Písmák Smrt smutné Dolores
Všude krev, krev
Pořád krev
Krev je po zdech
máš ji na stehnech
Velký bílý pes
Kdysi, ještě smečkou hnán
pádil za hořícím sluncem,
a říkal mu „ jak rád bych místo tebe
byl středem dalekého nebe. “
Vše o Alanovi 12.
Alan:
Tehdy jsme měli absťák za sebou už všichni tři. Já si ho prodělal u Flóriho doma, když byli jeho rodiče pryč a my tam dělali mejdan. Byl jsem pak celej den vtom bytě sám, bez nikoho a Flóri sFan se zoufale snažili sehnat prachy a fet. Plazil jsem se vobýváku po koberci a už se to nedalo vydržet, říkal jsem si, že tohle rozhodně nemůžu přežít, že teď určitě umřu, ale bylo to čím dál tím horší a pořád jsem žil.
Vše o Alanovi 11.
Alan:
KVánocům jsem od Zoji dostal pětistovku, abych si za ní prej koupil něco co mi udělá radost. To znamená heroin. Nic jinýho mi tenkrát už radost nedělalo, kromě Zoe, pochopitelně. Dala mi všechno, co jí zbylo po nákupu dárků, to mě dojalo.
Vše o Alanovi 10
Alan:
Podzim se strašně rychle přehoupl do zimy. Ani jsem to nestačil postřehnout. Do školy jsem toho moc nenachodil, ale pořád to nebylo tak podezřelý jako pozdějc.
Já, Flóri i Fan jsme pomalu začínali chátrat.
Vše o Alanovi 9
Zoe:
Byl podzim. Na podzim mam ve svým životě samý dobrý vzpomínky. Vždycky mi něco přinesl. Tentokrát to byl Alan.
Vše o Alanovi 8
Oskar:
Ten rok na jaře jsem poslal jednu opravdu vydařenou fotku do nějakýho časopisu, kde probíhala soutěž pro fotografy amatéry. Cenou pro vítěze byl zájezd pro čtyři osoby do Tunisu. Netoužil jsem po nějaký dovolený vtropech, já moc horko nemiluju, ani jsem si nemyslel, že bych to mohl vyhrát, tak dobrej jsem si nepřipadal, prostě jsem to chtěl jen zkusit. Vážně jsem nečekal, že bych mohl vyhrát zrovna já, ale stalo se tak.
Vše o Alanovi 7
Alan:
Asi dva tejdny po tej havárii už jsem měl všude krásný hojící se strupy. Vidim to jako dneska, někdo musel dojít sKikinou - to byla naše jezevčice - ke zvěrolékařovi na injekci. Měl jsem prázdniny a spoustu času, tak jsem tam sní vyrazil já.
Vracel jsem se pak zpátky autobusem, byl to kloubák a já stál přesně na tom kloubu, aby to se mnou hezky točilo a Kikinu jsem měl vnáručí.
Vše o Alanovi 6
Alan:
Flóri začal chodit sFany. Ale nic se tim nezměnilo. Pořád jsme byli stejný kamarádi. Akorát jsme byli tří.
Vše o Alanovi 5
Alan ani Flóri neznali žádný legální způsob, jak se dostat kpenězům. Mohli sice chodit na brigádu, ale oni nechtěli pracovat. Chtěli fetovat. A to dohromady prostě nejde.
Vše o Alanovi 4
A tak Vera obstarala fet. Nebyl pro ní vůbec problém, sebrat o dvě ampulky morfinu víc, když šla kpacientům. A pak si je nepozorovaně strčit na sesterně do kabelky. Vera taky věděla, jaké množství morfinu už je smrtelné a to byla další výhoda.
Vše o Alanovi 3
Vera chodila všude skluky. Měli ji moc rádi, sice byla tichá, nemluvná a nebyla sní zábava, ale prostě byla jejich kamarádka. Oni tři byli zbytkem staré party a drželi při sobě jako tři mušketýři. Koncem března 1999, těsně po Flóriho horortripu, knim přibyl ještě d’Artagnan.
Vše o Alanovi 2
Byl únor roku 1999 a partou zamával nový fenomén. Diskotéka. Předtím se scházeli buď vbaru nebo u Rendyho doma, kouřili haš, pili čaj, poslouchali muziku, všichni společně mlčeli. Nořili se do klidu a vznášeli se na oblacích vznešeného chladu, chtěli poznat vyrovnanost a absolutní harmonii vduši.
Vše o Alanovi
Vosmé třídě bylo Alanovi čtrnáct let a jediný prohřešek, kterého se dopouštěl, bylo kouření tátových cigaret a občasné krádeže měkkých barevných toaletních papírů ze školních záchodků. Ty pak nosil své babičce, které působily velikou radost.
