Utopím se ve tvém významu
Utopím se ve tvém významu.
Tvé oči budou zase plné cukru.
Vydávám se s tebou v let
a zapomínám,
Co když
Co když
Pářeš se mi jako svetr,
v den svaté Barbory.
Bojuji o každé tvé oko.
kouřím noci do tváře
Kouřím noci do tváře
a vzpomínám na slabikáře cti.
Dnes už se nikdo nepostí.
Setni mne,vytrvám.
Návrat k sobě
NÁVRAT K SOBĚ
Venku něžně sněží.
Stromy praskají a praskají
a listy zpívají:"Adeste fidele"
Bez brýlí
Bez brýlí
Miluji se se tvým hlasem
a časem
zem zazvoní i o dešťovou hůl.
Až
Až projdu pavučinou,
až dny se slétnou,splynou,
v jeden jediný dech,
najdu si tě.
Odkud
V hlavě burácí váhání,
to nastydlé ticho
klade pasti.
V hlavě váhání burácí
"Dopředu"
Máš v očích pavučinu,
když hledíš noci do tváře.
Máš v očích rozemletou vinu,
co krájí zvadlé polštáře.
ven
Rozbij tu mříž,
ať sluncem můžem vyšívat.
Rozbij tu klec,
ať nebem můžem otvírat,
znovu
Miluji se se Tvým hlasem
na pozadí nálad počasí.
Za rozevíráním černého sukna
rozkvétají barvy.
ZRÁNY
Minuty - havrani,
hodiny - kladiva,
ve vzduchu není cítit čas.
Muži v kalužích
...prosba dokořán...
Svěšená krajino,
z minulosti svlečená -
postup.
Po botách souněžných
podzim 2014
Podzim už
vystrkuje drápky -
peříčka hnědavá,
hlíny plná
Loketské vyhlídky,vyhlídky loketské...
Víš,
byla jsem výš než ptáci.
Opilé město ještě spalo,
jen bdící řeka
...podzimní 2014
Jeřabiny, jeřabiny,
dnes už nemám pocit viny,
i když jste tak červené,
já vám říkám:
...vrrrr
Před sebou vrata,
za vraty vratič -
vratká hádanka
vzteklá hádanka .
důvěra
Noc nedopnutá
rozevírá se
. je jenom jeden knoflík,
jeden stříbrný.
...tak směřuji...( Přes Perštejn)
Od hor Krušných
prší.
Mířím na České středohoří.
Hoří.
y ústy y
Nad paneláky svítá.
Nad paneláky v Ústí svítá.
Nad paneláky v Ústí svítá krása.
Bouře v hodinách
Z klece ambivalence
ven.
Volím bílou a východ
a začátek. a život.
...už NE..dorozumění
Pod tvým tichem
je jen ticho.
Pod mým tichem
se skrývá
...už NE..dorozumění
Pod tvým tichem
je jen ticho.
Pod mým tichem
se skrývá
...pohled do zrcadla,níž
Řeko.
jsi široko v bocích,
hluboká do očí.
Řeka.
...za procházení obilím...
je toho po paty
po kolena
nad hlavu.
Ö klasy mých iluzí.
ONO SE ŘÍKÁ
Mrzí mě noc,
když obouvá stmívání
za mými zády.
Ono se říká.
VELKÁ NÁSOBILKA malého dělení
Dělí nás starý most.
A je toho ještě dost a dost,
co mění naše rozdělení.
Ty dělíš mne
milovala jsem tě...
Milovala jsem tě.
Za deště,
za řeči červnových kaštanů,
kvetoucích červeně.
Do mého ano...
Do mé kytary
už neprší.
A vášeň v hodinách
odbíjí samotu.
zpáteční vzestupná....
Pět oken do tebe
je níž,
než prořezání pravého břehu Ohře.
Kořeny v příběhu pukají.
...stále...mně...jsi
Ta krajina
mě dojímá.
Andělská Hora, Stružná, Sítina.
. ta krajina
...relativní...
Čas zavěšený ve větvích
to ví.
Čas zavěšený v větvoví
to ví
...je mi...
Je mi níž a níž
a na obloze
nedaří se důvodům.
Je mi níž a níž -
návrat dopředu
Nebe ve mně
usedavě sedí.
Sundala jsem z něj ptáky,
sundala jsem z něj slunce.
...třebaže...
Zavírám něhu,
s posledním padacím mostem
hříchu.
Přibiju kříž
ambivalence
Věrna noci,
proklínám den.
A s jeho návratem
jsem zmatená
...zastavení... ( pieta )
Hladoví ptáci
krouží nad jezem,
co po nás zůstane
až odsud odjedem
...dar...
Strhnu ze sebe oči,
vlasy i ruce.
Co zůstane.
Já,přece.
"odbarvění"
Z vlasů teče mi krev.
Teče mi krev z vlasů.
Teče krev.
Krev.
blíž...... k "a" ?
Skrz bolest mraků
tryskáč propichuje
linky
První pomocná
...v záčasí...
Vítr v dlani
myslí na ni
Vítr v houští
neodpouští
Napiš mi na záda II.
Napiš mi na záda
rovnice
slunce
i vůni stmívání.
PF 2014
Rozpuštěné vlasy
proti nekonečné nočníobloze.
Nekonečné vlasy
proti
doutnání
Všechny nákladní vlaky
se tvým černým uhlím
mnou už projely.
Zbývají už jen osobní vagony
prosba
Piju noc
a stále jí neubývá.
Už nechci stmívání,
ať se zas ve mně rozednívá .
...ještě...
Ještě mnou pohupuje vítr,
jak ses do mě dotýkal
otvíral mne
a plenil
s ním
Klaním se smutku
a nevím proč,
vskutku -
váhání je kolotoč.
KDO - VÍ
Ten kmen,
co do mě kdysi v zimě
spad,
je kousek od břehu
...a tak se ptám ( aneb :"Kam?" )
Hvězdy stékají
samotě po tváři,
snad patřily náhodě,
snad blouznivému hvězdáři -
hloubky
DISHARMONIE
Jela jsem za tebou
po modré značce
a zapomněla v tobě
BLíŽ k UBLIŽOVÁNÍ
Pošlu ti po Ohři
poslední výčitky,
pošlu ti po Ohři
obrovské hoře.
ještěže
Vbodl jsi do mě nůž.
Ale ta ruka,
svírající čepel,
byla moje.
VZKAZY do DÁLKY
O čem sní sníh .
O čem smí snít sníh,
když stárne stráni na skráních .
V dunách ticha
proti na začátek
Česal jsi mne proti
proudu Ohře.
Bez jediného soutoku.
Hledala jsem moře.
Do kolikátého pokračování ještě ?
Prorvala jsem prsty
skrz stehna reality.
A zase jsi tam
TY.
FABKA nebo FACKA ?
Slova odrážená od zdí
zas a zas.
Zaseto ma sever,
zaseto na jih.
SAKRBLÉ
Rozkýval jsi můj vesmír -
vysoko tam
a vysoko zas zpátky
A náhle průhlednými vrátky
Do úst iluzí
Bláta bolestí
v meziprstí.
