Písmák Fragmenty zapomenutých rán
Vzbudila jsem se ve své oblíbené poloze na zádech. Mezi nohama se válela zmuchlaná deka a ruce ležely vedle uší, jako kdybych se vzdávala. Rozespale jsem zamžourala, zívla a protáhla se jako kočka. Zaostřila jsem slepenýma očima na strop a s úsměvem zkoumala černobílé malby zvířat, lidí a nadpřirozených bytostí, vzkazy a taky hluboká vyznání v podobě básní, nebo jednoduché podpisy lidí, kteří mě po párty doprovázeli až domů.
Paradox mezi světlem a tmou
Dnešek přichystal mračna a slabý vítr, což ho překvapilo, protože už nějakou dobu pobýval vmístě, kde svítilo palčivé světlo. Snovým prostorem na něj dolehla i bolest hlavy. Chvíli promrkával, mnul si čelo, rozhlížel se kolem sebe. Moment, tenhle park přeci zná.
Vesmírné putování
Písmenka se sypala po obvodu čtverce létajícího ve vesmíru. Družice vzdychaly stářím. Pár meteoritů pělo nenávistnou píseň.
Černá díra vše rozložila a vyřešila.
Zvědavec
Šroubek po šroubku. Utáhnout. Pořádně tím zalomcovat. Zkontrolovat otvor.
Chladná hlava klid přináší
Odpadly jí přednášky, proto se rozhodla, že Martina překvapí. Bude příjemné, když nakoupí a uvaří teplou večeři. Vposlední době na sebe a o sebe nedbají – práce, škola a dojíždění… škola, práce, domácnost…. práce….
Zlomená destrukce
Trávila sním čas. Občas ho poslouchala a příležitostně vnímala jeho hlas. Uvědomovala si přítomnost dalšího člověka a cítila se dobře. Často se smáli.
Opilcova halucinace?
Byli na koncertě. Oba se pohybovali vkruhu svých přátel. Vyhýbali se pohledy. Na dálku to mezi nimi jiskřilo.
Prokopnutá samota
Je toho na mě moc. Zkrátka jsem v koncích. Zabývám se tím, kým jsem, co jsem po sobě zanechala a kam budu směřovat. Bylo by snazší, kdybych vtomto městě měla alespoň pár přátel.
Loučení na Střeláku
Koupila si nový notes skoženým pouzdrem. Vypadal luxusně, byla přesvědčená, že se nad ním každý pozastaví, až ho vkavárně nebo ve škole vytáhne a začne do něj psát. Úšklíbne se nad myšlenkou, která jí proběhne hlavou – stál pouhých pětatřicet kaček. No jo, zlatý výprodeje.
Obrácený vykřičník?
Vyšla jsem si na procházku se psem. Prošli jsme městské ulice a jakmile pochopil, že se blížíme kparku, začal se mnou cloumat a nesnesitelně kňourat. Občas si říkám, jak je možné, že tak roztomilé malé zvíře dovede vytvářet natolik uši trhající zvuky. Vyškubl se mi skoro na začátku parku, ale po mém okřiknutí se uklidnil a čekal, až mu dám volno.
Dar od citlivky
Seděly jsme na lavičce, kterou zalévaly paprsky slunce. Právě jsme si užívaly svou svačinovou dvacetiminutovku, když se Lenka uprostřed hovoru zasekla, měla nepřístupný výraz, jenž jsem u ní zahlédla jen párkrát. Uprostřed čela se jí objevily hluboké vrásky. Zvláštní, nikdy jsem si jich nevšimla, vlastně jsem si naprosto jistá, že se jí objevily ve chvíli, kdy zvedla hlavu a podívala se opačným směrem než jsem seděla já.
Bublina času
Nikdo zživých se na zastávce smrti nezastavoval. Kolemjdoucí radši přešli na druhý chodník, vyhýbali se jí. Malý klučík od ní nemohl odtrhnout zrak, fascinovala ho prázdnota onoho místa. Dýchalo na něj nadpřirozeno, pro které měl nadání, o němž zatím netušil.
Papírový rytíř bez koně
Stál uprostřed bílého papíru. Shrbená ramena a skloněná hlava napovídaly, že jeho pozornost zaujalo něco důležitého, a že to něco drží před sebou. Jeho soustředěnost budila zvědavost, protože byly vidět jenom jeho záda. Nešly rozpoznat žádné emoce, za celou dobu se ani jednou neotočil.
Snorita
„Máš někoho. “ zeptala se. Škubl sebou, zaskočila ho. Nechápal, proč se vtak příjemnou chvíli chce zaobírat těmito věcmi.
Zdušená věc
Něco zdušeného se probralo kživotu. Asi ani nechtěla, jenže cosi ji přimělo vzpomenout si. Na tu podmanivou sílu, která ji bez ustáni nutila kúsměvu, slzám i zmatku. To, co vždycky zabralo.
