. podaný batoh sice jakoby s iluzí.. ale někde dole pod textem cítm něco důležitějšího.. podstatnějšího než konkrétní vánoční fabule naznačuje.. Zlaté prasátko.. míra metaforické účinosti je opravdu produktivní..
nejsem si osobně jist tou vsuvkou s romskou tematikou. prijde mi to k jemnosti a naznačenému přesahu úvodní části jakoby tendenční a přímočaré..
text uzavírá jako obvykle klasická "básnická" metafora z dílny a2a2a.. lampy (..) hezké ale jakobych tam viděl konstruktivní stehy pojící ten výrazně laděný lyrický střípek od hmoty textu..
nezávislý výběr****
Zato hvězd byly tisíce
a každá
se chtěla přiblížit
Celé dílo je krásně zpracované, líbí se mi i propojení s realitou... díky a TIP
Print, děkuji, tvé ocenění vnímám vždy více osobně
Gordonku, děkuji také, a zkus se podívat na severní stranu
vlastovka - děkuji, určitě bude lépe, když srdíčko není hluché
Zbora - Honzíku, děkuji, Vesuvanka mně vloni vzala sebou
Háber - děkuji, s tím vznikem pověry nevím, ale je užitčná, představ si, že bychom se napráskali už přes den, a je i milá pro děti
Oldjerry - děkuji, Vánoce mám moc rád
Diana - děkuji, já spíš vidím občas bílé myšky, ale to určitě není tvůj případ, naštěstí ani můj
Zuzulinka - děkuji, jsi vnímavá, en postřeh s prolínáním slabších chvil je přesně to, co bych chtěl, aby bylo vnímáno
joyce11 - děkuji, a jestli jsem ti alespoň tršilinečku zkrášlil předvánoční shon, mám radost
Antiutilitaristka - děkuji, byla jsi první návštěvnici či návštěvníkem
vlastovka.
08. 12. 2006
Jsi dojemný.
(trošku mi to připomělo Kolmačkovy vynikající Stopy za obzor)
S výběrem bych neváhal.
Jak víš, že Vesuvanka jezdí na vánoce k dceři? :o))
toto neviem pochopiť, ako vzniklo, že na Vianoce, ak neješ celý deň, uvidíš zlaté prasiatko - zlaté ešte k tomu - ako zlaté teľa - pohanský symbol a na
Vianoce, keby mi tak niekto vedel vysvetliť,
prosím, prosím, prosím...
Špicovní náladové pohodové dílo, přesně padnoucí do předvánočních nálad.
Tedy! Na chvíli jsem uvěřila, že je uviděli-to zlaté prasátko. A nebylo by to krásné? Aspoň jednou, jedenkát....
Krásná povídka, krásná básnička. Zahřálo u srdce, díky. T****
krásná jemná nostalgie, víra na zázraky prolínaná realitou vlstních selhání...děkuji, toho je před Vánoci třeba, zvláště ve věku, když už člověk ztratí naději, ža opravdu cokoli existuje*