Písmák H.Glantschnigová - Nezvěstná
Helga Glantschnigová
Nezvěstná
Plivla do hloubky. Stála na čtverci ohraničeném zábradlím, rukama svírala úzké železné trubky, stála jak přibitá na místo, s hlavou skloněnou zírala do hloubky několika poschodí na dvorek; mezi kůly napjaté prázdné šňůry na prádlo, řada odpadkových kontejnerů, všelijaké svinstvo, uprostřed volný, vybetonovaný plácek.
Když se vrátila předtím zpráce domů, prohlédla si pohlednici, kterou vytáhla ze schránky; hloupost, blesklo jí hlavou; schovala pohlednici a bez meškání se vydala donedaleké staré budovy spodkrovní světničkou, již vyslídila při svých předchozích výzkumných výpravách. Dál se to už nedalo odkládat, ta myšlenka ji už trápila celé týdny.
Oddechový čas
Mirko Bonné
Oddechový čas
Jennin pátý záchvat začal pár dní poté, co se Rainerova kancelář přestěhovala. Reklamní firma, ve které byl pomocným redaktorem, přesídlila do jedenáctého patra. Na svém novém pracovišti seděl Rainer u okna svýhledem na trojici rozestavěných skleněných věžáků. Hned za nimi končilo administrativní centrum, výpadovka tam přecházela přes řeku a mířila khorám.
No tak breč!
No tak breč.
Melanie Arnsová
Středeční sex: Otec sípá, matka skáče, on sténá, já zvracím.
Čtvrtek: Matčino kázání. Dělej něco… taky to nemáme lehké… Babička je stará… ty jsi ještě mladá… dřív bylo všechno jinak… nejsme ožralí… všichni jednou umřou.
Povídka o ničem
Peter Glaser
Povídka o ničem
I. Jih
PROBUDIL JSEM SE vlastním smíchem a dlouho jsem nemohl přestat, třebaže jsem už od prvního okamžiku neměl tušení, proč se směji.
Osm měsíců
originál
Acht Monate
Es lag da mit dem Kopf nach unten seitlich die Wange sichtbar die wenigen Haare auf dem Kopf im weißen Nachthemd die beiden Arme angewinkelt und die Finger zu Fäusten gemacht ohne Regung lag es da und bewegte sich nicht und der Arzt und was von der Familie übrig war wie sie um das kleine Bett stehen und sich das Gesicht halten und die Mutter schreit im Arm des Vaters und der Arzt den leblosen Körper umdreht und das blaue Gesicht sie anstarrt mit dieser kleinen Nase und diesem kleinen Mund und die Augen sind offen wie ein Boot wie ein Boot das rudert wenn ein Sturm ist und es nicht aufhört und der kleine Elefant am Nachtkästchen brennt damit ein kleines Licht im Zimmer ist weil es immer brennt das Licht wenn es schläft und ein kleiner Elefant aus Papier mit Glühbirne neben dem kleinen Bett mit dem toten Kind das jetzt am Rücken liegt und sich nicht mehr bewegt wenn der Arzt die Augen schließt und ohne ein Wort den Vater an den Schultern berührt und aus dem Raum geht und sich nicht umdreht wenn die Mutter schreit und nach dem Kind greift es schüttelt und es an sich reißt und der Kopf zwischen ihren Fingern sich nicht bewegt nur wie sie den kleinen Körper hochhebt und an sich drückt und nichts sich bewegt und sie schreit und den kleinen Kopf küsst die Wangen den Mund und die Finger die Haut berühren den Rücken im Nacken der Daumen und ihre Lippen mit einem Schrei auf dem kleinen Mund und sie es an sich drückt und alles still ist um sie wie der Vater nur da steht mit geschlossenem Mund und schaut wie sie den kleinen Körper in ihren Armen hat wie sie schreit und er zu ihr geht und sie festhält und seine Hände halten ihre Hände wenn sie das Kind in den Armen hat bis sie aufhört und sie langsam den Kopf streichelt mit den Fingern über die wenigen Haare die Haut langsam und zart über den Kopf und ihre Lippen auf der toten Stirn und nur noch ein Wimmern zu hören ist und er