Hloupůstka
Moje prsty zkrátka jezdí po klávesnici a píší vše co v skrytu mé duše pobývá si klidně, schoulené, zmámené.
Zmatek, který mám teď v hlavě je jak jeden človíček v celé velké vřavě.
* * *
Ráno bývá chladno a všechno svěží zdá se. Já však vidím květy zkřehlé mrazem, ledovou bolestí zmírající v šeru.
Skrytá minulost
Do knihovny vešla mladá dívka. Angel a Wesley zbystřili. Prošla se po místnosti a rozhlížela se, jakoby snad někoho hledala. Oči měla jasně modré, zářily.
Home sweet home 2.
Kapitola II. – Jako vítr
Uplynul celý dlouhý měsíc a Johny sLucy nepromluvil jedno jediné slovo, ale Lucy se tím nijak zvlášť nezabývala. Dostala místo na klinice, kde trávila i většinu času. S Tristanem si rozuměli každým dnem víc a víc, i když mezi nimi nebylo víc než přátelství, prozatím.
Home sweet home 1.
Kapitola I. – Domove, sladký domove
Lucy vystoupila ztaxíku a poprvé po šesti letech se nadechla té svěží vůně domova. Zdálky byl slyšet dusot koňských kopyt a ve vzduchu bylo cítit seno. Chvíli se jen tak rozhlížela.
Dušičky
Dneska by každý asi očekával něco hodně silnýho a srdcervoucího o životě, ale dnešek o něm není. Je o smrti a ať už chceme nebo ne, jednou si nás všechny podá. Víte, je to absurdní . Už je to deset let, co mi umřela prababička .
Chci málo, chci víc
Je pozdě, abych dokončila to, co jsi začal.
Skrz moje oči prochází tvoje moc.
Když jsi tu, já vím, že můžu lítat.
Podívej se blíž na tu obrovskou louži.
Besy
Ani už nevím, co bylo za měsíc, ale vzpomínám, že to bylo v sobotu. Babička se se mnou domluvila, abychom šly spolu sami dvě do města, jako vždycky. A když jsem přišla do její kuchyně a uviděla tě v předsíni, jak ses tam batolila, věděla jsem od prvního okamžíčku, že pokud to není sen, musí to být zázrak.
Co mi tvý oči medový,
pejsku můj, už nikdy,
nikdy víc nepoví.
Rozervaná
Rozervaná, zlomená, uplakaná.
Tichá, položená, zaklíněná.
Zmatená, sklíčená, ztrápená.
Den se střídá s nocí.
Krutý svět
Otevři oči, nespi.
Je ráno a tebe budí realita.
Kruté střepy zrcadla se ti vrývají do rukou
jakoby je gravitace tlačila dál a dál, až
Ztracená
postamble();
Zmatená, ztrápená, stísněná, mrtvá uvnitř.
Jdu deštěm smáčená, ukřičená, ubrečená.
Křičím, sama jsem z toho vyděšená.
Tetování
postamble();
Občas žiješ bez mých čokoládových očí.
Čas od času běháš uprostřed bouře.
Ulice jsou zmáčené podzimním deštěm a na
Šílená barevná
postamble();
Stojím sama uprostřed deště. Temnota zakrývá mou nahotu a
kapky deště co se tříští o kůži
mě chrání před chladem.
Tenhle svět nám nepatří
Proč jsem si jen lhala přímo do očí, že mezi námi může být víc než přátelství.
Stojím tu a lžu si do očí, že to snad může být pravda a ne jen sen.
Jedna, dva, tři.
Tenhle svět nám nepatří.
Hrdina
Tisíce dní mi zdecimují tvář.
Miliony sekund nezastaví čas.
Celá má existence je zbytečná, když nevidím tvou tvář.
Jsem tu bez tebe, stojím sama .
Cítím
Jak moc rychle ubíhají hodiny a která z nich je vlastně bez viny.
Která z nás nikdy necítila lásku, co ji spalovala hluboko uvnitř.
Vím co říkám, mám strach.
Jsem nejšťastnějšía zároveň nejsmutnější a nejustrašenější holka pod sluncem.
Nech mě houpat se až do oblak
Proč nemůžeme být tím, kým bysme mohli být.