. a břehy odplouvají
od úst iluzí.
zase a přece...zase
Mluvím tmu
a mlčím mraky.
. To vypadlo nebe .
Chybí mně něha,
...tak !
Chtěla bych být tvou samotou.
samotou
Dovnitř i Ven.
Dírou v plotě bych tě
...tedy ?
Chtěla bych být tvou knihou,
tou pravou knihou pro tebe.
Ale musel by ses ke mně pročíst
tolika kapitolami .
TY a JÁ
Pláču hvězdy
a myslím sůl.
A v oceánu kapek
nespočetně.
První letní
Vyždímat okamžik
do vůně smrti
- smrti okamžiku -
,,,a na hranicích posouvání
Co se skrývá za slovy.
Svlékala jsem slova.
Otvírala,
louskala
a laskala jejich významy.
paradoxy - paradoxy... ?
Nehledám
nacházím.
A co teprve,
až začnu hledat .
...po dešti
zvuky za kalužemi.
listy plácající mokré vzkazy:
" Nevhazujte reklamní letáky
ani jiné noviny.
Příliv a Odliv
Jabloně stojí ve svatebním
a ženich - vítr nabádá:
"Neber si s sebou tu flétnu,
neber si flétnu,
smíření...
Tvé důvody jsou dřevo.
Mé důvody jsou létání.
Protnou se .
fíííííí...... !
Ten vítr,
ten uličník,
po ulici papírky honí,
řece do obličeje vrásky hrne
...milostná - stopadesátádevátá.....:)
Zavřu -li oči,
slyším něhu.
Z hrdel stromů,
z krků domů.
parafráze...
Máš v očích příběh pole,
kmín
astero ročních období.
Máš v očích oči.
NAPLNĚNÍ
a něha padá
něha padá,
právě tak,
jak to mám ráda.
risk
Něha padá se stromů
v závějích
ajá jsem nahá.
Jen abych se postavila
...a vonět
Sníh v ústech mít
a jaro na zádech.
Před pikolou za pikolou
už nicse nesmí stát,
úplněk
Hladinou zrcadel vrátit se zpátky.
Lavinou snů uchopit pravdu.
Ale proč .
?
"Jsme součástí něčeho většího
se svými malými strachy. "
. zeptaly se mě stromy.
milostná...zase
Pojď
ve mně rozpustit
svou rosu
začesat hřbitovy rán
houpačka ( milostná III)
Od hlíny
ke hvězdám
a zpět
v botách ruce hvězd
milostná II
Oheň ve vlasech
oheň v hlavě
i podhlaví
Oheň mezi prsty
milostná...
Modlitba mých rukou
prší do tvých úst.
. a nebo je to
obráceně .
duel
SVÍTÁNÍ
Den namáčí si ruce do noci
a drhne, drhne špínu
pomocí
třeba
Některé stromy jsou svícny.
Některé jsou stromy.
Některé stromy jsme
my.
Stále se opakujeme
Stále se opakujeme.
V otevírání oken,
tancemproti větru hodinových ručiček
Nohy nastavené náhodě,
...kolik ?
Tolik,
tolik jsem chtěla plakat,
ale měla jsem jen jedny oči.
Kdo vás tak urousal
nedá se to ztlumit
Myšlenky proti padajícímu sněhu
jsou bílé nespoutané klisny
zazávojem noci
Ryjí ti do obličeje vášeň,
...čas zase jednou neměl smysl
a hrklo v hodinách
A vesmír zakopl
o svou rozpačitost
a zavřel oči.
ANO
A ano.
Na anděly věřím taky.
A ať si lidé říkají,
že je to kýč
intimní
Kde končíš ty
a kde začínám já.
Kde končím já,
tam začíná
...ohlédnutí
. ohlédnutí
Na chleba namazaný zítřek
zavoněl zamřížovanými doteky.
Pod sukně řeky
neutečeš
Polykat balvany
naruby.
Pokrájet motivy
pohozené na úpatí
dopředu
Krajina posbíraná
z nádechů,
rozprostřela dětský smích.
Tam v uzlíčku svatých,
doufej
Uchop otěže nadýmající se náhody
a nelži vlaštovkám.
Do brašny s nákladem včerejška
obtiskni něhu
Přerostlé vlasy noci
Klíčem ke křiku
překročit ráhno náhody
Panenko spletená
z příběhů,
Úzkost
Úzkost.
Otvor do štíhlé trubky
zanikající v lineárnu.
Úzkost.
ostrovy
Housle houstnou.
V houštinách
vykřičníky šeptají:
"Kolik kostek cukru do útěku. "
tichu
Břehy se odpojily od vod.
né, není to příběh z bible -
břehy vystoupily ze své samoty
a ty jsi ulehl dolů,
Usni v sýkorkách
Zdí Ti prorůstají
řasy,
oči putují v klávesách.
Na zádech divoký otazník -
Kyvadlo I.
Na rozhaleném jevišti
tančí samota
sólo.
Je mi smutno a nízko.
V náruči úsměvů slunce I.
V jícnu bezzubého slunce I..
Slyším,
v zrcadle nářků
bloudit pomatené ráno.
Kladivem dutějším
V jícnu bezzubého času IV.
Brečela jsem i nohama
a prsty pod peřinou
hrály hřbitovu
sluneční pochod.
V jícnu bezzubého času III.
Hory Krušné, hory Krušné,
je mi krušně, je mi krušně.
Krušné hory, Krušné hory,
je mi krušno, až to bolí.
V jícnu bezzubého času II.
Dívala jsem se
koni do očí,
všema zavřenýma očima,
co mám.
V jícnu bezzubého času I.
Slyšívám v sobě
usychat čas -
ten padavý,
s ostnatým pletivem
Návraty k sobě IV.
Jsem potok,
po doušcích
z pramene vytékám
k prameni.
Návraty k sobě III.
Jak je ti,
v náruči prostoru
přistižen
polykáš světlo
Návraty k sobě II.
Je nanejvýš chvályhodné,
když nebe nebem kráčí,
je nanejvýš hodné chvály,
kdyžPašije tančípo bodláčí
Návraty k sobě I.
Je v tobě
tolik klíčků
tolik kořínků
a já rozeznávám
Jarní vyhlídky VI.
Nad hladinou Ohře
letí pták
a letí jen tak
jen tak
Jarní vyhlídky V.
Nechci zpívat s vámi
a nechci zpívat proti vám
každý míří kmoři blíž
v Ohři Oči neutopíš
Jarní vyhlídky IV.
Když nemůžu v noci spát
a snáší se na mě žlutá,
volám tvary svatých
ještě hrana s hranou
Jarní vyhlídky III.
Chtěla bych být hýčkána
hlínou
a zpomalit v sobě mraky,
chtěla bych být kamarádkou
jarní vyhlídky II.
Má dlaň ve tvé dlani
je město,
s komíny ke hvězdám.
Moje ruka
jarní vyhlídky I.
PETROVI VELIKÉMU
I.