ihr das Kind aus der Hand nimmt und auf das Bett legt und sie umarmt hält mit dem Blick auf das weiße Nachthemd und kein Laut mehr im Raum nur betroffenes Schweigen regungslos ihre Tränen über die Wangen hinunter auf den Boden barfüßig im Schlafrock und sie starrt auf das Bett ganz still ist es und kein Laut und keine Bewegung in dem blauen Gesicht nichts nur ihr Zittern das laut ist und sein Atmen das schwer ist und er sie aus dem Zimmer führt und die Türe schließt und neben ihr auf dem Sofa sitzt während sie zusammengekrümmt liegt und in die Wand schaut und er ihren Kopf berührt langsam und ohne ein Wort weil es jetzt still ist so als würden sie warten auf ein Schreien das die Stille bricht ein kleines Jammern aus dem Zimmer weil es Hunger hat vielleicht oder einfach nur gehalten werden will und sie beide still sind ohne zu reden wissen sie was ist und nichts ist zu sagen weil es tot in dem Bett liegt in dem Zimmer in dem kleinen Bett auf dem Rücken mit dem blauen Gesicht die Augen geschlossen die Finger zu Fäusten gemacht bis sie kommen und es holen in dem kleinen Sarg durch die Türe und das Zimmer jetzt leer ist wenn sie beide in der Tür stehen und auf das leere Bett starren in der Stille und wie er sie festhält mit beiden Armen die Hände um sie geschlungen hält er sie und nichts mehr zu sagen ist und er sie dann loslässt und sich umdreht und aus dem Raum geht und hinter ihm wie sie dasteht in die Tür gelehnt den Kopf seitlich an den Türstock gepresst in dem Schlafrock barfüßig die Hände hängen hinunter neben ihrer Brust bis unter die Hüfte ohne Regung ihre Finger zu Fäusten gemacht starrt sie auf das kleine Bett und er wie er sich anzieht und eine Tasche packt und sich Socken anzieht und sein Hemd offen unter der Jacke heraus schaut während er die Schuhe knüpft und sie immer noch in der Türe steht mit den hängenden Armen und er zur Tür geht mit seiner Tasche und ohne sich umzudrehen hinausgeht und nur noch wie die Türe ins Schloss fällt und es dann wieder leise ist nur sie wie sie da steht in der leeren Wohnung und es still ist und sie sich nicht bewegt und ihre Arme hängen und ihr Kopf liegt seitlich flach auf dem Türstock und sie atmet flach und sie schaut auf das leere Bett und er wie er hinunter geht und sich nicht umdreht und die Tasche in seiner Hand und ihre Finger zu Fäusten gemacht und das leere Bett und das blaue Gesicht die blauen Lippen wie sie in dem kleinen Sarg liegen wie sie den Deckel darauf legen und es hinaustragen und sie die Hände im Gesicht hat und er sie anschaut und wie sie schreit wie er sie festhält und wie sie in der Tür steht jetzt und er nicht mehr da ist und ihre Hände an ihr hinunter hängen und ihre Stirn und die Wange in der Tür zu dem Zimmer in dem das leere Bett steht und wie ihr Schlafrock gelb ist und ihr Kind tot ist und er weiß warum.
překlad:
Tři samospouště
Tři samospouště
Pokus o odpověď na otázku „Jak vzniká román. “
Dagmar Leupoldová
1. Hlemýžď si dům nestaví, roste mu ztěla
Dá se naučit psát?
Školy psaní
O fenoménu dlouho zanedbávaném
Thomas Anz
Tanci, hudbě, malování, všemu se učí. A psaní. Před více než dvěma sty lety prosadila genijní estetika ještě dnes rozšířenou představu, že umění psát se nedá učit a naučit, neboť je výhradně věcí inspirace a nadání. Následkem toho jsou dnes vNěmecku sice prakticky orientované vysoké školy pro hudbu, pro výtvarná umění, pro film a televizi a také pro novinářství, ale ne pro literární slovesná umění, odhlédneme-li od jediné výjimky vLipsku.