Proč se naše cesty rozvětvují a my se vydáváme po
těch nejhorších neznačených stezkách.
Nech mě se houpat, houpat až do oblak.
Mizím
Mizím a má duše vzpomíná,
mizím a tvé srdce skomírá.
Mizím už z tohoto světa,
mizím a se mnou mizí i tato věta.
Snění o tom pravém
Ještě před pár dny bylo mým cílem najít si kluka. Jedno koho, ale kluka. Až po setkání s jedním přítelem mi došlo, že všechno chce čas. Není podstatné, jak moc po něčem toužíme, podstatné je, jak moc z naší osobnosti věnujeme pouhému hledání ideálu.
Je den
"Je den, je den. No tak vstávej. Vzbuď se. "
Přišlo nové ráno a s prvními společnými paprsky spadly
temné závoje z lidských hlav.
Být chvíli sobecká
Být na chvíli sobecká.
Ukrást si na moment střípek pozornosti.
Ukázat, že dokážu být krásná i odvážná.
Dnešní den začal poklidným, krásným ránem a končí zšedlou, uplakanou nocí.
Kde vězí naděje
Tlučeš pěstmi do ohořelé chatrče.
Hledáš tam to, co už na zemi dlouho nedlí.
Slzami necháš zaplavit celý kraj, celé své rodné údolí.
Nehledíš na hvězdy a dmeš se pýchou nejpyšnějších.
Za Tebe králi
Smrt přichází, věčnost je ta tam .
Za Tebe, králi, za Tebe budem se bít.
* * *
Nové ráno přineslo je spoustu krve, dýky, mor.
Merlin čaroděj
Kam kráčíš Merline.
Kam kráčíš pane moudrý.
Kam kroky tvé směřují, co mají v plánu v dnešní den.
Zas půjdeš o dům dál a zmizíš jako vždy stejně tak, jako mizí mlha nad Avalonem.
Budoucnost
Dneska vyšly zítřejší noviny,nikdo na světě není bez viny.
Co nám budoucnost zase přichystá,
přijdou chvíle bez času a bez místa.
Minulost za sebou vláčet jako balvan,
Pýcha
Pověz mi, co je to prokletí.
Kolik slov za tímhle poletí.
Řekl jsi, žes' viděl anděla.
No ty ses snad zbláznil docela.
Probuzení
Chci víc než sex
chci víc než opilces rodinou
chci víc než jen prázdná slova
chci víc než jen moře slibů.
Sklíčená
Sklíčená, zkroušená daleko za hradbami času.
Zavřu oči a vidím svou duši, jak pomalu umírá.
Křik, zmatené myšlenky, pláč, to všechno vězí uvnitř mého srdce.
Vidím všechno zpomalené, zamlžené a nedokončené.
Znáte ty dny
Znáte určitě ty dny, kdy jste úplně na dně, pohádáte se s nejlepší kámoškou a půl hodiny strávíte trucováním na školních záchodcích v domnění, že tu bude klid. Ale on není, je tam smrad, zima a zničehonic začnou zkoušet sirény, takže se v tom malým pitomým prostoru nedá ani trucovat, protože akustika té místnosti vám pomalu ale jistě vymývá mozek. Asi znáte, co. Tyhle dny nesnáším, protože pak si uvědomuju, že jsem někde možná udělala chybu, ale přeci jen, k hádce jsou třeba dva.
Nejhorší z démonů
Nikdy se nomlouvej za něco, čeho skutečně nelituješ.
Protože jinak tě spolkne okno budoucnosti a ty, ačkoliv
vinen jsi jen malým prohřeškem, budeš čelit nejhoršímu z démonů,
a to sám sobě člověče.
Zítřek po zítří
Co když zítřek nepřijde. Už teď se cítím tak slabá, že nevím, jestli to že mluvím je pouhým snem či realita ukrytá v temnotě, v skrytu mojí duše.
Někdy prostě cítím se, jako když mě zabíjí něco velkého zevnitř. Na zádech tíží mě obrovský kříž zodpovědnosti, který nahání mi strach, jež mámmísto stínu.
Nenávist
Nenávist a bolest se hrnou celým mým tělem a derou se z očí ven v podobě slz, jež ukazují jak moc vážný byl čin, jež jsi spáchala.