Oblíbenci aneb pokřivená realita doby
Mluvíme, ale nikdo nás neposlouchá. Doma se zavíráme kpočítačům a pokoušíme se vstřebat denní informace, odreagovat se u pc her. Většinou na internetu, sem tam se mrkneme na facebook, napíšeme si spřáteli na qipu a zjistíme, že to, co jsme chtěli stihnout, se zase nevyvedlo. Vytváříme si mikrosvěty a proto nikoho neposloucháme, nerozumíme jeden druhému.
Realita místo vzdušných zámků
Ze vteřiny na vteřinu se ztebe stal můj úhlavní nepřítel. Vpíjíš se mi svým gepardím pohledem do každého centimetru kůže. Nespouštíš ze mě oči, podrobně si prohlížíš mé roztržité pohyby. Připadám si, jako kdybys zaplňoval celý náš byt, všude kam se podívám, jsi ty.
Společná značka: Mládí
On byl bezhlavě ztracen
Ona nekonečně zamilovaná
Společně tvořili pár
On neměl rád lidi, rád objevoval.
Oslava Soukupovic dvacátých narozenin
Byl jednou jeden chytrý chlapec. Ale on ve skutečnosti nebyl tak chytrý, jen se ta tvářil. Jednoho krásného dne mu jedna dívka řekla, že by ho milovala, kdyby se nepřetvařoval. A že by ho milovala, kdyby se převtělil do zahradního trpaslíka.
Kdo je kdo
Sedí spolu na lavičce za horkého léta. ona ještě dítě a Ona dávno dospělá. Sem tam něco prohodí a sledují hrající si děti. ona čistá jako lilie a Ona zjizvená životem.
Světlé a tmavé chvilky
Zajímalo by mě, jakou váhu zaujímá minulost vmém životě. Pravdou je, že všechny svoje skutky si každý neseme vsobě, ve svojí paměti. Všichni tedy přesně vědí, kterých činů určitě nelitovat a vzpomenou si i na věci, za které by měli strčit hlavu do písku.
Vybavuji si přesné okamžiky toho, co jsem měla vminulosti stoprocentně změnit.
Potravní řetězec
Hm, je to báječný pocit. Kapky krve mi stékají po bradě, vychutnávám si tu životodárnou tekutinu. Krev. Plní mi ústa a zatemňuje mysl.
Duše
Záchvěv duše vumírajícím těle. Bojí se o své bytí. Třese se, tělo upadá do bezvědomí. Co se teď stane.
Schodiště osudu
Schodiště osudu
Jsem udýchaná a zbrocená potem. Oblečení se na mne lepí jako moucha na mucholapku. Je to nepříjemné. Prameny vlasů mi spadají do obličeje.
Faunův labyrint
Faunův labyrint
Natočil mexický režisér Guillermo del Toro, který má na svědomí filmy jako jsou například: Blade2, Hellboy nebo Princ bez království. Už jenom jeho jméno napovídá, že tento film bude něčím víc, než pohádkou. Zplakátů kouká malá holčička, nebo vysoký Faun, zkterého jde pohádkový děs. Děti se na tento film mohly koukat až od dvanácti let, jejich rodiče nechápali proč.
Remake energie
Energie
Zjedné velmi užitečné příručky:
„Energie je všude kolem nás. Je to základní stavební jednotka světa. Kdyby nebyla, tak není ani náš svět. Vy musíte hlídat, aby se energie nedostala do slabšího subjektu (v našem případě člověka).
Nikdy neříkej nikdy
„Nikdy neříkej nikdy“. Znělo mi vuších, jako kdyby mi to říkal včera. Vzpomínka už tak dost vybledlá, že ani nerozpoznávám rysy, ale ten hlas, jeho barva, tón… Ten se nedá zapomenout. Už si nepamatuji přesně, kde a vjakém čase to bylo řečeno.
Snítky energie
Snítky energie plují vzduchem. Sleduji ty krásné obrazce, jež se utvářejí nad jezerem. Vzduch je vlhký a plný očekávání. Sedím tiše v loďce, kterou zakrývá menší zeleň.
Noc
Noc je jako elixír, který je seslán vyšší mocí. Když na zem dopadnou první stíny večera, tak se zákonitě něco změní. Krajina, lidi, chování, popřípadě i zvuky. Kam se podíváte, zjistíte, že je vlastně všechno úplně jinak.
Chce se mi řvát
Když se ráno vzbudím, chce se mi řvát. Ještě chvilku pospat a porozjímat, ale vono ne. Budík neodbytně řinčí. Musím vstát, nedá se to poslouchat.
Hodnej bráška
Ráno se vzbudím kolem půl desáté a spřekvapením zjišťuji, že je mi po včerejšku docela dobře. Ani hlava se mi nemotá. Vůbec se mi nechce zpostele, a tak se pokouším ještě chvilku válet a rozjímat o včerejší akci. Nemůžu uvěřit tomu, jak se ta nudná „párty“ otočila o sto osmdesát stupňů.
Konečně spolu
Dnešek byl moc náročnéj. Přivezli mi sem dvě rakve, který musely jít pod hlínu ještě dneska. Pomáhali mi dva vejrostci ze sousedství, ale i sjejich pomocí jsem se dost předřel. Jo, hold už to není jako za starejch časů, kdy jsem všechnu práci zvládnul sám.