čtení 1
Miroslawek: Couvert
Slovo „couvert“ znám ve významu obálka nebo příbor. Tím pádem mi název kobsahu básně mnoho nenapověděl. Snad jen tolik, že je třeba báseň zasadit do francouzského kontextu. Ten doplňuje navíc slovo frivolní a závěrečné náměstí Gréve.
markovo zaváhání v četbě
u korající
večeře chladnoucí tváře bez touhy
bez chuti bez kladu koruny
úštěpy křemenných štítů v meteoritických mísách
štěpánské otázky
koule nebo kostky co na tom sejde
vzduch se dusá holubím peřím a každý
sráč severně od alp šmudlí
umaštěná haiku
noční pošta
na obzoru šindelové klapání
křídel sirkového draka po výbuchu jeřabin
a téměř zakopnout
o mrchu netopýra
za šťovíkem
jest naho nahost je
a krev nového
rána se pije ksnídani u šejtána
neboť
otonova štěpánská liduška
vrh koule někdy natuší nehodu
vydrápe ti oči
tetina všátku barvy moči u svatého jiří
čtyři vylízají zpartu zjevení egyptské hrnce
svlačec
nahost nůž valchuje
kůži celou noc
nahý mars plíží se
za katedrálou rána
pro medvídka
medvídek půlnoc
hrnek sedlina kávy
medvídek o zabité krávy
to tíha samoty šavle meče
ale málo
hodina poustevna
bomba tiká otazníkem
svíce
od silnice
v obraně
kradená noc
kdy zabil slovanské kance
a bedřicha smetanu
doznání ve své pýše davu
Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
Sezájmem jsem si přečetl zamyšlení BorisCveka o smyslu, či nesmyslu moderní poezie. A protože na rozdíl od něho moderní poezii ctím a nepovažuji ji za nesmyslnou, chci polemizovat. A protože mě zkušenost naučila, že polemika na internetovém serveru je věc marná, že se zde názory ztrácejí vbalastu keců, nehodlám rozpoutat diskusi a svůj názor prezentuji jako úvahu.
Začnu tím, včem sBorisem souhlasím.
Hotel - Aglaja Veteranyi
Aglaja Veteranyi
Hotel
Matka vaří
Dítěti se dává jíst
Marie-Luise Kaschnitz - JINAK
JINAK
Dál nechce čelit
Nebohé čelo
Zavrací se v týl
Marie-Luise Kaschnitz - Genazzano
M. -L. KASCHNITZOVÁ
Genazzano
Genazzano večer
Zimní
J. R. Jiménez - Bílá lůna
Bílá lůna…
Bílá lůna loupí moři
moře, ale daruje moře. Svojí krásou,
vpoklidné a čiré vítěznosti,
Arthur Rimbaud - Mosty
Mosty
Křišťálově šedé nebe. Bizarní náčrt mostů, jednoho rovného, druhého vydutého, dalšího pak kosoúhle klesajícího na první dva, a všechny tyto figury se opakují vdalších osvětlených zákrutech kanálu – avšak všechny tak dlouhé a lehké, že břehy, zatížené katedrálou, se propadají a mizí. Některé ztěchto mostů jsou navíc ještě zatíženy starým zdivem. Na jiných stojí stožáry, značky, křehké zábradlí.
básníci
stref rasa. v oleji
fikni burše. trhan
blín: tento básník
zívá ze světla vln.