Slova mi z úst lítají, nedokážu zadržet ani jediné z nich a ani nechci, zdáš se mi opovrženíhodná a nechci poslouchat, nechci znát ani jedinou z tvých výmluv.
Jedinou pravdou je má bolest, tvá odporná pýcha a žal, jež jsme nyní pocítily obě.
Sama nemůžu popsat, jak moc ublížená a zlomená se cítím.
Brány
Stovky a tisíce zákazů mi brání volně a svobodně žít.
Proč nemůže být všechno snadné stejně jako dřív.
Ze slunného dne se najednou stala noc, nekonečná bez rána.
Temné mraky plují nad našimi hlavami.
Je čas zavřít srdce
Je čas zavřít srdce a jít, je čas zavřít oči a přestat už snít.
Ať už uděláme cokoliv, počítejme s tím, že uslyšíme stovky soudů,
vyřčených neprávem na naši osobu a během okamžiku poznáme, že
věta : Všechno co řeknete může být a bude použito proti vám. Má něco do sebe.
Sen
Jednou, uprostřed temné zamračené noci se mi zdál sen. Všechno zdálo se tak skutečné, až jsem měla strach pohnout se o krok dál. Stála jsem na útesu, který se pojil s mořem. Voda byla průzračná a když jsem se do ní zahleděla, viděla jsem jak si malé rybky hrají dole u dna na schovávanou.
Nemůžu žádat víc
I když je tma a ty jsi se mnou v mých snech, vím, že nemůžu žádat víc.
Přestože tvoje slova lahodí mému sluchu, vím, že nemůžu žádat víc.
Ačkoliv máš mě moc rád, vím, že nemůžu žádat víc.
Jsem s tebou, povídáme o hloupostech, i přesto vím, že nemůžu žádat víc.
Vždyť i nejlepší přítel může být objektem lásky
Jaké by asi bylo smět líbat tvoje tělo.
Vždyť to moje by tohle tolik chtělo.
Tvoje oči, můj drahý příteli, mají barvu moře,
které zrovna vydalo se na svou dlouhou pouť
Hříšné zoufalství
Opilá slzama, unavená sliby.
Den co den sedívám sama se svou bolestí.
Strach je jako věčná temnota.
Závislá na slovech,
Máma
Jak moc od dětství toužila jsem pěkný vztah se svou mámou mít,
slýchat od ní pohádky a v tom světě si žít.
Všechno ale vždycky bylo jinak, proto myslela jsem, že
ta špatná, opravdu špatná vždycky budu já.
Jen blázni věří
Sama tiše s oponoupřes srdce hozenou.
Srdce se láme a celí zas, ztratilo zcela úplně svůj jas.
Tisíce mil ušla moje touha.
Naděje v dáli je mi majákem.
Karneval pocitů
Venku je karneval, mám na tváři nejkrásnější z mých úsměvů, ostatní tvrdí, že místnost hned osvětlí a já alespoň na chvíli nevnímám čas, když se směju nebo vyvádím další šílenosti.
Navenek usměvavá dívenka, prostě upravená s bláznivýma nápadama.
Kdyby však věděli, co se uvnitř skrývá, že radost v srdci nepobývá, asi byli by zklamaní a možná chvíli panovalo by šílenství beze smyslů.
Už nedokážu se kouknout do zrcadla, protože slza, ta by jistě spadla.
Zimní večer
Byl chladný zimní večer a sněhové vločky poletovaly potemnělou oblohou. Eruanna seděla ve výklenku okna a sledovala tu nádheru. S jakou elegancí si vítr pohrával s malými bílými chuchvalci. Slyšela zvuk dřevěné flétny, kterádodávala okamžiku na ladnosti.
Minulost, budoucnost, přítomnost
Občas senám stane, že se až moc zahledíme do minulosti anebo do budoucnosti a zapomínáme na to, že bychom měli žít přítomností a tím co je, ne co bylo nebobude a navíc i to, co bude musíme tvořit právě teď.
Prostě jenom básnění
Jen před láskou nás neochrání nic.
Nepomůže proti ní ani bič.
Cítím u srdce ten obrovský chtíč,
Být teď někde pryč.