Napíšu o tobě monografii
a bude to mono
Jarní předkukování
Ještě stále
čekám na svýho prince,
na rytíře svého srdce,
co mě schová do dlaně
Jarní vy i za kukování
Po hranici stínu
dojít až tam,
kde z konečků prstů
teče slunko
Jarní vykukování V.
ZMATKY SLUNCE
Pod kšiltem šera
šilhat po šanci
jako švihadlo
Jarní vykukování IV.
Stalo se to
na třetí straně polokoule
tam, kde příroda je chrám
a slunce oltář pro tolik
Jarní vykukování III.
Stopy ke štěstí
vedou po malých
snech
s velkýma otevřenýma očima.
Jarní vykukování II.
Utahuju křivdám
utahuju opasek
opasek utahuju křivdám
utahuju křivdám opasek
Jarní vykukování I.
Nebe se zvedlo
a odlétlo do království
jiných mraků.
-------
Poryvy depresí V. - poslední záchvěv
Nechám Tě spát
a budu si představovat,
žemě objímáš
Nechám Tě spát,
Poryvy depresí IV.
Má máma vždycky říkala:
"Usměj se holka,
ho la la. "
Má máma vždycky říkala:
Poryvy depresí III
Spodní proudy,
spodní proudy
když se vyvalí
je všude tma
Poryvy depresí II.
Můj milý voní po česneku
a já mám ruce prázdné.
Snad pomůže mi
být topinkou,
Poryvy depresí I.
Uprostřed zimy
na parkovišti nálad
rozkvetl kýbl
ponos naplněný tmou.
Úryvky zimy IV.
Zmrzlé topoly
podél silnice
zmrzlé topoly
zabodlé do srdce
Úryvky zimy III.
Venku tiše, tiše
sněží.
Zem rozprostřela
svou ušmudlanou zástěru
Úryvky zimy II.
Šepotaly, šepotaly
stromy smrti
když se smály
Sestřičko bílá - zmrzlé slzy
Úryvky zimy I.
konejšivá zima
přívětivě sněží
za zamrzlým oknem
mávnutí křídel
...zůstávám klidná
Den drobí ráno sýkorkám,
sype se jako hladká mouka do koláčů
a tolik
tolik
dál
Prokřičela jsem se nocí
skrz díry ve tmě
se otevřelo
několik cest.
snídání
Ukrojila jsem den
a namazala si ho
na chleba
Jen osminku,
že ne ?
Dívala jsem se do sebe
aspatřila tebe.
Bojím se
otevřít oči
Čas přes nečas
Přeplavat čas
z bezčasí
ticho v rukách
ticho v očích
Šla jsem
Šla jsem do lesa
sbírat podzim.
Strakatý, bohatý, hořkomléčný.
Šla jsem do lesa
Souhvězdí Cubitus
To byl ten čas,
kdy oheň pláče do úsměvu.
To byl ten čas,
kdy stíny nasadily slunci brýle,
Ukrajínskije kartínky - Co mi řekla Tisa
Co mi řekla Tisa.
Kamennými slovy
drobné pramínky
se chichotaly
Ukrajínskije kartínky - 3.báseň
Krásná,krásná
polonino Krásná
Někteří lidé praví
pravoslaví.
Ukrajínskije kartínky - 2. báseň
Ó lesnatá krajino,
pohostinná Ukrajino -
za každým stromem
dobré slovo skrýváš
Ukrajínskije kartínky - 1. báseň
Dotýkám se Tě krajino
poprvé,
loupu se jako cibule
k srdci až
Madlenčina mapa
Na jihu máma,
na severu táta.
Ve stodole ježek,
co napije se mlíčka
Hold kýčovitým slovům
Uschli ti motýli ve vlasech.
Odměřeno touhou
v mezikruží
na oranžovém podnosu Země
... a do vlastních rukou, prosím
Razítko tvého úsměvu
jako koláč
zlomkem
nerozbičovaný
dualita pocitů
Ne,
neptej se
snad za zatáčkouaž -
naklonění myšlenek
dnešní báseń na zítřek
Ponořit ruku
do rozkroku času
zastavit hloubcepuls
Úlomky dynamiky
boj
Když čtu
jímavou poezii
či citáty
radost mnou projede jako nůž
Jak jsem s dlouhou chvílí chytala lelky
Pohladila jsem po hřbetě
chvíli,
odkudsi přiběhla
zrovna
"Na" a "V"
Těžkej obtloustlej den
na kostře z bambusu
v poklusu navlečenej
Na váze starostí
nostalgie
Mámy pečou sladké úsměvy
a dětství voní po skořici
sypané do dveří důvěry
hýčkajíutržený knoflík
stačí jen uši dokořán mít
Mám sbírku krabiček
lapaček básní.
Tančí a číhají .
. najednou "Lap".
vernisáž
Z nakloněných tajností
sněží
proti náladám
otvírá se galerie nutnosti
ale
Zapálils´mi myšlenky
obličej poskládal
v řeku střepů
ale mám tě ráda
barevný čaj pro baronku
Jsi doma.
Uprosím rybáře,
atˇpochytá všechny šlápoty
co k tobě míří
VELKÉ a malé věci
Brhlík mi dupe na římse
a já perníkovou formou
snažím se
vyrovnat se světem.
štěstí - pro dadíka
Štěstí
je žebřík
na obě stany prodloužený
Štěstí,
Luční čajík pro Haničku Kupčíkovou
Srhou říznačkou
z tebe odstraním
staniol vrásek
Haničko
Soustavy uvadání
Splihlé spletence spoutaných problémů
do labyrintu barevných odříkání
Kam jste to zavřeli
mládí.
Ještě se červenám
Ještě se červenám,
když ze snu vystupují ruce
mého dávného milence
Bylo to před sedmnácti lety
Čím to - aneb groteskní
Čím to,
že tleskáme povrchnosti
a vítězí vždy síla
bezzubých úsměvů pitomců.
ponožky
Navlékla jsem si
synovy ponožky.
Byly totiž nejblíž.
Ale co to.
věci
I věci mají povahu,
ale málokdo má odvahu,
přikládat tomu váhu.
Pastelky
Koupila jsem si pastelky.
Dřevěné, voňavé,
hutné jako kmeny.
Mají celkem barevnou povahu.
NEVÍM
Půjdu si sníst
jablko do zahrady
a budu mít kolem sebe
jabloň,trávu,starý javor
Splav - nešrámkovský
Zvuky se mění
v obrazy
obrazy vystupují
z rámů
těším se
Těším se,
až oprším.
Svlečená z nálad,
vyviklaná z bolesti.
Bolí neboli nebolí
Když východiska se míjí s východy
a budoucnost,
to dílo náhody
nemá jména,
ještě ne
Ještě ty oči neotívrej,
sny jsou dosud uvázány u boudy
a po rozvodněné řece
plují plastové lahve
třeba
Patentky a plédy škrtící vstávání,
vykrákané kučery vykrmených havranů.
Ve spirálách bolesti
sípání snů
...bude to stačit ?
Slova rozklovala oblohu
do obrazu bolesti.
Vlny kontrakcí,
už po pěti minutách,
Nebude... to stačit
Statická krajina,
polozmrzlé kmeny v peřejích
a volavka,
co ustrnula v letu.