koupel
na kost až vyžrán ke dnu
v palubách krysích kůstek
stín mezí nedohlédnu
na zkamenělých ústech
finnovy pohádky
prsty krvavé slabik tváře
kuklení prsty od ořechů
luštění v prstech slepých stařen
leptání můry konec spěchu
hrůza dětství
stažen v bažinu dětství
piká na pizdech
nutí
tvář klást na minu
nic moc
do kamen přihodil
řev a ticho
a spařil čaj
z klobouku rval dobrý triky
podzimní noc
podkůvky ztrácela (miluji tě)
kobylka bříza
roztržitě
do listí padal déšť
poražený
těžko z koně sestoupit
těžko naskočit
s očima zazděnýma
v aréně porážky
střílení
vám tmo
muselo přeskočit
přes plot pelesti
zježené zmarněnými šípy
zase podzim
puch leklého nebe
mlas
kavé kroky
zas o den dál
podzim
ráno rozlité
podrobené po stole i
pod ním
zlatem po kolena
drsný čelakoerben
na jelínku přivázaná
jede půlka hastrmana
a ta druhá v tůni leží
vraha objeví jen stěží
rozlámal kola
rozlámal kola
půjčil koně
domů půjde pěšky
bez zájmu mine růžky
za vodou
ta jizva
rána po kousnutí daktyla
krvavá
rána v páteři opilé lodi
ossian
čas mezi netopýrem a rorýsem
pozpátku puštěný film
rozlije krev
a slunce prostřelí nebe
bluegrass
dva tři obhryzy v krvi
a žádný z lásky
zrána
hledíš do misky vylízané
fanfára
je pozdě honit divokého bycha
vzpomínka na dětství dlouží panáka
co ještě můžeš nabídnout
v jeskyni očím
bubnování
spodním žebrem gilotinou
se odetnout od úzkosti
napnutý
na žižkův válečný buben
žabí kolozpěv
je vír déšť krupobití
blanokřídlý
zelený klaun
s nafouklým lalokem
sursum
bloom z pití zmodralý
jak přezrála bluma
pohledem vzteklým po nás šleh
co bičem po širém zadku
a urážel jsem ji jasnou zářící
rimbaud ji vyhodil z klína
jak drobty od svačiny
jak kousek velbloudiny
z děravého zubu
zaklínání
vím poezie že máš drápky
zatni je do mě nepovol
buď hořká jako ranní zvratky
když v noci pijem světabol
návštěvníci
každou sudou sobotu
chodí k nám pár robotů
každou lichou sobotu
je u nás pár shoggotů
R.M. Rilke - Podzimní den
Pane: již čas. Léta bylo dosti. Na sluneční hodiny polož svůj stín, větry do rovin vpusť po libosti. Posledním plodům oblou plnost vnuť, dopřej jim ještě dva dny tepla jihu, poruč jim oble zrát a v oka mihu sladce jim dolej těžkou vína chuť.
před holením
seděli jsme v řadě se svázanýma rukama
a namydlenými bradami
kukulín ještě dohlodával psí holenní kost
tu vešel nový host
repetice
zahalen v ironické rozpadání
v oku měl červa jak pokušení svatého antonína
druhé měl spálené vápnem
miláček dei
Čím se měří sen?
Český čtenář nemívá často šanci setkávat se s knihami přeloženými z katalánštiny, a pokud vím, ještě nikdy mu nebyla předložena kniha andorrského spisovatele. Jako by tento ministáteček, sestávající v podstatě z jednoho pyrenejského údolí mezi Francií a Španělskem, ani žádnou literaturu neměl. Nebo alespoň takovou, která by stála Čechům za pozornost. Spisovatelé malých států a malých národů mají více než jiní potíže se světovostí a provinciálností.