Maturitní řeč
Dobrý večer … dámy a pánové, slavné postavy filmového plátna … Jmenuji se Lucy Mastersová a vybrali mne, abych řekla pár milých slov a zazpívala pár písní. Pro začátek … co říct o naší škole. Tenhle poslední rok byl pro všechny jak veselý, tak smutný a zároveň plný útrap, ale i skrytých radostí, tajemství a byl rovněž plný informací, které znás dětí udělaly zkušené studenty. Stojíme zde, na prahu dospělosti a říkáme si ,Jak jsem rád, že opouštím zdi škol a můžu jít dál.
Dál
Není podstatné, co si myslíte o životě, podstatné je, jak se cítíte. Lidé kolem nás přicházejí a odcházejí a my se musíme naučit brát to tak, jak to jde a ne , zabyvat se nějakým problémem věčně. Lidi jdou dál, život jde dál a my musíme s ním, ať se nám to líbí nebo ne.
Nový rok
Bylo zvláštní pozorovat ten okamžik. Na začátku večera byli všichni střízliví a hlídali si každé slovíčko, které jim uniklo z úst, ale teď. O půlnoci celý ten okamžik, jakoby v sobě měl příchuť elegance, ale značnou dávku nespoutanosti. Nyní, o půlnoci bylo všechno jiné, novoroční a přitom tak známé.
Pád do propasti
Padám pomalu do propasti,
padám do mmoře strasti.
Bolest s bolestí,
nečest s neřestí.
Kéž bych zemřela
Přichází tiše a nezvaná
Samota Bolestná.
Nemužu dýchat, snad ani myslet
jsem poblázněná.
Jaké to asi je
Sama a tiše, přemýšlím ve svém úkrytu, ve svém pokoji, kde už mnohokrát snila jsem o vílách, dracích, životech jiných lidí a psala . Dnes ale uvažuji o věci, která nás jednou potká všechny. Nemůžu říct, že SMRT mě neděsí a ten, kdo tvrdí, že je mu je ukradená, lže.
Smrt děsí každého, alespoň v skrytu, v té nejmenší části naší duše se jí bojíme.
Životy
Seděla úplně sama, uprostřed toho ticha, které, jakoby na ni křičelo ze všech stran. Co mohla dělat. Jen přemítat o tom, co měla udělat a neudělala. Její slzy se draly ven, snad aby dokázaly, že jsou mocnější než její rozum.
Moje naděje
Chybí mi, možná tuší jak.
I když jen jednou setkali jsme se v reálu.
Moje hlava poblázněná je jak z chorálů.
Jeho oči spát mi nedají.
Myšlenky
Den skončil a obloha ztemněla, mraky se seskupily a utvořily temnou přikrývku noci.
Byl jsi tu a teď tu nejsi,tam musím teď už ptát se jenom ,Kde jsi. '
Nocpřikryla celý kraj a země uléhá ke spánku, máš tu jenom svou schovanku.
Nevím, něco vleče se mi do spánků.
Znalost
Pokud někoho neznáme, nemáme právo jej soudit a když už jej konečně poznáme, nemáme na to odvahu, protože nemůžeme vědět, jestli bychom se na místě toho dotyčného nechovali stejně.
Dračí královna (The Dragon Queen)
I. Host Livendrilu
Začala bitva, oheň zářil odevšad, vesnice byly upalovány, lidé zabíjeni a všude kolem byl slyšet nářek dětí a hlasité řinčení mečů. Bitva u Gendelu se zapsala do mysli všem, kteří se o ní doslechli. Bojovalo 20000 Orků proti 1000 statečným mužů, všichni padli a Orkové, poddaní Silmarila, nejkrutějšího vládce celé země, vyplenili vesnice Gendelu, jednu po druhé, zabíjeli a utlačovali Gendelský lid, až nyní po 100 letech se tento lid rozhodl bojovat, bojovat za svou zem, bojovat za právo života.
Deník rebelky
Prolog
Jmenuji se Lucy Mastersová a žiju v L. A. chodím na jednu z místních škol, docela to tam ujde, teď momentálně nemám kluka, spousta by jich chtělo, ale když nechci já, tak se mnou nehne ani pár volů. Mám nejlepší kámošku Kathryn Mertailovou, chodíme do klubu a dokonce i do třídy, je bezva, jen je někdy trochu moc povrchní.