,protože bude jaro
Oblékám si dnešní den -
a co to .
je mi malý.
Tak jsem vzala jehlu, nit
Když se dívka...
Když se dívka láme v ženu,
je kolem plno krve, slzí a nářku.
Když se z dívky láme žena,jářku -
i mladé výhonky to chvíli mrzí.
Řeže cigán
Řeže cigán řeže dřevo,
zítra se má vystěhovat,
řeže cigán řeže dřevo,
co s ním asi udělá.
Mé dceři
Má malá dcera byla modrá.
modrá od rána,
do kterého si namáčela oči.
_____
Zhasněte v andělích
Zhasněte v andělích,
a odkypak se v nich svítí .
Zima v Lokti nad ohří, v lednu roku 2003
Mrzne,
řeka Ohře už je v bocích útlá
a mezi mosty se tu tutlá,
že ten houpací,
Balada o fiasku jedné pseudogeniální básnířky aneb NEVYZRÁLÁ
Odehrávají se ve mně
různé příběhy
a vřeští pocity
a co já vím.
jen bzučením
Nehledej divadlo,
za oponou slov.
Vybírej z menu
každého dne.
Proplétání
Dech proti dechu.
Přetahování vzduchu
za štafetový kolík
imperativu budoucnosti.
Dvě cesty
Znám cestu,
vychází ze snu
a vlaje jako stuha.
Ztěžka se hledá,
pak už nevím
Do zátočiny řeky Ohře
( pokud má tedy zátočiny),
vplouvá osamělá popelavá labuť.
Rozpíná široká křídla
Mé druhé já
Opustím Tě,
až se Ti zklidní dech po milování -
mé druhé, druhé já
Budu Tě kolíbat,
Bydlí ve mně
Bydlívá ve mně
noční pták.
A jmenuje se Cit.
Má čtyři křídla,hlad a flétnu.
I kdyby
I kdybyste mne rozkrájeli
a nebe napíchali na háky,
já tmu tmě uvěřím
a světlu taky.
NIKDY!
Schovám se ti do spánku,
přikreju se snem
a už mě nikdo nikdy
NENAJDE
striptýz
Nejdřív si sundala oči,
pak odhodila hlas,
svlékla srdce.
Zbyly jen ruce.
píseň
Když sis ke mně přilehl,
zvedl se vír, víítr, vííítr
přímořský - přítulný
přílivů - příslibů
mlžení
Mlha je ve tmě černá,
svému mlžení věrná.
Až umřu v mlčení - vím,
nezbude po mně bílý stín.
matematická
Každičký den
tisíce drobných rozhodování.
Malých dotěrných much,
udávat jim směr
Po sluchu
I když pominu,
své oči podzimu
a chodit budu poslepu
s bílou holí
To přejde
První pachuť nasládlé krve
z rozbitého kolena a
- to přejde -
Poprvé zadupané výkřiky
Nálady očí
Ráno už bývá tma
a Tvoje oči mi svítí
na cestu do práce.
Voda v potocích je studená,
Paralelní proudy
Sídlí ve mně orli,
a navenek je vidět
jen mávání křídel koroptví.
A naopak.
V bezpečí I.
Na sklonku léta,
na starý kolena dne,
kdy světlo se rozpouští
v kyselině mravenčí
Horší než rána pěstí mezi voči
" Podívej,
jak ten podzim nádherně barví stromy dohněda.
To je tak poetické. ,. "
____
úzkost III.
Už dávno nejsem malá
pihovatá holka s ofinou,
mam své soukromé radosti
a vím, že i ty pominou.
úzkost II.
Házela do vody kamínky,
myšlenky v hlavě lovila,
házela do vody myšlenky,
úzkost na kámen měnila.
Dobrý skutek
Stál starý smutný dům
v Zahradní ulici.
Byl už dva roky FOR SALE
a nikdo ho nechtěl.
Ta cesta byla ukrytá
Ta cesta byla ukrytá.
Pouze pro rybáře.
Rozhrnula jsem křoví
a tváří v tváře
Stačí mi konečky prstů tě mít
Stačí mi,
dotýkat se tě konečky prstů -
konečky prstů ti naslouchat,
konečky prstů tě sát.
Půjdu si sednout do zahrady
Půjdu si sednout do zahrady
a vezmu si s sebou horký čaj -
dnes dávaj´ ráno
z cyklu : Dny
NEBOLÍ
Odkrylas´mi další dvéře,
odkryla, pak otevřela.
A ve mně nastala mela:
"Odkud se to všechno béře. "
Podzimní slunko
Podzimní slunko přes plaňky prosvítá,
jako po klávesách plyne jeho záře.
Zakrojím v c-moll, ta vždycky byla žlutá,
však podle kalendáře.
Jak voní pes
Jak voní pes.
At´páni prominou.
_____
Tou nejopravdovější psovinou.
A hodiny odbíjejí půlnoc
Země dochvívá.
Zůstań ještě chvíli ,
ikdyž se ti schovám pod peřinu.
Nemohu dýchat,
Řekla jsem:"Nikdy!"
Nikdy nikdo mi tě
nemůže už vzít.
Otisknu si tě do kamene,
okamžiku.
NEDOSPANÝ
Čtu spící dítě -
nedospaný dopis ránu.
Až dokončím stranu,
dítě samo se otočí.
nerozhodná-( v kleci konvencí)
Chtěla bych tě mít tam dole,
v klíně.
. ale
uvažovat takto je neslušné -
Déšť
Déšť zpívá.
A stíná hlavy květinám.
Kdo se to na mě dívá,
když stojím pod javorem sám .
Eliška má v očích noc
Svítá -
a Eliška má v očích ještě noc.
"Eliško, vyndej si tu noc z očí,
nemohu tě nikdenajít. "
Dneska ráno
Dneska ráno přejela jsem holuba.
Na kole.
Jen to křuplo.
Pod kamenným mostem,
Děkuju
Ta stará paní,
co bydlela dole u řeky
dnes v noci zemřela.
Ráno se u branky
Být básníkem
Být básníkem
znamená nemít nic
a přece všechno mít
Být básníkem
Znám krajinu
Znám přívětivou krajinu
co podobá se leknínu.
Někdy se zavírá.
Tam si tě má milá
Pro tebe, má lásko
Má lásko,
chci ti říct,
dřív než se sešeří -
___
v bezčasí
Řeka se rozčasí
rozpustí proudy,
uvolní vlasy -
do vějíře
malá rozpustilá analogie analogie
Je cosi v přistávání kachen na hladinu. dlouhá brzdná dráhanebohluboká čára ponorunebonekonečný řetěz smíchu _____Bývalo cosi mezi námi. nejprvehluboká čára ponorupakdlouhá brzdná dráhaa zbyl jennekonečný řetěz smíchunaštěstí.
Po dešti
A střechy jsou zase mokrý
a pod křídly holubů
fenujou si vlasy
Dva telegrafní sloupy
tak to je
Šla jsem do lesa na houby
a našla poezii.
Chtěla jsem napsat báseň
a napsala houby.