zrcadlový vzkaz zanechaný neznámým bílým mužem na rohožce před domem u černého jednorožce
ach
u
prostřed po
u
hledání odyssea
když jsme s abretonem došli
doprostřed dublinu
nenašli jsme blooma
ale po nebi přeletěl batman dedalus
krajiny tužkou
záseky do mraku
naše vrypy
ocel tmy
zmuchlaná plachta nebe
la belle dame sans merci
jsme milenci jediné kurvy
vykašláváme chlupy jejího klína
černého jak půltónové skřeky ve svěráku
jejího slaného podpaždí
georg trakl, grodek 1914
víko slovo třesklo
krev zvrací krev
zpětnými háčky
svět mozek rve
kolej trnitá
ze společenské místnosti jsme na pokoj dotlačili
zbitý klavír
zpívali jsme kouřili a pili
třískali jsme tu starou rakev po klávesách
únor
je tu snad s námi ještě smrt
co od dušiček zbyla
černé lampičky po polích
havrany rozsvítila
s nezvalem
na nebi jak žhavé výstřely
létají rezavé či zlaté ryby
potichu říkám si s nezvalem
cosi mě přebývá cosi mě chybí
dětství je hrůza
dětství je hrůza
rozpočítávání
rozčítání vět na zdech
a místo tečky nášlapná mina
zalití klasici
taky jsem čmáral do knih
rval cizí jazyky
a dusil je v rašeliništi kalamáře
dál tvrdili svou
pohádky
pořezán ořízkou čítanky
v oříšku
schoulený ve vlastní krvi
svázaný jak umrlý neandrtálec
u hostiny předposlední
ano
mám to jisté
přižvýkl na souhlas
a hlavu roztočil jak větrník
noční
tma nás otevřela
slunce ve skleněné rakvi
jeho dravčí špičáky
žíznivě čekají polibek rána
vigilie
noc mazlavá tichem
ty mi spíš lásko
pod zachmurlým mlčením
svrasklých kaktů
koppel
až ke dnu vyhlouben
hudbou krysích kůstek
stanul jsem na kraji
slova
jsem si sám
ač sebedál
od záře náhrdelníků
dálnic
od lachtanů řičících smíchem
mám to spočítané
stín žhavý
jak ohlodaná kost kacířské pravdy
chřestí
v otevřeném okně
dotěrné otázky
máte rád život
jakou barvou hoří zvířata
v jižním větru
kolik je moc
tohle je finn
tohle je finn
kostnaté ruce
natažené k otazníkům stromů
v uších hudbu koňských kopyt
v poloutmě a v polousvětle
jakápak hospoda
jen cinkání drobných
jen pohled upřený
do dveří
v předpeklí
co jste si navařili
chrstněte si do hrobů
oblaka v temné chodbě
ruku co na kladce
ještě sekyrou přes prsty
ještě sekyrou přes prsty
abych se ujistil
že bolest
a že nespadla do rokle
vlny
teď už jenom hra se slůvky
střídání vln na monitoru
nahoru
dolů plují lodi
večeře při svíčkách
už budu otevřený
jak tepna
do ohně přiložím
a připijem si
barokní
kruto
v parku mezi pávy
hlavu na stranu
opřen o kosmický strom
pálení františků
jsme čistí jak plameny
z koster valdenských kacířů
prskáme záříme
škvaříme lůj
pochodová
vraž si ji do řiti
tu pochodeň lepších zítřků
na klimpru mi vybrnkej rekviem
pochod kostlivců
v přítmí
hlavy v punčocháčích
spiklenci na banketě
odjisti pistoli
a vraž si ji do hlavy jak pípu
Nemilostná
za vraty zemři
a nechoď mi pak na oči
utop se v té tvojí pravdě
jedinou báseň jsi pro mě nenapsal
koníčku
koníčku
blátem brodíš se
mých slov
obrazů cihlových zdí
mezi stehny dobře
mezi stehny dobře
mezi hroby líp
v černém přístavu rozhalenek
zhasněte východ
MILOSTNÁ
Nesnaž se mi namluvit,
že jsi zcela zdráva:
vždyť jsi láskou šílená
jak anglická kráva.
mám zavirovaného boha
mám zavirovaného boha
mozek měkce mokvající
jak pytlíček blicí
jak racek vychrtlý a vychechtaný
zas slyším
zas slyším
chřestýší
tance žebravých mnichů
bublavých komediantů zapomnění
Jednou se znovu ponořím
jednou se znovu ponořím
k vrakům utopených měst
kde neprožil jsem jedinou svou lásku
někde tam musejí ležet
klavír s vybitými zuby
klavír s vybitými zuby
šedé půltóny v kopřivách
namísto potlesku grimasa
v glazé rukavičce slepičí pařát
Měkký jak strach
měkký jak strach
když kořil se bohu
když ležel na trávě
a naslouchal dalekým