V květnu dostal knarozeninám kolečkové brusle a ty se staly jediným jeho dopravním prostředkem. Od té doby už skoro nepotřeboval boty, obouval jen brusle, na nichž jezdil do školy a vzbuzoval tak u učitelek pohoršení.
Uprchlíci - část 6.
Nádražní hala vypadala celkem klidně, na lavičkách spali pokojně bezdomovci a ožralové, v jednom koutku na zemi se ksobě choulili chlapec a dívka. Tilovi vprvním okamžiku nedošlo, čím byl vyrušen. Až když se trochu probral a rozkoukal, zahlédl mladou ženu, běžící napříč nádražní halou. Na zádech měla velký batoh a vnáručí mimino.
Uprchlíci - část 5.
Vystoupili vPraze na nádraží a Tila okamžitě napadlo, že by tady mohli vklidu přespat, takových jako jsou oni je tu moře, mezi nimi se ztratí, nikdo si jich ani nevšimne.
Do večera měli ale ještě čas, tak vzal Hermínku na Václavák, chodil sní od výlohy kvýloze, když obdivovala všechny ty kýčovité suvenýry a drahé oblečení, a pak jí dal dvacet korun, aby si něco koupila vcukrárně. Hermi si nechala zabalit indiánka a před cukrárnou vrátila Tilovi zbylé peníze.
Posadili se před sochu svatého Václava na koni a koukali jak chodí lidi.
Uprchlíci - část 4.
Rozhodli se odjet někam daleko od Plzně, aby se aspoň trochu ukryli před těmi, kteří po nich pátrali. Vystoupili zvlaku vBrně a rozhodli se, že vyjdou někam za město, najdou klidné a bezpečné místo na přespání a tam si dají něco kjídlu. Pěšky došli až do okrajové části, kde stáli jeden vedle druhého veliké betonové paneláky.
Tila napadlo, že by se mohli schovat do vestibulu nějakého ztěch domů, že by to bylo výhodné, kdyby začalo pršet a vůbec.
Uprchlíci - část 3.
Til ani neukradl auto a ani pak ho neprodal, protože nutně potřeboval peníze. Tak to nebylo.
Til jednou odpoledne úplně klidně prošel tichým bytem do kuchyně, napil se chladné vody zkohoutku a zpříborníku vyndal velký ostrý nůž. Přešel znovu celý byt a sobrovským nožem vruce stanul vobýváku, kde na pohovce snovinami rozloženými přes obličej spal
Jiří- jeho nevlastní otec.
Uprchlíci - část 2.
Jednoho velmi časného červnového jitra položil mladý černovlasý chlapec před dveře kojeneckého ústavu novorozence vpeřince a utekl. Našel ho tam mladý pediatr, který šel jako první ten den do práce. Vzal ho do náručí a dítě na něj vykulilo velké černé oči. Ten lékař se jmenoval Heřman - říkali mu Héřa – a protože to malé našel on, pojmenovali ho podle něj.
Uprchlíci - část 1.
„Tak už pojď, prosim tě. A neloudej se furt. “
„No jó, dyť už du. “ Dívenka se zvedla ze země, kde si zavazovala tkaničku, a následovala urostlého muže.
Jeanny - část 4.
„Chceš cigáro. “ Ptala se Jeanny, když už stáli venku pod přístřeškem obchoďáku a sledovali sílící déšť. Nabízela mu zkrabičky amerik, jež si dopřála ze zbytku peněz, které jí dal na kafe.
„Jo,“ odpověděl a ona mu připálila.
Jeanny - část 3.
Sešli se na parkovišti, přesně tak jak se dohodli. Jeanny ubila dvě hodiny pokuřováním nad hrnkem kafe a potom půllitrem piva v hospodě. Alex podlézáním řediteli spřátelené firmy. Ale moc se nesnažil.
Jeanny - část 2.
Na dokonale skryté terase starého domu seděli na dece vtureckém sedu tři osoby. Kluk a dvě holky s červenými vlasy. Posílali si dokola dlouhou trubičku, zníž kouřili hašiš.
„Kde je dneska Jeanny.
Jeanny - příloha
Jeanny
(Falco)
Jeanny, komm, come on
Jeanny, pojď, pospěš si
Jeanny - část 1.
Je temná noc. Temná a studená. Prší, prší, prší. Lije jako zkonve.
Luna
LUNA
Je to dávno, tak dávno, že už to ani není pravda. Tehdy lidé ještě neznali Boha, modlili se ke slunci a věřili, že jeho teplé zářivé paprsky je spasí od všech bolestí a strastí světa. Jen před sluncem měli respekt, jen toho se báli. A jen to uctívali.