Milostná
Z nevychladlého rána
se ještě kouřilo
a nedopečené mraky
voněly po zítřku.
U řeky II.
Řeko,
tak blízko Tě mám,
že ani nedýchám.
Možná má melodie tklivá,
U řeky
U řeky hlína voní jinak
a proti proudu mládneme
u řeky čas je pouhý divák,
vrací se pamětˇkamene.
...bez souvislosti
Za víčky mě tlačí
chrámy někdejších trápení,
vytlačují skořápky bolestí
a slzy obuté
...a u nohou mi leží pes
Myšlenky v peřinách mrakůa u nohou spící pes. Den podobá se dnia štěstí podobá se štěstí. Není to nuda,je to jistota. Světlušky v dalekých vesmírechvystrkují zadky hvězd.
Jen na vrcholcích pyramid
Jen na vrcholcích pyramidbýval jsi syt. Zraněná zákoutí začínajících zim,zlomené závazky zakuklených zlozvyků. Jen na vrcholcíchbýval jsi syt. zahrabané zítřkyznovunalezená zatměníbýval jsi sytzotročit zisk ze zatvrzelých zoufánízastavit zášťzahladit zlostbýval jsiznenadání zapomenoutznenadání zaniknoutbývalze zahrady zraje zvědavostjsiAdam.
Čas skutků
Došel jsi,
na pokraj skály nahuštěné slovy.
V řeči - šti doutnajících příslibů
se točí
A tak...
Vlající vlasy ve větvích
a chvála bláznovství.
Je zapomenut hřích -
má duše
Někdy
Někdy,
když noc má ještě křídla
a den dorůstá v okvětí,
dusívám se štěstím,
Kudy?
Na zahradě pod jabloní,
dvě myšlenky se spolu honí,
dvě úplně malé myšlenky.
Jedna druhou předhání
anebo a nebo
Stíny stromů
se proplétají
se stíny myšlenek.
Podetnu myšlenky,
vzdouvání a bublání
Pozvala jsem do kuchyně vítr. Pohrává si se záhyby ubrusu. Na plotně o sebe ťukajívařená vajíčkaa jáslyším poezii.
Od ondatry k holubům
Žárlím a přetékám
praskám a odtékám
a na břehu Ohře zatím,
tam blízko mostu s ozvěnou,
brzdím
Brzdím raketové starty.
Nebudu závodit,
jen začínat.
Tmu na rty
Jarní účes
Pozvala mě země
na procházku.
ťuk, ťuk -
právě jsem si učesala
pootevřeným zrcadlem
Pootevřeným zrcadlem
hledám,
kudy do tebe.
Vyhloubit studnu
hyjé vzad
Kolíčky zvadlé na šňůře
nezpívají.
To zasmála se zima
v našem kraji.
řekla mi voda
řekla mi voda,že je ti hluboko - tak jsem tě hloubila. řekla mi dálka,že je tiblízko -tak jsem těblýskala. řekla mi ústa,
že jsem u tvých úst stanula
. a byla to pravda
mimoděk
Ani chomáče mraků
ani Tvé dredy nelze
rozčesat
snadjen jablka -
Co Ti mám ještě dát?
Co Ti mám ještě dát.
Mou minulost už máš.
I skutky,
které hovoří,
předjarní III.
Listí, co spadlo vloniještě voní. Ta sprška sněhumu zuby nevylámala. Sčesávám to listínozdrami koní,co vdechují příslibytrávyhrobůvlasůi slibů.
předjarní II.
Sýkorčin zpěv
je dosud z křišťálu -
co byste taky chtěli,
uprostřed února
předjarní
Houpačka pod jabloní
má ještě zmrzlou páteř.
Slunce si otírá nos
nosem
i tak
Povídali jsme si
psali jsme si
a tys ani nevěděl,
že mojevlasy
obyčejná
Nekamenujte ji,
že má ruce umazaný
od štěstí
že věci jsou na svých místech,
cosi
Je cosi po lusknutí prstů
v hrknutí hodin
za cvaknutím zámku
Někdy je blíž
Po vodě II.
Po vodě pošlu ti
výš orlů
v níž smutky se ztrácejí
Po vodě pošlu ti
KOUZLO
Co jsi to mládenče
panence učinil
ty jsi ji celičkou
očaroval
JIRKA ODKOPL LENKU, PROTOŽE JIRKU ODKOPLA VĚRA, KDO ODKOPL VĚRU?
Každej s každym spí
a nikdo nikoho nemá rád.
Ještě ve mně nevychladly tvý doteky
a už mi do nich sypou
Taková krása
Taková krása -
musím si oči zavázat
nebo mě asi spálí,
když dívám se z okna do nebe -
po vodě
Narodily se malý očičky,
po vodě hleděly -
utonuly.
Narodily se malý ručičky,
PETROVI II.
Pod přiskříplými prsty
naše píseń plyne,
jsi příběh -
mimo jiné -
po svobodě
Proutěný košíčku
košíčku z proutí
pročpak to děvčátko
mládence rmoutí.
GLÓBUS,zmenšený model zeměkoule
Koupila jsem si svět
měli ho v Prioru
a stál jenom "stopět"
Nosím ho v baťohu na zádech
Každý den
Každý den je nové plátno
napnuté skrz nás.
Jsme průhlední a hluční
průsvitní ve vrstvách.
naivní
Vyhlašuji ti válku.
Boj doteků o nedobytá území.
Budu se bránit,
abys útočil.
... chvíli poté
Krajina sebou škubla,
jak slunce škytlo,
stromům se zvedlo sebevědomí,
v hodinách hrklo
už je to uděláno...
1. Do mý tělesný schránky vhodil někdo psaní,
zalepený bílý psaní bez známky,
do mý tělesný schránky vhodil někdo psaní,
a já teď v sobě nosím
otázka
Mám roky do půl pasu
a každý krok mě více
táhnou k zemi.
A jak se tak k zemi
až do konce
Že prej mě bude milovat
až do konce svýhoživota .
Bohužel to splnil.
dávání
Kostem po kameni
rukám po skále
kostelům po větru
slovům po soli
svobodná aneb ...a přitom si pískám
Přestřihlajsemšňůrky,
kterými jsi byl spojen
s vesmírem.
Přeřízla jsem i provaz
proměna z boku na bok
Naše mlčení je jako máslo
namazané na vánočku.
Mňam.
A jak voní.
TŘI KAMARÁDI
Když se věci potkají,
navzájem si tykají.
I ty, co k sobě nepatří,
pobratří se raz dva tři
VYČKÁVAVÉ ZOBECNĚNÍ
Myšlenky mi vězí kdesi v planetách
a venku v tmách
vyje malé,uvězněné štěně.
Je přísná noc,
líto
Je mi líto
všech "přebolíto"
Nakloněných rovin váhání
a drobků
EXISTENCIÁLNÍ
Já vlastně nejsem.
Vsamotě vějířů
svých identit
jen myšlenkou být
VIVAT HUBNUTÍ 2008
Platy jsou hubenější o daně,
děti většinou o jednoho rodiče,
hlazení je hubenější o dlaně,
anorektičky o kila,
NEBÁSEŃ
Některé otázky vyžadují odpovědi.