Jako zázrakem
Jako zázrakem znebe začaly padat zelené kapky, jež utvářely ohromné fleky na zemi a hlavně nehezké patvary na autech. Všichni se koukali zokna a nikomu nevadilo, že je svět najednou plný barev. Děti vytáhly deštníky a pokoušely se tančit mezi zelenými kapkami deště. Nikdy jsem tak sytý déšť neviděla.
Překvápko
Překvápko
Všestnácti mi umřela maminka. Byla to nehoda, nechápala jsem, jak je možný přijít o člověka, kterého jsem tak vroucně milovala. Vté době jsem byla hodně mimo. Státou jsme zůstali úplně sami, neměli jsme žádné příbuzné, a on se zjejí smrti psychicky zhroutil.
A jitra jsou zde tichá
A jitra jsou zde tichá
Tady na dědině byly jitra vždycky hlučný. Mamka lítala kolem plotny a Janinka, moje dceruška, se vždycky pletla pod nohy. Dělám tesaře, jako můj táta. Už od mala jsem ktomu byl vedenej, takže jsem se ani nemusel rozhodovat na jakou školu půjdu.
Pokušení
Pokušení
Jsem tajný agent, který nesmí mluvit o svých akcích. Vím, že tím porušuju příkazy, který jsem obdržel, ale chci, aby po mně zůstala nějaká památka. Neumírám, to vím na sto procent, protože jsem ve skvělé formě, každý den cvičím na nejnovějším stroji, který mi obstaraj, mám upravenou stravu a dopujou mě vitamíny.
Jednou za měsíc mi daj tajný úkol, o kterym nikdo nemluví.
Uhlíky
Uhlíky
Stalo se to včera. Nevěřila jsem tomu, je to hodně překvapující. Můj první den. Ptáte se kde.
Šedá šmouha
Tmavá šmouha
Byla jsem vsrdci všech. Každý o mně mluvil snaléhavostí patřící králům. Byla jsem skaždým při tolika příležitostech. Jenom o mně mluvili.
Výhra
Výhra
Sedíme vkolektivu lidí a všichni se baví. Směji se, přikyvuji a přitom mi to nic neříká. Jsem obklopena zábavnými a báječnými lidmi, ale nic mi to neříká. Cítím se jako vydlabaná dýně, která má přesně vyřezaný úsměv.
Tma
Tma
Chodím po ulici a nevnímám. Nevidím nic, než tmu. Není obyčejná, je má. Chodí pořád se mnou, jako kdyby mě chtěla celou pohltit.
Břeh
Břeh
Pocity mě chytly a hodily do rybníka Bezmoc. Topila jsem se a zároveň žila. Všude kolem mě bylo modro a mokro, vdáli jsem viděla břeh, ale to světlo mě tak oslepilo, že jsem nemohla pořádně zaostřit. Aha, Bezmoc už jsem přestala bavit a vydala mě na pospas Naději.
Špatnej rok
Špatnej rok
Měli jsme jednu akci vkrásnej hospůdce sposezením venku. Všude kolem byla nádherná krajina. Nikdo na nás ani neřval, že děláme bugr. Bylo nás tam kolem dvaceti a pořád někdo chodil.
Lidská existence
Lidská existence
„Ty to prostě nechápeš ,žejo. Já na ty tvoje kecy o bohu prostě nevěřím. Proč mi to proboha pořád nutíš. “
Řekl Michal dost naštvaně.
Nezapomenu
Nezapomenu
Byla tma a ty ses moc bál. Chtěla jsem tě před ním ochránit. Nevěděla jsem, jestli je to on, nebo někdo jiný. Ale měla jsem takové svědění mysli.
Sluha
Chladný večer. Vítr štípal vtvářích jako malé jehličky. Zas a znova. Šum listí na stromech.
Hvězdička
Hvězdička
Když jsem byla malá, tak jsem holčičkám ve školce a vprvní třídě záviděla, že se jim povede nakreslit krásna hvězda. Moc dobře si pamatuju, jak mě to spolusedící zkoušela naučit, ale ta její byla vždycky mnohem hezčí. Moje byla hrbatá a nikdy se mi nepovedlo udělat hvězdičku krásnou a souměrnou. Nechápala jsem proč.
Energie
Energie
Měla krásné hnědé vlasy, řekl bych do půlky zad. Byly rovné a lesklé. Její oříškové oči oslovily opravdu každého. Úsměv jí dodával nadpozemský vzhled.
Zrada
Zrada.
Příšerně se mi motala hlava a bylo mi zle. Jak zalkoholu, tak ztěch záchodů tady. Seděla jsem na sklopeným prkýnku a hlavu opírala o kachlíčkovou zeď.
Spravna cesta
Správná cesta.
Ze spaní se mnou někdo cuká, je to nepříjemné. Tak pěkně se mi spalo. Když otevřu oči, vidím ji v šedém odstínu.