Jinéotázky se odpovědí bojí.
ATvá otázka
je sama o sobě
IMPERATIVNÍ
Jděte mi k čertu,
všechna ta slova,
co cpete se do básní.
Už nechci snídat rohlík s oblohou,
V I.A
Probírali jsme písmenko "r".
I zeptal se mě žáček Petr Śťastný:
". a paní učitelko,co je to vlasně
ta rakovina. "
...už vím
Naložil jsem si na záda hory
a stal se kamenem.
Povídal jsem si s vodou
a stal se pramenem.
...a jsou fuč
Kam s melodií lítosti.
Do tříděného odpadu pocitů. řekla bych.
Tak třeba do skla.
ŠUPINY ŠTĚSTÍ
Śtěstí je být rozkročen
nad nakrojenou zemí
a být hladový
Štěstí jsou milí
VČEREJŠÍ
Zasnoubili Blín a Sněženku.
Mlékem se opili,
valčíkem tančili
pro bílou vlečku.
OZVĚNA - VĚNA - NA
Dám vánku plachost
. chost mírnou, třepetavou
. tavou plachost holubic.
Nad skalou utonulou
nedopusťte
Kdo ví,
co skrývaj hřbitovy.
večery rán,
cíle startů -
VZPOMÍNKA NA VZPOMÍNKY
Pod střechou paměti
se zahnízdily vzpomínky.
Přilétaly, štěbetaly, dotíraly, lály.
Pozorovávala jsem je z dáli,
NĚKDY II.
Někdy jsme si blízko,
to v průsečících kružnic,
Aněkdy jsme si blíž,
to v kružnicích soustředných,
NĚKDY
Mám v hlavědlouhétunely na myšlenky.
Některé vedou pod hladinou moří
a hladí.
Další uhánějí ve vlacích
PŘÍVLASTKOVÁ
Ne, já nepláču -
to jen o dlaždice smutků
zaduněla kopyta dnů.
Ne, to nepláču -
OU
Zima nutí vzpomínku
vysvlečenou do bolesti
ke spěchu
Ptala jsem se deště:
MOMENTÁLNÍ
Skrz podzimní zahradu
viděl jsem plížit se
altovou náladu
Nikdo ji nečekal
rozhodnutá
Nadešlý deN
Erbem je nadějE
Chvíle na maráCh
Odmítáš pomoC
ROZPORY
Díry v preludiích
a zaštupované sítě.
Na prahu otázek
ležely odpovědi
PODZIMNÍ PRSTOKLADY
Hluboko po kapsách poztrácené tóny,
posbírané v hroudách z partitury polí.
Ranní melodie houstne
a valí se v dvojhlase,
ŠESTNÁCTILETÁ
Chci,
tiše se tě dotknout.
Jen tak,
abych cítila se Něčí -
ĆAS RŮSTU VLASŮ
Lidé se míjejí,
mijejí se i slunce.
Kolik paprsků zahyne
ve dne jen proto,
DoVen
Do prázdna dopadající dusot vzdechů,
zvířil rovinu mrtvých vin.
Nozdrami zmaru zamořil se prostor,
bič času vyšlehl,
VYSVOBOZENÍ ?
Můj smutek
už není sirotek.
Smí smát se
na pršení.
PTAČÍ
Za všechny slzy kolibříků
křič
v šedivé nebe duhovatí
Pro všechny soví vzdechy
VÝKOPKY NELÁSKY
Rozmixovaný psí vytí
se rozválelo po silnici
psí vytí autem přejetý
Dechem se ozývalo v repeticích
NESPRAVEDLNOSTI (triptych)
I.
Kdyby mi nic nechybělo,
vydržela bych to bez Tebe.
Ale protože mi chybíš Ty,
TYKADLA
Naše světy přilnuly boltcem naslouchání
záplatou vchodů
do dotyku
naruby
osmnáctiletá
Vypláču tě ze sebe.
I kdybych si oči měla vylít
do propasti smutku.
Odplavím tvé ruce.
ppp
dopřej mi zahrát
na tvé tělo -
zlehka se dotknu klávesnice,
pedály nechám spát.
SPOJENÉ NA DOBY
Průzračné džbány
plné hliněné vody
zdědily duši
V dětství vypily své otevřené oči
DOTEK TICHA
Jeho vanutí
je
trojjedinnost Boha
odhalená v nalomeném svítání
DVA DOPISY RUKÁM
LEVÉ
Silnicemi svých slz
už nechci šlapat.
Rozevřela jsem tvrz
vzdálenosti
Zblízka se v ohni blýská.
Z hory shoří shora.
Skr slunce je oheň sluncem,
světlem - svět.
kakatarze
Shora to de ven,
zdola to de ven
a obojí to končí papírem.
potichu
Hledám pro tebe míru,
v mém myšlenkovém vesmíru.
Jsi paní hřibových lesů,
dubových strání
prásk
Budík odtikává ticho.
káva ti
vroucími polibky
proměnila
!
Ptáci,
vyplašená slova stromů,
vzlétli.
. a hejna ve věty se řadí .
HOST
Oslovuji svého hosta.
Jmenuje se hlas.
Snažím se mít ráda toho protivníka,
lže a koktá,
Plul po řece stín
plul po řece stín
a komu patří,
nevěděl
plul po řece stín,
bez názvu
vlaky se ještě jednou potkaly,
ale ty už jsi nedohlédl dolů ke svým nohám.
Co říci mezi dvě skály.
Co říci mezi dvě ticha.
bez názvu
Každou noc
jsme se pomalu měnili na chléb -
když jsme se ochutnávali,
když jsem tě ochutnával
MŮJ DŮM
MŮJ DŮM
Můj dům je plný pocitů,
pocitů oken, klik a dveří
a sotvakdo mi uvěří,
NOĆNÍ KVĚTINY
NOČNÍ KVĚTINY
( pro K. B. )
Zimou do sebe se uzařem.
Stulíme se v tulipány.
Tak na podzimněnou...
Tak ty se loučíš,podzime,studené prsty na klice,klíč do zámku,pomalu prozamykává sedo spánkuPod haldou z listísotvakdo zjistíčemu ses kdy smálA že ses uměl usmát,jak jsi tam stála přepočítával si vrabcena plotětak měkcetak mazlivěMám ještě otázku,co bude až se vrátíš. Prozradíš. Nebo se prostě ztratíš…… a však já vím…tak na podzimněnou…a k čertu s tím…
Nenech se rušit
Nenech se rušit, brhlíku,budu úplně potichu…zobeš si semínka z truhlíku -létají sem – létají tam -děláš mi na římse rotyku. A já se tvářím,že nevidím,jak svým zobákem šedivýmzachytáváš rytmus podzimuťuk,ťuk,ťukV tom seshorapřilétla sýkora. Á pěkně vítám,malá dámo,tady už je o společnost postaránoZdalipak brhlíku,zdali máš ve zvykudělit se. Patříš prý mezi pěvce,říkala to Markétaa ta je z oboru,jak asi přijmeš tu sýkoru.
Zuzka a sedm deštníků
Zuzka skrývá v šuplíkucelkem sedm deštníkůna různé druhy deště. Mží-li,vytáhne ten bílý. Když lije,použije parazolod strejdy Vasilije. Jakmile kápne kapy, kapy,rozhodne se pro deštníkco nosí chlapi, chlapi.
J.Ortenovi
a něžně sněží žízeňbaletkáma něžně sněží žízeňpod jejich střevíčkya něžně sněží žízeňzávojům pod víčkya něžně sněžíz nebeské tíže
stíny věžía jáv šeru u svíčky se ptámproč něžně sněží křížespanilým nevěstám.
současná
vyhlídka do bolesti listůje mizivájak míří k zemis takovou odvahoua jistě si zatančí – cožpak se nikdo nedívá. je konec létavolajíkdyž létají – a jestlipak si povídají. slova schovanápo celý ten čas - to v jediné vteřině když se míjí nahlas míjí a pak je konec konec
A ty se nesměj...
. a ty se nesměj, měsíci,
že mě máš v pasti,nespící -
nikdy nebudu světicí,
NE. NE. NE.
Zeptala jsem se javora...
Zeptala jsem se javora:"Můžu tě vidět zezdola. Zabloudit ve tvých větvích. "Zeptala jsem se javora:"Můžu tě vidět seshora. Učesat tvé kadeře.
Město bláznů
Pláču krevve městě bláznůruce si natírámvlastním potem. Pozoruji tvé myšlenkybarevné šátky -slétajíslétajído pohádky. V duchu tě volám:Vrať se zpátky. A zase pláču krvavé slzyve městě bláznů.
Prosba řeky
Protékám -skulinami mořípodbřišky skalstopami příběhů -ale kam. Přes hranice z porcelánusama se nedostanu,ze žulového královstvíchci zpátky do dětství. Ulehčit břehům od kamenezalíčit jizvy rozbahněnéz kostelů na návsivypustit vítr,aby se rozvětřil,pofoukal hladinu,ujistil krajinu,že urodí se úsměvům,že rybám bude do zpěvu,že sýkorky se zřeknou oděvu. Pak stanu se potokem, potůčkem, pramenem,kaluží, studnou i tvým pravým ramenem,neustálenepřetržitěpřetékajícímod Tebek Toběod Tebedo .
Vymyslel jsi pro mě den
Vymyslel jsi pro mě den, rozkrojil ráno, upekl chléb, zachránil Ano vyloupil světlo z luceren. Z větví jabloní jsi očesal všechny mé hříchy – rozkutálely se po podlaze… Zavázal jsi mi oči šátkem A řekl:“Hledej mě. “ A já se smála,smála,smála… protože jsi se mnou, protože jsi vedle mě, pode mnou i za mnou, protože jsi mnou.
dadikovi
Navlékáš korálkynavlékáš příběhyúsměvy do dálkynaráží na břehy. Svazuješ korálkysvazuješ osudyzamykáš obálkypečetíš osudy. Pověsíš korálkypověsíš začátekPověz,kam kutálíživot se -Nazpátek.
MARTINĚ (psychoterapeutce)
Dejte mi propustku ze života takovou malou omluvenku chvilku tu nebudu chvilelenku nikdo mi přece nedosvědčí, že dopustila jsem se hříchu. Nemám na život svědka. a pak vrátím se docela po špičkách. Nikoho nevzbudím zhaslé lidi ani spící vzduch nezčeřím řece jediný vlásek a přelistuju se za ocásek na začátek.
LED(N)OVÁ - věcná - ÚVAHA
Věci se liší od lidí tím, že žijí v noci. Co si asi lidé myslí ve dne o té věci.
Intimní
Vytéká ze mě řeka. Odkud se bere. Všechnu vláhu už jsem odevzdala zemi. Ach milý, milý, milý -probudils ve mně moře.
Prším
Prším, prsty po tobě mi stékajíke kořenům ticha. Až tam,kde akord tvého tělarozdrolí,až tam,kde staneme se chlebemse solí.
Prším
Prším, prsty po tobě mi stékajíke kořenům ticha. Až tam,kde akord tvého tělarozdrolí,až tam,kde staneme se chlebemse solí.
Kdy sýkorky chodí spát
Kdy sýkorky chodí spát. Když se tmí. Jak sýkorky chodí spát. Létají.
Pokousaný den
Máme zvláštní nadání, nadání, nadání,Vychutnat si snídani, snída snída ni. Kakao a rohlíky, rohlíky, rohlíky,Zaženou hlad veliký – tááákhle veliký. Dřív než dojdem na záchod, na záchod, na záchod,už tu máme další chod, další prima chod. Svačina dopolední – polední – polední,nejkratší je v tomto dni, v tomto skvělém dni.
Padnout tak koni do očí
Padnout tak koni do očí,alespoň jednou, jedinkrát…studánko čistá, hluboká –kampak bys chtěla vytékat. Vejít tak koni do kopyt,alespoň jednou, jedinkrát…opít se volností divokou -vzpínat se, cválat a ržátVstoupit koni do boků…alespoň……jedinkrát……plavit se……nazdařbůh…… jenom tak…… tak……a zatímv hlavě mi dunítisíce divokých koní,myšlenky divémyšlenky splašenémyšlenky šílenémyšlenky mé. -Padnout tak koni do očí….
Klárka a Fiípek
Klárko, podívej, nebe hoří.
Klárka však tomu neuvěří.
Ví přece dávno od mamky,
že jsou to ranní červánky.
Proč v tunelu nesněží
Proč v tunelu nesněží. Zeptejte se ve věži. Je tam koňské čtyřspřeží - dva bělouši, dva vraníci. A ten, kdo si připouští, že ho síly opouští, ten musí jít z kola ven, v tunelu bude zasněžen.
Hádaly se hodiny
Hádaly se hodiny,
kdo je hlava rodiny.
Budík křičí:“Tik-tak-tik,
Tatík, to je panovník. “
pupin mi poslala zas poštou básničku - tady je....dadíková
Nosím si básně po kapsách
a dole vulici
oběsil se chlap.
Lidi kopali do stromů
Obsesivně - kompulsivní
Co to ve mně tikalo.
Časovaná deprese.
Mozek na cáry,
mozek rozkládající mozek.
Poslední od pupin
Vemte mě pod deštník,
srdce si osuším na ohni
a vnoci je mi zima.
Vemte mě pod deštník.
Balada prostá
Mám vkotci sedm králíků
co podobaj se otci
a osm slepic vkurníku,
co netuší nic o cti.
Nespravedlnosti
I.
Kdyby mi nic nechybělo,
vydržela bych to bez tebe,
ale protože mi chybíš ty,
Na předním sedadle auta
Vybuchlá krajina mraků
krájí nebe na tenké plátky.
Nebe zouvá si sandály
a na modravé trávě
Dveře
Je přece tak málo času
a tolik dveří
a ještě tolik dveří
Jsem těžká tvými dveřmi
Už dávno se netrápím
Už dávno se netrápím, že nezastavím den, že neumím být pramenem a tak. . a tak už dávno se netrápím, jen sen mě vždycky prozradí jen sen, že znovu do trychtýře propadám a ten zasekne se v půli. Pak napnu vůli vzbudit se a jásám.
Tak prosté
Je to tak prosté. Jsi měsíc, já moře. V přílivu nozder, ňader a ržání, k tobě se vzpínám. Je to tak prosté.
Memento pro mého bratra
Jde dívka bílou krajinou. Jde dívka bílou krajinou a zpívá, hlavu skloněnou - a tiše zpívá o nocích, co rozplynou se jako sníh. Sníh snáší se jí na ústa, ta dívka zpěvem zarůstá - do svého hlasu oděna, vrací se jako svědomí, vrací se jako ozvěna. Pak stoupá, stoupá nad skály, zatímco sníh je nestálý a padá, padá dál.
Já - piano
Dříve,
vyrvané zkláves
scházelo moři
do pocitu vody
Dvě Zimy
Zima I.
Krajino v labuti
bolí Tě břehy.
Vzdycháš -
Staňa
Je jediná a přece není. Najdeš v ní místo po modlení na ostrých skalních útesech. Když spolkneš prach, dá mléka pít a vytéká z ní hustý klid, ač v klínu žhavá láva řve. Jen jedinkrát ji uhodíš, špinavou botou do úsměvu, tiše se pootočí v šeru a napřímí příď ke břehům.
Lodyha
Hodiny jsou srdcem věží
pod zplihlými zuby
plynoucími k oblakům
Ciferník je okem věže
Vzdálenosti
Zblízka se vohni blýská,
shory shoří shora,
sluncem je oheň slunce,
světlem je svět.
Kamile z galerie Alfa
Sklíčka.
Barevné oči přítomnosti.
Kampak je zavěsím.
Cinky – cink, cinky - cink
(Nevychladlá)
Do zahrad mého baroka
vstoupilo jaro tvých rukou.
Paže plné pupenců
rozevírají se doširoka.
Proudy
Řeka se vysvlékla zkůže
a zůstala nahá.
Jezdila jsem ve výtahu
nahoru dolů,
Dvanáckrát
Odbíjení dvanáctkrát
Zapomínat spát.
Brouzdat se bosým sněhem,
Který létá prázdným zíváním.
Zaživa
Až budeš pastýřkou jabloní
stromytě k smrti uvoní.
Rozběhnou se ti po zahrádce
až z hrobu budeš cinkat
Stojíš za záclonou a tiše pozoruješ sníh
Stojíš za záclonou
a tiše pozoruješ sníh.
Stojíš za záclonou
tiše pozoruješ sníh
Esemes
Napsala jsem Bohu Esemes,
že děkuju za bolest.
Odpověděl, to nic -
zejtra budeš trpět víc.
Modlitba pro Janu
Pojď se mnou shrabat listí,
učesat hlínu.
Kapky se vozí po řece
a dveře otvíraj´ se do úsměvů.
Podzim 2004
Když vítr
plachetnice listí
povíská v plachtoví,
mé srdce zaplaveno vlnou,
Řekly mi labutě
Ptávám se labutí,
je-li jim po chuti
spanilá rybářka
na břehu řeky.
Listopadový valčík
Nabírej listy - a
nabírej listí - ti
směje se, chichotá
s větérkem v hrsti - ti
Nezvaný host
Oslovuji svého hosta.
Jmenuje se hlas.
Snažím se mít ráda
toho protivníka,
Tikot ticha
Pod kůží nalomeného svítání
tiká
rozhalené srdce ticha.
Mezi přistáním labutí
Vichrné reguiem
Tys list
a jsi-li stony kolíbán
větru v náručí
vůle ulétne do varhan
Méně moře
Nebe je moře nahoře
mraky jsou bílé plachetnice
Nahoře je moře nebe
a ve mně více nebe
Modré stýskání
Vydláždím Ti něhou "obě" břehy Ohře Vydráždím Ti němou něhou nenapojeného oře Stýskání Stýskání se přišel napít (po vydláždění a vydráždění) a opil se modře
Nesena
Procházím víčky
za zavřenými pokoji
ke klice blízko
k rukám daleko
Modlitba za motýlí dech
Vzal ostrou odvahu
a prosekal se davem lidských očí
do nichž usedal
Dal z rámu vysadit si den
Nevěsto z flétniček
Nevěsto z flétniček,
kdopak ti věneček vínový
vyloví.
Oděna k nevíře
Pěšky
Schody na Sněžku
v závoji jehličí
schody na Sněžku
se nelíčí.
Noční květiny
Zimou se do sebe uzavřem:
stulíme se v tulipány.
Žízní po sobě budem vadnout,
i ve dne jsou lidé sami.
Cosi z mýlení
Tys list
a jsi-li stony kolíbán
větru v náručí
vůle ulétne do varhan
Plývání
Řeka je báseń vody.
Básní oblohy jsou oblaka.
Život je básní lidí,
čas je báseń člověka.
souvislosti
Ptáci,
vyplašená slova stromů
vzlétli.
A hejna ve věty se řadí .
K vlastnímu svědomí
Oprýskané zrcadlo
rám ne a ne prokouknout.
Co vás to proboha napadlo
vzít svíci a fouknout.
adagio
Stromy se divoce smály
a znělo to jako volání.
Uprostřed matky zavzlykaly skály.
nastal den odevzdávání.
andante
Snídali jsem smrtku.
Baladu - Epitaf "O svítání".
Začínali jsem koncem.
Dostárnem do začátku.
můj
Můj muž se stará o muškáty,
můj muž se stará o sebe.
Můj muž má v kapse všechny táty -
můj muž se stará o nebe.
Kryštůfek
Můj syn se směje ze spaní
při fotbalovém utkání.
Kope si se sny na bránu,
tu k půlnoci
Jak se lehá do trávy
Hříbátko poezie,
pověz:
"Jak se lehá do trávy. "
Vzlykaly oči louky,
Nahoru
Po cestičce z ledu
dojdu si pro tebe
Vysokými podpatky
vy´tukávám rytmus života
milostná
Bud´ mým hnízdem
a já se o něj budu dělit
se svým pohlavím
Jsi mým hnízdem
o rozhovoru
Ráno rozhovoru je teplé
a prorůstá do rozhovoru dne
Den rozhovoru
je věrný rozhovoru noci
Hladová ráda
Chtěla jsem jen ležet
aposlouchat tvou kůži
a zatím,
slyším z tebe vytékat noc.
ROZMNOŽOVÁNÍ DĚLENÍM
Když do mě padáš - lásko
ještěrčinými zoubky mi nahlodáváš hloubky
Utápím se v tobě
ač sama
petrovi
Nechala jsem tě rozestlaného
ve svých myšlenkách
Zapomněla jsem tě odemčeného
do prvního kouhoutího
Všem neznámým slovům
Unavený žebřík
louplo v zádech
a opřel se o kmen
jabloně
oblaka
Spouštěj se do mě
po houslových strunách,
v akordech andělů
Dotýkej se mne